Gilles Lipovetsky Éra prázdnoty Úvahy o současném individualismu přeložila Helena Beguivinová PROSTOR Narcismus v nočním podniku Když sociální rozměr vstupuje do humoristické fáze, začíná neonarcismus, poslední obřadní útočiště před světem bez vyšší moci. Parodickému znevážení sociálna odpovídá nadměrné liturgické zaměření na vlastní Já: ba co víc, humoristická změna sociálna je zásadní nezbytností pro vznik narcismu. Čím více se společenské hodnoty a instituce propadají do své humorističnosti, tím více se zdůrazňuje Já a stává se předmětem kultu postmodernosti. Cím se dnes můžeme vážně zaobírat, ne-li vlastní psychickou a fyzickou vyrovnaností? Když rituály, obyčeje a tradice skomírají, když všechno sklouzává k parodii, vzrůstá narcistická posedlost a rozmáhají se nar-cistické praktiky, jediné, které ještě mají nějakou obřadní důstojnost. O psychoanalytickém rituálu, o přísné kodifikaci psychoanalytických sezení, o auře analýzy atd. už bylo řečeno vše. Méně se toho však napsalo o tom, že dnes se i sám sport - byť pružný a nezávislý - rovněž stává iniciační praktikou nového typu. Je už známo, jaký nastal rozmach sportování, zejména v individuálních sportech;1 ještě zajímavější je rozvoj 1/ „Počet zaregistrovaných tenistů ve Francii se zvýšil z 50 000 v roce 1950 na 125 000 v roce 1968 a na více než 500 000 v roce 1977, takže v necelých osmi letech se zečtyřnásobil. Počet zaregistrovaných lyžařů se od roku 1958 do roku 1978 ztrojnásobil a dnes dosahuje 600 000 - což není náhoda. Počet fotbalistů však zůstává přibližně stejný (kolem 1 300 000) podobně jako počet hráčů takzvané „volné" sportovní činnosti, v níž nejde o žádné soutěžení a která se provozuje mimo jakoukoli síť sportovních federací, mimo stadiony a tělocvičny. Jogging, jízda na kole, běhání na běžkách, chůze, skateboard,v«ndsurfing-vtom všem ti, kdo je provozují, oni kněží nového typu, nevyhledávají ani tak výkon, sílu, uznání, jako formu a zdraví, volnost a eleganci pohybu, jakousi tělesnou extázi. Obřad smyslovosti spojený s obřadem technického vybavení: aby člověk mohl pociťovat své tělo, měl by se informovat o všech novinkách, pořizovat si a zvládnout stále vymyšlenější protézy, pravidelně své vybavení obnovovat. Narcis je ověšený výstrojí. Uvolňováním sportovních rámců a podporováním „otevřeného" sportu tedy proces personalizace uvolnil sport jen na povrchu; zevšeobecněním se sport naopak pouze proměnil v liturgii, která člověka stále více pohlcuje, což je naprostý protiklad zhumorňování. Se svým tělem a zdravím člověk nežertuje. Podobně jako psychoanalýza se i sport stal^>raa', jakousi stálou investicí, kterou je třeba systematicky, pečlivě a „odborně" spravovat. Zhumornění se zde projevuje jedině tak, že to, co sportovně založeného člověka tolik ragby (147 000). Vzestup zájmu o individuální sporty se projevuje í v národních sportech. Počet judistů se během deseti let ztrojnásobil (200 000 v roce 1966 a 600 000 v roce 1977). Kdybychom se zabývali vývojem sportovní náplně od roku 1973, zjistili bychom, že svalová sílaje na ústupu." (A. Cotta, La Societěluditpie, Grasset, 1980, str. 102-103). ♦ 266 ♦ ♦ 267 ♦ mobilizovalo a zaujalo, to, co spalovalo veškerou jeho energii, je každého půl roku nebo každé dva roky odvrženo a objevuje se nová vášeň: vášnivý biker odloží kolo a stejně vážně, se stejným uctíváním se upne k windsurfingu. Móda a její cykly zasáhly i sám narcismus. Některá místa v sobě zahrnují a zhuštu-jí typické rysy modernosti natolik, že mohou vystupovat jako symboly naší doby: příkladem je Le Paláce, kde se zhumorňování a narcismus rozvíjejí zcela otevřeně a bez překážek. Je známo, že neonarcismus mládeže je více zaměřen na pocity vlastního těla a vzrušení při tanci než na komunikování s druhým. Známá je i extravagantní proměna Le Paláce. Proměna prostoru: zrušeného divadla se zmocnila diskotéka, respektuje jeho zchátralou architekturu, ale zároveň do ní vkládá nejmodernější audiovizuální techniku; je to jako hromadný obytný prostor přestavěný z budovy původně určené k něčemu jinému. Proměna nočního podniku: je konec s diskrétními podniky nepokrytě sloužícími k tomu, abyste tam někoho „sbalili" - tady je podnik zároveň koncertoím sálem, totální podívanou, vizuálním a elektroakustickým představením plným „zvláštních efektů", laserů, filmového promítání, elektronických robotů atd. Ve všem tú jde o podívanou: v muzice, v davu, v předvádění se, jak jsme in, ve světelných a pohybových shows, v přemíře „zjevů", zvuků, hry světel. Právě tato hyperteatrálnost zbavuje Le Paláce jakékoli vážnosti, činí z něj proměnlivé a mnohoúčelové místo, novobarokní prostor zachvácený „třeštěním". Tato přemíra představ mate, fascinuje, ovšem nikoli bez humoristických účinků, neboť spektakulárnost je zde tak bezuzdná, neúměrná, sebestřectná! Je to fascinace humoristická, kaleidoskop new-wave. Proměna samotné podívané: přemíra okázalosti ve skutečnosti neslouží k tomu, aby se na ni člověk díval nebo ji obdivoval, nýbrž aby „se odvázal", aby zapomněl a aby se poddal podtům. Spektakulárnost je podmínkou narcismu; vnější lesk je podmínkou vnitřního působení - paradoxní logika Paláce je humoristická. Všechno je tam přehnané, zvuk, light sbotus, hudební rytmus, obcházející a přešlapující dav, množství neobvyklostí: psychede-lická inflace, veletrh znaků a lidí nezbytný pro narcistickou atomizaci, ale také pro neskutečnou banalizaci toho místa. Člověk tudy prochází jako mezi desetitisíci výrobky v supermarketu: nic už nemá určené místo, nic nemá pevnou nálepku, noční superprodukce zbavuje podstaty všechno, co zasahuje. Le Paláce je shromážděním pro chvilkovou zábavu, je technologií pro chvilkovou zábavu, je nočním podnikempro chvilkovou zábavu. Show nebo diskotéka, koncert nebo divadlo, happening nebo představení, skupinová dynamičnost nebo narcismus, horeč-natost disko nebo cool odstup — tato rozlišení ♦ 268 ♦ ♦ 269 ♦ kolísají, vzájemně se ruší nebo silně podmiňují, vzájemně se v jediném mnohoúčelovém a nevy- VI mezeném prostoru zhumorňují. Všechno tu je zároveň, nerozhodnutelně, všechny dimenze, Primitivní násilí a moderní násilí všechny kategorie tu existují vedle sebe v legračním soužití, protože propadly hře na vzájemné předhánění se: humor Paláce pramení z prázdného a všeobecného zveličování. A tak navzdory tomu, co tvrdí jeho strůjce, Paláce nemá svůj vzor v radovánkách někdejších svátků, byť přizpůsobených postmoderní společnosti. Na rozdíl od přestupování pravidel a od symbolického násilí funguje Le Paláce na základě hromadění a spek-takulárnosti; posvátnost, bytí spolu či vzkříšení slunce zde jsou nadobro popřeny a zbývá jen kolektivní narcismus. Le Paláce, první pařížský humoristický noční podnik, je kopií Beaůbour-gu, prvního velkého humoristického muzea, otevřeného a bez rozdělujících bariér, kde se vše neustále pohybuje, jednotlivci, skupiny, schodiště i výstavy, kde umělecká díla i samo muzeum jsou trochu jako zábavné novinky. Podobně jako se způsob oblékám zbavil upjatosti napodobová-. ním pracovních oděvů, i Beaubourg se inspiroval továrnou a rafinérií. Demokratizací muzeum ztratilo svou strohost a díky barevným trubicím se samo stává legrační kuriozitou. Beaubourg, Le Paláce: zhumorňování neušetřilo ani kulturní a zábavní místa. ♦ 270 ♦ Gilles Lipovetsky Éra prázdnoty Úvahy o současném individualismu Z francouzského originálu Ľere du vide. Essais sur ľindividucdisme contemporain, vydaného nakladatelstvím Gallimard v Paříži v roce 1993, přeložila Helena Beguivinová, Vydal PROSTOR, nakladatelství, s. r. o., Nad Spádem 10,147 00 Praha 4, www.prostor-nakladatelstvi.cz, e-mail; prostor@eprostor.com, v roce 2008 jako svou 286. publikaci a 83. svazek edice Střed. Odpovědný redaktor Martin Pokorný. Grafická úprava Aleš Lederer. Na obálce použita fotografie Uprostřed je tma od Martina Vraného. Sazba Adam Lederer (ProAL). Vytiskly Těšínské papírny, s. r, o., Český Těšín. V českém jazyce vydání čtvrté. Stran 360. Cena 395 Kč.