Dohoda mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o účasti Chorvatské republiky na policejní misi Evropské unie v Afghánistánu (EUPOL AFGHANISTAN) - Prohlášení 20071004 PŘEKLAD Dohoda mezi Evropskou unií a Chorvatskou republikou o účasti Chorvatské republiky na policejní misi Evropské unie v Afghánistánu (EUPOL AFGHANISTAN) EVROPSKÁ UNIE (EU) na jedné straně a CHORVATSKÁ REPUBLIKA na straně druhé, dále jen "strany", BEROUCE NA VĚDOMÍ: - přijetí společné akce 2007/369/SZBP o zřízení policejní mise Evropské unie v Afghánistánu (EUPOL AFGHANISTAN) [1] dne 30. května 2007 Radou Evropské unie, - přizvání Chorvatské republiky k účasti na EUPOL AFGHANISTAN, - rozhodnutí Chorvatské republiky účastnit se EUPOL AFGHANISTAN, - rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru o přijetí příspěvku Chorvatské republiky k EUPOL AFGHANISTAN, SE DOHODLY NA TOMTO: Článek 1 Účast na operaci 1. Chorvatská republika se připojuje ke společné akci 2007/369/SZBP a k jakékoli společné akci nebo rozhodnutí, kterými Rada Evropské unie rozhodne o prodloužení či rozšíření EUPOL AFGHANISTAN, v souladu s ustanoveními této dohody a všemi nezbytnými prováděcími ujednáními. 2. Příspěvkem Chorvatské republiky k EUPOL AFGHANISTAN není dotčena rozhodovací samostatnost Evropské unie. 3. Chorvatská republika zajistí, aby její personál účastnící se EUPOL AFGHANISTAN plnil své úkoly v souladu - se společnou akcí 2007/369/SZBP a případnými následnými změnami, - s plánem operace, - s prováděcími opatřeními. 4. Personál vyslaný Chorvatskou republikou k EUPOL AFGHANISTAN plní své povinnosti a jedná pouze v zájmu EUPOL AFGHANISTAN. 5. Chorvatská republika včas informuje vedoucího mise EUPOL AFGHANISTAN a Generální sekretariát Rady Evropské unie o jakékoli změně svého příspěvku k EUPOL AFGHANISTAN. 6. Členové personálu vyslaní k EUPOL AFGHANISTAN podstoupí lékařskou prohlídku a očkování a příslušný orgán Chorvatské republiky jim vystaví osvědčení o zdravotní způsobilosti. Členové personálu vyslaní k EUPOL AFGHANISTAN předloží kopii tohoto osvědčení. Článek 2 Postavení personálu 1. Postavení personálu přiděleného Chorvatskou republikou k EUPOL AFGHANISTAN se řídí dohodou o postavení mise uzavřenou mezi Evropskou unií a Islámskou republikou Afghánistán. 2. Aniž je dotčena dohoda podle odstavce 1, má Chorvatská republika pravomoc nad svým personálem, který se účastní EUPOL AFGHANISTAN. 3. Chorvatská republika odpovídá za řešení veškerých stížností souvisejících s účastí na EUPOL AFGHANISTAN, které některý z členů personálu vznese nebo které se jej týkají. Chorvatská republika odpovídá za zahájení řízení, zejména soudního nebo kárného, proti kterémukoli členovi svého personálu, v souladu se svými právními předpisy. 4. Chorvatská republika se zavazuje učinit prohlášení o vzdání se nároků na náhradu škody vůči kterémukoliv státu, který se účastní EUPOL AFGHANISTAN, a učinit tak při podpisu této dohody. Vzor tohoto prohlášení je připojen k této dohodě. 5. Evropská unie zajistí, že její členské státy učiní prohlášení o vzdání se nároků na náhradu škody v souvislosti s účastí Chorvatské republiky na EUPOL AFGHANISTAN a učiní tak při podpisu této dohody. 1.1.2 Kurzer Abriss sorbischer Geschichte bis 1949 1.1.2.1 Die Vor- und Frühgeschichte Als Sorben (surbi, sorabi[1]) wurden im Früh- und Hochmittelalter zunächst alle westslavischen Stämme zwischen Saale und Mulde bezeichnet, die im 8. Und 9. Jahrhundert im Zuge der Völkerwanderung und politischer Verschiebungen in die Nachbarschaft der Elbslaven und der Franken gerieten. Der Begriff "Wenden" geht auf die römischen Geschichtsschreiber Plinius den Älteren und Tacitus sowie den griechischen Geographen Ptolemaios zurück, die alle slavischen Stämme, die im ersten Jahrhundert n. Chr. zwischen den Karpaten und der Ostseeküste auftauchten, als Venedi bezeichneten. Während die Sorben (Wenden) in der Oberlausitz in der Mehrheit diesem Begriff heute einen pejorativen (abwertenden) Charakter beimessen und ihn deshalb zur Selbstbezeichnung nicht gebrauchen, verwenden die Niedersorben zu ihrer deutschsprachigen Selbstbezeichnung die Begriffe "Sorben" und "Wenden" nebeneinander. Dabei muss betont werden, dass in der sorbischen (wendischen) Eigenbezeichnung diese Unterschiede keine Rolle spielen, da sie hier nur Serb (Substantiv maskulin) bzw. Serbowka (Substantiv feminin) und serbski (Adjektiv maskulin) lautet. Die Ergebnisse der archäologischen Forschung und der Sprachwissenschaft zeigen, dass sich die Elbslaven zwischen Saale und Neiße kulturell sehr nahe gestanden haben; das Gleiche gilt auch für die Beziehungen nach Schlesien und Böhmen. Nach Süden bildeten vor allem die Täler von Elbe und Neiße eine kulturelle Brücke. In der sogenannten Fredegar-Chronik werden für 631/32 erstmals Wenden erwähnt, die „zu wiederholten Malen in Thüringen und anderen Gauen (pagi) des Frankenreiches einfielen, um sie auszuplündern; ja sogar Dervanus, der Dux des Volkes der Sorben (Dervanus dux gente Surbiorum), die von slavischer Herkunft waren und schon von jeher zum Reiche der Franken gehört hatten, unterstellte sich mit seinem Volk dem mährischen Reich Samos. Nach weiteren Überfällen wurde der Dux Radulf, der Sohn Chamars, durch Dagobert als Dux in Thüringen eingesetzt, um die Wenden zu bekämpfen, doch verbündete sich Radulf bald darauf mit den Slaven.“ Während es in Böhmen und Mähren seit dem späten 7. Jahrhundert zu ersten Reichsbildungen und seit dem 9. Jahrhundert zur Entstehung stabilerer frühfeudaler Staatsgebilde kam, gab es bei den Slaven zwischen Saale und Neiße bis zur Eroberung durch die Deutschen keine überregionalen politischen Strukturen. Die Slaven lebten vornehmlich als Bauern in kleinen Stammesverbänden, die jeweils nur einige Dutzend recht kleiner dörflicher Siedlungen umfassten. Die Gesellschaft der WestSlaven war aber schon deutlich in die Masse abhängiger Bauern und eine schmale adlige Herrschaftsschicht gegliedert. Aus der letzteren rekrutierten sich auch die Stammes- oder Gaufürsten, die in den fränkischen Quellen meist dux (= Herzog, Fürst) genannt werden. 1.1.2.2 Die Sorben im Hochmittelalter Nachdem Heinrich I. 926 einen zehnjährigen Waffenstillstand mit den Ungarn geschlossen hatte, nahm er die Ausdehnung seiner Macht an der Ostgrenze des Reiches in Angriff. 927 bis 929 führte er einen groß angelegten erfolgreichen Feldzug zur Unterwerfung der slavische n Stämme östlich der Elbe. Seinen Vormarsch sicherte der König durch die Anlage zahlreicher Burgen. Die wichtigste dieser Gründungen war 928/929 Meißen. Zum Reich gehörte nun das gesamte sorbische Siedlungsgebiet inklusive der von den Lusici und Milzenern bewohnten Länder, der späteren Nieder- bzw. Oberlausitz. Seit dieser Zeit leben die Sorben in engem Kontakt und in Gemeinschaft mit ihren deutschen Nachbarn. Davon wurde die sorbische Geschichte entscheidend geprägt. Zu Beginn der frühen Neuzeit wurde der Volksname Sorben allmählich auf die siedelnden Lusici (= Niedersorben/Wenden) und Milzener (Obersorben) übertragen, die in den früh- und hochmittelalterlichen Quellen noch deutlich von den Sorben geschieden wurden. Wichtiger blieb bis ins 19. Jahrhundert hinein aber die deutsche Bezeichnung Wenden, die von Anfang an ein Oberbegriff für die östlich der alten Reichsgrenze lebenden slavische n Völker gewesen war. In der Sprachwissenschaft werden heute die Sprachen der südlichen ElbSlaven bzw. deren überlieferte Reste insgesamt als sorbisch bezeichnet. Gero, der von Kaiser Otto I. 937 eingesetzte Markgraf der Sächsischen Ostmark (sie umfasste das gesamte Gebiet zwischen Elbe, Havel und Saale) führte die gewaltsame Unterwerfung der Sorben fort. 939 lud er 30 slavische Fürsten zu einem Gastmahl ein und ließ sie ermorden. Die Bluttat, die in dem epischen Werk des Niedersorben Mato Kosyk beschrieben wird (vgl. Kosta/Norberg 2003) hatte einen Aufstand der Slaven zur Folge. In mehreren Kriegszügen besiegte Graf Gero bis 965 die Milzener, Lusici und Liutizen und dehnte die deutsche Herrschaft bis an die Oder aus. Während die Slaven im heutigen Brandenburg ihre Selbstständigkeit durch einen großen Aufstand 983 noch einmal für längere Zeit zurückgewinnen konnten, war die Unterwerfung der Sorben endgültig. Die Herrschaft über die Lausitz und den Gau Milska wurde den Deutschen nur noch einmal (1002) durch den Polenherzog Bolesław Chrobry für einige Jahre erfolgreich streitig gemacht. Aber auch Bolesław behandelte die Sorben als unterworfenes Volk. Im 10. Jahrhundert begann die christliche Kirche bei den Slaven im Elbe-Saale-Gebiet und in der Lausitz mit der Missionierung. Die Befestigung der deutschen Herrschaft und die Schaffung kirchlicher Strukturen gingen dabei Hand in Hand. Kaiser Otto II. gründete 968 das Erzbistum Magdeburg mit den Suffragen Zeitz, Merseburg und Bistum Meißen. Sorben, Milzener und Lusici mussten dem Bischof von Meißen den Zehnt entrichten. Parallel erfolgte unter den Markgrafen der sorbisch besiedelten Gebiete – die große Mark Geros war nach seinem Tod in mehrere kleinere Territorien untergliedert worden (Nordmark, Mark Lausitz, Mark Meißen, Mark Zeitz und Mark Merseburg) – die Einrichtung von Burgwarden. Die unterworfenen Gebiete wurden an deutsche Adelige zu Lehen gegeben, die neuen Herren errichteten Burgen und erhielten Abgaben von den zugehörigen slavische n Dörfern. Die einzelnen Herrschaftsbezirke wurden Burgward genannt. Zum Teil trat der deutsche Adel dabei nur die Nachfolge der sorbischen Stammesfürsten an. Die ehemalige slavische Führungsschicht war durch die vorangegangenen Kriege dezimiert, ihre Reste wurden in untergeordnete Stellungen abgedrängt. Noch lange gab es slavische župane. Diese Richter entschieden nach dem alten sorbischen Gewohnheitsrecht über die unterworfene Bevölkerung. Wie auch die in der Oberlausitz noch im 16. Jahrhundert vorhandenen Lehnbauern, so waren die Župane möglicherweise Nachfahren des sorbischen Adels. Anders als etwa in Mecklenburg kam es in der Mark Meißen oder in den Lausitzen kaum vor, dass Slaven in den Ritterstand aufstiegen. Für die Masse der sorbischen bäuerlichen Bevölkerung änderten sich die Lebensumstände zunächst wenig. Wie schon vor der deutschen Eroberung waren sie Leibeigene, hatten kein Besitzrecht an den bewirtschafteten Äckern und mussten hohe Abgaben an den Lehnsherren leisten – mindestens ein Drittel ihrer Erträge. Dazu kam nun aber noch der Zehnte für die Kirche. Umstritten ist in der Forschung, ob weitere Leistungen (Spanndienste, Wachdienst oder Wachkorn für den Burgherren u. a.) erst unter der deutschen Herrschaft eingeführt wurden oder schon davor existiert hatten. Die deutschen Lehnsherren ließen ihre Untertanen weiter unter dem slavische n Gewohnheitsrecht leben, denn dadurch war deren Rechtsstellung bedeutend schlechter als die der deutschen Bauern, die unter sächsischem Recht standen. ^ ^ Návod k instalaci Bezpečnostní pokyny Pračka se sušičkou má velkou hmotnost - pozor při zvedání. Pračku s viditelným poškozením neuvádějte do provozu. V případě pochybností se obraťte na servisní službou nebo prodejce. Pračku se sušičkou neumisťujte venku nebo v místech, kde je nebezpečí mrazu. Zamrzlé hadice se mohou roztrhnout nebo mohou prasknout. Mohlo by tak dojít k poškození pračky. Pračku nestavte vzhůru nohama ani na bok. Pračku nezvedejte za vyčnívající součásti (např. dvířka). Neumisťujte pračku se sušičkou za dveře nebo posuvné dveře, které by mohly blokovat otevírání dvířek pračky! Jinak by mohlo dojít k tomu, že se zde zavřou děti a ocitnou se v ohrožení života. Odstraňte a uschovejte přepravní pojistky a příčné spojky. Dodatečně ke zde uvedeným pokynům mohou platit zvláštní předpisy místní vodárny a elektrorozvodných závodů. V případě pochyb nechejte pračku připojit odborníkem. Rozsah dodávky Na zadní straně pračky: – odtoková hadice, – přívodní hadice, – síťový kabel se zástrčkou, – návod k použití + sešit s adresami servisních služeb. Vlhkost v bubnu je způsobena výstupní kontrolou, kterou prochází každá pračka se sušičkou před opuštěním výrobního závodu. Počet Označení 4 ks krytky otvorů po odstranění přepravních pojistek 1 ks klíč 1 ks 1 hadicová objímka Ø 24-40 mm pro připojení k sifonu 1 ks šablona na dvířka 2 ks plechové lišty 2 ks závěsy dvířek se šrouby Odstranění přepravních pojistek Pomocí přiloženého klíče vyšroubujte všechny čtyři šrouby. Odstraňte kompletně všechny 4 přepravní pojistky a síťový kabel vyjměte z držáků. Nasaďte ochranné krytky. – Před prvním použitím je bezpodmínečně nutné odstranit všechny 4 přepravní pojistky a uschovat je pro případ pozdější přepravy. – Při pozdější přepravě je bezpodmínečně nutné znovu namontovat přepravní pojistky - zabráníte tak poškození spotřebiče. Instalace a vyrovnání – Bezpečné stanoviště je důležité, aby pračka při odstřeďování „neputovala“. – Plocha pro instalaci musí být pevná, čistá a rovná. – Nejsou vhodné parkety a měkké podlahy, jako např. kobercové krytiny nebo krytiny s pěnovou spodní stranou. Instalace Plechové lišty usnadňují zasunutí pračky do vestavného prostoru. – Jsou součástí dodávky. V případě ztráty je lze objednat prostřednictvím zákaznické služby, č. náhr. dílu 66 1827. – Před zasunutím spotřebiče lišty navlhčete vodou s mycím prostředkem. Nepoužívejte tuk ani olej! 26 Vyrovnání Silná hlučnost, vibrace a „putování“ pračky mohou být důsledkem nesprávného vyrovnání! – Všechny čtyři nožičky musí pevně stát na podlaze. – Pračka se nesmí viklat! – Vyrovnání pračky zkontrolujte, resp. upravte pomocí vodováhy. – Pračka nesmí doléhat k postranním stěnám vestavného prostoru! – Kontramatice předních nožiček musí být pevně přišroubovány k plášti pračky! . Délka hadic a kabelů Připojení vlevo nebo Připojení vpravo Rozměry Šířka x hloubka x výška 595 cm x 584 cm x 820 cm Hmotnost 85 kg Rozměry v mm min. 500 max. 900 cca. 1400 cca. 1400 cca. 1350 cca. 950 cca. 1000 cca. 760 min. 500 max. 900 R ě Připojení vody Abyste zabránili netěsnostem a škodám způsobeným vodou, je bezpodmínečně nutné dodržovat pokyny uvedené v této kapitole! V případě pochyb nechejte pračku připojit odborníkem. Přívodní a odtokovou hadici lze podle potřeby příslušné instalace vést vpravo nebo vlevo. Použijte pouze dodanou přívodní hadici nebo hadici zakoupenou ve specializované autorizované prodejně, nikoli použitou hadici! Přívod vody Přívodní hadice se nesmí: – zalamovat nebo přiskřípnout, – upravovat nebo přeřezávat (nebyla by zaručena pevnost). Zkontrolujte tlak vody ve vodovodní síti: Tlak vody by měl být v rozmezí 50-900 kPa (0,5-9 bar) (při otevřeném přívodu vody teče minimálně 8 l vody za minutu). Při vyšším tlaku vody namontujte redukční ventil. Přívodní hadici studené vody (modrá převlečná matice) připojte k přívodu studené vody s ¾" závitem (3/4" = 26,4 mm). Při plnění teplou vodou* připojte hadici (s červenou převlečnou maticí) k přívodu teplé vody. Teplota vody nesmí být vyšší než 60 °C. Plastová šroubení utahujte pouze ručně. Neodstraňujte filtry z přívodní hadice. Po připojení přívodní hadice: – Zcela otevřete přívod vody. – Zkontrolujte těsnost přípojek. Odtok vody – Odtoková hadice se nesmí zalamovat a natahovat do délky. – Výškový rozdíl mezi plochou pro instalaci a odtokem: max. 90 cm, min. 50 cm. Přípojku zajistěte hadicovou objímkou o průměru 24-40 mm (specializovaná prodejna). – Odtok v umyvadle nesmí být uzavřený zátkou. – Odtokovou hadici zajistěte proti vyklouznutí. – Zkontrolujte, zda voda odtéká dostatečně rychle. * Podle modelu Odtok do sifonu Odtok do umyvadla Elektrické připojení Pračka se sušičkou může být připojena pouze na střídavý proud přes zásuvku s ochranným kolíkem nainstalovanou podle předpisů. Při použití proudového chrániče se smí použít pouze typ označený symbolem ‚. Pouze tento chránič zaručuje splnění předpisů platných v současné době Síťové napětí a údaj o napětí pračky se sušičkou (typový štítek) musí souhlasit. Jmenovitý příkon a potřebná pojistka jsou uvedené na typovém štítku. Zajistěte, aby: – se k sobě hodila síťová zástrčka a zásuvka, – byl průřez elektrických vodičů dostatečný, – uzemnění bylo provedeno podle předpisů, – spotřebič nestál na síťovém kabelu, – síťová zástrčka byla neustále přístupná. Změny síťové přípojky smí provádět pouze kvalifikovaný elektrikář. Nepoužívejte vícenásobné zásuvky, spojky a prodlužovací kabely. Síťovou zástrčku nezapojujte do zásuvky a nevytahujte ze zásuvky mokrýma rukama. Síťový kabel vytahujte ze zásuvky pouze za zástrčku. Montáž závěsů dvířek na pračku se sušičkou Po instalaci pračky se sušičkou do vestavné kuchyně ji lze zakrýt dvířky. V tom případě je nutno na pračku se sušičkou namontovat závěsy, které jsou součástí dodávky. Grundsatz der Gesamtdeckung Der Grundsatz der Gesamtdeckung bedeutet, dass alle im Haushalt eingesetzten Einnahmen zur Deckung aller Ausgaben dienen. Dieser Grundsatz umfasst zwei wichtige Regeln: Einnahmen sind nicht zweckgebunden und Einnahmen und Ausgaben werden nach dem Bruttoprinzip ausgewiesen. Die erste Regel verhindert, dass eine spezifische Einnahme zur Finanzierung einer spezifischen Ausgabe herangezogen wird. Die Haushaltsordnung lässt jedoch Ausnahmen von diesem Grundsatz zu, insbesondere für den finanziellen Beitrag der Mitgliedstaaten für bestimmte Forschungsprogramme oder für die Beteiligung von Drittländern an Aktivitäten der Gemeinschaft, beispielsweise im Rahmen des Europäischen Wirtschaftsraums. Das Bruttoprinzip bedeutet, dass Einnahmen und Ausgaben nicht verkürzt ausgewiesen werden dürfen, damit eine umfassende und vollständige Darstellung des Haushalts gewährleistet ist. Demzufolge werden Einnahmen und Ausgaben mit ihrem Gesamtbetrag eingesetzt. Hierzu gelten nur die von der Haushaltsordnung oder deren Durchführungsbestimmungen zugelassenen Ausnahmen. Grundsatz der Spezialität Um Verwechslungen zwischen den verschiedenen Mitteln zu vermeiden, muss jedes Mittel eine festgelegte Zweckbestimmung aufweisen und an eine spezifische Ausgabe gebunden sein. Der Haushalt ist in Einzelpläne, Titel, Kapitel, Artikel und Posten gegliedert. Dennoch enthält die Haushaltsordnung Regeln für Mittelübertragungen, um den Organen eine gewisse Verwaltungsflexibilität zu ermöglichen. Die Übertragungen können aufgrund eines autonomen Rechts des Organs erfolgen oder von der vorherigen Information oder der Entscheidung der Haushaltsbehörde (Rat oder Parlament) abhängig sein. Grundsatz der Wirtschaftlichkeit der Haushaltsführung Dieser Grundsatz wird unter Bezugnahme auf die Gebote der Sparsamkeit, der Wirtschaftlichkeit und der Wirksamkeit definiert. Die Umsetzung dieses Grundsatzes erfolgt durch die Definition überprüfbarer Ziele, die anhand messbarer Leistungsindikatoren überwacht werden, mit dem Ziel, von einer mittelorientierten zu einer ergebnisorientierten Haushaltsführung überzugehen. Die Organe müssen Ex-ante- und Ex-post-Bewertungen gemäß den von der Kommission festgelegten Leitlinien durchführen. Grundsatz der Transparenz Dieser Grundsatz hat zum Ziel, die Transparenz bei der Aufstellung und dem Vollzug des Haushaltsplans sowie bei der Rechnungslegung zu gewährleisten. Diese Transparenz wird unter anderem durch die Veröffentlichung des Haushaltsplans und der Berichtigungshaushalte im Amtsblatt der Europäischen Union erreicht. Diese Veröffentlichung erfolgt innerhalb einer Frist von zwei Monaten nach dem Datum, an dem der Haushalt vom Europäischen Parlament endgültig festgestellt wird. AUFSTELLUNG UND GLIEDERUNG DES HAUSHALTSPLANS Aufstellung des Haushaltsplans Die Organe erstellen einen Voranschlag ihrer Ausgaben und Einnahmen, den sie der Kommission vor dem 1. Juli jeden Jahres übermitteln. Diese Voranschläge werden auch an die Haushaltsbehörde zur Information übermittelt. Die Kommission unterbreitet dem Rat spätestens am 1. September jeden Jahres den Vorentwurf des Haushaltsplans. Dieser Vorentwurf umfasst die Voranschläge aller Organe und enthält eine allgemeine Zusammenfassung der Ausgaben und Einnahmen der Gemeinschaft. Dem Rat kann ein Berichtigungsschreiben vorgelegt werden, das den Haushaltsvorentwurf modifiziert. Der Rat erstellt den Haushaltsplanentwurf nach dem Verfahren des Artikels 272, Absatz 3 des EG-Vertrags und legt ihn dem Europäischen Parlament spätestens am 5. Oktober des dem Jahr des Haushaltsvollzugs vorausgehenden Jahres vor. Weicht der Rat vom Vorentwurf ab, so fügt er eine Erklärung bei, in der er seine Gründe für diese Abweichung darlegt. Der Präsident des Europäischen Parlaments stellt fest, dass der Haushaltsplan endgültig festgestellt worden ist. Vom Tag seiner endgültigen Feststellung an sind die Mitgliedstaaten zur Abführung der Beträge verpflichtet, die sie gemäß den Bestimmungen im Rahmen des Systems der Eigenmittel schuldig sind. Die Haushaltsordnung sieht die Möglichkeit vor, unter bestimmten außergewöhnlichen Umständen Berichtigungshaushaltspläne aufzustellen. Die Unterscheidung zwischen Nachtrags- und Berichtigungshaushaltsplan entfällt. ________________________________ [1] Zur Etymologie des Ethnonyms vgl. Schuster/Šewc (1985).