Já Technika vyprávění příběhu v psychoterapii Pavla Fišerová Pavel Humpolíček Struktura prezentace 1. Technika vyprávění příběhu možné způsoby chápání 2. Příběh jako cesta života 3. Příběh jako návod 4. Literatura Technika vyprávění příběhu a, Příběh jako životní cesta ■ vyprávění životního [příběhu člověka ■ přepracování nazírání na vlastní životní příběh ■ v rámci rodinné, systemické terapie b, Terapie vyprávěním příběhu ■ příběh jako pomůcka, vzor pro praktický život ■ N. Peseschkian Příběh jako životní cesta Klienti si utvářejí minulost v příbězích které sami vyprávějí v přítomnosti. Minulost mohou změnit tak že si (sami!) za pomoci terapeuta vytvoří nová vyprávění, osvobozující příběhy. Příběh jako životní cesta Subjektivně vyprávěný příběh 1. neověřitelný ■ nelze jej objektivně verifikovat ■ vytvářen v interakci mezi klientem a terapeutem 2. fragmentárni ■ jednotlivé příběhy netvoří dohromady obraz ■ příběh „pouze" jako unikátní pohled jedince na danou událost Příběh jako životní cesta Psychoterapeutický [proces 1. Zvyšování vědomí 2. Výběr alternativního příběhu 3. Odporování původní chronické konstrukci 4. Přijetí nového životního příběhu Příběh jako životní cesta _ - Psychoterapeutický proces i. Zvyšování vědomí ■ uvědomění si vlivu převládajících příběhů v rodině a společnosti na klientův příběh ■ díky převyprávění příběhu možnost vnímat sebe sama z různých úhlů pohledu ■ personifikace problému: problém jako utlačovatel, který vyžaduje klientův čas a energii . usnadnění práce s problémem . nejdříve fantazijní vítězství, pak aplikace ve skutečném životě (bezpečné domácí prostředí, veřejnost) Příběh jako životní cesta _ - Psychoterapeutický proces 2. Výběr alternativního příběhu ■ vytvoření plánu na podporu vlastních zájmů ■ prostřednictvím sebevyjádření, (nových) vlastních slov a osobního [privilegovaného [pohledu naruší klient chorobné dominantní názory ((erapeut jako pomocník, průvodce) 3. Odporování ■ NT odporuje chronické konstrukci pomocí poetického a pitoreskního jazyka ■ obohacení jazyka vede k obohacení zkušenosti Příběh jako životní cesta - Psychoterapeutický proces 4. Přijetí nového životního příběhu ■ klient jako hlavní hvězda ve svých nově zkonstruovaných příbězích Terapeut ■ respektuje a chrání individualitu klienta ■ vede klienta k vytvoření nových „vydáni^ jeho příběhů a tak mu (dopomáhá k většímu osvobození (narativní empatie) Příběh jako životní cesta 42 Specifika práce s dětskou klientelou ■ není třeba pracovat s dětskými problémy pouze prostřednictvím hry — děti jsou schopny vyprávět o svých problémech i způsobech jak se s nimi vyrovnávají a následně společně s terapeutem pracovat na odstranění (přerámování) problému ■ kritika diagnózy utvořené pouze na základě pozorování a interpretace dětského chování Příběh jako návod 42 N. Peseschkian: pozitivní psychoterapie a. Pozitivní přístup b. Postup vztahující se k obsahu konfliktu c. Pětifázová pozitivní psychoterapie Příběh jako žživotní cesta - Pozitivní psychoterapie hlavní aspekty a. Pozitivní přístup ■ příběhy nabízí vzor, návod, strukturu kterou lze snadnojpřenéstjdojreálnéhojživotajaj jistým,modifikovaným způsobem ji realizovat ■ změna stereotypu nazírání, nové modely myšlení ■ příběhy [předkládají řešení, která jsou nečekaná až zarážející, nicméně reálná a „pozitivní^ Příběh jako žživotní cesta - Pozitivní psychoterapie hlavní aspekty b. Postup vztahující se k obsahu konfliktu aktuální schopnosti 1. primární - emocionálně orientované normy 2. sekundární - psychosociální, na výkon orientované normy vliv AS (prostřednictvím smyslů, rozumu tradic intuice a fantazie v lidských představách se jS transformují do konkrétních postojů a určují, jakým způsobem člověk vnímá sám sebe i okolní svět a jak se dokáže vyrovnat s problémy určení pro klienta zásadních AS (diferenciačné analytický inventář) umožňuje určit konkrétní situaci a konfliktní reakci Příběh jako žživotní cesta - Pozitivní psychoterapie hlavní aspekty c. Pětifázová pozitivní psychoterapie 1. Fáze pozorování a popisu 2. Fáze inventarizace (dle D-A inventáře) 3. Fáze situačního povzbuzení (důvěryhodný vztah) 4. Fáze verbalizace (slovního vyjadřování) 5. Fáze rozšíření cíle (nové cíle nahrazují konfliktní chování) Příběh jako životní cesta Funkce příběhu i . Fce zrcadla - obraznost přibližuje posluchačovo Já příběhu 2. Fce modelu - konflikt a jeho možná řešení 3 . Fce spojovacího článku - rozpoznání konfliktů při menší úzkosti $ dlouhodobé působení: dobře zapamatovatelné, snadno vybavitelné, široké možnosti interpretace a tudíž i aplikace — snížení míry závislosti klienta na terapeutovi Příběh jako životní cesta 42 Funkce příběhu - příběhy jako i . Nositelé tradic 2. Transkulturální zprostředkovatelé 3 . Prostředky regrese (odložení charakterového krunýře) 4. P rot postoje ((eorii příběhu lze přijmout i odmítnout) 5 . Prostředky změny nazírání (nenásilně přirozeně) Literatura Corsini, R. J. (2001). Handbook of innovative therapy. New York: John Wiley J Sons Inc. Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. (2000). Dětská psychoterapie. Praha: Portál. Peseschkian, N. (1996). Kupec a papoušek. Využití orientálních příběhů v psychoterapii. Názorné příklady pro výchovu a sebeovlivňování. Brno: Cesta. Peseschkian N. (1999). Příběhy tako klíč k dětské duši. Praha: Portál. Prochaska, J. O., Norcross, J. C. ( 1999). Psychoterapeutické systémy. Průřez teoriemi. Praha: Grada Publishing. Wachtel, P. L., Messer, S. B. (1998). Theories of Psychotherapy. Origins and Evolution. Washington, DC: American Psycholf Association