Hilsnerova aféra - historický, náboženský a sociokulturní kontext Mgr. Kristýna Kuboňová Židé v českých zemích v 19. století vpo období relativní nestability je na konci 18. století Židům přiznána řada práv a svobod umožňujících jejich další hospodářský, společenský a kulturní rozvoj vmožnost studovat na VŠ, zakládat školy s nenáboženskou výukou (vyučovacím jazykem němčina), obdělávat půdu, vést vlastní podnikání a obchodovat – postupná emancipace a asimilace židovského obyvatelstva vemancipační proces následně podpořen prosincovou ústavou v roce 1867 – Židé plnoprávnými občany Rakousko-Uherska vžidovská asimilace do české společnosti vnímána jako násilná snaha o její poněmčení (česko-německý národnostní konflikt – německé židovské školy, židovští podnikatelé coby němečtí kapitalističtí vykořisťovatelé) > vv době hospodářské krize v roce 1873 Židé spatřováni za příčinou hospodářského úpadku vpostupná radikalizace českých i německých nacionalistických hnutí – propagace teorií spiknutí, hledání národních nepřátel, sledování národní loajality (jazykové zvyklosti, obcovací řeč při sčítání lidu), hospodářský bojkot, výbuchy násilí vvrcholem radikálního nacionalismu vlna nepokojů v souvislosti se svržením Badeniho vlády na podzim roku 1897 německými nacionalisty (Badeniho jazyková nařízení) – cílem útoků nejen pražské německé obchody, ale i židovské obchody a domy vpůvodně židovská asimilace orientovaná proněmecky (intelektuálové, průmyslníci a vyšší společenské vrstvy), poté převládnutí asimilace k českému národu (střední a nižší vrstvy) – splynutí na jazykové, národně-kulturní, etické i duchovní úrovni v > vstereotypní protižidovské vnímání vycházející z náboženské, kulturní, jazykové a etnické jinakosti – obviňování Židů z vraždy Ježíše Krista, z otravování studní a šíření morové nákazy, ze znesvěcování hostií, z rituálních vražd křesťanských panen a chlapců, z plánování celosvětového židovského spiknutí vŽidé považováni za univerzální viníky zodpovědné za hroucení tradičních hodnot a další negativní následky modernizace a sekularizace společnosti vstereotyp Žida jako člověka nepřizpůsobivého, lichváře usilujícího pouze o vlastní obohacení se, cizopasníka parazitujícího na českém národě, podvodníka, vydřiducha a zloděje, lenocha vyhledávajícího snadný výdělek a chlípného svůdce křesťanských panen vvliv těchto stereotypních představ na českou společnost patrný v úspěšnosti antisemitsky orientovaných politických stran při volbách do říšského parlamentu a především v době Hilsnerovy aféry > Hilsnerova aféra vv předvečer Božího hodu Velikonočního, dne 1.4.1899 byla v lesíku Březina poblíž cesty mezi Polnou a Malou Věžnicí nalezeno tělo devatenáctileté dívky Anežky Hrůzové s hlubokou řeznou ranou na krku n místo činu, Dvořák A > vna základě zběžného ohledání místa činu polenský strážmistr Klenovec konstatoval, že dívka byla zavražděna vněkdo z přítomných pronesl, že byla „podkošerována“ a že to musel udělat Leopold Hilsner, židovský mladík žijící se svou matkou a bratrem v chudých poměrech v židovské čtvrti v Polné vobviněním Leopolda Hilsnera a označením řezné rány na krku jako rány po košeráckém řezu se z vraždy Anežky Hrůzové stala vražda rituální, motivovaná údajnými náboženskými rituály odehrávajícími se v době židovského svátku Pesach vPesach však v roce 1899 skončil již dávno před křesťanskými Velikonocemi a Leopold Hilsner nezastával funkci mohela vz Anežky Hrůzové byla učiněna křesťanská mučednice, která byla vystavena hroznému utrpení, a na místě nálezu jejího těla byl postaven kříž > n n n n vpředstava Anežčiny mučednické smrti se rychle rozšířila mezi obyvatele okolních vesnic a na její pohřeb se sešlo velké množství lidí vmezi lidem se začaly také šířit obrázky s Anežčiným portrétem a pohlednice, na nichž byli zachyceni zarmoucení pozůstalí n Ludvík Jirka, A > n n n n n n n vkromě těchto fotografií mezi lidem kolovaly i obrázky znázorňující rituální vraždu, na nichž bylo patrné, že jedním z vykonavatelů této vraždy je Leopold Hilsner (kvůli věrohodnosti teorie o rituální vraždě se začalo spekulovat o dalších dvou spolupachatelích – spekulace podpořeny svědectvím povozníka Františka Cinka) sestřenice Anežky Hrůzové matka a sestra A > n HILSNER znázorn > vsvědectví Františka Cinka navodilo dojem, že vražda Anežky Hrůzové byla cílem předem promyšleného židovského spiknutí s náboženskými motivy – tato teorie byla posílena snahou antisemitsky smýšlejících říšských poslanců (Josef Schlesinger, Ernst Schneider) vtáhnout do případu rabína Goldbergera a mohela Morice Kurzweila vžalobce podložil obžalobu svědectvími Petra Pešáka (z cesty na Dobroutov 600 kroků vzdálené viděl Hilsnera na místě činu, později dodal, že tam s ním byli ještě další dva lidé) a Johany Vomelové, manželky starosty Malé Věžnice (setkala se v Březině s vrahem, ale neztotožnila jej s Hilsnerem – dosvědčila pouze jejich vzájemnou podobnost) vproti Hilsnerovi svědčil fakt, že se jako člověk bez stálého zaměstnání často potuloval po lesích v okolí Polné, poblíž Březiny se scházel se svými kamarády a v minulosti byl trestán za vyhrožování své přítelkyni Anně Benešové smrtí v > vstigma člověka, žijícího na okraji společnosti bez zájmu postarat se o svou vlastní finanční nezávislost, a v minulosti již jednou stanuvšího před soudem za obtěžování bývalé milenky, zřejmě významně přispělo k tomu, že se představa Hilsnera jako vraha mladé dívky stala všeobecně snadno přijatelnou vHilsnerovi velmi přitížilo, když se k vraždě Anežky Hrůzové ve vězení přiznal svému spoluvězni, a ačkoliv své přiznání později před soudem odvolal, v očích nejširší veřejnosti si tím sám nad sebou podepsal ortel v osudná cesta, var (L) > vvýznamnou roli v Hilsnerově případu zastával také Tomáš G. Masaryk, který poukazoval nejen na nesrovnalosti při vyšetřování, nepřímé a snadno zpochybnitelné důkazy a nevěrohodnost svědků, ale i na Hilsnerovu „jednoduchost“, která vylučovala jeho možnou účast na důkladně promyšleném zločinu vT.G.M. vyzýval národ k používání zdravého selského rozumu T > vdíky Masarykově intervenci došlo 25. dubna 1900 ke zrušení rozsudku smrti, vydaného soudem v Kutné Hoře, a Hilsnerovi se dostalo nového soudního řízení u soudu v Písku vobžaloba zde Hilsnera obvinila nejen z vraždy Anežky Hrůzové, ale navíc i ze spoluúčasti na vraždě Marie Klímové (zavražděné roku 1898), a dosáhla opětovného odsouzení Leopolda Hilsnera k trestu smrti oběšením vcísařem Františkem Josefem I. byl trest později zmírněn na doživotí a císař Karel I. pak v roce 1918 Hilsnerovi udělil milost vzbytek života Hilsner strávil pod změněným jménem Heller ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni, kde zemřel a je i pochován vod roku 1996 se o dosažení revize procesu a Hilsnerovy rehabilitace pokouší MUDr. Petr Vašíček žijící ve Vídni > nOtázkou tedy zůstává: byl Hilsner skutečně vrahem nebo pouhou obětí? Pamět > Děkuji za pozornost :o) n karikatura , dlouhá adresa >