Chetité Původ: ^Už kolem roku 1900 př. n. l. se dostali Chetité v první vlně stěhování indoevropských národů do východní ^Anatolie^: jsou spolu s Churrity údajně nejstarším indoevropským ^národem^, který se dostal na ^Přední východ^, kde se asimiloval a pokusil se zakládat mocné říše. Původně se prý Chetité dělili na tři různé jazykové skupiny, potažmo i na tři politické okruhy, jež se pak spojily do jednotného ^státu^. Zcela nesprávnými se ukázaly být teorie vycházející z ^Bible^, že Chetité byli původním obyvatelstvem dnešního ^Turecka^ a ^Sýrie^. Chybný je názor některých tureckých historiků, že Turci jsou přímými potomky Chetitů a že se turečtina vyvinula z chetitštiny. Někteří vědci zastávali názor, že se jejich pravlast nacházela u ^Kaspického moře^, odkud se obyvatelé v několika vlnách dostali do ^Malé Asie^. Jiní historici zastávají názor, že Chetité přišli z Balkánu. ^ ^Starochetitské období: ^Za zakladatele je považován Labarnaš (či Tabarnaš) v 17. st. př. n. l. Realita tohoto mytického vladaře, je soudobými odborníky odmítána. První vladař, o kterém máme záznamy je Chattušiliš I. (cca 1640 př. n. l., jeho jméno doslova značí muž, jenž pochází z Chattuše). Ten ovládl střední Anatolii a výboji se mu podařilo obsadit severní Sýrii. Největším úkolem tohoto panovníka bylo vymanit se z malého území a pokusit se rozšířit do úrodných oblastí středního toku Eufratu a Tigridu. Stejným směrem se upínala politika i jeho nástupce Muršiliše I. (cca 1620 – 1590 př. n. l.). Jemu se podařilo chetitský stát posunout mezi velmocenské státy. Aby svoji pozici upevnil, vytáhl před polovinou 90. let 16 st. př. n. l. v širokém koridoru mezi Eufratem a Tigridem na jih. Vyplenil mnohá města a vrcholem bylo dobytí Babylonu r. 1594 př. n. l. Tím v podstatě ukončil vládu Starobabylonské říši a nechal ji na pospas dalším nájezdníkům (viz. přednáška 8. 12. 2011). ^Kmeny, které napadaly asyrskou i babylonskou říši, však komplikovaly další rozvoj. Po Muršilišově smrti se říše uzavřela ve své anatolské náhorní plošině a bránila se nájezdům kmenů, např. Kaškové. Zoufalý stát se navíc zahalil do intrik a občanských válek. Panovník Telupinu (zřejmě až po r. 1500 př. n. l.) chtěl, co nejrychleji stát vymanit z již téměř stoleté krize. Částečně omezil moc panovníka, tím že ustanovil shromáždění aristokratů – pankuš (zachovalo se i v pozdějším období, např. perská či parthská říše podobný systém využívaly), které částečně mělo rozhodovací pravomoci ve státě, dále upravil zákon o nástupnictví na chetitský trůn. ^Přesto po jeho smrti nedošlo k urovnání situace v Chetitském státě. Panovníci ovládali pouze neveliké území kolem hl. města Chatušaš a i nadále byly vedeny spory o nástupnictví. Hl. město dokonce bylo dobyto a osud říše visel na vlásku (situace se velmi často přirovnává k téměř keltskému dobytí Říma) ^Novochetitské období ^Šuppiluliumaš I. ( 1370 -1330 př. n. l.) ^Opět sjednotil města ve střední Anatolii, vyhnal Kašky, podařilo se mu upevnit stát v původních hranicích v době Muršiliše I. Dlouhá vláda, po kterou byl u moci, mu umožnila se soustředit i na další výboje. Expandoval směrem k Sýrii, kde se utkal s churitským státem Mitanni, a ten porazil. Následně postupně obsazoval městské státy v celé střední a severní Sýrii. V Egyptě v té době vládl Achnatok, který měl dosti starostí se svou vlastní reformou, a tudíž zahraniční politika nebyla v jeho zájmu. Šuppiluliumaš tak mohl bez obav upevňovat svoji moc. ^ ^Jeho nástupce Muršiliš II. (1329 – 1300 př. n. l.) pokračoval v politice neustálé expanze. V době tohoto vladaře měla podobu kořistnických nájezdů, obdobných např. u asyrských vladařů, vše cenné, včetně obyvatelstva, se z dobytých území odvezlo do samotné říše. Ti byli usazeni na královském území, ale také na strategických bodech. Např. tam, kde bylo potřeba posílit osídlení. ^Muvatalliš (někdy označován také jako Muvatalliš II. (1295 – 1272 př. n. l.) vládl v době, kdy se dostal z vlastních vnitřních problémů Egypt a svoji moc opíral o jednoho z nejsilnějších panovníků, a to Ramesse II. Obě říše se dostaly do velmocenského sporu o oblast Levanty a někdy kolem r. 1274 př. n. l. se vojska Chetitů a Egypťanů střela v bitvě u Kadéše. Z bitvy vzešel jako vítěz Muvatalliš, ale svého postavení nedokázal využít. ^Nástupce Muvatalliše jeho mladší bratr Chattušiliš III. (1274 – 1250 př. n. l.) svého bratra sesadil. Sám byl velmi výraznou a silnou osobností. Mocenské spory s Egyptem se mu podařilo vyřešit za pomoci mírové smlouvy (cca 1270), kdy si Chetité si udrželi moc severně od Kadéše a Egypťané zase jižně od Kadéše. Ve smlouvě obě strany zakotvily vzájemné respektování vnitřních systémů nástupnictví a vzájemnou pomoc proti vnitřním i vnějším nepřátelům obou států. Smlouva je unikátní především v tom, že oba vladaři a státy vystupují jako rovnocenní partneři. ^Po smrti Chatušila došlo k postupnému úpadku mocenské sféry, nárůst moci zaznamenala Asýrie, která postupně Chetity zatlačila do Anatolie. ^Hospodářství a společnost Obyvatelstvo bylo v době chetitské říše rozděleno fakticky na tři skupiny obyvatelstva. 1. Svobodné obyvatelstvo (vyšší úředníci, aristokracie, kněžstvo) 2. Částečně znevolněné obyvatelstvo (vojáci, pracovníci na hospodářství královské rodiny a vysokých vrstev). 3. Nevolníci a otroci Částečně znevolněné obyvatelstvo bylo v podstatě svobodné, ale část doby museli pracovat na královském či chrámovém pozemku. Mezi znevolněné obyvatelstvo patřili v podstatě především obyvatelé cizích oblastí a států, kteří byli do říše zavleknuti. Jednalo se tak především o řemeslníky. Chrámový a královský majetek patřil do nezcizitelného itineráře, a byl tak pro obyvatele chetitského státu nezcizitelný.