ťf t o d e in . Část Basků, . k jejichž vlasti patří na. Pyrenej ském .polo -ostrově tav. Baskické provincie /Alava, Guipuzcoa, Vizcaya/ a /Hor--ni^ Navarra, ve 'Francii pak býv, kraje Labourd, Br,sse-Unvarre /Dolní Favarra/ a Soule, zapadni to polovina nynějšího departementu Basses-Pyréaées, mluví podnes vlastním národním j t sykem. Baskičtina /euskera/ j© jediným prajazykom v západní Evropě, který prežil invasi indoeurópskych národů, říši ...imékoUy visigotskou i franckou, jakož i vpád Ar^feu. Obklopen románskými národy udržel se až do současné doby, kdy se nachází ve veliai kritické situaci a baskičtí vlastenci vedou zoufalý boj o jeli o záchranu* Jako pravda podobné důvody uchování baskického jazyka se uvádějí značná odlehlo st od středisek latinské kultury zvláště v období tzv« pozdní románi sace v dobe visitotské, kdy Baskicko zůstavělo misio rámec této říše, poměrně ^ozdě provedeme pokřesíanětění a v neposlední řadě % mimořádná schopnost k přé j ímásí"* asimilování cizích jazykových prvku. Vliv latiny byl ovsem sins-šaý'^nejprve v době příchodu Římanů' do sousedství Basků, a .pák' i pozdejii zvláště při pronikání - křesian-ské kultury. Baskičtina .'převzala velký počet latinských slov, která asimilovala foneticky do té míry, že slova dostala baskický ráz a jej leh latinský vzhled byl značně setřen, Ha první pohled sotva tušíme v baskických výrazech % b&ke, borondate, eleiza, gela, gelde, gurutze, lan datu, raendekatu,. ssgaxa, žeru, latinská slova i. pax, vo-luntas-, ecclesia, cella, cul.ter, crux, plaiafe tum, vindicatum, saera, -saelum. Tento latinský i p o zdě j ší románský přínos dostupuje v baskické slovní zásobě značné iřýše /přes 50 n.x Ví5ř.H.tr5na trpce stěžuje, že, ač byla první řečí, kterou se mluvilo ve Španělísku, je nyní v opovržení a její místo zaujímá cizí jazyk, z&títs os se o ni tvrdí, že se nehodí k literárním pracem, ač se jí dá psát stejně vzletně jako jinými jazyky. Týž ucel sledovala i baskická mluvnice 5.%nuela de Larramendi ''51 itnpossible vencido / ITemo ž&é překonáno, Salamanea 17^9/, nazv&na tak jako odpověd na názor mezi Španěly tehdy všeobecně rozšířený, že baskičtina nemůže být po způsobu j iných ja -zyků gramaticky zpracována. strana 4 2á jesa o baskický jazyk uvedl »a evropské fórum "Filhelm von Jíum-boldt /l 767-1335/, který, jda ve slepěji cli baskických badatelů, vyslovil na. počátku XIX. stol, domněnku, že Baskové jsou posledním a byt-kem Iberů, a snažil se pomocí baskičtiny objasnit etymologii geografických názvů. Rozhodným iberistou byl i Hugo Schucha.rdt /184S>19"7/S který vynikl jako velký znalec a milovník baskického jazjka. Byl j ed-ním Ke zakladatelů Baskické společností /B&sklsche Gesellschaft / v Berlíně, která vydávala časopis Euskara /13S7- 1S96/. ll iberistům náležel i Arturo G&mpion /1854-1937/| oproti tomu jiní baskologové jako Kolandan Jan Yiúi lííyg /13Q5-1914/ a Francouz Julien Vinson /184 5-1920/ byli vysmavaci keltské teorie. Srovnávací jazykověda neustávi ve svém úsilí aařadít baskičtinu do některé jazykové skupiny a sn&ií se nalézt společné znaky s rušnými jazyky evropskými, africkými,americkými i sibiřskými. Jdouce ve stopech Rusa KikuláSe íferra/L865-1934/ a Molancfena Chrietiana Coxnolia Uhlenbecka /185Ô-1950/, někteří badatelé / Kemec Karl Bouda, Francouz René Lafon aj./ se věnují studiu příbuznosti baskičtiny s kavkazakými jazyky. O starobylosti baskíc -kého jazyka a jafto existenci již v době kamenné svědčila by snad i ta okolnost, že pojmenovaní n.isvrojů jsou utvořena pomocí slova axt.s /f.;iz, skála, kámen/jako aizto /nůž/, aizturrek /nůžky/, Ritsur /rýč/, aizkor*? /sekera/, aizkon /S&p/ aj. Roztříštěnost baskického území na řadu • autonomních krájů,posdní a celkem .skrovná literami tvorba, skoro výhradní užívání latiny,pozdě j i španělštiny /popí. frančo uz š tiny/ v písemnostech všeho druhu, v-to neblahé okolnosti způsobily, že -se nevytvořil jednotný literární jazyk pro celé B^skicto, .'B&skietina zůstává rozdělena na řadu día -lektů, subdialektů a variací. Podle klasifikace provedené Louisem Lueienem de Bonaparte a upravené později R.M. de Azkuem se rozeznává celkem sedm dialektů, totiž* biskajský, guipuzkojský, hornonavarský, labourdšký, dolnonavarský,- soulský a ronkalský. Dialekty biskajský, strana 5 guipuzkojský, labourdský a soulský se pokládají z& .literitní. .Snaha q vytvorení jednotného spisovného jazyka nevedla dosud k pé;sltitmísnivý sledku. přední baskickou jazykovou institucí je Akademie baskického jazyka /?iuskalt3aindia» Academia de la, Lengua W. sca, Academie de la Langue Basque/ se sídlem t Biifeau,. která byla aaloiena 'r.lS'19, Jejím předsedou, tretím od z&losení, j e José Max í a .Lojendio. Má dvacet clenu řádných ze všech baskických krajů, jednoho cestného a asi oamdesát dopisujících, z nichž sedia nebaskieké národnosti* Vydává v- s tni k '-:us~ kera. Španělska akademie /Keal Academia 3spanbla / t Madridě n ■■ oů r. 1025 zvláštní baskickou sekci /Geccion de la lengua V&scuence / o dvou řádných a dvou dopisujících členech. V San Sebastiánu existuje od r.1951 Seminárío de Filológia Vasca Julio de Urquij o /Seminář "baskické filologie Julia de Urquijo/, jehož ředitelem j® předaí baskický filolog Luis Michelerm. Katedry baskického jazyka jsôu ve Spa-nělaku na universitách v Salsmanee /cátedra Larra«iendi/ a .Patnploně, ve JíraBcii v Bordeaux . V Buenos Airea byl r. 1.941 založen. 13 s tav baskických studií /Inatituto Americpno de Bstudios Vsscos/. První baskická slova /glosj?/ nacházíme v tzv, Maňase?:!to er-ii-lianense 2 kláštera San Jáillán de la Gogolla /prov. LogroSo/z X.stol, Ualý baskický slovníček obsahuje průvodce pro poutníky do Kompostély, který napsal v XII.stol. francouzský poutník Aitnery Picaud* nej starší baskické texty jsou v tragikomedii L-a Tercera Celestína /l53ô/ a * íí&belaise /l542/« při posuzováni baskické literární tvorby je nutno mí ti na zřeteli různé okolnosti, které brzdí její rozvoj* Je to nejen malý počet osob baskického jazyka a jeho roztříštěnost na řadu dialektů* ale španělštiny hlavně dominující postavení lĚSm^S^^^KÉS^^t ktťesrá stále více zatlačuj e via stní národní jazyk a stává še obcovaci a .-culturní • řečí agkw Sasků, Pěstování baskické literatury sevéšují nadšení vlas - tenči pouze ve volných, chvílícfa, které Jim ponechává jejich povolání. Baskická literatura postrádá jakékoli podpory úředních kruhů, naopak jsou jí kladeny mnohé překážky* zvláště při vydávání časopisů. Hic-méně i při stále trvajícím ústupu mluvené "baskičtiny rozvíjí se v sou časné době" baskická literatura kvantitativně i kvalitativně. Přibývá mladých literátů, kteří po vaoru cizích literatur uvádějí nové literární směry, 2 pěstitelé babické literatury ze řad ducho ven s tva, k t e* H stála mají převahu, opouštějí výhradně náboženskou terne.tiku a věnují se i jiným literárním oborům. strana 7 3 t a r S í d o 'b a "baskické literatury, AŽ do XV. století není raožno ailuvit o "baskické literatura, nebo í domnelé starobylé zpěvy, totiž G&nto de Lelo, líčící boje Bas-ků se Římany, a C&.nto de Alt&biscar, vztahující se na porážku K&rlk Velikého u Koncesvfelles /778/, jsou nesporné padělky. ¥ejstarší bas* kické literárni památky, které ném sazn&nieaali španělsky píšící baskičtí dějepisci XVI. a XVII. stol., jsou zlomky zpěvů /eresiak/ o ud* lostech, povětšině tragických, z bojů vzniklých z rivality mezi předními baskickými rody & jejich stoupenci, které se v XIV. a XV, &t$i. odehrávaly v baskických zemích. K nim se druží další zpěvy rodx-íiného r.-isu, skládaná u příležitosti sňatků, pohřbů apo-d. Teprve sájem o klasické jazyky v renesanční době probudil v Bas-cích, zvláště v osobách duchovního stavu, pocházejících vet.sinán £ velí kovbkých lidových vrstev, také lásku k rodnému, starobylému jazyku, S prvními pěstiteli národního jazyka ee setkáváme v předpyrenej ©ké /francouzské/ části Baskická. R. 1343 byla v BO'räesttx vytištěna první známá baskická kniha,; mající latinský název Lingu&e V&aconum Primi-tiae prvotiny baskického jezyka/, jej íž autorem byl Bernort De cli e » p&re, farář v obci 3&int-iílchel-le-Vieux /Dolní JSfevarra/. Je to sbírka náboženských a milostných básní, jejíž předmluva e. dv; po slední chvalozpěvy projevují vroucí' lásku k baskické řeči. E podpoře snahy navsx&ké královny Juany d*Albret, matky J indii cha IV., krále francouzského, ro-zsířit kalvínskou víru mezi Baeky, byly z jejího příkazu r. 1571 vytištěny v La Rochelle baskické překlady Nového zákona /Iesus Christ Gure launaren Testamentu TS^rria/ a kalvínskeho ke techisjau /Abc edo Christinoen instructionea/, které pořídil Joan- 1 nes ůb Leizarraga, pastor v obci Laba s tide-Olairence /Dolní Savarra/ li obraně katolické víry byla v následujícím století vydána ř&fa bas- G "-/Tana 8 kických spisu náboženského obsahu, skoro vesměs prekladu nebo uprav cizích předloh. Mnohé z nich. jsou veršované. Tato for»?-; se nám dnes zdá pro tento literami obor neobvyklá, *ysv'.tluje se vsak, jak podotýka sám autor jedné z těchto veršovaných skladeb, velkou zálibou Br-: aku ve verších, Z to ch to veršovaných prací vynikají po stránce bis-nické i jazykové spisy hum& n isti okého teologa Joannese TStcheberri z obce Oiboure /L&bourä/nazvané Manuál "Devotionezcoa /Modlitební príručka, 162V» &oels,c / Vánoční zpěvy, 1531/ a ^lic&ra erabiltceco Ii-burua / Kostelní kniha, 16'áô/ a dále dílo ä vane 7§gttia Gatholicac /Katolické pravdy, ld3o/, které napsal Bernard GoztelU2ar, clen jesuitského kláštera v Pau, Z prozaických prací tohoto.druhu nejvýznačněji je spi» GueŕO /potom, 1642/, který vzletným slohem lící škody, které vznikaj í hříšníku stálým odklade© nápravy. Jeho autor Pedro ďe Aasslar /1556-1S44/, í'frár v obci Sare /Lfibourd/, protežuje častým používa -níra citátů nej'en z Písrna ale i a latinských klasiku svá rozsáhlé vzdelaní. Jeho klasická jazyková forma se stala vzorem pro další literární tvorbu v labourdskéra dialektu, v cemž tkví hlavní význaa toho to clila. K těmto předním spisovatelům XVI, a XVII, stol., vcsaes ducho v-ního stavu, druží se první laický literát Arnaud d'oihetqart /159-g-loo?/, který, nabyv právnického vzdělání v Bordeaux, byl zprvu poslancem třetího stavu v kraj i Soule a pozděj i clené® parlamentu v Ss.int-Pelais /Dolní Havarra/, Zanechal nám b?: ski oké milostné básně Oihen&rten G&zt&roa neurhitzet&n /Oihenartovo taládí ve versích,X6í)7/ř sbírku baskických prísloví Les proverbes. basques /165?/ a latinsky psaný historický spis Notitia utriusque Vasconiae, tum ibericae,tum squitanicae / Zpráva o obojím Baskicku, iberském i akvitánském/1 053/ prozaických} Jen několik ráaloMčl této doby se vymyká z rámce náboženské tematiky. Je to překlad francouzské skladby Les voyages aventuřeux du capitaine Martin de Ho^&rsabal /Dobrodružné cesty kapitána Tfertinss % Hoyarsabal/ zvaný Liburu h&u ds ixasoco Fabigacionecoa / Tato knih je o plavbe morské, 167?/, který pro baskické mořeplavce pořídil Pi- a rr e s ď* Qtchever ry» a veterinárska příručka., kterou sepsal r. 159:3 t^gadáj líongongo Itessanca, Do oboru jazy ko vedyHři jazyčná kniha Treeora hi- rour lengu&ietaqua francesa, espagnola eta hasquara /Poklad tří jazyků, francouzský, španělský a baskický, 1642/» jehož autorem byl Valtoire, Tento spis vyšel již r. 1620 v Lyonu s názvem LInterprect /Tlumočník/ a později v několika vydáních jako Tresor des t-rois lan-gues / Poklad tří jazyků/. Obsahuj e gramatické pojednání, slovník a rozhovory. Baskickou gramatiku, zachovanou zl osiko vi tě /vydal Julien Vinson r.1881/ a dosud nevydaný baskieko-francouzský slovník sestaví. Si lva in Pouvr eau ,/l'ranco uz z Bourges, který se ve službách baskickéh janaenisty 8aint-Cyrana naučil baskický a byl v letech 1040-44 farářem v obcí Bidart /Labourá/. Zetírxi co v předpyrenej ské /francouzské / části Baskická dochází k literárnym uplatnění baskičtiny, baskičtí spisovatelé projevují vřelou I-.igKU k rodnému jazyku a vysmívají se B&skům, kteří, píší v ci zím jazyku, v zapyrepejské ,/spanělské/ částí země zůstává 44>to úsilí 0 povznesení národního jasyka téměř nepovšimnuto, Ttamí literáti píe 1 nadále španělsky i když vystupuj £ jako obhájci baskického jazyka. Spenělsky psali v té době baskičtí dějepisci /José Iíoret y Mendía, Lope de Issstij, äíste-ban. de Garibay, který vynikl též jako sběratel baskických přísloví/, mystičtí klasici /iDiego de 13 s tel la a Pedro de Chaide/, filosof Juan de Huarte, básník Alonso de "^rcilla y Zuniga a jiní. Latinsky psal dominikán Frsncisco de Vitoria, profesor mezinárodního práva na universitě v 8'-l-mance. Kromě skrovných "bás -nických pokusů, k nimž daly podnět slavnosti Božího těla /1309 & 1610/ a pohřební pocty na parně lí krále Filipa IV, /1Ô85/ v Pamploně, přichází baskičtina k uplatnení pouze v dvojjazyčných kat ech i sme en, vydávaných v intencí cli tridentského koncilu, a ve spise Mb do b reve de aprender la lengua viaeayiaa / Krátký způsob k naučení se biskaj-* aké baskičtine, a r.1653, vy á. r. 1880/ doktora Hafaela, de Miooleta^ • kněze- v Bilbau. Vedle částí mluvnické v© španělštině obsahuj e i dvoj-jazyčné rozhovory mezi šlechticem a jeho sluhou, jakož i několik básní. Teprve f XVIII. stol. snaží se jezuita Manuel de Leg rasa en dl /150O-176Ô/, nadšený obhájce a. propagátor uárodního jazyka,roznítit svými historickýmifr jazykovednými a apologetickými spisy lásku k rodnému jazyku-v srdcích svých řádových spolubratrů i ostatního duchovenstva r. nabádat je k jeho hlubšímu ettidiu. Ještě za jeho životy vyšli ze samotného jezuitského řádu dva význfsaní baskičtí vlasíenci a spisovatelég totiž Agustin de Qardaberais a Sebastián de Uendíburtu Agustín de Cardaberas /i 703-1770/, jeho š četné baskické spisy jsou asketického rázu mimo poj ednání zvsné "^usqueraren Berri Onač eta ondo escri^itzeco e ta onde iracurtceco ta oado itseguitec© "^rreglac /Poučení o baskičtine a pravidla jak dobře psát, dobře číst a dobře mluvit, 1701/» Jakýsi druh baskické rétoriky, byl horlivým misionářem v baskických obcích| od neho pocházej í okřídlená slova *5askerak burua jasotzea Jaungoikoak nai du" /Bůh chce* aby baskičtina pozvedla hlavu/. Sebastián de Kendiburu /l706.1783/, autor třídílného spisu J esu sen Asaore-Hequesi áagostea cembait otoitz-gai /Kěkolik meditací ú lásce• a utrpení Ježíšovi, 1759/, je pro svůj vytříbený sloh pokládán za asejlepšíh® prozaika starší doby baskického písemnictví jpro svou výřečaost byl nazýván baskickým Cieeronem. X nim se druží další členové jezuitského řádu Baaiel g&tricio Meagher /l7l5»177%/,irgkého původu, který se proslavil svými verši na oslavu vína, a Aguatín de .Basterreohea /l700-1761/* autor básnického díl© Jesu-Eristo gure jaz-naren p&sioa /1777/, krásně veršovaných pašijí, velmi oblíbených u baskického lidu a převedených i do jiných dialektů. V téže době .píše baskický, lékař Jo&nnes ďlgteheberri /l653-1749/, rodem z obce Sare strana 11 /Labourd/, provozájxéí praksi v provincii Guipuzcoa, Jeho nej zaj £ -mavější spisy, vydané teprve r.1907, jsou rázu didaktického, totiž jSscuararen Hatsapeaac / základy baskičtiny/ a Sscual Herri e ta "Sscual-dun guztiei escuarazco hats.apenak latin ieasteco / Baskické základy k studiu 1 stíny/* Kromě soulského lidového divadla, jehož nám S ty "byly hrany z Bible, pohanské doby, stredovekých legend a francouzské historie, setkáváme se s dramatickou tvorbou v baskičtine teprve na konci XIX. stol. Vy -j imku tvoři vánoční hra /Acto para la noche buene/, kterou napsal Pedro Ignácio de Barrutis y Ba&agoitia /l 53^-1759/, písař obce tfon-dragon /Uuipuzcoa/, vánoční pastýřská opereta Savan-Sariak /1762 /od L>»ásy de- 1; . Misericoráía a konečně divadelní kus iSl B.orracho Burlado /Oklsaiaaý opilec/, jehož zpěvy a některé jiné části jsou baskické. Složil jej graticisco X&vier Msxia de Bunlbe e Idiaquez, hrabě z Pene-floridy /l723-1735/, zakladatel kulturní instituce Sooledad Baseon-gada de los Amigos del Peís /Baskická společnost přátel 2eme/. BTeasi spisovateli XVII1. stol. vynikli v předpyrenejském Baskicku Pie-rre á"TJrte, kapucín, který přestoupil na protestantskou víru a uprchl do Anglie; zanechal nám tři díla, totiž překlad části Bible, francouzsky psanou mluvnici Grasmaire Cantabrique /Baskická mluvnice, vjd, r. 1000/ a slovník Dictian&rium La t ino -Osa tabr icun /Slovník ia-tinsko-baskický, nevyd,/g ulehol Gaourioa farář v Saint-Je&n-de-X.us /Labourd/, překladatel SL* sledování páně od Kempénskéh© /Jesus-Christo-ren 2mit&cionea,173Q/, dále ..Martin de Harriet, královský notář v obci 'L&rreesors /Labourd/, který sepsal příručku ke studiu francouzštiny /Grrao&tios, escuaraz^eta f ran o e s e s, 1741/, Joannes de Haranader ,knez v Sain t-J ean-de-Luz /La'bourd/, jeho i prozaické spisy, vesaes překlady, totiž Filotea /1749/, Guôa izpiri.tualst /Duchovní bo j, 1750/ a Bový zákon /nevjd#/ jsou napsány skvělým slohem, a konečně Bernard L ar re -guy, farář v Ustaritz /Labourd/, který přeložil Royaumontovu biblickou strana 12 dějepravu TestaraeB caharredo eta berrioo 'Historloa /Dějiny starého i líového zákona, 177 5-1777/, k čemuž připojil několik životopisů svatých. Francouzská revoluce připravila francouzské Basky o jejich autonomní postavení zapojením baskických krajin spolu s Bearnem do departementu Basses-Pyrénées a dala podnět k baskickým vydáním politických spisů, dekretů, instrukcí a proklamací, nezměnila však podstatně jejich mentalitu ani způsob života, Bsskové lpěli i nadále houževnatě na svých tradicí eh a pokračovali ve své pasivitě vůči asiMlaČním pokusům svých sousedů, Mimořádný význam badatelské činnosti Manuela de Larramendi tkví i v tom, že vzbudil aájem o baskický jazyk. Pruský učenec Wilh^lia von Humbolät /I767-1855/ podnikl dvě studijní cesty /X301 a 1802/ do Baskická, kde jeho informátory byli dva tehdejší vynikající badatelé Pte.blo Pedro de Astarloa /I75g-13"6/ a Juan Antonio Hoguel-/1745-1 504rý s nimiž sdílel tzv, baskoiberskou teorii, podle níž b» skiětina ty is pokládána za původní a kdysi všeobecnou řeč iberského polooétroma, IJoguel, farář v obci Jem e in /V*izc*>.ya/ napsal pozoruhodný spis Peru Abaťca, j akýsi druh ronánu, obsahuj í cí rozhovory mezi venkovanem a městským lazebníkem e v závěru dialog dvou duchovních uplatňujících autorovu snahu e zdokonalení literárního jazyka pomocí nezkažené mluvy ■ venkovského lidu. Toto dílo ná$ seznamuje se způsobem života- na baskickém venkově a pracovními postupy zejména ve výrobě železa v soi-Č&siié době| v konečné kapitole projevuje autor zájem o utužení při -telství mezi Basky Ba obôu svazích Pyrenejí, Svůj idealismus vštípil svému synovci Juanu Jo sámu a neteři Yicentě, kteří u něho získali klasické vzdělání, Juan José Moguel /1731-1849/, po svém strýci rovněž farář v obci Jemein, napsal vedle několika spisů náboženského obsahu za j ímavé pojednání Baserritar nequezaleentzaco escolia /Škola pro zemi? děl c e, 1316/. Hájení baskických svobod mu způsobilo několika- stiana 13 lete vyhnaust^í. Y první polovině .XIX. stol* se projevuje zájem o bajky ve versích i próze. Byly to především španělsky napsané veršované bajky Baska Felixe Maria de Samaniego /l 774-1306/, zvané Fábulas en verso castellano /Bajky ve španělském verši, 173X/, které le hodným jazykem přebásnil Agustía Pascual de Iturrlaga /l774-1851/, pokrokový kně.z, velký znalec klasických i moderních literatur e zakladatel vyučovacího ústavu ve své rodné obci Hernani /Guipuzcoa/J napsal téz didaktické dílo Biálogos basco-castellanos para las esauelas de primeras 1 e tras de Guipuzcoa / Ba ski oko- španělské rozhovory pro základní oko3y v provincii Guipuzcoa, 1848/, "V próze psané bajky podle Isopa Ipui Onao /'Dobré bajky, 1804/uveřej-nila již jmenovaná Vicenta SFoguelová /l782-1854/, ^Humanisticky vzdělaná díky svému strýci, vynikla i jako básnířka svými vánočními zpěvy /Gabon-í&oita-k/. Několik bej ek Lafon-ts. i nových převedl ve verších do soulského dialektu Jean-Baptiste Ardiu .... /1811-1881/, školní inspektor, s názvem Choix de řables de La -Jfontsáne, trsáuites en vera ba sou es /Výbdr X©, f© n ta A nových bajek přeložených vba*---kiěkýcfe verších, 1848/1 vynikl též jako překladatel francouzaicýéh- vlasteneckých písní, mezi nimi i líarseillaisy. Tyt é Ž bajky, rovněž «e verších, přeložil do labourdského dialektu Léonce Goyetche / - /, farář v Urrugne /Labourd/,s názvem Fableac edo aleguiac /1852, Konečně máme bajky františkána Juana Mateo de Zabala /l777-1840/ zvané Busko-Alegiak /Baskické bajky/, vydané teprve 1.1934, které vynikají spíše svou jazykovou formou než uměleckou hodnotou. Poesie, tento nejvíce pěstovaný literární obor, je zastoupen Y I, polovině XIX, stol. v předpyrenej ském Baskická především církevními zpěvy a skladbami lidových veršovcô /bertsolariak/, z nichž v té dobe nej znám| H byl Pierre Tupet, zvaný Btchghuij• /l786-1062/, *' obce Barcus /Soule/, těžkými ranami osudu stíhaný zemědělec, který ve svých /» cis. 13, str. 194. 2. nim přidružuje se Jeste TSusebio Maria de Azkue /l813*1873/, profesor na u tiky v Lequeítíu /Vizc&ya/* autor veršovaných bajek a parafrází, básní mythologických, satirických a historických i epigramů, které byly jeho synem, R.M. de Azkuem, vydány v knize Parnase rako b idea /Gesta na Parnas, 1896/, Medostatek literárních památek z dávnověkosti baskického národa nabádal baskické spisovatele k romantickému lícení minulosti, obranných bejů se Símany i pozdějŠími sousedy a k literárnímu opracování lidových tradic. Ze. španělsky psaných publikací tohoto druhu zasluhují zmínku především Tradicíones vaseo-cántabras / Tradice baskieao-kantabrické, 1866/, které napsal Juan -Víoente Araquistain / strane. 17 Leyendas vaseongadas /Baskické legendy, 1366/., j eg iohž autorem byl José Maria de Goizueta / /* Praiiciscô íiavarro Tilloslada i /l318-1895 /se proslavil trojdílným románem Asaya o los vascos en el siglo Tilů / Araaya nebo Baakové v Tlil* stol., 1S79/ a konečně spis l*oa ultiraos í'berosp le^SBd&e dí; Suskaría / Poslední IbtEdvé* legendy 3 Baskická* \B*2/9 který složil T i cente de Arana / -1890 /-« T äruhé polovině XXX. století se konci stárli období baskické literatury, jejíž představiteli bylí z převážné vět Siny kněží# kteří m- ni pohlíželi především jako Ha nástroj nabože»3ko»aoral -nich akcí taesi venkovským, Či&te baskickým lidesa* Pouze v poesii, která ss svým obsáhl částečně vymyká z rámce náboženské tematiky, je silněj i sa stoup en laický živel, který představují % valné 'části venkovští, lidoví versavci* strana 18 li o v ě j g í é o "b a b a s k i e k é 1 Podobne jako ve Francii r, 1739 byly i baskické země na pyrenejském poloostrově po ukončení karí isti okých válek /1832- 1839 a 1873-1376/ zbaveny svého autonomního st-itního zřízení a staly se pouhými provinciemi španělského státu, čímž byly otevřeny volnému pronikání španělského vlivu, Henávist španělských vládních kruhů ke všemu baskickému vyvolala záhy silnou reakci v řadách baskické inteligence i v -širokých vrstvách lidových, V této dobil, kdy dochází k sesílenému ústupu baskického jazyka před mocným náporem ŠpanŠlŠtiny, začíná se v 3askicku probouzet vřelá láska k národnímu jazyku a snaha o jeho zvelebení. Baskičtí buditelé se snažili heslem 55?-.zpiak ba t /tj, sedm baskických zemí tvorí jednotu/ utužovat vědomí národní so u-náležitosti všech Baskň po obou svazích Pyrenejí, V hlavním naverském městě Pamploně vznikla r,1378 kulturní instituce Asociácien Uuskara /Baskické sdružení/. Její časopis Avista fuškára přinášel jednak články poučné, psané povětšině španělsky, týkající se baskické historie a kultury, jednak baskický psané práce literární, prozaické i básnické. V čele těchto vedeckých a literárních akcí st:*li zejména Juan. Iturr&lde 3/ Suit /l840-1900/, autor historických a národopisných poj edn iní a Arturq Gamaion /1851 -1936/, pokračovatel díla Bonapartova, •tvorce vědecké baskické mluvnice /Gramática de los cuátro dia-lectus literarioa de la lengua euskara. , 1334/, která tím, že pojednávala o čtyřech baskických literárních dialektech, připravovala pudu k sjednocení jazyka. Bohužel i tato čistě vědecká a literární práce baskických intelektuálů byla trnem v oku madridských vládců, kteií tehdy měli vojensky obsazeno celé Baskicko, Již r,1883 bylo zas ta -\ veno vydávání časopisu. Tím však nebylo udušeno nadšení baskických vlastenců. Těžiště iter&tury. strana 19 baskického kulturního úsilí se presunulo do San Sebastiánu, kde po -četná literární družina se soustředila kolem časopisu Suskal-Brria /.Baskická ,1330-1910/» Založil jej a až do své smrti redigoval Jfi^é Ľanterola y Beldarrain /1849 -1384/, zanícený propagátor baskické kultury. Byl ředitelem deníku Mario de San Sebastián, druhým ředitelem r. 1374 založené městské knihovny sarasebs-stiánské a profesorem na místní střední škole, suspendovaným pro nesouhlas s protibaskickým zákonem b r. 1873. Zájem o baskickou literaturu se snažil probouzet shromažďováním dosavadní básnické tvorby, kterou uveřejnil, v troj -dílné antologii Cancionero Vasco /Baskický zpěvník, 1377-1:380/. Byl j edním z iniciátorů tzv. Consistorio de Juegos Florales /Ľonzistorium květinových her/, které si vytklo za úkol záchranu národního jazyka a hudby pořádáním literárních a hudebních soutěží. Hezi b.isníky patřícími k tzv. san seba s tíán ské básnické okole, která ve své tvorbě do -sáhla dokonalej síoh forem lyrického i epického básnictví, vynikli Antonio Arzac Alderdi /1855-1904/, projevuj ící ve svých skiadb tch hlubokou lásku k rodné zemi, jazyku a přírodě, Francisco -jLopea Alen _^l858 - 1910/, malíř a kronikář sanoebastiánský, kteří po předčasné smrti Manterolově postupn/íě redigovali časopis Kuskal-"Srria, cUls Kamón Artola /1831 - 1906/, povoláním lampář, z rodiny lidových vor-ěovců, jehož hlavním básnickým dílem je historie provincie Guipuzcoa /Gipuzkoa'ko Kondaira labur bat, 1909/, a konečně . Sera-f in Ba roj a/1840-1912/, otec romanopisce Pia Barojy, humorista, skladatel libret a divadelních kusů. V literárních soutěžích vynikl biskajský básník Felipe Arrese y Beitia /l841-1906/, výrobce kostelních soch v obci Ocha-tt-diarw, který se představil na baskické slavnosti,konané r. 1379 v obci Kli-zondo /Havarra/, vlasteneckou básní Aras euskerari azken agurrak /poslední pozdravy matce baskičtine/. Svými básněmi rázu vlasteneckého, -•ošla vTiého a náboženského, odcmi, bajkami a překlady ze španělskách bássikm přispíval do Buskal-iurria i jiných po zdě j ších časopisů. Soubor st jana 20 jeho díla vy Šel r.1956. Iniciátorem literárních soutěží ve francouzském Baskicku byl nadšený propagátor národního j azyka Antoine ďAbbadie / 1310 -139?/» který z vlastních prostředku odměňoval vítěze. Odměny, jež pozůstá -v»ly v baskické holi /laakhila/ a zlatých mincích, přilákaly velký počet básníků* Účastnilo se jich nmoho lidových veršovců, z nichž-nejvíce se pro slavili Juan ISchamendi /Bordel% / 179£*1879/, zemědělec t obci Tí-lcarlos /ľfe.v«.rr&/, Pierre Dibarrsrt /-flettiri 1838-1391/, obuvník v obci Jatsu /"Dolní í??..varra/, Jo anne s 01 cli-.. 1 d f, /1S14-1897/, výrobce sandálů v obci Bidarray /'Dolní l&.vaxrs/* s .Augustin Etcheberri /1843-1390/, oouvník v obci Sí,re /L^boura/',, který vyučoval baskičtine nemeckého románi stu Hi%^. Schuchardta. Skládali většinou básně satirické a nástinem melancholie* li"r =, těchto soutěžích 'byl několikrát odměněn i tehdejM nejpo-pulám;':jš£ básník Jean-I^ptište %ijBsamburu /1838-1891/ý pocházející k obce S'-..ze, odchovanec střední školy v Larressore /i,;, .bourá/. v> frua-couKské erinádě dosáhl hodnosti kapitána. Po porážce r. 1S7G se vrátil do rôdnéha místa, kd-k&zují jazykové mistrovství e solidní básmiokem průpravu -fr&ncou!3«éko stylu, jsou velmi různorodé. Opěvují, lísku, krásu ' žen, touhu po r©-i-né zemi s klid venkovského sivota. K aktére " nich, j c-&q Bere etchea /fíft/j ;>.;-r/$ idealisty ící aivox ne hs. skická s strne tě., & Urrundik iksaten dut- / Yiůím z dali/* lícící dojetí vracejícího se do rodné obci ps dlouholeté;'! pobytu ¥ cizině, znárodněly. Yedle básní napsal i pro « zaické dílo, kretkou novelu Pia r re s Adame, jejíž protagoni stou j e stejnojmenný žertoTný obuvník s jeho rodiště. 'Byla mu přičítána í mistrná, tragická básefi Solferinoko itsug. /Slepec od Solřerírm/| nej-novej šíta bádáním bylo vsak prokázáno, že jej ím autorem je A. Sále -berria. vojín osleply v bitvě u Solferina, který v ní naříká na svůj vlastní osud. Jeaii-3-j.ptistův br& tran-ec Micfcél ^lissamburu /l825-1895/. strana 21 bratr Inoeencius, saiešián, napsal sajímavý spis Lenenagoko eskual -dimak zer ziren /Jací bylí dřívější Baskové, 1889/, obraz života Basků předchozí generace* 'R, 1370 vyšel v Bavonnu první baskický román Atheka Gsitzeko 0ihart2unak / Ozvěny Eolandova plasmyku/, příběh se života baskického pašeráka Ganiche* jako autor byl uveden J«B» Bascon&guerre. V roce 1587 počal v Bayonna vycházet týdeník "Sseualäuna /Bask/, který byl zpočátku dvojjazyčný, francouzsko-baskický, během doby se vsak stal zcela baskickým. Jako vedoucí redaktoři se vystřídali Jean Ilíriart -Urruty /1859-1915/, kanovník v BsyonKtu, jeden z nej plodnějších baskických prozaiků a tvůrce baskického novinářského slohu, a Gratien Adéma /1828-1907/, rovněž kanovník v Bayonnu, znásý pod pseudonymem Sal duby, vynikaj í cí baskický básník, z j ehož- prací zasluhují zmínku bajky podle Lafontaina. a vlastenecké písh|ř h nichž Sfezpi eskual Her riek /Sedm zemí baskických/ byla zpívána na baskických kongresech. Byl též předsedou baskické literární federace, která vznikli na počátku XS»stol, za účelem navázání styků mezi Basky s obou stran Pyrenejí a sjednocení literárního jazyka. Mezi pozdějěími Vedoucími redaktory zmíněného týdeníku vynikl biskup Jean Saint-Pierre /1834 -1951/» který se osvědčil jako obratný stylista v reportážích s první sv6 tové války. Byl jedním se zakladatelů b a sk1ck©-fra n co usské revue Gure Herria /J?--;še země/, která vychází od r,19£l, Spoluzakladatelem táto revue byl Jean B&rbier /l875-1931/, posléze farář v obci S&int-Pée-sur-Mvelle /Labaurá/,prozaik, básník, dramatik a folklorista, a dalšími spolupra co vniky bsdi Jules Moulier /' Oxobá 1B88-195S/, farář v sazných obcím francouzského Baskická,. skvelý styl istĽ, s.ji.:* hož básnických prací sluší uvést sbírku bajek /Alegiak, 1926/, a Jean ^lissalde /■ * 1883-19 61/, posléze farář v obci Gra - cietts /Dolní ífcvarrí/, plodný prossaik a básník, který vedle řady spisů náboženského obsahu vydal sbírku baskických' přísloví, rčení strana 22 a průpovědí /Atsotitz, Zuhur~hitz eta Brran Zahar, 1936/. Jejich sou-Častniky "byli Dr.Jeaa atehepare /l37?-1951/, narozený v Argentině z baskických rodičů, lékař v obcí Jäss Al&udes /Dolní H&v&rrs/, který přispíval do týdenníku luskalduna Slánky o vnitrní a mezinárodní politice, hospodárskych otázkách a zdravotnictví, jejichž výbor vydal pod náavsia Buruehkak /Klasy, 1910/, aJPierre Lhande /1377-1957/. jezuita, profesor baskičtiny na universitě v Toulouse, autor baskicko-francouzského slovníku /Diotionn&ire Bssque—Frangais, 1926/1 z jeho beletristických prací je nej saj íaavej ěí Yoianda /l931/» román z doby baskicko-flásaských obchodních styků. Ha přelomu XIX. a XX. atol. se projevují první příznaky ponenáhlé zroiěny dosavadního rázu baskické literatury. Začíná mizet naprostá převaha děl náboženského charakteru, ac í nadále je b&skická literatura ovládaná smýšlením i cí tě ním přísně katolickým* přistupuje se k pěstování nových literárních druliů a ve snaze o tříbení formální obrat -no sti a otevření nových obzorů i k pžekl&duia z. cizích literatur.Před-ními představiteli literární tvorby si! stávaj í i nadále osoby duchovního stavu, kteří svým původ en i pastorační činností mají nej užší styk s lidovými vrstvami, ale stále více se vyskytují světští lite -ráti, vedle intelektuálů často i drobní řemeslníci a zemědělci* tito pe&tují především poezii* Do 'osmdesátých let XIX. stol. spadají též začátky novodobého divadla* fraška Anton Caícu, /Hloupý Honza,188g/ byla první veselohra napsaná baskický. Jej£tn autorem byl Marcelino Soroa Lasa /184.S -1902/ jenž povzbuzen aiiraoiádným úspěchem, který právě pro své baskické dialogy dosáhla jeho dli věj Ší veselohra předvádějící sansebastiánaké zvyky Iriysrena /1378/, jal se psát lidové divadelní kusy zcela baskické, které na soutěžích dosáhly řadu ce» j z nich nej oblíbenější byly Au o s ta tuba /To je hospoda, 13S^/, Aizeak ekarri, iseak erstt&n /Vítr přinesl, vítr odnesl, 1335/ a Urrutiko intx&urrak / .Daleké oře- strana 23 chy, 1887/, 2 baskických lidových herců té doby vynikl jpgoe Artola /1364-19S9/, syn již míněného básníka P.smonaj napsal též několik veseloher a proslavil se jako dobrý prozaik a skladatel oslavných veršů* ífepsai též baskické libreto k opeře Mendi-M'ndiya.n/ V srdci hor/, kterou slonil José Maria de Usandizaga /l887-1915/, Význačným autorem divadelních her byl Toribio AI a aga Aneb i ta rte. /1S61-1941/, který napsal asi. 50 Jprací původních, překladů, úprav a operních libret, Mezi jeho překlady vyniká Shakespearův Hacbeth, kterého uv^&L ma jeviětě s nizvem Irritza /Ctižádost* 19^6/, Dramaticky zpracoval též romár: francausského spisovatele Pierre Lotiho Ramuntcho /1920/. Byl posledním vedoucím redaktorem časopisu Suskal-Srria a prvním ředitelem Akadémie baskické řeci a recitačního. umě&í /Academia de la. Lengua y Decl srna ción fuškára, !u s k?* 1 -1 z t und ea/, založené r, 1915 v San Sebastiánu, Významnou postavou baskického divadla na - počátku XX., stol, byl Avelino Barrioia Aizpurua /1876-1944/^/jehož divadelních kusů, rea - listického směru, tesil se největší oblibě Lagun tzar bet /Špatná, ka- ^na scéně. ; laarádka 1912/* Účast žen V*T~aU3boréky -zahájila gatalina »aeicegui/lS89-1963/t z jejichž prací vyniká historické drama ze římské doby Loreti /1913/. Hový směr baskické literatury je patrný na literárním úsilí, které koncem XIX, stol, uvedl v život Resurreoción ífería de Azkue /l864-1951/ pomocí časopisů luskaltzals a Ibaizabal, Azkue do sáhl r,1838 katedry baskického jazyka na. ©třední škole v Bilbau, stal se prvním, doživotním gířsdiseáou Akademie baskického jazyka a byl ve » doučí osobou v baskickém jazykozpytu. Jeho spolupracovníky v u-se děných časopisech byli tehdejší přední představitelé baskické literatury biskaj ského dialektu Domingo Aguirre Badiola /1864-1930/,bá®ník a autor románů z lidového prostředí, Jžvaristo Bustinza /1865-1930/, známý pod pseudonymem Kirikino /Ježek/* který vynikl jako skvělý vypravěč svými krátkými, často fantastickými a humoristickými povídfeami, strana 24 velmi oblíbenými v širokých lidových vrstvách^ později.byly shrnuty do sbírek Äbarrak /1913/ a Bigarrengo Abarrak /193Q/, Bale _ iáiguel tJrruzuno Salegui /1844-19EV» který psal rovněž lidové po - vídky povětšině humoristické, často;, s .morální tendencí| konečně Pablo -^■-.aiarripa y tira&s, /1877-19ďQ/j který • vedl é psaní-satixietických " * .v několika sbírká_ch j příběhů^ -Akteřé po zděj i vydala, Věnoval se táž j a zy kozpy tu*j ak -dosvědčuj í Stúi:j práce uľ::.íuiíó;í vaaca, dial e c to bizcaíno /B^ ická gramatika* -bi^kajský dialekt, 1928/ a Manuál del Vascófilo /príručka pro baskofila^I9i3/e J .j ich příkl&dem byl povzbuzen k literární práci José Manuel oe ^cneita /l842-1916/, kapitán obchodního locíatva, žijící mnoho let m Filipínách, kde se stal stfi.ros4ou města Kanily* Osvědčil se jako dobrý stylista a básník. Saínku z.-;, sluhu j í jeho lehkým slohem psané romány JoBecho /? ep í č ek,1909/, líčící život baskického hocha ukrade-, ného cikány a Jayoterri jfeitia /Milovaná otčina, 1910/, obraz živote. ,venkově^ Besktl na baskickémTá 'v zláraoří. Své b a, sně, opěvující moře, baskičtinu, a rodnou ssemi shrnul ve sbírce Au, Ori to Bestia / To, ono a j iné, 1915/. Činnost bufe i tel e babina de Arana Goiri /1665-19U3/', propagátora baskického nacionalismu a zakladatele baskické národní s taseny, byla především r-£zu politického a sociálního, v kterémžto směru vynikl jako zastánce baskického lidu, zvláště dělnického stavu,v boji b kapitalistickou třídou pro tiba skického smýšlení. Ač jeho mateřskou řee£ byla španělština,, osvojil si v jinoěském věku národní j&£yk, v němž psal články a básně. Mnohem významnější než jeho vlastní literární tvorba byl vliv, 'který' měl na. svá následovatele, z nichž hlavní byli Luis de J&ei salde y Brenosa' /187.VI923/, profesor t&ate-matiky ns střední Skol» ve Vitorii, autor spisu Morfológia de laoun-jugacion Vasea Sintética /íídrřologie syntetického baskického časování, 1913/, l-feiiuel ArrandiBga /1876-1947/ a Josá Zábale- Ar&na /LBft^ ' strana 25 1936/, skladatelé naučných příruček pro mládež,_.Juan de Egu^nniy-- Meabe /1375-1930/, pilný spolupracovník mnoha baskických časopisů, a Ramón de Rentería /18S1-1916/, proslulý svými lyrickými, vlasteneckými a náboženskými písněmi. Sabino a hlavně jeho prívrženci, ve snaze o zvelebení jazyka, Šli za ideálem j eho čistoty, které podle jej ich názoru mělo být dosaženo ©dstir^nb ván í m jazykových prvků cizího původu, i když byly v řeci odedávna _ustáleny. Ještě osudnej ší "byl zásah do morfologie, zvláště za vád ěnímv. tzv. syntetického časování. Ačkoli tato puristická tendence zachvátila značný počet zvláště bis-kajských spisovatelů a je znatelná v literárních dílech prvních desetiletí XX, stol., nutný #ej í ' důsledek, totiž odpoutání od literární tradice a lidové mluvy se neuskutečnil, především díky vědecky ii -roce založeným pojednaním potírajícím tento jazykový purismus, které uverejňoval v orgánu Baskické akademie Ettskera Severo AI tube y Ler-qhun d i /l 87 7-196 5/ g politický přívrženec S&binův, ale odpůrce jeho puristických snah. Do jisté míry se přidružuj e k stoupencům jazykového purismu i Raimundo Olabide Garrera /l369-1942/, překladatel Písma /Itun Zar e ta Berria, 1958/, zvláště pokud se .týče tvoření neobvyklých syntetických slovesných tvarů* po stránce výrazové se však Vyznačuje zaváděním ar cha isti ckých, z různých dialektů vzatých slov. Pravým opakem je užíváni jazyka zcela lidového se všemi Rerderismy* /výrazy převzatými ze současné španělštiny/. Hlavním propagátorem to- ■ v současná době ; ho to směru je^Waňuel I5err"iatua /n.1914/, františkán v Bermeu /Viz-caya/, ředitel časopisu Anaitasuna /3rt- trstvo/, který své sociální cítění projevuje orgahisováním výprav baskických rybářů do afrických vod. Zapřísáhlým odpůrcem purismu byl Julio de TJrquijo e Ibarra /L871-1950/, který r. 1907 založil vědeckou revue Revista Internacionál če Sstudios Vascos / Mezinárodní revue baskických studií ,1907-1936 /, jež se stala pevným základem baskického jazykozpytu. Urquije v ní struna 25 uveřejňoval staré, dosud ne vytištěné baskické texty. Ač sám nepsal baskický, miloval baskický jazyk, podporoval baskické' spisovatele a shromáždil ohromnou baskickou knihovnu, která je'dnes majetkem gui-puzkoj Biié provincie. Koncem první světové války,pod vlivem proklamace sebeu'rSeňí ma -lých národů, -počali se i Baskové domáhat národních a jazykových práv. Ha kongresu, který se konal v září 1918 v městě Onate /Guipuzcoa/,kde se projadná^al návrh autonomního statutu pro španělské baskické země, podle něhož se baskičtina mela stát rovnoprávným jazykem se španěl -štinou, byla založena Společnost baskických studií /3usko»IkB.8kuntza -Sociedad de "^studios Yascos/ a Akademie baskického jazyka / ISuskal-tzaindia - Academia de la Lengua Vasca /. V rámci Společnosti se stala. l|n©..l$0$iú0&Ěbora to ř /Laboratorio de -etnológia / ve Vitorii za ve -děni jogého Miguela de Barandiarán / a.1889 / střediskem bádání na poli lidové literatury baskická, jehož výsledky byly uveřejňovány v časopise 3usko*Folklor© a v ročenkách Anuarios de ^.usko-Polko r e. V r. 1910 zaniklý časopis Suskal-Srria byl r. 1911 nahrazen novou revuí Uuskalerr iar en AI de / Pro Baskicko, 1911» 31/ se v zcela ba ski c -kou přílohou luskal Ksnalea /Baskický buditel/, který^fbylC©rglnem stejnojmenné společnosti založené r. 190? za účelem rozněcování lásky k rodnému jazyku. Tato společnost věnovala se též činnosti přednáškové, divadelní a publicistické. Prvním ředitel časopisu Ruskalerriaren Alde bvl Jžragorio de MujÍGa/1382«1931/s;:^avoláalB inženýr, obratný žurnalista, básník & autor velmi oblíbená knihy Fernand© Ameaketarra /lSS?/» vypravující žertovné kousky tohoto baskického eašpíglajspolupracoval též v deníku Buzk&di, orgánu Baskické národní strany /2&1. r.1910/ . H. 1921 založil acela baskický týdeník Argia /Světlo/,jehož prvním ředitelem byl Victor de Qarltaoaandia /137&»1929/g novinář a autor čivadelních kusů^po něm vedl tento týdeník/francišco 3oh.e -verria /n. 190-^", básník a překladatel Aeneidy. strana 2? Y r.1912 bylo založeno vlasteneckými kněžími sdružení Jaungoiko-Zale, mající heélo *3u skal dune i euskeraz" / Saskům baskický/, které vydávalo stejnojmenný časopis, jehož vedoucím redaktorem byl Gabriel Manterola /n,1890/, farář v Ceanuri /Vizcaya/, básník a překladatel. Mezi jeho spolupracovníky bylo mnoho význačných literátů, mistrů baskického stylu, schopných k zpracování témat všeho druhu, v r.1921 za-čal vycházet obrázkový měsíčník Aránzazu, dvojjazyčný, spanéIsko »bss~ kický, vydávaný stejnojmenným klášterem, který se stal důležitým střediskem baskických kulturních snah, Národní cí%én| saezi ženskou mládeží se snažila svou literární činností sířit Hobustiana Kuj ica /n.1888 /, básnířka a skladatelka divadelních her, 'Doba diktatury /1925-193G/ znamenala pro Basky útisk politický i kulturní a nebyla samozřejmě příznivá pro rozvoj literatury. Baskický tisk a veškeré publikace byly podrobeny přísné ceneuře a byla vymjřcena každá zmínka o baskickém národu. Avšak toto pronásledování sjednotilo baskické vlastence k tajné práci doma a k mohutnému protestu v zahraničních baskických střediscích. Bývalí členové rozpuštěné národní strany založili v Bilbau sdružení pizkundea /Vzkříšení/ s vlastním časopisem Suzkerea /Baskičtina/, jehož činnost směřovala především k podpoře baskického divadla, udržujícího národní vědomí v širokých lidových vrstvách, zvláště novým druhem her, tzv. Oldargi, dramatických obrazů z baskického života a historie, oživených zpěvy, umelecky řešenou výpravou a osvetlením. po prohlášení republiky r. 1931 se uvolnil kulturní život v Baskicku, avšak touha Basků po autonomii byla pro stálý odpor španělských pravicových živlů splněna teprve v prvním roce občanské války/l936/ kdy jíž vetší část země byla v moci generála Sranca. významnou událostí .v době diktatury byl Deiť baskického jazyka /Suskeraren Sguna/, který se konal v r.19'3? v městě líondragon /Gui- strana 28 puzooa/ jako mohutná manifestace baskického lidu proti útisku. ¥ jeho průběhu byla ustavena společnost TSuskaltz&leak /milovníci baskičtiny/, jejíž posláním byla. práce k povznesení národního jazyka. Jehdy vystoupil mladý literát. José Maria de Aguirre /l896-1953/, užívající pseudonym Xavier de Lizarái, & zahajil .rozsáhlou kampaň ve prospěch baskické kultury. Kap sal velké množství statí o baskické poezii, divadle, kulturním životě a malých národech. Jak v prose, tak; zvláště v poesii se projevil jako mistr baskického slova. Ve svých básních dosáhl vrcholu baskické lyriky* Jeho mluva, kterou se mu podařilo vyjadřovat nejhlubš myšlenky, je založena na skutečné živé baskičtine bez násilných neo ~ logistaů. T jeho šlépějích šel mladší jeho druh Bsteban Prquia&a /i905 -1937/, známý pod pseudonyme® Lauaxeta, obě? občanská války, který ve svých lyrických básních užívá sloh méně průzračný, oplývající heolo-gieray a syntetickými slovesnými novotvary. Za svého krátkého života vydal dvě sbírky básní Bide Barrijak / Hové cesty, 1931/ a Arrats -Beran / V soumraku,1935/. Byl nadšeným přítelem českého národa. ¥ časopisu přehled, ročník 6/1935/, Čís. 13. je na fetraně 193 uveřejněn jeho baskický pozdrav čtenářům. Po smrti básníka Aguirreho /1933/ se stal vedoucí osobou společnosti Euskaltzaleak José Ariztimuno "Altzol" /l898*1936/f zahynuvší též v občanské válce, který uvedl v život novou revue Jakintza /1933-1936/, Literární soutěže* pořádané jmenovanou společností mely jména podle literárních oborů jako Olerti^Sguéa /Den básně/, Antzerti-Sguna /Den divadla/, Sleberri-Sguna /Den románu/ aj, Z basfcí&l, kteří pa -třili k básnické škole Aguirrově a byli odměňováni na soutěžích vy -niklí Luis Jaureguí /n.1896/, farář v provincii Guipuzcoa, opěvující baskickou krajinu s jejími mlhami a melancholií / sbírka Bioakadak, Tlukot srdce, 1929/, Glaudio Sagaraaau /n.1595/, stavitel, který své lyrické básně shrnul do sbírky Intáa begietatt /Rosa v očích, 1957/, Joaquín de Zaitegui /n. 1906/ a José Zubimendi / /, autor dlou- strana 29 héim eposu Zumalakarregi /l93ä/» líčícího život tohoto baskického vo- j evôdee z I.kfcrlistioké války. Hadej e kladené v nadaného básníka Joa- quina de Bedona, kapucínského novice /190? ,.1933/, který proslavil svůj pseudonym Xorameaái, byly značeny jeho. předčasnou smrtí. Básně tohoto syna ryzí baskické samo ty, prodchnuté vroucí láskou k přírodě a rodné zemi, a jeho prozaické pokusy byly pojaty do knihy Olerki-- ta idazti guziak / Básně a všechny spisy, 1960/, posmrtně vydané. Samostatné místo v baskické lyrice zaujímá ^meterio Arrese Br-.-uduer /l869-1954/$ duch neklidný a dobrodružný, který strávil dlouhá léta v Jižní Americe jako propagátor baskické míčové hry. Dosáhl řadu cen na literárních soutěžích a své básně uveřejnil ve dvou sbírkách Ifere bidean / Ke. mé cestě, 1913/ a ľxindor /Slavík, 1928/, Ve svých básních opěvá baskickou přírodu, život baskického zemědělce i rybáře, Z prozaiků posledních let před občanskou válkou zasluhují zmínku Agu^tín An&Mt&r.te /né 18.91/* snjehož .-Draci vyniká žánrový román Oo---:--_ - ^899// nostía /§&&- §tt>§8$iá8, i §■§!/, a í orná a Aguirrey autor společenského románu Uztaro /Léto, 193*?/» li, 1931 byl salo žes časopis Ant ser ti /Divaélo, 19 31-19 36/, který uveřejňoval divadelní kusy původní i přeložené. Jeho ředitelem byl Antonio M„ de Lábayen /n» .■ 1898/, nadšený organisátor baskického ái « vadla a autor velké řa-dy divadelních her, jehož spisovatelská činnost dosáhla vrcholu v současné době, v prvních desetiletí 30Ustol. se rozvíjí i překládá tel® tví * tak , v „ /.vilhelma^? de Ataun Ignacio Goenaga /a, 1905/ prelozil S^iillSfSvfVTella /i954/,Bonifacio "sabiaga'/n. / podal ukázky z Jhakura /Amal «19 34/«, Jiriguel Arr u za /»• 1890/ převedl do baskičtiay s názvem Htxe-kalte /1934/ povídku SI Judas de la Cesa španělsky píšícího baskického spisovatel Antonia áe Truďba /1S31-1339/, Grimraovy pohádky zba skic til Rigol i to--. Lan- eko- echea /,,n.l893 / a Bemardo Garro /1891- 1960/ přeložil populární' knihy italského spisovatele Giulia Gesarea Della Croce /l550-1620 / strana 30 Bertoldo a Bertoidíno/ Bertolda eta Bertoldin, 1932/ slohem velmi bohatým na modisay a lokální výrazy vza-té* z různých dialektů. Rozsáhlou překladatelskou činnost vykázal Mcolas Onaaetxea /l888-1961/1 Jako obratný překladatel německých "básníků vynikl gól&oarpo Iraizoz /n.lá9?% strana 31 Současná doba ba .s kai q k é literatury* Občanskou válkou /1936 - 1959/ a následujícím několikaletým obdobím, kdy doělo skoro k úplné stagnaci kulturního života v dů -sledku vášnivé nepřisáné vládních kruhů a jejich stoupenců* byla do značné míry^přervána souvislost raeai současnou dobou a obdobím předválečným. 5etni b&skicti intelektuálové zahynuli ve válce nebo se stali obětmi politické persekuee* další, zvláště vlastenečtí knězi, bylí deportovaní do vsdál.eaýda končin Španělska. Značná část baskické inteligence emigrovala do ciziny, kde počala vyvíjet kulturní činnost, která byla pokračováním přerušené práce ve vlasti. Kaleali útočiště loředevšííQ v Argentině* kde již dříve* zvláště o.d konce druhé kar -llstické války,existovala smilná a výanamná baskická kolonie, která vždy projevovala aájem o baskickou kulturu a baskické národní úsilí. Vůdcem baskické eaígíaee se stal a vlasti uprchlý, pro národní myšlenku sanícený intelektuál Is&ac Lopez Mendizabal /n. 18?%/. V Buenos Aires založil r. 1941 vydavatelskou společnost 33kitt, Baitorial V©y8ca» která vedle baskických publikací vydává ve sbírce Biblioteca de cul-tura v as ca / Knihovna baskické kultury/ španělsky psané příručky týkající se všech ©bon^baskieké osvety. V r*195d byla tam založena vědecká společnost Institute .American© de Bstudios Vascos / Americký ustav baskických studií/* která vydává vlastní věstník, uveřejňující práce domácích i zahraničních b&skologů* Balsím důležitým střediskem baskické kultury se stalo město Guatemala avláště zásluhou jQacuina de Za i terna i /n. 1906/, kt.:rý r. 1950 po čel vydávat vlastním nákladem zcela baskickou literární revue Suško Gogoa /Baskická myšlenka/. Vycházela v Guatemal© až do r.1955 a pak v Biarritzu /l936-1969/ a vydatné přispívala k rozvoj i baskické literatury a k vytvoření moderního slohu. Saiteguánm se podařilo získat k spolupráci přední baskické literáty* jejichž lite - strana 32 rární činnost trvá povětšině i v současné době. Isidoro de IVgoaga /». /, slavný tenor, musikolog a kritik, vydával v letech 1945 - 1953 tříjazyčnou /baskieko-špsnélsko-francouzskou/ literárni revue Geráikaj vědecká revue Suskô-Jakintza /Baskická věda, 194? -1957/se snažila nahradit zaniklou Eevistu de Estú&iOtó Vascos, Z baskický psaných del vyšlých v té době v cizině, jichž látka je čerpána, z ovzduší občanské války a ze života emigrantů zasluhují zmínku romány Juana Antonia Irazusta /t884- 1952 / nazvané Joani-xio /Honzíček, 194 6/ a Bizia garratza d&. ../Život je trpký... j!950/, jakož i roman "Skaitapeán pt bouři, 1948/ Joseho de Eizamirrife dal e básnické skladby Urrundik / Z dáli, 1945 / a Gudarien I3ginak /Siny vojínů* 1947/ Tele©fóra Monaoa-Olaso /n. 1904 /. Teprve v 50. letech našeho století dostává se baskický kulturní život do normálních, kolejí. T literární příloze 'íjgan věstníku Společnosti přátel země, vycházej ícím v San Sebastiánu, začínají se od r. 1948 objevovat i práce baskické. Byly to lyrické básně františkána Salvátora -Micbelena /1919 -19.65/, ukázky z jeho básnického díla Aran-tzazu, které vyšlo r. 1949, a dále práce některých básníků znársých j iž z dřívější doby*. Próza byla zastoupena především folkloristickým materiálem, lidovými pohádkami sbíranými předpyrenejskou spisovatelkou Mayi Aristia /». 1887. /9 která již v r.1931 uveřejnila některé v kni ze Amafctoreíi TJzta /BabiČina zen /. Baskifeké příspěvky se stále množily až od r. 1953 je '£gan scela baskický, V současné době je baskická literární tvorba rozsáhlejší & &roz-manitěj ší než kdykoli dříve. Bohužel• i nadále lze pozorovat pokračující úpadek mluvené baskičtiny. Baskický živel utrpěl v dobe od po -eátku občanské války' další citelné ztráty nejen na jazykovém pomezi zvláště v Havaře, kde zaniklo•svérázné nářeěí údolí Ronc&l, ale i uvnitř jazykového území ve větších sídlištích a průmyslových oblas -těch, především přílivem spanalsky Mluvících pracovních sil„ ale i strana. 33 vinou baskických rodičů* kteří se nesnaží o to, aby jejich děti si osvojily národní jazyk. Zvláště Mezi ženskou mládeží se- jeví zjevná nechu! k baskičtine a mluvit španělsky je pokládáno za znamení vyšší kulturní úrovně. Za této situace je pochopitelné, se hlavní úsilí baskických vlastenců směřuje k posílení národního jazyka a rozšíření jeho znalosti především mezi mládeží. Tuto snahu sleduje též valná část literární tvorby, která pozůstává v horlivém vydávání mluvnických a slovnikárskych děl, antologií, učebnic app&i, Velkého rozmachu nabyla ééž. literatura pro mládež, zvláště pohádková. Bohááky, často překládané ss jiných jazyků, vkusně ilustrované, vydávají klášter v Aránzasu /3ui- ^19182/ puzcoa/ a nakladatelské družstvo Edili v Bilbau. Jaíme QuereSe^Cfárař v obci liäerrio /Vizcaya/ uveřejňuje v časopisech lidové pohádky, které sebrala » MukuJ! Rosa Buatinaa /1S99 -1953/|jmgei Yrigaray /n.l899/> lékař v San Sebastiánu, je autores knihy luskalerriko Ipuinak /pohádky Baskická, 195.7/ a JTullána de AZpeitia /n.1888/, učitelka v obci l)n -rango /Vizcaya/ vydala sbírku pohádek Ataandriaren Altzoan /v babi ~ čině klínu, 1961/. Konečně v nejnovejŠ.í době se objevují v b&akických časopisech lidové pohádky a tsáj.e. jb litnUrnjfr, které dětem vypravuje Teri Ibarrola, Vydávají se i aa gramodeskách. Mej větší zásluhu o oživení baskického jazyka v dětské generaci sají kapucíni, kteří od roku 1960 vydávají dětský obrázkový měsíčník P&h-píe v několika dialektech a časopis Umeen Deya / Dětský věstník/, který uveřejňuje dopisy dětí ze všech končin země. pozornost baskických literátů se obrací dále k vytvoření jed -notného literárního jazyka pro celé Baskické. Tímto problémem, od jehož vyřešení závisí sama existence baskického jazyka a možnost jeho kulturního uplatnění, zabývá se Akademie baskického jazyka od svého založení, nedošla vlak dosud k positivnímu výsledku, nebo! názory na tuto otázku nejsou .jednotné. Zatím co návrh literárního jazyka vy -pracovaný Akademií je založen na. tsv. Gipuzkera o-satua ,' gui^azko j skěm Spiae^ém jazykovými prvky 'z jiných ttářeč^ někteří spiso-■^MĚá"se"přiklánějí 'fce klasické labourdltině. Heehybí ani iadivi-;:-duáÍní řešení* jak dosvědčuje Jazyková forma Jošeho Basterrechea /pseudonym Oskillado* », 1913/* profesora na universitě v jpamploně, autora povídek a románu Eurlol&k /Vrabci, 1963/, ze života bígkaj-akých chlapci, jehož jazyk se výslednicí směsi všech dialektů* Velký význam pro uplatnění baskičtiny a její literární zdokonalení má ustanovení posledního koncilu o zavedení lidových jazyků do liturgie* Chrám, který "baskickým apevea a Icázáním byl často Jediným útulkem národního jazyka* stává -se nyní důležitý® Činitelem k jeho posílení zvláště v místech, kde Je ohrožován výbojným postupem španělštiny neho francouzštiny. Je proto pochopitelné, že baskické vlastenecké kněžstvo přijalo & velkým nadšením tuto' reformu a přikročilo neprodleně k jejíma uskutečňování, i když naráží na odpor svých představených, věrných při sluho vačů režimu, kteří se snaží zavádět španělštinu do bohoslužeb i v obcích, ležídjci uvnitř baskického jazykového ássemí. Vedle literátů věkově starších, kteří pokračují v tradiciích předchozího období, začínají se objevovat stále více osoby mladé, mezi nimi i tzv. noví Buškové* Rozvoj poezie Je podporován časopisem Olerti /Básnictví/, který od r*1959 vydává Santiago Ona india /b»1QQ9/, představený karmelitského kláštera Lsrrea/Vizcaya/* Tento klášter, podobně jako františkánské poutní místo Aranzazu /Gnipuzeoa/ a benediktinské opatství Belloc /Labourd/, je důležitým střediskem baskické kul -tury. Předními představiteli mladé básnické generace, uvádějící moderní ssěry, zvláště poezii sociální-, .1 sou-Gabriel Aresti Be£?u -r ala /n.1933/, který ve svém díle Earrl et& Herri /Kasa en a lid, 1984/ používá volné verše, a j[.ean Hiraade /n* 1928/., který se osvědčuje též jako tlumočník básnictví světových literatur,, vyniká- strana 35 jící povídkář a. esejIsta. Jeho vliv je patrný na nejslaášxch bás -řiícíchs a nichž nejvýr&snější jsou José Aaurraeaál /n. 1941/ a MigaeX Lasa./a. 193fl/« který též přispívá národohospodářskými a jinými statěmi do baskického týdenníku Seruko Argia. Za nej většího současného básníka francouzského. Baskická, je praven pokládán Jean _ pjharee /Xratzedeg.»n*192Q/> benediktin kláštera Belloe, jehož mystické, vlasteíĚeké & přírodu opěvující básně byly shrnuty áo několika selka-, 3ivýssi se Írkami Orbelak /Spadlé listí, 1958/ a Bitargi /Soumrak, 1960/ zaujímá významne a isto mezi lyriky již zmíněný Jalr&e de .Quereateta* který vjniká i jako překladatel biblických textů, a autor pojednání o baskické heraldice* Františkánské chápání přírody pro -jevuj e ve svém díle SXorri /Kloeh, 1962/ františkán Yictoriana Gan-diaga Arteche /a. 19S8/ z kláštera Aranz&zu. Jako skvělý tlumočník španělských mystických básníku se projevil Juan Ignacio Goiooechea /Gaztelu, sj.908 / ve svá knize Hussilca ixilla /Tichá huďb?«,196.y, ¥ roce 1950 vyšel epos Kusk&l&mak /Buškové/, lícící život na baskickém venkově během celého roku. Složil jej v letech 1931-1936 přední představitel baskické moderní literatury Sieolas Onaa-echea /Orixe/, ¥ popředí improvi sují cích lidových básníku /bertsoi&riak/* tzv. školených stojí Janáci* Biameadi /Basarri, n,l'91^'» po dlouhá léta přeborník v soutěžích, jehož verše tvoří sbírky Basarri* rea bertso sorta /Sbírka veršů Basarriových, 1950/ a ICaatari na tor /Přícháaía zpívat, 1960/, li aômu se druží Tel entí a aribelta Gorla /a. 1906/, pocházející z rodiny Mekajskyen veršovců z obce logica. Jeho & tec Kepa ./Peáro, 1878-1945/ získal si svými vlasteneckými verši velkou lásku bistej akého lidu, který ho vyznamenal přídomkem tocikako Urretxinaorra /slavík a augiky/. Z tzv. neškolených jsou nej gasáměj sí Ifenuel Qlaiaola /ffgtapiáe, n*1909/f Fěrnaa&o Aire /Xalb&dor, n»1920/ a Joaé Miguel Iztueta /Lazkao-Txiki, n*1925/. strana 36 Zajím&výta zjevem je i lidový básník Martin tfgarte /n*1916 /f venkovan z obce Bŕincola /Guipuzcoa/, samouk., opěvující ve svých básních baskický venkov a život jeho lidu. abayea* který nejnověji napsal dvojdílné pojednání o baskickém divadle /Teatra eu.sk©ra,l965-6/. K. svým dřívějším divadelním kusům, které jsou stále na repertoáru divadelních společností, připojil řadu dalších sociálního a historického zamíření* Ve francouzském Baskicku nej plodně j ším dramatickým • spisovatelem je Píerre Laxzabal /», 1915/, farář v obci Soooa /La-bourd/* jehož divadelní kusy, jichž dej je povetsi&é bmta z běžného života, získaly si velkou oblibu u baskického obecenstva s/iaají velký význam pro posílení národního vědomí. Ze života baskických rybářů čerpá látku pro své divadlo Agustis Zubieařay /n*1914/. Moderní dramatickom tvorbu, převála; sociálního ráz»» representují z mladé generace Qabriel Aresti, Juan Schaide a nejnověji Salvador Garmendia /n# autor dramatu Ixtoria tri art e bat /Smutná historie,1964/. $&:;m>?@w$>. baskického divadla po literární,, scénické a orgsnisaení stránce pečuje již zmíněná Akademie baskické řeci a re c i tažního uméní /Academia de la Lengua y Beelamacioa euskaras/* jejíž činnost byla obnovena r* 1946V Její ředitelka Karia Dolores Aguirre de L.asheras /»• 1904 /, ktesi vyniká jako skvělá organisátorks baskického divadla a- vzorná překladatelka cizích divadelních kusů, jak dosvedčuje její nedávný převod A* .Oasonovy hry:.: La Bar ca sin Pescador /fixaltt-pak jaberik ez, 1.96^/* V oboru výpravné prózy přistupují v současné dobe k již dříve-' pěstovaným románům ze života venkovského lidu i sociální, historické a detektivní romány* Busebio Brquiaga /«♦ 1-912/ napsal vedle románu < Arranegui/1958/ z rybářského prostředí svého rodného Léqueitia /Viz- s tratia 37 " c*y&/ i sociálni romány Batatik bestera /Od jedného k druhému,1962/ e Araibar zalduna /Kavalír Araibar, 1952/* Historický román uvedl do baskické literatury Juan Echaide. O detektivní román se pokusil josé Antonio 1,0idi /n, 1916 /# lekárnik v Irunu /Guipuzeoa/svou knihou Aaahost egun Urgain'en /Straáct dní v ITrg&intt, 1955/* Tak! Mariano Iceta /n. 1915/ hodinář a starosta obce Slizondo /Eavarra/, cilý novinár, napsal detektivní román Birua Galgarri /Zhoubné peníze, 19ôs/* Y exilu v Belgií žijící José Luis Alvárez Snp&rantza /Txillardegi, n. 1929/ obohatil baskickou literaturu dvěma romány existencialistického směru Leturia'ren egunkari ezkutua /Tajný deník L e turiů v, 1957/ a Peru Leartz&'k© , 1960/. Hlavními představiteli literární historie a kritiky jsou Luis Miehelena, Antonio de Láb¥, Angel Xrigar&y a Luis Yilla -sante Oortabitarte /n.'19S0/, františkán »-profesor baskické řeci na řadové škole v Aranz&zu, skvělý stylista, který napsal i několik spisů náboženského obsahu. Baskické bibliografii se věnuje Hicolas Alzolt Goaediaga /Valentin Berríochoa, »• 1922 /, salesián v Irunu, a literárnímu folkloru svého rodného Hevarska José If* Satrástegui /ni930 /, farář v tlraisinu., nadšený národní buditel v této části Baskická. Sběratelem prostonárodních literárních projevů z okolí Tiibaru /Guipuzcoa/ je Juan San Hartín /n. 1922/9 který přispívá do • baskických časopisů skvělými kulturními a cest opisnými reportáže® i. Cestopisná litera,tura je zastoupena i knihou Aprikako Bassmartuan /V africké poušti, 1961/,. kterou napsal Agustín Anabit&rte. Z te§-kických novinářů zasluhují ještě zmínku José de Arteehe /n»Í906 /t káíM-vník provinciálního výboru sansebastiánského, vedoucí baskického rozhlasu a autor řady španělsky psaných publikací basfcické-terna matiky, Ricardo Arregui /n, 1941/, píšící především ó zahraniční politice, a ÍTemesio Schániz /n, 1899/, nadšený bojovník za práva národ ního jazyka, který vyniká též jako básník a dramatik. strana 38 Vycházejí dvě literární revue, totiž Egan v San Sebastiánu 8 Gure Herria v Bayonnu, jakož i dvě knižní sbírky Auspoa a Euliska Sorta. Auspoa, kterou od r.1961 vydává v měsíčních svazcích Antonio Zabala /n. 1928 /, který je i aoutorem většiny literárních úvodů* přináší díla převážně lidového rázu, za tŕní co druhá sbírka, Kuliska Sorta, uveřejňuje /od r, 1952/ původní i přeložené spisy vyšší úrovně. Baskickému novinářství byl dán pevný základ týdeníkem Zeruko Argia, který od r,1963 vychází v San Sebastiánu. Y Bayonnu se tiskne i nadále týdeník Herria, jehož ředitelem je Pierre Lafitte /n.1901/, profesor baskické řeci na střední škole v Ustaritz / Labourd/ a přední představitel baskického kulturního života ve Francii, několik dalších baskických nebo dvojjazyčných časopisů vydávají různé církevní řády. K rozvoji domácí literatury a k zdokonalení formální obratnosti přispívá i překladatelská činnost*/Juan. Echaide přeložil ze španěl-stiny Barojův roman Las Inquietudes de Shanti Anfiia /Itsasoa lano dago, 1959/, Santiago Onaindia s Linem Aquesolo převedl do baskičtiny spis sv. Terezie Camino de Perfección / On-bidea, 1963/ a knížku Platero y yo Juana Ramona Jimeneze zbaskiětil s názvem Pla-tero ta biok /1955/ Vicente de Amézaga /n. 1901/, který pořídil i. skvělý' překlad Shakespearova Hamleta /.1952/« 2 klasických jazyků překládá Salvador Bsrandiarán /n. 1916/, profesor na střední škole v Tudele /Bavarr-a/, který ztlumacil Homérovu Iliadu / Ilias-ena, 1952/ í Vergilia uvádí Andiraa de Ibinagabeitia /n. 190? /, v Gara-casu žijící baskický spisovatel. Juan Angel Echevarria /n. 1934/ seznamuje baskické čtenáře s Marciálovými satirami a Phaedrovými bajkami, řFicolas Orraaechea přeložil římský misál /Urte Gusiko Iffeza -Bezperak /1943/ a Vyznání sv, Augustýna /Aitorkizunak, 1955/« Santiago Onaindia převedl do baskičtiny Korácovy Ódy a připravuje k vydání Danteovu Božskou komedii. Benito Larreooechea / n.1894 / strana 39 pracuje na překladu Sh^kěspe&rwýeh< dramat, 2 nichš vydal již dva" /Maďbeth* 1957 a Lear Srrěgé, 1938/«' Angel Goen^ga Gorriti /n.1915/ provedl překlad Hesaingw&yovy knihy staře©' a moře /Agurea -Jfea Itfc&soa, 1963/«