Vývojová psychologie Bohumíra Lazarová llazarova@phil.muni.cz Literatura • Atkinson, R. a kol. Psychologie. Praha: Victoria Publishing, 1995. • Čáp,J.; Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. • Kern a kol. Přehled psychologie. Praha: Portál, 1999. • Langmeier,J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. • Macek, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003 • Pouthas,V., Jouen, F. Psychologie novorozence. Chování nejmenšího dítěte a jeho poznávání. Praha: Grada, 2000 • Stuart-Hamilton,I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. • Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000. • Atd. (Matějček, Říčan, Příhoda, Kuric…) Základní otázky Předmět vývojové psychologie Vývojová psychologie zkoumá souvislosti a pravidla vývojových proměn v jednotlivých oblastech lidské psychiky a usiluje o porozumění jejich mechanismům. • Zkoumání psychického vývoje lidského jedince od narození do smrti (v tomto pojetí = ontogenetická psychologie). • Sleduje involuci a evoluci psychických procesů, stavů a vlastností osobnosti ve všech obdobích života. • Předmět zkoumání vývojové psychologie je možné rozšířit o fylogenetické a antropogenetické hledisko vývoje. Evoluční vývoj Ch. Darwin (1859): evoluční vývoj je organizován podle dvou základních kritérií: • přežití • reprodukce Ti, kteří přežívají a prosperují, předávají svým potomkům genetickou informaci. Méně adaptivní nejsou tak odolní. Darwinova teorie - impuls pro evoluční biology. Teorie vývoje zvířat, ale i implikace pro vývoj člověka: • etologie • sociobiologie. Nezabývají se přímo vývojem mentálních procesů. Etologie a sociologie Etologie studium zvířecího chování se zvláštním zřetelem k chování v přirozeném prostředí (včetně primátů) (Lorenz, 1935, 1963). Paralely mezi chováním zvířat a lidí. Sociobiologie Kontroverzní proud v rámci etologie. Ve větší míře přikládají váhu genetickým faktorům pro organizaci skupinového a sociálního chování. Balancování mezi egoistickou a altruistickou motivací (podmínky pro přežití vlastní – rodu). Duševní vývoj • Psychický vývoj je zákonitý proces, má podobu posloupnosti na sebe navazujících vývojových fází. • Duševní vývoj je proces zahrnuje vzestupné i sestupné změny (stárnutí). • Oblasti psychického (duševního vývoje): biosociální vývoj (změny spojené s tělesným vývojem), kognitivní vývoj (poznávání, myšlení, učení…) a psychosociální vývoj (prožívání, mezilidské vztahy…). Ve vzájemné souhře (viz dále) Kvalitativní a kvantitativní změny • Vývoj: kvantitativní i kvalitativní změny • Růst: týká se kvantitativní stránky vývoje (zvětšování a množení buněk) • Zrání: zákonitá posloupnost vývojových změn (funkce genotypu), stanoví limity, je podmínkou, předpokladem pro učení • Učení: většinou důsledek působení sociálního prostředí, obecná nebo specifická zkušenost Metody • Účely výzkumné (hledání obecností) – výzkumy longitudinální, průřezové • Účely klinické, poradenské - vyšetření jednotlivců (hledání individuálních zvláštností) Metody: dětská psychodiagnostika (Svoboda a kol.) Činitelé vývoje • Genotyp - ne všechny informace se uplatňují ve stejné míře • Fenotyp Bio-psycho-sociální determinace (spolupůsobení hybných sil ... Př. vznik vrásek, stárnutí) Činitelé utváření osobnosti a znaky jedince Podle: Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal. ISBN 80-85947-80-3 získané konstituční kongenitální vrozené zděděné genotyp fenotyp Souhrn genetické informace Mutace genů Prenatální a perinatální vlivy Konstantní vlivy fyzikálněchemické, toxické, senzorické Variabilní vlivy přírodního a sociálního prostředí. Výchova a výuka. Socializace. početí porod vývoj Teorie životní cesty (biodromální) Zkoumání lidského života jako celku, vývoj jako sled vzájemně závislých událostí P. Baltes (1987): tři skupiny vývojových vlivů: • Vlivy determinované fyzickým věkem (biologické, psychické, a kulturní faktory automaticky korelují s věkem a jsou předpověditelné na základě věku, dají se více méně vztáhnout na každého jedince) • Vlivy determinované historicky (dlouhodobé historické vlivy - období krize, urbanizace, industrializace atd.) (krátkodobé historické vlivy, vztahující se na jednu epochu - válka, epidemie…) • Non-normativní vlivy (biologické či kulturní události, které jsou jedinečné ve vztahu k jedinci) Jejich souběžnost či následnost se nedá předpovědět (případové studie). Zákonitosti vývoje Zákonitosti vývoje (vývoj=řada zákonitých změn) • Jde o somatickou a psychickou složku ve vzájemné interakci • Jednotlivé fáze vývoje na sebe navazují • Vývoj je nerovnoměrný, fáze rychlejšího a pomalejšího vývoje fcí • Vývoj je individuální, neopakovatelný • Vývojová retardace – zpomalování vývoje • Diferenciace (vznik nového) a integrace (souhra) • Jednota organismu a prostředí .... • Senzitivní (kritická) období (zvýšená vnímavost k určitým vlivům v určitém období) (např. viz Erikson – dále) L. S. Vygotskij Zóna nejbližšího vývoje Období, které těsně předchází nové vývojové etapě, bývá vnímavější, pohotovější zareagovat na vnější podněty, takže se v něm dá nástup změn urychlit. Zóna nejbližšího vývoje - období, kdy se dítě blíží k nové vývojové etapě - za určitých podmínek (za pomoci dospělého) ji může dosáhnout snadněji. ZNV - vzdálenost mezi aktuální úrovní výkonu (tj. současnou, realizující se úrovní schopnosti dítěte řešit určitý úkol) a potenciální vývojovou úrovní. Dobré je jen takové učení, které jde před vývojem. Periodizace vývoje – teorie vývoje osobnosti Erik Erikson Období psychosociálního vývoje 1. První rok života důvěra x nedůvěra důvěra a optimismus 2. Druhý rok autonomie x pochybnost pocit sebekontroly a dostatečnost 3. Třetí až pátý rok iniciativa x vina účelnost a zaměření, vlastní aktivita 4. Šestý rok až puberta píle x méněcennost zdatnost v ... dovednostech 5. Adolescence identita x zmatek celistvá představa o sobě 6. Mladší dospělost intimita x izolace schopnost mít závazky, trvalé vztahy 7. Střední dospělost generativa x stagnace zájem o rodinu, péče o společnost 8. Pozdní věk integrita x zoufalství pocit naplnění, smíření se smrtí Psychodynamické pojetí. Konflikt dvou tendencí – pozitivní a negativní. Psychosociální krize. Vnitřní dítě (Literatura: Bradshaw – Návrat domů). Vývojové úkoly R. J. Havighurst (1948): • Ve vývojovém úkolu jsou zahrnuty jak potřeby a očekávání společnosti, ve které jedinec žije, stejně jako jeho individuální potřeby a očekávání. Pro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost (kultura) určité osvědčené vzorce chování (patterns). • “Teachable moment", (Havighurst,1948), tj. senzitivní okamžik pro zahájení učení. Je-li toto krátké období optimálního startu promeškáno, je mnohem obtížnější úkol následně zvládnout. Také předběhnutí vývojového úkolu je spojeno s řadou obtíží. • Jedno stádium je přípravou na druhé Periodizace vývoje – teorie vývoje osobnosti Sigmund Freud Psychodynamické pojetí Fáze orální ústa jako zdroj slasti, udržování kontaktu, poznávání… Fáze anální utváří se vztah k sobě samému, rodí se schopnost ovládání, kontroly (zadržet - vypudit) Fáze falická identifikace s vlastním pohlavím, Oidipovský komplex – vztah k rodičům Fáze latentní skrytá, slabá orientace k dosahování slasti, orientace na výkon Fáze genitální heterosexuální zaměření, orientace na druhé Periodizace vývoje Jean Piaget • Fáze senzomotorické inteligence (do 2 let). Fáze praktického - senzomotorického poznávání objektů v čase a prostoru. Orientace v okolí. • Fáze symbolického/předpojmového myšlení (do 4 let). Schopnost používat symboly – slova, gesta, obrázky, které nahrazují reálné objekty. Učí se pracovat s jazykem a výtvarným vyjádřením. • Fáze názorného myšlení (do 7 let) Mentální operace, dítě dokáže pracovat s představami. • Fáze konkrétních logických operací (do 11 let). Dítě systematicky uvažuje o objektech, číslech, čase, prostoru, příčinnosti apod. Uvědomuje si vztahy (např. stejné množství může měnit tvar…) • Fáze formálních logických operací (od 11-12 let). Člověk začíná přemýšlet o světě jinak než jen na úrovni činností nebo jednoduchých symbolů. Domýšlí důsledky, testuje hypotézy. Hlavním hlediskem pro členění vývoje je vývoj myšlení. Důležité je, jakým způsobem dítě uvažuje. Vývojová stádia různá hlediska Hippokrates, Amerling: jaro (mládí), léto (muž – žena), podzim (rodič), zima (kmet) (vždy 3x7 let) Cicero: slabost, divokost, vážnost, zralost Komenský: • Orbis Pictus - 7 období - dítě, pachole, mládenec (děvče), jinoch (panna), muž (žena), starý muž (bába), kmet (sešlá bába) • Vševýchova – 8 období - škola zrození, dětství, chlapectví, jinošství, mladost, škola mužného věku, stáří a smrti Vývojová stádia Biodromální psychologie – vývojové úkoly v jednotlivých stádiích, každé stádium je přípravou na další stádia Srovnat jednotlivé autory!!! Vymezit věkovým obdobím. • Prenatální období • Novorozenecké období • Kojenec • Batole • Předškolní věk + vstup do školy • Školní věk (dětství) (mladší), prepuberta (střední) • Puberta (starší školní věk) • Adolescence • Dospělost (mladší, střední, pozdní) • Stárnutí a stáří Psychologie nenarozeného dítěte Prenatální období • Plod má schopnost reagovat (selektivně). • Plod je schopen nejjednodušších forem učení (rozlišuje mezi podněty) • Fyziologický způsob komunikace. Smyslová komunikace (změna polohy, zvuky, chuť) Výzkumy: Zkoumání prenatálních pohybů (sonografie, 70. léta), adaptace plodu na tělo matky, vyhledávání pohodlí, příprava na život „venku“, pohybové návaznosti. Smyslové vnímání – transnatální návaznosti zejména chemickosenzorické a sluchové (Pouthas, Jouen) Vztah matka - dítě (návaznost) Vliv negativního postoje matky: • primárně přenášen emocemi • sekundárně nevhodným způsobem života v těhotenství Perinatální období Zátěž pro dítě (světlo, hluk, chlad, pevná podložka, dýchání...) Rizika: • předčasný porod (nedonošenost), viabilita (životaschopnost) plodu (od 1500 g) - nízká porodní váha • dlouhý porod, mechanické poškození plodu • asfyxie (přidušení dítěte) Riziko poruch psychického vývoje, disharmonického vývoje NoVoRoZeNeC (1-2 měsíce) Poporodní adaptace do 24 hodin. Znaky donošenosti, klasifikace novorozenců. Screening metabolických poruch. Reakce na základě reflexů - sací, pátrací, polykací…. Fylogeneticky starší reflexy: Moroův, Robinsonův (uchopovací), plovací pohyby, kráčivý Nehotový NS (podkorové řízení a prodlouženou míchou), regulace teploty, Vrozené způsoby chování: vnímání okolí – rozlišování podnětů, křik, období bdění, uspokojování primárních potřeb Predispozice k učení, neonatální imitace. Interakce, začátek primární vazby KOJENEC (do 1 roku) Prudký vývoj motorický a smyslový. Postupná myelinizace nervových vláken, funkce mozkové kůry – prodlužuje se doba bdění. Kognitivní vývoj - Proces diferenciace – rozlišuje známé a neznámé (raná zkušenost). Receptivní fáze – otevřenost podnětům. Zraková a sluchová dominanta. Polysenzorická identifikace (všemi smysly). Do 4. měsíce převažuje zájem o vlastní tělo, od 4. měsíce - zájem o okolí. Po 8. měsíci začíná anticipovat, co se stane (příčina – následek) Řečový vývoj • křik – broukání – slabiky – slova (1 rok) – citoslovce, jména, podstatná jména Kojenec – sociální vývoj • Hra: vlastní tělo, chrastítka (poznávání všemi smysly) • Primární vazba na matku (jistá, nejistá – vyhýbavá, nejistá – úzkostná, nejistá - ambivalentí). Výchova: • Otázka pravidelnosti, řádu, rituálů • Přiměřenost podnětů - deprivace x přetěžování Poznává známé tváře, diferencuje v reakcích, citlivě reaguje na atmosféru (hluk, křik, nervozitu, hádky…). Závislost. Rodí se důvěra. Orální stádium. BATOLE (do 3 let) Tělesný a motorický vývoj • Kosti nejsou osifikovány, první dentice. Chůze – pohybové dovednosti, rozvoj jemné motoriky. Rozvoj vnímání • Tvary, barvy, velikost (množství jen intuitivně – odhadem). • Vzdálenost a čas – s obtížemi. Vazba na přítomnost. Myšlení • Zvídavost, trvání objektů, pravidla a posloupnosti. Dětské afektivní úsudky. • Symbolické - předpojmové myšlení. Symbol je napodobením reality. Předpojem – označuje předměty pojmy – s nimiž má zkušenost. Hodně informací, chybí propojení. Řeč • Nástroj komunikace a přizpůsobení. Spojování slov, agramatismy, novotvary, pasivní a aktivní slovník. • Věk autonomie, expanze (samostatný pohyb) • Rozlišení mezi retencí (udržením) a eliminací (opuštěním, odhozením) – možnost rozhodování • Potřeba aktivity • Sebeuvědomění Batole - emoční a sociální vývoj • Potřeba emancipace, ale i stability. • Egocentrismus, rozvoj jáství „Já“, „Já sám“, uvědomění si nezávislosti vlastní existence. • Negativismus a vzdor – možnost odmítání a rozhodování, snaha po bezodkladném uspokojování potřeb - zdroj konfliktů. (Afektivní respirační křeč). • Emoce se diferencují (zlost, lítost…). Separační úzkost. • Napodobování, hra s vrstevníky – paralelní - konflikty, experimentace. Předškolní věk Tělesný a pohybový vývoj • Dlouhé kosti, obratnost (běhá, šplhá, jezdí na kole, plave, lyžuje...), rovnováha, • Sebeobsluha, ruční a domácí práce. Kresba (napodobuje realitu). Kognitivní vývoj a vývoj myšlení • Zvídavost - důvody a souvislosti. „Proč?“ • Dobrý pozorovatel, detaily, napodobování (přesné představy - eidetismus). • Předoperační stadium inteligence (Piaget). Názorné myšlení, intuitivní, prelogické. Vlastní obraz světa (jak funguje). Doplňuje fantazií (konfabulace). Romantismus. Znaky myšlení: - egocentrismus (úsudky na základě subjektivních preferencí), - fenomenismus (fixace na některé podstatné znaky – velryba musí být ryba), - vazba na přítomnost (prezentismus), - magičnost (dokreslení reality fantazií), - absolutismus (poznání má trvalý charakter – děti se hádají). - Dětské úsudky: Animismus (neživým věcem dává vlastnosti živých bytostí), arteficialismus (všechno někdo „udělal“: Kdo sem dal ty hory?). Řeč • Věty, gramatická pravidla. Patlavost či jiné vady řeči. Básničky, říkanky, zpěv. Rozvoj řeči pomocí pohádek, vyprávění… Předškolní věk - Sociální a emoční vývoj • Hra - dominantní činnost. S vrstevníky – námět hry „na něco“, pohybové a konstruktivní (stavebnice, kreslení…). • Význam hry. • Rozvoj prosociálního chování (pomáhat, půjčit…). • Odměny a tresty (vnější řízení). • Přejímání názoru dospělých (i na sebe sama) – heteronomní morálka. • Oidipovský komplex. Gender role. • Citová vazba na rodiče - riziko citové deprivace. • Učí se řídit emoce. Pocity viny. Žárlivost. Sklon k vychloubání, majetnické sklony. Vstup do školy • Povinnost. Vliv názorů a postojů rodičů Způsobilost pro školní práci: • Školní zralost - kompetence pro zvládnutí nároků základní školy spíše závislé na zrání (např. zralost kognitivních funkcí, unavitelnost, pozornost, emoční a sociální zralost). Zrání NS. Lateralizace ruky. Motorická obratnost a jemná motorika. • Školní připravenost – kompetence pro zvládnutí nároků základní školy, na nichž se podílí učení (např. sebeobsluha, pracovní návyky, poslušnost…). Hodnota a smysl vzdělávání, chování, způsob komunikace, sociální připravenost – rozlišování rolí, normy chování. Posuzování školní způsobilosti Orientačně v mateřských školách, při zápisu (screening), lékaři. Někdy psycholog, příp. speciální pedagog . Odklad ŠD. HRA Kojenec: Vlastní tělo, manipulace s předměty. Batole: Experimentace, napodobování. Hračky, symboly. Paralelní hra. Předškolák: Námětová hra, konstruktivní, senzomotorická (kresba, obrázkové knížky), pohybové hry, s pravidly - pexeso, stolní hry. Rozvoj spolupráce. Školní věk: Námětová hra, pohybové hry, s pravidly, senzomotorické (kresba, četba, karty), konstruktivní hry. Vliv skupiny. Rozvoj zájmů, sbírání předmětů. Školní věk Raný školní věk od 6-7 let do 8-9 let Střední školní věk do 10 – 12 let Vnímání - smysl pro detaily, všímavost k odlišnému. Myšlení - fáze konkrétních logických operací (Piaget). Myšlenkové operace. Číselné operace, čas, úvahy. Proměnlivost jako základní vlastnost reality. Období realismu – dítě akceptuje skutečnost jako danost. Posuzují skutečnost z více hledisek. Učení Nápodobou, pokusem a omylem, logickým odvozením. Školní věk – emoční a sociální vývoj Sebepojetí Rozvoj sebehodnocení. Potřeby seberealizace přibývá postupně. Emoční vývoj Větší vyrovnanost ve středním školním věku. Sociální vývoj Převzetí role školáka. Konfrontace a srovnávání se spolužáky, hodnocení výkonu. Potřeba uznání. Vázanost na učitelku v raném školním věku, pak přibývá kritičnosti. Vztah s vrstevníky, ve středním a starším školním věku uspokojují mnohé potřeby. Specifický způsob komunikace. Konformismus. Vlastní skupinové normy. Ve starším věku přibývá solidarity. Identifikace se skupinou stejného pohlaví až do puberty. Hry pohybové, námětové, konstruktivní a kresba. Začíná četba. Vliv médií. Ideály. Vztah ke zvířatům. Školní věk Příčiny negativního sebehodnocení: - Opakované neúspěchy (i dílčí) - Osobnostní charakteristiky, nízká frustrační tolerance - Handicap - Vliv prostředí, rodiny - ....................... --------------------------------------------- - Zrcadlová teorie (podceňování ze strany rodičů, učitelů...) - Teorie modelu (vliv vlastního sebehodnocení rodičů) Vývojové poruchy - pojmy • Disharmonický vývoj osobnosti (zvláštnosti v chování, labilita, jen nerovnoměrný vývoj int., často dg. ADHD nebo SPU). Riziko: výskyt poruch chování a soc. pat. jevů u dětí (agresivita, šikanování, krádeže, záškoláctví apod.) • Syndrom ADHD – porucha pozornosti s hyper/hypoaktivitou (LMD) • Specifické poruchy učení (dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie, dyspinxie, dyspraxie, dysmúzie…) etiologie, tendence nepatologizovat, integrace. • Poruchy řeči např. dyslalie, dysartrie, koktavost • Deprivace a subdeprivace (fyzická a psychická – emoční, kognitivní…), příznaky a některé důsledky (např. substituční krádeže…) • Neuroticismus (neurotická reaktivita) Jednotlivé neurotické symptomy (okusování nehtů, vlasů, tiky, somatizace…), u mladších dětí např. enurézy, noční děsy, afektická dětská křeč apod. U starších dětí neurastenické syndromy. • Poruchy příjmu potravy u pubescentů a adolescentů. • Syndrom CAN (zneužívané a týrané děti) typické projevy v chování (např. A. Bentovim, 1998; P. Pöthe aj.) Pubescence Vliv sekulární akcelerace (urychlování vývoje) Výrazné změny tělesné. Růst a vývoj svalů. Hormonální produkce. Vliv na psychiku - emoční vypětí, rozkolísanost. Přecitlivělost, podrážděnost, vzdor a vztahovačnost. Ztráta jistot, potřeba nové stabilizace. Sklon k dennímu snění, riziko depresí. Myšlení Důraz na uvažování, stádium formálních logických operací. Hypotetické uvažování. Systematičnost. Úvahy o budoucnosti. Polemika. Nevyzrálost postojů. Mechanismus kyvadla. Zhoršená pozornost. Pubescence Korekce sebepojetí. Pohled do sebe – období introverze. Hledání sebe sama, pochybnosti, nespokojenost. Vliv vrstevníků na sebehodnocení. Důležitost zevnějšku. Po neúspěchu mnohdy klesají aspirace. Sociální vývoj Odmítá podřízené role. Tendence osamostatnit se. Kritičnost, obranné reakce. Frustrace a nedorozumění s dospělými. K dospělým netolerantní. Konflikty. Nechuť ke kompromisům, odmítání zbabělosti, submisivity, formalit, apod. Specifický komunikační styl. Odpoutání od hodnot rodiny. Normy vrstevníků. Peer programy. Mají povinnosti, ale ne mnoho práv. Erotické city. Estetické city. Profesní orientace Vyhraňují se zájmy, četba, hudba. Ideály. Výchova k volbě (sebepoznání – informace – rozhodování). Výchovné zásady Vývoj morálky (moral stages) Lawrence Kohlberg (USA 1927-1987) • prekonvenční úroveň (orientace na trest, egocentrismus, podřízení se moci, egoismus, uspokojení vlastních potřeb) • konvenční úroveň (konformita se standardními obrazy společnosti „dobré dítě“) • postkonvenční úroveň (orientace na sociální smlouvu, společně sdílené hodnoty orientace na svědomí, respektování druhých). Typy charakteru Robert J. Havighurst (USA) • amorální charakter (psychopatická osobnost, nedostatek ohledů na zájmy druhých, uspokojování vlastních potřeb) • prospěšný charakter (formální ohled na mínění ostatních, pokud chybí vnější kontrola, chová se bez zábran) • konformní charakter (internalizace toho, jak se chovají druzí, více kontroly, ohled na ostatní „aby se neřeklo“) • iracionálně vědomý charakter (abstraktní principy jako je čestnost, strnulá aplikace abstraktních morálních principů, bez ohledu k realitě...) • racionálně altruistický charakter (realistická morálka, jedná s ohledem na danou situaci a možné důsledky, zvažuje hledisko sociálního dopadu). Adolescence Zpomalení až zastavení růstu. U chlapců později. Tělesná krása, pohlavní zralost. Tělo středem pozornosti. Zlepšení výkonnosti. Sport. Rozpory – někdy bouřlivý separační proces, postupná stabilizace, psychické osamostatňování, zlepšení vztahů s okolím kolem 20. roku. Ukončování přípravy na život a profesi. Snaha rychle dosahovat cílů. Často ukvapenost. Formální dospělost. ADOLESCENCE Myšlení a rozvoj inteligence Všechny myšlenkové operace. Převaha práce s pojmy (ne obrazy). Fluidní inteligence (bystrost) na vrcholu. Harmonizace, flexibilita v myšlení, nové způsoby řešení. Divergentní myšlení. Věcnost a snaha o objektivitu. Sociální zájmy, světonázorové diskuse. Preference rychlých a zásadních řešení (krajní, absolutní). Absolutní morálka (autonomní), altruismus. Sebepojetí Vliv vzhledu, atraktivity a vlastního úspěchu. Zdravé sebehodnocení: znalost své hodnoty, slabých a silných stránek, zvládají neúspěchy, zvládají úspěch – chybí pokora. Vrchol zápasu o identitu (znát se, rozumět svým citům, čemu věřím, co dokážu, kam směřuji, vědomí vlastní jedinečnosti, vědomí kontinuity...) Adolescentní moratorium (Erikson) – pozastavení, odklad úkolů – orientace na jeden zájem (např. hudba, sport, sex...), všechno ostatní počká Adolescence Emoce • Silné zážitky, nadšení, potřeba úspěchu a jeho prezentace Sociální situace • Nová sociální pozice. Plnoletost, zodpovědnost. Závislost na rodině. Zaměření na budoucnost, první trvalejší vztahy, ideál partnera. • Identifikace se skupinou. Faktory ovlivňující výběr přátel (zájmy, tradice, status, věk, rasa, pohlaví, vzhled, intelekt, zájmy, hodnoty…, apod.). Vliv part (kladné i záporné), stereotypy v chování, filozofie. • Zábavy v adolescenci (potřeba hry, soutěže, poznání, vybití energie….sport, cestování, hudba a tanec, literatura, média, filmy a divadlo). • Mění se vztah k víře. Nové hodnoty. Důležitá je svoboda. • Příprava na povolání. Učení a profese jsou často pojímány jako nutné zlo. Dospělost Období mladé dospělosti 20 – 35 let Období střední dospělosti 35 – 50 let Období starší dospělosti 50 – 60/65let Znaky dospělosti: • Samostatnost, relativní svoboda vlastního rozhodování a chování, • Větší sebejistota a sebedůvěra, • Větší osobní vyrovnanost. • Schopnost přijímat zodpovědnost. • Nárůst povinností, ekonomická samostatnost. • Sexuální zralost, • Vyrovnaný vztah k lidem. Raná dospělost 20 - 35 let Velká rozmanitost ve vývoji. Přijetí profesní role, často stabilní partnerství i rodičovství. Obtížně se hledají zákonitosti. Velká naděje, ne iluze. Srovnávání očekávání a reality. Pragmatické myšlení. • Samostatnost, ekonomická nezávislost. Potřeba peněz, seberealizace, sebeprosazování. • Tělesná i pracovní výkonnost. Vrchol svalové síly. Počátky involuce. Neví si rady se svým potenciálem. U některých profesí předčasný vrchol kariéry. Postformální myšlení: kontext problému - komplexnost problému, změna přístupu k řešení problému. Vliv zkušenosti. Myšlení je flexibilní a dynamické. Mladá (raná) dospělost do 35 let • Emoční a sociální stránka Sebekritičnost i nekritičnost, optimismus, velká odolnost, nadšení, pragmatismus, adaptabilita, potřeba perspektivy. Orientace na právo a pořádek. Občanské a profesní aktivity. Dovednost být sám a zvládat intimitu. Žít svůj vlastní život. Důvody manželství a rodičovství. První manželská krize mezi 2.- 8. rokem manželství (Plzák). • Altruismus, zodpovědnost, péče o druhé • Ženy – role manželky a matky. Orientace na rodinu. Dilema rodina – profese. Střední dospělost do 50 let Celková stabilizace mezi 30 – 40 rokem. Dobrá výkonnost i dobré zdraví. Vše „naplno“. Tělesné změny. Sklon k ukládání podkožního tuku. Nutnost udržovat kondici. Dojem, že muži v tomto období „stárnou“ pomaleji. Vyhraňování názorů, vliv zkušenosti. Budování společenského postavení. Orientace na domov a zaměstnání. Životní téma: milovat a pracovat (generativa - Erikson, Říčan). Stabilizace příslušnosti k určité sociální vrstvě – vrchol kariéry. Tendence předávat zkušenosti. Kariérové plató – kolem 40 let někdy změna profese. Někdy pracovní i životní stereotyp (rutina). Druhá manželství (zralejší). Krize středního věku – kolem 40 let. Všechno už/ještě můžeme a smíme. Osvobození od dřívějších tlaků (uvolňování z vazby na rodinu). Mění se i představa o partnerství. Ožívá problém vlastní identity. „Obroda“. Někdy silný pocit nutnosti změny. Roste tendence zabývat se sám sebou. Bilancování minulosti. Skupinová krize – manželů i dospívajících dětí. Starší dospělost do 65 let - Jaká bude moje největší radost? - Co mi asi bude dělat největší starosti? - V čem bude moje největší naděje do budoucnosti? - V čem budu vidět smysl svého života? - Kteří lidé mi budou nejbližší? Starší dospělost do 65 let Počátek stárnutí výrazný po 50 roce. Stín stáří. „Druhý dech“. Tělesné změny, častější nemoci – nosofobie (strach z nemoci), hypochondrie. Pozvolný úpadek tělesných funkcí. Zhoršování smyslových funkcí. Méně síly, pomalejší reakce. Mění se postoj k vlastnímu tělu (fáze prvních signálů, fáze smlouvání, fáze přijetí reality). Někdy rezignace. Změna v ženské roli (menopauza). Nutnost životosprávy. Intelektová složka Velká zásoba informací, zkušenost, rozvoj určitých funkcí, oslabení jiných. Dobrá schopnost dobře využívat informací a svých schopností. Snaha předávat zkušenosti. Výkony kolísají. Snížená flexibilita myšlení, zhoršená krátkodobá paměť. Úbytek kognitivních funkcí závisí na: dědičnosti, vzdělání a aktivitě, partnerství a rodině, životním stylu, osobní spokojenosti a vyrovnanosti. Výhody: nemusí si nic dokazovat, klid a radost z práce, vytrvalost, trpělivost. Ne protivník, ale partner mladých. Starší dospělost Sociální vztahy a profese • Odmítání změn v životním stylu. Preference pohody a jistoty. Člověk se více uzavírá. • Postupné uzavírání profesní kariéry: postoje od workholismu až po vyhoření. Bilance, nové představy o budoucnosti. Mění se postoj k hodnotám. Hledání alternativy, která je přijatelná i pro období stárnutí. Pocit prázdnoty , potřeba ocenění, úspěchu, pochvaly. • Syndrom prázdného hnízda - odchody dětí. Je třeba myslet na separaci. Nutný odstup. Někdy promítání vlastní ctižádosti do dětí. • Nemoci a umírání rodičů. Vztahová proměna v partnerství – partnerská nuda. Mnohdy pasivní akceptace partnera. Vzájemná opora manželů. Druhá manželská krize (Plzák). • Prohlubování introverze. Mění se postoje k lidem. Změny u žen jsou výraznější. Péče o staré rodiče, podpora dětí a jejich rodin. Role prarodiče. Období stárnutí a stáří první stáří od 60/65 let Střední délka života/naděje na dožití – prodlužuje se: přes 80 let u žen, muži méně Gerontopsychologie ageismus – přesvědčení o nízké hodnotě a nekompetentnosti stáří (podceňování, odmítání starých lidí). Stárnutí a stáří Univerzální znaky stárnutí (pro všechny stejné) – vrásky, zpomalení… Probabilistické znaky stárnutí (pravděpodobné) – artróza, skleróza… Chronologický věk x sociální věk x fyziologický věk (anatomický věk) Agerázie – „zachovalí“ jedinci Vliv genetických dispozic i vnějších faktorů. Archaické teorie stárnutí: ubývání vody, znečišťování organismu – hromadění toxických látek, vychládání organismu … Stárnutí a stáří Fyzické změny a změny ve smyslových funkcích Zpomalení, nejistota, horší pohyblivost, úbytky smyslů - zrak, sluch, horší Odhad, změny orientace v prostředí Úbytky v paměti, obtíže v učení. Horší přizpůsobivost. Změny v inteligenci: Krystalická inteligence je spíše nedotčena (moudrost, vědomosti…) Fluidní inteligence patrně více s věkem slábne (důvtip, bystrost, pohotovost). Teorie nepoužívání. Lze trénovat - omezeně. Věk versus složitost. Pozornost Problémy s rozdělenou pozorností (věk versus složitost) Paměť Slábne, ale v některých aspektech zůstává zachována, dobrá prospektivní paměť (motivace, zodpovědnost) Horší paměť na jména, větší počet TOT stavů (mít na jazyku) Řeč Změny závislé na změnách smyslových funkcí i sociálních změnách. Změny ve čtenářských návycích. Stárnutí a stáří Prožívání a chování – změny v osobnosti Citová labilita - výkyvy, zvýšená lhostejnost, introverze (více u mužů), změny vůle, horší rozhodování, Někdy vyšší trpělivost. Zdůraznění některých vlastností (samotářství, žvanivost…). Někdy opatrnost, puntičkářství, úzkostnost, sklon k nespokojenosti, egocentrismus. Nejistota - tendence opakovat sdělené. Změny v sebeobrazu (sebepojetí) vlivem nemocí, tělesných změn, příležitostí… Riziko nepřiměřených reakcí a postojů Životní styl Odchod do důchodu – ekonomické faktory. Změny v rolích. Nižší sociální status. Pokles potřeby změny. Potřeba naděje.. Potřeba sociálního kontaktu i samoty (příklon ke zvířatům, médiím…). Sociální teritorium (sousedé…). Úmrtí partnerů. Teorie odcizování. Při zhoršení zdravotního stavu ztráta jistoty, soukromí, změna životního stylu. Životní spokojenost Zdraví, finance, sociální síť - manželství, zájmy. Úloha rodiny. Stárnutí a stáří Akceptace x odmítání stárnutí (viz Erikson). Někdy rezignace a pesimismus. Zaměření do minulosti, bilancování. Integrita – pochopení smyslu života. Podmínky integrity: - pravdivost k sobě samému - smíření – přijetí vlastního života - nadhled, kontinuita – vlastní život jako součást celku „Pohled z mostu“ Důležitost aktivizace přiměřených obranných a kompenzujících mechanismů. - Selekce (činností…) - Optimalizace (optimální využití…) - Kompenzace (nahrazování…) Význam víry (přispívá k vyrovnanosti). Strachu ze smrti ubývá s přibývajícím věkem. Stárnutí a stáří Typy starých lidí (Reichard a kol 1962) • Konstruktivní osobnost (optimální, smířená, komunikativní) • Závislá osobnost (spokojená, ale výsledky úsilí neodpovídají představám, spoléhá na pomoc) • Defenzivní osobnost (neurotická, aktivní, dokazují si, že nepotřebují pomoc) • Hostilní osobnost (obviňující, nešťastná) • Nenávistní k vlastní osobě (zlost obrácená dovnitř) Stárnutí a stáří Typy starých osobností (podle Neugartena a kol.) • Integrovaná osobnost (reorganizátoři -kompenzují, specialisté – zaměří se na jednu činnost, odcizení – zřeknou se závazků) • Obrněná-defenzivní osobnost (zarputilci – aktivní, ustrnulí – zdůrazňují, co pozbyli) • Pasivně-závislá osobnost (hledající pomocníky, apatičtí) • Desintegrovaná osobnost (vážné problémy) Stárnutí a stáří (senilita) Tělesné a biologické změny Přibývá nemocí. Strukturální i funkční změny mozku. Zpomalení reakcí. (Změna průtoku krve). Nemoci: zvyšuje se pravděpodobnost Úpadek psychických funkcí (atrofie CNS) – demence (Škály demence: Který je rok?… Kdo je prezidentem?…) Demence Alzheimerova typu (DAT) Multiinfarktová demence (MID) (podobné mrtvicím) Parkinsonova choroba (PCH), nemoc pohybového ústrojí, třesy, zvýšené riziko demence Diogenův syndrom – zanedbaný stařec, ztráta motivace i k udržení hygieny.