xviii
(Cím to je, že tento človek, tak zarmoucený smrtí manželky a jediného syna a nadto usouzený těžkým sporem, který
práve vede, není v této chvíli vůbec smutný a vypadá, jako by se ho vůbec netýkaly všechny ty trýznivé a zneklidňující myšlenky? Není čemu se divit: právě mu přihráli míč a on jej musí odpálit spoluhráči. Je zaměstnán úsilím, aby ho zachytil, až klesne od stropu, a získal bod. Jak můžete chtít, aby myslil na své záležitosti, když zde má jinou záležitost k zvládnutí. Hle, toť starost, která si zaslouží, aby zaujala tuto vznešenou duši a z mysli zapudila všechny ostatní myšlenky! A tento člověk, zrozený, aby poznal vesmír, aby si udělal o všem úsudek, aby řídil celý stát, vizte, je zaujat a zcela naplněn starostí, jak chytit zajíce!
A i kdyby se k takovým věcem nesnížil a snažil se být ustavičně vzepjatý, bude jen tím pošetilejší, protože se bude chtít povznést nad člověčenství; a koneckonců je to jen člověk, to znamená schopný máločeho i lecčeho, všeho a ničeho. Není to ani anděl, ani zvíře, ale člověk.)
lvu
• #
■
Spravedlnost, sila. Je správné řídit se podle toho, co je spravedlivé:Je nutné
řídit se podle toho, co jemejsilnější^ « ">r":;;!:: Spravedlnost, již neprovází síla, je bezmocná. Síla,yižoife provází spravedlnost, je tyranská.
Proti spravedlnosti, neprovází-li ji síla, se zvedá-vzdor, protože se vždycky vyskytnou nějací zlosyni. Na sílu, již neprovází "spravedlnost,' si íidé stěžují.: Proto je nutné spojit spravedlnost a sílu, a tedy ar to, co je spravedlivé, je i SM * a to, co je silné, áť je i spravedlivé. . ,, Y
Spravedlnost je předmětem sporů. Síla ješnadno rozeznatelná a nesporná. A tak nebylo možné svěřit sílu spravedlnosti, neboť síla spravedlnosti odporovala a tvrdila o ní, že není spravedlivá a že ona sama je spravedlivá. Protože tedy lidé nebyli s to prosadit, aby to, co je spravedlivé, bylo i silné, prosadili, aby bylo spravedlivé to, co je silné.