Radovan Lukavský

                                          Být nebo nebýt

- jedná se o deník Radovana Lukavského, který pojednává o práci na inscenaci Pleskotova Hamleta.

- V deníku je zaznamenáno zkoušení den po dni, kde je vidět Lukavského zaujatost detaily na roli a
Pleskotova snaha dovést inscenaci k jednotné dokonalosti.

- velmi dlouho je hra zkoušena pouze „v sedě“ (čtena). Když už je zkoušena na jevišti, nejedná se o
jeviště Národního divadla, ale o Tylovo divadlo. A až těsně před premiérou je párkrát vyzkoušena
v Národním divadle.

- Lukavský pracuje na roli velmi pečlivě – zabývá se detaily, chováním postavy, promluvou, aj. Ve
chvíli, kdy se podaří Lukavskému roli nějak vystavět a pochopit (uchopit), Pleskot neváhá a mění
celou koncepci i aranžmá inscenace (postavy).

- Pleskot se na rozdíl od Lukavského detaily postav nezabývá, naopak. Chce, aby se herec vcítil a
vžil do role. Aby nehrál postavu, ale „sám sebe“

- Snaží se o modernost, nechce klišé, nechce, aby byly postavy vystavěny jednoznačně (dobré či
zlé), žádá po hercích přirozenost

- Snaží se dosáhnout pocitu ztotožnění diváka s rolí

- Lukavský se snaží vyhnout mechanizaci role, Pleskot s tím souhlasí.

- Pleskot se snaží neustále držet herce ve střehu – i právě zmíněným měněním koncepce

- Během zkoušení jsou do inscenace přidávány různé momenty, které jsou zas následně odebrány.

- Pleskotovo zaměření je jednoznačné – Lukavský jako Hamlet. Věnuje mu veškerý čas, velmi podrobně
s ním probírá postavu krok za krokem, vůbec ho nešetří a tvrdě kritizuje.

- Inscenace je zkoušena rok, s osmiměsíční pauzou. Díky tomu je i změněna původní koncepce, která
se i posléze proměňuje díky přesunu z Tylova do Národního divadla.

- Po celou dobu Lukavský neví, jak roli Hamleta uchopit, necítí se v ní. Až těsně před premiérou se
s ní sžije.

- Tehdejší kritiky byly opětně rozporuplné. Na jednu stranu někteří lidé inscenaci odmítali, na
druhou stranu ji mnoho lidí chválilo.