Fakulta architektury Vysoké učení technické v Brně a
Občanské sdružení CIVITAS PER POPULI
Veřejné prostory a život města
Sborník příspěvků konference
Brno 24, října 2002
13
xbě a obnově
i na pěší pohyb 3šení dopravy,
3h prostorů, ice a náměstím (jné prostory, Města bez aut,
ých prostorů -
icípů koncepce
3. POSUZOVÁNÍ ÚSPĚŠNOSTI VEŘEJNÝCH PROSTORŮ MĚSTA
Vladimíra Šilhánková
Motto:
"Veřejné prostory nejsou jenom prázdné plochy mezi budovami. Jsou to místa, kde se lidé navzájem setkávají, obývací pokoje města. Právě tady se odehrávají rozhovory, mimořádné události i každodenní lidské činnosti. Ačkoli celkové rozměry, tvar, forma a funkce veřejných prostorů ve městě se liší místo od místa, jedna věc je pro všechny veřejné prostory stejně důležitá - lidé."13
inických universit
i prostorů města,
plánovací praxi, :hitektury, ČVUT
Veřejné prostory představují významnou a důležitou složku, městského organismu a jsou nedílnou součástí života města. Jsou to volná prostranství města, která slouží jeho obyvatelům a návštěvníkům k uspokojování rozdílných pohybových, pobytových a společenských aktivit. Veřejné prostory se spolupodílejí na vytváření obyvatelnosti města, orientaci vé městě; významné jsou i jejich další charakteristiky (např. psychologické a sociologické aspekty). Veřejné prostory jsou i součástí základního provozního systému města (pěší, cyklisti, MHD).
Otázkou je, co dělá veřejný prostor úspěšným? I když přítomnost lidí nemusí nutně znamenat, že určitý prostor je úspěšný, je namístě zdůraznit, že každý úspěšný veřejný prostor je lidmi využíván. Úspěšný veřejný prostor lidi přitahuje, a to nejen ty, kteří tudy musí projít, ale i ty, kteří sem přijít chtějí. Důvodem jsou nejrůznější aktivity a vzájemné kontakty, které v tomto území mohou provozovat. Každý úspěšný veřejný prostor musí dobře fungovat, potěšit své návštěvníky a uspokojit také některé jejich specifické požadavky - tj. musí jim poskytnout služby, možnost zúčastnit se zábavy nebo v ústraní odpočívat a snít.
13 TILLEY, J„ ŠILHÁNKOVÁ, V., NAVRÁTILOVÁ, J.: Metodika operativního zlepšení veřejného prostoru, US Peace Corps, Magistrát města Brna, 1996
14
Typy veřejných prostorů
Každému je zřejmé, že mezi veřejnými prostory ve městě jsou značné rozdíly. Překvapující ale asi bude zjištění, že urbanistická teorie dosud nemá veřejné prostory systematizované a jejich terminologii ustálenou. Veřejné prostory můžeme dělit podle řady různých hledisek. Nejjednodušším členěním bude dělení podle základního charakteru na čtyři základní typy: ulice, náměstí, zeleň a ostatní plochy. Tyto základní typy v sobě pak obsahují celou škálu subtypů, které mezi sebou mohou volně přecházet, případně splývat, např. ulice můžeme členit na koridorové, městské třídy (bulváry), obytné, reprezentační, promenády apod. Náměstí můžeme rozlišovat na společenské - reprezentační, obchodní, tržiště, obytné, dopravní ... Mezi městskou zeleň zařazujeme nejčastěji parky, ale charakter veřejného prostoru mohou mít i plochy lesoparků, alejí, sadů či zahrad. Specifickým typem jsou ostatní plochy, zejména ve funkcionalistické zástavbě nebo zástavbě z období socialismu -parkoviště, sídlištní zeleň apod.
Druhým stěžejním typem členění veřejných prostorů ve městě je dělení podle jejich významu v městském organismu. Zdé můžeme rozlišit veřejné prostory:
1. lokální - vnitrobiokové a polovnitroblokové prostory, které mají význam zejména pro obyvatele nejbližšího okoíí;
2. místní - veřejný prostor, který je jedním z několika popř. mnoha obdobných v městské čtvrti, prostor který nemá žádný zvláštní význam (např. Chaloupeckého náměstí v Králově poli);
3. okrskový - veřejný prostor, který je typický pro určitou městskou část nebo čtvrť (např. Slovanské náměstí pro Královo pole);
4. celoměstský - veřejný prostor, který je občany vnímán jako nejdůležitější, nejvýznamnější ve městě - může být totožný s některým z předchozích typů (v Brně je to např. náměstí Svobody, Václavské náměstí je takovým prostorem pro Prahu, zatímco pro Čechy je prostorem národním);
5. regionální - veřejný prostor symbolizující určitý region (pro Brněnský kraj by takovým prostorem mohio být např. náměstí Svobody);
6. nadregionální, národní - veřejný prostor vytvářející nebo symbolizující identitu národa, státu nebo jiné velké a významné skupiny lidí (pro Čechy např. Václavské náměstí v Praze).
Požadavky r
Význam změnil v posle politických, ale na veřejné pro moci totalitníh* občanů. Jaké mého, by měly
1. Dobrá dos
Veřejný cyklisty, přípac na přístup pro upoutaní na ir maié děti. Zap
Různé výrazně omez (přepadení, dr jedné výškové dostatečně šiř kdo do něj vsi měl být v každ stěží uvědomt používané jso nebo provoze veřejnými proí
2. Přehledne
S dobr snadné orient by z každého geometricky dochází ke 2 stěžejních po; ale zejména 1 související na
3. Lidské m
Pokud (zejména stř< poznání, že
15
story ve městě jsou mí, že urbanistická atizované a jejich ie dělit podle řady wde dělení podle 3, náměstí, zeleň a >sahují celou škálu t, případně splývat, 5ké třídy (bulváry), můžeme rozlišovat 5, obytné, dopravní arky, ale charakter rků, alejí, sadů či chy,  zejména ve Jobi' socialismu -
prostorů, ve městě srnu. Zde můžeme
>vé prostory, které lí;
n z několika popř. 3má žádný zvláštní ali);
/pický pro určitou pro Královo pole); Dčany vnímán jako iůže být totožný náměstí Svobody, ahu, zatímco pro
určitý region (pro ýt např. náměstí
>r vytvářející nebo 3lké a významné raze).
Požadavky na dobrý veřejný prostor
Význam a postavení veřejných prostorů se u nás významně změnil v posledním desetiletí 20. století. Změny společenských, politických, ale i ekonomických podmínek přinesly i nové požadavky na veřejné prostory. Ulice a náměstí už nemají sloužit pro prezentaci moci totalitního státu, ale mají se stát místy pro život svobodných občanů. Jaké by tedy tyto "nové" veřejné prostory měly být? Podle mého, by měly splňovat následující kritéria.
1. Dobrá dostupnost.
Veřejný prostor musí být snadno dostupný, zejména pro pěší a cyklisty, případně pro MHD. Moderní společnost nesmí zapomínat ani na přístup pro handicapované skupiny obyvatel, což nejsou jen lidé upoutaní na invalidní vozík, ale jsou to třeba i maminky s kočárky či malé děti. Zapomínat by se nemělo ani na zrakově postižené.
Různé podchody a nadchody dostupnost veřejného prostoru výrazně omezují. Podchody se navíc můžou stát zdrojem kriminality (přepadení, drogy apod.). Veřejné prostory by proto měly být řešeny v jedné výškové úrovni. Pokud je nezbytné vytvořit podchod mě! by být dostatečně široký a prosvětlený. Také by měl být "průhledný", aby ten, kdo do něj vstupuje v přímém směru viděl i k jeho východu. Vstup by měl být v každém případě velmi pozvolnou rampou, tak aby si pěší jen stěží uvědomoval, že překonává výškový rozdíl. Úspěšné a skutečně používané jsou zpravidla ty podchody, které jsou doplněny obchody nebo provozovnami občerstvení. Ani různé terasy nejsou dobrými veřejnými prostory, kdo nemusí, necítí obvykle potřebu na ně stoupat.
2. Přehlednost
S dobrou dostupností veřejného prostoru souvisí i potřeba snadné orientace v něm. Člověk by neměl být v prostoru zmaten, měl by z každého místa mít jasný přehled, kde se právě nachází. Přísně geometricky symetrické kompozice často vytvářejí situace, kdy dochází ke ztrátě orientace v prostoru. Přehlednost je jedním ze stěžejních požadavků nejen na tvorbu každého jednotlivého prostoru, ale zejména na tvorbu systému veřejných prostorů ve městě a s tím související např. i problematika orientace ve městě.
3. Lidské měřítko
Pokud budeme zkoumat, proč jsou tak oblíbené historické (zejména středověké a renesanční) veřejné prostory, dospějeme k poznání, že mají "lidské" měřítko. Tyto prostory komponované pro
pěšího jsou dostatečně otevřené, aby nepůsobily na svého návštěvníka tísnivě a zároveň dostatečně uzavřené, aby ho nelekaly svou rozlehlostí. Nejen celkové měřítko veřejného prostoru, ale i jeho jednotlivých prvků je významné pro vnímání veřejných prostorů a pocit pohody či nepohody v nich. Jedním z významných prvků, které ovlivňují vnímání měřítka veřejných prostorů je i šířka objektů veřejný prostor lemujících14.
4. Vvbavenr pro aktivity
Obyvatelný veřejný prostor musí být dostatečně vybaven městským mobiliářem, který bude podporovat lidské aktivity a nejrůznější činnosti ve veřejném prostoru. Každá aktivita samozřejmě vyžaduje jiné vybavení - pro chůzi postačí dostatečně široký chodník a kvalitní dláždění, pro sezení je třeba umístit v prostoru lavičky, pro mluvení a naslouchání musí být lavičky rozmístěny tak, aby na sebe lidé také viděli a vzájemně se slyšeli. Pro hry dětí je třeba vybavit prostor rozmanitým mobiliářem - prolézačky, houpadla i tradiční pískoviště. K některým aktivitám, jako je sezení či hry dětí mohou sloužit i prvky mobiliáře, které měly původně jiný účel. Tak například sedět se dá docela dobře i na schodech nebo zvýšeném obrubníku a taková městská kašna se může stát doslova rájem letních her dětí.
Obslužný mobiliář, jako jsou odpadkové koše nebo orientační systém, je nezbytnou podmínkou každého obyvatelného prostoru. Stejně jako požadavky na dobrý a nápaditý design, kvalitní a trvanlivé materiály či precizní řemeslné zpracování.
5. Vytvoření příjemného klimatu
Pro to, aby veřejný prostor skutečně byl obyvatelný, nestačí ale pouze zvládnout jeho prostorové uspořádání a vybavení. V obyvatelném veřejném prostoru je třeba vytvořit něco navíc -pohodu. Pohoda, jako základní fenomén obyvatelného prostoru spočívá jednak ve zvládnutí přírodních i městským životem vytvářených rušivých vlivů, jako je eliminace hluku, pachů, prachu, větru. Vedle toho musí vytvořit veřejný prostor i pohodu sociální. Musí být bezpečný pro všechny jeho návštěvníky od nejmenších dětí, které by měly mít možnost sami se pohybovat. Ulice nebo náměstí, kdy matky musí své malé děti trvale držet za ruku jistě nejsou obyvatelné. Stejně tak by měly tyto prostory být bezpečné pro staré lidi, od intervalu pro chodce na přechodu počínaje, přes dostatek laviček
k přestávce krádeže m zdrojem d z*důvodu v utlačovár veřejný prc pozná hrar veřejném s daným v< či náměstí' prostoru.
Zkoumár
Jak
jsou aktivit veřejný prc lidí se ve W. H. Why sčítání (coi (tracking), transformo této práce a to sčítání
Sčít
při které sledovanýr
- poi
-kon
14 GEHL, J. - GEMZOE, L: Public Spaces. Public Life (Kodaň), The Danish Architectural Press and the Royal Danish Academy of Fine Arts, School of Architectural Publishers, Copenhagen, 1996
15 TILLEY, J., ' veřejného p
I
17
(ůsobily na svého ■né, aby ho nelekaly ) prostoru, ale i jeho íých prostorů a pocit nných prvků, které íířka objektů veřejný
lostatečně vybaven t lidské aktivity a aktivita samozřejmě ečně široký chodník prostoru lavičky, pro iy tak, aby na sebe letí je třeba vybavit houpadla i tradiční či hry dětí mohou účel. Tak například 'šeném obrubníku a i letních her dětí.
)še nebo orientační vatelného prostoru, i, kvalitní a trvanlivé
'vatelný, nestačí ale ání a vybavení, rarit něco navíc -vatelného prostoru něstským životem ku, pachů, prachu, hodu sociální. Musí (menších dětí, které nebo náměstí, kdy
nejsou obyvatelné.
pro staré lidi, od ss dostatek laviček
h Architectural Press and the topenhagen, 1996
k přestávce při chůzi až po eliminaci kriminality, jako jsou kapesní krádeže nebo dokonce přepadení. Veřejný prostor nesmí být ani zdrojem diskriminace pro některé skupiny obyvatelstva, zejména z důvodu jejich náboženské nebo etnické příslušnosti, a to jak v utlačování majority minoritou, tak samozřejmě i opačně. Obyvatelný veřejný prostor by měl vytvářet takové prostředí, kde každý snadno pozná hranici vhodného a nevhodného chování. V dobře obyvatelném veřejném prostoru by měla existovat skupina obyvatel, která se s daným veřejným prostorem identifikuje, bude to zkrátka "jejich ulice či náměstí". Tito lidé se potom stávají přirozenými strážci veřejného prostoru.
Zkoumání veřejných prostorů
Jak jsme si už řekli dříve, stěžejním prvkem veřejných prostorů jsou aktivity, které se na nich odehrávají. Bez aktivit nemá v podstatě veřejný prostor pro město žádný smysl. Otázkou ale je, jak zjistit, kolik lidí se ve veřejných prostorech vyskytuje. Američtí architekti vedení W. H. Whytem vyvinuli v 70. letech 20. století několik metod jako jsou sčítání (counting), mapování chování (behavior mapping) a stopování (tracking). Tyto metody jsme se v polovině 90. let pokusili transformovat pro využití v podmínkách České republiky15. Na základě této práce vznikly dvě metody vhodné pro užití v našich podmínkách, a to sčítání pohybu pěších a mapování chování.
Sčítání pohybu pěších je technika terénního sběru informací, při které se zaznamenávají údaje o počtu osob, které projdou sledovaným územím. Technika sčítání zkoumá:
- počet lidí procházejících přes stanovené místo pozorování a
-konflikty mezi chodci a vozidly.
5 TILLEY, J., ŠILHÁNKOVÁ, V., NAVRÁTILOVÁ, J.: Metodika operativního zlepšení veřejného prostoru, US PeaceCorps, Magistrát města Brna, 1996
18
Obr. 1.: Výsledky sčítání pohybu pěších na vybraných profilech v centru Hradec Králové (9.10.2001)
Mapování chování je technika terénního sběru informací, při kterém výzkumník na základě vlastního pozorování značí údaje o chování lidí do připravených formulářů. Technika mapování chování zkoumá:
- činnosti lidí ve veřejných prostorech. Analýzou činností lze zjistit, jakými lidskými činnostmi tento prostor žije a jaké podmínky potřebuje k tomu, aby činnosti, které slouží k oživení prostoru mohly být dále rozvíjeny. Na základě výsledků se jednak určí druh městského mobiliáře, kterým by měl být prostor vybaven (lavičky, odpadkové koše, hodiny, poutače atd.), jednak se určí jeho rozmístění, vzhledem k lidským činnostem a potřebám;
- využívané a nevyužívané části veřejného prostoru.
Analýza prostoru z hlediska jeho využití lidmi zjišťuje, která místa ve zkoumaném prostoru patří mezi přitažlivá a lidmi navštěvovaná, a která naopak jsou prázdná a neoblíbená. Na základě analýzy výsledků můžeme určit místa, jež je třeba vybavit tak, aby se stala pro lidi opět přitažlivá.
29%
Obr. 2.: Výsledk 6.10.2ÓC
Veřejné pros
A proč t reprezentaci či investicích na sledování úspi mělo být proví mělo trvalý př v podstatě objť
Pro sro1 vyhodnocení d pěších v měst; živosti města, i
Literatura
GEHL, J.: Život n 0
GEHL, J. - GEM] and the F Publishers,
JACOBS, A, B.: 10048-7
1 GEHL, J. - GEMZi Royal Dantsh Acader
r
f
■m-
19
S3 E H
29%
■ jde
H stojí
^ sedí mimo lavičku DD sedí na lavičce
■ mluví
■ čeká
H dívá se do výlohy
B nakupuje
M ostatní činnosti
Obr. 2.: Výsledky mapováni chováni v centru Hradce Králové (Malé náměstí, 6.10.2001)
ífilech v centru Hradec
sběru informací, při térů značí údaje o mapování chování
alýzou činností lze 3 a jaké podmínky fení prostoru mohly jednak určí druh " vybaven (lavičky, lak se určí jeho iám;
rostoru.
idmi zjišťuje, která přitažlivá a lidmi (líbená. Na základě vybavit tak, aby se
Veřejné prostory jako indikátory kvality života města
A proč to všechno dělat? Získané údaje mohou sloužit politické reprezentaci či úřadu města jednak jako podklad pro rozhodování o investicích na úpravy jednotlivých prostorů a jednak jako podklad pro sledování úspěšnosti těchto úprav. Sledování veřejných prostorů by mělo být prováděno pravidelně přibližně jedenkrát ročně, aby město mělo trvalý přehled o stavu a fungování veřejných prostorů a tím v podstatě objektivní informace o fungování města jako takového.
Pro srovnání v dánské Kodani se takovéto průzkumy a jejich vyhodnocení dělají každoročně již přes 30 let a za tuto dobu se počet pěších v městském centru zvýšil 3,5 krát, což je výrazný nárůst nejen živosti města, ale i obchodních aktivit v městském centru
16
Literatura
GEHL, J.: Život mezi budovami, Nadace Partnerství Brno 2000, ISBN 80-85834-79-0
GEHL, J. - GEMZOE, L: Public Spaces. Public Life, The Danish Architectural Press and the Royal Danish Academy of Fine Arts, School of Architectural Publishers, Copenhagen, 1996, ISBN 87-7407-187-4
JACOBS, A. B.: Great Streets, The MIT Press, Cambridge, 1995, ISBN 0-262-10048-7
16 GEHL, J. - GEMZOE, L; Public Spaces. Public Life (Kodaň), The Danish Architectural Press and the Royal Danish Academy of Fine Arts, School of Architectural Publishers, Copenhagen, 199S
20
KOUTNÝ, J. - ŠILHÁNKOVÁ, V. - BALABÁNOVÁ, P. - KYNČL. M.: Koncepce a
obnova veřejných prostorů města, závěrečná zpráva výzkumného úkolu
FR580262, Brno 1998 ŠILHÁNKOVÁ, V.: Metodika pro řešení problematiky veřejných prostorů města Brna
v územně plánovacích dokumentacích, ÚHA Magistrát města Brna, 2000 -
2001
TILLEY, J„ ŠILHÁNKOVÁ, V„ NAVRÁTILOVÁ, J.: Metodika operativního zlepšení veřejného prostoru, US Peace Corps, Magistrát města Brna, 1996
Kontakt
Ing.arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D, Ústav teorie urbanismu Fakulta architektury VUT v Brně Poříčí 5, 639 00 Brno Tel. 603 554 155
E-mail: vladimira.silhankova@atias.cz www.volnv.cz/civitasperpopuii
4. PRIRi
VLIVPŘÍROL
Veřejný pro:
Veřejné spolu s hmotár charakteristicko města, té dávr které se na ni< podílejí na tom návštěvníky.
Veřejné v širokém rozs města až po i prostoru pro vi nabývá stále i kdy změna v rr městské spole prostorů jako obyvatelného podpoří. Od d( který můžeme veřejných pros druhy aktivit a
Na to, I veřejném pros tohoto prostoi neodkladné zí zlepšením kva aktivity, příjem chceme výkon v některých př závislý.
K
který závisí n£ Velmi význarr kvalitní estetic
Název:
Editor: Vydavatel:
Stran Vydání:
Vydáno v roce:
Náklad:
Tisk:
Veřejné prostory a život města Sborník
Vladimíra Šilhánková
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav Teorie urbanismu
64
první
2003
300 ks
MSD, spol. s r.o., Skorkovského 70a, Brno
ISBN 80-214-2339-0
POVINNÝ VÝTISK