III. 1. Identifikace místa a představení Naturálovy teórie – argumentace

            Na scénu přichází Kamil s Naturálem. [DEL: Kamil se zamyšleně rozhlíží a jde na nižším
stupínku pomalu doprava, :DEL] Kamil spíše přiběhne (asi do 2/3), protože teprve brzdí své prchání
z předchozího dějství. Naturál přijde elegantně a hravě až po něm. Kamil v předklonu oddechuje,
Naturál se zastaví asi ve třetině a obdivuje svoji muskulaturu.


            Kamil (stále v předklonu, ohlíží se): „To bylo o fous.“ Narovná se, otře si čelo.
Popojde k Naturálovi: „No, teď je řada na tobě. Snaž se být trochu víc k užitku.“

            Naturál doposud zaujat sám sebou náhle zbystří, jako by si teprve uvědomil, že se
k němu mluví, a věnuje Kamilovi poťouchlý úsměv.


Kamil přijde na konec pódia vpravo, k divákům: „Myslím, že jsme teď někde jinde. Jde dozadu, kde
budou nějaké kulisy Francie. Tohle přece není Řím.“


            Naturál (nadechne se, k divákům): „Ó né. Tohle je Francie. Tu bych poznal ---- (a
důraz, aby vynikl vtip) kdekoliv. Země vína, zpěvu… žen.“ Usměje se na některé divačky.


            Kamil (nenadšeně): „Francie. No fajn. Tak jdeme na to.“ Jde dopředu k divákům.


            Naturál (vyzývavě k němu přistoupí – je stále po Kamilově pravé ruce; buď svůdně nebo
s předstíranou nechápavostí): „A na co přesně, mon ami?“


            Kamil (nevzrušen jej zarazí rukou a poodstoupí od něj doprava, dokonce se k němu natočí
trochu zády): „Máš mi říkat, co je dobré. Zbytek repliky je pronesen se zjevnou ironií. Vyzve jej
rukou. Tak do toho. Osviť mě.“ Záloží ruce na prsou a ostentativně čeká.


            Naturál: Zleva. „A copak to není jasné, můj drahý příteli?“ jak mluví, tak obletuje
Kamila, jenž se ho všemožně snaží zbavit, tj. vždy o krok poodstoupí a pootočí se na opačnou
stranu. Obejde Kamila, zprava: „Příroda sama nám říká, co po nás chce. Volá na nás a my ji nemůžeme
neslyšet. Jde dále doprava, přesvědčuje diváky. Někteří to nazývají hříchem, ale skutečný hřích by
bylo nepodvolit se. Nakloní se k divákům v 1. řadě. A na ty, kdo se podvolí, čeká odměna –
v rozkoši – luskne prsty. Vrací se ke Kamilovi, vezme jej kolem ramen. (Stojí vpravo od něj.) To,
můj milovaný příteli, je skutečné dobro.“


            Kamil odstoupí od něj: „S tebou asi taky není všechno úplně v pořádku, co?“ povzdychne
a rezignuje, spustí ruce „No, aspoň nemáš maňáska.“


            Naturál suverénně: „Věř mi. Sepne ruce. Dokážu ti, že co je gesto otevřenosti k divákům
ve světě správné, musí být především --- správně cítit.“


            Kamil natočí se k němu, spojí ruce za zády: „Jen do toho. Dokazuj.“

            Naturál se lišácky usměje, ulízne si vlasy.


            Kamil (dodá, aniž by dal najevo obavu): „Na někom, kdo nejsem já, buď tak laskav.“


            Naturál s hranou prostomyslností: „Nikdo jiný tu není.“


            Kamil stejně hraně se rozhlíží a vyhlíží; v intonaci zaznívá naprostá jistota.: „Neboj,
on se někdo brzy ukáže.“