Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
1
(2) Konfucianismus II
2. Mencius (孟子 Mèngzĭ)
Mencius II A 6: („Lidská přirozenost je dobrá.“)
Mencius pravil: „Všichni lidé soucítí s utrpením druhých. […] Dejme tomu, že
někdo náhle uvidí dítě, které má spadnout do studny. V každém se probudí pocit
zděšení a soucitu. Není to proto, že by se chtěl spřátelit s rodiči toho dítěte, ani
proto, že by si tím chtěl získat reputaci mezi sousedy a přáteli, ani proto, že by si
ošklivil křik toho dítěte.
Nazíráno z tohoto pohledu, nemít smysl pro soucit není lidské. Nemít smysl pro
stud není lidské. Nemít smysl pro ústupnost není lidské. Nemít smysl pro to, co je
správné a co špatné, není lidské. Smysl pro soucit je klíčkem lidskosti. Smysl pro
stud je klíčkem smyslu pro náležitost. Smysl pro ústupnost je klíčkem obřadnosti.
Smysl pro správné a špatné je klíčkem moudrosti. Člověk má v sobě tyto klíčky
stejně, jako má čtyři údy. […] Všichni, kdo v sobě mají tyto čtyři klíčky, vědí, jak
je rozvíjet a naplňovat. Je to jako když oheň najednou vzplane nebo pramen
najednou vytryskne. Pokud jsme schopni je naplnit, stačí to, abychom ochránili
celý svět. Pokud je nenaplníme, nestačíme ani na to, abychom sloužili rodičům.“
 Čtyři „klíčky“ základních konfuciánských hodnot (ctností):
soucit  仁 rén = lidskost, dobro
stud  義 yì = smysl pro náležitost
ústupnost  禮 lĭ = obřadnost, rituálně korektní jednání
smysl pro správné a špatné 智 zhì = moudrost
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
2
Mencius VII A 21:
Ušlechtilý muž jedná v souladu se svou přirozeností. Může se stát velkým
boháčem, ale nic mu to nepřidá. Může žít v chudobě, ale nic mu to neubere. Je
to z toho důvodu, že jeho úděl (命 mìng) je daný. To, že ušlechtilý člověk jedná
v souladu se svou přirozeností, je dáno tím, že lidskost (rén), náležitost (yì),
obřadnost (lĭ) a moudrost (zhì) mají své kořeny v srdci-mysli (心 xīn). Když jim
dá výraz, projeví se v jeho tváři čistým pohledem, soustředí se v zádech a vlijí se
do končetin. Jeho končetiny chápou bez vysvětlování, co mají dělat.
Menciova „antropologie“:
性 xìng = přirozenost, to, co je nám dáno Nebesy při narození, co je
„od přírody“
心 xīn = srdce/mysl
志 zhì = vůle, záměr
氣 qì = „životní energie“
Mencius II A 2:
Gongsun Chou se zeptal Mencia: „Pokud byste se, pane, stal prvním ministrem
státu Qi a uplatnil v tomto státě pravou metodu (道 dào) [vládnutí], bylo by to
prakticky stejné, jako by se stal [stát Qi] hegemonem nad ostatními státy nebo
novou vládnoucí dynastií. Pokud by k tomu došlo, hnulo by to Vaší myslí (xīn)? /
byla by tím Vaše mysl rozjitřena?“
Mencius odpověděl: „Nikoliv, má mysl je nepohnutá od mých čtyřiceti let.“
[…]
„Existuje metoda (dào) jak dosáhnout nepohnutého srdce?”
„Ano, je. Například způsob, jak Bogong Yu kultivoval svou odvahu. Ve svém
výrazu nikdy neprojevil ani náznak podřízenosti a nikdy neuhnul před ničím
pohledem. Ustoupit o píď pro něj bylo stejně ponižující jako být zbit na tržišti.
Nesmířil by se s urážkou od knížete s deseti tisíci válečnými vozy o nic více, než
od obyčejného člověka v hrubém oděvu – oba stejně by bez váhání probodl
mečem. Neměl žádný respekt k druhým a odplácel hrubost všem bez rozdílu.
Anebo to, co řekl o kultivování odvahy Meng Shishe: „Hledím na porážku stejně
jako na vítězství. Někdo, kdo postupuje teprve poté, co změřil síly protivníka, a
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
3
pouští se do bitvy teprve tehdy, když zvážil šance na vítězství, pouze projevuje
zbabělost tváří v tvář přesile. Pochopitelně si nemohu být jist vítězstvím. Jediné,
co mohu udělat, je zbavit se strachu.‟
[…]
Zengzi jednou řekl Zixiangovi: „Miluješ odvahu? Jednou jsem slyšel o nejvyšší
odvaze od Mistra [tj. od Konfucia]. Pokud člověk zkoumá své nitro a zjistí, že je
v neprávu, bude se třást strachem i tehdy, pokud jeho protivníkem je prostý
člověk v hrubém oděvu. Pokud zjistí, že je v právu, postaví se klidně tisícům.‟
Způsob, jakým měl Meng Shishe pod kontrolou svou qì, je nižší než způsob,
jakým Zangzi chápal to podstatné.“
[…]
„Vůle (zhì) ovládá qì, zatímco qì je tím, co naplňuje tělo. Kamkoliv směřuje vůle,
qì následuje. Proto se říká: „Chop se své vůle, ale nepřehlížej svou qì.‟ […]
Kdykoliv se koncentruje vůle, qi se dává do pohybu, a kdykoliv se koncentruje qì,
vůle se rovněž dává do pohybu. [Např.] zakopnutí nebo spěch, to je qì, která
však zase rozněcuje („uvádí do pohybu“) mysl (xīn).“
 „všezaplavující qi“ (浩然之氣，hàorán zhī qì)
„Tato qì je nanejvýš veliká a nanejvýš pevná. Vyživuje-li se pomocí mravní
integrity a neškodí-li se jí, pak vyplňuje prostor mezi Nebem a Zemí. Tato qì je
neodlučitelná od smyslu pro náležitost (yì) a správné cesty/metody (dào), bez
nich hyne. Rodí se z akumulování správných skutků (tj. takových, které vycházejí
ze smyslu pro náležitost – yì), nedá se získat z náhodného záchvěvu náležitého
jednání.“
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
4
 ušlechtilý muž (君子 jūnzĭ) a světec (聖人 shèngrén):
Konfuciovy Hovory:
Zigong pravil: Kdyby některý vládce nejen zahrnul dobrodiním všechen prostý
lid, nýbrž i zachránil celý stát, co bys o něm řekl? Jistě bys ho nazval lidským
(rén). Mistr řekl: To by nebyla jen věc lidskosti, to by bylo již světectví (shèng).
To by nebylo snadné ani pro Yaoa a Shuna!
Mistr řekl: Jak bych se mohl odvážit pokládat se za světce (shèng) nebo muže
dokonale lidského (rén)? Avšak lze o mně říci, že o to bez ustání usiluji. A
neúnavně o tom přednáším ostatním.
Mencius
Jingzi řekl: [...] V Obřadech (lĭ) se praví: „Když zavolá otec, nevyjadřujeme
souhlas, [ale jdeme okamžitě]. Když přijde povolání od vládce, nečekáme, až
bude zapřažen kůň.“ Vy jste se nejprve chystal jít ke dvoru, ale když přišlo
povolání od vládce, rozmyslel jste si to. [Vaše jednání] se zdá být v rozporu s
pravidly rituální náležitosti (lĭ). [Mencius] pravil: Zdalipak to není jako to, co
řekl Zengzi: „Bohatství států Jin a Chu je s ničím neporovnatelné. Druzí se
spoléhají na své bohatství, já se spoléhám na dobro (rén). Druzí se spoléhají
na své postavení, já se spoléhám na náležitost (yì). V jakém ohledu jsem já
horší než oni?‟“ Řekl by toto Zengzi, kdyby to nebylo náležité? Zajisté to má
svůj smysl. Jsou tři věci, jež celý svět považuje za vznešené: postavení, věk a
charizmatická síla. U dvora se nic nevyrovná postavení, na vesnici se nic
nevyrovná [vysokému] věku a při napravování světa a spravování lidu se nic
nevyrovná charizmatické síle. Jak by se mohl ten, kdo má jen jednu z těchto tří,
vyvyšovat nad toho, kdo má dvě? Proto platí, že vládce, který chce dosáhnout
velkých věcí, má služebníky, které nepovolává. Pokud se s nimi chce radit, sám
se za nimi vypraví.
Je urozenost daná Nebesy a urozenost daná lidmi. Lidskost, smysl pro náležité,
věrnost a důvěryhodnost, neutuchající záliba v dobru, to je urozenost daná
Nebesy (čili vychází z lidské přirozenosti). Postavení vévody, ministra, velmože,
to je urozenost daná lidmi.
Každý se může stát Yaoem a Shunem.
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
5
 dokonalá osobnost světce (聖人 shèngrén):
Mencius řekl: „Za vlády hegemona (霸 bà) je lid šťasten. Za vlády [dokonalého]
krále (王 wáng) žije lid v blažené spokojenosti – pokud je uplatněn trest smrti,
lid necítí zášť, a pokud je činěn prospěch, lid necítí vděk. Lid každým dnem
směřuje k dobru (善 shàn), aniž by věděl, kdo to způsobuje. Proto platí, že kudy
ušlechtilý muž (jūnzĭ) prochází, [věci se] proměňují, a kde přebývá, projevuje se
jako božstvo (神 shén). Ti nahoře i ti dole plynou spole s Nebem a Zemí – kdo by
mohl říci, že [vláda ušlechtilého muže] přináší jen málo?
Pokud je v podnebesí jeden člověk, který si nemá rád zabíjení [tedy člověk, který
má lidskost (rén)], pak všichni lidé v celém podnebesí budou natahovat krky a
vyhlížet jeho příchod. Pokud se objeví někdo takový, lidé se kolem něho semknou
jako když se voda nezadržitelně valí dolů. Kdo to může zastavit?
 道 dào (v konfucianismu) = společenský řád, správně uspořádaný svět
Mencius
Když je v podnebesí dao ( 天 下 有 道 tiān xià yŏu dào) ， ti s malou
charizmatickou silou slouží těm s velkou a ti s malou moudrostí slouží těm
s velkou. Když v podnebesí není dào, malí slouží velkým a slabí slouží silným.
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
6
 osud, úděl (命 mìng), Nebesa (天 tiān)
Mencius:
Kdo je v souladu s Nebesy, přetrvá; kdo se staví proti Nebesům, zhyne.
Mencius řekl: Není nic, co by nebylo souzeno (mìng) [Nebesy]. Kdo je s tím v
souladu a přijímá to, jedná správně. Proto ten, kdo chápe sudbu (mìng) [Nebes],
nestojí pod padající zdí. Až do konce se držet své cesty a zemřít, to je správný
osud (mìng). Zemřít v okovech, to není správný osud.
Wang Zhang se zeptal: Říká se, že počínaje Yuem začala Cesta upadat, neboť
[Yu] nepředal [vládu] mudrci (賢 xián), nýbrž svému synovi. Je to tak? Mencius
odpověděl: Ne, není to tak. Pokud Nebesa udělí [vládu] mudrci, udělí ji mudrci.
Pokud Nebesa udělí [vládu] synovi, udělí ji synovi. V dávných dobách Shun
doporučil Nebesům Yua a o sedmnáct let později zemřel. Když skončilo tříleté
období smutku, Yu se odebral do Yang Chengu, aby se vyhnul Shunovu synovi.
Avšak lidé ze všech koutů světa ho následovali, stejně jako po Yaově smrti
nenásledovali Yaova syna, nýbrž Shuna. Yu doporučil Nebesům Yiho a o sedm
let později zemřel. Když skončilo tříleté období smutku, Yi se odebral na severní
svah hory Qi, aby se vyhnul Yuovu synovi. Avšak ti, kdo se vydali vzdát hold a ti,
kdo vedli soudní pře, se nevydali za Yiem, nýbrž za Qiem [synem Yua] a pravili:
Toto je syn našeho vládce. [...] To vše bylo způsobeno Nebesy, neboť takových
věcí lidé nejsou schopni. To, co nikdo nevykonává, a přesto je to vykonáno, to je
od Nebes. To, co nikdo nezpůsobuje, a přesto to nastane, to je osud (mìng).
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
7
3. Xúnzĭ 荀子 (3. stol. př. n. l.)
 „Lidská přirozenost je špatná“
Lidská přirozenost je špatná a to, co je v člověku dobrého, je umělé. […] Pakliže
se nechá naprostá volnost lidské přirozenosti a lidské povaze, lidé mezi sebou
jistě začnou bojovat a dojde k tomu, že bude poškozena kultura a řád bude
uveden v chaos, až nakonec dojde ke katastrofě. Proto je nezbytně nutné
uplatňovat výchovu s pomocí učitelů a prosazovat cestu/metodu (dào)
obřadnosti (lĭ) a smyslu pro náležité (yì). Teprve pak začnou být lidé skromní a
vůči sobě ústupní, dojde k tomu, že kultura a řád se prosadí a společnost bude
řádně spravována.
Mencius říká: „To, že se člověk učí, je dáno tím, že je od přirozenosti dobrý.“ Já
říkám: Tak to není. Tento výrok nevystihuje lidskou přirozenost, nebere v potaz
rozdíl mezi tím, co je přirozené a tím, co je uměle vytvořeno.
Přirozenost je od Nebes a s učením nemá v žádném případě nic společného.
Obřadnost (lĭ) a smysl pro náležité (yì) pocházejí od Světců. Lidé si je osvojují
tak, že se učí, uskutečňují je tak, že se namáhají. To v člověku, čemu se nelze
naučit a s čím není třeba se namáhat, se nazývá přirozeným, zatímco to, co se
člověk učí a s čím se namáhá, se označuje jako uměle vytvořené.
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
8
 důraz Xunzia na 禮 lĭ a 義 yì; oproti Menciovi, který zdůrazňuje 仁 rén a 義
yì:
Mencius:
Princ Dian se zeptal: „Čím se zabývá ušlechtilý muž?” Mencius řekl: „Upíná
svou vůli k nejvyšším hodnotám.” Princ se zeptal: „Co jsou to nejvyšší hodnoty?”
Mencius pravil: „Lidskost (rén) a náležitost (yì), toť vše. Zabít jediného
nevinného odporuje lidskosti. Vzít, co mi nepatří, odporuje náležitosti. Kde
člověk přebývá? V lidskosti. Kudy člověk kráčí? Cestou náležitosti. Přebývat v
lidskosti a řídit se tím, co je náležité, je vše se čím se zabývá veliký člověk.”
Mencius:
Gaozi řekl: Lidská přirozenost je jako vrba a smysl pro náležitost (yì) je jako
pohár nebo miska.Vytvořit lidskost a náležitost z lidské přirozenosti je totéž jako
vytvořit pohár z vrbového dřeva.
Mencius nato řekl: Dokážete následovat přirozenost vrby, a tak vytvořit pohár?
Nebo musíte nejprve zmrzačit vrbu, a teprve pak vytvoříte pohár? […] A musíte
také nejprve zmrzačit člověka, abyste ho učinil lidským a náležitým (rén yì)?
Jsem si jist, že tím, čeho se chopí lidé v celém podnebesí a čím zničí lidskost a
náležitost, budou právě tato vaše slova!
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
9
 osud, člověk a Nebesa
Konfuciovy Hovory:
Mistr řekl: Nikdo mě nechápe! Zigong řekl: Co tím myslíte, že vás nikdo
nechápe? Mistr řekl: Nechovám zášť vůči Nebesům, ani neobviňuji [z vlastních
nezdarů] druhé. Avšak studium zde dole mě vyzdvihuje vzhůru – kdo mě chápe,
jsou pouze Nebesa!
Mencius:
„Je urozenost daná Nebesy a urozenost daná lidmi. Lidskost, smysl pro náležité,
věrnost a důvěryhodnost, neutuchající záliba v dobru, to je urozenost daná
Nebesy (čili vychází z lidské přirozenosti). Postavení vévody, ministra, velmože,
to je urozenost daná lidmu.“
Mencius:
Mencius pravil: „Vyčerpávajícím způsobem dát průchod své mysli (心 xīn)
znamená pochopit svou přirozenost (性 xìng). Když jsme jednou pochopili svou
přirozenost, pochopili jsme Nebesa. Uchováváním ducha a udržováním
přirozenosti sloužíme Nebesům. Ať už máme zemřít mladí či staří, nechováme
v srdci pochybnosti, kultivujeme sebe sama v očekávání smrti. Tím stojíme pevně
ve svém údělu (命 mìng).“
Xunzi:
Nejednat a přesto dovršit, neusilovat a přesto získat – to se nazývá úkolem
Nebes. Ve shodě s tím platí, že člověk, jakkoliv hlubokomyslný, o tom neuvažuje;
jakkoliv velký, nezkouší na tom své schopnosti; jakkoliv rafinovaný, nezkouší to
zkoumat. Tomu se říká nesnažit se soupeřit s Nebesy o jejich úkol. Nebesa mají
roční období, Země má své zdroje, člověk má své nástroje vládnutí. Proto se říká,
že mohou utvořit triádu. Vzdát se toho, čím [člověk] přispívá k této triádě, a
toužit po tom, co tuto triádu tvoří, je pošetilost.
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
10
Jsou řád a chaos dílem Nebe? Říkám: Slunce, Měsíc, hvězdy a souhvězdí,
nebeská znamení, kalendář, to vše bylo stejné jak za Yua (tj. moudrého
zakladatele dynastie Xia), tak za Jiea (tj. posledního vládce dynastie Xia,
archetypálního zloducha). Avšak za Yua panoval řád a za Jiea chaos. Proto řád
a chaos nemohou být dílem Nebe.
Když padají hvězdy nebo naříkají stromy, celý stát zachvátí strach. [Lidé] se
ptají: Čím je to způsobeno? Odpovídám: Ničím to není způsobeno. Jsou to jen
proměny Nebe a Země, transformace yinu a yangu, zřídka vídané jevy. Divit se
jim je přípustné, avšak mít z nich strach je nesprávné. [...]
Když lidé obětují, aby pršelo, a následně skutečně prší, co to znamená?
Odpovídám: Nic to neznamená, je to stejné, jako když neobětují, a stejně prší.
Při zatmění slunce nebo měsíce se [lidé] snaží [rituálně] pomáhat, když je sucho,
obětují za déšť, a důležité věci rozhodují teprve poté, co provedli věštebné úkony.
Provedením těchto úkonů však nedosáhnou toho, o co usilují – pouze tomu
dodají zdobenou ceremoniální formu. Proto platí, že ušlechtilý muž (jūnzĭ) to
považuje za zdobnou ceremonii, avšak lid to považuje za [komunikaci] s božstvy
(神 shén). Považovat to za zdobnou ceremonii je příznivé, ale považovat to za
[komunikaci] s božstvy je nepříznivé.
Handout I – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
11
孝 xiào / siao = synovská oddanost
Konfuciovy Hovory:
Ziyou řekl: Takových, kteří jsou oddaní rodičům (xiào) a uctiví k starším
bratrům, a přesto mají sklon odporovat svým pánům, je málo. A někdo takový,
kdo nemá sklon odporovat pánům, a přesto touží vyvolat povstání, tu ještě nebyl.
Ušlechtilý muž se soustředí na kořen. Když je kořen pevně zapuštěn, zrodí se
pravá cesta (dào). Synovská oddanost a uctivost ke starším bratrům je kořenem
lidskosti.
Kanonická kniha synovské oddanosti (孝經 xiàojīng ):
Tělo, údy, vlasy a kůži dostáváme od rodičů. Počátek synovské oddanosti je
neopovážit se jim způsobit újmu. Završením synovské oddanosti je prosadit se,
konat v souladu se správnými zásadami, rozšířit svou slávu na budoucí pokolení,
a tím zviditelnit své rodiče. Synovská oddanost počíná ve službě rodičům,
pokračuje v službě vládci a končí prosazením se.