Kapitola čtyrydcátá osmá Kterak Syn boží člověkem jest učiněn
Nyní přicházíme k tomu nejsvětějšímu a nepochopitedlnému skutku, který nej-světejší Trojice působila, totižto k tomu nejšťastnějšímu a v dařích nej štědřejšímu vtělení Pána našeho Ježíše Krista. Ten skutek jest tak vysoký, tak nadpřirozený a tak božský, že jej ani anjelský, ani lidský rozum dokonale pochopili nemůže, nýbrž všickni vyvolení boží až navěky ten předivný skutek budou zkoumati, avšak nikdy hlubokosti jeho postíhnouti a vyzkoumali moci nebudou. Ten skutek vtělení Syna božího jest tak důstojný, že před ním všichni lidé i anjelé se mají klaněti. Na dokázaní toho svatá církev katolická takový obyčej zachovává, že když při mši svaté tato slova se zpívají: Et incarnatus est de Spiritu sancto, a vtělen jest z Ducha svatého z Marie Panny (a zase) a Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi; tehdy kněz při oltáři i veškeren lid přítomný na kolena klekají na dokázaní toho, že to tajemství tak hrozné a veliké jest, že ke cti jeho všickni lidé až k zemi klaněti se mají. Chceme tehdy to svaté tajemství nyní považovali, ne sice, kterak se dálo, ale kterak my lidé k našemu potěšení rozjímán můžeme.
Jak nejdřív odpověděla Maria: Fiat, staň se, ihned jednorozený Syn boží povstal z klína Otce svého nebeského, řka: Můj nejmilejší Otče, poněvadž jest v tom tvá božská vůle, abych člověkem učiněn byl, jsem také srdečně spokojen. Chci rád na zem sstoupiti a tělo lidské na sebe vzíti a za ně tobě vedle přísné spravedlnosti zadostiučiniti. Já chci hlad i žízeň, horko i zimu, chudobu i bídu, protivenství a posměch, muky a trápení, nýbrž nejohavnější smrt kříže rád srdečně podstou-piti, abych skrze to nelibost a protimyslnost, která tobě od počátku světa od lidí se dála a napotom ještě díti se bude, mohl od tebe odvrátiti. Půjdu na svět, kdež vím, že všeckno zlé se mnou se potká. Půjdu, abych ty od smrti vykoupil, kteří mě nejohavnější smrtí usmrtí, a to z pouhé záští a zlosti. Půjdu těm dobře činiti, kteří všechno zlé mně učiní. Můj tehdy nejmilejší Otče i Duše svatý a vy všickni kůrové anjelští, ejhle, již jdu do velikého boje, který s pěti hlavními nepřáteli, totižto s světem, s tělem, hříchem, smrtí a ukrutným ďáblem, povedu, v kterémžto boji netoliko člověčenství život zanechá, nýbrž i božství mé nanejvejš potupené bude, však to všeckno tobě, nejmilejší Otče, a tobě, Duše svatý, k větší cti a du-šem lidským k spasení rád chci podstoupiti a přetrpěti.
O člověče, považ u sebe tu nestihlou lásku boží! Kdyby Bůh Otec byl mohl nětco trpěti, domníváš se, že v tu chvíli byl by se mohl od slzení zdržeti, když Syna svého takové věci slyšel mluviti?
O Kriste Ježíši, jak veliká jest tvá božská láska k bídnému pokolení lidskému! jak velikou milost nám ukazuješ, že z výsosti nebeské dolů na zem vstupuješ a dobrovolně tolikerým bídám se poddáváš! Co tobě nás medle zapotřeby aneb co můžeš od nás očekávat, že tak velmi se tobě zalíbilo obraz služebníka na sebe vzíti
[257]