Multimédia Médium lat. medius = prostřední mediare = prostředkovat -„to, co se nachází uprostřed; zprostředkující činitel V širším smyslu: jakýkoliv prostředek vyjádření umělecké intence, prostředek komunikace V užším smyslu: termín označující skutečný fyzický materiál zvolený jako prostředek vyjádření (vehicle of expression) jakéhokoliv uměleckého díla. (V malířství se jedná např. o tekutinu, v níž je rozpuštěn pigment.) Další možné konotace termínu: informační (paměťové) médium, spiritistické médium atd. Typologie médií podle McQuaila (2006): —Intermédia – obl. umění; překračování hranic určitého média, koncept užívaný v polovině šedesátých let členem hnutí Fluxus Dickem Higginsem k popsání neuchopitelných, často matoucích, interdisciplinárních aktivit, které se odehrávaly na pomezí více uměleckých žánrů (např. oblast mezi kresbou a poezií, malbou a divadlem, apod.) —Mixmédia – obl. umění; označuje užití různých technických prostředků. V podstatě synonymní s multimédii. —Multimédia – označuje médium, které používá různé formy informačního obsahu a zpracování informací (např. obraz, zvuk, text, interaktivní). Filmová projekce v kině je příkladem non-interaktivního lineárního multimédia. —Nová média (Interaktivní média) – termín užívaný k popisu forem elektronické komunikace zprostředkované počítačovou technologií. Opozitum ke „starým médiím“ (tisk, televize, rozhlas, apod.). Jejich výhodou je interaktivita, která umožňuje jak tvůrci, tak příjemci vstupovat do dialogu. (webové stránky, blogy, email, CD/DVD-ROM, elektronické stojany, virtuální realita, interaktivní televize, internetová telefonie, mobilní technologie, podcasting, apod.) —Hypermédia – termín vytvořený v r. 1965 Tedem Nelsonem (US filosof, sociolog) je logickou extenzí termínu hypertext, ve kterém se prostřednictvím hyperlinků (odkazů) spojuje grafika, audio, video a text v non-lineární informační médium. Příkladem hypermédia je World Wide Web. Typologie médií podle Stanleyho Gibba: na základě vztahů mezi prvky díla (1973) —Multimedia – respektují autonomii začleněných a vzájemně konfrontovaných prvků – zvuk, kulisy, scénický pohyb, obraz, gesta, vůně atd. —Mixed-media – zrovnoprávnění elementů díla bez nároku na jejich hierarchizaci —Intermedia – přísná vzájemná závislost jednotlivých komponent díla Sokolowski - Šeďová (Multimédia : Současnost budoucnosti, Grada Publishing 1994) —V dnešním slova smyslu definujeme pojem multimédia jako integraci textu, obrázků, grafiky, zvuku, animace a videa za účelem zprostředkování informací. Při jejich použití na počítači musí být uživateli umožněno, aby se zúčastnil tohoto zprostředkování interaktivně, tzn. aby měl možnost zasáhnout do průběhu multimediálního programu. Charakteristické rysy MM aplikací: —interakce —vizualizace —individualizace —simulace Pokus(y) o definici MM MM – slučují více forem uměleckého vyjádření, uspokojují vnímatele na více senzorických úrovních, tím ovšem možná oslabují hodnotu jednotlivých složek komplexního díla (tedy i hudby). Multimédia = synchronní existence několika mediálních vrstev; sdělení prostřednictvím několika médií zároveň Povaha každého z těchto sdělení (mediovaného obsahu) musí odpovídat charakteristikám a možnostem vnímání jednotlivých smyslů. Multimedialita vs. multimodalita Na úrovni produkce (uměleckého díla) hovoříme o multimedialitě na úrovní recepce (příjemce sdělení) hovoříme o senzorické multimodalitě. Ptáme se, jak jsou multimédia možná, čím jsou podmíněna a co vedlo k jejich vzniku. Chceme-li definovat MM, položme si otázku opačně – jak je možná izolovaná existence jednotlivých druhů umění, když lidské tělo je svojí povahou založeno holisticky, tzn. je uzpůsobeno k vnímání všemi smysly najednou? Rozdělení multimédií a) MM v užším smyslu – digitální (nová) média b) MM v širším smyslu – syntetické druhy umění; konstrukce historie MM a) V užším smyslu - soubor mediálních forem: text, hudba, řeč, video, grafika, fotografie komunikovaný v ideálním případě interaktivně (WWW, CD-ROM, VR, videohry) b) V širším smyslu – kombinace uměleckých druhů (hudba, pohyb, poezie, malířství, architektura); od antického divadla po VR Rysy multimédií (Packer-Jordan): Integrace – kombinování uměleckých druhů či mediálních forem a technologií do hybridních výrazových forem Interaktivita – schopnost uživatele manipulovat a ovlivňovat svoji zkušenost s médiem přímo, a komunikovat s jiným prostřednictvím tohoto média Hypermedia – propojování separátních mediálních prvků k vytvoření řetězce osobních asociací Imerze – zážitek vstupu do simulovaného či trojrozměrně působícího prostředí Narativita – estetické a formální strategie, které se odvozují od výše uvedených konceptů, které ústí do nelineárních forem vyprávění příběhu a mediální prezentace. —Znaky MM díla podle: Packer, E. R., Jordan, K.: Multimedia – From Wagner to Virtual Reality, W.W. Norton, NY 2002 —1) syntetičnost, komplexnost a integrita díla, —2) návaznost spíše na podněty trendů a proudů od 1. poloviny 20. století než na tradiční kategorie jako jsou divadlo, opera, balet, koncert, výstava, atd. —3) záměrnost, dějovost, linearita, kontinuita a synchronnost děl je zpochybněna —4) dílo se brání zasazení do konvenčního prostředí v tradičním kontextu, cíleně porušuje bariéru mezi hledištěm a jevištěm, mezi tvůrcem a recipientem —5) nejasná je hranice mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním, mezi vážným a banálním —6) preferován je proces vzniku díla před dílem jako finálním produktem, poetika otevřeného díla —7) návrat rituální funkce umění, vtažení recipienta „dovnitř“dění (aktivizace diváka) —8) zdůraznění role komunikace a interaktivity, dochází ke vzájemnému ovlivňování světa umění a světa technologií Richard Kostelanetz (The Theatre of Mixed-Means, in: Avalanches 1990-95,SNEH 1995) uvádí přehlednou tabulku chápání prostoru, času a akce v jednotlivých formách: Bibliografie: Bosseur, Jean-Yves. Le sonore et le visuel. Dis Voir, 1992. McQuail, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Portál, 2006. Monaco, James. Jak číst film. Svět filmů, médií a multimédií. Albatros, 2006. Packer-Jordan. Multimedia: From Wagner to Virtual Reality. W. W. Norton & Company, 2001. Sokolowski-Šeďová. Multimédia : Současnost budoucnosti. Grada Publishing, 1994.