MA SK ŽENA K MUŽI JAKO ľ KÍ K ODA KE KULTUftE?
Slunit) ľ,. OKTHKŘ
2. Sociálni role ženy chápána jako role bliiši přírodě. Výše zmíněné fyziologické funkce ženy možná samy o sobě vedou k lomu', žc se na ženu pohlíží jako na i• •■ i■ ■ -.. která je blíže přírodě, s čímž ona, jako po/.orovatelka i lir sama a světu, bude mít tendenci souhlasit. Zenu tvoří přirozeně sama ze sebe. zatímco muž může neboje nucen tvořit uměle, tj. prostřednictvím kultury, a tímto /.působeni kulturu uchovávat. Dále bych ráda ukázala, jak fyziologické funkce ženv univerzálně směřuji k tomu. aby omezoval) její sociální pohyb a aby ji univerzálně uvěznily do jistých sociálních kontextů, které jsou pak chápány jako bližší přírodě, 'ledy nejenom její tělesné procesy, ale i sociální situace, do níž ji tylo tělesné procesy lokalizují, mohou být nositeli uvedeného významu. A pokud je (z hlediska kultury) s těmito sociálními kontexty permanentně spojována, dodávají (a možná v rozhodující míře) váhu pohledu na ženu jako bytost bližší přírodě. Zde mam samozřejmě na mysli uzavření ženv do domácího riMiinného kontextu, uvězněni bezpochyby motivovaného jejími laktačními procesy.
Ženské tělo. jako tělo všech savců ženského pohlaví, vytváří během těhotenství a po něm mléko k obživě novorozence. Bez materského mléka nebo nějakého přípravku s podobným složením nemůže dítě v kojenecké fázi života přežít. Jelikož tělo matky prochází laktaěními proces) v přímém vztahu k dítěti, které v těhotenství nosí, je v /.tah mezi kojící matkou a dítětem chápán jako přirozené pouto a jiné způsoby krmení jsou ve většině případů považovány za nepřirozené a provizorní. Podle uvažováni formovaného kulturou patří matky a děti k sobě. Děti, které překročí hranici kojeneckého věku, rovněž ještě nejsou dost silné na to. aby vykonávaly nějakou důležitou práci, jsou však pohyblivé a ncukáznčné a nedokáži rozpoznal různá nebezpečí; vyžadují prolo dohled a stálou péči. Matka se v důsledku svého přirozeného připoutání k dítěti kojením nebo proto, žc má na starosti další dítě a činnosti spojené s péčí o ně, stává nejzřejmější osobou určenou k tomu. aby v této činnosti pokračovala. Hranice jejích vlastních aktivit jsou tak vymezeny omezenými schopnostmi a nízkým stupněm síly a do-
■ Sémantická teorie užívá konceptu u motivaci významu, který zahrnuje různé zpňkob), jimiž může být .vnibolu přidělen význam spíše na základě určitých jehu objektivních vlastnuk-li než na zaklaď."- volne asociace. V jistém smyslu je celá klať zkoumáním motivace významu ženv jako «viiiIh.Ii. a klade -i otázku. proč může byl ženě nevědomě přisuzován vyznám bytosti bližší přírodě. Struěuý přehled různých Ivpů motivace významu viz u Slepliena l Ihiia-na (1963).
1 0 2
vedností jejich dětí": je uvězněna do rodinné skupiny; „místo ženy je do-
ma
Spojování ženy s rodinným zázemím podporuje stanovisko, že je blíže přírodě, v mnoha ohledech. V první řadě jižjioithý fakt, že je neustále spojována s dětmi, hraje v teto otázce roli: lze snadno pochopil, žc sami kojenci a děli mohou být považováni za součást přírody. Kojenci zdaleka nejsou lidskými bytostmi a jsou naprosto nesoi ializovaní: stejně jako zvířata nejsou schopni chodit vzpříma. neovládají vyměšování, nemluví. Ani děti o něco starší nejsou samozřejmě dosnil plně pod vládou kultury. Nechápou společenské povinnosti a morálku. Mají malou slovní zásobu a neovládají řadu dovedností. \ mnoha kulturních praktikách lze nalézt implicitní spojovaní děli s přírodou. Mnohé kultury mají napr. iniciační rituály pro ado-lescenly (především pro chlapce: k této otázce se ještě vrátím), jejichž smyv lem je díle rituálně posunout ze stavu, v něm/ještě není úplně člověkem, do slavii, v němž se plně zapojuje do společnosti ,i kultury; mnohé kultury nemají polnel.ni obřady pro ilěti. klére zemřou v r.iii.ni věku. právě přiřítí, že dosud nejsou po všech stránkách společenskými bytostmi, lak/.e děti bývají přiřazovány k přírodě a úzké s|tojcní žen s dětmi může být podkladem pro chápání žen jako bytosti bližších přírodě. Je paradoxní, že v mnoha kulturách bývá zdůvodněním chlapeckých iniciačních rituálů přesvědčeni, že chlapci se musejí zbavil poskvrnění, k němuž u nich došlo v důsledku dlouhodobého pobývání v blízkosti matky a jiných žen. ačkoliv ve skutečnosti značná část itoskvrnění ženy pravděpodobné plyne z (oho. že se (ak dlouho pohybuje v blízkosti děti.
Druhý, velmi problematický důsledek toho. že žena bývá úzce spojována s rodinným kontextem, vyplývá z určitých strukturálních konfliktů mezi rodinou a společností, klére existují všeobecně v každé společnosti. Důsledky „protikladu mezi rodinným a veřejným" ve vztahu k postavení žen přesvědčivě odhalila Kosaldo (ve sborníku Zena, kultura a společnost) a já chci jednoduše ukázal, jak je loto tvrzení důležité pro náš argument. Z názoru, že rodinná jednotka - biologická rodina pověřená reprodukcí a socializací nových členů společnosti - je protikladem entity veřejné - nadřazené síti svazků a vztahů utvářejících vlastní společnost - vychází i tvrzení Cl.unl.i Lčvi-Straussc v jeho díle Základní struktury příbuzenských vztahů (Ele-
* Situace, které se čakto využívá k lomu. aby i ona ,ama bvl......zírána spiše jako dítě.
1 0 3