[304]
. Skutky Janovy
199
(96) Pripoj se tedy
ke mně a tanči, spatři sám sebe
ve mně, jenž mluvím. Až spatříš, co činím,
smlč o mých tajemstvích.175 Kdo tančíš, tak vnímej,
co činím, vždyť tvá je ta lidská bolest,
kterou mám strpět. Nebyl bys mohl
chápat, čím trpíš, kdyby ti nebylo
ve mně dáno slovo od otce. Kdo vidí, čím trpím,
vidí to pro svou bolest, když to spatří, nestojí,
rozhýbe se celý; kdo se pohne k moudrosti,
má ve mně svůj oddech:
odpočiň si ve mně. Kdo jsem, to poznáš,
jakmile odejdu.176 Jakého mne vidíš,
takový nejsem, čím jsem, to spatříš,
jakmile přijdeš. Když dokážeš trpět,
nemáš utrpení; uč se proto trpět,
ujdeš utrpení. To, co ty sám nevíš,
tomu tě naučím. Já jsem bůh tvůj,
ne toho, kdo zradil.177 Chci, aby se svaté duše
spořádaně vypravily za mnou.
Hymnus................................................................[305]
Rozpoznej slovo
moudrosti. Řekni spolu se mnou: Sláva tobě, otče,
sláva tobě, slovo,
sláva tobě, duchu svatý. Pokud jde o mne,
zatoužil jsi mne poznat: Slovem jsem kdysi odsoudil všechno,
a nebyl jsem vůbec zesměšněn já sám.178 Já jsem skočil,
a ty pochop to všechno. Až pochopíš, řekni: Sláva tobě, otče. Amen.'
[TAJEMSTVÍ KŘÍŽE]
(97) Poté co se Pán s námi zúčastnil tohoto tance, odešel, moji milí, a my jsme byli najednou, jako když někdo zabloudí nebo se ponoří do snu: prchali jsme179 jeden sem, druhý tam. Když jsem viděl, jak trpí, nezůstal jsem při něm v tom utrpení - utekl jsem na Olivovou horu180 a plakal jsem nad tím, co se stalo.
Když ho v pátek pověsili,181 nastala o šesté hodině denní po celé zemi tma.192 A můj Pán stanul uprostřed jeskyně, prozářil ji a řekl: Jane, tam dole
175 Cit. Augustinus, CSEL 57, str. 531,26: qui vides quod ago tace opera mea.
176 Srv. J 13,7.
177 Srv. SkPt8;SkTm32.
''" Cit. Augustinus, CSEL 57, str. 532,17-18: verbo illusi cuncta et non sum lusus in totum. "» Mk 14,50; srv. J 16,32.
m O testimoniu Amfilochia z Ikonia k tomuto místu viz výše pozn. 15 na str. 273. '"' Junod/Kaestli se opírají o část rukopisů akt Z (óte tep ápoupčrap áTCKpefiáaGri) a pro výraz tep ápoupátep přebírají Hilgenfeldovo vysvětlení: transkripce syrského výrazu pro den přípravy na sobotní odpočinek; ekvivalent řeckého slova napacnceuri (srv. Mk 15,42; J 19,14); současně argument pro syrský původ této části SkJ. - Jiné rkp. akt Z nahrazují nezvyklý výraz jiným slovem (óte t<p axavpw áneKpe\iáaQr\ „když ho pověsili na kříž"), či dokonce vloženou včtou s přímou řečí (óte to ápov épočao áneicpenáaOri á>pot<; ěktti<; rmepivřji;, lat.: et quan-dii tolle clamabatur, suspensus est hora sexta diurna - „když zazněl křik: ,ukřižuj!', pověsili ho o šesté hodině denní", srv. J 19,15 a násl. pozn. 182).
"I Překlad je v souladu se zprávou synoptiků: o třetí hodině denní (tj. o deváté dopoledne) byl Jcžls ukřižován; o šesté (tj. v poledne) nastala tma; o deváté (tj. o třetí odpoledne) Ježíš zemřel (Mk 15,25.33.34.37 par). Junod/Kaestli se přiklánějí k jiné interpunkci a vztahují slova „o sesli'- hodině denní" k první části věty: „Když ho v pátek o šesté hodině denní (tj. v poledne) pově-Hili...". Těžko však vysvětlit, proč by autor místo synoptické verze volil zkomolenou verzi janovskou (srv. verše J 19,14 a 18), ve které navíc chybí zmínka o temnotě, jež ve SkJ vzápětí hnije významnou roli jako pozadí světelného zjevení.