poněvadž tebe Bůh ze všech žen vyvolil, abys Matkou boží byla. Na to Rodička boží odpověděla: Velebí duše má Pána, neboť jest vzhledl na poníženost dívky své a mě, nejnehodnější, k tak velikému důstojenství vyvolil. Ale vy jste přešťastní, že jste syna mého poznali, kterého měšťané bedémští přijít nechtěli. Tu začali d pastýři vypravovat, jak velikou milost jim Bůh prokázal, že anjela z nebe poslal, který jim to veliké tajemství zvěstoval. Tu také své špatné dary nejsvětější Panně obětovali, které pro to vnově narozené děťátko s sebou přinesli, a ji poníženě žádali, aby jim dovolila to nejsvětější dítě políbit.
Tu Rodička boží se vší uctivostí šla k jeslím a s velikou pobožností to rozmilé děťátko zdvihla a těm pastýřům je na ruce položila. Nyní sám sobě pomyslit můžeš, s jakou pobožností ti dobří pastýři to děťátko líbali. Co se domníváš, jak velikého potěšení nabyli, když Spasitele světa a svého vlastního Stvořitele na svých rukách chovali, jej k svým prsům pritískali a jeho cukrovou tvář radostně líbali? Zdaž jim tehdáž srdce jejich radostí se nerozplynulo? Ovšemže ti dobří lidé teh-dáž tak mnoho nebeských radostí a sladkostí zakusili, že na ně do smrtí zapomenout nemohli. Zajisté také v ten čas tak mnoho milosti boží nabyli, že skrze ni až do smrti v dobrém posilňovaní byli. O, kdybych mohl jen jednu jiskřičku té lásky boží v mém srdci cítiti a jen jedinkou krůpěji té božské milosti užít!
Když ti pobožní pastýři se dost v tom chlívě naveselili, tu potom Rodička boží i svatý Josef jim děkovali za tu čest, kterou tomu jejich děťátku prokázali. Pastýři pak zase jim děkovali za všecknu lásku a přívětivost, která jim od nich prokázaná byla. A tak tělem sice šli ven z toho chlíva, ale srdce jejich ustavičně při těch jeslích svého Spasitele zůstalo. Po tý pak celý cestě ustavičně Boha chválili za to všeckno, co viděli a slyšeli, též také za dlouhý čas tak velikou radostí naplnění byli, že nic myslit ani mluvit nemohli kromě o tom malém nemluvňátku. Jest také k víře podobné, že nazejtří zase všickni tři tam se navrátili, ano jak dlouho to dítě v tom chlívě zůstalo, začastý tam chodívali, je navštěvovali a vždy jemu nětco s sebou přinesli. Čím pak častěji tam přicházeli, tím větší chuť měli tam chodití, neb to děťátko tak pěkného obličeje bylo, že se anjel z nebe zdálo býti. Ten veliký div ti pastýři netajili, ale všudy vůkol jej hlásali, jak povídá svatý' Lukáš: I divili se všickni, kteří je slyšeli, i těm věcem, kteréž pravené byly od pastýřův k nim. Od-kudž pošlo, že velmi mnoho lidu k tomu chlívu přicházelo, aby to děťátko vidět mohli, ale poněvadž jej tak chudé býti viděli, nevěřili, že by jejich Mesiášem bylo. Po čase pak ti tři pastýři pobožný život vedli a na tom místě, kde se jim ten anjel zjevil, všickni tři pohřbeni byli. Na kterém místě potom chrám boží vystaven byl, který nyní všecken rozbořený jest kromě jednoho klenutí, které na způsob nejaké kaple pod zemí stojí.
Uč se nyní, křesťanská duše, jak pilně máš v tyto vánoční svátky to rozmilé Je-zulátko navštěvovat; neb jestliže těm pastýřům zátěžky nebylo téměř každý den hodinu zdýli cesty jít, proč tobě má každodenně do kostela se zdát daleko jít? Neb
|3211