proto, že naše místa vznikla uměle teprve v době t. zv. německé kolonisace a že před 13. stoletím nelze u nás vůbec o místech mluvit. To je názor nesprávný. Již dávno před tj. stoletím byly u nás obce, jež plnily hospodářskoispolečenské funkce míst jakožto středisek řemeslné výroby a směny produktů. Tato městská sídliště na nižším vývojovém stupni neměla však ještě všechny znaky rozvinutých měst feudální doby, k nimž patřila i písemná potvrzení hospodářskofspolečenských po př. politických výsad. Nejstarší takovou listinou je privilegium krále Přemysla I., potvrzující pravá kdysi udělená městu Uničovu od moravského markraběte Jindřicha Vladislava.
G. Friedrich, Codex diplomatičtí* cl epistolaris re%ni Bohcmiae II (1911), sir. 1)7, í. 146; ra produk.e v A. la rcgum Bohcmiae fas. I. — Přeložil Jiří Praidk-
f C f Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého amen. Poněvadž nemá být to, o čem je vědomost. Se bylo zbožně a chvályhodně zařízeno od předchůdců nebo od nich řádně povoleno, královskou štědrostí měněno nebo zmenŠo* váno, nýbrž spíše uchováváno a zvětšováno, proto já, Otakar, který se zve i Přemysl, z boží milosti král český, se svými syny oznamujeme všem, jak přítomným, tak budoucím, že jsme totéž právo a touž ve všem svobodu, kterou povolil náš bratr Vladislav blahé paměti, někdy moravský markrabě, našim milým měšťanům z Uničova, jenž jest Nová ve's, v témž městě nebo mimo ně, touž svobodu jsme jim královskou laskavostí kázali štědře povoliti a slavnostně podati v hodnověrné listině. Totiž aby byli povinni z kterého* koli městiště v dříve řečeném městě, ať malého nebo velkého, platit každo* ročně na svátek svatého Martina šest denárů a z kteréhokoliv popluží orné půdy čtvrt hřivny stříbra a tři měřice obilí, totiž jednu žita, druhou pšenice, třetí ovsa. Rovněž měšťanům povolujeme, aby byl svobodný les, který dostali k vykácení do třiceti let, z nichž již deset minulo, aby kterýkoli z nich v něm mohl kácet. Dále z královské moci přikazujeme, aby jim byly zachovány svobodné a pokojné hranice jejich újezdu, jak v lesích, tak v polích a pastvi* nách, prve spravedlivě určené od řečeného našeho bratra markraběte. Také jim povolujeme, aby soudili podle svých zvyklostí všechny viny tak, jak do< posud mezi sebou a při sobě soudili z povolení našeho bratra, jestliže by to nebyla těžká a velká vina, která má být právem vyřízena před námi nebo před našimi úředníky. Také týmž měšťanům milosrdně chceme uděliti v sou* hrnu totéž magdeburské právo a tytéž právní zvyklosti, jichž užívali naši měšťané z Bruntálu. K tomu chceme, aby vladařství nebo»li rychtu, které řečený náš bratr, jak známo, udělil rychtáři Dětřichovi a jeho dědicům, v klidu držel týž Dětřich a jeho dědici, jak jim byla rychta darována. Aby pak toto naše povolení bylo stálé a pevné, utvrzujeme je touto listinou a ochranou naší pečeti, žádajíce ctihodného otce Roberta, biskupa olomouc* kého, jenž byl také přítomen, aby připojil svou pečeť k větší pevnosti tohoto
48
povolení; a to také učinil. Stalo se v Brně léta vtělení Páně 112«, indikce 11., rukou našeho notáře Vigberta za přítomnosti mnohých svědků, jejichž jména jsou tato: Zdislav, probošt u svatého Petra v Brně, Konrád, brněnský písař, Štěpán z Medlov, Jindřich, syn Vítkův, a jeho bratr Vítek mladší, Diviš, Svatopluk, Holas, Kojata a Zemislav kasteláni olomoučtí, Bavor, komorník olomoucký, Závise, Stibor, Veliš, sudí olomoucký, Zpytata, Petr z Lozic a jeho bratr Mikuláš.
ZE ZÁKLADNÍCH PRÁV JIHLAVSKÝCH
1249, po 16. srpnu.
Původní výsady místa Jihlavy, jak mu je dali král Václav a jeho syn Přemysl II., rozdějují se na čtyři části: prvá obsahuje privilegium krále Václava a privilegium markraběte Přemysla, druhá svobody měšťanů, v třetí jsou shrnuta městská statuta a ve čtvrté práva hor a horníků. Plné znění těch částí se čte v listině pod pečetěmi obou panovníků, která je podle všeho pů< vodní, ač se o ní vyslovují pochybnosti. Svobody jihlavských měšťanů a horníků kdekoliv v království Českém přebývajících vycházely od závažných zásad: příslušely jen k soudu svého rychtáře a přísežných, iádný pán nebo rytíř anebo úředník dvorský nebo krajský nesměl na ně svou moc vztahovat, statky a poddaní, které měšťané měli ve městě i mimo místo, náleželi k témuž soudu. Dáno jim právo ve městě pána nebo rytíře, který by vešel v závazek před mestským soudem a neplnil jej, postihovat. Nejvýznamnéjší bylo privilegium, podle níhož přísežní místa Jihlavy s přísežnými horními mohli vydávat usnesení obecné platnosti. Tak jihlavská práva nabývala povahy pevného řádu, jenž byl platný i pro jiná horní města.
Zde se přetiskuji mistské svobody i články horního práva, a to v překladu z 1/. století, a'eis úpravou, která jim tehdy překladatelem, patrní kutnohorským písařem Vítem Tasovským z Lipolti , byla dána, podle rozhojneného zninízkon e ti- století. Otiiténa jsou v díle Jaromíra Čelakovskc'ho Privilegia král. míst vcnkpvský.h v království Českem z let 1115—141a (tSpp.
Ve jméno božie amen. My Václav, božie milostí král český, a markrabie moravský, všem přítomný list opatřujícím zdravie na věky. Poněvadž krá* lovské duostojenstvie a počestnost tiem pilnějie svým věrným přítomna býti dlužna jest, čím rozdielnějšie nad jiné, jimž spravovanie i výsost zemského panovanie jest nadána, světle stkvie se duostojenstvie jménem i ctí, z toho my, kteříž naše věrné vyvarovati chceme z škod a z nejistot těžkých, z plnosti milosti našie a přiezně našie ku paměti chceme být věčné tak živým jakožto živúcím, že my královskú mocí naší a svobodnu vuolí milým měšťanem našim v Jiehlavě i horníkom, kdežkoli v království našem bydlejícím, každým i všem, svobod i ustanovení i také práv podepsaných, skrze něžto poklid i obecní užitek jich i pokoj umienili sme opatřiti, jim nicméně i jich dědicóm,
Chrentomatie
49
lovný Outy. B. 1327 byl zastaven Benešovi z Vartemberka a r. 1337 prodán jeho synovi JeŠkovi. Ale pfes to prese všechno jest této listiny dotčeno jak v potvrzení jiSinských městských privilegií Albrechtem z Valdštejna r. 1623 (zachováno jen v opise v městském archivu jiéínském) tak i ve zmíněném již vidimátu Hradeckých z r. 1667.
Otiskl J. Emier, Begesta II, č. 1909, str. 821. — Srv. též Josef Metoděj Jakubička, Katalog archivu a knihovny musejního spolku v Jičíně (v Jičíně 1905), str. 2—3.
Že Jičín byl město již na počátku 14. stol., dokazuje formule ve vzorci Summa Ger-hardi z doby Jana Lucemburského (otiskl F. Tadra v Archiv für österreichische Geschichte, sv. LXIII, 1882, str. 360, č. 32), kterou český král osvobozuje obyvatele města Jičína (civitatis Gyczinensis) na dva roky ode všech platů s výjimkou úroku, jímž jsou povinni královské komoře. Tato listina se v pozdějších potvrzeních jičínských privilegií nepřipomíná, patrně proto, že měla jen přechodný, nikoliv trvalý význam. — Také v druhém formuláři z doby krále Jana, zv. Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae (vydal Th. Jacobi 1841 o tomto názvu) jest několik vzorců, patřících obsahově do let 1331—1346 (č. 32, 38, 46, 47, 61), které se zmiňují o platech jičínských měšťanů králi; těmito- povinnými částkami uhrazovali královy dluhy bratřím Jindřichovi a Janovi z Lipé, jakož i pražskému měšťanu Frenclínovi Jakubovu.
16. 1302 červenec 28.
Pražský biskup Jan IV. potvrzuje městečku Roudnici vysazení zákupným právem, jež učinil již biskup Tobiáš. Ten odevzdal rychtáři Pavlovi 43 lánů; z každého se platí hřivna stříbra pražské váhy ročního úroku s výjimkou rychtářova lánu, který neplatí nic. Z12 masných krámů se odevzdává po jednom kamenu loje, třináctý rychtářův neodvádí nic. Krčmy platí po jednom včrdunku stříbra nebo po jednom vepři, podsedci po jednom lotu stříbra.
Nos Johannes, Dei grácia episcopus Pragensia,1) no tum esse volumus universis presentes literas inspecturis, quod olim recordacionis pie predecessor noster dominus Thobias, Pragensis episcopus,2) volens condicionem ecclesie Pragensis facere meliorem, opidum suum forense in Rudnicz, in quo quadra-ginta tres lanei usualis ibidem mensure continentur, honesto viro Paulo, tunc ibidem iudici, vendidit seu locavit iure theotonico; quod purchrecht vulgariter dicitur, quemlibet laneum pro tribus marcis argenti monetě arrarum, quod in vulgari podaczie nuncupatur. Quam eciam pecuniam ipse predecessor noster ab eodem iudice et hominibus opidi predicti recepit integraliter et ex toto ac integraliter predicte ecclesie totaliter posuit et convertit sub condicionibus et pactis infra scriptis, ita videlicet, quod ipsi homines opidi memorati unam marcham argenti puri Pragensis ponderis de quolibet laneo, medietatem in festo beatiGeorgii et aliam medietatem in festo beati Galii, sibi et successoribus suis annis singulis census nomine solvere teneantur eo salvo, quod idem iudex vel alter, qui pro tempore ibidem fuerit, unum laneum sine census honere libere possidebit. Item de tredecim maccellis carnium de quolibet unum lapidem sepi
29
oollati excepto tredecimo iudicis similiter in festo beati Galli solvere tenebuntur. Preterea de qualibet thaberna, quotquot ibidem fuerint, fertonem argenti aut porcum valentem fertonem, quod in predicti predecessoris nostri consistebat opcione, simili modo in festo beati Galli sibi et successoribus suis omnimodo persolvent et assignabunt. De siibsidibus eciam, quotquot in opido predicto habebunt, a quolibet lothonem argenti in sepedicto festo sancti Galli census nomine solvent et explicite contradiccione qualibet procul mota. Et de hiis omnibus et singulis supradictis nobis per testes idoneos facta extitit plena fides. Verum quia homines et pauperes opidi iam dicti privilegium super locacione seu vendicione predicta ab eodem domino Thobia, predecessore nostro,per simplicitatem et ignoranciám recipere neglexerunt,timentes,ne per nos vel aliquos successores nostros, Pragenses episcopos, de predictis locacione seu vendicione possit forsitan in posterům dubitari et ex hoc ipsis hominibus aliqua questio suboriri, nobis humiliter supplicarunt, quatenus loca-cionem seu vendicionem predicti predecessoris nostri rite et racionabiliter factam approbare et confirmare necnon innovare per nostras et ecclesie nostre literas ad predictorum pauperum nostrorum cautelam de benignitate solita dignaremur. Nos ipsorum peticionibus racionabilibus atque iustis favorabiliter inclinati, locacionem seu vendicionem prefatas ratas et gratas habentes, approbates et eciam innovantes, de nostri capituli connivencia et assensu per pre-sentes literas nostras et ex certa nostra sciencia confirmamus, promittentes pro nobis et successoribus nostris contra ipsas locacionem seu vendicionem prefatas ullo umquam tempore non venire, sed ipsas pocius inviolabiliter observare, renuncciantes insuper pro nobis et successoribus nostris omni iurium, tam canonici quam civilis, privilegii, stat'uti et consuetudinis seu aliquo quovis auxilio, quod nobis et successoribus nostris contra predicta vel aliquod predictorum competit seu competere possit modo quolibet in futurum. In cuius rei testimonium atque robur et predictorum hominum nostrorum securitatem et cautelam firmiorem presens scriptum fieri et tarn nostri, quam quam[!] predicti capituli nostri sigillorum munimine fecimus roborari. Actum et datum anno Domini millesimo trecentesimo secundo quinto Kalendas Augusti, indiccione quintadecima, pontificatus nostri anno primo.
Originál ztracen, opis v II. knize erekční (archiv kapituly pražské), jol. 80—80 v.; zněni zachováno také v potvrzeni, jež vydala dne 21. záři 1595 Polyxena z Rožmberka a na Roudnici a jež vidimoval dne 24. listopadu 1610 purkmistr a rada města Litoměřic (uloženo v zámeckém archivu v Roudnici, zn. N 17jla). Též v potvrzení roudnických privilegií, uloženém v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, R 23, kde je přiložen i starý český překlad: My Jan, z Boží milosti arcibiskup (!) prasky, oznamujem tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten aneb čtoucí slyšán bude, že někdy slavné paměti předek náš, pan Tobiáš, biskup prasky, chtíce kostela Praského statek vzdělati a polepšiti,mnestečko své trhovní Roudnici, v kterémžto 43 lány takž, jakž v tomž místě míra a obyčej se zachovává, poctivému muži Pavlovi, na ten čas rychtáři, prodal a odevzdal právem purk-rechtním, a z každého lánu tři marci stříbra monety tak rčené od téhož vejš jmenovaného
30
Pavla a obyvatelův vejš psaného mnestečka zcela přijal a k záduší chrámu Páně Praskému na níže položené termíny odkázal a poručil, tak totišto, aby vejš jmenovaného mnestečka obyvatelé polovici z každého lánu činže při svátku svatého Havla platiti povini byli, a to každoročně oni i budící [!] jejich (zde scházejí slova o polovici splatné při sv. JiH), po kterémžto placení jeden lán aneb interesse z něho nadepsaný Pavel rychtář, aneb který na ten čas na místě jeho zvoleni budou, beze vší těžkosti a překážky svobodně požívati moci bude. Za druhé z třinácti krámův mastných z jednoho každého kámen loje krom třináctého, z kteréhož podobně rychtáři, při svátku sv. Havla dávati povinni budou. Za třetí z jedné každé hospody, kolik jich tam koliv jest, jeden ferton stříbra podobným spůsobem při svátku sv. Havla vyplacovati budou. A to že ze vším spůsobem obyvatelé mnestečka Roudnice i budoucí jejich beze vší odpornosti a protivnosti vejš jmenované dny a čas složí, pravdě a věrnosti jejich pozůstavujeme. (Ustanoveni o podsedcich chybí.) Poněvadč pak mnestečka již řečeného chudobní obyvatelé potvrzení a zapsání na vejš jmenovanej prodej od téhož pana Tobiáše, biskupa praského, předka našeho, skrze svou sprostnost a nevědomost vyžádati opominuli, obávajíce se tehdy, aby bud skrze nás anebo skrz budoucí naše, biskupy praské, o vejš jmenovaném prodeji pochybnost nevzešla a jim k ne-příležitosti a ke škodě nebyla, nás v po[ko]ře a v poníženosti žádali, abychom jim prodej předka našeho, spravedlivě jim náležející, aprobirovati, potvrditi, konfirmirovati a ob-noviti skrze nás a záduší našeho list k jich ochraně a protekci z milosti naší ráčili. My pak k jich slušným a spravedlivým žádostem milostivě nakloněni jsouce, prodej a obdarování jim náležející z jistým naším vědomím potvrzujeme a konfirmujeme, připovídajíce za sebe a za budoucí naše, že nikoliv proti zvrchupsanému obdarování naprotimyslní nebudeme, nýbrž raději po všecky časy neporušitedlně jej chrániti a ochranou rukou [!] nad nimi držeti připovídáme. Aby pak našemu tomuto milostivému povolení tím snadněji vjeříno bylo, a oni nadepsaní mnešťané a obyvatelé zvrchupsaného mnestečka Roudnice tím ubezpečenější a jistější býti mohli, přítomný list jsme učinili a jej naší i kapituly našé pečetí utvrditi a upevniti poručili. Dán léta Páně 1302 27. Julii etc.
x) Byl jím v letech 1301—1343 (O. Friedrich, Rukověť křesťanské chronologie, v Praze 1934, str. 238).
a) Byl jím v letech 1278—1296 (tamže str. 237).
s) Roudnice byla stará trhová osada pod biskupským hradem, kterou vysadil na městečko biskup Tobiáš, a to nejspíše právem magdeburským (J. V. Šimák, české dějiny I. 5, 8tr.970).—Srov.té&výšeé.2.
Otiskli J. Emler, Regesta II., č. 1933, str. 833 a Kl. Borový, Libri erectionum I, str. 148—149.
17. 1302 listopad 6. Praha.
Král Václav II. potvrzuje nové vyměření lánu v Budyni nad Ohři, jež učinila Griffina, vévodkyně sandžská, aby byla napravena chyba, která vznikla při měřeni za míšeňského biskupa Bernarda. Obyvatelé jsou ve věcech soudních vyňati z pravomoci zemského soudu a podřízeni svému rychtáři nebo zástupci krále anebo kněžny Griffiny. Z lánu platí po pul hřivny, osm litoměřických měr žita, ječmene, pšenice a ovsa; o sv. Michalu odvádějí šest kur. Krčmy jsou osvobozeny od poplatků za várky. Bezzemci platí lot stříbra. V alter, rychtář v ůernuci, i jeho dědicové mají
31
Texty zakládacích listin [iV
KAREL Z BOŽÍ MILOST KRÄL ŘÍMSKÝ VŽDY ROZMNOZlTEL RÍŠE A ČESKÝ král Všem i každému zv lašt na paměť věčnu, ze ačkolivěk velebnost naše královská mnohú a rozhcnu prac, pečlivostizvláštní zemí našich i Udu poddacího k vedení pokoje a k naprľveru štastneho prospechu ustavične jest obtiežena, avšak bez rozpáčí žádostí svú vždycky jest k tomu nachýlena aby ti, jenž nam poddáni jsú pod šťastnú naší obranu u větším pokoji, v rozšíření a jich statkuov rozmnožení, v hojnější zvuoli seděli a odpočívali mohli
Protož s dobrým rozmyslem a raddú zdravú našich knížat světských i duchovních, pánuov šlechticuov, věrných našich milých, a zvláště s raddú a volí purgmistra a raddy i obce slavného našeho Většího města Pražského, kteréžto našeho království Českého jest hlava a stolice, z jehož předměstí, dědin, roh a polí tudíž před jich městem ležících, k naší i jich větší cti, svobodě, utěšení a zvuoli a na odolání všelikterakých násilných puotek, s pomocí Boha všemohúcího město nové vysaditi míníme.
To však beze všech jich překaz, kteréž by kolivěk proti tomu jistému našemu městu hlavnímu v časech budúcich k škodě k obtížení neboli k nelibosti mohly vzniknutí, neb jsú nám k tomu svú znamenitú pomoc učinili a učiní, ovšem máme i chceme se uvarovati; takže svrchu psanému našemu Většímu městu Pražskému, mešťanom a obyvateluom jich i jich budúcim dali jsme a plností moci naší královské tímto listem dáváme jistý, svobodný, nezádavný pruojezd, kdy nebo kdyžkolivěk nebo kudykolivěk se jim zdáti bude, k vozbám, k jézdám, k chodbám tolikrát, kolikrát kolivěk jim toho bude potřebí, ve dne neb v noci skrze to jisté nové město, kteréžto míníme vysaditi, jakž nyní též i potom bez překážky ke všem časuom budúcim. A zvláště ty dvě bráně se vším jich příslušenstvím v té jisté nové zdi, kterúž okolo toho nového města dělali kážeme, vyhnati a vzdělati míníme, totižto jednu proti Vítkově hoře a druhú doleji vedle vody před jich předměstím, jenž slove Poříčí, kteréžto mocí naší královskú tímto zápisem svrchu psanému našemu městu hlavnímu dáváme, přivlastňujeme a za dědičné jich miti chcem ku požívání, k jmění a k držení, kteréžto svými vlastními úředníky a vrátnými osaditi i svými zámky zamýkati mají, jakožto v svém městě své vlastní brány, i žádných předhrad, přiekaz ani jiných zadělávání k pruo-jezdu z dřieve řečeného našeho Většího města Pražského k těm jistým branám budúcího města nového měšťané a obyvatelé dělati pro nic nebudú moci ani směti v nižádné míře Také nižádných nečistot, hnoje, bláta, rumu nebo smetí do příkopuov našeho svrchu psaného Většího mesta nemají nositi ani umětati. Pakliby kto budúcího města nového z měšťan neboh z obyva, eluov sám skrze se neb skrze svú čeled, proti tomu učinil a l^W«Jpv^^^ nika takový každý do naší a našich budúcich králuov nebo knížat Českých komory jednu hnvnu Szkťa puTgmistru a raddě dřív řečeného hlavního města Pražského hřivnu lehku propadl jest Z^dpuľtľnľa wmlúvání všelikterakého. A v těch jistých jich příkopích a před příkopy až do bez odpustem a vymmvaiii ,   ctranú do Vltaw běží nebo teče, jich rychtář
struhy, kterúž voda dešťová vuokol jich ^ " ^^^i^vati a všecky své potřeby a jich úředníci plnú moc i F^J^Ä2l Také všecky" budúci časy jednati i bez překážky puosobiti, tež jakožto v svem mc
')     1347- 3' dubna na Křivoklátě. Kniha privilboií rrA»onírr»KÝcH z ku 1558, č. aoa, itr. 8 v archivu mi Prahy.
202
Nové Město pražské
sobě před oči kladúce chcem aby měšťané a obyvatelé budúcího nového města take pravá jez při soudě běží, kteréhož svrchu psané naše město Větší Pražské požívá, požívalo, ta však že toho nového města měšťané a obyvatelé i jich budúci i jiní od jich práva též jakožto z mnohých jiných měst našich v našem království Českém tolikrát kolikrátkolivěk jim toho potřebí bude, jakožto na vyšší právo před purgmistra a konšely často jmenovaného města našeho hlavního Pražského ortelně vrci a odvolati se mají a beze všeho dalšího odvolávání jich orteli a soudu státí, a od nich a s jich práva na nižádného se neodvolávajíce než na nás a na naše budúci krále korunované země České nižádnú měrú. Tak jakož také měšťané svrchu psaného města našeho hlavního Pražského svých listuov a hamfeštuov na všeliká svá práva, svobody a milostí před nižádným jiným okazovati nemají, než před námi a našimi budúcimi králi korunovanými k této zemi České neboli knížaty řádně volenými. Také jakož se dva jarmarky v svrchu psaném městě našem Větším pražském ročně drží, jeden totiž na svatého Václava a druhý na svatého Víta i chceme, aby ten jarmark na svatého Václava svrchu psané Větší město Pražské k svým puožitkuom držalo, a jarmark na svatého Víta do budúcího nového města, kteréž vysadití míníme, svými povahami, jakož jest, chcem přeložiti, kteréhož tak dlúho poží-vati mají, až by jim jiný jarmark od nás anebo našich budúcich králuov českých byl uložen a usazen. A když by jim jiný jarmark byl usazen, tehdy se toho zase mají spustíti. Také bylo-liby, že by se z řemeslníkuov některých, jenž kladivem dělají a zvučí, neboli jiných řemesel nepokojných svrchu psaným našim měšťanuom Většího města Pražského nezdálo pro tlučení neklidné nebo pro těsnost v svém městě trpěti, aby se takoví do nového města, kteréž míníme vysadití, sadili řemesla svá dělajíce. Anebo my vždy to jisté nové město k naší velebnosti větší i také ke cti a svobodě větší i zvuoli, svrchu psanému Velikému městu Pražskému ne k které škodě, záhubě a nelibosti míníme vysadití; nebo my tyto všecky věci napřed s Boží pomocí, s jich raddú, volí a pomocí počíti a konati míníme. A byloliby, že by svrchu psanému našemu městu jakožto hlavnímu proto v tomto našem úmysle a uložení nyní neboli v časech budúcich co kolivěk k obtížení, ke škodě, neboli k zádavě, nelibosti nebo k nuznému utiskání buďto listy nebo majestáty našimi nebo našich budúcich Českých králuov a knížat, vědomě nebo nevědomě kdy a kterak kolivěk vyšlými a danými mohlo vzniknuti, takové všecky listv jakž nyní též i potom, a jakož potom též i nyní tímto naším majestátem mocí naší královskú kazíme mo-říme i rušíme.
Na svědomí toho majestátu našeho pečetí tento list jest zapečetín.
Dán na Hrádku po narození Krysta Pána třinártiWlm UtU
lé.ha o MU* vdikonocnich, Z^^^J^T" jatého sedmého
e x t y   zakládacích listin
[2]'
KAREL Z BOŽÍ MILOSTI KRÁL ŘÍMSKÝ VŽDY ROZMNOŽITEL A KRÁL ČESKÝ na věcnou pamet této věci. Jestliže totiž mezi ostatními starostmi zaměstnání, jež se zmítají jako more a jimiž je denně unavován náš duch pro zdárný stav obce, přišlo nám v našich úvahách hlavně na mysl a rozvažovali jsme bedlivě, soudíce pozorným rozjímáním, jak by naše dědičné království české vzkvétalo ve vší kráse, vzmáhalo se v blahobytném míru, nebálo se škodlivých závitníků, přineslo všeobecný prospěch a blahobyt zmíněného království a sama vláda, vzrůstajíc z dobra v lepší, jakoby novým osazením věrných, by se mohla dále rozšiřovat, aby její krása a zvětšené štěstí, z nichž pramení všeobecný prospěch, rozhlašující pověst o nás, rozradostnily a občerstvili naši mysl. Nejsou zajisté přídavky k práci, ale klidem ty věci, jež pečlivě vymýšlíme k ozdobě a k povznesení stavu samotného království, když totiž počítáme mezi jiné věci, jež zanechal nástupnickým právům po otci závazek či šťastný osud později připojil k zisku, kromě ostatních věcí samotné království jakoby jakousi vybranou zahradu mezi polmi. Rozhodnuvše se tedy horlivě pracovati a nešetřiti nákladů k prospěšnému opatření těchto věcí, pojali jsme úmysl, že město pražské, které bylo před nemnoha dny povýšeno k vážnosti a panskému právu našeho hlavního města, ležícího uprostřed samotného království na nejúrodnějším místě, navštěvovaného národy z různých krajů a částí světa, jehož domy a budovy nemohou nikterak pohodlně pojmouti jeho obyvatele a tisíce okolního národa a sběh lidu, jejž nikdo nemůže spočísti, obzvláště pro obecný zájem, který jsme se ve zmíněné obci rozhodli roznítiti, rozšíříme a zvětšíme podle zdravého a prozíravého návrhu a znovu je následujícím způsobem vymezíme. Nechť město samo, jež nad jiné milým činí z mnoha důvodů půvabnost místa, se stane ještě přívětivějším přiměřeným množstvím obyvatel a osadníků a jejich pohodlím, to město, místo našeho zrození a vychování, představující klenot vytrvalé věrnosti vůči naší výsosti, kteréžto město jsme si zamilovali již v mladých letech, než jsme se podjali břemen královské vlády a po vůni jehož mastí stále dychtíme majíce témě ustavičně obklopeno jeho výpary, nechť toto město převezme úděl spasitele čerpajíc vodu ze studnice našeho štěstí. Nikoli nezaslouženě, neboť bezúhonná věrnost a stálost obce samé, potvrzená věcmi, tělem i duší se raduje, že je stále při nás a bude oslavena zvláštní účastí v kterýchkoli velkých věcech, které se naše moc rozhodla počíti. Aby se tedy radovalo toto tak vznešené dílo a práce našich rukou, že bylo vyznamenáno zvláštní milostí naší štědrosti, rozhodli jsme se, aby toto město, jež jsme přikázali nazývati Novým městem pražským, bylo rozšířeno od obvodu a okraje příkopů a hradeb, jimiž je dáme s pomocí boží obehnati až k hradbám Starého města, davše to na vědomí vyhláškou naší Výsostí. Vzhledem k poloze a okrsku zvětšení a rozšíření města a k dílu a zvyklosti společenství občanů a všech i jednotlivců kteréhokoli stavu či postavení, kteří přijdou bydlet do tohoto města, veškeré území a pole ležící mezi hradbami obou měst, totiž Nového a Starého, podle toho, jak bude námi prostřednictvím zmocněnců přidělen určitý díl k zákonnému držení, si přejeme a kážeme postoupili v právo a vlastnictví těch, kteří je přijímají takže z domů a budov, které mají býti na oněch pozemcích postaveny, by se město složilo
•) František Martin Pelzel, Boh-mi'.n, Dli I., Praha 1780. Urkundenbuch Num. XLIII., Anno 1348, die 8. Martii. Překlad latinského originálu, uvedeného na začátku publikace.
204 Nové Město pražské
spolu se starým městem vjedno těleso, a to jedno z mnohých, jako celek se skládá z částí, přenesením prvotní srdečné svornosti a radosti Starého města, dříve zmíněného, do Nového mesta, s níž se mohou obyvatelé Starého i Nového města svobodněji postavit! na odpor prudkým útokům závistníků. Aby pak sama obec dobrými obyvateli z dobrého stavu zvětšila se na lepší, rozhodli jsme se tímto privilegiem povoliti, aby samo Nové město, jednotliví obyvatele a veškeré jejich potomstvo se na věčné časy radovali a užívali všech i jednotlivých výhod, poct, přízni, milostí, zákonů, práv, městských i veřejných uvyklostí, obyčejů, zvykových práv a ustanovení, jichž užívá a jimiž se pyšní Staré město. Rovněž rozhodujeme stanovíce, aby zmíněné nové město a jeho obyvatelé byli souzeni ve věcech práva trestního i civilního před rychtářem a konšeli vlastní obce, jež jsme se tamtéž rozhodli ustanoviti podle zákona, zvyklostí a stanov této obce, a rychtáři a konšely byli ve všech věcech řízeni, napomínáni a trestáni. Rovněž ke cti řečené obce a k trvalému vzrůstu jsme stanovili týdenní trh a to v úterý, a výroční i hlavní trhy, které se konají ve svátek sv. Víta mučedníka ve Starém městě, jsme se rozhodli přeložiti do uvedeného Nového města ve dnech a v době dříve uvedených se všemi jejich způsoby a podmínkami. Rovněž si přejeme, prospěšně tak nařizujíce, aby, pokud budou blízko domů a budov zmíněného Nového města obyvateli a osadníky konány a pořádány slavnosti s velikým nákladem, nikdo nemohl býti donucen či dohnán k placení nebo ručení nám nebo našim nástupcům králům českým či někomu druhému, leč jen ten náklad, pokud bude uložen a odhadnut podle pozemku a staveniště. Rovněž přikazujeme, aby nikdo nemohl na dům nebo budovu dáti, prodati nebo někomu postoupiti svoje jmění nebo důchod či plat trvale nebo dočasně nebo nemohl tytéž budovy zatěžkati, leč jen polovinou, za niž by se mohl zaručiti vzhledem k jmění nebo ročním příjmům, aby pro těžké břemeno daní a poplatků se budovy postavené s největší námahou a vydáními nezhroutily k hanbě této obce a nebyly vůbec zanedbávány. Rovněž si přejeme a přikazujeme, aby všichni i jednotlivci, kteří se za měsíc budou chtít nastěhovat do zmíněného města, až jim bude přiděleno stavební místo a díl půdy či část, ať začnou budovati a stavětí tak horlivě, aby po osmnácti měsících od doby tohoto přidělení mohli pohodlně bydleti a prodlévat! ve zmíněných budovách. Trestuhodné nedbalce však postihujeme trestem podle rozhodnutí našeho soudu. Podobně přikazujeme, aby nikdo předem neměl v úmyslu budovati či stavětí za hranice ulic a tržišť do výšky nebo hloubky. Učiní-li jinak, přikazujeme, aby na rozkaz rychtáře a zmíněných konšelů zbořil stavby překračující hranice ulic a prostor a aby stavějící byli potrestáni jejich soudem i soudem konšelů trestem podle uvážení. Majíce rovněž na zřeteli bezmocnost pokolení židovského, přijímáme všechny i jednotlivé židy obojího pohlaví, syny i dcery i všechno jejich jmění, kteří přijdou bydleti ve zmíněném Novém městě, co v přítomnosti dostávají a mají v držení a napřed mohou pod spravedlivou záminkou dosáhnouti, pod svou zvláštní ochranu, přikazujíce všem i jednotlivým novým právním poradcům království a zvláště našeho Nového města pražského a těm, kteří jimi budou v budoucnu, aby pokud možno hájili a chránili samotné židy před veškerým znepokojováním, těžkostmi a bezprávím. Na důkaz těchto všech i jednotlivých věcí jsme rozkázali toto napsati a potvrditi zárukou pečetě našeho majestátu
Dáno v Praze léta Páně 1348 o první indikci, 8. března, ve třetím roce našeho království.
Texty zakládacích listin
KAREL Z BOŽI MILOSTI KRÁL ŘÍMSKÝ VŽDY ROZMNOŽITEL A KRÁL ČESKÝ. Všem, kteří nahlédnou do tohoto listu milost královskou s plností všeho dobra. Ke zvýšení šťastného stavu, zvětšení a rozšíření našeho města pražského, kterou jsme se rozhodli nazvati Nové město pražské a rozšířiti je o určité území, jak je v našem listu o této věci vydaném podrobněji uvedeno, k jeho stálému vzrůstu a ke všem k jednotlivým křesťanům, kteří si zvolili ve zmíněném městě bydliště bez všech jednotlivých dávek, sbírek, lhůt suchých dnů a jiných dávek a daní jakýchkoli a jakkoli se nazývajících, ze statků, které se rozhodli v řečeném Novém městě přiděliti až na dvanáct let. Židy pak a ty, kteří přijdou z kterýchkoli zemí a částí světa, aby bydleli v Novém městě, zvolivše si tamtéž sídlo, avšak vyjma těch, kteří bydlí ve Starém městě pražském, neboť nechceme, aby tito zanedbávali Starého města pro nové a kteří si tamtéž zamýšleli postaviti postačující a vhodné domy a kamenné budovy, vyjímáme až na dvanáct let pro zvláštní naši milostivou dobrotu, osvobodili jsme je úplně a prohlašujeme, že až do vypršení zmíněné doby nebude od nikoho nic žádáno. Po uplynutí této doby nechť zmínění obyvatelé, osadníci a židé posílí přirozený stav osadníků, obyvatelů a židů Starého města, pokud se ho týče. Rovněž si přejeme, aby se pivovarny, sušárny, pivovary, koláři a kováři kteréhokoli kovu, jakož i řemeslníci, ať již vystoupí za jakýchkoli podmínek, avšak vyjma těch, kteří řádně vyrábějí nástroje k práci a k užívání koní a zbroj, aby se během roku do Nového města pod rozhořčením naší Výsosti přestěhovali. Na důkaz toho jsme dali tuto listinu napsati a potvrditi zárukou pečetě našeho majestátu.
Dáno v Praze léta Páně 1348, o první indikci, 8. března, v třetím roce našeho kralování.
a)     1348. 8. března v Praze. František Martin Pelzel, Böhmen, Díl I., Praha 1780.
Urkundenbuch Nun. XL1V. Anno 1348, die 8. Martü. Překlad latinského originálu.