a všeckno lidské provinění na svá ramena vložití? Ty dobře víš, kterak mnoho tisí lidu, a obvzláštně já, místo vděčnosti a poděkování tu největší protimyslnost a ne-vhlídnost tobě prokazují. Víš také dobře, kterak mnozí bezbožní hříšnicí tobě a tvé nejmilejší matce se budou rouhatd a zlořečiti, avšak předce tvá láska jest tak veliká, že na to všeckno nic nedbaje, chceš těm dobře činiti, kteří dobrodiní tvého hodní nejsou. Děkuji tobě, můj Pane Ježíši, za tu tvou lásku a prosím milosti tvé za odpuštění, že jsem tolikráte tak nevděčným k tobě se ukázal. Skrze tvé laskavé a milostivé z nebe na zem sstoupení uděl mi té milosti, abych napotom života mého mohl po-lepšiti a tento čas adventní v pobožnosti a v svatém obcování stráviti.
Dale rozjímej sobě způsob toho božského vtělení. Totižto jak nejdřív Maria fiat, ať se stane, řekla, v tom okamžení vzal Duch svatý tři krůpěje krve z srdce jejího a ty hned v subtylné tělo obrátil a v tom okamžení tělo Kristové se všema oudy způsobil tak dokonalé, jak může člověk na světě míti. V tom také okamžení stvořil duši, kterou velikými dary a dokonalostmi obdařil, ji s tím maličkým tělem v jedno spojil, takže v jednom okamžení z krve Marie dokonalé a živé děťátko učiněné bylo, které již tehdáž tak dospělý rozum mělo, jako dospělý muž může míti. Při stvoření toho děťátka Bůh největší svou všemohoucnost, moudrost a dobrotivost dokázal, když je tak rozmanité, tak vznešené, tak svaté, tak krásné a dokonalé stvořiti ráčil, že jemu rovné ani na zemi, ani na nebi se nalezti nemohlo, nýbrž zem i nebe se všemi poklady, které se v nich nachází, se všemi lidmi i anjely, které Bůh kdy stvořil, nejsou tak mnoho vážný jak to jediné děťátko, kteréhož krása a ušlechtilost byla tak veliká, že netoliko všickni anjelé, nýbrž i sama Trojice nejsvětější nad ní se velice podivila a v tý kráse dokonce se zamilovala. Protož také Syn boží měl tu největší žádost při tom dítěti navěky zůstati a s ním v jednu osobu se sjednotiti.
S pomocí tehdy Ducha svatého vzal to maličké tělo a duši na sebe, sjednotil je s svou božskou osobou a z toho dvýho jednu osobu dokonalou učinil, takže z těla a z jeho božství jedna osoba toliko učiněná byla, a tím způsobem Bůh člověkem a člověk Bohem učiněn byl, však každý přirození své docela zachoval. A to jest ten největší skutek, který Bůh s svou všemohoucností od věčnosti kdy učinil a navěky učiní. Takže všeckny mocnosti nebeské nad tím velice se diví, kterak to se stati mohlo, že ty dvě věci, které tak nesmírně daleko od sebe zdálené byly, spolu se sjíti mohly. Všickni anjelé i lidé tomu se diví a navěky se diviti budou, avšak dostatečně nepostihnou, kterak ten velikomocný Bůh, kterého nebe i země postíhnouti v sobě nemůže, tak maličkému tělu dal se postíhnouti a v něm se zavřití. A poněvadž toho pochopiti nemohou, protož před nestíhlou všemohoucností tím se více snížovati budou a ji tím více chváliti a velebiti, čím větší a divnější skutky může působiti, kterých ani lidé, ani anjelé nemohou pochopiti.
O ty nejsvětější člověčenství Pána našeho Ježíše Krista, těším se a raduji se z tvého láskavého příchodu na tento svět a jménem a na místě všeho stvoření ra-
[258]