Giuseppe Arcimboldo  (1527 – 1593)


Manýristický malíř s velkou fantazií, smyslem pro humor a ironii.


Narodil se v Miláně do umělecké rodiny. Jeho otec byl malíř a v jeho dílně získal Arcimboldo výuční
list. Ve svých 22 letech vytvořil návrhy vitráže, se kterými se zúčastnil konkurzu na výzdobu
milánské katedrály. Konkurz vyhrál a spolu s otcem se podílel na výzdobě celého interiéru chrámu.

Svá nejvýznamnější díla vytvořil ve službách rodu Habsburků. Nejdříve působil jako dvorní malíř
císaře Maxmiliána II. ve Vídni a později na dvoře jeho syna Rudolfa II. v Praze. Kromě povinností
malíře jeho služba zahrnovala i nákup uměleckých děl pro nově vznikající císařskou sbírku, pořádání
osvětových výstav, divadel, maškarních plesů, návrhy uniforem a oblečení pro královskou stráž. Díky
Rudolfovým financím a Arcimbaldově vkusu se z Prahy pozvolna stávalo evropské velkoměsto, kam se
sjížděli umělci, vědci a alchymisté z celé Evropy.

Arcimboldo se proslavil zejména svým osobitým stylem portrétní malby. Sestavoval je vtipně z částí
zvířat, květin, zeleniny nebo obyčejných věcí každodenního života. I když jeho metoda vypadá jako
rozpustilá hříčka, ve skutečnosti jsou všechny prvky uspořádány v pečlivé kompozici a žádný prvek
není umístěn náhodně. Kromě nejslavnějších portrétů ze série ročních období vytvořil i satirické
podobizny dvorních úředníků, jejichž hlavy komponoval z úřednických spisů a rozevřených knih. Za
mistrovské dílo je považován portrét císaře Rudolfa II nazvaný Vertemnus, zpodobňující císaře jako
řeckého boha hojnosti. Tento portrét měl symbolizovat šťastnou vládu císaře a oslavovat humanismus.

Mnoho z Arcimbaldových obrazů skončilo jako válečná kořist. V roce1648 (za třicetileté války) byly
vyvezeny švédskými vojsky ze země a staly se součástí sbírky švédské královny Kristýny.

Arcimbaldovo dílo bylo znovuobjeveno až zásluhou surrealistů, pro které se stalo vzorem.


Zdroje:

Bláha, J.: Estetická výchova pro střední školy 2. díl. Praha: Scientia Medica 2001, s.25-33.
(renesance)

                                    Zhoř, I.: Výtvarná výchova v projektech. Havlíčkův Brod: Tobiáš
1997, s. 25.

Šamšula, P.: Obrazárna v hlavě 6. Praha: SPL, ALBRA 2002, s.64.

http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=94

http://dům.rvp.cz/materialy/kanon-hlavy-portret-unflace.html