„ZVRHLÉ UMĚNÍ“ V PROTEKTORÁTU


Český termín „zvrhlé umění“ je překladem německého „Entartete Kunst“. Nacismus jím označoval
umělecká díla, která neodpovídala jeho ideologickým požadavkům na rasově a ideově „čisté“, obsahově
a vizuálně srozumitelné a nacionálněsocialisticky angažované umění. Nechvalně ho proslavila
stejnojmenná výstava v Mnichově v roce 1937, dehonestující zejména tvorbu avantgardy. V
protektorátu nacisté nepostupovali až tak radikálně, přesto ale z tohoto hlediska cenzurovali
výstavy, galerijní sbírky apod. Označení „zvrhlé umění“ mnohdy sloužilo i jako nástroj k vyřizování
osobních účtů. Příkladem je posudek napsaný malířem a grafikem Adolfem Alexem (Jelínkem) pro
Ministerstvo školství a lidové osvěty v roce 1943. Týkal se výstavy Aloise Fišárka a posmrtné
výstavy Alexova bývalého spolužáka Jana Trampoty. Alex odsoudil díla obou malířů jako „zvrhlá“ a
ministerstvu nedoporučil jejich nákup. Uvedené ministerstvo sestavilo v roce 1944 zvláštní seznamy
českých „zvrhlých“ malířů. Kritéria, podle kterých se při výběru postupovalo, znovu spíš svědčí o
osobních postojích jejich autora či autorů, než o předem jasně definovaných pravidlech. Seznamy
byly pravděpodobně určeny pro širokou síť Veřejné osvětové služby, která ministerstvu podléhala a
měla dohlížet na umělecký provoz v jednotlivých regionech. Rovněž byly použity při výběru osob pro
totální nasazení. Zcela nesporným měřítkem však byla rasová příslušnost. Za názornou ukázku jeho
uplatnění v praxi lze považovat doklad inventury umělecké sbírky pražského magistrátu v době jejího
převodu z osvětového odboru na hospodářský. Je v něm přípis, že „obrazy Žida Alfréda Justitze:
‚Zátiší‘ a ‚Figurální komposice‘ nebyly převzaty pro Galerii.“ Malby kupodivu nebyly zničeny, ale
uskladněny v depozitářích. Dodnes jsou součástí sbírek Galerie hlavního města Prahy, dokonce stále
pod stejnými inventárními čísly.


Milan Pech


Literatura:

Stephanie Barron, Degenerate Art. The Fate of the Avant Garde in Nazi Germany, Harry N. Abrams, Los
Angeles 1991.

Fritz Kaiser, Führer durch die Ausstellung 'Entartete Kunst', Verlag für Kultur und
Wissenschaftswerbung, Berlin 1937. (Dostupné z:
http://www.archive.org/details/Kaiser-Fritz-Fuehrer-durch-die-Ausstellung-Entartete-Kunst)

Donald Kuspit, Diagnostic Malpractice. The Nazis on Modern Art, v: Artforum 25, November 1986, s.
90–98. (Dostupné rovněz z: Donald Kuspit, The New Subjectivism: Art in the 1980s, UMI Research
Press, New York 1988, s. 93–106.)

Milan Pech, „Zvrhlé umění“ v protektorátu, v: Hana Rousová (ed.), Konec avantgardy? Od mnichovské
dohody ke komunistickému převratu, Arbor vitae, Praha 2011, s. 99–112.

Peter Reichel, Svůdný klam Třetí říše. Fascinující a násilná tvář fašismu, Argo, Praha 2004, s. 299
–309.

Karel Teige, Entartete Kunst, v: Kvart 4, 1945, č. 1., s. 42–59. (Dostupné rovněž z: Karel Teige,
Osvobozování života a poezie. Studie ze 40. let, Aurora, Praha 1994, s. 59–86.)