3fi0
Wýpisky s nrchiiva Chruilimskilm,
Hojemstwí kdo na žalobu béřc, na ní odpowídali jest powinen.
Nepořád žalobu zdwihá.
Žaloba spletená a nesrozumilcdlná — nepořádná — sc zdwihá.
K nepořádné a spletené žalobě odpowídali žádný není powinen.
Žaloba s platem sc zdwibá.
Příčiny práwní poloze, na žalobu neodpowídáš.
Ku práwu z příčiny hodné stáli nemoha, práwa neirališ.
Nepožcncš-li wštícb, koho se dotýká, puohon ku práwu zdwižcn.
Společníci wšickni poháněni by ti mají.
Kdo co na kom prokážCj tím jest tento winen.
Kdo nic neprokáže, nic neboře.
Dluhu neprokáže-li, nejsi mu jím powinen.
Swědomí dáti sám sobě, ani proti sobě, powinen nejsi.
Swědky ku potřebě swé každý wésli muože.
Swědomí každý, jsa řádně pohnán, dáti jest powinen.
Swědkowé pořádně zapsaní čteni býti mají.
Swědomí přijaté čteno býti má, není-li příčiny práwní ku překážce.
Pamět, bez přísahy wydaná, čtena nebuď.
Kde se cti neb hrdla dolýčc, i konšelé swědomí s přísahau dáwati mají.
Podezřelí swědomí wydati ncmoliau.
Nepřítel strany swědomí dáti moci nemá.
Nepřítel a přeswědčený — odsauzený když w trestání sedí — swědčiti nemá.
Syn otci swědčiti nemuože.
Sama registra nedostatečný pruowod ku práwu. Scdlského a robotního člowěka, že přísahu u kříže kleče newykonal, swědomí publikowáno býti nemuože. W při o poclivvost biřic swědčiti ncinuož.
Ilj'uisky    archin'u Chrudimského.
3 Cl
Swědkúw wýpis před nálezem dáli se nemuože. Prostému odporu prošlá očista. Prošlého odporu přísahau potwrď.
K čemu se kdo znáš, to slož, oslátek přísahau očisť. r>
Kdo kromě (bez) zápisu kněh jiných wyplalí, pii-jde-li odpor, přísahau to spraw. ŕ
Z domnění chceš-li wyjiti, přísahau se očisť.
Z domnění očisiili sc každý jest powinen.
Jsa nařčen /. obtěžkáni, přísahau se očisť.
Kdo sc podwolí dobrowolně, i kdo nic neprokáže, při swé tratí.
Kdo we čtrnácti dnech po přečtení apelacc autoku a škody (Gcrichtskoslen) nepoložíš, škody promlčíš.
Škody, neopowíš-li jich w sumě jislé, winiti nemuožeš.
Obstawuňk pořádně učiněný stojí při práwě.
W obstawuňk u jmen wlaslnich rukojmůw ricdoložiš-li, ob slawuňk zdwižnc.
Zmocnění, po žalobě učiněné, plalné není.
Nepořádné zmocněni se zdwihá.
Kdo bez naříkání leta práwní wydrží, bezpečně potom drží.
Kdo čas práwní promlčí, wždycky mlč.
Starodáwnosl swobodu služebnosti nřináši.__—
--—;-■—|—■—*-—    "-"
r      Kšaft nepořádný zrušen buď.
Dluh nejprwe se platí, a co polom zuostanc, to podlé kšaftu rozděleno buď.
O dílu z slalku otce swého, dceři na smlauwách zadaném, byť i dosawáde nepřeneseném, dcera kšafto-wali muože.
Nápadowé, kšaflem nařízení, měniti se nemohau. Statek nekšaftowaný na nejbližší přátely padá. Statek otcowský neřízený dělí sc mezi děti  w ro-wný díl.
Synowé pořádní rowný díl mají w statku. Matka po dceři nápad má.
4
-i -
a
-4. -v
L A
3(52
Wýftisky z. ii/"(■//iiVíl Chriuliinskčlm.
Z Statku nepořízeného manželka třetí díl bóře a co wnesla.
Manželka po smrti muže třetinu statku a wnešení užiti má.
Dědic w statku otce zuosláwá, vvšak dluhy plať. Dobrá wuolc právvo ruší. Slib a dej. Wůle za skutek.
Kdo se weč uwoliš, dobrowolně to nes. Přípowědi swé zadost čiň. J     Wýminky jaké uděláš, jsi jimi powinen.
I_    Přípowíš-li, již jsi dluž-en. ._
Kdo se weč neuwolí, platiti není powinen. Jednau  zaplaceno podruhé zaplaceno b j ti nemuož. Dluh práwiš-Ii žes zaplatil, prokazuj. Kdo se nedluží a statku neužíwá a nedrží,, dluhu neplatí.
Lépe méně zboží mi ti a dlužen nebýti, nežli, maje zboží mnohé, dluhůw na se uwázati.
Kdo komu dlužen není, také platiti powinen není.
Dluh k obci jako i jiný plať.
Manžel za manželku et versa dluhy plať.
Zena dluhů po smrti muže, nedržíc jeho statku, platiti povvina není.
Kdo vv statku sedí, dluhy plať.
Dlužník dluhy plať, není-li hotowých, čím má.
Když dlužník umře, statku se drž.
Wěřitclowé statek swých dluhů prodati mohau.
Dlužník dluhy plať, neb do wězení jdi.
Máš-li rukojmě, jeho se drž a ne jistce.
Rukojmě dluhy platí.
Kdo k rukojemstwí se postawí a k němu se přizná, na toho dluh přisauzen.
Kdo cizí statek drží, počet z něho čiň.
Co wezmeš (cizého), zinwentowati budeš powinen.
Cize peníze k sobě přijaw, zase slož.
Iľýjtiskr z archiivu Chrudimského.
:u;;í
Ci/.é přijma, nawrať. Cize drže. pustiti musíš.
Ncdáš-li čeho k schowáni a o to přijdeš, twá škoda.
Držíš-li statek, jsa z dílu pohnán, odpowídcj.
Společník přečká-li druhého žhvolcm, statek sám drží.
Dání sobě k místu a konci nepriwcdw, ani knihami městskými neutwrdiw, jeho užiti nemáš.
Pořádný trh. též i zápis pořádný a w knihy městské wešlý, stálý býti má.
Trh pořádný stálý býti má, a kdo w trhu nestojí, pokutu dej.
Co nekaupiš, toho užíwati nemuožeš.
"Wýminky w trhu ncučiniš-li, potom nečiň, a jak kau-píš, tak užiwej.
Wýmínky w trhu položené ten, na koho se staly, užiti má.
Přespolní domácímu kaupení uruč. INa trh z přátel, dědietwí nejbližší, nastaupiti muožc, i manželka.
W trh nejbližší z přátel k swému užiwání muož wkročiti.
Koně nemocného wezmc-li kdo od koho a jím dělá, jeho užíwaje, umře-li, škody plať.
Příčinu k škodě nedadauc, nahražowati powinnen není. Wezincš-li co komu, z toho práw býti musíš. Škodu učiněnau plať a trestání podstup. Kdo  koho bez příčiny  raní, škody plať.
Kdo k čemu příčinu dá, to wymejwej. Dada příčinu k bitwě, co sobě uhoníš, to měj. I kdo počne i kdo raní, oba trestáni (buďte). Hanění za hanění, wšak oba trestáni býti mají. Na nářek poctiwosti náprawa a trestání. Řeči zbytečné trestání neujdau. INcuctiwá slowa přinášejí trestání.
WypUky z archiivu Chrudimského.
If'ýpisky z urchiivu Chrudimského.
ses
Slowa důtkliwá, w pri k straně mluwcná, škodliwá — na ujmu posti wosti — nejsau. Za wýtržnost trestání a pokuta. Se sakem w rybníce postižen práwo útrpné trp. Kdo se cizoložstwa dopauští, hoden trestání. Cizoložník neb se ožeň, neb města prázden buď.
Šwec, maje ženu kurwu, do cechu nemá být přijat a řemesla prázden.
Každý sweho řemesla řádu užiwcj.
Dcera pozůstalá po smrti otce k řemeslu práwa nemá.
//. Kšaft bakaláře TFácslawa Socha Chrudimského. Každému s ději wlasti naší se obírajícímu známo jest, na jaký stupeň wzdělanosti w 16. a na začátku 17. století národ náš wůbec, a obywalelé jcdnotliwých měst zwlášlě byli wystaupili. Že wšak udání spisowatelů o osvvícenosti wěku tohoto marná a přepiatá nejsau — jak to mnozí z naších záwistiwých sausedů twrditi se neostýchali — nébrž na praudě sc zakládají, toho kšaft níže položený, z knihy kšaftů města Chrudimě de anno 1505. fol. Cxxxrx et xxxx wypsaný, nejen nowým jest důkazem, owšcm jím se i patrně doswědčuje, jaká wzájemnost leh-dáž mezi učenými w obapolném zapňjčowání sobě knih panowala; že i měšťané Chrudimští w oné době \ve wzdělanosti za jinými spět nezůsláwali, a že tenkráte jak při koleji Pražské, tak i při škole téměř každého wělšiho města zwlášmí librář čili knihowna byla, z níž nejen obywatclům městským, nýbrž i přespolním knihy české, latinské a řecké sc zapůjčowaly. Znali tedy přcdkowé naši zápůjčné bibliotéky, byť i nc co do jména, jistě alespoň co do wěci, a sice již tehdáž, když u jich sausedů, wyjmauce několika mnichů a kněží, zřídka kdo jen čisti i psali uměl, a tudy i patrno, jak ncdůwodné, ano směšné jest wyehlaubání se německých oněch křiklaunň, jenž půwod těchto, jak zdárně nyní \v wlasti naší sc zmá-
hajících, blahodějných ústawů pauze swému — owšcm per cxcellentiam světoobčanskému a filosofickému — národu připisowali se opowažují. Konečně ještě připomenuto 'buď, že kšaftující Wácslaw Šach w druhé polowici 15. století w Chrudimi z rodičů Wácslawa Šacha a man-| želky jeho paní Doroty narozený, dosáhnuw hodnosti bakaláře swobodného umění Pražského, od r. 1502. písařem městským w Chrudimi, od roku pak 1510. až do swé smrti konšelem tamtéž byl; jsa, jak w libro Transactionum de anno 1505. B. 42. v. o něm zaznamenáno, »muž z daru božího oswícený, umění i wíru boží maje a ji wyznáwaje i zachowáwaje směle;« zemřel pak r. 1536. w útery po neděli postní, která slowe Invocavil, a toho samého dne pochowán jest.
Wácslawa Šacha bakaláře kšaft rukau jeho wlastní sepsaný byl a žádal, aby ku práwu přišel, a i tak se stalo.
Poněwadž skrze Adama prwního wšickni umíráme, ale skrze Adama druhého, Krista Ježíše, zde obžiwcni býwáme milosti jeho na duši i na těle, potom pak při wzkříšení k saudu wšickni mocí jeho welebnosti zbuzeni budeme; protož jest uloženo jednomu každému, aby je-dnau umřel podlé těla. Ale že newímc dne ani hodiny skonání swélio, i máme hotowi wždycky býti a duom swůj zříditi, totiž duši i také tělo; duši, aby zlého zbawcna jsúcí a od hříchůw swobodna, bezjDečně s swětlem wíry skrze lásku jsúcí w dobrých skutcích křesťanských z milosti Buoží rozhojněna, proti pánu wyjíti a na tu swatbu i žiwota wěčného sním uwedcna býti mohla; tělo také zříditi máme: to jest wěci tělesné a časné, nám od p. Buoha swěřené a půjčené, tak, abychom z počtu jeho milosti božské wyjíti mohli a bližním swým také abychom nic dlužni nepozuostáwali. I z těch přičiň jistých a pánem Bohem předložených já Wácslaw Šach, seznaw k sobě posly boží předeslané, totiž nemoce rozličné, tudíž i wěku tak! sešlost,  skrze kteréžto wěci blíží se k nám žiwota
JilX iioĺník sw. iii. 3