Modernismus generace —1) Orpheu (1915): Fernando Pessoa, Mário de Sá-Carneiro, José de Almada Negreiros aj. —2) Presença (1927): José Régio, João Gaspar Simões, Branquinho da Fonseca, Miguel Torga aj. počátky modernismu —1913 – v Lisabonu se vytvořilo jádro modernistické skupiny : F. Pessoa a Sá-Carneiro nejdříve spolupracovali s čas. A Águia, poté se postavili do opozice vůči saudosismu a požadovali novou literaturu (moderní, evropskou, kosmopolitní, odvážnou a vytříbenou) — —1914 – Pessoa otiskuje báseň Soumračné dojmy (Močály) [Impressões do Crepúsculo, Paúis] —Sá-Carneiro vyd. sb. Rozptýlení (Dispersão) a novelu Lúciova zpověď (A Confissão de Lúcio) — —Kromě Orphea (1915, 2 čísla) vycházejí i jiné modernistické časopisy, např. Portugal Futurista (1917) , Contemporânea (1922 – 23), Athena (1924 – 25) aj. — základní rysy skupiny Orpheu —umění pro elitu (cíl pobuřovat měšťáka) — —evropanství a kosmopolitismus — —inspirace novými básn. směry — —literární mystifikace, excentricita, ironie — —nová koncepce básn. subjektu – subjektivní pluralita, já se tříští na několik vnitřních já, která jsou často protikladná (reakce na „roztříštěný svět“, „svět v pohybu“); nuance ¡já a ten Druhý (Sá-Carneiro: eu sou o Outro) ¡mnohost x nicota (vivem em mim inúmeros x não sou nada) ¡heteronymie základní uměl. směry skupiny Orpheu —Skupina Orpheu se vyznačuje tvorbou ve 2 rovinách: — 1) postsymbolistická (prvky dekadentismu a symbolismu, paulismus) —2) avantgardní (intersekcionismus, sensacionismus, futurismus) — —paulismus (paulismo, „bahenní poezie“): dědictví dek. a symb.; F. Pessoa: „o vago“ (cíl, téma), „subtileza“ (prostý pocit je detailně rozebrán), „complexidade“ (mnohoznačnost, propojení objektivního a subjektivního plánu). — —intersekcionismus (interseccionismo, „průsečíková poezie“): přiblížení ke kubismu; systematické (vědomé, racionální) prolínání různých plánů (např. přítomnost a nepřítomnost, současnost a minulost, skutečnost a sen). — —sensacionismus (sensacionismo, „pocitová poezie“): základem je pocit (sensação); heslo: „sentir tudo de todas as maneiras“; v poezii se uplatňuje jako spojení futurismu a vitalismu. — —futurismus: oslava rychlosti, dynamiky, energie, mechaniky, techniky, budoucnosti, vitality, živočišnosti a mužnosti (+ oslava války); po výrazové stránce: rozklad trad. syntaktických struktur (osvobozená slova) Fernando Pessoa (1888 – 1935) heteronymní poezie —Alberto Caeiro: ¡bukolický pohanský básník složité povahy; snaží se o „dětsky“ čistý pohled na objektivní skutečnost – existuje pouze to, co je (jev– fenomenologie) - návrat k podstatám; skutečnost je nahlížena smysly (zejména zrakem) – „smyslový objektivismus“ (např. cyklus básní Hlídač stád) ¡styl prostý, prozaický, volný verš — —Ricardo Reis: ¡navazuje na tradici klasicismu (vzor Horatius); poezie erudovaná, intelektuální; směs stoického (rezignace) a epikurejského (ataraxia) myšlení ¡styl vytříbený, klas. formy (ódy), pravidelné strofy, latinismy, mytologické prvky — —Álvaro de Campos (vývoj): ¡1) dekadentní fáze (pesimistická, „úniková“ poezie - pocity nudy, hnusu, úzkosti, vyhrocené estétství) ¡2) sensacionistická fáze (opojení moderní civilizací, např. báseň Triumfální óda) ¡3) fáze rezignace a únavy (blízká P. poezii ortonymní a B. Soaresovi) Alberto Caeiro: Pastýř stád (XXIV) —To, co vidíme z věcí, jsou věci. —Proč bychom viděli nějakou věc, kdyby byla jiná? —Proč by vidět a slyšet byl náš klam, —jestliže vidět a slyšet je vidět a slyšet? — —Podstatné je umět vidět, —umět vidět a přitom nemyslet, —umět vidět, když se vidí, —a nemyslet, když se vidí, —ani nevidět, když se myslí. — —Tohle však (běda nám, co máme oblečenou duši!), —tohle si žádá důkladné studium, —učit se odnaučit, —a vyprostit se z onoho konventu, —kde básnící říkají, že hvězdy jsou věčné jeptišky —a květiny přesvědčené jednodenní kajícnice, —kde stejně však hvězdy jsou jen hvězdy —a květy květy, —pročež je nazýváme hvězdami a květy. — — —(Fernando Pessoa: Nevinnost je nemyslet. Básně Alberta Caeira. Přel. Pavla Lidmilová, Praha: Garamond, 2008)) Ricardo Reis Álvaro de Campos: Triumfální óda poloheteronymní tvorba —Bernardo Soares: —fiktivní postava blízká Pessoovi (osobní situace, myšlení): „sou eu menos o raciocínio e afectividade“; — —Kniha neklidu (Livro do Desassossego, 1982) ¡deníkové záznamy (fragmenty), které vznikaly zejména v letech 1914 – 34 ¡1. text: V lese odcizení (Na floresta de alheamento) – intersekcionismus (skutečnost x iluze) ¡tematika: ztráta identity, problém komunikace a sdělení, otázka tvorby; téma snu x skutečnosti (život je sen/fikce); konkrétní zachycení města a každodennosti ¡prvky existencialismu (pocit absurdity a nezakotvenosti; klíčové slovo - neklid - ve spojení s úzkostí z existence), prvky sensacionismu (vnímání smysly, vyhrocené pocity), prvky nihilismu (nicota, únava z bytí), prvky iracionalismu (sen překrývá skutečnost, logika je potlačena), parnasistní estétství (umění je krásné, protože není užitečné) ortonymní tvorba —básnická teorie „předstírání“: princip umění jako objektivní interpretace subjektivních pocitů (všechny pocity jsou tvorbou přetvářeny, tvorba – intelektuální činnost intelektualizace pocitu) — —teorie „dramatické poezie“ (4 stupně lyrické poezie): ¡1. básník vyjadřuje své city (pokud jsou city různé – může vyjadřovat více „person“, které mají společné myšlení a styl) ¡2. básník s velkou představivostí (větší než city) – každý svůj duševní stav prožívá spíše rozumem ¡3. básník se do svých jednotlivých duševních stavů tak ponoří, že se nakonec odosobní a zcizuje sám sobě (každý duševní stav je výrazem jiné postavy) ¡4. básník je několika básníky zároveň – je to básník dramatický, který píše lyrickou poezii ¡ —Poselství (Mensagem, 1934) – lyricko-epická sbírka, aktualizace Lusovců; kontinuita saudosismu (snaha o obnovu Portugalska na základě autochtonních mýtů – symbolické vystižení osudu a předurčenosti port. národa (mýtus šebestiánství, Páté říše); epopej éry, která musí přijít – touha uniknout z absurdity každodenního života. — —Námořník (O marinheiro, 1915) – statické drama, místo děje zachycení psychických stavů („odhalení duší“) – lyrické monology; vše je zpochybněno (skutečnost i sen, život i smrt, přítomnost i minulost) Fernando Pessoa: Autopsychografie —Básník dovede předstírat! —Bez pochybností namluví ti, —že bolest, o níž umí psát, —není bolest, již vskutku cítí. — —A ti, kdož čtou, co vytvořil, —v čtené bolesti shledají —ne ony dvě, jež pocítil, —ale jen tu, již nemají. — —A tak rozumu k pobavení —v svých kolejnicích rotuje —vláček pružinou natažený, —který se srdce jmenuje. — —Fernando Pessoa: Heteronyma. Přel. Josef Hiršal a Pavla Lidmilová. Praha: Odeon: 1968) Mário de Sá-Carneiro (1890 – 1916) —Počátek (Princípio, 1912) – sbírka povídek a novel —Rozptýlení (Dispersão, 1914) - básn. sbírka —Lúciova zpověď (A Confissão de Lúcio, 1914) – novela —Nebe v ohni (Céu em fogo, 1915) – sbírka povídek a novel — —styčné motivy básní a povídek (novel): ¡sen, únik ¡šílenství, obsese, perverze ¡vnitřní labyrint: rozdvojení a rozpad osobnosti, já ¡a ten Druhý ¡posedlost smrtí, sebevražda ¡estétství, uměl. tvorba, kult krásy ¡narcismus, sebestřednost (ikarovský mýtus) základní rysy skupiny Presença —hlásí se k odkazu F. Pessoy a dalších představitelů skupiny Orpheu a stávají se prvními kritiky jejich díla — —program: Literatura Viva e Literatura Livresca (originalita, autenticita a intuice v literatuře) — —hájí čisté estetické hodnoty, polit. a soc. neangažovanost — —po vzoru fr. románu (Prousta a Gida) požadují subjektivismus, psychologismus, introspekci — —zobrazují problémy obecně lidské a etické; snaží se pochopit společnost skrze jedince — — José Régio (1901 – 1969) —všestranný autor (poezie, próza, drama, esejistika, lit. kritika) —ve své tvorbě zobrazuje osobní vnitřní konflikty náboženské, etické a morální povahy — —v poezii: konfesijní tón —polarizace: Bůh/Ďábel, tělo/duše, dobro/zlo, já/ten Druhý —téma vnitřního labyrintu, hledání sebe sama, prozření — —r. Hra na slepou bábu (O jogo da cabra cega, 1943) —sb. Básně o bohu i ďáblovi (Poemas de Deus e do Diabo, 1925) Miguel Torga (1907 – 1995) —od 30. let tvoří vně skupin a hnutí; hledá vlastní cestu a indiv. výraz —zobrazuje jedince a jeho vnitřní konflikty (etické a exist. povahy), avšak nerezignuje na širší historicko-sociální kontext, začlenění jedince do společnosti —výrazný regionalismus (zejména v próze: rodný kraj Trás-os-Montes) —problematika náboženská (křesťanství x pohanství), existenciální (člověk je mnohdy postaven do mezní situace, která končí tragicky) a sociální (zobrazení chudších soc. vrstev – soucit s trpícími) —symbolický přesah — Branquinho da Fonseca (1905 – 1974) —zejména povídkář a novelista — —zobrazení „zvláštních“ postav (jejich vnitřních pochodů atd.) v mnohdy záhadném prostředí nasyceném neurčitým napětím — —soc. problematika (solidarita a soucit s chudými a osamocenými), implicitní kritika režimu — —Neklidná řeka (Rio turvo, 1945) – sbírka povídek a novel