tam se trápily, vysvobodil; a jak nejdříve tam přišel, poslal své anjele, aby všeckny duše ven vyvedli. O Bože, jaká to radost byla! O Bože, jak poníženě ty duše Vykupiteli svému děkovaly, že skrze zásluhy svého hořkého umučení je ze žalostivého žaláře ven vyvedl! Zde sobě pomysli, jak velice ti svatí otcové nad tím se ulekli, když tak hrozný oheň a duše v něm hořící a se trápící uzřeli. Neb co jest hroznějšího jako živého člověka uprostřed velikého ohně viděti? Neb ačkoliv to proti všemu přirození jest, nicméně ubohé duše předce to snášeti musí, a to tak dlouho, dokud až do posledního halíře nezaplatí.
Dále praví též církevní učitelové, že Pán Ježíš netoliko duše lidské z očistce vyvedl, nýbrž k většímu strachu zatracencův až do pekelné propasti vstoupil.(d) Pročež když dobrotivý Pán očistec docela obloupil, k branám pekelným se pustil. Když pak ukrutní ďáblové se všemi zatracenci o jeho příchodu zvěděli, není možné vypraví ti, jaký strach a bázeň mezi nimi povstala. Lítí ďáblové velikým strachem sem a tam běhali, chtíce se před tváří svého spravedlivého Soudce skryti. Duše pak zatracené tak hrozně řvaly, křičely a naříkaly, že od křiku jejich celý peklo se třáslo. Tu Pán Ježíš s svým slavným vítězným praporcem brány pekelné mocně vyrazil a zatracencům tak hrozný svůj obličej ukázal, že by byli všickni raději volili v pekelným ohni až do dne soudného hořeti než na tak hroznou tvář Pána Ježíše pa-třiti. Tu své božství před nimi skryl, ale toliko své člověčenství jim ukázal, a to v tak veliké slávě a blesku, že všem ďáblům srdce pro veliký strach rozpukati se mohly.
Tu hned Pán Ježíš hněvivým hlasem k nim promluvil, řka: Vy navěky proklatí a zlořečení duchové, přicházím teď já, váš přísný Soudce, abych vám zasloužilou pokutu a trestání uložil. Vy v mém živobytí, co nejhoršího jste mohli, mně jste učinili a vaši ďábelskou závist, jak nejvíc vám možné bylo, na mě jste vylili a všech mých zatracenců srdce proti mně tak velice jste hořkostí naplnili, že oni beze všeho smilování, jak nejvíc mohli, mne mučili a trápili, i o život připravili. Nyní pak přišla hodina, abych já nad váma se mstil a vedle zasloužení vás nanej-vejš pokutoval a trápil. Není možné vypraviti, jaký hluk, řváni a naříkání mezi těma pekelnými duchy povstalo a jak nevážně Pánu Ježíši zlořečili a jej proklínali. Tu hned rozkázal Pán Ježíš jednomu anjelu, aby do pekla vešel a toho nejvyššího ďábla do řetězů ukoval a mocně jej svázal, aby tak až do dne soudného ven vyjiti nemohl, což svatý Jan Evanjelista v svém Zjevení vypisuje takto: Viděl jsem anjela, on sstupuje z nebe, maje klíč od propasti a řetěz veliký v ruce své, i chopil jest draka, hada starého, jenž jest ďábel a satanáš, i svázal jest jej a uvedl do propasti i zavřel a svrchu ji zapečetil, aby nesvodil víc lidí, až by se vyplnilo tisíc lét, a potom má býti propuštěn na malý čas, totižto za času Antikrista.®
Potom též potrestal Pán Ježíš i jiné ďábly pro jejich veliké ukrutenství, kterým celý téměř svět sobě podmanili. A tu moc jim odňal a přísně zapověděl, aby na-potom žádnému člověku neškodili, leč by kdo svývolně k nim se přiblížil. Protož
[819]