Doplnění gramatiky 2. lekce (Bartoňkova skripta) Zvláštnosti ve skloňování a rodu substantiv 2. deklinace · Vlastní jména zakončená v nominativu singuláru na -ius a substantiva filius a genius mají ve vokativu singuláru koncovku -ī (namísto pravidelné koncovky -ie), např. Vergilī!, Horātī!, filī!. Tutéž koncovku vokativu má rovněž přivlastňovací zájmeno meus „můj“: mī! · Substantivum deus „bůh“ má ve vokativu singuláru v klasické latině tvar deus. V plurálu může mít tyto tvary: nom. deī, dī, diī gen. deōrum, deum dat. deīs, dīs, diīs ak. deōs vok. deī, dī, diī abl. deīs, dīs, diīs Často se objevují tvary dī a dīs. · V některých případech se místo pravidelné koncovky genitivu plurálu -ōrum užívá původní koncovka -um, a to zejména u názvů měrných jednotek, platidel (např. sestertium), názvů národů (např. Danaum = Řeků) a u složenin substantiva vir (např. decemvirum). · Jména stromů, zemí, ostrovů a měst jsou ženského rodu (přestože mohou mít koncovky maskulin); do 2. deklinace patří např.: pōpulus, ī, f. „topol“ Aegyptus, ī, f. „Egypt“ laurus, ī, f. „vavřín“ Rhodus, ī, f. „Rhodos“ · Existují tři neutra, která jsou v nominativu singuláru zakončena na -us: vulgus, -ī „lid“; pelagus, ī „moře“; virus, ī „jed“. Plurál tato substantiva nemají. Skloňování adjektiv 1. a 2. deklinace a přivlastňovacích zájmen Podle vzorů 1. a 2. deklinace se skloňují rovněž adjektiva a přivlastňovací zájmena, zakončená v nominativu singuláru na: · -us , -a, -um, např. bonus, bona, bonum „dobrý, á, é“ (podle vzorů servus, femina, verbum) · -er, -era, -erum, např. miser, misera, miserum „ubohý, á, é“ (podle vzorů puer, femina, verbum) · -er, -ra, -rum, např. pulcher, pulchra, pulchrum „krásný, á, é“ (podle vzorů liber, femina, verbum). Těmto adjektivům říkáme adjektiva trojvýchodná, neboť mají tři různé koncovky pro tři rody. Vzor pro maskulina zakončená na -er poznáme podle tvarů feminina a neutra. · Má-li femininum a neutrum zachováno v kmeni -e- (misera, miserum), skloňuje se maskulinum podle vzoru puer, puerī. · Nemá-li femininum a neutrum zachováno v kmeni -e- (pulchra, pulchrum), skloňuje se maskulinum podle vzoru liber, librī. Samostatný plurál neuter Neutra adjektiv a přivlastňovacích zájmen stojí v plurálu někdy samostatně (nevztahují se k žádnému jménu), např. bona, mala. Do češtiny lze tyto tvary přeložit pomocí substantiva „věci“, např. bona „dobré věci“, mala „špatné věci“. V konkrétním kontextu mohou nabývat různého významu, mea může např. znamenat „moje věci“, „moje záležitosti“, ale i „můj majetek“ atd. Zatím budeme samostatný plurál neuter užívat pouze v nominativu a akuzativu, protože v tzv. nepřímých pádech (genitiv, dativ, ablativ) se připojuje substantivum rēs „věc“, které se skloňuje podle 5. deklinace (viz 8. lekce). Samostatně stojící plurál maskulina se překládá pomocí substantiva „lidé“, není-li z kontextu zřejmé, že se vztahuje k některému jménu. Výrazy boni, mali, mei se tedy používá ve významu „dobří lidé“, „špatní lidé“, „moji lidé“, „moji blízcí“ atd. Obecná pravidla skloňování Při skloňování substantiv, adjektiv i některých zájmen obecně platí: 1. Dativ plurálu všech rodů se shoduje s ablativem plurálu. 2. Nominativ, akuzativ a vokativ obou čísel u neuter mají vždy shodné koncovky; v plurálu jsou neutra v nominativu, akuzativu a vokativu vždy zakončena na -a (s výjimkou některých zájmen stř. rodu). 3. Nominativ a vokativ singuláru je zpravidla shodný; výjimku tvoří substantiva a adjektiva 2. deklinace zakončená na -us (podle vzoru servus) s koncovkou vokativu -e. Shoda substantiv s adjektivy Adjektiva a zájmena ve funkci shodného přívlastku nebo jmenného přísudku se shodují se svým jménem v rodě, čísle a pádě stejně jako v češtině. Přiřazení k substantivu se děje na základě rodu, nikoliv na základě koncovky. Substantivum rodu mužského má bez ohledu na svoje zakončení (poëta, servus, puer, liber, vir…) tvar adjektiva pro maskulinum (bonus, miser, pulcher,…). Totéž platí pro feminina i neutra. jméno adjektivum maskulinum poëta, servus, puer, vir, liber, … maskulinum bonus, meus, pulcher, miser, … femininum fēmina, puella, pōpulus, Aegyptus, … femininum bona, mea, pulchra, misera, … neutrum verbum, exemplum, vulgus, … neutrum bonum, meum, pulchrum, miserum, … Jak je patrné z tabulky, vznikají kombinace poëta bonus, populus pulchra, servus miser, vir est bonus, Aegyptus est pulchra atd. Tento princip platí obecně i pro další deklinace, kde je bohatství tvarů ještě větší. Stejně fungují shodné přívlastky i v češtině, nelze říct *dobrá starosta apod. Pasivum Latinské pasivum v sobě zahrnuje pasivum (něco je s někým či něčím děláno, např. „jsem kárán“) i tzv. medium (někdo něco dělá a je tímto dějem zároveň zasahován, např. „myji se“). Latinské pasivum lze přeložit: · slovesem v pasivu (laudor „jsem chválen“) · zvratným slovesem (lavor „myji se“) · českým slovesem v aktivu s přeformulováním věty (místo doslovného překladu typu „knihy jsou čteny žáky“ přeložíme „žáci čtou knihy“) Českým zvratným slovesům však neodpovídá automaticky pasivum latinských sloves, např. „bát se“ se v latině vyjadřuje pomocí aktivního timere. Český význam odpovídající latinskému zjistíme ve slovníku. Všechny osoby mají v pasivu pouze slovesa, která se pojí s akuzativem (v češtině např. „vidět koho, co“). Nazýváme je přechodná nebo tranzitivní. Slovesa, která se nepojí s žádným předmětem (podmětná, např. „pršet“, „spát“), a slovesa, která se pojí s předmětem v jiném pádě než v akuzativu (tzv. nepřechodná neboli intranzitivní), pasivum buď nevytvářejí nebo mají jen 3. osobu singuláru s neosobním významem (viz české „jde se“, „pracuje se“ apod.). Neosobní význam může mít i sloveso tranzitivní v 3. os. sg. pasiva, pokud stojí samostatně[1] (laudatur „chválí se“). Latinská a česká slovesa mohou mít odlišné vazby. České „bojím se někoho“ má předmět v genitivu, latinské timeo má ve stejném významu akuzativ. Latina proto může vytvářet všechny osoby v pasivu (timeor, timeris, timetur,…). Doslovný překlad „*jsem obáván,…“ zde není kvůli odlišné vazbě v češtině použitelný. Je třeba volit jiný způsob překladu, např. „vyvolávám strach“, „bojí se mě“ apod. Totéž platí pro jiná slovesa, např. adiuvantur nelze ve slušném českém překladu převést jako „* jsou pomáháni“, ale jiným způsobem (přeformulováním do aktiva nebo obraty typu je jim poskytována pomoc apod.). Vyjádření činitele děje U slovesa v pasivu může a nemusí být vyjádřeno, kdo je činitelem, původcem děje. V latině se činitel vyjadřuje: · předložkou ā nebo ab s ablativem, pokud je činitel životný · prostým ablativem bez předložky, pokud je činitel neživotný (vítr, příroda apod.) Forma předložky ā/ab se řídí podle toho, jaké jméno následuje. Začíná-li na souhlásku, použijeme formu ā, začíná-li na samohlásku nebo h-, použijeme ab. Převod z aktiva na pasivum U tranzitivních sloves lze provést změnu aktivní konstrukce na pasivní stejně jako v češtině. Českou aktivní větu „Ženy chválí dívku“ převedeme na pasivní následujícím způsobem: 1. původní předmět v akuzativu (dívku) se stane podmětem (dívka) 2. sloveso změní rod z aktiva na pasivum (je chválena), sloveso se musí shodovat s novým podmětem (tj. dívka) 3. původní podmět ženy bude jakožto činitel děje v 7. pádě (ženami). Česká pasivní věta tedy zní „Dívka je chválena ženou.“ Podobně je tomu i u latinské věty Feminae puellam laudant. „Žena chválí dívku.“ 1. původní předmět v akuzativu (puellam) se stane podmětem (puella) 2. sloveso změní rod z aktiva na pasivum (laudatur) sloveso se musí shodovat s novým podmětem (tj. puella) 3. původní podmět feminae bude jakožto životný činitel děje vyjádřen předložkou ā s ablativem (a feminis) aktivum Feminae puellam laudant Ženy chválí dívku pasivum Puella a feminis laudatur Dívka je chválena ženami U podmětných a intranzitivních sloves není takový převod možný. Adjektivum multus, a, um Adjektivum multus, a, um se do češtiny překládá jako „mnoho“ nebo „mnohý, á, é“. České „mnoho“ se chová jako substantivum a počítaná věc následuje v genitivu (mnoho knih, mnoho stromů atd.). Latinské multus se chová jako adjektivum, je ve stejném pádu, rodu a čísle jako počítaná věc (multi pueri „mnoho chlapců“, multae puellae „mnoho dívek“). Pouze u nepočitatelných substantiv (např. aqua „voda“, vinum „víno“) se užívá tvar pro neutrum (multum) následovaný genitivem (aquae, vini), tedy multum aquae „mnoho vody“ a multum vini „mnoho vína“. ________________________________ [1] Tj. bez podmětu, který může být buď vyjádřen, nebo může být zřejmý na základě kontextu.