Vápenictví a cihlářství Osnova: • 1) Úvod k cihlářství • 2) Cihlářské výrobky • 3) Konkrétní příklady cihlářských pecí • 4) Vápenictví • 5) Vápenka před branou svatého Benedikta • 6) Použitá literatura Cihelny a cihláři v písemných pramenech • Nejstarší zprávy o cihlářském řemesle od počátku 14. stol. v městských knihách • Cihláři a vápeníci hospodářsky zajištěnou skupinou měšťanů – majitelé a provozovatelé cihelen (vápenek) + další majetky: městiště s příslušnými domy, parcely, vinice • Některým dostávalo i významnějších postů (člen městské rady atd.) • a) Cihláři krycí – vyráběli střešní krytinu • b) Cihláři zdicí – vyráběli cihly Cihlářské výrobní areály s pecemi Na našem území v minulosti archeologicky zkoumány čtyři středověké cihlářské výrobní areály s pecemi: • a) levobřežní předměstí Sezimova Ústí, usedlosti I a II • b) dílna stavební huti Milevského kláštera • c) cihelna na Leči • d) cihlářská pec v Brně – Králově poli • e) cihlářská pec v prostoru před Veselou branou (není ještě dostatečně zpracována) Novověké pece: a) v areálu jezuitské koleje v Kutné Hoře b) Mohelnice c) ulice Husova v Brně (nedávno) Přehled archeologických nálezů cihlářských výrobních zařízení od R. Krajíce (2008) Základní rozčlenění hist. cihlářských pecí • Od L. Tonezzerové • Vrcholně středověké pece : a) polní b) komorové • Polní pece – vyskytují odedávna téměr po celou dobu produkce cihel, ve středověku byly především budovány při velkých stavebních akcích, jako byly stavby klášterů, kostelů apod. • Její princip spočívá ve vyskládání cihlového milíře se vzduchovými kanály a mezerami mezi jednotlivými cihlami • Pece komorové – podle počtu topných kanálů: jednoaž tříkanálové • Rozměry až 4x5m (častější menší pece) • Pálily se v nich cihly, hřebenáče, dlaždice, tak i běžná keramika • Komorové pece se dvěma topnými kanály se vyskytují po celý vrcholný středověk, podle L. Tonezzerové v pozdním středověku přibývá typ komorové pece se třemi topnými kanály X • Počet topných kanálů spíše závislý na velikosti plánované cihlářské produkce než na typologické vývojové linii pecí Cihlářské výrobky • Ve středověku velice variabilní - časově (ideální pro datování) i regionálně • Město Brno v průběhu středověku ovlivňováno hned několika kulturními proudy (Podunají, Čechy, Slezsko), vývojem stavební keramiky a její variabilitou je značně specifické Cihlářské výrobky lze dle historických členění dělit na: • a) cihly obyčejné – zdice • b) klenovky či klenačky • c) pevnostice (=cihly fortifikační) • d) komínovky • e) stuďnovky (kružiny) • f) tvarovky – široká paleta cihlářských výrobků (římsovky, tvarovaná ostění, terakotové články – žebra atd.) • g) dlaždice • h) tašky (=cihly krovové) • i) prejzy (=cihly vyduté) Ostatní cihlářské výrobky: • Keramická vodovodní potrubí - u většiny případů je však nutné hovořit o pálených vodovodních rourách spíše jako o hrnčířské práci. Brno. Vodovodní potrubí datované 1534. Brno, náměstí Svobody. Vodovodní potrubí. 15. – 16. stol. Cihly • Vývoj od malých formátů k vysokým gotickým buchtám • Ve středověku snaha udržet poměr rozměrů zdicích cihel na hodnotách 1:2:4; průměrná cihla měla rozměry cca 29x14x7 Maloformátová cihla.Velký Špalíček. 2. pol. 13. století. Brno – Královo Pole. Gotická cihla vysokého formátu. Přelom 14. a 15. století. • Otisky na cihlách – prstování (vyskytuje v 13. – 16. st.) či populární otisky psích tlapek, ale i otisky lidských chodidel • Poměrně běžné i otisky prstů či dlaní na všech kategoriích stavební keramiky • Kolky se objevují (podle A. Schirmboecka)od pozdní gotiky, kdy bylo kolkováno pouze obchodní zboží • Dva základní druhy kolků – pozitivní (vystupující) a negativní. Brno, Jakubské náměstí. Detail kolku na cihle. 16. století. • Dalším dekorativním prvkem režné architektury je glazovaní povrchu cihel ( 3 tvarovky z Brna se žlutohnědou polevou) • Spolu s rozvíjející se cihelnou architekturou přichází i využití složitějších forem cihlářských výrobků – tzv. tvarovek • Brno – časté tvarovky s čtvrtkruhovým vykrojením jednoho rohu cihly (14. stol. – 14/15. století) Pálené střešní krytiny • Zejména na sakrálních a jinak výjimečných stavbách X u měšťanské architektury používání lehkých nepálených krytin • Dělení: a) ploché – plochá taška = keramická deska, která je na jedné ložné ploše opatřená hákem k zachycení za střešní lať Př: brněnské – šířka 22cm, výška ?44? Pálené střešní krytiny b) obloukové – oblouková krytina = těžká keramická krytina složená ze spodních dílů (korýtek, háků, jeptišek) a svrchních dílů (prejzů, kůrek, mnichů) spojovaných na maltu Brno, Dominikánské náměstí. Prejz. 15. století. • V průběhu 13. století byly výrazně rozšířené ploché tašky. Ke konci 14. a v 15. století získávaly převahu již krytiny obloukové ( týká Brna ) Výroba cihel • 1. Zdrobňování • 2. Máčení • 3. Míšení a hnětení • 4. Tváření • 5. Sušení • 6. Pálení Středověká cihelna v Brně „Na Leči“ • Záchranným archeologickým výzkumem v zimě 1994/95 na nádvoří bývalého Zemského domu (nároží Žerotínova náměstí a ulice Veveří) objevena cihlářská pec s reliktem výrobního areálu • Šířka pece: 6 m shodná s pecí v Milevsku • délka pece: asi srovnatelně 9 m (neznámá) • Nejspíše pec s nezastřešenou vypalovací komorou – tj. o pec později označenou jako skotská polní pec, vystavěná nad topnými klenutými kanály, respektive nad cihelnými pasy a šikmými průduchy. Do obslužného prostoru topeniště ústila celkem trojice zaklenutých kanálů o šířce 80 a délce 120 cm Středověká cihelna v Brně „Na Leči“ • pec orientována ve směru sever-jih s topeništěm k severu • konstrukce pece provedena z cihel (27x13x7cm) zděných na hlínu • Výrobky: nalezeny zlomky prožlabených tvarovaných cihel (patrně určených pro konstrukci ostění pece), čtvercové dlaždice různých typů, ploché střešní tašky a zlomky prejzů • Na východ od cihelny objevena studna • Ve sprašovém terénu odkryty tři jámy kruhového až oválného půdorysu (průměr = 2,5 – 3m; h = 2 – 2,2m), ke zpracovávání cihlářského těsta ? Středověká cihelna v Brně „Na Leči“ • Datování: díky keramickému materiálu z druhé poloviny 14. až 15. století (pec v užívání od roku 1348 podle archiv. materiálů) Objekt zaniká ve 30. letech 16. století (datovací materiál z nejstarších vrstev městských vyvážek; zmizení z archivních pramenů) • V blízkosti měla vyskytovat ještě druhá pec, která však kvůli neoznámení nálezu byla nenávratně zničena dělníky stavby Středověká cihelna v Brně „Na Leči“ Příčný řez otopnými kanály pece a vrstvami podloží a nadloží nálezu Středověká cihelna v Brně „Na Leči“ Nálezová situace cihlářské pece Půdorys a nárys pece Středověká cihelna v Brně „Na Leči“ Podélný řez otopnými kanály pece a vrstvami podloží a nadloží nálezu Cihlářská pec v Brně – Králově Poli • Cihlářská a vápenická pec ze závěru 14. století odkryta na ulici Božetěchova v Brně – Králově Poli • V těchto místech objevena mimo jiné vrstva nivních sedimentů, které se staly základem cihlářské výroby na této lokalitě • Vlastní pec tvořena do země zahloubenou šachtou na obdélném půdorysu ( 3,2 x 3,6 m ) • Zachyceny dvě jámy kruhového půdorysu ( průměr = 2,5 m; h = min. 1,3 m) - užívané pro zpracování hlíny ve fázi tzv. močení • Pec lze přiřadit k typům pecí se dvěma otopnými kanály Cihlářská pec v Brně – Králově Poli • Několik úprav interiéru pece – po poslední úpravě sloužila pec pravděpodobně už jen k výrobě vápna • Při stěnách šachty, ve které se pec původně nacházela byly nalezeny sloupové jámy – poukazuje na možnou konstrukci zastřešení pece (lehká pultová konstrukce) • Výrobky: v zásypu objektu nalezeny dva různé formáty gotických prstovaných cihel, zlomky cihelných tvarovek a obloukové krytiny • Některé výrobky nesly stopy nedokonalého výpalu (většinou přepálení) Cihlářská pec v Brně – Králově Poli • Období činnosti pece koresponduje se založením Kartuziánského kláštera v Králově Poli, je možné, že pec sloužila k výrobě materiálu na výstavbu tohoto kláštera (výroba tvarových cihel). • Zánik pece datován keram. materiálem na přelom 14. a 15. století Cihlářská pec v Brně – Králově Poli Komora cihlářské pece s tahovými kanály ve dně a částečně odkrytým předpecím Nárys čela pece Vápenictví • Pálení a hašení vápna Vápenické pece • Nejjednodušším zařízením pro pálení vápna byl milíř, známí již od pravěku • Středověké vápenické pece vycházely původně z pecí užívaných již Římany Římská vápenická pec: • Oválný nebo kruhový půdorys o rozměrech 3,60 x 2,80 m • Hloubka pece cca 3 m, zahloubena do podloží • Spodní část pece zúžena vestavěnou zídkou o síle stěny 50 cm • Vodorovná klenba rozdělující prostor topeniště a vlastní výrobní prostor nad ním • Římská pec z Rusovců ( 2. až 4. stol. n. l. ) Vápenické pece • Pro období středověku ve střední Evropě typické spíše pece kvadratického půdorysu • Čelní stěna s několika tahovými kanály – pro vytápění pece a vyhrabování popela • Kanály obvykle zaklenuté v počtu 2 až 4 • Pec zahloubena do skalního podloubí nebo zděná • Vnitřní rozměry pece od 2,5 x 3,5 m až do 5 x 5,5 m; výška pece od 2 až do 6, 10 m • V celé Evropě se pak ve středověku běžně vyskytovaly pece s trychtýřovou šachtou neboli trychtýřové pece • Na Brněnsku zjištěny středověké vápenické pece pod řekou Šumberou nedaleko Obřanskému hradu (celý komplex pecí) Schéma římské šachtové pece z Rusovců. Pec zadlabána do hlinitého podloží. Tahový kanál vyústěn pod dno pece Šachtová vápenická pec při Obřanském hradě, datovaná do 2. pol. 13. století. Vápenické pece pod Šumberou, v kroužcích polohy mladších pecí Vápenka před branou svatého Benedikta • Rozsáhlým archeologickým výzkumem (r. 2005 – 2006) na náměstí Republiky v Praze odhaleny základy stavby náležející k nejstarším archeologickým dokladům velkokapacitní výroby vápna na pražském území • Datace: Vápenická pec postavena již v 1. pol. 13. století • Kamenná stavba o vnějších rozměrech 6,5 x 6,5 m zapuštěná hluboko do štěrkopískového podloží • Celkový objem pece činil 50m3 – řadí mezi největší výrobní zařízení svého druhu na našem území Vápenka před branou svatého Benedikta • Vnitřní výrobní komoru (rozměry: 5 x 4,5m) oddělovalo od předpecní jámy torzo zděné příčky - hrudi pece – prostoupené třemi topnými (tahovými) kanály • Na východě poměrně rozsáhlý předpecní prostor (2,5 x 5m) sloužící k obsluze celého výrobního zařízení • Ke konstrukci stěn vlastní pece(50cm) i obkladu předpecního prostoru využity místní lomové křemence • Surovina použitá na výrobu vápna: zlíchovské vápence spodního devonu nebo vápence dvorecko-prokopské (od zlíchovských lišili nepřítomností rohovců); surovina se dovážela lodní dopravou po Vltavě z jižní části Prahy Vápenka před branou svatého Benedikta Půdorys pece Celkový pohled na odkryté základy vápenky Vápenka před branou svatého Benedikta Nejlépe dochovaný tahový otvor s cihlovým záklenkem ( zde velké množství vzorků zpracované suroviny) Použitá literatura • Holub, Petr 2011: K výrobě a variabilitě stavební keramiky ve středověkém a novověkém Brně, FUMA 6, s. • Holub, Petr – Merta, David – Zůbek, Antonín 2006: Cihlářská a vápenická pec na ulici Božetěchova v Brně - Králově Poli, AT 17, 45– 61. • Juřina, P. – Zavřel, J. Vápenka před branou svatého Benedikta, Forum urbes medii aevi VI, s. 176–183 • Krajíc, Rudolf 2008: Sezimovo Ústí – archeologie středověkého poddanského města 4. Středověké cihlářství. České Budějovice. • Merta, J. 1980: Výzkumy vápenických pecí, Sborník ze semináře Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, Brno 1980, 30–55. • Merta, J. 1986: Středověká cihlářská pec z Brna - předběžná zpráva, Archaeologia technica 10, 103–109. • Merta, J. 1997: Poznámka k archeologickému výzkumu cihelny v Brně – Žerotínově náměstí, Archaeologica technica 11, Brno, s. 90–91. • Merta, D. – Merta, J. 2001: Středověká cihelna v Brně „Na Leči“, Archaeologia historica H 26, s. 221–226. • Procházka, R. 2011: Archeologické doklady výroby z 12.–13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby, FUMA VI, s. 212–251. • Vermouzek, R. 1984: Několik poznámek o vápně, Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, 68–71.