špatné, však jest lepší, než aby jsme měli na silnici zůstati, protož aspoň tuto noc tam chceme noclehovat, zejtra o lepší hospodu se postaráme. Šli tehdy ti dva roz-milí chudí lidé, kterých žádný k sobě nechtěl přijití, do jeskyně. A poněvadž již tma byla, takže nevěděli, kde se položití, protož svatý Josef přinesl drobet ohně a z té slámy, která tam na zemi byla, udělal pochodní, aby tím lépeji viděli, které místo k odpočívání jest nejzpůsobnější. K víře též podobné jest, že nětco třísek nasekal a nahledal a z nich malý ohníček udělal, a poněvadž ta jeskyně neb ten chlív (jak obyčej na takových místech bývá) plný byl neřádu a jinších všelijakých nečistot, protož vymetl jej a vyčistil, jak nejlepěji mohl.
Posadily se tehdy spolu ty nejsvětější osoby v jeskyni jako nějací nejchudší a nejopovrhlejší lidé, kteří by nehodní byli, aby je kdo pod svou střechu přijal. Neměli tam ani lavice, ani stolice, na které by seděli, žádného stolu, na kterém by jedli, žádné postele, na které by odpočinuli, žádné světnice, kde by se ohříli, žádné nádoby, v které by nětco vařili, žádné mísy, z které by jedli, nýbrž na holý zemi seděli, na zemi jistí, na zemi ležeti a ve všech potřebách na zemi sobě pomáhatí museli. Pomysli, pobožný křesťane, jak Bůh těm nejsvětějším lidem přísným se ukázal a jich nechal tolik potřeb a nedostatku trpětí.
Když Maria a Josef v tom chlívě aneb v té jeskyni své pohodlí vzhlídli a drobet nětco byli pojedli, potom Maria Panna na modlení se dala a plačíce k Bohu takto volala: O nejmilostivější Bože, vidíš, kterak od celého světa zavržená jsem, že mě žádný v svém domě trpětí nechce, ale musím v tomto smradlavém místě jako nejaká malomocná zavděk přijít; však z toho všeho navěky pochválen buď, ó Bože můj! Já přiznávám se, že nic lepšího na tobě jsem nezasloužila, nýbrž mnoho horšího hodná jsem, protož ještě jednou tobě děkuji, že jsi na mě tak velikou chudobu poslal, a dobrovolně se oddávám, že všeckno ráda chci přetr-pěti, cokoliv na mě seslali ráčíš. Ale to mě nejvíceji trápí, že Syn tvůj nejmilejší tak opovržený musí býtí, protož mám příčinu nad tím hořce plakati. Jestli pak zejtra lepší hospody nedostaneme a tvůj nejmilejší Syn v tom smradlavém chlívě musí se naroditi, pro velikou žalost mé srdce ve mně se musí rozpuknouti a já navěky za to se budu stydět, že jsem jej v takovém nečistém a opovrhlém místě porodila; však děj se v tom tvá svatá vůle, které já se dokonale oddávám. Když pak ta svatá Panenka své modlitby dokonala a položití se chtěla, musela s slámou, kterou byl svatý Josef v hromadu shrabal, zavděk přijití. On také dal jí svůj plášť, aby se s ním přiodila, ona pak pro velikou zimu a pro tak tvrdé lože velmi málo mohla spáti. Ubohý Josef téměř celou noc v pláči strávil, aniž se potěšíti mohl, když svou nejmilejší chotí v takové chudobě a nedostatku postavenou viděl. Neb pro tu ne-vypravitedlnou lásku, kterou ji miloval, tisíckráte jej více trápilo, co ona snášeti musela, než co on sám snášel, neb nikdy se toho nenadál, aby taková hanba a potupa v jeho vlasti měla se mu přihodit, i také nemálo se styděl, že jako nějaký nejopovrhlejší žebrák musel v takovém špatném místě svou hospodu míti; však ve
[297]