Rým

Funkce rýmu:

1.       rytmická – signalizuje hranici veršů, zdůvodňuje a zvýrazňuje rytmický řád

2.       eufonická – vzniká z akustického charakteru rýmu. Je to výrazný zvukosled, který obohacuje
eufonii (libozvučnost) verše. Eufonicky je charakterizováním bohatý tam, kde je shodná i tzv.
opěrná souhláska před přízvučnou samohláskou.

3.       významová – slova spojená rýmem jsou sbližována, vzájemně se podporují, ovlivňují
(doplňují a mohou i upřesňovat význam)

Rýmová absence – rým se neobjeví tam, kde je na základě všech znaků očekáván. Je to tedy moment
zklamaného očekávání.

Třídění rýmu dle typu shodných koncových samohlásek a souhlásek:

·         Asonance – rýmují se koncové samohlásky

·         Gramatický – rýmují se slova téhož druhu a téhož gramatického tvaru

·         Bohatý – rýmuje se i opěrná souhláska před první rýmující se slabikou

·         Štěpný  –  zvuková shoda koncových částí slov

·         Rýmové echo – jedno rýmující se slovo je obsaženo ve slově druhém, s nímž se rýmuje

Další dělení:

·         Mužský – poslední slabika v rýmujícím se verši je přízvučná

·         Ženský – poslední slabika v rýmujícím se verši je nepřízvučná

Uspořádání rýmů:

·         Sdružený – a a b b

·         Střídavý – a b a b c d c d

·         Postupný – abc abc (abcd abcd) spojuje rozvitější obrazy i myšlenky

·         Přerývaný – spojení určitých veršů, např. lichých, zatímco zbývající (např. sudé) jsou
bez rýmů, abcb defe, abac

·         Obkročný – abba (např. začátek Máchova Máje)

·         Experimentální – i hříčky s ním