SUK Olomouc 2650256830 BRNO 462287 STÁTNÍ VĚDECKÁ KWfKOVNA V C"5i10UCI •6400 vn ■ ! V Wirlt.j ' řrtitfiilrrin.^diloti" Kimt ř turn M ívKÍÍMitťiií £iAlríll'. i HWiitn-iť tlUnUn potí 3fl?im d)H«Ocn. J. A. Delsenbach, pohled na zámek (rytina z let 1718 — 211 J. A, Delsenbach, Blick aul das Schloß (Stich aus der Zeit um 1718—21) J. A. Delsenbach, view of the castle (engraving dating back to the years 1718 — 21) l'i. A. Jtc'ibSOHOax: OÖiuKii hu.t aaopua (rpOBíops 1718 — 1721 rr ) LED1NICE Spolu s objekty, jako je Hluboká nad Vltavou, Žleby, Sychrov, Hradec u Opavy nebo Bítov, dotváří zámek v Lednici nedaleko Břeclavi celkovou představu o závěrečné etapě historie panských sídel v našich zemích, tak jak ji pro polovinu 19. stol. ve své novogotické fázi naposledy ještě se vší uměleckou náročností formuloval romantismus. Lednice, uváděná jako zemanské sídlo poprvé již r. 1222 a propůjčená r. 1244 Václavem I. Sigfrídu Sirotkovi, ocitá se již r. 1249 zpoloviny v majetku lichtenštejnském a později se dostala do 3 2650256830 úplného vlastnictví této šlechty. Privilegované postavení držitelů Lednice, které mělo tak rozhodující význam pro osudy zámku i parku, je dostatečně ilustrováno aktem zřízení suverénního lichtenštejnského knížectví, jímž r. 1715 vrcholí úspěšná mocenská politika tohoto prúbojného, politicky i hospodářsky výjimečně situovaného rakouského rodu. V tomto směru je příznačné i to, že Líchtenštejnové — s výjimkou krátkého držení Kryštofem z Kerečína v letech 1571-1576 — dokázali udržet Lednici ve svém majetku až do r. 1945, kdy ji převzat československý stát. Dávno zaniklý obraz středověké Lednice vytvářela okolními dyjskými rameny a bažinami chráněná gotická tvrz, která spolu s dvorcem a kostelem sv. Jakuba Většího, připomínaným r. 1426, stávala v místech nynějšího zámku. Tvrz vystřídal nový renesanční zámek, vzniklý její přestavbou pravděpodobně za Hartmana II. z Lichtenštejnu [1544—1585] a obklopený zahradou, založenou ve své reprezentační části na přísně geometricky vázaném půdoryse. Tato zahrada je pak, zejména od třicátých let 17. stol., postupně proměňována ve velkorysý, pravidelně založený barokní park, vybavený mimo jiné severně od zámeckého průčelí situovanou terasou, přístupnou rampami a osázenou sochami, dále oranžérií, kašnami, vodotrysky a umělou jeskyní, dodnes dochovanou v přízemí zámku. Budova renesančního zámku byla na sklonku 17. stol. přebudována na přízemní raně barokní zámek s polopatrem, středním rizalitem, dvěma věžemi a k severu obráceným čestným dvorem. Z této slohové fáze se zachovala monumentální architektura zámecké jízdárny, přiléhající k západní straně zámku, dílo vynikajícího rakouského architekta Jana Bernharda Fischera z Erlachu, inspirované jeho římským pobytem. Následující přestavba zámku ve slohu klasicistním spadá do let 1766—1772. Zámek je zvýšen o jedno patro a obohacen o nový, k jihu orientovaný čestný dvůr, jehož vznik souvisí se zbořením pozdně gotického kostela sv. Jakuba. Na západě přibylo nově zbudované kuchyňské a hostinské křídlo a zámek byl propojen s jízdárnou. Roku 1815 upravil architekt Josef Kornhäusel soubor zámeckých budov v empírovém duchu a přistavěl reprezentační křídlo na východní straně zámecké budovy. Poslední přestavba lednického zámku, provedená v historizujícím novogotickém stylu a opřená zejména o znalost pozdní gotiky anglické, je dílem vídeňského architekta Jiřího Wingelmůllera, který ji po studijní cestě do Anglie [1845] započal r. 1846. Po předčasné smrti Wingelmůllerově ujal se vedení přestavby jeho asistent Jan Heidrich, který ji r. 1858 podle Wingelmullerových plánů dokončil, přičemž svou přímou účast omezil toliko na vybudování nové v průčelí zámku samostatně se uplatňující kaple. Wingehnuller, který při úpravě půdorysu zámeckých budov byl v podstatě vázán jejich starším rozvrhem, obohatil naproti tomu Zámecký skleník, pohled z parku Das Gewächshaus vom Schloßpark gesehen The hothouse as seen from the grounds Opan>Kcpon e napKe zámeckou siluetu ve vertikálním směru dvěma novými dominantami, a to nástavbou vlajkové věže nad středem zámecké budovy a výstavbou nové východní hranolové věže. Nová přestavba, zachovávající staré zdivo i okenní osy, uplatňuje se zvenčí zejména v úpravě fasád, které jsou nyní otevřeny gotickými okny a portály, členěny arkýři a opěráky a vyvŕšený pestrou změtí cimbuří, kružbových štítů, vimperků a fiál. Pod bohatým detailem poněkud plošně pojednaného exteriéru lze sice místy tušit jádro staré budovy, ale najdeme zde i celky moc- 4 5 Podjezd v loveckém nádvoří Eínfahrt im Jägerhoľ Drive in the Hunters' Courtyard Hoi'bc-s,! 0:\o:mi-i: cm aiiopa Zámek s kostelem od jihozápadu Schloß und Kirche von Südwesten The castle and church from south-west žtHiipeu n KOCTť.i c iíjro-3ílíiaA3 ného účinu a bohaté invence, jako je tomu zejména u severního, zahradního průčelí, anebo v menším měřítku u loubí při severní, předstupující části východní fasády, která evokuje něco z atmosféry Purkyňovy Diamantové nevěsty. Zdá se však, že Wingelmiillerův tvůrčí duch se mohl nejsvobodněji uplatnit až při výzdobě zámeckých interiérů, a to zvláště v jeho prostorách reprezentačních, zpřístupněných dnes veřejnosti prohlídkou. Vestibul, přilehlý k nově vybudovanému podjezdu, t právě tak jako vstupní chodba, průchozí hala, rytířská síň a kori- dor, jsou nově zaklenuty složitými síťovými a hvězdicovými klenbami se štukovým žebrovím, které vedle ušlechtilých mramorových dlažeb jsou hlavním výzdobným motivem těchto povětšině komunikačních prostor. Naproti tomu u vstupní baly s impozantním samonosným schodištěm a u místnosti vlastního reprezentačního traktu je hlavní důraz položen na intimnější materiál, dřevo, které je rukama anonymních řezbářů na obložení stěn, kazetových stropech a především u zavěšeného vřetenového schodiště v knihovně zpracováno ve vybraném lipovém, dubovém a ořechovém materiálu až 6 7 k mezím uměleckofemeslné dokonalosti. K úplnosti představ o původní pohádkové nádheře těchto reprezentačních knížecích prostor bylo by třeba obnovy dnes již nedochovaných, heraldicky vzorovaných sametových tapet, které pokrývaly plochy stěn a čalounů ve třech barvách zvláštního, kovového lesku, a to v knihovně a slavnostním sále v odstínu tyrkysové zeleném, v kuřáckém salónu — v kontrastu k průhledu do zeleně skleníku — rubínově červe ném a v posledním, tanečním sále v tónu paví modři. Ze zařízení je třeba upozornit zejména na kopii Diirerova Svatého Huberta v knihovně, dílenskou repliku Raffaelovy Velké Svaté rodiny Františka I. ve slavnostním sále a na dobový obraz v Římě usedlého malíře Schlossera Perseus a Andromeda z poloviny 19. stol. v sále tanečním, kde stojí za povšimnutí i skvostný, patrně přímo podle Wingelmúllerových návrhů zhotovený stůl, jeden z mála exemplářů dochovaných z původního lednického mobiliáře. Regotizace Lednice zasáhla hlouběji i do úpravy parku, který se rozšiřuje v druhé polovině 19. století za cenu zrušení části obce a vybudování nového náměstí daleko na jih až k budově nádraží. Byl vybudován anglický park a francouzská část, těsně před regotizací (1843) vznikl i proslulý lednický skleník, dílo Angličana Deviena. Na valtickém území byla r. 1855 podle Wingelmúllerova piánu zbudována kaple sv. Huberta, která důstojně uzavírá kvalitou i početností ojedinělý soubor architektur lednického volup-toáru (o němž vychází v této řade samostatná publikace). Ve svém úhrnu představuje pak novogotická Lednice našich let závěrečnou, poněkud melancholicky nádhernou scénu na otevřeném jevišti zámku i parku, sledovatelnou do všech podrobností ještě po stu letech i dnešním divákem, který se s vděčností poddává jejímu snovému, čarujícímu kouzlu. Chodbn s loveckými zbraněmi Gang mit Jagdwaffeii Passage with hunting-woapons KopHflop c coÖpsHHPM o.\ontiľn,eľo opy/Kusí Gemeinsam mit Objekten wie Hluboká nad Vltavou, Žleby, Sychrov, Hradec u Opavy oder Bítov ergänzt das unweit von Břeclav gelegene Schloß Lednice (Eisgrub) das Gesamtbild der baugeschichtlichen Endphase von Adelssitzen in den böhmischen Kronländern um die Mitte des 19. Jahrhunderts, als ihnen die romantische Neogotik noch einmal künstlerisch anspruchsvolle Formen verlieh. Lednice wurde bereits im Jahre 1222 als Freisassenhof erwähnt und 1244 von Václav (Wenzel) I. dem Siegfried Sirotek zugesprochen. Im Jahre 1249 gehörte Lednice bereits zur Hälfte den Liech- tensteins und ging später gänzlich in den Besitz dieses Adelsgeschlechtes über. Die Vorrangstellung der Besitzer der Herrschaft Lednice, die von entscheidender Bedeutung für das Geschick des Schlosses und seiner Parkanlagen war, ist zur Genüge bewiesen durch die Gründung eines souveränen Fürstentums Liechtenstein, womit im Jahre 1715 die erfolgreiche Machtpolitik dieses energischen, politisch und wirtschaftlich außerordentlich günstig situierten österreichischen Adelsgeschlechts ihren Höhepunkt erreicht. In diesem Zusammenhang ist es auch bezeichnend, daß die Liechten- 8 9