l;{fí IV. ■■ Kiiisl.ulii 1 Stqiliíiiii couiitis (iiiriiotťiibia ii'l Addum iixtirciii. I.alem '". pitľľu episenpis eitni sil, ne paivchianos snos sine eieri-eonuu čónsilio et pi-oiiisi.>nedimillítiif 1iuueníhus eliam roniugatis pronicletidtim est, nu leinere t aritu m iter sine <ľoni]iuenľi:\ uxoniin snariirii aílgrediaiituř '"i omnipotent Deus in suo nos Úmore et anion; eoírobonl ••! ab unittersis peccíttiš el erroribus absolutos ad sninniae caritati-s et uerae pietatis perducat intuihun '". Data 1'apiae Mil Kaleíidaš Odobris. IV. Epištola I Stephani coxitis Carnotensis ad Adelam uxorem suam. irkimhi e A ;ast(lt Coil. [nn[if iNiraeain a, HHI7, en. ilicm iwníl iimi})- iihi.-i-. liihL Viili^. He^1.. ChrJsl ť. T.t. - It = Eriitiii il.mii. Beriiiíír íHišl. i ji; lili i; ľi'tíí'i.cť fiuruťiteusi 1111 ■ i 4 -- liiiuiiľiii.tO ilt!Suii}pt i'.Miisi.mÍiiii Unliďiili I t. II, ä-.Í0j r nuliw ik^Kiujila. — HU. im,.. Ill K =a l-jlitiu NM5 ~!*i7J. lá*!, i:oi>. memhr. saec. XII, . — 111 = fidiuo dom. Miiliiilou l.il.l Vuljľ. K«l". Chrkl. (läSťí.) 'rtHsicu^U jm.-íkI. IsiM íilítiťuejl lieh hiíl. rniis., ■ S!«|i)>aniia ' coiiihb Ä(ié)áe ' - ronhlissae, duldssimae aniicae :i, o\ini mm. quiequid nieus sna melius aut benigriius excojntare |ii>li'4. N'otum sil dilectioui tuae , Pton.aniam ' 1 me ťnin omni honore 1 omuiqiH' cuľpiHOa sospitule iter bealuiu lenere. nitne uieae ae perégriiiátióriis seŕieni a Constanl.inopnli líttei-atorie'" Ubi inandare nuľnui. sed ne legato illi aliquoď inľoľtuniinn contigeiil, ti bi has resnibo' litteras;, äd uľbeifl Ľoiistantinopolim" cum ingenl.i gandio. Dei gratia. penifénf'v. imperátor " uero ďigne el. honesle' el. quasi lilium 11 sumu nie diligentissime1 suscepil et amplissimis ae preliosissiinis donis ditaniť et in ti>le Uei exercitn et. noslľo' min esl. d\i\ neqiiť i/onies nwpui aliipiíi potens persmisil, (pioii noslľo (niiiinie innidebit 1 hi neľilale libi dico, \wú\n latis uinens bomo non est. sub eut'K ípse ettini onines principes iiostios latgissinie ilitat, niilit.es ľhiicIos donis retoiial, panperes omnes dapibas reiTealpi'ope Nkaeain ciuitatem 1; est ť.aslnnn, noinine Ciuilot iuxta *juolI inaiis iMtitit liľíiľliinm ,!'T pei- ijnofl nanes pľopriae pii'1 impeľatoľis die nocbnpie iisqiio ĽonstanlinopolinL (•iimint. tpfte inde paiipemni A : fríiri^haai'. tiomnntairt II. — r lto*p>tittť. £J. — -A ; aliquot U. — " *rľibo JB. — ' huiipttifltiritť M B. — ttinii M H. — "' ľ.i miáirv mu. M II. — " mihi M It. -trfbtttiiium \ II. — '' (MU. pii M H. ■' fiotnam M M : liom'i ' litterntorť A. — tí itfiqíl rlitn:t.i.-iBÍmtf 11T — 1 d&-'■' W mill. M It. — ' mi- IV. - Kpiatuli I >StepW comitia UarnotPOHis ^ Ailelam uxorn,,. 139 dbos atlJ cpstrum iennil, .pii eis innnmerisj" cotUdic dHtnb.r nnlnr^". Cstris qnn "set co^nns'.ere^posl dies Hero X^) per (juos »n« seci.n ml- - 6 rabiissinie haln^ eo qnasi a patre ibseess,. .pse nero hi anes praecepil. praepurari, per ipias trampnllnm mans brad, u . S Ida., cieumdat i.rbem. citissi.ne [ransi.u"'. quidam i "J fitantu^polilannin maris bmcbinn, ^;™9f.|gg ibeehani, .piod i'alsnin est^": nam in eo phis .p.ain m Maina e Seiu.ana-' minime dnbitand.nn est. inde ad almd, Sand' ( Si' Braebmn, - dkitur, nenimus". illnd ,|,,,de.n, qma nain.nn co-nmrn repevi.-e" minime potuimus, adsrensu ^P^'^^^JS median,'^ mbem desolata.m a Tmcis, in qua beatn. nwitvi Pan! d on M pro Christ., pass.is est, ubi praedie^m mans b^ichnu S et linem babet, iter nostrum direximns. deuide ad niaxmiam n bernNi' ^ni"'H)eura^ •SSSws < uam i:(X altae turres cum muris nnnluMs dan-S«SS in ca aite puSuntrvrns iiuiemmus: uhm.mu Dei ewcilum iam ' per IV septimanas ,:mn Nfcae.ns uiorblenim StlXibaberereppeni.uis'^, Solimannusi ^Turcorum prmceps mS I e« nam - mis ad exereitmi. nenissemos;, cum maS..o ewdlu- iu nostros, paratos ad bellum, subito mrueral aesU-mans'e onodam in.petu posse i.irumpere i.iurbcm », ut subuemrel g& 'iZ iraoa'nlentio aliter qua,,, pulauit Dei m.senco.-d a «,L nostn auten, ,ielodSsiinc parati. Tnrr.os amnus teroc bus receperunt: qm slatim uertenles terga se in tugam o«..«^ dede-ninl - niistr eos acerrime msequentes, mnltos de eis l«^rtec| „- et per magnum spal.iuu, terrae uulnerando, ^cidendo eos mganiut; et nisi essent ardui monies uostr.s innuti" eadun fr™ magnum el. in .mn.edicabiU.- danmmu' iwru.ssent. le oslris omnilms ne.no tun,/ periiL« sed postea « »^^»|pt n.agnns e^,rr.ilns nmltos arernnios.pie cl^^s^;^t"t4er. cum ballistis et arcubns n.ull.os ex Ture.s ei fedt 1de nostris .p.idam Qcc,5. sunt, sed were non imdt. , non.inatim.s miles iiullus, nisi Klandrens.s B^~,i^m'f^ltJ' Can/'", uidenles igit.m- Deo digm principes nostr Nlcdeam a< to, ut praediximns -g turngeratam % armis - im.^ snperari, ligneas altiss.mas turres- cum B^PJffl^J^SS! instrmnenlis grandi tabore eons ruxere. quod T ma ^P'^£ timore subadi, urbein imperaton per nunlios redibdeie ta con H. - ■ «.1« .S 4 liitei-ai- enitt vKk.ili.r A. - ' .--"^'^ » »■ " , Js" orasuiii viil«tur A: mrr.ait M li. — 'v ' intttf^U A. - " S&imiM M II. - ' M K' 1 it) 6$tUtóá 1 ĚJfĚJÍÍSaiM uomitÍB ('.'uriiotciuúu sul Atldam vximrv. 10 {if 12 13 li dicione, ut rmdos de ciuitate eis" lieeret ujyucoti duetům exire tit. uiui iii impenitoťii uinciilis haberentur r,7{quod audiens ueue-rabilis™ iiuj«!>ator. ad nos usque prope* ™ perucnit: in suaiu autem iNicaeam inlrare minimc audens, ne euru inlinita popubmmi lurba , quem tanqHíiin patrem píi.wi ueiierabalur. exstdlando cmriprimei-eť"0. in malina qundam insula soil" prope nos socessit*1: ad quem omneš principe* n ostři praotec me et comitera' S. Aegidit cucnr-rerunt", ut cum co de tants uictoria congratuiarentur, quos onmes íiiiuio, ul debuit, adfcd.ii recepit. "a. et quia ne casu super uenireť r.iuitalí et exereitui nostro ininiicissima* Turcorurn turba, tne reniansisse au" urbem audinitgauisus est ualde: altius uero atque laetius', quod tunc reniaiisi, ipse recepit quasi am-eurn tnontem ei dedissein" «\ in eadem (pia manebat insula magnus iwperator de spoliis'11 Nicaeae utbis sic ordinauit pretiosiora, ut* scilicet aitrum, genimus, argeníum, patlia, equos et buiuscemodi" míliles babeaut; omnia uero uictualia peditibus distribuantur; priiieipeseuiietos de propriis fhesauris suts se ditaturos' disgosuit*5, sieul praedmnius*''", Doo triumphante, reddita est maxima Nicaca XIII Kal. lulii117. legitur in primiliua ecclesia*-" s;mctos patres apud Meaeurn šáhetaiii Synodům celcbrasse et, ibi Ariana haeresi deslnieta, aanctae Trinitalis lidem Spirilu sancto docente' eos eoiifinnasse". et quae'">, peceaíis postea" exigentibus, facta fuerat magistra erniris", nunc, Ueo propitiante, pér pecea tores seruos' snos fjicta est. disciputa ueritatis". dieo libi, mi dilecta, quia de saepeilieia Nieaéa usque Hierusalem" V seplimanas perueniemus, nisi Autiodiia obslilerit nobis''. Itale". V. Epistula 1 Alexii 1 Komneni ad Oderisium I de Marsis abtiatem Casinensem. (Missa mfcnse Augustu a. H)í)7 ali urbts Coiislantinopoli.) A— Od imc.r, liilil. Casiiiensis ii" 902 Regisli-i ťntri Diaťoui, membr. snuir. XII. f. (W n" lil. - (; = ['MHio (loni. (iatlula (liist. abl.at Casin. 11, <.m). ... M = Eitífio doni. Mtiratori (Antiqii. JLul. tiiKd. aeu. V, 3M»). - T ~ KiYíUu Mom.Tostí (Storia líella tíntfia (ii m<,tite Casíno II, — Tr — MiUo m. Trin^liera (SylIalmH (.rae^. meiiiliraiiririiai, n» 62 y. 18). — B — liditio mimtis Hiant (AIbxíí 1 Kulim, at) [lulitirlum t flandr, tipistula spurÍFi |). Oj. Lť ab omnibus, qui de ipsis partibus ueniiint -. nobilibus ac iiirilissiinis comitibus abpie ducibus immo et ab ipsis hono- ' ■ unle~™i iiuawlam Mjisa iiidonlur A. — * p>"('<: M H; -Pť* A ; í'"*/'"'11 B. — * ruríJíi ř«í)u((ii«i« MU. — J opprimerrl SR. — ' »111. SUB M H. -1 uHůtři MB — * cowuiů A. — h cHcurffř A. — 1 supn-ttcnirent mrr. mperumuel A, - " mtinworwfH í). — ' apud MU. — 1" oni. audiuit M It, - " J*«™t UR. — ■ iiro ei dediwm ííípuntur in M R ™ ;)i-ř(«íí« /urfw. — " ail A B. — * au*-,„odi 11; huiuamodi M R. - ' ditoturum M R. - ' uíspoumí, steuí praalixtrn**. Deo B. — ' ducmtc M B^ — " /ias(«J«m M H. -- ' Mi** l>ost o' tlalit litteraií ťrasae šunt A. ■ " JŠfrifn A. — 1 mi^íí M K. V. - - liyÍBtuta I Al^ii l Kom^ni td Oderbi^., abbatm Ca9ia,D»™. 141 raudis- praesulibus, certificatum est iiiiperimii inemii \ mm g íllos usque ad praese.is A noiiit unpermm i U(g auiiietis autem apertius a plurimit iwstrin , . ji(.|ilinť v, a sam-.tissima nrbe Missa est mense Augusto, maicuont v , Constantinopoli VI. Epistuta SinleontS ^^kep"^ de Podio S.Mariae episcopi ad fideles parnům »f (ScripU t castris cracsi^atora.u yrope A.tio.hiam a. í« ra. 1ÍS. díem mensis Odotins). tatiš oersus Aqmbmem m parbbw; J|íe^«ibus llcniari|. i«i. iteii dilTemtis omneš mouemus, scfi ne -.i/ R. — '' tejwj<»'"' 1 Sj wid.: I>[timinit*l Dopis Štěpána z Blois jehu ženě Adéle12} Hrabě Stepán hraběnce Adéle, nejmilejšímu druhu a ženě — vse, co si může jeho duch představit krásného a příjemného Věz moje lásko, že jsem dorazil do Romanie f rozuměj Byzance) se všemi poctami a v dobrém tělesném zdraví. Pospíšil jsem si ti napsat z Konstantinopole o svých záležitostech a o tom co se stalo na cestě. Ale poněvadž posel mohl utrpět cestou 'úhonu pisi ti o tom podruhé. Dorazil jsem z boží vůle do Konstantinopole s nesmírnou radosti. Císař mé přijal laskavě a se všemi poctami, doslova jako svého syna, a zahrnul mne velmi štědrými a velmi drahocennými dary. Vcelku ve všem našem božím houfn není vévorly hraběte ani jme významné osobnosti, které by důvěřoval a přál tolik jako mne. Ano, má drahá, Jeho císařská Výsost mně často připomenula a pripomína, abych svěřil jeho péči jednobo z našich synů- sliboval, ze ho zahrne takovými poctami a takovou vážností že mu i my budeme závidět. Říkám 11 upřímně, že v současnosti není na zemi mezi živými žádného takového člověka. V nejštédřejšl míře obdarovává naše knížata, ulehčuje postavení rytířů krmí chudino dary. Nedaleko Nikáje leží pevnost Civetot, blízko n pevnosti je mořský zaliv, po němž se dnem i nocí plaví vlastní lodí císařovy aby přivezly potravu nesčetným chudým poutníkům v pevnosti' jonz se každodenně potrava rozděluje. V naší dohě, jak se zdá' by se nenašel panovník tak vznešený ve všech ohledech svého jednaní a myšlení. Tvůj otec, má milovaná, rozdával mnoho a mnohým, ale tolik toho nebylo. Chtěl bych ti sdělit o něm. jednu drobnost, abys alespoň poznala, jaký je 10 člověk Po deseti dnech, během nichž nás s velkými poctami držel u sebe isem jej opustil jako otce. On sám dal příkaz, aby mně připravili lodi na kterých bych rychle přeplní klidnou mořskou úžina která omýva mesto. Říkali, že prý je ta úžina bouřlivá a nebezpečná ale to nem pravda. Je jí možno důvěřovat ještě víc než Marně' mpMm i Stepham romltis Cawiotensla ad Adelam uxorern suaro ed S SlSP 'KVeTUgStoBfe m den íatae" 1088-1-, 00, Innsbruck ".mi. nebo Seině. Poté jsme připluli v další záliv, zvaný zálivem svatého Jiří. Obrátili jsme svou cestu do Nikomédie, mesta zbořeného Turky, kde trpěl za Krista svatý mučedník Pantelejmon a kde je začátek a konec tohoto zálivu. Potom jsme s božím požehnáním pospíchali k velkému městu Nikáji. Níkáju obklopují podivuhodné hradby s více než třemi sty vysokými věžemi. Zde jsme našli odvážné turecké vojáky a bezpo-čctné oddíly boží, které se již čtyři týdny bily na život a na smrt s Klikájskými. Králce před tím, než jsme přišli k vojsku, se chystal Sulejman k bojí, napadl nečekaně s ohromným vojskem naše a chtěl se tímto úderem probít do města, aby pomohl svým. Ale božím milosrdenstvím dostal tento nedomyšlený záměr jiný výsledek. Naši se rychle připravili a rozhodně se střetli s Turky, li se k nim obrátili zády a utekli. Naši je bez přestání pronásledovali, mnoho jich pobili a zahnali je na velkou vzdálenost. Nebýt nepřátelských hor, které naši neznali, byl by nepřítel v onen den utrpěl nenapravitelnou porážku, Z našich nikdo nepadl. Potom všechny naše houfy společnými silami udeřily, uvedly do pohybu vrhače a luky a pobily množství Turků i jejich velitelů. Z našich byli vskutku také někteří zabiti, ale nebylo jich mnoho; ze znamenitých rytířů nikdo, kromě Balduina Flanderského z Gemu. Naši vznešení velitelé viděli, že Nikáju chrání, jak jsem již řekl, věže, jichž nelze dobýt běžnými prostředky, dali si tedy nemalou práci, aby vystavěli mimořádné vysoké dřevěné věže se střílnami a postavili různé stroje. Když to Turci viděli, polekali se a sdělili císaři, že jsou ochotni vzdát se města pod podmínkou, že jim povolí vyjít z města, byť i bez majetku a v okovech, a že jim zaručí život. Když se o tom vznešený císař dověděl, přišel k nám. Neodvažoval se vejít do své Nikáje, aby mu neublížil bezpočetný lid, který ho uctíval jako svého otce. Přiblížil se k nám po moři na ostrov a všechna naše knížata kromě mne a hraběte z Toulouse pospíšila mu v ústrety, aby se s ním podělila o radost z vítězství. Přijal je, jak se ukázalo, s velikým uspokojením. Zvláště silně se eísař radoval, že jsem zůstal u města, doslova jsem mu daroval horu zlala. Zůstával na ostrově a rozděloval kořist takovým způsobem, že všechno drahocennější, jako zlato, drahé kameny, stříbro, oděvy, koně apod., dostávali rytíři a potravu dostávali pěšáci. Kromě toho sliboval podarovat i z vlastní pokladny . .. 50 51 III tlil III I fit tlil It IIII 11:1:1.11 li.........II,.......1,1 Jl,í II, lil íl 1.1:1 li li, .,.«....... ................... Lil.. 1,111 III. III. 1.11. i II;. III III III A tak 1.9. června mol Bůh slavný dan. - Padla vefká Nikáju kaihácf) se řík". že svatí otcové původní církve konali v Nikájí koncil u vyhubili ariánskou herezi a upevnili víru ve svatou trojici. Nym se všechno město, které někdy vypadalo jako ztělesněni hříchu, stalo z boží milosti bezpečnou jistotou božích služebníku. Nakonec ti řeknu, má lásko, že pokud nás nezdrž? Antiochie, pak budeme za pět týdnů v Jeruzalémě. Bud zdráva! Turecký sultán Kilíč Arslan dal bedlivě sledovat další pohyb křižáckého vojska do maloasijského vnitrozemí a shromáždil ysecimy své síly k rozhodu jící bitvě. Velitelé západních rytířů tahh od Nikáje, rozděleni do dvou proudů; v prvém ? nich šli italští a francouzští Normám spolu s částí francouzského vojska U mesta Dorylea se tento oddíl zastavil, aby přenocoval Během noci obklíčilo turecké vojsko tábor křižáku. Ráno zasypala turecka lebka jízda křižáky šípy, ale vyhýbala se přímému boji leprve když byli křižáci vyčerpáni odrážením neustálých drobných nájezdu, zaútočili Turci plnou silou. Osud prvého sledu v němž vojensky zřejmě dominoval Bohemund, zachránil včasný pnchod druhého sledu vojska Provensálců a lotrinských rytířů iurci byh poraženi a zahnáni na útěk. Anonymova kronika která nese charakteristické rysy očitého svědectvi, podává také'osobi-te hodnocení tureckých vojenských schopností. Bitva u Dorylea'-7') . . Třetího dne Turci prudce zaútočili na Bohemunda a jeho spolubojovníky. Záhy začali Turci cvakat zuby a vyráželi povyk a zvučný krik, opakující, nevím sám jaká, ďábelská slova v jejích jazyce. Moudrý Bohemund, vida nespočetné množství Turku vyrážející z dálky křiky válečné hlasem satanským, dal okamžitě rozkaz, aby jezdci sestoupili ze svých koní a postavili rychle stany. Před tím, než byly postaveny stany, opakoval všem jezdcům-„Pmiove a udatní rytíři v Kristu, nyní ze všech síran očekáváme tezkou bitvu. Ať všichni rytíři jdou rovnou proti nim s odvahou a at pesáci zbudují opatrně a rychle stany," l-Ustoirc anonyme, cd. L. BMttiei, str. 4ÉF— 53. Když bylo všechno splněno, už nás Turci obklopili ze všech stran, bojujíce, vrhajíce oštěpy a střílejíce šípy z ohromné dálky. A my, neschopni vydržeti nápor šípů a odrazit tak veliký počet nepřátel, presto jsme se vrhali proti nim s udatným srdcem. Také ženy byly tento den velmi nápomocné, protože nosily vodu na pití bojovníkům a nepřestávaly je také povzbuzovati v boji i v obraně. Moudrý Bohemund nemeškal povolat druhé, totiž hraběte ze Saint-Gilles a biskupa z Puy a všechny ostatní rytíře v Kristu, aby rychle pospíchali do boje, vzkazuje jim: „Jestliže se dnes chtějí zúčastniti hoje, ať přijdou s odvahou." A vévoda Go-deiroi, znáým svou odvahou a statečností, a potom Hugo Haínsné přišli společně jako první se svými vojsky, potom je následoval biskup z Puy s oddílem a po něm hrabě ze Saint-Gilles s početnou armádou. Naši se ptali s udivením, odkud se vzalo takové množství Turků, Arabů, Saracénů a jiných, jež nebylo možno vyčíslit, protože všechny výšiny, kopečky, údolí a všechny planiny, uvnitř i venku, zvenčí bitevního pole byly úplně pokryty touto exkomunikovanou rasou. Mezi námi se konala krátká porada, ve které po zvelebení Boha jsme se rozhodli takto: „Budme za všech okolností jednotní v Kristově víre a ve vítězství svatého kříže, protože dnes, dá-li Bůh, všichni budeme bohatí." Ihned se naše šiky spořádaly. Na levém křídle bylí moudrý Bohemund, Robert z Normandie, opatrný Tankred. Biskup z Puy musil jít dopředu přes jinou výšinu, aby molil Turky ob klí Čiti, Na levém křídle jezdil na koní velice chrabrý Raimond, hrabě ze Saint-Gilles. Na pravém křídle byli vévoda Godefroi a také od vážní (udatní) rytíři, jako byli hrabě z Flander a Hugo Mainsné a mnozí jiní, jejichž jména já neznám. jakmile se naši rytíři přiblížili, Turci, Arabové, Saracéni a všichni barbaři utekli ihned přes horské soutosky a planiny. Počet Turků, Peršanů, Paulikiánů, Saracénů a jiných pohanů dosáhl 36U 000, nepočítaje v to Araby, jejichž počet nikdo kromě Boha nezná. Tito utekli s lakovou rychlostí, až ke svým stanům, kde se dlouho nezdržovali. Znovu utíkali a my jsme je jnronásle-dovali a zabíjeli jsme je všechny celý jeden den. Získali jsme značnou kořist zlata, stříbra, koní, oslů, velbloudů, ovcí, voíů a mnoho jiných věcí, o kterých jsme nevěděli. Jestliže Pán Bůh by nebyl s námi v bitvě, nikdo z nás by z boje nevyváži, protože od