Argumentace a zdůvodnění v etice argument množina výroků, z nichž některé představují předpoklady a jeden představuje závěr dedukce vs. indukce deduktivní argument – pokud předpokládáme, že premisy jsou pravdivé, není možné, aby závěr byl nepravdivý. induktivní argument – pokud předpokládáme, že premisy jsou pravdivé, není pravděpodobné, že závěr bude nepravdivý. morální argumenty ● nejlépe rekonstruovat jako zjednodušené deduktivní argumenty ● nutno dodat dostatečný počet předpokladů, aby byl argument logicky platný ● pak je možné zkoumat pravdivost předpokladů příklad rekonstrukce původní argument ● P1: Ženy mají právo zacházet se svými těly dle libosti, pokud nezpůsobí újmu jiné osobě ● Z: Ženy mají právo na interupci rekonstrukce ● P1: Ženy mají právo zacházet se svými těly dle libosti, pokud nezpůsobí újmu jiné osobě ● P2: Toto právo zahrnuje libovolný lékařský zákrok ● P3: Interupce je lékařský zákrok ● P4: Interupce způsobí újmu jen plodu, což není osoba ● Z: Ženy mají právo na interupci zásady rekonstruování ● použití platných deduktivních schémat ● dostatečné množství premis ● dostatečná obecnost premis ● princip vstřícnosti ● premisy v souladu s oponentovými názory ● premisy nesmí obsahovat dokazovanou tezi ● nelze zaměňovat různé významy výrazů bez dostatečného zdůvodnění hodnocení morálních argumentů ● metoda protipříkladu – vyvrácení deduktivní platnosti – P1: všechny vraždy by měly být trestné – P2: Interupce by měla být trestná – Z: Interupce je vražda nalezněte protipříklad hodnocení morálních argumentů ● hodnocení obecných předpokladů – nalezení protipříkladu – Žena má právo podstoupit jakýkoli lékařský zákrok ● a co lékařské experimenty či zamítnuté zákroky? – Ukončení života nevinné bytosti je nemorální, pokud nejde o záchranu jiného života ● a co když pokračování života závisí na něčem, na co daná bytost nemá právo? (houslista) – Lhaní je nemorální ● a co milosrdná lež ze soucitu? hodnocení morálních argumentů ● nalezení a zpochybnění skrytých předpokladů – Interupce způsobí újmu pouze plodu, což není osoba. ● Jaká koncepce osoby umožňuje toto vymezení a je přijatelná i v jiných oblastech? hodnocení morálních argumentů ● řada předpokladů bude tvořena obecnými morálními principy (užitek, respekt, spravedlnost, rovnost, ctnost) ● zdůvodnění je závislé na zdůvodnění normativních teorií ● tyto principy mohou být ve vzájemném rozporu; je nutno je zvážit a zvolit - jak zdůvodnění ve vědě a etice ● věda: – pozorování – hypotéza – predikce – experiment zásadní role empirické evidence ● etika: – je nám empirická evidence k užitku? – pokud ne, je možné normativní teorie zdůvodnit? – pomůže analogie s matematikou? role intuic ● normativní koncepce se opírají o naše morální intuice ● morální intuice jsou různým způsobem podmíněné; panuje spor o jejich evidenční status ● žádná koncepce neodpovídá všem našim intuicím; je třeba vážit a upravovat ● nalezení rovnovážného stavu mezi intuicemi o případech a principech – reflektovaná vyváženost kauzální inference ● usuzujeme z příčiny na následek a naopak – Pachatel Kudla si byl vědom, že za úkladnou vraždu hrozí trest smrti, a tvrdí, že jen to mu zabránilo oběti podřezat hrdlo. Trest smrti je tedy účinným odstrašujícím prostředkem. ● pravidla analýzy: – dostatečná velkost vzorku – reprezentativnost vzorku – kontrolní skupina ● možné klamy: záměna příčiny a účinku, záměna korelace či posloupnosti za příčinnost analogie ● Jednou ráno se probudíte a zjistíte, že s vámi v posteli leží bezvědomý houslista. Je to slavný houslista, kterému diagnostikovali fatální nemoc ledvin. Společnost milovníků hudby zjistila, že jste jediným člověkem, který má vhodný typ krve, a tedy může pomoci. Unesli vás a napojili na houslistův oběhový systém, aby vaše ledviny čistily jeho krev. Kdyby jej odpojili, zemřel by, ale jinak se za devět měsíců uzdraví a může být odpojen. Tak jako v případě tohoto houslisty neexistuje mravní povinnost vaše tělo poskytnout, i když jde o osobu, tak také v případě těhotenství neexistuje mravní povinnost poskytnou vaše tělo plodu. ● Primární analogát: osoba, závislá na vašem těle, devět měsíců, nedobrovolnost vztahu, tedy neexistuje povinnost setrvávat ● Sekundární analogát: osoba, závislá na vašem těle, devět měsíců, nedobrovolnost vztahu, tedy? ● Podstatné charakteristiky a podstatné rozdíly určují sílu argumentu z analogie. další zdůvodnění ● odkaz na autoritu ● ad hominem ● šikmá plocha ● predikce ● induktivní generalizace ● odkaz na nevědomost ● úhybný manévr ● strašák Normativní etika vymezení NE ● vytvořte seznam etických otázek ● která otázka vymezuje předmět normativní etiky? vymezení NE ● vytvořte seznam etických otázek ● která otázka vymezuje předmět normativní etiky? JAK MÁM ŽÍT? relativismus ● naznačte možné odpovědi na tuto otázku ● posuďte jejich vzájemnou slučitelnost ● existují neslučitelné normativní požadavky? ● je jejich neslučitelnost fatální? ● existují nějaké jasné a nezpochybnitelné příklady morálního a nemorálního jednání? vymezení NE ● odpověď na otázku, jak žít ● nalezení a zdůvodnění obecného principu nebo obecných principů, které zdůvodňují naše činy a rozhodnutí – proč je nemorální zapálit dítě pro potěšení? ● pokud je principů více, snaha setřídit, systematizovat, posoudit slučitelnost případně redukovat a zdůvodnit aplikovaná etika ● aplikace normativních principů na konkrétní skutky ● neexistuje ostrá hranice mezi aplikovanou a normativní etikou – otázka stupně obecnosti pravidel: – Proč by Alena neměla jít na interupci? – Protože interupce způsobuje smrt lidské bytosti a Alena k tomu nemá žádné vážné důvody. – Proč by to měl být problém? – Protože zabít nevinnou bytost je nemorální. – Proč je to nemorální? – Protože tím připravíme tuto bytost o velké množství blaha, které by jinak mohla zažít. – No a? – No přece snižovat množství blaha a zvyšovat množství utrpení na světě je nemorální! meta-etika – Bylo správné zveřejňovat karikatury Mohameda v novinách? – Myslím, že každý má právo vyjadřovat svůj názor, tak proč by to nebylo správné? – To ano, ale je to tak i v případě, že se tím dotýkáš náboženského cítění věřících? – Hm, možná ne, ale stejně, co to znamená „správné“? Pro někoho je správný trest smrti, pro jiného ne. Stejně je to všechno relativní a my nikomu náš názor nemůžeme nutit. meta-etika ● dvě skupiny otázek: – svoboda projevu: koho se týká? všech? mužů? žen? dětí? černochů? nacistů? komunistů? co když povede ke třetí světové válce? lze svobodu projevu redukovat na obecnější princip? – „správnost“ - vlastnost činů? empirická? jak poznáváme? lze to vědět s jistotou? existují morální fakta a pravdy? ● sémantické, logické, epistemologické a metafyzické otázky na téma moralita ● možnost shody na jedné úrovni a rozdílu na jiné → nezávislost sfér zájmu morální faktory činitel čin důsledek okolnosti je čin z morálního hlediska správný? morální faktory ● morální charakter činu (povinnost, možnost, zákaz) závisí na řadě různých podmínek, tzv. morálních faktorů: – topící se žena, jen já ji mohu zachránit, mám to učinit? ● dobrý důsledek – zachráněný život ● musím ukrást loď – porušení práva na vlastnictví ● je to má žena – zvláštní povinnost ● riskuji život ● epistemologické a metafyzické pojetí faktorů morální faktory ● je nutná analýza faktorů pro každý daný čin? – jen u složitých mravních otázek ● role normativní etiky: – nalézt relevantní normativní faktory – specifikovat přesně jejich obsah (např. dobrý důsledek) – vysvětlit, proč je daný faktor vůbec v dané otázce relevantní. Faktor 1 důsledky činu hodnota důsledků činu ● čin je správný, pokud (a jen pokud) jeho dobré důsledky převažují nad špatnými ● norma: jednej tak, aby důsledky tvého jednání byly co nejlepší jaké důsledky? ● dlouhodobé i krátkodobé – Obamova reforma zdravotnictví – reforma penzijního systému v ČR ● přímé i nepřímé topí se pět lidí, já mohu zachránit pouze jednoho, kamarád je zdatnější plavec, může zachránit všechny – nekonáním nepřímo zachráním pět lidí jaké dobro? ● dobro o sobě, nebo instrumentální? ● Příklad: – mám darovat jeden automobil sociálně chudé rodině, nebo deset automobilů miliardáři, který už jich má čtyřicet? ● jaký je v jednotlivých alternativách poměr instrumentálního dobra k dobru o sobě? ● norma: jednej tak, aby tvé činy produkovaly dobro o sobě ● pozn.: míra instrumentálního dobra může být evidencí pro vyšší míru dobra o sobě. teorie dobra ● co jsou dobré důsledky? dobré důsledky ? ? ? teorie dobra ● co jsou dobré důsledky? dobré důsledky blaho ? ? hedonismus ● blaho je jediným faktorem určujícím kvalitu důsledků. ● jediným faktorem určujícím míru blaha je míra fyzické rozkoše ● formy: – psychologický h. – etický h. – hodnotový h. – h. blahobytu blaho rozkoš jak určit míru blaha? ● kvantitativní hedonismus (Bentham) – délka krát míra rozkoše – rozkoš mínus bolest – všechny formy rozkoše jsou stejně hodnotné: námitka ● spokojená želva ● existují kvalitativní rozdíly mezi rozkošemi ● Benthamův hedonismus je prasečí filozofie jak určit míru blaha? ● kvalitativní hedonismus (Mill) ● některé rozkoše jsou hodnotnější - kvalita ● rozkoše těla x rozkoše intelektu – přátelství – láska – umění – objevy – kreativita ● kdo posoudí míru? - experti teorie mentálních stavů ● pokud jsou různé druhy rozkoše s různou hodnotou, nelze blaho definovat obecněji pomocí hodnotných mentálních stavů? ● Teorie mentálních stavů blaho hodnotné mentální stavy „Co nevíš, to tě nebolí“ námitky ● 1. – případ podváděného manžela a podnikatele, který se to nikdy nedozví – „Může tě bolet i to, co nevíš“ – blaho není jen subjektivní záležitost ● 2. – Experience machine Robert Nozick Preferenční teorie blaha ● blaho znamená dosáhnout toho, co od života očekávám ● člověk si nemusí být vědom, že jeho preference jsou uspokojeny (x teorie mentálních stavů) blaho uspokojení preferencí které preference? ● řada mých preferencí je založena na chybných závěrech či hodnotách „Chci se proslavit na internetu“ ● aktuální x ideální preference – ty, které by člověk měl, kdyby byl plně racionální, informovaný a nepředpojatý ● proč omezovat preference na ideální? – ideální preference odhalují skutečné hodnoty objektivní teorie blaha ● blaho = dosažení objektivních hodnot ● preference, mentální stavy a rozkoš jsou irelevantní ● (uznání, kreativita, zdraví, vědomosti, přátelství, svoboda, respekt) ● proč jsou hodnotné zrovna tyto jevy? – dokonalosti námitka ● Dobrý Will Hunting – můj život by mohl být hodnotnější, kdyby obsahoval něco, o co osobně vůbec nestojím – jsou hodnoty, o které nikdo nestojí, které nejsou nikým preferovány? – souběžnost hodnot a preferencí lze zaručit jen tak, že do pojmu hodnot preference zabudujeme. shrnutí kvalita důsledků blaho ? ? rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty celkový pohled ● čí míru blaha máme brát v potaz? – jen vlastní – všech + rovnou mírou ● která varianta je morální a která racionální? ● máme brát ostatní bytosti jednotlivě, nebo celkově? – čin A – lepší pro Janu (10 PH) – čin B – lepší pro Petru (8 PH) a pro Lucii (8PH) problémy celkového pohledu ● interpersonální srovnání blaha ● celkový x průměrný pohled – svět A: 10 lidí, každý 10 PH – svět B: 15 lidí, každý 10 PH ● blaho zvířat Distributivní morální faktory rovnost, vina, zásluhy Rovnost ● Je blaho jediným relevantním faktorem? – Welfarismus – ano – Egalitarianismus – ne – záleží také na distribuci blaha A dostane 90 blažíků B dostane 10 blažíků x A dostane 50 blažíků B dostane 50 blažíků Který důsledek je lepší? problémy ● Srovnání relativní hodnoty množství blaha a rovnosti jeho distribuce – co když rovnost znamená snížení celkové míry blaha? ● Sedm rodin pobírá soc. dávky 5000, tři rodiny 10000. Kvůli rovnosti je třem bohatším rodinám odebráno 5000. – Sidgwick – The Methods of Ethics – rovnost rozhoduje jen pokud neznamená pokles blaha ● Status ekonomicky nejslabších – Co když rovnost nepřinese nic nejchudším? ● komunismus – Parfit: princip rovnosti → princip vážené dobročinnosti ● čím nižší ekonomický status lidé mají, tím větší hodnotu bude mít skutek, který zvýší jejich blaho ● distribuce nikoli rovná, ale s akcentem na nejchudší vrstvy Vina a zásluhy ● Příklad: exploze, Alena a Petr těžce zranění, můžeme pomoci jen jednomu. Komu máme pomoci? ● Dodatek: Petr explozi způsobil. – Je z morálního hlediska jedno komu pomůžeme? ● Alternativa: můžeme pomoci oběma stejně. Máme to učinit? – Welfarismus: ano – zvýšení celkového blaha – Retributivismus: ne - pomoc Petrovi by byla nemorální – zaslouží si trpět Spravedlnost ● Čin je spravedlivý, pokud odráží přítomnost či absenci morálně relevantních rozdílů (zájmů, viny, zásluh) mezi jedinci, kterých se dotýká shrnutí kvalita důsledků blaho rovnost vina rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty zásluhy distributivní morální faktory Konsekvencialismus Morální povaha činu ● Důsledky činu jsou relevantním morálním faktorem. ● Teorie dobra/hodnot kvalita důsledků blaho rovnost vina zásluhy mravnost činu Konsekvencialismus ● Morální povaha činu je dána JEN kvalitou jeho důsledků – Jedinec má povinnost vykonat ten a jedině ten skutek, který má z možných alternativ nejlepší důsledky Utilitarismus ● různé druhy konsekvencialismu ● U = kons + welfarismus ● různé druhy utilitarismu kvalita důsledků blaho rovnost vina zásluhy mravnost činu Kritika utilitarismu 1. Neadekvátnost welfarismu ● nezohledňuje distributivní principy 2. Neznáme budoucnost ● vedlejší důsledky ● dlouhodobé důsledky ● nekonečný řetězec důsledků ● NELZE POZNAT DŮSLEDKY NAŠICH ČINŮ odpověď ● problém pro všechny přijatelné koncepce ● není paralyzující ● subjektivní a objektivní teorie správnosti důsledků ● Petr, motivován soucitem, dal žebrákovi 50 Kč na polévku. Žebrák má v úmyslu si koupit polévku, ale, vůle chabá, zabloudí do drogerie a nakoupí čistící prostředky. Po jejich požití zemře. 3. kalkulace důsledků ● kalkulace důsledků v každém jednotlivém případě vede k nemožnosti konat odpověď: ● problém pro všechny ● odkaz na běžná pravidla morality odvoditelná z konsekvencialismu ● odkaz na typy skutků: utilitarismus pravidel 4. Jsou důsledky skutečně jediným relevantním faktorem? DEONTOLOGIE Deontologie Kritika konsekvencialismu ● Přílišná permisivnost – umožňuje činy v rozporu s intuitivní morálkou – Transplantace: pět pacientů, každému selhává jiný vitální orgán, do nemocnice přijde Pepa se zlomeninou, ukáže se jako vhodný dárce. Mají lékaři transplantovat Pepovy orgány pěti pacientům? ● Konsekvencialismus – ANO ● Intuitivní morálka – NE – Některé činy jsou nepřípustné, i když mají celkově lepší důsledky Újma ● Kromě kvality důsledků existuje druhý normativní faktor – ÚJMA ● Nejde o alternativní nebo sekundární faktor ● Vznik újmy je omezením maximalizace dobrých důsledků ● DEONTOLOGIE – teorie, která přijímá, že maximalizace dobrých důsledků má jistá omezení. čin újma blaho blaho blaho ZÁKAZ !!!!!!!!!!! Zákaz ubližovat Normy v konsekvencialismu ● K může obsahovat jisté normy – Pomáhat, nekrást, nezabíjet, neubližovat ● Normy mají jen instrumentální charakter – Řídit se jimi, jen když maximalizují blaho ● V deontologii mají absolutní charakter ● Konsekvencialismus tedy umožňuje činy, které jsou intuitivně nepřijatelné ● Naše morální intuice jsou deontologické. Odpověď konsekvencialismu ● 1. protipříklady dezinterpretují konsekvencialismus – Všechny důsledky brány v potaz, nebylo by správné transplantovat Pepovy orgány ● Ztráta důvěry v lékaře ● Zhoršení zdravotního stavu populace... – Pokud situaci popíšeme realisticky, konsekvencialismus nemá neintuitivní důslekdy Odpověď konsekvencialismu ● 2. v nerealistických scénářích naše intuice selhávají – Lze příklad transplantace upravit, aby skutečně bylo zřejmé, že nejlepší rozhodnutí je Pepovy orgány transplantovat – Tyto scénáře však již budou velmi nerealistické: ● Naše intuice jsou málo spolehlivé nebo ● Není již v rozporu s intuicí, že nejlepší volba je Pepu obětovat Vyvážení morálních faktorů ● Deontologie musí specifikovat relativní hodnotu zákazu ubližování a maximalizace důsledků. ● Je sebemenší újma důvodem k odmítnutí jakkoli jinak dobrého skutku? Příklad: mučením teroristy mohu předejít milionům obětí jaderné války. Je mučení skutečně nepřípustné? Umírněná a absolutní D ● Absolutní deontologie – Jakákoli újma vždy převažuje – Je těžké žít morálně – Nemorálnost nemusí vést k vině ● Umírněná deontologie – Existuje omezení zákazu ubližovat – Někdy kladné důsledky převažují nad zákazem – Obtížné specifikovat, kde existuje bod zlomu. Deontologické teorie ● Deontologie – omezení maximalizace blaha – Zákaz páchat újmu ● Požadavek těžko splnitelný – každý čin v posledku vede k nějaké újmě – Dopřeji dětem dovolenou na lyžích – mohl jsem dětem v Africe zaplatit rok školy – Odmítnu pacienta usmrtit – pacient se dvacet minut dusí, než zemře – Odmítnu transplantovat Pepovy orgány – pět pacientů zemře ● Mnoho dobrých skutků má špatné vedlejší účinky – problém pro deontologii 2 teorie – 2 řešení 1. Teorie zaměřené na subjekt činu (povinnosti subjektu) 2. Teorie zaměřené na objekt činu (práva objektu) Teorie zaměřená na subjekt Existují normy (povinnosti a dovolení), které nám poskytují jedinečné (subjekt-relativní) důvody konat. Moralita je v podstatě osobní záležitost – podstatné je mít nezatížené vlastní svědomí Varianta A – důraz na způsob vykonání činu Mravnost skutku je dána povahou vykonaného činu. Kategorický zákaz vykonávat určité skutky – vražda. vražda = smrt + vůle + kauzální vztah činitel čin způsob provedení Specifikace kauzálního vztahu ● Způsobení x zanedbání (omission) ● Způsobení x umožnění (allowing) ● Způsobení x urychlení nevyhnutného Tradiční katolická distinkce: Konání zla x dovolení zla Je kategoricky zakázáno konat zlo, ale dovolit zlo je možné zdůvodnit, pokud tím lze předejít ještě horším důsledkům Vysvětlení transplantace: – Pepovy orgány je nepřípustné použít – transplantace je příkladem vykonání zla. Smrt pěti pacientů je příkladem dovolení zla. Problémy distinkce Rachels: distinkce v podstatě morálně irelevantní. Neintuitivní v případě problému tramvaje Varianta B – důraz na záměr Pro mravnost činu je důležitý záměr činitele. – Záměr uškodit – nepřípustné – Záměr neuškodit – v pořádku činitel čin záměr uškodit Specifikace záměru ● Záměr x přesvědčení ● Záměr x přijetí rizika ● Záměr x způsobení škody ● Tradiční katolická doktrína dvojího účinku: – Je kategoricky zakázáno záměrně způsobit zlo. Pokud zlo pouze předvídáme, riskujeme nebo nezamýšleně způsobíme, je možné skutek zdůvodnit poukazem na dobré celkové důsledky. Vysvětlení intuic ● Transplantace – Pepova smrt je zamýšlená, tj. nepřípustná ● Tramvaj – Dělníkova smrt je předvídaná, způsobená, ale nezamýšlená. Lze zdůvodnit poukazem na záchranu 5 životů. Teorie zaměřené na objekt ● Norma specifikována v pojmech práva objektu: Každý má právo nebýt používán jako pouhý prostředek k maximalizaci dobrých důsledků bez vlastního souhlasu. Vysvětlení intuic ● Transplantace – Pepa byl použit jako prostředek záchrany 5 pacientů bez jeho souhlasu – nepřípustné. ● Tramvaj – Dělník nebyl použit jako prostředek záchrany – ostatní dělníci by byli zachráněni, i kdyby na vedlejší koleji nebyl nikdo. ● Srov. důraz na záměr: i kdybych chtěl dělníka zabít, bylo by mé přehození výhybky zdůvodnitelné – dělník nebyl prostředkem. Paradox omezení ● Je kategoricky zakázáno vykonávat zlé činy, i když by jejich vykonáním došlo k zamezení většího množství činů téhož typu. – 1 vražda zamezí 50 vraždám: Nemohu porušit omezení nezabíjet, i když tím předejdu 50 porušením omezení nezabíjet. – JSME OMEZENI V OMEZOVÁNÍ ZLA Konsekvencialismus, nebo deontologie? ● Konsekvencialismus absolutizuje roli důsledků – umožňuje „intuitivně“ nepřijatelné činy, pokud maximalizují dobré důsledky ● Deontologie absolutizuje roli povinností/práv – neumožňuje „intuitivně“ přijatelné skutky, pokud porušují práva či povinnosti – Kant: „Ať raději vymře celé lidstvo, než aby bylo spácháno bezpráví“ Etika ctnosti konsekvencialismus kvalita důsledků blaho rovnost vina rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty zásluhy distributivní morální faktory činitel čin způsob provedení objekt záměr uškodit práva objektu DEONTOLOGICKÉ SUB-FAKTORY deontologie etika ctnosti činitel morální charakter ● Proč bych měl pomoci Pepovi? – Konsekvencialismus – důsledky – Deontologie – povinnost – Etika ctnosti – pomoc je šlechetná, dobročinná ● Alternativní definice morálního problému – K a D – jak mám jednat v situaci S – EC: ● Jak mám žít? ● Jaký život je dobrý? ● Jaké jsou správné rodinné a sociální vztahy? Nástin vývoje ● Čínská filozofie (taoismus, konfucianismus) ● Platón ● Aristoteles (ctnost, praktická moudrost, hluboké štěstí) ● osvícenství ● 50. léta 20. století – Anscombová – MacIntyre – Williams – Footová, Slote současnost ● 3 hlavní proudy: – Eudaimonismus – Teorie založené na morálním činiteli (agent-based) – Etika péče Proč návrat EC? ● Potřeba změny v moderní morální filozofii ● Anscombová – „Moderní morální filozofie – 1958“ – Kritika etiky povinností – Kritika hledání univerzálních pravidel – Kritika opomíjení role charakteru, emocí, ctnosti, motivů jednání... ● Williams – Morálka vs. Etika – Morálka jako deontologie – povinnost a vina – Morálka vylučuje aspekt štěstí (luck) – Etika zahrnuje morálku + emoce, přátele, rodinu, společnost, spravedlnost – návrat k Aristotelovi a Platónovi ● MacIntyre – Koncepce ctnosti založená na sociálních praktikách ● Jaký čin je správný x jak mám žít? ● Zaměření na život jako celek ● Zásadní role charakteru a ctnosti ● Ctnost: – Stav bytí – Vnitřní stav a způsob jednání – Stabilita – Částečná vrozenost – Nutnost rozvíjet – Ctnost x zvyk – Ctnost x síla vůle Vymezení EC – Ctnost otázkou stupně – Aplikace správných motivů vyžaduje moudrost – phronesis ● Antiteoretičnost etiky – Morální rozhodování není možné redukovat na jediný princip. Teorie EC EUDAIMONISMUS ● Eudaimonia – štěstí? vzkvétání? prosperita? ● Vychází z Aristotela – argument z funkce – Věci mají své funkce, činy své účely – Funkcím odpovídají kvality – Člověk má sociální funkce a přirozené funkce – Kvality spojené s těmito funkcemi jsou ctnosti – Přirozeným cílem člověka je eudaimonia – spojena s naplněním sociálních funkcí i přirozené funkce – rozumnosti. – Podmínka vyhýbání se extrémům. ● Poznámky: – Ctnost v konsekvencialism – Racionalita a moralita – Představitelé ● Thomas Hurka ● Philippa Footová ● Rosalind Hursthouse ● TEORIE ZALOŽENÉ NA ČINITELI – Michael Slote – Teorie zaměřené na činitele (eudaimonismus) ● Snaha definovat dobrý život ● Správnost činu dána směřováním k hlubokému štěstí – Teorie založené na činiteli ● Správnost činu dána výhradně vnitřním životem morálních činitelů – čin musí vycházet ze správných motivů ● ETIKA PÉČE – Annette Baier – Muži smýšlí maskulinně ● Povinnost ● Spravedlnost ● Autonomie – Ženy kladou důraz na: ● Péči ● Trpělivost ● Schopnost vychovávat ● Sebeobětování Kritika EC z pozic D a K ● SOBECKOST TEORIE – Morálka je primárně o zájmech jiných osob, nikoli vlastních. ● EC NENÍ NÁVOD K JEDNÁNÍ – Etické teorie mají ● Poskytnout rozhodovací proceduru ● Být srozumitelné a aplikovatelné pro všechny ● MORÁLNÍ ŠTĚSTÍ – V EC nelze aplikovat vinu a chválu