Doplnění gramatiky 4. lekce (Bartoňkova skripta)

Odchylky ve skloňování

1.       V genitivu plurálu mají v rozporu s pravidly koncovku -ium:

a)    některá jednoslabičná podstatná jména, např. :

dōs, dōtis, f.

                  věno

                      dōtium (nebo dotum)

fraus, fraudis, f.

                  lest

                      fraudium (nebo  fraudum)

līs, lītis, f.

                  spor

                      lītium

b)   substantiva označující názvy kmenů apod., která mají nominativ singuláru zakončen na
-ās,-īs a genitiv singuláru na -ātis, -ītis, např.:

Quirīs, ītis, m.

                 římský občan

                             Quiritium (-um)

Arpinās, ātis, m.

                 Arpiňan

                             Arpinātium

2.       V genitivu plurálu mají koncovkou -um např. tato substantiva:

pater, tris, m.

                    otec

                          patrum

māter, tris, f.

                    matka

                          mātrum

frāter, tris, m.

                    bratr

                          frātrum

parēns, ntis, m., f.

                    rodič

                          parentum (-ium)

iuvenis, is, m.

                    mladík

                          iuvenum

senex, nis, m.

                    stařec

                          senum

canis, is, m.

                    pes

                          canum

pānis, is, m.

                    chléb

                          pānum

sēdēs, is, f.

                    sídlo

                          sēdum

vātēs, is, m.

                    věštec

                          vātum (-ium)

3.       Několik substantiv zachovává původní i-kmenové koncovky, tj. v akuzativu singuláru mají
koncovku -im, v ablativu singuláru -ī a v genitivu plurálu -ium, např.:

Neāpolis, is, f.

                Neapol

                         Neāpolim

                                 Neāpolī

Tiberis, is, m.

                Tiber

                         Tiberim

                                 Tiberī

sitis, is, f.

                žízeň

                         sitim

                                 sitī

puppis, is, f.

                lodní záď

                         puppim

                                 puppī

febris, is, f.

                horečka

                         febrim

                                 febrī

secūris, is, f.

                sekera

                         secūrim

                                 secūrī

turris, is, f.

                věž

                         turrim

                                 turrī



Přehled dosud probraných deklinací

Příslušnost substantiva k deklinaci poznáme podle hesla ve slovníku. Rozhodující je tvar genitivu
singuláru.
  * Substantiva 1. deklinace mají v nominativu singuláru -a a v genitivu singuláru -ae (např.
fēmina, ae, f.).
  * Substantiva 2. deklinace mají v nominativu singuláru končí na -us, -er, -ir nebo -um a
v genitivu singuláru -ī (např. servus, ī, m. nebo exemplum, ī, n.)

·        Substantiva 3. deklinace mají v nominativu singuláru řadu zakončení, v genitivu singuláru
mají ale vždy -is (např. civis, is, m.; homo, inis, m; corpus, oris, n.; civitas, atis, f.).


                                                1.

                                             deklinace

                                                2.

                                             deklinace

                                                3.

                                             deklinace

nom. sg.

                                                -a

                                        -us, -er, -ir, -um

                   různá, např. -or, -er, -is, -es, -s, -x, -dō, -men, -ur, -us

gen. sg.

                                                -ae

                                                -ī

                                                -is

Jak je patrné z tabulky, na -us mohou končit substantiva 2. i 3. deklinace, rozdíl spočívá
v genitivu singuláru na -ī u 2. deklinace a na -is u 3. deklinace.