Charakteristika obecné řečtiny (helénistické koiné) • iónské elementy: iónské -ss- místo attického -tt- (qa,lassa) iónské -rs- místo attického -rr- (qa,rsei) • v morfologii / syntaxi tendence zjednodušovat, zesilovat: vlastní jména jsou bez důvodu uváděna se členem (o` vIhsou/j( h` Maria,m) mizí duál mizí slovesná adjektiva na –te,oj záliba ve složeninách (avpokaqista,nw( sunantilamba,nomai) místo prostého pádu se užívá opisů s předl. (kupř. dat. posilován předl. evn) předl. avmfi. ustupuje su,n ustupuje ve prospěch meta, evk ustupuje ve prospěch avpo, dia. to. ustupuje ve prospěch pro.j to, (kauzální) evn + dat. ustupuje ve prospěch eivj + ak. mezi spojkami se upřednostňuje i[na a w[ste finální o[pwj ustupuje vedlejší věty s i[na stojí často na místo infinitivních vazeb mizí optativ, jehož funkci přejal konj. a fut. (nadále se užívá pouze ve frazeologických spojeních typu mh. ge,noito) slovesa na –mi přechází ke slovesům pravidelným na –w (dei,knumi Ë deiknu,w) silný aorist se objevuje se slabými koncovkami (ei=pon Ë ei=pa) nepravidelné tvary oi=sqa a i;smen jsou nahrazovány tvary oi=daj a oi;damen pasívní tvary přebírají funkci mediálních tvarů, a získávají tak zvratný nebo intr. význam (hvge,rqh) význam perfekta a aoristu se zaměňuje • nejvýraznější sémantické posuny ve slovní zásobě: lale,w – mluvit (neutrálně; v klas. řečtině plácat, breptat) u`pa,gw – jít, odejít peripate,w – chodit, cestovat (přen. žít) fqa,nw – přijít, dostat se, dospět (v klas. řečtině jen předejít) avnakli,nomai( avnapi,ptw – lehnout si / usednout ke stolu avnakei/mai – být u stolu / na hostině qe,lw – chtít (místo bou,lomai) evrwta,w – prosit (v klas. řečtině ptát se) goggu,zw( goggusmo,j – reptat, reptání makroqume,w( makroqumi,a – být shovívavý, trpělivý euvdoke,w( euvdoki,a – mít zalíbení, být spokojený; záliba parakale,w – utěšovat euvcariste,w( euvcaristi,a – děkovat, díkůvzdání (v NZ označení shromáždění křesťanů) corta,zw – nasytit (v klas. řečtině jen o zvířatech) sw/ma – otrok avmpelw,n – vinice kora,sion – děvečka w-de – zde (v klas. řečtině tak, sem) ble,pw místo o`ra,w avgapa,w( (avga,ph) místo file,w( fili,a synonymně se používá o[ e[teroj a o` a;lloj( auvto.j o` a ou-toj o`( poi/oj a ti,j • stoupá počet cizích slov a vazeb přejatých z cizího jazyka, kupř.: su. o;yh| (z latinského videris) a;fej i;dwmen – použití a;fej ke zdůraznění vybízecího konj. ei; tij se používá i v jiném než podmínkovém významu, př. avpo,doj ei; ti ovfei,leij … dále viz kapitola „Neřecké elementy v nz řečtině“ • nejvýznamnější syntakticko-stylistickou změnou je ubývání participií ve prospěch parataxe (především spojka kai.) Neřecké elementy v novozákonní řečtině A) Latinismy - termíny přejaté z terminologie právní, vojenské a obchodní - v NZ je jich 27, přičemž ani jeden z nich není v LXX (tzn. do novozákonního textu se dostaly z lidové mluvené koiné palestinské oblasti v 1. stol.) kolwni,a (colonia) kenturi,wn (centurio) koustwdi,a (custodia) legiw,n (legio) mo,dioj (modius) membra,nh (membrana) dhna,rion (denarius) avssa,rion (as) kodra,nthj (quadrans) kh/nsoj (census) ti,tloj (titulus) frage,llw( frage,llion (flagello, flagellum) B) Semitismy I. septuagintismy (tj. takové jazykové jevy, které lze odvodit z doslovného řeckého překladu SZ; takových najdeme v nz řečtině většinu) • obecné semitismy: subst. a;nqrwpoj se používá ve významu „někdo“ (tij) nadbytečné používání participií evlqw,n( labw,n( avnasta,j( avpokriqei,j (kupř. avnasta.j evxh/lqen( avpokriqei,j ei=pen) figura etymologica (kupř. evfobh,qhsan fo,bon me,gan( cara/| cai,rei) figura synonymica (kupř. kakh/| no,sw| hvsqe,nhsen) opisné formy imperfekta (h=n dida,skwn místo klas. evdi,dasken) – Mk 19x; Mt 5x; Lk+Sk 57x; Jn 9x; Pavel sporadicky tzv. passivum divinum – sloveso v pasívním tvaru, jehož subjektem je myšlen Bůh (teologická, nikoli gramatická kategorie zavedená do nz vědy J. Jeremiasem) • důležité termíny z náboženské oblasti, u nichž dochází v LXX, a tím i v NZ, ke specifickému významovému posunu (zúžení) oproti klasické řečtině: do,xa – sláva (dobrá pověst), mínění / nádhera, lesk, sláva Hospodinova (srv. Ez 10,1-22; 43,1-7), sláva Ježíše Krista (Žd 1,1-4) a účast věřícího na ní (2K 4,3-6; Ř 8,11-21; Ef 1,11-19) diaqh,kh – závěť / smlouva grammateu,j – písař / znalec Písma paideu,ein( paidei,a – vychovávat, výchova / kárat, napravovat, kárání a`marta,nw( a`marti,a – zmýlit se, chybovat, omyl, chyba / hřešit, hřích a;ggeloj – posel / posel, anděl dia,boloj – pomlouvač / Satan, ďábel ptwco,j – žebrák / chudý tapeino,j – ubohý, chudý / pokorný ska,ndalon – past, nástraha / příčina pádu, odpadnutí od víry ya,llw( yalmo,j – brnkat, hra na strunný nástroj / zpívat chvalozpěv, žalm evxomologei/sqai – přiznávat se / chválit, děkovat te,rata kai. shmei/a – předzvěst, znamení / zázračné činy a znamení r`h/ma – slovo / slovo, věc grafh, – psaní, spis (jakýkoli) / Písmo, výrok (citát) Písma ca,rij – půvab, přízeň / milost yuch, - duše / duše, život ovfei,lw( ovfei,lhma( ovfeile,thj – dlužím, dluh, dlužník ve významu hřeším, hřích, hříšník (v koiné ani v LXX v tomto významu není doloženo) • slova zavedená do řečtiny Septuagintou: subst. avga,ph v předkřesťanské éře není doloženo; prvně se objevuje až v LXX; v NZ specifický význam - zdůraznění bezvýhradnosti lásky (srv. kupř. 2K 12,31-14,1; Ř 5,8; Lk 11,42; Mt 5,44; Lk 6,35; k podmíněnosti lidské lásky Boží láskou srv. 1J 4,7-21) subst. peirasmo,j( evlehmosu,nh a avkrobusti,a doložena jen v LXX a židovsko-křesťanských textech • klíčové pojmy novozákonní teologie, jejichž význam v NZ je na LXX závislý: sa,rx( sarkiko,j – tělo; to, co je pomíjivé eivrh,nh – pokoj, plnost, spása avlh,qeia – pravda; to, co je správné – důležitý teologický pojem v rámci janovského dualismu (srv. slovní spojení „já jsem pravda“, „činit pravdu“) kardi,a – srdce (jako místo porozumění, vhledu, ducha, tj. toho, co klasická řečtina vyjadřuje slovy nou/j( dia,noia( gnw,mh – srv. Mk 6,52; 8,17; Ř 1,21 a 28; Flp 4,7); opakem slovního spojení „chápavé srdce“ je srdce „zatvrzelé“ (kardi,a pepwrwme,nh( sklhrokardi,a – neologismus v LXX – srv. Ex 7; J 12,40; Ef 4,18) spla,gcna – vnitřnosti, přen. srdce (jako místo náklonnosti, soucitu, milosrdenství, tj. mimo jiné toho, co klasická řečtina vyjadřuje slovem kardi,a, hebr. slovem rachamim – srv. 2K 12; Plm 20) meta,noia( metanoei/n – změna smýšlení (LXX i nz řečtina zůstává u klasického významu, zatímco hebrejské šúv (obrat, obrácení jako začátek nového života) překládá řeckým slovem evpistre,fesqai) profh,thj – prorok evkklhsi,a – společenství, církev pa,roikoj( paroiki,a – cizinec bez občanského práva; exil evpiske,ptomai( evpiskoph, – navštívit, milostivě shlédnout, návštěva a`martwlo,j – hříšník peira,zein( peirasmo,j – pokoušet, pokušení dikaiou/n( dikaiosu,nh – ospravedlnit, spravedlnost (důležitý pojem pavlovské teologie – srv. Gal 2,15nn.; Ř 3; 2K 5,14-21) klhronomei/n( klhronomi,a – zdědit, dědictví (eschatologicky, o Božím království, apod.) e;qnh – nežidovské národy, pohané x židovský národ: lao,j ei;dwla – pohanští bůžkové • typická slovní spojení přejatá do nz řečtiny ze LXX: kai. evge,neto – a stalo se… evn evkei,naij tai/j h`me,raij – v oněch dnech evn tai/j h`me,raij tino,j – za dnů … (krále Heroda) kai. ivdou, – a hle (převážně ve vyprávění) avpokriqei,j ei=pen (popř. avpekri,qh kai. ei=pen( avpekri,qh le,gwn( etc.) – odpověděl / řekl (prosté uvození přímé řeči) ca,rin eu`ri,skein para, tini – nalézt milost u … (Boha) pro,swpon pro.j pro,swpon – tváří v tvář pro. prosw,pou – před tváří evnw,pion – před tváří dia. ceiro,j – rukou … (skrze někoho) a;rton evsqi,ein – jíst chléb, stolovat, jíst evk koili,aj mhtro,j – od lůna matky (tj. od počátku života) pa/sa sa,rx – každé tělo (tj. všichni lidé) ta. peteina. tou/ ouvranou/ – ptáci nebes oi=koj vIsrah,l – dům Izrael (= Izrael) evxanista,nai spe,rma tini, – zanechat potomstvo o` ui`o.j tou/ avnqrw,pou – syn člověka (označení, které pro svou osobu používal sám Ježíš) mi,a místo prw,th (scil. h`me,ra) – k označení prvního dne v týdnu (kupř. mi,a tw/n sabba,twn prvního dne po sobotě) ti, evmoi. kai. soi* – formulace vyjadřující nespokojenost, odmítnutí,… (J 2,4; Mt 8,29; Mk 1,24; 5,7; Lk 4,34; 8,28; LXX: Sd 11,12; 2Sam 16,10; 19,23; 2Kr 3,13; ale také Epiktétos: II,19,16.19) II. hebraismy v užším smyslu (tj. zvláštnosti přejaté z hebrejštiny, které nelze doložit jako překladatelské zvláštnosti LXX; vyskytují se zřídka) - doslovný přepis hebrejských slov (používá už LXX): amhn allhlouia ouai III. arameismy (tj. zvláštnosti přejaté z aramejštiny, které nelze vysvětlit jako A ani jako B) - doslovný přepis aramejských slov: abba effaqa mamwnaj pasca geenna maranaqa vIerousalh,m (místo v helénistické koiné běžného `Ieroso,luma) Zpracováno podle: M. Reiser, Sprache und literarische Formen des Neuen Testaments, Paderborn 2001, str. 1-49.