Rým
Funkce rýmu:
1. rytmická – signalizuje hranici veršů, zdůvodňuje a zvýrazňuje rytmický řád
2. eufonická – vzniká z akustického charakteru rýmu. Je to výrazný zvukosled, který obohacuje
eufonii (libozvučnost) verše. Eufonicky je charakterizováním bohatý tam, kde je shodná i tzv.
opěrná souhláska před přízvučnou samohláskou.
3. významová – slova spojená rýmem jsou sbližována, vzájemně se podporují, ovlivňují
(doplňují a mohou i upřesňovat význam)
Rýmová absence – rým se neobjeví tam, kde je na základě všech znaků očekáván. Je to tedy moment
zklamaného očekávání.
Třídění rýmu dle typu shodných koncových samohlásek a souhlásek:
 Asonance – rýmují se koncové samohlásky
 Gramatický – rýmují se slova téhož druhu a téhož gramatického tvaru
 Bohatý – rýmuje se i opěrná souhláska před první rýmující se slabikou
 Štěpný – zvuková shoda koncových částí slov
 Rýmové echo – jedno rýmující se slovo je obsaženo ve slově druhém, s nímž se rýmuje
Další dělení:
 Mužský – poslední slabika v rýmujícím se verši je přízvučná
 Ženský – poslední slabika v rýmujícím se verši je nepřízvučná
Uspořádání rýmů:
 Sdružený – a a b b
 Střídavý – a b a b c d c d
 Postupný – abc abc (abcd abcd) spojuje rozvitější obrazy i myšlenky
 Přerývaný – spojení určitých veršů, např. lichých, zatímco zbývající (např. sudé) jsou bez
rýmů, abcb defe, abac
 Obkročný – abba (např. začátek Máchova Máje)
 Experimentální – i hříčky s ním