pil? . cer-t, $1A~ $21}   Col^mÁ i A (XXX/) .
Sil GUSTA DEI I'Elt F
mine Cononein. Cui cum, secundum lemporis qua; mne orat angusliam (suoenim quisque sollieitabatur iliiicre), eam (|uam patiebatur expromp.-isset mise-riani, data pro loco consolalione vir bonus illu quam poluit, et .'iL'cepta spoiisiune de reditu, dimisit. At tarnen mienlissima fera nou siluit, sed crcberrima; interim lenocinio suasionis irrilare non desiit. Nee mora, homo, molesliarum et pene quoiiiltan.-c intcr-pellationis impaliens, ad medicum rediit, confes-sione ad purum facta pomiteiiliam omni allectu suseipit, el, suscepta, exsecntorem proprium de-inceps nunqiiam vidit. Ecce pia isla peregrinatio pensemus quantum valuerit puris, qu;e tantum attu-leril luteke ac securitatis im puris.
[XXX.j Quaiforliter in Oriente gesta sunt, soli Deo tribuenda. — Constat quoque consideratione di-gnissinium, non sine re ab hujus gratia profeetionis reges abjeetos, ne persona; videlicet spectabilis subliniilas elTeclus gib i videretur arrogare supernos. Igitur ciulesti Domino referenda laus est, ac hominis tacenda penitus. Non toi militias ducum coegit quilihet, aut meruit triumphos. Pamos Itegulus obludit rebelles, laus in eum studii refertnr. Ale-xander agens Eoa regna stragibus iminodicis fati-znns, Magni pr;evaluit pararc nnnicn. Hic, comes Sli'pliaiius, cui indila fuerat sacri exercitns summa euru ml i, quasi qu;e soli compelebant Deo temera-lius tisurpasset, ac si ignavúe condemnalus abjiei-mr, et Hugo Magnus, veluti homo regii nominis, sequestratur. Pulsis ergo magni nominis unibris, el cui itinitebaluť potentia exwusa, unijam incumhens Dei subsidio, pusillus grex ille remansit, el, ut ad rem ventum est, secundum Scriptum dictum, non ex geilere, sed eligenie Deo, « Insuspicabilis porta-vil diadema ißccii. xi, 5). » Honorem iiaque sui nominis Dens, qui facit mirabilia, nolens deferr: alteri, ipse solus dnxejus fail, ipse rexit, ipse cor-l'i'xit, ipse ad eflicienliam eiepla direxit, ipse hueu-sque regna porrexil. Agnos igilur, ex lapis qaos feecrat, in suo non eorum brachio eongregavil, sinus sni luilionc levavit, pi;e spei gaudio felos, ad qua; desideraverant vidend:) po navit.
__ CAPUT IX.
iXXXI.] Vulcherius Carnotensissuggillatur et cor-rijit nr. I. Asserens plures cruce ilivinitus insignilos, rrfellitur. — Prcesenlis liistoťia; corpori, auclore mundi propilio, posiluri calces, Fuleheriurn quem-ilain, Caniotensem presbyterům, «M* qui Balduin! apud Kdessam ducis dudiim capellanus cxsti-terat, qmedam qua; nos lattierant alia, diverse ciiam a nobis aliqun, sed pauca, barque fallaeiter et seabro ut caueri, sermone, fndissecomperimus. Cujusetsi non omnia, nonnulla tarnen delegenda, el huic sebeduke compaginanda consiliums. Cumenim vir isdemampul-las et sesqnipedalia verba projiciat (Ilon. A. P. !>7), et luridos inanium schématům colores exporrigat, nuila mihi rermn gestarum exinde libnil membra corripere, meique qualiseunqne eloquii sacco, polius quam pra-texta contexere. Dicilur in sui, nisi fallor.
1ANCOS. — Uli. VIII. 822
A opusculi referre principio, quosdam qui Hierosoly-mitanum adorsi videbantur iler, illud quod Apnlos Epirotasque dirimit, localis pupibus, lequor ingres-sos, et, utrum inexploratose.se commiserinl mari, seu carinas nimia sui numerositate depresserinl, nescio, constat tarnen sexcentos pene illic navim fregisse viros. Qui intercipientibus omneš sali turbidi pro-cellis enecti, nec mora, impaiientis a'stu pelagi ad continentem ejeeti, eo ipso quo in birris, palliis ac tunieis uti consueveranl universi, in ruperlicie sca-pularum sunt insignes crucis signo reperii. Quod sacrum stigma divinitus cuti eorum poiuisse im-primi, ob ipsorum lidei evidentiam faciendam, nemo licet lidelis ainbigat, tarnen ei qui hoc scripsit, si advivit, sollicile pensandum est, an res ita se Ita-
' beat. Via; enim bujus cum Christianarum ubiqne gentium percrebuissct inilium, et id non sine divina lieri voluntate per Uomanum clamaretnr impérium, quilibet extrema; vulgaritatis homines, et etiam muliebris indignitas, bocsibi tol modis, tot parlibus usuipavere miraculum. Hie paulisper intextas ex sull'nsione sanguinis rigas, crucis astruens, ostenta-bat in oculo : iste pupillarem, qua foede c;ecutiebal, maculam, eundi sibi cotnmonitorium perhibens, pro coelesli exhibebat oraculo. Alius, aut novorum po-moruru succis, seu quolibet genere fuei, cuilibet particube corporis moliebatnr speciem crucis, ill sicut octilorum subsellia pingi solentsiibio, ita divini in se spectaculi, vel virere.tvel ruberet, 1'raude facta
; el commenlis oslensio.
Meminerit lector abbatis illius, quern supra re-luli (lib. IV, cap. 7) ferro sibi scalpsisse frontem, et quem poslmodiim dixerim factum C;esare;e Pahe-stiiKU ponlilicem. Testor Deum, me, Hellovaci per id temporis constitutum, vidisse ad seversum obliqna-las ali(|tianlulum die media nubes, ut vix quidpiam maj us quam aut gruis, aut speciem viderentur pr;e-tulisse ciconia', cum ecce, crucem cmlitus sibi mis-sam urbame passim voces conclamavere frequentia'. Iiidieulum est quod dicam, sed non ridiculis auclo-ribus rem probatam. Muliercula qmedam in hoc ipsum promoveri ceeperat iler. Quam novis nescio quibus rudimentis imbutus, pr;eler inerlis jura natura1, versabundus proseqaebalur anser. Et ecce,
1 fama volans Pegaseis moiibus acta, et castra reple-vit el urbes, a Deo ad Ilierusalem redimemlam etiam anseres destinatos. Nec lanium deferebalur mnlieri misene, ut ipsa anserem ductitaret, sed ea duci ferebatnr ah ansere. Quod iia Cameraci proba-tum est, ut, stante bine et inde populo, per median) ecclesiam mulier ad altare procederet, el anser e vestigio mulieris a lergo, nullo solliciiante, succe-deret. Qui quidem intra Lotharingiam mox, ut com-perimus, obita sibi morte decessit; qui sane rectius Ilierusalem issel, si, pridie quam prolicisceretiir, sine seipsum domina; festa convivia pnebuissei. Quod toium oh hoc a nobis história; veraci atlexilur, ut se noverinl quiquu commonitus, « qualenus nc-qnai|uam, lide vulgi labulis attributa, Christiana gravitas levigetur. >
Q Guibert z Nogent (Novigentensis), žil v letech 1053-1121, byl opatem, napsal dějiny prvé křížové výpravy: Gesta Francorum et aliorum Hierosoly-mitanorum, v edici PL 156, 1853; ukázka je z uvedené edice, col. 821-822.
O zázracích a pověrách)
V okamžiku, kdy jsme chtěli dokončit toto dílo, započaté pod ochranou Stvořitele, jsme se dověděli, že jistý Fulcher, kněz ze Chartres, který byl dlouhou dobu v Edesse jako kaplan vévody Balduina, vyprávěl o jistých věcech, které nám byly neznámé, a o jiných, byť nemnoha, vyprávěl jiným způsobem než my, a to vždycky nesprávně a v hrubém stylu, podobném stylu obyčejných písařů. I když nechceme znovu probírat všechno, co řekl, domnívali jsme se přece, že bychom v našem díle měli pokárat některé jeho zprávy a uvést je na pravou míru.
Pokud se nemýlím, říká se, že ve svém malém spisku vypráví o tom, jak někteří z těch, kdož podnikli cestu do Jeruzaléma, si pronajali lodi a vypluli na moře, jež dělí obyvatele Apulie od obyvatel Epeiru. Ať už se tak stalo proto, že se pustili na neznámé moře, nebo proto, že jejich lodi byly přetíženy — nevím, co z obojího je správné, jisto je, že na těchto lodích ztratili asi šest set lidí a že poté, co tito utonuli v bouři a byli valícími se vlnami vyplaveni na břeh, prý bylo na jejich ramenou nalezeno totéž znamení kříže, které předtím nosili na svých vlněných pláštích nebo suknicích. Věřící nebude ani okamžik pochybovat o tom, že toto znamení mohlo být na jejich kůži vytlačeno z vůle boží, aby se stala zřejmou jejich víra. V každém případě však by měl ten, jenž tyto věci napsal, pečlivě zkoumat, zda se opravdu staly tak, jak o nich vypráví. Je totiž známo, že když se rozšířila zpráva o této výpravě u všech křesťanských národů a když bylo vyhlášeno celé římské říši, že takový podnik se může stát jen podle vůle nebes, dělali si lidé nejnižšího stavu, a dokonce i ty nejnehodnější ženy, nárok na takový údajný zázrak a využívali k tomu všemožné vynalézavosti. Tu si jeden pustil trochu krve,
namaloval jí na svém těle pruhy ve tvaru kříže a ukazoval to pak všem lidem. Jiný uváděl zákal na oku, který zatemňoval jeho pohled, jako boží znamení radící mu podniknout cestu. Jiný opět užíval šťávy nezralých plodů nebo jiného barviva, aby si namaloval tvar kříže na libovolnou část svého těla; tak jako se malují oči líčidlem, tak se oni pomalovali na zeleno nebo červeno, aby se takovým podvodem mohli představit v podobě živých svědků nebeského zázraku. Čtenář ať si vzpomene při této příležitosti na onoho opata, o kterém jsem již mluvil, jenž si udělal pomocí železa na čele zářez a později, jak jsem již řekl, se stal v Palestině biskupem v Kaisareji. Bůh je mi svědkem, že jsem v době, když jsem tehdy bydlel v Beauvais, viděl jednou během dne několik mraků, které byly za sebou poněkud křivě seřazeny tak, že by se nejvýše dalo říci, že mají podobu jeřába nebo čápa, když tu se na všech stranách pozdvihlo tisíce hlasů volajících, že se na nebi objevil kříž.
Co teď chci vyprávět, je vpravdě směšné a přece je to založeno na svědectví, o nichž nelze pochybovat. Jedna chudá žena se připojila k cestě do Jeruzaléma. Za touto ženou se kolébala husa, která byla vychována nevím jakým novým způsobem a natropila víc, než by odpovídalo její nerozumné podstatě. Hned se rozšířila po zámcích a městech zpráva, že Bůh posílá k dobytí Jeruzaléma také husy, a té nešťastné ženě se dokonce ani nepřiznalo, že to byla ona, kdo vede svoji husu. Říkalo se naopak, že husa sama vede svoji paní. Udělali tedy v Cambrai zkoušku. Zatímco lid se shromáždil po obou stranách, žena vstoupila do kostela a kráčela až k oltáři; a husa, která jí zůstala v patách, kráčela za ní. Ta husa pak brzy zašla v zemi lotrinské. Jistě by se dostala bezpečněji do Jeruzaléma, kdyby ji její paní dostala v předvečer svého odjezdu k večeři. V této historce, která je určena pro zjištění pravdy, jsem vyprávěl všechny jednotlivosti jen proto, abych všechny varoval, aby nesnižovali svoji křesťanskou vážnost tím, že budou důvěřivě přijímat všechny vylhané historky, které se šíří mezi lidem ...
(
C