T Gay současnosti v zrcadle historie Gay současnosti v zrcadle historie Shrnutí významu gay historie (autorova přednáška na Mezinárodním setkání evropských gayů a lesbiček ve Vídni 14. 5. 1999, pořádaném vídeňskou křesťanskou ekumenickou organizací Homosexuelle und Kirchen) Perspektiv, jimiž lze jako oknem nahlížet do dějinné zkušenosti, je velmi mnoho a každá může přinést poučení, povzbuzení nebo varování: poměr lidí k jinakosti, řečeno více filosoficky, neboli vztah mezi většinou a menšinami, vyjádřeno sociologicky či politologicky; hned v návaznosti na to otázka hranice sexuální a erotické vyhranenosti; problém akceptace sebe sama v rovině obou základních životních poloh, jimiž jsou vita activa a vita contemplativa; to vše se týká postavení gayů v lidské kultuře, jež lze zase nahlédnout především z těchto problémových okruhů: 1. kulturní podmínky života gayů, 2. podíl gayů na obecné kultuře a 3. problémy speciální gay-kultury. Je přirozenou snahou organismů vylučovat ze svého hájemství to, co je „jiné", tělo se snaží vypudit třísku. Na druhé straně složitější organické ú-tvary se přirozeně vyznačují větší rozmanitostí své skladby i svých vztahů k okolí. Člověkjako bytost, jíž Bůh dal zvlášť výrazné rozumové a citové dispozice, je však v zásadě schopen porozumět druhému, odlišnému, „jinakému" i v rámci svého, lidského druhu a povznést se tak nad chápání odlišného jako „třísky" zatknuté do úžeji vyhlášené jednoty. Takové porozumění druhému podporuje i fakt mnohdy rozmytých hranic trvalé erotické a sexuální vyhranenosti. Je rozhodující pro příslušnost k společenské skupině gayů a lesbiček úmysl nebo čin? Je-li životní postoj definován už stavem duše a nikoliv až vnějším výkonem, pak do „gay-světa" náleží i niterné vášně a fantazie středověkých duchovních, jejichž doklady jsou studovány medievalisty. A patří tam i každý z plachých přikrmovačů touhy, těch, kteří z různých důvodů převážnou část svého života tráví v nesmělých pokusech o navázání homosexuálního vztahu, aniž kdy svůj pokus dovedou do konce. Život strávený v nenávisti k sobě vede i k trvalé zlobě vůči druhým, vůči lidstvu, vůči světu. Proto je tak důležité akceptovat sebe sama i v těch lid- ských stránkách, jež se odlišují od většinových orientací mysli, citů a tužeb a vyrovnávat se s nimi v náplni svého bytí. Historické příklady ukazují, jak bylo těžké pobývat ve světě cizorodém vůči prožívané intimitě. Michelangelovi se víceznačný poměr mezi vita activa a vita contemplativa projevoval mimo jiné i trvalým traumatem: na jedné straně v něm vše naléhalo, aby aktivně naplnil svou touhu po milovaném muži, na druhé straně očekával trest na způsob údělu bájného Titya, když ve svém rozjímání "\ sdílel převzatý názor o hříšnosti homosexuality. O půl tisíciletí později vídeňský rodák Ludwig Wittgenstein je po celý život rozdírán rozpory mezi ' poctivým úsilím o kresťanskú víru a vlastní smyslností, již sám střídavě vní- ! má jako nevinný vedlejší projev své osobnosti nebo jako prohřešek proti ; duchovnímu životu a přijatelné společenskosti. , Ze strany společnosti se však negativní poměr ke gay a lesbické minori- : tě utvářel v evropských historických podmínkách až postupně. Máme-li vě-! řit badatelům, byla to nejprve světská moc a nikoliv církev, kdo začal usilo-vat o potlačení homosexuálních vztahů. Je věcí příslušných odborníků vy-\ jádřit se k věci theologicky. Dějiny však ukazují, jak přesvědčivě dokládá ' medievalista J. Boswell, že křesťanská církev sama zprvu nebyla vůči homo-'j sexuální orientaci naladěna nepřátelsky. Tím více jde o problém interpretace křesťanské zvěsti a o uplatnění agapé, v níž starostlivá láska, pečující Í o druhé, nabízí prorozumění i odlišným vroucím zaujetím, jež sdílejí lidští ;1 boží tvorové mezi sebou. !\ Podmínky života gayů a lesbiček v evropské kultuře byly ovšem nejisté X i v dobách relativně větší tolerance. Lidské osudy vesměs závisely jen na ) vlásku štěstí a náhody. Kupříkladu na jedné straně Ralph, arcibiskup : z Tours koncem 11. století zůstává přes svůj údajně dosti otevřený život -j gaye neotřesitelný ve svém společenském a služebním postavení. Na druhé straně vlámský sochař Jeroen Duquesnoy mladší, obviněný ze sodomie s dvěma ministranty, kteří mu stáli modelem při práci na náhrobku pro i biskupa z Gentu, je navdory údajným biskupovým přímluvám r. 1654 obě- Išen a jeho tělo spáleno. Rozdíly závislé jen na Štěstěně jsou také v rozmezí téže epochy, ba i uvnitř jednoho města ve zhruba stejné době. Gay Donatello požívá mimořádné úcty svého patrona Cosima Medicejského, ač jeho intimní zaměření prý bylo známo. Mladý Leonardo se však musel i obávat - tak jako mnozí jeho spoluobčané - anonymních udání, jež pak vyšetřovali Ufficiali di notte e monasteri (Noční a klášterní dozorci), úřad zřízený přímo k vyšetřování zločinu sodomie. Zase jen fakt, že mezi podezřelými Leonardovými společníky byl mladý Tornabuone, blízký příbuzný 468 469 Jiří Fanel Gay historie Gay současnosti v zrcadle historie florentského vladaře Lorenza Medicejského, vedl k zastavení nebezpečného vyšetřování. V nové době následkem společenských přeměn sílí moc veřejného mínění, bez ohledu na to, je-li dobře či špatně informováno. Tím je připravena cesta k takovým tragediím jaké představují sebevraždy odhalených gayů (např. německého ocelového magnáta Fritze Kruppa či anglického generála Sira Hectora Macdonalda) nebo skandální procesy, z nichž nej-památnější je ten s Oscarem Wildem. S nelegálním postavením gayů a s jejich morálním odsuzováním byla vždy spojena možnost zneužít údajných informací, ať už pravdivých nebo jen vymyšlených, k profesionální, občanské i případně fyzické likvidaci člověka, anebo k jeho vydírání. Klasickým příkladem z poměrně nedávné historie je případ plukovníka Rédla, šéfa rakousko-uherské kontrašpionáže, jenž rovněž často na svých pochůzkách městem mohl ocenit půvab a krásu Vídně. Na rozhraní devatenáctého a dvacátého století se začíná rodit představa lidských práv pro gaye (aktivita vedená E. Carpenterem a M. Hirschfel-dem). Je to stálý zápas o uznání práva na soukromí a lásku. Během něj dojde nacistickým přičiněním k monstróznímu holokaustu, zahrnujícímu též hromadné vyhlazování homosexuálů. Připomínka těchto hrůz je výraznější právě zde, nedaleko místa, kde měla centrála gestapa své vídeňské sídlo. Většina z uvedených příkladů také již zároveň připomněla, že mnozí z nejvýznamnějších tvůrců lidské historie a kultury byli gaové. Dílo těchto umělců, vědců, myslitelů či politiků potvrzuje, že jejich specifické intimní zaměření nijak nesnížilo jejich obecně lidské hodnoty, včetně vnímavosti vůči životním problémům, jež se týkají všech lidí bez rozdílu. Navzdory tomu trpěli nepochopením ostatních, vůči jejichž starostem byli otevření, a někteří za svůj sexuální úděl doplatili dokonce životem. A přitom zrovna oni mohli plnit svou tvorbou ještě jednu velice důležitou sociální roli: stát se myšlenkovou oporou lidí stejně intimně založených a díky tomu hluboce pochybujících o své vlastní lidské hodnotě. A právě kvůli takové opoře by bylo zapotřebí vytvářet spolu s obecnou kulturou (a integrovane v jejím rámci !) ještě specifický okruh kulturních aktivit, jež by usměrnily zmatek v duších celých zástupů gayů a lesbiček. Taková část kulturních aktivit v četných evropských zemích zřejmě chybí. Avšak historie ukazuje, že bez svébytného kulturního povědomí, obráceného dovnitř světa gayů a lesbiček i do většinové světa, jsou homosexuálně, respektive homoeroticky orientovaní lidé zatlačováni veřejným míněním pomyslně a případně i fakticky do podsvětí. Jaké lidské škody z toho vzcházejí, je rovněž z historické zkušenosti patrné. Dějiny gayů a lesbiček je zároveň i dějinami míry lidské svobody. Přitom společenství gayů má své nejryzejší opodstatnění v možnosti opravdového, lidsky hlubokého vztahu, ale také třebas jen v radosti ze života, jíž se mohou lidé navzájem podarovat, a obě tyto životní kvality jsou chválou Stvořitele. Snažme se tedy plně o vstřícnost mezi světem gayů a světem lidské většiny a prosme Boha, aby nám k tomu dopomáhal. 470 171