MÁ SE ŽENA K MUŽI JAKO ľílíľiODA KE KOLTU t B?
Icnkového systému, v němž jc podřízenost žen ]>ovažována za samozřejmost; snažím sc poukázat, jak je tato logika nesmírně vemlouvavá, neboť ktlylty taková ncbvla. lidé by sejí neustále neřídili. Také se však snažím odhalil její sociální a kulturní zdroje a naznačit, kde se nachází potenciál vedoucí ke změně.
Abychom se vyvarovali šokujících interpretačních nepřesnosti, je důicži-lé provést klasifikaci všech aspektu problému. Například interpretace kteréhokoliv z mnoha zcela odlišných postřehů tykajících se statusu a úlohv žen v Cíne závisí na tom, jaký aspekt čínské kultury zkoumáme. V ideologii taoismu jc ženskému principu jin a mužskému principu ÍBIU přičítána stejná důležitost; „o|M>zicc, alternace a interakce těchto dvou sil vedou ke vzniku všech jevů v univerzu" (Sin. 1968: 2). Mohli bychom se tedy domnívat, že mužskosl a ženskosl jsou v obecné ideologii čínské kultury dvě rovnocenné hodnoty.' Zkoumámc-li však sociální strukturu, objevíme silný důra/ na patriliueáriií odvozováni původu, na důležitost synů a na absolutní autoritu otce v rodině. Z toho lze usoudit, že Čína je arebelypálni patriarchální společnost. Kdybychom dále zkoumali skutečnou úlohu. moc. vliv a materiální přínos žen v čínské společnosti - už na první pohled hy-chom mohli zjistit, že na formování všech těchto oblasti lidské aktivity mají ženy podstatný podii - museli bychom konstatovat, že se tu ženám dostává značné prestiže (o níž sc však nehovoří). Nebo vezmeme-li v potaz skutečnost, že bohyně Kuan Jin je ústředním (nejuctívanějším, nejvíce zohra-zovanvm) božstvem čínského buddhismu, můžeme být zase v pokušeni tvrdit, stejné jako to jiní tvrdili o kulturách uctívajících bohyně v prehistorických a raně historických společnostech, že Cínu jc vlastně jakýsi matriarchát. Zkrátka jc nutné, abychom dříve než něco objasňujeme, přesně věděli, co se pokoušíme objasnit.
Mohli bychom vymezit tři úrovně problému:
1. Univerzální fakt, že kultura každé společnosti přisuzuje ženě druhořadý status. Zde jsou důležité dvě otázky. Zaprvé: co tím míníme; jak můžeme dokázal, že se jedná o univerzální fakt? a zadruhé: jak máme tento fakt vysvětlit?
1 Je samozřejmí pravda, žc jin. žensky princip, má negativní valenci. V taoismu, který obsahuje poznáni, že svět vyžaduje k přežití rovnoměrnou činnost a interakci obou principů, jsou však principy yi;i a jan absolutno komplementární.
9 2
Siii.itni /;. Ortneř
2. S|)ccifické ideologie, symbolika a sociostrukturáluí uspořádání vztahující sc k ženě, které sc mění od kultury ke kultuře, 'ľato úroveň má vysvětlit každý jednotlivý kulturní komplex na základě faktorů, které jsou pro onu skupinu specifické, což je standardní úroveň antropologické ana-lvzv.
J J
3. Přímo pozorovatelné podrobnosti o ženských činnostech, o jejich přínosu, moci. vlivu atd.. které jsou často v rozporu s kulturní ideologií (nicméně vždy omezené předpokladem, žc v celkovém systému nemohou ženy nikdy oficiálně zastávat prvořadí'- postavení). Jde o úroveň přímého pozorováni, nyní často používaného feministicky zaměřenými antropoložkami a antropology.
Můj referát se zabývá především prvním z uvedených aspektů, otázkou univerzálního devalvováni žen. Analýza tudíž nezávisí na specifických kulturně podmíněných údajích, ale spíše na analýze „kultury" všeobecně pojímané jako zvláštní proces ve světě. Diskuse o druhé úrovni problému, otázce různorodosti pojetí a relativního oceněni žen v rámci odlišných kultur si vyžádá značnou část výzkumu zaměřeného na různé kultury a musí být odložena na pozdější dobu. Pokuj jde o třetí úroveň, z mého přístupu bude patrné, že nepokládám za správné zaměřit svoje úsilí jen na skutečné, byl kulturou neuznávané a podceňovaní'-, schopnosti žen v jakékoliv dané společnosti, aniž bych nejdříve nepochopila zastřešující ideologii a hlubší premisy kultury, která schopnosti žen podceňuje.
I > i v i; R l VLIT A Ž i; \ S K É   P 0 I) Ŕ í Z E .\ 0 S T I
Co tím miním, když říkám, žc všude, v každé známé kultuře jsou ženy ve srovnání s muži nějakým způsobem považovány za méněcenné? Nejdříve musím zdůraznit, že hovořím 0 Jmlliirniin" hodnoceni; tvrdím, že každá kultura vytváří lakové hodnocení svým vlastním způsobem a prostřednictvím vlastních termínů. Avšak jak lze prokázat, žc určila kultura považuje ženy za méněcenné?
1'ostači tři typy údajů: (I) prvky kulturní ideologie a výroky dotazovaných osob, které explicitně snižuji hodnotu žen tak, žc ženám, jejich rolím, jejich úkolům, jejich produktům a jejich sociálnímu prostředí přisuzují mc-
9 3