který přívětivě k nim mluvil, aby k Herodesovi zpátkem se nenavrátili, protože on falešně toliko jim řekl, že i on tomu dítěti se chce klaněti, kteréž však zamordovati mini, protož aby jinou cestou do svých krajin před sebe vzali. Když ráno ti králové z svých loží povstali, tu jeden druhému své vidění oznamoval. Protož velice se nad tou falší Herodesa ulekli a s pospícháním zase k Rodičce boží se navrátili a jí oznámili, co jim ten anjel v noci zvěstoval, žádajíce ji, aby to svaté dítě pilně na pozoru měla, aby snad se jemu nětco zlého nepřihodilo. O, jak truchlivé ty noviny nejsvětější Panně byly a jak velice nad těmi řečmi se zarmoutila! Neb žalostně začala plakati a naříkán: O můj nej-milejší Bože, což to bude? Zdaž již tak brzy nejmilejší Syn tvůj protivenství musí snášen? O laskavý Otče, tobě poroučím Syna tvého, poníženě žádajíc, abys nedopouštěl nám v ruce Herodesové upadnouti. Ti králové pak ji těšili, řkouce: Nermuť se, roz-milá Panno, Otec nebeský dobře Syna svého bude opatrovati, aby mu Herodes škoditi nemohl, a jeho svatý' anjel, který nám naučení dal, i vás ostříhati bude.
Potom, když ti svatí králové dosti dlouho v tom chlívě byli a zase odjíti chtěli, poznova zase před tím nejsvětějším dítětem na svá kolena padli, obětujíce mu dalekost té cesty, kterou pro něho na sebe vzali. Poroučeli se též sami sebe jemu na té cestě, žádajíce, aby je i všeckno tovaryšstvo jejich ode všeho zlého ostříhati ráčil, tak aby v štěstí a v zdraví do svých vlastí se navrátiti mohli. Podobně též poníženě jemu děkovali za tu velikou milost, kterou jim prokázal, když je v tak brzkým čase podivným způsobem k sobě přivedl a je pravou vírou obdařiti ráčil. Zakazovali se též v té víře až do své smrti stálí zůstati a ji též po svých krajinách rozšířiti. Když pak Rodička boží to své děťátko jim do rukou dala, tu všickni popořádku laskavé je objímali a radostně líbali. Jest také k víře podobné, že to rozmilé Jezulátko obě své ručičky k nim vztáhlo a je laskavě objalo. O Bože, jak veliké radosti a potěšení ti svatý králové teh-dáž v srdcích svých nabyli a jak ta božská sladkost duše i těla jejich občerstvila! O, kdybych i já jen jedinkou částku té sladkosti nebeské mohl okusiti, abych v službě boží tím vroucnějším mohl býti! Když pak již chtěli odcházet, tu Rodička boží laskavě jim děkovala za tu velikou počestnost, kterou synu jejímu prokázali, a za ty vzáctné dary, které jemu obětovali, řkouce k nim, že syn její zase vděčným se ukáže a jim časně i věčně za to se odmění, a tak jim všem požehnání dala. Ti pak svatí králové zarmouceni odcházeli, neb kdyby možné bylo, byli by rádi ještě déleji u toho spanilého dítěte zůstali.
Potom hned na cestu se strojili a tu k zemi egyptské před sebe vzali. A ne snadno kde do nejaké hospody na nocleh jeli, ale mnohokráte na polích své stany rozbili anebo v jeskyních skalních noclehovali.(c) Jak se čte v životech starých otcův, že svatý? Teodozius, poustevník v Egyptě, bydlel v jedné jeskyni, v které ti králové byli noclehovali, jakž mu to od Boha zjeveno bylo.(f) A tak po dlouhé cestě šťastně v zdraví do svých zemí se navrátili a všemu lidu, cokoliv slyšeli a viděli, oznamovali, a kterak přepodivně od té hvězdy vedeni byli, vypravovali. Potom
|356|