Masarykova univerzita Univerzita třetího věku Základní kurz, 1. ročník (2006/2007) Datum: 9. 3. 2007 přednášející: PhDr. Jiří Gazda, CSc. (Ústav slavistiky Filozofické fakulty MU) Dějiny písma Motto: Lidé se rodí a umírají již milion let, ale teprve šest tisíc let píší. René Etiemble Gramatologie (← řec. grammata = písmena, písemnost) – nauka o písmu a písemné podobě jazyka. Písmo (grafika ← řec. graphō = píši) – systém grafických (obrazných) znaků pro trvalý záznam mluvené řeči, - sekundární prostředek komunikace ve vztahu k mluvené řeči, umožňuje uchovávat informace, předávat je na velkou vzdálenost a překonávat tak prostor a čas, - vynález písma - nedocenitelný, je „pamětí“ lidstva (uchovává poznatky), umožňuje návaznost kulturního vývoje, - ne každý jazyk existuje v mluvené a psané podobě (z asi 3000 jazyků světa jen 225 národů má vlastní písemnictví, existuje asi 400 druhů písma). vývoj písma - složitý proces o němž mnoho nevíme - stáří nejstarších dochovaných písem se odhaduje na 6-7 tisíc let (rekonstrukce ze skromných a neúplných dokladů) Předchůdce grafického písma - písmo předmětné: - znaky na předmětech, symbolické optické nebo zvukové signály (zářezy, tetování, tamtamy, kouřové signály, barvení tekoucí vody; v současnosti – vojenské hodnosti, mluvící“ obchodní vývěsky, v Nizozemí - pozice mlýnských lopatek: + „odpočíváme“, × „nejsme přítomni“, u severoamerických indiánů – wampumpeag (pás s obrazci z perel nebo mušlí), Inkové – kipu – uzlové písmo aj. Grafické písmo - 4 základní vývojové stupně (teoretický model) - ne všude vývoj proběhl stejným způsobem, jednotlivé systémy písma se prolínají, někdy vývoj ustrnul v určitém bodě. 1. Piktografie (← lat. pictus = vymalovaný, ozdobený + řec. graphō = píši) - obrázkové (piktografické) písmo - popis schematickým obrázkem (piktogram ← lat. pictus = vymalovaný + řec. gramma = znak, písmeno) – v současnosti: komiksy, značky, symboly, emblémy, - piktogram zachycuje pouze obsah sdělení (celý text), nikoliv zvukovou podobu, je všeobecně srozumitelný, - původně vyřezávaná zobrazení na zvířecích kostech, stromové kůře, na skalách a na stěnách jeskynní (graffity ← ital. graffitto = naškrábaný), např. jeskyně Altamira v severním Španělsku (jeskynní malby z období paleolitu), - různé systémy piktografického písma používali mnohé národy Sibiře, Afriky a Ameriky až do 19. století 2. Ideografie (logografie ← řec. logos = slovo, řeč + graphō = píši) - písmo pojmové (ideografické → ideogramy) nebo znakové (logografické → logogramy), - znakem lze označit jednotlivá slova (více znaků - přesnější sdělení), - znak se stále neváže ke zvukové podobě slova, nýbrž k pojmu, ideji, - složitější ideogramy - hieroglyfy (← řec. hieros = posvátný + glyphē = rytina) - egyptské, staročínské, chetitské, mayské 3. Sylabografie (← řec. syllabe = slabika + graphō = píši) - písmo slabičné (sylabografické) – schematické znaky (nejčastěji zjednodušené hieroglyfy) označují slabiky → nejnižší a nejstarší stupeň zvukového písma, - úspornější grafický systém (slabik je méně než slov), při jeho čtení musíme znát jazyk, jeho zvukovou podobu (sumerský a asyrsko-babylonský klínopis, foinické písmo - užívalo stejného znaku pro slabiky s různými samohláskami - počet znaků = počet souhlásek, písma drávidská a indická, japonská katakana a hiragana). 4. Fonografie (← řec. phōnē = zvuk + graphō = píši) - písmo hláskové (fonografické) – abeceda, znaky (písmena) označují hlásky, - poslední vývojová fáze písma - úspornost a přesnost (několik desítek písmen zachytí zvukovou podobu jazyka). Nevýhoda - obtížné čtení, nutnost zapojení obou mozkových hemisfér (příčina dyslexie, dysgrafie), - za hláskové písmo vděčíme Foiničanům a Řekům, - v 15. stol. př. n. l. - Foiničané vytvořili důsledně zvukové slabičné písmo (na základě písma egyptského) - ovládlo celé Středomoří a Přední Indii, - Řekové - kolem 10. stol. př. n. l. - foinické písmo upravili (slabičné znaky - souhlásky, zbylé - samohlásky) - jako první a jediní na světě vytvořili hláskovou abecedu, - z foinického písma vzniklo písmo hebrejské, arabské, syrské, mongolské a indické, - východní varianta řeckého písma ovlivnila písma v Malé Asii, západní se dostala s řeckými kolonisty do Itálie - základ písma latinského (latinka), - ze sjednocené klasické řecké abecedy se odvozuje písmo arménské, gruzínské, koptské, hlaholice a cyrilice (vystřídala v 10. stol. hlaholici), - v současnosti jsou ve světě nejrozšířenějšími soustavami fonografického písma latinka (30%), písmo indické (20%), písmo arabské (10%), cyrilice (10% - východoslovanské a jihoslovanské jazyky - ruština, běloruština, ukrajinština; bulharština, makedonština, srbština). Co se běžně neví... o původní arabské číslice vznikly jako ideografické znaky, v nichž hodnota číslice byla vyjádřena počtem vnitřních úhlů v jednotlivých znacích: o slova kalkulace, kalkulovat se odvozují od od latinského calculi (,kamínky’ ← calculus = kamínek). Tímto termínem se označovali kamínky s geometrickými znaky (vrypy), které v období neolitu sloužily k počítání jako primitivní účetní záznamy) o slabičné klínové písmo starých Babyloňanů, Sumerů a Asyřanů bylo do hliněných tabulek vytlačováno pisátky z rákosových stvolů, seříznutých do tvaru trojúhelníku, klínu nebo bodu: o klíčem k rozluštění egyptských hieroglyfů se v r. 1822 stal pro francouzského vědce J. F. Champolliona zásadní objev čtení tzv. kartuší – uzavřených částí hieroglyfických textů, do kterých se zaznamenávala jména význačných osobností (panovníků), a v nichž se jednotlivé znaky nečetly jako ideogramy (pojmy, slova), ale jako fonogramy (hlásky, písmena): o skutečnost, že některé slovanské národy dnes používají latinku a jiné cyrilici (azbuku), je kulturně-historickým důsledkem tzv. velkého východo-západního schizmatu, tj. rozštěpení původně jednotné křesťanské konfese v r. 1054 na východní ortodoxní řecko-katolickou a západní římsko-katolickou (latinskou) církev. Různé varianty cyrilice, která má základ v řeckém písmu, jsou písmem těch slovanských národů, u nichž dodnes převládá pravoslavná konfese (Bělorusko, Bulharsko, Makedonie, Rusko, Srbsko, Ukrajina).