POL j urt, ^22j !A (XXX/) j
fy?. k:^. "PL M,
GESTA DEI I'EU FRANCOS. - LIB. VIII.
Sil
mine Cononem. Cui cum, secundum tem ports qua; nine cral angusliam (suoenim quisriuis sollicitabatur iiinere), earn quam patiebatur exprompsisset mise-ri:im, data pro loco consolatione vir bonus ille quam potuit, et accepta sponsiune de reditu, dimisit. At tarnen mienlissima fera non silnit, sed crebcrrimie interim lenocinio suasionis irrilare non desiil. Nee mora, homo, molestiarum et pene qivolidiari.-e intcr-pellationis impatiens, ad modicum rediit, eonfes-sione ad purum facta pomitenliam omni alTeclu suscipil, et, suscepta, exsecutorem proprium de-inceps nunquam vidil. Eece pia isla peregrinalio pensemus quantum valuerit puris, qua; lantum attu-Icrii tuteke ac securiiatis impuris.
[XXX] Qasefortilerin Oriente gesta sunt, soli Deo Iribuenda. — Constat quoque consideratione di-gnissimum, non sine re all hujus gratia profeetionis reges abjeetos, no persona; videlicet speetabilis sublimiias elTeelus sibi vidcretur arrogare supernos. Igitur ciulesli Domino referenda laus est, ac hominis lacenda penitus. Non tot militias dueum coegit quilibet, aut meruit triumphos. Pamos Regulus obludit rebelies, laus in cum studii refertiir. Alexander agens Eoa regna stragibus imuiodicis fali-gans, Magni piievalnit parare nomen. Hic, comes Slephamis, cui indila fuerat sacri oxercilus summa curandi, quasi qu;e soli compeiebant Deo lemera-rius usurpassel, ac si ignavix condemnalns abjici-lur, et Hugo Magnus, veluti homo regii nominis, sequestrator. Pulsis ergo magni nominis umbris, et cui iiinitebatur potenlia exirusa, unijam incumbens Dei subsidio, pusillns grex ille retnansit, et, ut ad rem ventum est, secundum Scripturic dictum, non ex genere, sed eligente Deo, « tnsuspicabilis porta-viťdiadema (Eccli. xi, 5). » Honorem itaque sui nominis Dens, qui tacit mi rabi I i a, nolens deferr alteri, ipse solus dux ejus fuil, ipse rexit, ipse cor-rexit, ipse ad eflicientiam cmpta direxit, ipse hucu-squo regna porrexit. Agnos igitur, ex lupis quos feceral, insuonon eorum brachio congregavit, sinus sui milione levavit, pita spei gaudio fetos, ad qua desideraveranl videnda porlavit.
CAPOT IX.
IXXXI.I Vulchenus Carnotensissuggillatur el cor-rigilur, I. Asserens plures cruce divinitus insignitos, rěfellitur. — Prascntis historic corpori, auctore niundi propilio, positut'i calces, Eulehehum quern-dam, Carnolensem presbyterům , <*<i* qui IJ.il-ilitini apud Edessam ducis duduin capellanus exsti-terat, quicdam qua; nos latuerant alia, diverse eliam a nobis aliqua, sed pauca, luccque fallaciter et scabro ut caueri,sermone, fudissecomperimus. Cujusetsinon omnia, nonnulla lamon detegenda, el huic sehedula' coinpaginanda censuimus. Cumenim vir isdemampul-las et scsquipedalia verba projiciat (Hon. A. P. !>7), el luridos inanium schernatum colores exporrigat, nuda mihi rcrum gestarum exinde libuil membra compere, nieique qualiscunque eloquii saeeo, poiius quam pra-'texta contexere. üieiturin sui, nisi fallor,
822
A opusculi referre principio, quosdam qui Ilierosoly-mitanuin adorsi videbantur iler, illud quod Apulos Epirotasque diriinit, localis pupibus, lequor ingres-sos, et, utruin inexploratoscsc commiserint mari, seu carinas nimia sui liumcrositate depresserint, nescio, constat tarnen sexcentos pene illic navim fregisse viros. Qui intercipientibus omnes sali turbidi pro-cellis enecti, nec mora, impatientis a<slu pelagi ad continentem ejecti, eo ipso quo in birris, palliis ac tunicis uti consueveranl universi, in ruperlicie sea-pularum sunt insignes crucis signo reperli. Quod sacrum sligma divinitus cuti eorum poiuisse imprimi, ob ipsortim (idei evidentiam faciendam, nemo licet lidelis ambigat, tarnen ei qui hoc scripsit, si advivit. sollicile peusandum est, an res ita se haß beat. Via; enim hujus cum Christianarum ubique gentium percrebuisset initium, et id non sine divina fieri voluntate per Romanům clamaretur impérium, quilibet extrema; vulgaritatis homines, et eliam muliebris indignitas, hoc sibi tot modis, tot partibus usurpavere miraculum. Hie paulisper intextas ex sutfusione sanguinis rigas, crucis astruens, osienta-bat in oculo : isle pupillarem, qua fcede c;ecutiebai, maculam, eundi sibi commonitorium perhibens, pro cojlesii exhibebat oraculo. Alius, aut novorum po-morum succis, seu quolibet genere fuci, cuilibel parlicula; corporis moliebatnr speciem crucis, ut sicut oculorum subsellia pivigi soleni stibio, ita divini in se spectaculi, vel vireretvel ruberet, I'raude facta C et commentis ostensio.
Meminerit lector abbatis illius, quern supra retuli (lib. IV, cap. 7) ferro sibi scalpsisse frontem, et quem postmodum dixerim factum C;esare;e Pal;c-slinas pontilicein. Tcstor Deum, me, Reliovaci per id lemporis constilutum, vidisse ad se versum obliqna-las aliquantulum die media nubes, ut vix quidpiam maj us quam aut gruis, aut speciem viderentur pr;e-tulisse ciconiie, cum ecce, crucem emlitus sibi mis-sam urbanie passim voces conclamavere frcquentia:. Ridieiilum est quod dicam, sed non ridiculis auclo-ribus rem probatam. Muliercula quaulam in hoc ipsum promoveri ea-perat iter. Quam novis nescio quibus rndimentis imbutus, prailer inerlis jura natura», versabundus prosequebalur anser. Et ecce, D fama volans Pegaseis motibus acta, el castra reple-vit el urbes, a Deo ad   Ilierusalem redimendam etiam anseres destinatos. Nec lantum deferébalur mulieri misene, ut ipsa anserem duclitarel, sed ea duci ferebalur ab ansere. Quod iia Cameraui proba-tum est, ut, stante bine et inde populo, per medium ecclesiam mulier ad altare procederet, el anser e vesligio millions a tergo, nullo sollicitanle, succe-derct! Qui quidern intra Lolharingiam mox, ut eom-perimus, obila sibi mono decessit; qui sane melius Ilierusalem issel, si, pridie quam prolicisceretur, sua;  seipsuni domina: festa convivia pnebuisscl. Quod lot um oh hoc a nobis história; veraci aiiexilur, ut se noverint quique comnionitos, « quatenus ne-qnaquain, lide vulgi fabulis attributa, Christiana '•ravitas levigetur. »
Q Guibert z Nogent (Novigentensis), žil v letech 1053-1121, byl opatem, napsal dějiny prvé křížové výpravy: Gesta Francorum et aliorum Hierosoly-mitanorum, v edici PL 156, 1853; ukázka je z uvedené edice, col. 821-822.
O zázracích a pověrách)
V okamžiku, kdy jsme chtěli dokončit toto dílo, započaté pod ochranou Stvořitele, jsme se dověděli, že jistý Fulcher, kněz ze Chartres, který byl dlouhou dobu v Edesse jako kaplan vévody Balduina, vyprávěl o jistých věcech, které nám byly neznámé, a o jiných, byť nemnoha, vyprávěl jiným způsobem než my, a to vždycky nesprávně a v hrubém stylu, podobném stylu obyčejných písařů. I když nechceme znovu probírat všechno, co řekl, domnívali jsme se přece, že bychom v našem díle měli pokárat některé jeho zprávy a uvést je na pravou míru.
Pokud se nemýlím, říká se, že ve svém malém spisku vypráví o tom, jak někteří z těch, kdož podnikli cestu do Jeruzaléma, si pronajali lodi a vypluli na moře, jež dělí obyvatele Apulie od obyvatel Epeiru. Ať už se tak stalo proto, že se pustili na neznámé moře, nebo proto, že jejich lodi byly přetíženy — nevím, co z obojího je správné, jisto je, že na těchto lodích ztratili asi šest set lidí a že poté, co tito utonuli v bouři a byli valícími se vlnami vyplaveni na břeh, prý bylo na jejich ramenou nalezeno totéž znamení kříže, které předtím nosili na svých vlněných pláštích nebo suknicích. Věřící nebude ani okamžik pochybovat o tom, že toto znamení mohlo být na jejich kůži vytlačeno z vůle boží, aby se stala zřejmou jejich víra. V každém případě však by měl ten, jenž tyto věci napsal, pečlivě zkoumat, zda se opravdu staly tak, jak o nich vypráví. Je totiž známo, že když se rozšířila zpráva o této výpravě u všech křesťanských národů a když bylo vyhlášeno celé římské říši, že takový podnik se může stát jen podle vůle nebes, dělali si lidé nejnižšího stavu, a dokonce i ty nejnehodnější ženy, nárok na takový údajný zázrak a využívali k tomu všemožné vynalézavosti. Tu si jeden pustil trochu krve,
namaloval jí na svém těle pruhy ve tvaru kříže a ukazoval to pak všem lidem. Jiný uváděl zákal na oku, který zatemňoval jeho pohled, jako boží znamení radící mu podniknout cestu. Jiný opět užíval šťávy nezralých plodů nebo jiného barviva, aby si namaloval tvar kříže na libovolnou část svého těla; tak jako se malují oči líčidlem, tak se oni pomalovali na zeleno nebo červeno, aby se takovým podvodem mohli představit v podobě živých svědků nebeského zázraku. Čtenář ať si vzpomene při této příležitosti na onoho opata, o kterém jsem již mluvil, jenž si udělal pomocí železa na čele zářez a později, jak jsem již řekl, se stal v Palestině biskupem v Kaisareji. Bůh je mi svědkem, že jsem v době, když jsem tehdy bydlel v Beauvais, viděl jednou během dne několik mraků, které byly za sebou poněkud křivě seřazeny tak, že by se nejvýše dalo říci, že mají podobu jeřába nebo čápa, když tu se na všech stranách pozdvihlo tisíce hlasů volajících, že se na nebi objevil kříž.
Co teď chci vyprávět, je vpravdě směšné a přece je to založeno na svědectví, o nichž nelze pochybovat. Jedna chudá žena se připojila k cestě do Jeruzaléma. Za touto ženou se kolébala husa, která byla vychována nevím jakým novým způsobem a natropila víc, než by odpovídalo její nerozumné podstatě. Hned se rozšířila po zámcích a městech zpráva, že Bůh posílá k dobytí Jeruzaléma také husy, a té nešťastné ženě se dokonce ani nepřiznalo, že to byla ona, kdo vede svoji husu. Říkalo se naopak, že husa sama vede svoji paní. Udělali tedy v Cambrai zkoušku. Zatímco lid se shromáždil po obou stranách, žena vstoupila do kostela a kráčela až k oltáři; a husa, která jí zůstala v patách, kráčela za ní. Ta husa pak brzy zašla v zemi lotrinské. Jistě by se dostala bezpečněji do Jeruzaléma, kdyby ji její paní dostala v předvečer svého odjezdu k večeři. V této historce, která je určena pro zjištění pravdy, jsem vyprávěl všechny jednotlivosti jen proto, abych všechny varoval, aby nesnižovali svoji křesťanskou vážnost tím, že budou důvěřivě přijímat všechny vylhané historky, které se šíří mezi lidem ...
(
C