II. 8. Kamil kvůli svým argumentům tváří v tvář smrti – děj

            Kamil překvapeně a zklamaně spustí ruce: „Sakra. Přemýšlí, neví co... Hele… … stále
neví, až nakonec vše vsadí na jednu kartu - upřímně tak ho neupalujte. Rozpřáhne ruce. Co na tom,
jestli má Země křídla nebo je nemá? Popojde mírně doprava, k divákům, ukazuje rukama: Ostatně,
nějaký Bůh sem, nějaký Bůh tam…“


            Inkvizitor: „Dost už toho rouhání!“ svou levou chytá Kamila za pravou ruku „Jsi blázen
a kacíř! Tebe upálím hned po něm!“


            Kamil (vystrašeně, zuřivě gestikuluje svou levou rukou): „Ale ne, to jste špatně
pochopil! Podívejte, já jsem udělal takovou dohodu s ďáblem levou ukáže směrem k Reálovi a on mi
půjčil ty duchy…“


            Inkvizitor (musí dát najevo, že je to ještě výrazně horší případ, než tušil – dohoda s
ďáblem?!? Chytne jej i za druhou ruku; přerušuje jej, hází jej na podlahu; hromovým soudným
hlasem): „Jakže? Mlč! Budeš pykat za svou blasfémii! Teď jím mrští na zem. Takový, jako ty, si ani
nezaslouží soud! Takový si zaslouží zemřít na místě!“


            Kamil kryje se rukama, nohama: „Ne!“

I. zvedne nohu, jako by chtěl Kamila zašlápnout, když tu:

            Hlas ze zákulisí: „A přece se točí!“


            Inkvizitor (zarazí se, spustí nohu): „Co to bylo?“ pohlédne směrem za hlasem, otočí se
„Ha! On utíká! podkasá se a důstojně stařecky utíká On utíká, pane Bože, chyťte ho!“


            Inkvizitor utíká z jeviště. K ležícímu Kamilovi přichází Reál, úzkostlivě objímá
Velkého Šizuňka jako nejmilejšího plyšáka.


            Kamil (spouští končetiny, opatrně se rozhlíží, zvedá se): „Tady jsme skončili. Rychle
pryč!“


            Kamil i s Reálem prchají.


Stařena: „Rrf!“


Stařena se odplazí pryč, druhé dějství končí.