Jazyk jako znakový systém znaková situace: 1. přítomnost účastníků komunikace 2. předmět nebo jev existující v přítomnosti a zaměňovaný znakem (např. A) 3. předmět nebo jev používaný jako znak, tj. zástupce jevu existujícího v přírodě (např. B) 4. úzus mezi účastníky komunikace, že B je "zástupcem", tj. znakem A bilateralistická teorie: ZNAK = VR + OR VR – výrazová rovina - označující (lat. designans, fr. signifiant) OR – obsahová rovina - označované (lat. deignatum, fr. signifié) Sémantický trojúhelník: „stůl“ (označující = VR,, forma slova – zvuková nebo grafická ∆ ______ pojem, představa I ^I I^I (označované = OR) denotát ( referent) = označovaný předmět Jednoduché znakové systémy (světelná znamení na křižovatce): o označující znaku musí být vnímatelné lidskými smysly („materiálnost znaku"). o označující znaku je libovolné („arbitrérní") vzhledem k označovanému (červená = „stůj!"). o závaznost znaku vzhledem ke kolektivu, který daný systém používá o závaznost znaku vzhledem k systému, jehož součást tvoří (dostatečný rozdíl mezi jednotlivými barvami) J a z y k (přirozený systém znaků) vykazuje tytéž základní rysy: o označující jazykového znaku je přístupné smyslovému vnímání. o označované jazykového znaku („význam) nijak nesouvisí s označujícím (jeho zvukovou podobou) o jazykový znak je závazný vzhledem ke kolektivu, který daného jazyka užívá jako dorozumívacího prostředku o jazykový znak je závazný vzhledem k systému Specifické rysy jazykových znaků: o označující jazykového znaku je zpravidla rozložitelné na zvukové prvky, jež se vyskytují i jako součásti formy jiných znaků (uzavřený inventář o počtu 13-80 jednotek). o jazykové znaky se dají spojovat ve větší celky (dvoustupňovité uspořádání jazykového systému) o arbitrérnost - podléhá závažným omezením - forma (označující) některých jazykových znaků bezprostředně souvisí s jejich obsahem (označovaným) - motivace vztahem k jiným znakům (společné kořeny) o jazyk - otevřený inventář znaků