MALÝ STAROČESKÝ SLOVNÍK



DODATEK O STAROČESKÝCH

PRAVOPISNÝCH SYSTÉMECH

NAPSAL VÁCLAV KŘÍSTEK



MALÝ STAROČESKÝ SLOVNÍK



JAROMÍR BĚLIČ

ADOLF KAMIŠ

KAREL KUČERA



STÁTNÍ

PEDAGOGICKÉ

NAKLADATELSTVÍ

PRAHA


Recenzovali: univ. prof. dr. Arnošt Lamprecht, DrSc, dr. Igor Němec, DrSc.

Schválilo ministerstvo školství ČSR

dne 24. února 1977, č. j. 8 241/77‑31

jako příručku ke studiu na filozofických

a pedagogických fakultách.

1. vydání

© Státní pedagogické nakladatelství, 1978


Malý staročeský slovník má sloužit jako pomůcka při četbě staročeských textů především ve
vysokoškolských cvičeních k přednáškám z historické mluvnice, z vývoje spisovné češtiny a staré
české literatury. Může však samozřejmě být prospěšný i širšímu kruhu zájemců o staročeské literární
památky.

Se zřetelem k svému určení slovník neobsahuje všechnu dochovanou slovní zásobu staré češtiny, nýbrž
je v zásadě pouze diferenční, tj. zaznamenává jenom ta slova (a jejich významy), která v dnešní
češtině neexistují, popř. která sice existují, ale v starých dobách měla význam nebo některé
významy odlišné. U takových několika významových slov se ovšem vedle významů odchylných většinou
uvádějí i významy shodné s novou češtinou. Z velké části se nezaznamenávají ani slova odlišná od
dnešního jazyka pouze svou hláskovou podobou, pokud staročeská podoba příliš neztěžuje porozumění.
Konečně je rozsah omezen tím, že slovník je jen výběrový, tj. nezachycuje slovní zásobu staročeské
literatury úzce odborné, zejména právních a lékařských knih, rostlinářů, dále různých
latinsko‑českých vokabulářů apod., nýbrž soustřeďuje se na díla určená v své době širšímu publiku,
která ostatně i dnes zčásti budí zájem veřejnosti, jako především básnické skladby, prozaické spisy
historické, cestopisné aj. Vzhledem k významu, který měly příslušné památky pro počáteční stadia
spisovné češtiny a i později pro její rozvoj, je do slovníku zařazena též diferenční slovní zásoba
starých biblických překladů, náboženských spisů a zejména děl nábožensky reformních, která jsou
přímo nebo nepřímo spojena s husitským revolučním hnutím a v souvislosti se stavem společnosti
dosvědčují vyspělost českého společenského myšlení v dobovém historickém kontextu. Časově je náš
slovník omezen na památky od prvních počátků českého písemnictví do konce 15. století.

Jednotlivá slova i eventuální příklady jejich užití nejsou ovšem ve slovníku podávána trasliterací
původní grafické podoby, doložené v textech, nýbrž veskrze se užívá ustálené jednotné transkripce,
obvyklé dnes namnoze i v nových vydáních staročeských památek. Na pomoc čtenáři, který by se
zabýval starými památkami v jejich původním originále nebo ve vydáních netranskribovaných,
přinášíme jako dodatek ke slovníku na s. 693 n. stručné pojednání o staročeských pravopisných
systémech a přehlednou tabulku jednotlivých liter i jejich spřežek s uvedením. které hlásky mohou v
staročeských rukopisech označovat.

V údobí, ke kterému se náš slovník vztahuje, stará čeština se prudce vyvíjela také po stránce
hláskové a tvarové. Aby se jednotlivá slova nemusela vždy uvádět ve všech eventuálních
chronologických variantách, často se jako heslo uvádí pouze podoba doložená počátkem 14. století. U
řady slov se však uvádějí i podoby vzniklé později, zvláště jsou‑li jen ony doloženy v památkách
(např. s hláskou u > i vedle podob bez přehlásky), a v případech, v kterých je obojí podoba v
abecedním řazeni daleko od sebe, dává se pro usnadnění práce se slovníkem odkaz od jedné podoby k
podobě druhé, kde je příslušné slovo zpracováno. V jiných přepadech jsou varianty prostě uvedeny
vedle sebe v jednom heslovém odstavci. V zásadě uvádíme u jednotlivých slov jenom podobu nebo
podoby skutečně doložené a zřídka provádíme rekonstrukci předpokládaných podob výchozích, protože
tím by se hledání ve slovníku zbytečně ztěžovalo. Z téhož důvodu někdy zpracováníme doložené
dublety jako samostatná hesla, ovšem se vzájemnými odkazy (např. podščievati a poščívati); u slov s
předponami s‑, za vz‑ rovněž zachycujeme podoby vyskytující se v památkách a při jejich transkripci
zpravidla neetymologizujeme. Často se seskupuji do jednoho hesla též slovotvorné dublety stejného
významu.

U ohebných slov se uvádějí v záhlaví hesla také nejnutnější údaje tvaroslovné, zejména koncovka
genitivu sg. podstatných jmen (většinou se však tyto koncovky neuvádějí u pravidelných substantiv
tvrdého sklonění všech rodů) a u sloves koncovky 1. a 2. os. sg. préz.; podle potřeby se v závorce
uvádějí ještě tvary jiné, jejichž poznání by v textu mohlo čtenáři působit potíže (např. aorist,
imperfektum, přechodníky), a tyto tvary jsou eventuálně uvedeny na příslušných místech v abecedním
řazení jako zvláštní heslová slova s odkazem k heslu základnímu. Pokud tyto odkazy následují v
abecedě těsně za sebou, často spojujeme pro úsporu místa několik hesel na jednom řádku, neboě tím
se přehlednost slovníku podstatně nenarušuje. Soustavný přehled staročeského hláskosloví a
tvarosloví, jak bývá v úvodním; oddílu k některým obdobným slovníkům. v našem slovníku nepodáváme,
poněvadž takové přehledy pro svou schematičnost při četbě textů nedostačují; poučení tu musí čtenář
v případě potřeby hledat v historických mluvnicích.

Za tvaroslovnými údaji u heslových slov následuje příslušnou zkratkou gramatické určení slova (u
substantiv se uvádí jen rod, u sloves dokonavost nebo nedokonavost) a dále je novočeský ekvivalent,
popř. novočeské ekvivalenty, nebo výklad významu opisem. U slov několikavýznamových, pokud mají
významy zčásti shodné s významy dnešními, vychází se podle možnosti od těchto významů shodných. V
řadě případů je užití slova nebo jeho význam dokumentován citátem z některé staročeské památky
(její jméno se však neuvádí).

Na slovníku pracovali po několik let členové katedry českého a slovenského jazyka na filozofické
fakultě Karlovy univerzity v Praze, laromír Bělič (vedoucí autorské skupiny), Adolf Kamiš a Karel
Kučera. Zmíněné pojednání o staročeských pravopisných systémech napsal Václav Křístek. V
počátečních stadiích příprav se na práci podíleli také Ivan Lutterer a tragicky zahynulá Eva
Milavcová. lejí památce připisujeme tuto knihu.

Slovník vznikl jen z malé části samostatnou excerpcí staročeských textu. Byl sestaven hlavně
spojením ovšem kritickým dílčích slovníčků k dosavadním vydáním jednotlivých památek, dále
soustavným využitím vědeckého Slovníku staročeského lana Gebauera, bohužel zpracovaného jenom po
heslo netbalivost (2. vyd. Praha 1970), a dosud vyšlé nebo v rukopise, popř. v konceptu připravené
části nového Staročeského slovníku (písmena N, O, P), zpracovávaného v oddělení pro dějiny českého
jazyka Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd a vycházejícího v sešitech od f. 1968
(počínajíc písmenem N). Bohatě se využilo také rozsáhlého lexikálního materiálu obsaženého v podobě
dokladů v Gebauerově Historické mluvnici jazyka českého, zejména v obou svazcích třetího dílu
(III/1. Skloňování, 2. vyd. Praha 1960, III/2. Časování, 2. vyd. Praha 1958), a snadno dostupného
použitím obšírných rejstříků ke každému svazku. Neocenitelnou pomocí byla pro autorský kolektiv
možnost využit lexikálního materiálu vyexcerpovaného pro zmíněný nový úplný Staročeský slovník,
neboě bez ní by tato příručka v daném rozsahu vůbec nemohla vzniknout.

Navazovali jsme samozřejmé také na Slovníček staré češtiny Františka Šimka (Praha 1947); náš
slovník je však proti slovníku Šimkovu značně rozsáhlejší, obsahuje celkem 18 572 samostatných
hesel (bez hesel odkazových), kdežto Šiníkův slovník má jen něco přes 10 900 hesel. Přitom většina
hesel je v našem slovníku zpracována zevrubněji než u Šimka a spojováním slovotvorných dublet
stejného významu i jinými způsoby hnízdování se v jednom heslovém odstavci mnohde skrývají dva nebo
i více samostatných výrazů. Na druhé straně leckteré slovo, které Šimek uvádí, v našem slovníku
není obsaženo, protože se v zahrnutých památkách do konce 15. století nevyskýtá nebo není z tohoto
údobí doloženo vůbec, popř. jeho význam je shodný s novočeským apod. I náš slovník ovšem trpí
různými nedůslednostmi, drobnými nevyrovnanostmi a jinými nedostatky; ani při uvedených omezeních
nemůžeme také zajistit jeho relativní úplnost. K odstranění řady nedostatků ovšem velmi přispěli už
před odevzdáním rukopisu do tisku oba nakladatelští recenzenti, prof. dr. Arnošt Lamprecht z
brněnské univerzity a zejména dr. Igor Němec, vedoucí oddělení pro dějiny českého jazyka v ÚJČ
ČSAV. K některým z jejich četných připomínek, zejména pokud se týkaly jenom formálního uspořádání,
nebylo však bohužel možno z technických důvodů přihlédnout. Dokonalý staročeský diferenční slovník
pro praktickou potřebu bude možno sestavit, až bude hotov vědecký slovník úplný; ten je pro českou
historickou jazykovědu už dávno naléhavě potřebný. Protože však na dokončení Staročeského slovníku
v Ústavu pro jazyk český bude nezbytně nutné čekat ještě řadu lět, může za dané situace náš slovník
i při své nedokonalosti jako pomůcka vykonat dobré služby, jak je ostatně vykonal i slovníček
Šimkův.

J. B.


SEZNAM ZKRATEK


absol. = absolutivní

adj. = adjektivum, přídavné jméno

adv. = adverbium, příslovce

aj. = a jiné

akuz. = akuzativ, čtvrtý pád

anal. = analogií, analogicky

aor. = aorist

arch. = archaicky, zastarale

asigm. = asigmatický

ap, apod. = a podobně

atd. = a tak dále

atp. = a tak podobně

bibl. = v biblických textech

círk. = církevní

část. = částice

čin. = činné (příčestí)

čísl. = číslovka

čtyřslab. = původně čtyřslabičné

dat. = dativ, třetí pád

demin. = deminutivum,zdrobnělina

dok. = dokonavé

du. = duál, dvojné číslo

dvojslab. = původně dvojslabičné

ev. = eventuálně

expr. = expresívní

f. = femininum,ženský rod

fut. = futurum,budoucí čas

gen. = genitiv, druhý pád

hanl. = hanlivý, hanlivě

hod. = hodina

hromad. = hromadné, kolektivum

hypokor. = hypokoristické, mazlivé

imper. = imperativ, rozkazovací způsob

impf. = imperfektum

interj. = interjekce, citoslovce

jednoslab. = původně jednoslabičné

jm. = jméno, jmenný (tvar)

kond. = kondicionál, podmiňovací způsob

kompar. = komparativ, 2. stupeň adjektiv a adverbií

křest. = křestní

kt. = který, kteří

lat. = latina, latinsky

lok. = lokál, šestý pád

m. = maskulinum,mužský rod

min. = minulý (čas, tvar)

n. = neutrum,střední rod

nábož. = náboženský

např. = například

nás. = násobené (sloveso)

nč. = novočeský

ned. = nedokonavé

něj. = nějaký

něm. = němčina, německy

neos. = neosobní, neosobně

neskl. = nesklonné

neživ. = neživotné

nom. = nominativ, první pád

obyč. = obyčejně

odpol. = odpoledne

os. = osoba

pětislab. = původně pětislabičné

pl. = plurál, množné číslo

pomn. = pomnožné

popř. = popřípadě

poses. = posesívní, přivlastňovací

posměš. = posměšně

pozd. = později

préz. = prézens, přítomný čas

předl. = předložka, předložkový

přech. = přechodník

předp. = předpona

příč. = příčestí

příp. = přípona

přít. = přítomný

pův. = původně, původní

řec. = řecky

sedmislab. = původně sedmislabičné

sg. = singulár, jednotné číslo

slož. = tvar složeného skloňování

spoj. = spojka

srov. = srovnej

stč. = staročeský, staročesky

subst. = substantivum, podstatné jméno

superl. = superlativ, 3. stupeň adjektiv a adverbií

synon. = synonymum, slovo stejného významu

šestislab. = původně šestislabičné

t. = tam

táz. = tázací

tj. = to je

trojslab... = trojslabičné

trp. = trpný rod, trpné příčestí

tzv. = tak zvaný

urč. = určitý, určení

v. = viz

verb. = verbální, slovesný

vok. = vokativ, pátý pád

výsl. = výslovnost

význ. = význam

řidč. = řidčeji

vztaž. = vztažné

zájm. = zájmeno

zápor. = záporné

zejm. = zejména

zesíl. = zesílené, zesíleně

zpodst. = zpodstatnělé (adjektivum aj.)

zpr. = zpravidla

zř, zříd. = zřídka

zvl. = zvlášť, zvláštní

žert. = žertovné

živ. = životný rod, životné

SLOVNÍK

#A

a spoj. a, i; ale, avšak; a to; a tak, a proto; ač, ačkoli; (u přechodníků): dievka odpovědě směle
a řkúc odpověděla řkouc; a brž(e) v. abrž(e)

á interj. á, ach, o

Abastia f. Habeš

abrajamín, abrajanim m. bráhman

abrž(e) spoj. ale spíš, ba (dokonce): méňe široké údolé, abrž miesty velmi úzké

aby spoj. aby, že by (též abys, že bys): ne proto, aby jemu bylo potřebie

ač (zříd. ače), ač‑ti, ače; spoj. jestliže, ‑li; leč; ačkoli, třebas, i když: velblúdi, ač vysoci,
alež jsú léní jich skoci; ač bych. jestliže bych, kdybych.; ač i třeba, třeba i; ač si třeba,
třebas; ač jedva aspoň; jestliže jen

adamant m. drahokam, diamant; magnet

Adla, Adleita, Adléta, Adlička f. křest. jm. z něm. Adelheid

Adlík, Adloch, Adlold, Adlot m. křest. jm. z Adolphus

agrest m. víno z nezralých hroznů (užívalo se ho jako léku)

ahá interj. aha, oho: ahá, páni, ješto nedbáte chudiny!

ahned adv. ihned

ach interj. ach, běda: ach by kéž

achský adj. (z Áchy Cáchy) cášský; v svatovítském zlomku stč. Alexandreidy je omylem achské země
místo inašské, tj. argivského krále Inacha

aj interj. aj; aj toť, aj zři, aj viz ejhle

ajsa v. asa

aksamit, eksamit, ekzamit m. aksamit, samet

akvilo n. severní vítr

alafanc, halafanc, ‑ě m. úplatek

alambik, alembik n. křivule

alci‑ v. arci‑

ale (zř. též ali) spoj. ale, avšak; zesíl. alebrž(e), alevšak; ale že, alež jenže; adv. tedy,
aspoň; interj. s významem podivu, překvapení ap.

ale‑as, ale‑as‑a spoj. ale aspoň, tedy aspoň

alef m. abeceda (podle názvu prvního písmene v hebrejské abecedě; řec. alfa)

Alexandřie (čtyřslab.), ‑ie f. Alexandrie

Alexí, ‑ie m. Alexius

ali; alkéř v. ale; arkéř

almara, ‑y, almařě, ‑ě f. schránka, skříňka, pouzdro

almia v. lamia

almužna f. almužna; nadace, ze které se udělovaly almužny; tělesná almužna nadace v nemovitostech

almužník m. kdo prosí o almužnu; kdo dává almužny; kdo spravuje almužní nadaci

aloe, aloes n. aloe: dřievie, jež slova aloes

alún m. kamenec

amantysk m. ametyst

Ambrozí, ‑ie m. Ambrož

an (ana, ano, pl. ani, any, ana) spojovací výraz a on, ale on; zájm. který, jenž; často
absolutivně, zvl. v podobě ano, a to jako spoj. a, avšak, vždyť, neboť, zatímco, když, že, nebo
adv. jak, kterak; aně, anoť; ano‑brž v. t.

ana, anna interj. ach

antikřist; ancipřěst v. antikrist; arcipřěst

ande spoj. a adv. a tam, ale tam; kde, kdežto; jak, kterak; neboť, když; poněvadž, že

anděl, anjel, ‑a m. anděl; demin. andělík, anjelík andělíček

aneb(o) ‑ aneb(o), anebo ‑ neb spoj. buď ‑ anebo, buď ‑ buď

ani, aniž spoj. a část. ani; v stč. často při slovese kladném: bez vuole boží aniž vrabec padne na
zemi; kdež ani kázanie bývá, ani nešpora; s tiem ani pokrmu beřte; ani a oni v. an

anjel; anna; ano v. anděl; ana; an

anobrž spoj. ba dokonce: anobrž to za nevinné má nebo za cnost

anoť, aně, v. an

antikrist, ancikřist m. Antikrist, ďábel; zločinec

antikriststvie, ‑ie n. uctívání Antikrista, rouhání

Antoní, ‑ie, Antoniš, ‑ě m. Antonín

aparát m. příprava, zařízení; nářadí; ústroj

apatečník, apotečník, ‑a, apatekář, apotekář, ‑ě m. lékárník; mastičkář

apatečný, apotečný adj. lékárnický

apateka, apatéka, apoteka f. lékárna; lék

apatekářový, apotekářový adj. lékárnický; lékárníkův

apostata, apostota, ‑y m. odpadlík od víry

apostol, apoštol, japostol, japoštol m. apoštol

apostolnicě, apoštolnicě, ‑ě f. apoštolka

Araběnín, Raběnín ‑a (nom. pl. Araběné) m. Arab

Arabie, ‑ie (trojslab.) f. Arábie

arcipřěst, arcipřěšt, alcipřěst, alcipřist, ancipřěst m. archipresbyter (biskupův pomocník),
arcikněz

Arestotileš, Aristoteleš, Aristotileš, Aristotiloš, gen. ‑le, ‑leše m. Aristoteles

arimanitán m. arián

ariomanitský adj. ariánský

arkéř, alkéř, ‑ě m. arkýř

armelínový adj. hermelínový

Armenín m. Armén

aromatský adj. aromatický, vonný

artikul, ‑ě m. článek, odstavec

asa, asi, as, ajsa, asaponě, asponě, aspoň, asi‑a adv. aspoň; ale asa ale aspoň, tedy aspoň

Asěnín, Asienín v. Ažěnín

aspalt m. asfalt (přírodní)

aspidový adj. zmijí, hadí

aspis, ‑pida m. zmije

asponě, aspoň v. asa

ati, sě spoj. ať, aby; ať‑bych abych

auve, anvech, ave, avech interj. ouvej, ach, běda

avšak, avšakě, avšako, avšakož, avšakože, avšakž, avšakže spoj. ale, přece, a přece

azda, spoj. a adv. zda, zdali, jestliže; aspoň, snad

až, aže, ažeě spoj. až; a; že; že až, takže až; až když, když; ne ‑ až a již, (a) hned: nezapěje
kokot, až mé zapříš třikrát než zapěje, třikrát mě zapřeš

Ažěnín Ažienín Asěnín Asienín Azěnín Azienín nom. pl. Ažěné m. Asiat

Ažie, ‑ie (dvojslab.) f. Asie


#B

ba adv. a spoj. ba, zajisté, ba dokonce; tedy, tak tedy

bába, baba f. bába, babička; stařena; porodní bába; bába žemlová žemlovka

baběnie, ‑ie n. pomoc při rození dětí, práce porodní báby

babí adj. babský

babicě, ‑ě, babina f. porodní bába

babinec, ‑ncě m. zženštilec, zbabělec, baba

babinský adj. babský, zženštilý

babinstvo n. stařecký věk u žen; babictví, porodnictví

babiti, ‑b’u, ‑bíš ned. pomáhat při porodu

babka f. babička

báchora f. povídačka, smyšlenka

bachoř, ‑ě m. tlusté střevo

bakalář, ‑ě m. člověk s nejnižším stupněm univerzitní hodnosti

báně, ‑ě f. baňatá nádoba, džbán; báň

bánie^1, ‑ie n. bázeň, obava

bánie^2, ‑ie n. bájění, smyšlenky

banka f. lavice; lávka

baňka f. políček, štulec

barba v. barva

bardún m. hudební nástroj; silnější struna

barevník m. barvíř

barchan parchan m. barchet

barva, barba f. barva; záminka, lest, zastírání; výklad; stranictví; v jeho barvě chodí je v jeho
službách (něj. šlechtice n. krále)

barvieř, ‑ě m. barvíř; holič, lazebník, ranhojič

básn (jednoslab.), básň, básen báseň, ‑sni, ‑sně f. vymyšlené, nepravdivé povídání, smyšlenka,
báchorka; bajka

básncě (dvojslab.), básnicě, ‑ě f. smyšlené vypravování, povídačka; bajka

básnička f. povídačka; povídka, pověst

básník m. kdo vymýšlí nepravdivé povídačky, tvůrce „básní“

básnivý adj. vymyšlený, vybájený

báťa, ‑ě (vok. báťo) m. důvěrné oslovení bratra i jiných osob, zvl. příbuzných

báti, baju, ‑ješ ned. vyprávět povídačky; vymýšlet si, bájit. oni básně bají; bajíce sobě lži

báti sě, boju sě, ‑jíš sě ned. bát se, mít strach; báti sě za koho mít starost o někoho

batík, batěk, ‑ěka, batíček, ‑čka (demin. z báťa) m. bratříček; miláček

batoh m. řemen důtek, důtky, pramen biče

batožný adj. od „batohu“, důtek: rána batožná

bavlnný adj. bavlněný

bázen bázeň v. bázn bázň

baziliškus, ‑ška m. bazilišek, pohádkový ještěr se zlýma očima

bázlivý adj. bázlivý; bázlivý slib učiněný z bázně, ze strachu

bázn (jednoslab.), bázň, bázen bázeň, ‑zni f. bázeň, strach; bázn za sbožie strach, starost o
majetek

bázniti, ‑žňu, ‑zníš ned. vzdávat se naděje, zoufat si

báznivost, ‑i f. bázlivost, ustrašenost, zoufalost

báznivý adj. bázlivý, ustrašený; plachý, ostýchavý; zbabělý; působící bázeň; bohabojný

bděnie, ‑ie n. bdění, stav bdělosti; dozor; vigilie, noční (jitřní) pobožnost

bdiěti, bz’u, bdíš ned. bdít; být bdělý, ostražitý; bdieti k čemu dbát na co, hledět čeho, uctívat
co

bdivě adv. bděle, pečlivě

bebtati, ‑bcu, ‑bceš ned. breptat, koktat; reptat

bebtavý adj. breptavý, koktavý

beččicě, ‑ě f. (demin. z bečka) soudek

bečvář, ‑ě m. výrobce sudů, bečvář, bednář

běda f. běda; interj. vyjadřuje žal, bolest, zoufalství, hrůzu ap.; Běda mě synáčka mého! Ach běda
jest skutka mého! Každý (volá): hoře,běda! (v.též bieda)

bedliti sě, ‑dľu sě, ‑dlíš sě ned. být ostražitý, bdělý, mít starost

bedliviti, ‑v’u, ‑víš ned. bdít, dávat pozor

bedlivný, bedlivý adj. bdělý, pozorný

bedra, ‑y f., bedro, ‑a n. stehno; (též pomn.) bedro, pánevní část těla, boky; ledví; slabiny;
lůno: kteří jsme z tvých bedr pošli; bedry, bedr pl. f. nohavice, kalhoty; část brnění chránící
nohy

bedrní (dvojslab.) adj. bederní; stehenní: klúb bedrní

bědstvie, ‑ie n. bída, utrpení

beghard, begart, bekhart, pikhart m. náboženský horlivec; stoupenec nábožensky opravného lidového
hnutí; bludař, kacíř; nekatolík

begyně v. bekyně

běh m. běh, průběh, postup; řád; soudní proces; obecným během obyčejně, zpravidla; vedlé obecného
běhu podle pravidelného pořádku, jako obvykle; ženský běh menstruace; útěk: na běh se dáti, otdati

běhač, ‑ě m. běžec

běhánie, ‑ie n. pobíhání; útěk; průjem. běhavka

běhař, ‑ě m. běžec; honec; posel

běhati, ‑aju, ‑áš ned. běhat; utíkat před čím. přěd ním běhal preč ľud; vyhýbat se čemu, varovat se
čeho: této chvály nebéhajmy

běhlost, ‑i f. nestálost, těkavost; zběhlost, obratnost

běhlý adj. běžný, obvyklý, užívaný; zběhlý, zkušený; potulný, poběhlý; vilný

běhohvězda f. planeta

běhúcí adj. rychlý; proměnlivý

běhudlný (trojslab.) adj. nestálý, těkavý; běhavý, toulavý; běhudlná ženka toulačka, poběhlice

běhún m. běžec; poběhlík, uprchlík; tulák

běhunný adj. běhavý, pobíhající

běhutý adj. rychlý; běhutý běhoun (opak mimochodníka)

běch, bě v. býti

bekánie, ‑ie n. bekání, bečení

bekavý adj. bekavý, bečivý

bekhart v. beghard

bekyně, begyně, ‑ě f. zbožná dívka nebo vdova bydlící spolu s jinými ve zvl. domě,ale nejsoucí v
řeholi; členka středověké náboženské společnosti beghardů; kacířka; nekatolička

běl, ‑a, ‑u m. i ‑i f. bílá mouka

bělec, ‑lcě m. bledý, bílý člověk

bélenec, ‑ncě, bélita m. bélkyně, ‑ě f. ctitel, ctitelka pohanské modly Béla (Baala), Bélův
modloslužebník

belhota f. belhavost, kulhavost

bělizna f. bílá kožešina

běliznový adj. z „bělizny“, bílé kožešiny: běliznový kožich

bělka f. bledá, bílá žena

bělný adj. bílý, z bílé látky: šlojieř bělný; z „běli“ (v. t.): múka bělná; dva bochence bělná

bělokožec,‑žcě m. jirchář

bělota f. bělost

bělovatý adj. bělaný, zbarvený do běla

bělpuch m. pergamen

bělúcí, bělítký adj. běloučký, čistě bílý, běloskvoucí: mléko bělúcie; bělítké rúcho

beranec, ‑ncě m. beránek, mladý beran

berancový adj. beránčí: z koží berancových

beranový adj. beraní, ovčí

bercě, beřcě, ‑ě m. kdo bere; cuzicho sbožie bercě zloděj

berčí, ‑icho m. výběrčí daní

berka m. kdo bere bezprávně; vyděrač; lupič

berla, brla f. suchá větev, metla; odznak duchovní (biskupské nebo opatské) moci, berla

berně, ‑ě f. daň povolovaná králi v zájmu země; dávka, poplatek vůbec

beryl, byryl m. beryl (drahokam)

beřiech, beřieše v. bráti

běs, bís m. zlý duch, démon, ďábel; vháněti sě v běsy zoufat si

besěda, besada f. popovídání, posezení s popovídáním; místo k takovému posezení

besědní adj. zábavný; poučný: besědnie řěči

beserměné pl. m. mohamedáni; Turci

běsník, běsovník m. běsnicě, běsyni, ‑ě f. člověk (muž, žena) posedlý běsem. zlým duchem

běsový adj. běsovský

běsyni v. běsník

Betlém m. město v Izraeli; Betlémská kaple v Praze

bez, bza, bzu m. bez černý (rostlina)

bez předl. bez: tepruv byl bych tu bez péče bezpečný; to sě vše bez diva děje řádně, přirozeně;
umřěl bez časa předčasně; bez stánie bez odkladu; bez pomeškánie neprodleně; bez čísla nesčíslně
mnoho; v ten čas bez města budieše bylo by bývalo veta po městě; jest již bez něho je mrtev;
bezděky v. t.

bezbydlé, ‑ě n. bezdomoví, vyhnanství, špatné bydlo

bezcěstie, ‑ie n. bezcestí, neschůdné místo

bezčestný adj. bezcestný, neschůdný, pustý; púšt bezcěstná

bezčíslný (trojslab.) adj. nesčíslný, nesčetný

bezčíslý adj. jsoucí bez čísla, nevyčíslitelný, nevyložitelný

bezd v. pezd

bezděč, bezděčnost, ‑i f., bezděčie, bezděčenstvie, bezděčstvie, ‑ie n. nedobrovolnost, nucení: pod
bezděčí, pod bezděčím. pod bezděčenstvím nedobrovolně, pod nátlakem

bezděčiti, ‑ču, ‑číš (koho) ned. nutit, činit nátlak na koho

bezděčný adj. nedobrovolný, vynucený, konaný proti vůli; nežádoucí

bezdědičstvie, ‑ie n. bezdětnost

bezděky, bez dieky adv. proti vůli, nedobrovolně, z donucení

bezden, bezedna (anal. též bezdena) m. propast, bezedná hlubina

bezdětek, ‑tka m. bezdětkyni, ‑ě f. člověk (muž, žena) bezdětný, neplodný

bezdětinstvie, ‑ie, bezdětinstvo, bezdětstvie, bezdětkynstvie, ‑ie n. bezdětnost, neplodnost (ženy)

bezduchý, bezdušný adj. nemající (dobrého) ducha, zlý, nedobrý; nesvědomitý

bezdušec, ‑šcě m. člověk bez (dobrého) ducha, zlý, nedobrý

bezdušnost, ‑i f. hrubost, krutost

bezdušstvo n. špatnost, hanebnost, nepravost

bezední, bezednivý, bezedný adj. bezedný, velmi hluboký

bezednie, ‑ie n. bezedná propast

bezhrdlé, ‑ě n. násilné usmrcění, zabití

bezmála, bezmála, bezmále adv. bezmála, málem. skoro, téměř, divže ne

bezmátčalý adj. kdo ztratil matku: včely bezmátčalé

bezmierný adj. bezměrný, nezměrný, nesmírný

bezmilostie, ‑ie n. nemilost, nepřízeň

bezmozhý, bezmozký adj. jsoucí bez mozku, bez rozumu; hloupý

beznuzně adv. bez nutné potřeby, nikoli nezbytně

bezpeč adv. bez péče, bez starosti; býti bezpeč být bezpečný, bez nebezpečí, bezstarostný

bezpečenstvie, ‑ie, bezpečenstvo, bezpečstvie, ‑ie, bezpečstvo n. bezstarostnost; bezpečnost,
ochrana

bezpečiti, ‑ču, ‑číš ned. činit bezpečným. zabezpečovat; ubezpečovat, ujišěovat

bezpeněžie ‑ie n. nedostatek peněz; nemajetnost

bezpokojie, ‑ie n. nepokoj, neklid, boj

bezprávcě, ‑ě, bezprávník m. kdo porušuje právo, kdo páchá bezpráví

bezpřěmnost, bezpřiemnost, ‑i f. náramnost, přílišnost, nezměrnost

bezpřěmný, bezpřiemný, bezpřiemý adj. náramný, přílišný; nesnesitelný, protivný, vzpurný

bezpřietržný adj. nepřetržitý, souvislý, trvalý

bezsmyslný (trojslab.) adj. nerozumný, bláznivý

bezumnost, ‑i f. nerozumnost, hloupost, bláznovství

bezumý adj. nerozumný, hloupý; bláznovský, šílený

bezvěřie, ‑ie n. nevíra (v boha), bezbožnost

bezvodie, ‑ie n. nedostatek vody, sucho; místo bez vody

bezvolný adj. mimovolný, bezděčný, neúmyslný

bezzvláštnost, ‑i f. bezvýjimečnost; v bezzvláštnosti bez výjimky

bezživotie, ‑ie n. bezživotí, smrt, záhuba; byl na bezživotie dán byl usmrcen

běžěti, ‑žu, ‑žíš (příč. činné běžal, běžěli) ned. běžět, utíkat; běžěti po kom za kým; běží o
koho, co jde, běží; vést si; uskutečňovat se; rovně běžěti mít rovnou platnost, stejný význam;
okolo běžěti s čím zabývat se, obírat se čím; běžěli po nich byli pronásledováni

běžnost, ‑i f. nestálost, vrtkavost, těkavost

běžný adj. běžný, obyčejný, obvyklý; vězdejší, pomíjející; povrchní; běžná ženka poběhlice

běžstvie, ‑ie n. vyhnanství, exil

biblí, biblé, ‑ě, biblijě, ‑ě f. bible

bíček, ‑čka, ‑čku m. bičík

bičový, bičevý adj. k bič; rána bičová bičem

bieda f. bída, strast; nářek, bědování; po biedě, pobiedě bohužel, naneštěstí (v. též běda)

biednicě, ‑ě f. ubožačka; nevěstka

biednost, ‑i f. bída, utrpení

biech, bieše; bies v. býti; běs

bikě, ‑ě m. bike, bojovník, vrah

bíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. nás. k bíti opětovně, občas bít

biřem, ‑řma, ‑řmu m. biřmování

biřic, ‑ě m. úřední sluha, herold, hlasatel, vyhlašovač; pochop, dráb

bís v. běs

biser m. perla

biskupí, biskupový adj. biskupský

biskupiti, ‑p’u, ‑píš ned. být biskupem. zastávat úřad biskupa; biskupiti sě (ke komu) patřit k
někomu jako jeho biskup

biskupstvie, ‑ie, biskupstvo n. biskupství, biskupský úřad; diecéze; (Mlada) doby biskupstva na
Prazé dosáhla zřízení pražského biskupství

bít m. (obyč. v pl. bíty) podíl, částka

bitel ‑ě m. kdo bije, bijce

bíti, b’ú, bieš (imper. bí) ned. bít, tlouci; dobytky bíti porážet (na jatkách); bíti na koho
napadat koho

bitie ‑ie n. bití, výprask; boj, bitva

bitovati, ‑uju, uješ ned. rozdělovat (kořist); ‑ bitovati sě oč dělit se (o kořist)

bitunk, bituňk m. kořist, dělení kořisti

bitva f. souboj (zvl. soudní); bitka, bitva

bivcě, ‑ě m. bike; vrah

bláha f. blaženost

blahánie, ‑ie n. blahořečění, blahoslavení

blahati, ‑aju, ‑áš ned. chválit, blahořečit, velebit

blahoslavěnie, blahoslavenstvie, blahoslavie, ‑ie n. blahořečění, velebení

blahoslavnost ‑i f. blaženost, vrcholné štěstí

blachnúti, ‑nu, ‑neš dok. štěknout, hafnout

blána f. kůže, kožešina; pl. blány kožešinový oděv, krzno (v. t.) kožich

blánicě, ‑ě f. kůže, kožešina

blátce, ‑ě n. demin. z bláto

blatina f. bahnitá krajina, blata, bažina, močál

blatný adj. vzniklý z bláta, podobný blátu; blátivý, bahnitý

blaze, ‑ě n. blaho

blázn (jednoslab.), blázen, ‑zna m. blázen; bláhovec, pošetilec

bláznicě, ‑ě f. bláznivá, pošetilá žena

blázniti (sě), ‑žňu, ‑zníš (sě) ned. bláznit; počínat si nerozumně, bláznivě, pošetile; žertovat,
šaškovat

bláznomluvěnie, ‑ie n. bláznivé, pošetilé mluvení

bláznost, ‑i f., bláznstvie, ‑ie (trojslab.) n. bláznovství, pošetilost

bláznovánie, ‑ie n. pošetilosti, bláznivé kousky, bláznovství

bláznový adj. bláznivý, pošetilý

blažěnie, ‑ie n. blaženství, blaho

blažiti, ‑žu, ‑žíš ned. blahoslavit, velebit; nacházet blaho, požitek (v něčem); ‑blažiti sě
oblažovat se

blažnost, ‑i f. blaženost, stav blaženství

blažný adj. oblažující, blaživý

blažovati, blažěvati, ‑uju, ‑uješ ned. oblažovat, činit blaženým

bleděti, ‑ěju, ‑ieš ned. blednout

bleknúti, ‑nu, ‑neš (aor. blek, bleče) dok. zabečět, bleknout, zablekotat

blekot m. bečění, blekotání; žvanění; člověk, který blekotá, tlachal, žvanil

blekotník m. kdo blekotá, tlachal, žvanil

blekotnost, ‑i f. tlachavost, žvanivost

blekotný adj. tlachaný, žvanivý

blektánie, ‑ie n. tlachání, žvanění

blektati, ‑kcu, ‑kceš ned. blekotat; štěkat; tlachat, žvanit

blén m. blín. jedovatá bylina

blentovati, blencovati, blenzovati, ‑uju, ‑uješ ned. tlachat, žvanit; breptat

blesk, blska, ‑u (jednoslab.), bleska, ‑u m. lesk, světlo; blesk

blesket v. bleskot

blesknost, ‑i f. zář, lesk, třpyt

blesknúti, ‑nu, ‑neš dok. bouchnout, plesknout; nohami bleště pražtil nohama (o zem)

blesknúti sě, ‑nu, ‑neš sě ned. i dok. lesknout, třpytit se; zalesknout, zatřpytit se

bleskot, ‑a, ‑u, bleskět, bleskt, ‑keta, ‑kta m. lesk, třpyt; nádhera; blesk (v. též blsket)

blésti, *bladu, bledeš ned. tlachat, žvanit, bleptat

blcha (jednoslab.) (gen. pl. blech) f. blecha

blída f. válečný stroj k metání kamenů proti obléhaným místům

blikati, ‑aju, ‑áš ned. mrkat, mžourat; mít vadný zrak, špatně vidět; oči blíkáta neb tekú jsou
nemocné

blikavý adj. mající vadný zrak, poloslepý

bliz, obliz, oblizu, obtíž adv. a předl. s gen. blízko, poblíž, nedaleko: bliz sebe stáchu; bliz k
roku téměř, asi, přibližně rok

blížě, ‑ě f. blízkost

blíženstvie, ‑ie n. blíženectví, poměr bližních

blíží jm. kompar. adj. blízký: bližší

blížně, ‑ěte n., blížnec, ‑ženeš m. blížnenec, blížněnec, ‑ncě m. dvojče, blíženec

bližní, bližní, bližný adj. blízký; zpodst. m. příbuzný, bližní; bližné přirozenie blízcí příbuzní;
najbližní nejbližší

bližnost, ‑i f. blízkost, blízká souvislost; příbuzenství

blsket (jednoslab.), bleskta m. lesk, třpyt, bleskot (v. též bleskot)

blščavý (dvojslab.) adj. blýskavý, třpytivý

blščenie (dvojslab.), ‑ie n. lesk, nádhera

blščeti sě (dvojslab.), ‑ču, ‑číš sě ned. blyštět se, lesknout se, třpytit se, zářit

blščivý (dvojslab.) adj. blyštivý, zářivý

blučěti, ‑ču, ‑číš ned. žvanit, planě mluvit, odmlouvat

blud m. omyl, klam, poblouznění; blud; chyba; neřest, smilstvo

blúditi, ‑z’u, ‑díš ned. bloudit; mýlit se; být v nejistotě, na rozpacích; žít v bludu; Váš smysl v
tom blúdí nerozumíte tomu, nevyznáte se v tom

bludný adj. bludný, zavádějící, obluzújící, svádějící k zabloudění, jsoucí v bludu; zpodst. m.
bludař; bloudící, zbloudilý; hvězdy bludné planety, oběžnice; z bludnéj vnady podle bludného,
pohanského obyčeje; bludné dielo pohanství; bludná loza modla

bludovati, ‑uju, ‑uješ ned. obviňovat z bludu, prohlašovat za bludaře

blúzěnie, ‑ie n. bloudění, poblouzení

bľváti, (dvojslab.), bľuju, ‑ješ ned. blít, vrhnout, zvracet; bľvánie, ‑ie n. blití, zvracení

blýskavičný adj. blýskavý

blýskět, blýskot m. blýskota, blýskotina f. záře, lesk, třpyt; blýskání, blesk

bo spoj. neboť chtieše lindřicha jiěti, bo jeho svú hanbú vinieše

bobonek, pobonek, ‑nku, ‑nka m. zaříkávání, čáry, pověrečný léčitelský úkon; pověra

bobtati, bobcu, ‑ceš ned. bublat, žbluňkat; povídat, planě mluvit

bočiti sě, ‑ču, ‑číš sě ned. sklánět se bokem; s hynšta sě dolov boče skláněje u z koně dolů; bočit
se, odvracet se od koho; stavět se proti komu, vzpírat se

bod m. bodnutí, píchnutí: bod khelný bodnuti khlou

bodaj, bodej v. bohdaj

boděnie, ‑ie n. bodání, bodnutí, píchání, píchnutí; bodenie hřěbíkov bodat rány od hřebů

bodlatý, bodlavý, bodlivý adj. bodlinatý, ostnatý; bodlavý, pichlavý

bodličie, ‑ie n. bodláčí, bodlákovité rostliny

bodlivost, ‑i f. pichlavost, ostnatost; bodlina, bodláčí: bodlivosti budú vys(r)kány

boh, boha m. bůh; po bozě lidi obrátí k bohu; boha dle proboha, probůh; vz boh (psáno též vzboh,
zboh) zbůhdarma, nadarmo, marně, pošetile; bóh tě žehnej, botéžehnaj, boh vy žehnaj, bovyžehnaj;
boh pomozi, bopomoz(i), vopomozi

bohatec, ‑tcě m. bohaticě, ‑ě f. boháč, bohačka

bohatiti, ‑cu, ‑tíš ned. obohacovat koho, činit bohatým

bohatý (jm. kompar. bohatějí) adj. bohatý; každý bohatěji otcě tvého jest je bohatší než tvůj otec;
v sbožie dosil bohatý pokud jde o majetek

boh dá, bohdá adv. dá‑li bůh, snad, doufejme

bohdaj, bohdaj, bodaj, bodej (z bóh dej) adv. spoj. a část. bodejť, kéž; ovšem; sě aby; bohdaj ne
jistě, bodejě ne

bohdákanie, ‑ie n. časté říkání slova „bohdá“

bohdákati, ‑aju, ‑áš ned. často užívat slovo „bohdá“ (pokládalo se za hřích)

bohobojenstvie, ‑ie n. bohabojnost

bohobojný adj. bohabojný

bohomyslný (čtyřslab.) adj. myslící na boha, rozjímající o bohu; bohomyslný život zbožný

bohovně adv. zbožně

bohový adj. patřící, příslušející bohu: čest bohová; boh bohový bůh nad bohy, nejvyšší bůh

bohpomoz(i) v. bóh

bohynník m. kdo předvídá, hadač (v. bohyňovati)

bohyňovati, ‑uju, ‑uješ ned. předpovídat budoucnost, hádat, věštit

bochnec, ‑ěncě m. bochník

boj, ‑ě m. boj, bitva, válka; potkati sě bojem střetnout se v boji; v boj vníti dát se do boje; boj
obdržěti zvítězit

bojácí adj. bojící se, bojácný (v. též nebojácí)

bojař, ‑ě, bokě, ‑ě m. bojovník

bojěvati, ‑uju, ‑uješ ned. bojovat, vést boj, válčit

bojěvník, bojovník, ‑a, bojovitel, ‑ě m. bojovník

bojěvý, bojový, bojný adj. bojový, bojovný, válečný, válečnický; právo bojné válečné pravidlo,
válečný zvyk

bojúcí, bojúcí sě adj. bojící se: bojúcí boha

bok m. bok, strana; křídlo vojska; krajina: boci polnoční severní krajiny

bolest, ‑i f. bolest, útrapa; dle bolesti pro bolest, z bolesti

bolestiti, ‑šču, ‑stíš ned. trpět, mít bolesti

bolestivý, bolestný adj. působící bolest; trpící bolestí

bolěti, ‑leju, ‑léš nebo –ľu, ‑líš ned. bolet; mít bolest, stonat; bolí ju sirdce; ženu bolí k
dietěti má porodní bolesti; já sem chudý a bolející

bolný adj. bolavý, nemocný: zub bolný, bolniej oči

boniti, ‑ňu, ‑níš ned. hrozit, strašit; hrozu, hrozú boniti nahánět hrůzu

bopomoz(i) v. boh

bor^1 m. borový les; les vůbec

bor^2 m. zástup, shromáždění, sbor

bořiti, ‑řu, ‑říš ned. bořit; ničit; nebieše kto hromad bořě kdo by hroudy (na poli) roztloukal;
již sě tělo zármutkem boří hyne

bosák m. kdo chodí bos; bosý mnich, člen žebravého mnišského řádu (karmelitán nebo františkán)

bosti, bodu, ‑ěš ned. bodat, píchat

botěžchnaj, bovyžchnaj v. boh

božec, ‑žcě m. pohanský bůh; psotník, božec (dětská nemoc)

božic, ‑ě m. syn boží

božnicě, ‑ě f. pohanský chrám

božník m. zbožný člověk

božný adj. božský

bráč, ‑ě m. uchvatitel; loupežník, zloděj

brada f. brada; vousy na bradě, bradka; ostrý konec hřebu

bradaticě, ‑ě f. válečná zbraň, sekyra (s čepelí při ostří dolů prodlouženou, takže vypadá jako
„bradatá“)

bradieř, ‑ě m. bradýř, holič

bradlo n. skalisko, skalní útes; pl. bradla hradba, val, násep, hradební zeď

brah m. kupa, stoh; zařízení na skladování obilí nebo slámy

brach, hra, brách, bráše v. bráti

brachek, ‑chka, bracháček, ‑čka m. (demin. z brach) bratříček; miláček, milovník

bramburský adj. braniborský

bran, braň, zbraň, ‑i f. zbraň; obranné opevnění, ochrana; obrana, obrana, odpor, boj

brána f. obranné opevnění; brána

bráncě, branič, ‑ě m. obránce; zbraňovač

bránie, ‑ie n. braní, násilné odnětí, zabavení; na bránie na loupež

branný adj. statečný, bojovný, ozbrojen; zpodst. m. ozbrojenec; strážce brány, vrátný

bráti, beru, béřeš (impf. beřiech, beřieše, brách, bráše; aor. brach, hra) ned. brát; boj bráti
pouštět se do boje; bráti čso na pamět, na mysl; bráti čso na svú dušu, na vieru; kto sě može vz
toho bráti vystupovat proti tomu, příčit se tomu; vz vodu sě bráti ubírat se proti vodě, proti
proudu; bráti otpuščenie loučit se, odcházet

bratran m. bratranec

bratrana f. sestřenice; neteř

bratraňátko n. bratrovo nebo sestřino dítě

bratranec, ‑ncě m. synovec (bratrův syn)

bratranicě ‑ě f. neteř (bratrova dcera)

bratrobijec, ‑bikě, bratrobivcě, ‑ě m. bratrovrah

bratrstvo (dvojslab.), bratřstvo, bratstvo n. bratrství, bratrstvo; cechovní spolek

bratřec, ‑trcě (dvojslab.) m. bratr, bratříček; klášterní bratr, mnich; bratřec druhý bratranec

bratřenec, ‑ncě m. bratr; příbuzný

bratřicě, ‑ě f. (sg.) (demin. z bratřie) bratří, bratříčkové

bratřie, ‑ie, f. (sg. později pl. m.) bratří; kněží, mniši; bratrstvo; milá bratřie; na bratřú sočí

bravě, ‑ěte n. dobytče

bravný, bravovní, bravový adj. dobytčí; určený pro dobytek

brázditi, ‑ždu, ‑zdíš ned. dělat brázdy, orat

brčalý adj. třpytný, blyštivý, blýskavý

brčěti, ‑ču, ‑číš ned. letět, poletovat; vzlétat, odlétat; vrabec brče jde poletuje, poskakuje
(srov. brkati)

brdlo, brdo n. brdo, součást tkalcovského stavu brdu;

brdu, breče, breč v. břísti; břěčeti

brh m. doupě, jeskyně; chýše, stan

brkati, ‑aju, ‑áš ned. létat, poletovat (srov. brčeti)

brknúti, ‑nu, ‑neš dok. zaletět, vzlétnout

brla v. berla

brně, ‑i pl. f. brnění, pancéř

brněný adj. železný, pancéřový: brněná rukavicě

brněti, ‑ňu, ‑níš ned. temně řinčět, znít

brnieř, ‑ě m. výrobce brnění, platnéř

broditi, ‑z’u, ‑díš ned. brodit se; (děva) se vším dvorem u milosti brodí miliskuje se se všemi
dvořany

brojěnie, ‑ie n. hemžění, rojení se; neklid, nepokoj

brojiti sě, ‑ju, ‑jíš sě ned. pohybovat se sem tam, hemžit se, rojit se

broný adj. bílý (o koních)

brotiti, ‑cu, ‑tíš ned. třísnit, potřísňovat (krví)

brt, ‑i f. brě (dutý strom. v němž jsou usazeny včely); úl

brtník m. včelař

brunát m. sukno barvy tmavě hnědé, rudé

brunátný adj. tmavohnědý, červenohnědý

brusec, ‑scě m. ubrousek, ručník

brychati, bryšu, ‑šeš ned. tryskat, trčět, téci; tvuoj Pán na kříži rozpat, ano z něho krev všady
bryše

brzcě, brzko, brzky adv. rychle, prudce; unáhleně

brzkost, ‑i f. rychlost, prudkost; v brzkostí, s brzkostí rychle, spěšně; z brzkostí znenadání

brzký adj. rychlý, prudký; brzký, kvapný, unáhlený; náchylný k čemu: ku prázdným klamom bude brzek

brzo, brzy (kompar. brže, brž) adv. brzy; rychle, prudce; unáhleně; snadno; jakž brzo jakmile;
(Alexander) spade v nepřátely brže, než kdy kámen vrhú z praky rychleji než, dříve než; ty brž sám
u vieře blúdíš spíš se ty mýlíš ve víře, věříš bludům (v. též a‑brže, ale‑brže, ano‑brže)

brzý (kompar. brží) adj. rychlý, spěšný

brž(e) v. brzo

bržec, ‑žcě, bržek, ‑žka, ‑žku m. (demin. z brh) chýška

bržišče, ‑ě n. hnízdo, doupě

břěčéti, ‑ču, ‑číš ned. zvučět, hlučet; (Prokopu,) věz to, breč, pro tě musímy jíti preč (ve význ.
interj. asi hle, hola)

břěh m. kopec, svah; břch; přístav; bažina

břěménce, ‑ě, břěmiečko n. malé břímě, břemínko

břěskev, ‑kve f. broskev

břev, břvi f. lávka (břevno položené přes vodu jako lávka)

břězk m. rozbřesk, svítání, úsvit

břězúcí adj. březí, obřezlý

břěžditi sě, 3. sg. ‑ždí sě ned. svítat, rozednívat se

břidkost, ‑i f. břitkost, ostrost; ohavnost

břidký adj. břitký, ostny; prudký: břidkým během; hnusný, ohavný, odporný: břidko na to hleděti;
nečistý: brady břidké

břiežek, ‑žka, ‑žku m. vršek, stráž

břísti, brdu, (jednoslab.), břdu, bředu, ‑ěš ned. brodit se

břiščěti, břiščiti, ‑u, ‑íš ned. prýštit, tryskat

břitov m. hřbitov

břuch m. břucho n. břicho

břuchatý adj. břichatý; těhotný (o ženě)

břuchoplncě, ‑ě m. břichopas, velký jedlík

břušný adj. břišní

bu, bú interj. výraz hněvu apod.; zvolání popuzující k hněvu

bubal v. buval

bublánie, ‑ie n. mumlání, brumlání; praskání (ohně)

bublati, ‑bľu, ‑bleš ned. mumlat, brumlat; bručet

bublavý adj. mumlavý, huhňavý

bubnec, ‑bencě m. bubínek

buď (pův. imper. slovesa býti) spoj. a část. asi, buď; buď ‑ buď; buď od čirta, buď od chlapa; ať ‑
ať, ať ‑ nebo; všecko zajímati, bud čiež buď ať je to číkoli

buda, budúci v. býti

budečovati, ‑uju, ‑uješ ned. troubit (?)

bodiech, budieše v. býti

budovati sě, ‑uju sě, ‑uješ sě ned. utábořovat se

budúcí adj. budoucí; zpodst. m. potomek; pl. budúcí potomstvo

budúcky adv. budoucně, příště

budúcní, budúcný adj. budoucí, příští

buchnúti, ‑nu, ‑neš dok. buchnout; bouchnout; náhle spadnout, propadnout. ihned by buchl do pekla;
znenadání nastat, přikvačit smrt buchne z nedojiepie

bujař, bújař, ‑ě m. kdo si bujné, nezřízené vede

bujěti, bújěti, ‑ěju, ‑ieš ned. bujět, bájně růst, rozmnožovat se; bujně si vést, chovat se
nezřízeně

búkanie, ‑ie n. bučení

búkati, býkati, ‑aju, ‑áš ned. bučet; houkat

bukev, ‑kve, bukvě, ‑ě f. bukvice

bulař, bullař, ‑ě m. kdo pečetí buly

búr m. potupná přezdívka sedlákům

burcovati, ‑uju, ‑uješ (koho) ned. lomcovat, smýkat kým, srážet k zemi

burda f. břemeno; bouře, svár

burdéř, ‑ě m. poboční bodná zbraň, končíř

búřavý adj. bouřlivý, neklidný

búřivý, búřný adj. bouřlivý, bouřný; neklidný

buval, bubal, buvol, byvol m. buvol

búzce, ‑ě n. pás, opasek

by v. bych

bydlce, ‑ě (dvojslab.) n. demin. z bydlo

bydlec, ‑dlcě (dvojslab.), bydleč, bydlič, ‑ě m. obyvatel

bydlejúcí, bydľúcí, bydľujúcí adj. bydlící, zpodst. m. obyvatel

bydlišče, ‑ě n. bydliště; místo k přebývání, světnice: v domu otce mého mnoho jest bydlišě

bydliti, bydlěti, ‑lu, ‑líš, (imper. bydl, ‑i) ned. bydlět, obývat; přebývat, žít

bydlný (dvojslab.) adj. bydlící, žijící; město bydlné místo pobytu

bydlo n. příbytek, obydlí, bydliště, domov: na vschod sluncě bydlem jsúce; bydla ptajte hledejte
příbytek; neniet zde bydla našeho nemůžeme zde být; věčné bydlo věčný život; povolání, stav:
vojenské bydlo

bych (2., 3. sg. by; du. 1. bychova, ‑vě, 2., 3. bysta, ‑šta; pl. 1. bychom. 2. byste, ‑šte, 3.
bychu) aor. slovesa býti; pův. význ. byl jsem poklesá a tvar se mění v pohyblivý kondicionálový
morfém nebo v kondicionální spojku: dělal by(ch); aby(ch), že bych: nijeden z vás nevěř tomu, bych
tuto věc zamyslil; kdyby (ch), třeba by (ch)

býkati v. búkati

býkovina f. býčí maso (na rozdíl od jiného hovězího)

býkový adj. býčí: býkově maso

býl m. býlé, ‑ě n. bylina, rostlina; rostliny, býlí

býlek, ‑lka, ‑lku m. (demin. z býl) bylinka, rostlinka

býlěnie, bylinie, ‑ie n. rostlinstvo, byliny

bylíce, ‑ě n. (demin. z býlé) rostlinky

bylíčko n. (demin. z bylíce) rostlinky

býlný, býlový adj. rostlinný

byryl v. beryl

bys m. drahá tkanina, kment

bystrý adj. rychlý, čilý; prudký: v vodách bystrých

bystřec, bystrcě (dvojslab.) m. bystřina

byt, ‑a, ‑u m. byť, ‑i f. podstata; bytí, jsoucnost u věčnéj byti na věčnosti; obydlí; pobyt

byte(d)livý adj. podstatný, základní

byte(d)lně (trojslab.) adv. svou podstatou, skutečně; podstatně; trvale; vlídně, pokojně

byte(d)lnost, ‑i (trojslab.) f. podstata, povaha

byte(d)lný (trojslab.) adj. bydlící; obývaný, obývací; trvalý; vlídný

býti, jsem, jsi (du. 1. jsvě, 2., 3. jsta; přech. jsa, jsúci…, buda, budúci…; impf. biech, bieše…,
budiech, budieše…; aor. bych, by…, běch, bě...) ned. být; existovat; žít; býti s koho stačit na
někoho; býti ve zlém mít se špatně; jest o tobě máš se špatně, je to s tebou špatné; býti za někoho
(o ženě) být za někoho provdána; s dat. mít: budú nám zde plny stoly budeme tu mít plné stoly;
lidem jest věděti mají vědět; často s přech. přít. ve významu nč. vazeb s kond.: nebyl, kto pomoha
kdo by pomohl; též opsané tvary jsem nesa nesu, biechu přisluhujíce přisluhovali apod.; dále např.
u něho jest veliká lysina má velkou lysinu, o němž mu bylo býti na kterém mu mělo záležet, bude‑li
to býti stane‑li se to; jest nelze není lze, nejsem zapomanul nezapomněl jsem (v. též bud, bych)

bytie, ‑ie n. bytí, žití; život, existence; přebývání, bydlení

bytnost, ‑i f. bytí, podstata; přítomnost; přebývání; hojnost, nadbytek

bytost, ‑i f. přítomnost

bytostivý, bytostlivý adj. podstatný

bytstvie, ‑ie, bytstvo n. bytí, podstata

bytý adj. jsoucí, existující, mající bytost, existenci

bývalý adj. kdo dřív (někde) byl; zběhlý, zkušený

bývati, ‑aju, ‑áš ned. bývat, stávat se; přebývat, bydlit. bývajúce spolu

byvol; bzdieti v. buvol; pzdieti

bzový adj. bezový: zvuk bzových húsliček

#C

cafúr m. nadávka kacířům

cakha v. cícha

caletný adj. z „calta“ v caletné ulici

calta f. druh pečiva, houska

capart v. tapart

cecek, cecík m. prs; prsní bradavka

cecíkový, ceckový adj. prsní: bradavičky cecíkové

cědič, ‑ě m. kdo cedí; cědič hněvu kdo rozlišuje oprávněný hněv od nespravedlivého

cech m. cech (stavovská organizace mistrů a tovaryšů stejného řemesla)

cechmistr m. volený představený cechu

cechovati, ‑uju, ‑uješ ned. pít, popíjet

cekha, cejška v. cícha, cíška

cekcovánie, cektovánie, cetkovánie, ‑ie n. harcování, šarvátka, půtka

cekcovati, cektovati, cetkovati, ‑uju, ‑uješ ned. harcovat, potýkat se, svádět šarvátky, půtky

ceknúti; cela, cele v. cknúti; cella

cěle adv. zcela, docela, úplně; jistě, skutečně, opravdu, vskutku; pravdivě

cělěnie, ‑ie n. celění, zacelování, hojení; bolest bez cělenie nezhojitelná

cělěti, ‑ěju, ‑ěš ned. zacelovat, hojit se

cěleúdný adj. kdo má celé, zdravé údy (v. též údný)

celicě v. cellicě

cělicí, cělistivý, cělivý adj. zacelující, léčivý, hojivý: mast cělicie

cělistvý adj. celistvý, kompaktní; léčivý, hojivý (srov. cělicí)

cěliti, ‑ľu, ‑liš ned. zacelovat, léčit, hojit

cělítký v. cěľútký

cella, cela, cilla, ‑y, celle, cele, ‑ě f. cela, kobka

cellicě, celicě, ‑ě f. malá cela, kobka, komůrka

celné, colné, ‑ého zpodst. n. clo, celní poplatek

celný, ‑ého zpodst. m. kdo vybírá clo, celník

cělojsky adv. cele, úplně

cělost, ‑i f. celost, celistvost, úplnost; neporušenost; (nemocní) v cělost navráceni uzdravení

cělovač, ‑ě m. kdo celuje, líbá

cělovati, ‑uju, ‑uješ ned. celovat, líbat

celpret m. výplatní deska

cěľútký, cělítký adj. celičký

cělý adj. celý, úplný, neporušený; zdravý; jistý; za cělo zajisté, najisto, s jistotou, podle
pravdy; cele, z cělu zcela, úplně

cěna f. cena; dráh jest ani má cěny je neocenitelný

cendal, cendát, cendelín m. druh polohedvábné tkaniny

centnéř, ‑ě m. jednotka váhy (později 100 liber); závaží

centurio, ‑ia, ‑iona m. setník (římský)

cěpět, ‑pla, ‑plu m. vztek, zuřivost, zběsilost

cěpník m. bojovník ozbrojený cepem. cepník

cerát m. mast z vosku, náplast napuštěná touto mastí

cerný v. dcerný

cěsta, ciesta f. cesta; cěsta silná silnice; cěstu uměti znát cestu; bez cěsty cestou necestou

cěstník m. pocestný, poutník

cěstný adj. z „cěsta“: bláto cěstné

cetkovánie; cetkovati v. cekcovánie, cekcovati

cěv, cěva v. ciev

cíbek, ‑bka, ‑bku m. posměšný posunek (strčení palce mezi ukazovák a prostředník); cíbky někomu
dávati, cíbek proti komu činiti (srov.fík, pipek)

cicera f. cizrna, jedlé semeno cizrníku

cicvar; cíditi; cidně v. citvar; cúditi; cudně

cierkev, ‑kve, cěrekev, ‑rekve, ‑i, crkev, crkve f. kostel, chrám; sbor věřících, církev

cierkvicě, cěrekvicě, crkvicě, ‑ě f. kostelík

ciesař, tiesař, ‑ě m. císař

ciesařová, ‑ě zpodst. f. císařovna

ciesařovna f. císařova dcera; císařovna

ciesařovský, ciesařový, ciesařský, tiesařový adj. císařský

ciesařovatvie, ciesařstvie, tiesařstvie, ‑ie, ciesařovatvo, ciesařstvo, tiesařstvo n. císařství

ciev, cěv, ‑i, cieva, cěva, ‑y f. třtina; trubka; cívka

cievka f. demin. z „ciev“

cihelní, cihelný adj. cihlový

cícha, cakha, cekha f. cícha, povlak (na peřinu)

cíl, ‑ě m. cíl; hranice, mez, konec; vzdálenost; lhůta, termín

cilla v. cella

cimbořie, ‑ie n. cimbuří, zubovité zakončená starých staveb

cinežný v. činežný

cink, ciňk m. bělmo; oční zákal; pětka (při hře v kostky); srov. činěk

cinobr, ‑u, cinobř, ‑ě m. cinabarit, rumělka

cinž, cinžě; cinžový v. činžě; činežný

Cirváš, ‑ě m. Gervasius

cistrský adj. cisteriácký

cítiti v. cútiti

citvar, cicvar, ‑a, ‑u, citvař, ‑ě m. cicvár (druh pelyňku, khož drobných nerozvitých květenství,
tzv. cicvárového semínka, se užívalo jako léku)

ciz‑, cíz‑; cka v. cuz‑, cúz‑; dska

ckáti, ‑aju, ‑áš ned. obdivně pomlaskávat

cketa, sketa, tsketa, m. f. zvíře; kůň, kobyla; sketa, zbabělec

cknúti, ceknúti, ‑nu, ‑neš dok. ceknout, hlesnout, krátce něco říci

cknutie, ‑ie n. ceknutí, (chybné) prořeknutí

clo n. clo (dř. poplatek ze zboží převáženého přes hranicí určitého obvodu, např. města); místo,
kde se vybíralo clo; clo na mostě mostné, mýto

cně; cní, cný; cnost v. čstně; čstný; čstnost

co; colné; copúch v. čso; celně; sopúch

cos buď; cožkoli v. čsos buď; čsožkoli

cpáti, ‑aju, ‑áš ned. cpát, strkat, vmačkávat; svádět vinu na někoho, křivě obviňovat: což jistě
neviem. toho na ně nechoi cpáti; vždy na Pána Ježíše zlost cpali přisuzovali mu zlé jednání

Crh, ‑a, Crha, ‑y m. Cyril

crkev, crkvicě v. cierkev. cierkvicě

ctě, cti; ctitedlný v. test; čstitedlný

ctně; ctnost; ctný v. čstně; čstnost; čstný

cúda f. zemský, krajský soud; soudní okrsek

cúdař, ‑ě m. soudce

cúditi, cíditi, ‑z’u, ‑díš ned. cídit, čistit; kálet starý člověk již na nohy cídí

cudně, cidně adv. divně, podivuhodně; pečlivě, opatrně; tajně

cúdný adj. pěkný, hezký

cuk m. útok

cukrkanda f. kandys

cukrný, cukrový adj. cukrový

cútiti, cítiti, ‑cu, ‑tíš ned. cítit; považovat nepřátely vás cítie považují, mají vás za nepřátele

cúzěnie, cízěnie, ‑ie n. cídění, čištění, očišťování

cuzí, cizí adj. (též zpodst. m.) cizí

cuzobercě, ‑ě m. kdo bere cizí majetek, zloděj

cuzokrajěnín, cuzokrajín (pl. cuzokrajěné) m. cizozemec

cuzokrajinný, cuzokrajní, cuzokrajný adj. cizokrajný, cizozemský

cuzoložěc, ‑žcě m. cizoložník

cuzoložně, ‑ěte n. nemanželské dítě

cuzoložničí adj. cizoložnický

cuzopanský adj. patřící cizímu pánu

cuzorodý adj. cizorodý, pocházející z jiného rodu

cuzorozenec, ‑ncě m. cizinec

cuzozemec, ‑mcě, cuzozeměnín (pl. cuzozeměné) m. cizinec, cizozemec

cuzozemicě, cuzozeníkyni, ‑ě f. cizinka

cymbál, ‑a, ‑u m. cymbala, ‑y f. cimbál

cypreš, cypryš, cypřiš, ‑ě m. cypřiš

cyprský (dvojslab.) adj. kyperský; cypřišový

#Č

čacký, čadský adj. (z pův, čad, čád chlapec, mladík) hezký, šlechetný, statečný

čáka f. naděje: jmieti čáku v čem, k čemu, čeho mít naději na něco, doufat v něco, spoléhat na něco

čakanec, ‑ncě m. kdo čeká, očekává, čekatel

čakánie, čekánie, ‑ie n. čekání, očekávání; prodlení

čakati, čekati, ‑aju, ‑áš ned. čekat, očekávat; doufat; čakati sebe chystat se k porodu (o
těhotných)

čan m. štěstí; výhra při hře v karty

čapek, ‑pka m. čápek, malý čáp

čár (častěji pl. čáry) m. kouzlo, čarování; každé kúzlo, každý čár jest přestúpenie křesěanské
viery

čarodějec, ‑kě, čarodějní, čarodějník m. čaroděj, kouzelník

čaronos m. kdo z pověrčivosti nosí amulety, škapulíře ap.

čárový adj. čarovný, čarodějný

čas m. čas, doba; do čas, do čás zanedlouho; vetčas, večas, večás v ten čas; za čas občas, někdy;
po česiech podle časů; pod časem časem; dřieve času předčasně; časem pokušenie v čas pokušení;
příhodný čas, vhodná příležitost; v čas někdy, v pravý čas; bez čas nevhod, v nepravý čas; za časa,
za času zavčas, v pravý čas; trvání; čas vésti trávit čas, prodlévat

čásek, ‑ska, ‑sku m. (demin. z čas) chvíle, chvilka

časně adv. včas; podle času, v časovém sledu, chronologicky

časniva f. kronika

časní, časný adj. včasný, vhodný; vězdejší, pomíjivý; časná chvíle chvíle času, jistá doba

časovati, ‑uju, ‑uješ ned. znamenat, udávat, měřit čas

často, čestě (kompar. čestějie) adv. často, zhusta; hustě

častý (kompar. jm. češčí, češčši…, čestějí, čestějši…, slož. češčší, čestější) adj. častý; četný;
hustý

čatr, četr m. druh plátna

čbán, tčbán, dčbán, žbán m. džbán

čbanař, dčbanař, džbanař, ‑ě m. potupná přezdívka tomu, kdo přijímal pod jednou, katolík

čber, čebra, čbera, ‑u m. džber

čbernicě, ‑ě f. nádoba na tekutiny, na mouku ap.

čechel, čechl ‑chla, ‑chlu m. rouška; košile, rubáš

čechlík m. plachetka; lchké svrchní oblečění, roucho

ček‑ v. čak‑

čeleď, ‑i f. rodina, rod; členové rodiny mimo rodiče; služebnici příslušní k rodině

čeledín m. příslušník rodiny (čeledi) jako její člen nebo služebník

čeledina f. rodina, rod

čeledinný, čelední adj. příslušející k čeledi, domácí; otec čeledinný otec rodiny, hospodář

čelédka, čeládka f. rodina, rodinní příslušníci; služebnictvo

čeledně adv. v rodinném poměru, jako člen (členové) rodiny; domácně, přátelsky,

čelednost, ‑i f. čelední pospolitost; příbuznost, přátelství

čelesen, čelesn, ‑sna, ‑snu m. pec; otvor do pece

čeliti, ‑ľu, ‑líš ned. stát proti někomu čelem. čelit, odporovat

čeľust, ‑i f. čelist

čemu (dat. zájm. čso) k čemu, proč: čemu prosíš?

čeňuchati, ‑aju, ‑áš ned. čenichat, větřit; tušit, rozumět

čepele, čápek, čiepek, ‑pka, ‑pku m. čípek; podpatek

čepelik m. demin. z „čepel“: malá čepel

čeperati, čepýrati v. čpýrati

čepí adj. čapí

čer‑ v. f. čr‑

čerka f. čárka; pismeno

česati, ‑šu, ‑šeš ned. česat (vlasy, ovoce); češeš jablka nedospělá počínáš si unáhleně, nerozvážně

česnek, ‑senka, ‑u m. česnek; maso s cibulí a česenkem

čest, čsti f. čest, důstojenství, úřad; sláva, pocta; David jest hudl bohu na čest vzdával mu poctu
hrou; při čsti ostati zachovat důstojnost, čest; jmieti koho v čest, ve čsti vážit si koho; se čsťú
koho odpovídající jeho slávě, úřadu

čest; čestě v. čiest; často

češčí, češčši. , čestějí, čestějši. v. častý

češka, čéška v. čieška

češský, český adj. český

čět, čta, čtu m. počet; beze čtu bezpočět, bezpočtu

četný adj. počtový, početní

četr v. čatr

či, čili část. a spoj. zda, zdali (uvozuje zjišťovací otázky); nebo (v otázkách vylučovacích): budu
jiesti maso býkově, čili krev kozlovú budu pití?

či‑, čí‑ v. též ču‑, čú

čiepek v. čepele

čies m. tuk; dřeň (kostní i rostlinná), morek

čiesný adj. tukový; dřeňový, morkový

čiest, čest, ‑i f. část, díl; čiest ‑ čiest dílem ‑dilem

čiešě, ‑ě f. číše, pohár, kalich

čieška, češka f. číška; šperk, ozdoba v podobě měsíčku; čéška (patela), holeň

čila, číla f. chvíle: čilú nečasnú v zlé, těžké chvíli; v čile, včile, včilé v té chvíli, hned; teď

čile adv. čile, hbitě, rychle, zčerstva

čilý (kompar. jm. čilejí, ‑jši, ‑jše) adj. čilý, hbitý, rychlý; náchylný, ochotný: byl ko všiej
zlosti čilý; zčila čile

čin m. čin, skutek; způsob: tiem činem tak(to); divným činem divně; nevidomým činem neviditelně;
všemi činy všemožně; náležitý způsob, řád: v čině náležitě; příčina, účět, úmysl, příležitost:
súdcě vždy toho činy hledáše, kterak by mohl svatého otcě viděti

čincě, ‑ě, činějník m. činitel, plnitel

činěk, čiňk, ‑ňka m. pětice; pětka pří hře v kostky (v. též cink)

čiňěnie, ‑ie n. činění, konání, jednání

činežný, cinežný, činžový, cinžový adj. daňový

činitel, ‑ě m. tvůrce; konatel, vykonavatel, uskutečňovatel: činitel milosrdie

činitedlný (čtyřslab.) adj. činný, aktivní

činiti, ‑ňu, ‑níš ned. činit, dělat, zhotovovat; působit; počínat si; dobře činiti komu prokazovat
někomu dobrodiní; činiti proti někomu vystupovat proti někomu, ubližovat komu; činiti sě stávat se;
předstírat, přetvařovat se

čiňúcí, čiňujúcí adj. činíci, vytvářející, působící

činžě, cinžě, ‑ě f., činž, cinž, ‑ě m. daň, poplatek

činžový; čiperati, čipýrati v. činežný; čpýrati

čirný v. črný

čirý adj. pouhý; širý: v čirém poli

čířě, ‑ě f. rozlehlost, širost; podstata

číslný (dvojslab.) adj. konečný, omezený, ohraničený; každé tělo jest skonané neb číslné pomíjející

číslo n. číslo, počět, množství: číslo dní mých; bez čísla bezpočtu; platnost, měna; písmo: psal
židovským číslem; čtení: tiežíte číslo ztěžujete čtení učení: blúdíš ot pravého čísla

číst v. čistý

čistcový adj. 1. cínový; 2. očistcový

čistec, ‑tcě m. 1. cín; 2. očistec

čisterna f. vodní nádržka

čísti, čtu, čteš ned. číst; počítat: budete je čísti po zástupiech; pokládat, považovat: nečtúc
sobě to úsilno nepokládejte si za těžké

čistiti, ‑šču, ‑stíš ned. čistit, očištovat; zbavovat, oproštovat: lidé mají čistiti sě všelikých
poškvrn

čistov v. čistý

čistovnit, čistonit, čistovaniti adv. do naha; bez oděvu, nahý (v. též čistý)

čistúcí adj. velmi čistý, čisťoučký

čistý, čistý (jm. tvar číst, kompar. jm. číščí, slož. čiščší, čistější) adj. čistý; pěkný, hezký;
dokonalý; čistý čeho prostý, zbaven čeho; čist niti (čistov niti) nahý

číš v. čúš

čit‑ v. též čut‑

čitatel, ‑ě, čitedlník, čtitedlník (trojslab.) m. čtenář

čiž‑ v. čuž‑

čkánie, ‑ie n. čekání, očekávání

čkáti, ‑aju, ‑áš ned. čekat

článek, člének, ‑nka, ‑nku m. článek, krátká kost tvořící část prstu; kotník; samostatný oddíl něj.
celku, odstavec, stať

činek v. člunček

človéčenstvie, člověčstvie, ‑ie n. člověčenství, lidství, lidská podoba; poddanství

člověčí, člověčný, člověčský, člověcký adj. lidský; syn člověčí člověk

člověk (du. člověky, pl. člověci, člověkové) m. člověk; poddaný, nevolník; člověk obecný nešlechtic

člunček, ‑nečka, ‑nečku, činek, člunek, ‑nka, ‑nku m. člunek, loďka

čmel v. šěmel

čmýrati (sě), čmirati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. hýbat se, hemžit se

čpieti v. ščpieti

čpýrati, čeperati, čepýrati, čiperati, čipýrati, ‑aju, ‑áš ned. pohybovat; hmatat, tápat; plazit se

črnidlo n. černidlo; inkoust

črniti, ‑ňu, ‑níš ned. černit

črnobýl, ‑ě m. černobýl

črný, černý, čirný adj. černý

črpadlo (zpr. pl. črpadla) n. místo, kde se čerpá voda; přístav

črpati, ‑aju, ‑áš ned. čerpat

črství, črstvý adj. čerstvý, svěží

črstvost, ‑i f. čerstvost, svěžest

črt (pl. črtie) m. čert

črtadlo n. radlice; nůž

črtek, ‑tka m. čertík

črticě, ‑ě f. čertice

črtovský adj. čertovský, dábelský

črv m. červ; drak

črvek, červek, ‑vka m. červík

črven, červen, ‑vna m. červen, popř. též červenec (někdy pro rozlišení označován červenec črven
druhý; v. též črvenec, črvnec)

črvencový, červencový adj. jasně červený, šarlatový

črvenec, červenec, ‑ncě m. červeně zbarvená tkaná látka, šarlat; oděv z té látky; červenec (v. též
črven, črvnec)

črveněti, ‑ěju, ‑ieš ned. červenat

črvený (jm. tvar črven) adj. červený; Črvené moře Rudé moře

črvivý adj. červivý

črvnec, ‑vencě m. červen, řidč. červenec (v. též črven, črvenec)

čřied‑; čřěví v. třied‑ a střied‑; třěví

čřiěti, čru, čřeš ned. čerpat

čsn‑ v. čstn

čso, co, čeho (starší gen. čso, co) zájm. co; kolik; nevědiech sě čso přijieti čeho se chopit; když
sě kto bojí, což sě báti nemá čeho se nemá bát; ze čso z čeho; adv. čsož tož, což tož něco (málo),
trochu; čso den ode dne odkládáš? proč; čemu v. t.; spoj. že, jak: pomni potom, čso máš zlé za zlé
mieti

čsos buď, čsosi buď, cos buď zájm. něco

čsožkoli, cožkoli, čsožkolivěk zájm. cokoli: čsožkoli dotkne nečistý čehokoli se dotkne

čstenstvie, ‑ie n. důstojnost, důstojetuství

čstitedlný, ctitedlný (trojslab.) adj. ctný

čstíti, čšču, čstíš (příč. trp. čščen) ned. ctít, uctívat

čstně, čsně, ctně, cně adv. ctně, čestně, počestně

čstnost, čsnost, ctnost, cnost, ‑i f. ctnost, čestnost, počestnost; čest, počest, úcta

čstný, čstní, čsný, ctný, cný, cní adj. ctný, čestný, počestný; vážený, slavný

čščěnie, čštěnie, ‑ie n. ctěni, uctívání

čščicě, čšticě v. tščicě

čtena f. písmeno, litera

čtěnie, ‑ie n. čtění, četba; (svaté) čtenie Písmo, evangelium

čtenní adj. evangelijní

čtenník, čtenničník m. evangelista

čticě v. kčicě, tščicě

čtidlo n. písmeno, litera

čtitel, ‑ě m. čtenář; kdo počítá, počtář

čtítroba v. tščí

čtrmez(i)cietma, čtrmez(i)dcietma čísl. čtyřiadvacet; čtrmez(i)cietmý, čtrnez(i)dcietmý
čtyřiadvacátý

čtrná(d)ste, čtrná(d)cte čísl. čtrnáct: ke čtyřemnádste letom

čtver, štver čísl. čtverý

čtvernicě, ‑ě f. čtveřice, čtyřka

čtverník m. člen čtveřice, čtyřčlenné stráže ap.; kvatern, tiskový arch (svazek čtyř dvoulistů)

čtvernost, ‑i f. čtveřitost, čtyřnásobnost

čtverný adj. čtveřitý, čtyřnásobný

čtverohranatý, čtverohran(n)ý adj. čtyřhranný, čtyřúhlý

čtverokola pl. n. čtyřspřeží

čtverokrát čísl. čtyřikrát; čtyřnásobně

čtveronoh m. čtvernožec

čtveronoh, čtvernoh adv. po čtyřech: musil čtvernoh lézti

čtverověcší, čtverovéčči adj. čtyřikrát větší, čtyřnásobný

čtveřno adv. po čtyřech: mnohý ještě čtveřno lazí

čtvrták m. tetrarcha (vladař nad čtvrtinou státu)

čtvrtcě, ‑ě, čtvrteň, ‑tně, čtvrně, ‑ě f. čtvrtka (čtvrtina jednotky miry, váhy, měny)

čtvrtek m. čtvrtek; Veliký čtvrtek Zelený

čtvrtní adj. čtyřhranný

čtvrtý, čtvrt čísl. čtvrtý; sám čtvrt on a s ním tři další

čtvrtýmez(i)dsietmý, čtvrtýmezcetmý čísl. čtyřiadvacátý

čtvrtýnádsěte, čtvrtýnádste…, čtvrtýnádstý… čísl. čtrnáctý

čtyrdný, čtyřdný adj. čtyřdenní; (mrtvý) který zemřel před čtyřmi dny

čtyrydsěti, čtyřidsěti, ‑dcěti čísl. čtyřicet; post dní čtyřdcát čtyřicetidenní půst

čtyřie m. čtyři f., n. čísl. čtyři

čtyřiemezidsietma, čtyřmezdcietma, ‑mezcietma, ‑mezcítma čísl. čtyřiadvacet

čuba v. šuba

čúhanie, ‑ie n. čihařství, čižba

čúhati, číhati, ‑aju, ‑áš ned. číhat; chytat ptáky čižbou

čuch, čich m. tělesný smysl: pět tělestných čichov neb smyslov

čúš, číš adv. (vzniklo stažením z čuješ) totiž (v. též točúš)

čutedlnost, čitedlnost, ‑i f. tělesný smysl, vnímavost

čutedlný, čitedlný (trojslab.) adj. cítící; citelný, smysly vnímatelný, pozorovatelný

čúti, čiti, ‑ju, ‑ješ ned. čít, smyslově vnímat, cítit; tušit, předpokládat; být čilý, bdít

čutie, čitie, ‑ie n. čití, smyslové vnímáni

čužba, čižba f. čizba, chytání ptáků; okouněni, zevlování (v. též tižba)

čužebník, čižebník m. kdo chytá ptáky, čižbář

#D, Ď

ďábel v. diábel

dada, dadie, dadiech, dach v. dáti

daktyl, ‑a i ‑ě m. datle (v. též datyl)

daktylovie, ‑ie n. datloví, datlový porost

dále, dál, ‑ě f. dálka, vzdálenost; rozesla posly do všěch dál: vz‑dál, vz‑dáli; vz‑dálu, z‑dál,
z‑dáli na dálku, daleko (v. též vzdál)

dále adv. dále, dál; dálež dálež dál a dál

daleký (kompar. jm. dalí, slož. další) adj. daleký, vzdálený: dali jsa od vody ne tak brzo utone

dáliti sě, ‑ľu, ‑líš sě ned. (čeho, ot čeho) oddalovat se, odlučovat se, zříkat se; rozliční
rozličné sě dálé světa

dalše n., jm. kompar. k daleký; z dalše nemohli byšte viděti z větší vzdálenosti

dálý adj. který se stal, který se udál: dálé činy, dálé věci historické události

dan, daň, ‑i e, daň, poplatek; dar

daně adv. oddaně

daněk ‑ě m. daněk

danělík m. malý daněk

dánie, ‑ie n. dání, podání: slíbil rukú dáním; dar, darování, nadace: otešleme vám dánie mnohá;
rozhodnutí, ustanovení: (mají moc zpovídat) dáním papežovým

danně n. daně

dar m. dar, věnování: poslati co v dar; milost; úplatek: pro dar nepřevracuj práva

dárcě, ‑ě m. i f. dárce, dárkyně: ščedrá dárcě

daremní, daremný adj. marný, bez užitku, zbytečný; na daremné marně, zbytečně

darmo adv. darem, zdarma, zadarmo; nadarmo, marně; zbytečně, bezdůvodně; zdarma marně, zbytečně

darnost, ‑i f. štědrost

dárný adj. štědrý

darovatel, ‑ě m. dárce obdařovatel

darovati, ‑uju; ‑ujéš ned. i dok. obdarovávat, obdařovat i obdarovat; obdařit: Hospodin daroval je
zvláštními dary své milosti

darovný adj. štědrý

dařitel, ‑ě m. dárce, obdařovatel

dařiti, ‑řu, ‑říš ned. obdarovávat, obdařovat; ščedřě chudé dařieše

dásn (jednoslab:); dásň, dáseň, ‑i; ‑ě f. též dásno n. (zpravidla v pl. dásně) patro (v ústech);
hltan

datelový adj. datlový: kámýk datelový datlová pecka

dáti, daju, ‑ěš ned. dávat; ‑ dáti; dám, dáš (3. pl. dádie; přech. přít. dada dadúci, impf.
dadiech, aor. dach) dok. dát, darovat; věnovat; dopustit, dovolit: nedal jich dušiem zahynúti;
Vlasta jim da v piěu smieru uložila mírnost, střídmost; dáti v hlavu, v líce udeřit do hlavy, dát
políček; ‑ dáti sě oddat se čemu; pustit se do čeho: dáti sě tělesné libostí; dáti sě na
motlidbu;‑dáti sě na běh; dáti sě vinen provinit se; uznat svou vinu; dáti sě komu vydat se, poddat
se

dáti (sě), děju, děješ (sě) v. dieti

datyl, ‑ě m. datle (v. též daktyl)

dav m. tisk, tlak; tlačenice, nával; útisk

davač, ‑ě m. dárce

dávanie, ‑ie n. dávání, darování; dar: dámy vám dávanie

davatel, ‑ě m. dárce, obdařovatel

dávati, ‑aju, ‑áš ned. dávat; dávati čso na věděnie oznamovat; dávati komu kacieřě nadávat komu
kacířů; pletichy dávati strojit úklady; ‑ dávati sě vzdávat se, poddávat se

dávcě^1, ‑ě m. i f. dárce, davatel, obdařovatel

dávcě^2, ‑ě m. utiskovatel, podmanitel: (Alexander) poče býti ľudský dávcě

dávěnie, ‑ie n. tlak; (s)tlačění, ztlumení: od dávenie plamene; útlak

dáviti, ‑v’u, ‑víš ned. tisknout, tlačit; stlačovat,lisovat; utiskovat, utlačovat

dávní v. dávný

dávnobydlec, ‑dlcě (čtyřslab.) m. praobyvatel

dávnost, ‑i f. uplynutí dlouhá doba, stáří: chlebi sú dávností velmi sě ztrupali; od dávnosti
odedávna

dávný, dávní adj. starý, dávný, odedávna existující

dcát v. desět

dcerný, cerný adj. (z „dcera“) dceřin, dceřinný: (matka) vedieše k dcernej lepotě

dci, dceře f. dcera; zlá dci nevěstka

dcka v. dska

dčbán; dčbanař v. čbán; čbanař

dčieti v. dščieti

debř, débř, gen. dbři, debři f. dolina, hluboké údolí, rokle, propast

debs, ‑a, ‑u m. debsánie, depsánie, ‑ie n. hřmot, dunění, hukot; dupot, dusot

debsati, dopsati, ‑šu, ‑šeš ned. hlučět, hřmotit; dupat

děč, ‑i f., v adv. výrazu v děči zdvořile, uctivě, slušně, vhod

děd m. děd; stařec; předek

dedek, vdedek, ‑dka m. dudek

dědek, ‑dka m. dědeček; rodový bůžek: (Čech) bra sě lesem do lesa, dědky své na pleci nesa

dědic, ‑ě m. dědic (tj. původně dědův potomek, nástupce oprávněný k dědictví); svobodný usedlík;
patron: (Svatý Václave) ty jsi dědic České země

dědičiti, ‑ču, ‑číš ned. dědit, získávat jako dědictví

dědička, f. dědička; patronka: Sv. Ludmila, dědička České země

dědičnost, ‑i f. dědičnost, dědičný majetek

dědičský adj. dědičný

dědičstvie, ‑ie n. zděděný majetek, dědičný statek, dědictví; vlastnictví; po dědičství dojíti
něčcho zdědit

dědina f. dědictví; zděděný (dědičný) statek, zděděná půda, pole, pozemek; nemovitý majetek;
dědičná říše, země

dědinicě, ‑ě, dědinka f. (demin. z „dědina“) malý pozemek (dědičný); políčko

dědinník m. chudý zeman, který sám obdělával svá pole, ale byl osobně svobodný

dědinný adj. týkající se „dědiny“; dědičný; dědický: právo dědinné dědické; léta dědinná lhůta v
dědickém právu; jměnie dědinné polní; diel peněz dědinných utržených za prodej pole

dědinsky adv. dědicky, jako dědictví

dědinstvo n. dědictví

děditi, ‑z’u, ‑díš ned. dědit, získávat jako dědictví, odevzdávat v dědictví; zůstávat naživu,
zůstat naživu: kdo křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě

dchět, ‑hte m. druh pistácie, strom podobný dubu; dchet

dech v. dchnúti

děj, ‑ě m. činnost, děj: noc jest děju všemu mátě

dějnicě, děnicě, dienicě, dínicě, dýnicě, ‑ě f. pokrývka, koberec, čaloun

dek, ‑a, ‑u m. pokrývka na koně: cupá koň v deku

děk, děka v. diek, dieka

déka f. dýka

děkovánie, ‑ie n. děkování, poděkování

děkovati, ‑uju, ‑uješ ned. děkovat, vzdávat díky; z daru děkovati za dar

dělací, ‑cicho adj. (i zpodst. m.) pracující

dělánie, ‑ie n. děláni, činnost, práce; stavění; stavění, budova

dělati, ‑aju, ‑áš ned. dělat, pracovat; vzdělávat, obdělávat: dělati zemi; dělati jiezdu jet;
dělati lov lovit; dělati nepravdu působit bezpráví; dělati své spasenie pracovat pro svou spásu;
dělati z peněz za peníze; dělati zlatem zhotovovat ze zlata

déle, dél, ‑ě f. délka: desěti loket bieše dél dsky jedné; na dél, vz‑déli, v‑déli na délku

delí, f. delší, n. delše, jm. tvary kompar. adj. dlúhý: delší

dělič, ‑ě m. kdo dělí; kdo rozsuzuje: kto mne ustavil súdcí neb děličem nad vámi?

děliti, ‑ľu, ‑líš ned. dělit, rozdělovat; dělit se o co: jeden s druhým i vajéčka dělil; oddělovat:
kdažto sě noc se dnem dělí; lišit, odlišovat: tiem sě dělíme od pohanov; neshodovat, rozcházet se:
budú‑li sě v kterém slově děliti dsky s žalobú

dělník m. dělník, pracující člověk: řemeslníci aneb činitelé a dělníci

dělný adj. pracovní: dělný den všední; pracující: dělný člověk; pracovitý: (dívka) bude dělná,
múdrá

dem, demši v. dúti

den, dne m. den; staří, dávní dnové dávný věk; dni naši dny našeho života, náš život; u mladých
dnech v mladém věk; po všě dni stále; po malých dnech zakrátko; suché dni dny v prvním týdnu
každého čtvrtletí, kdy se držel půst; dělati na den za denní mzdu; jedná dne jědl jednou za den;
letos den svaté Mařie na den sv. Marie

dénce, ‑ě n. dýnko, malé dno

děnicě v. dějnicě

děnie, diěnie, ‑ie n. dění, konání, skutky; dobré děnie dobrě skutky, dobrodiní

dénko n. (demin. z dno) dýnko

denní, denný adj. denní; peniez denní mzda za den

denniční adj. z „dennicě“: denničnie záře zář denice, jitřenky

dens adv. dnes

děraviti, ‑v’u, ‑víš ned. činit děravým

děravitý adj. děravý

dercě, ‑ě m. kdo dere, odírá, krade; zloděj, lupič; pohodný, ras

derlavý, derlivý adj. bodavý, ostnatý, trnový

derstvo n. věc získaná dřením. vydíráním; kořist, lup

děs, ‑a m. ďábel, ďas; pl. děsi hrůza, zděšení: nevháněj sě v děsy nepropadej strachu

desátečný adj. spočívající v dávání nebo dostávání desátku: desátečné almužny

desatina f. desátek (desátý díl něčcho, odevzdávaný jako poplatek vrchnosti)

desátýnádstý čísl. dvacátý

desět, ‑ěti, ‑ieti (gen. pl. desát, dsát, dcát) čísl. f. desět, desítka: všeckna desět všech desět,
celá desítka

desietník, desětník, desátník m. desátník

desietný adj. platný za deset; zpodst. m. desietný ‑ peni ez, jenž jest desět jiných peněz platil

deska v. dska

desknatý adj. prkenný; plochý jako deska

déšč, dšče, dešče m. déšt; déšč jde prší

deščicě v. dščicě

deščka f. destička; tabulka na psaní

děšto v. ješto

dětečský adj. statečný, udatný (srov. dětský)

dětel^1, ‑tele m. jetel

dětel^2, ‑tla, ‑tlo m. datel

dětinský adj. dětský; poručenstvie dětinské nad dětmi

dětinstvie, ‑ie, dětinstvo n. dětství, dětský věk; dětinství, dětskost, dětská pošetilost

dětin(n)ý adj. dětský; dětinský, nerozumný

dětný adj. týkající se dítěte; dětný porod porod dítěte

dětský adj. mladý; statečný, udatný (srov. dětečský)

devatdesát, gen. devieti‑dsát i devatdesáti čísl. devadesát

devatnádsěte, devatnádcěte čísl. devatenáct

devatsět, devieti set čísl. devět set

devátýnádstý, devátýnádctý čísl. devatenáct

děvčí; děvčin v. dievčí; děvka

děveččí adj. dívčí, dívčin

děvečka f. děvče, dívka; služebná, služka; nevěstka

děvečský adj. dívčí

děvečstvie, ‑ie n. panenství, neposkvrněnost

deveř, ‑ě m. švagr (manželův bratr)

devět, ‑ěti, ‑ieti číst. f. devět, devítka: ved třetí devět svědkov třetí devítka

děvicě, ‑ě f. dívka, panna

děvičí adj. dívčí

devietník m. devítník, deváté neděle před velikonocemi (začátek velikonoční postní doby)

děviti, ‑v’u, ‑víš ned. dívku vybrat za matku

děvka f. služebná dívka; dívka vůbec; dávka přístavná najatá do služby; děvčin dívčin

děvojě, ‑ě, děvojna f. dívka, panna

děvojní, děvojná adj. i zpodst. f. dospělá, schopná vdavek; dospělá nevdaná dívka, panna

děvojstvie, ‑ie, děvojstvo, děvovstvo n. dospělost (dívky); panenství

Děvoniš, ‑ě m. Dionýsos

děvstvie, ‑ie, děvstvo n. dívčí stav, panenství

dchnúti, dchnu, ‑neš (aor.dech, dše…, přech. min. dech, dechši.) dok. dechnout

dchnutie, ‑ie n. dechnutí

dchoř, ‑ě m. tchoř

diábel (dvojslab.), ďábel, ‑bla (nom. pl. diebli) m. ďábel, čert

diábelník m. člověk posedlý ďáblem

diábelný adj. ďábelský; posedlý ďáblem

diábelský, diebelský adj. ďábelský, ďáblův: diábelské podščívanie

diábelstvie, ‑ie, diábelstvo n. zlý duch, posedlost ďáblem

diáble, dieble, ‑ěte n. ďáble, mladý ďábel, čertík, diblík

diáblový, dieblí adj. ďábelský, ďablí, ďáblův

diece v. dietce

diek, děk m. dík, poděkování; (j)měj diek, (j)měj‑ho‑disk, měhodiek, michodiek, méhodiek, míhodiek
měj (za to) dík, děkuji ti, děkujeme ti, výborně!, sláva!; v‑děk, za‑v‑děk býti, učiniti, přijieti
vhod, zavděk

dieka dík, poděkování; vděk: diek činenie vzdávání díků; bráti co v dieku vděčně; bez dieky,
bezděky proti vůli, nedobrovolně

diel, ‑a, ‑u m. díl; podíl; dělení: při dielu peněz panských při rozdělování; (lidé) diel držie
zákon, a diel nic dílem – dílem, zčásti ‑ zčásti

dielce, ‑ě n. dílko, malá práce

dielnost, ‑i f. účastenství, dělení společného majetku

dielný adj. mající díl, podíl, účastný; oddělený, odloučený; oddelitelný; rozdílný

dielo n. dílo, práce: prospěla jsem na svém diele pracovala jsem se zdarem; konání: tanečné dielo
tanec; budování; výrobek: dielo ryté gravura; dielo lité vyrobené litím; skutek; jednání; bludné
dielo pohanské učení

dienicě; dienie v. dějnicě; děnie

dietce, ‑ě n. dítko

dietě, ‑ěte n. pl. děti, ‑i f. dítě; chlapec, jinoch, mladý muž; zvířecí mládě: děti lvovy;
dietětem počieti otěhotnět; dietětem těžko býti být těhotná

dietěcí adj. dětský, dětinský

dietečstvie, ‑ie n. dětství

dieti^1, děju, dieš (impf. diech, dieše. , aor. děch, dě.) ned. dít, říkat; dieti koho nazývat: die
Kristus blaženými milosrdné; dieti komu jmě jmenovat, nazývat, koho, říkat komu: téj vsi jmě Chotúň
dějí; kako ti dějú? jak se jmenuješ?

dieti^2, děju, ‑ješ (impf. dějiech, dějieše…, aor.děch, dě…, inf. též dáti, příč. čin. děl, diet i
dál) ned. dělat, konat, činit; dieti trh konat trh; dieti popravu provádět; dieti voli jednat po
vůli; dieti pláč plakat; dieti poselstvie vykonávat poselství; v tisícě dieti jednat o tisíce (o
velké sumy); dieti čso kam pokládat, dávat co kam; ‑dieti sě, dáti sě dít se; zdát se (ve snu)

dietko n. pl. dietky f. dítko; mládě: pták chová dietky svojé

dievati, ‑aju, ‑áš ned. dávat, vkládat, schovávat: nevěděchu jeho (střiebra) kam dievati

dievčí, děvčí adj. dívčí, dívčin

dievčicě, ‑ě, dievčička f. dívčice, dívenka, panna

dievka f. dívka, panna; služebné děvče; m. panic, mládenec: (lan) čistý dievka

diežě, ‑ě f. díže

dílnicě v. dějnicě

discipul m. žák

disputovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. disputovat, učeně rozmlouvat

diškant m. diskont, vysoký chlapecký hlas

div m. div. zázrak; údiv, podivení; jest to bez divu není se čemu divit; v div, v divy kupodivu,
velice; v divé okázale; na div podivuhodně; div ot divu div divoucí

diváček, ‑čka m. divák, zevloun

divadlo, demin. divádlko (trojslab.) n. podívaná

dívanie, ‑ie n. (čeho, čemu) dívání, podívaná; uvažování; divení se: dívanie božské múdrosti

dívati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (komu, tomu) dívat se; podivovat se, divit se; rozjímat o čem

diví adj. divoký; diví muž faun

diviti sě, ‑v’u, ‑víš sě ned. (komu, čemu; nad čím. o čem; do koho), divit se: ležíš sě divil o
vieřě centuriona; diví sě do tebe

divnik m. divný člověk

divniti, ‑ňu, ‑níš ned. činit divným

divnost, ‑i f. podivuhodná věc, zvláštnost

divný adj. podivuhodný, zvláštní, neobvyklý; hrozný

divočina f. divokost; divocí, rozpustilí lidé

divočstvie, ‑ie n. divokost, zdivočelost

divoký adj. divoký; divný, zvláštní

divost, ‑i f. divnost, podivnost, zvláštnost

dlabsati, ‑aju, ‑áš ned. šlapat, dupat

dlabšěnie, ‑ie n. (po)šlapání, (po)dupání

dlan, dlaň, ‑i (pl. dlani) f. dlaň

dlapa, tlapa f. tlapa

dlatebný adj. dlátový, dlátovitý; dieto dlatebné rytectví, rytecký způsob

dláviti, ‑v’u, ‑víš ned. škrtit, tlačit

dlažěnie, dlážěnie, ‑ie n. dlažba

dlažiti, dlážiti, ‑žu, ‑žíš ned. dláždit

dle, ‑ě f. délka; na dľu, na dli na délku, nadél, zdáli; vz dľu, vz dli nadél, zdáli; dľú, dlí po
délce, délkou: země egyptská leží dli vedlé Nila; na dléch, na dlech nadlouho, dlouho, po delším
čase, časem, nic nebudete moci na dlech trvati

dle předl. (s gen.) pro (často postpozitivně); užitka dle pro užitek; pokory dle pro pokoru, z
pokory; dle úkazy pro ukázku, na ukázku; mne dle, tebe dle, nás dle atd. pro mne…; co dle ke mně
nemluvíš? proč

dlěnie, ‑ie n. prodlévání, meškání, odklad

dlíti, dľu, dlíš ned. prodlužovat, protahovat, prodlévat, otálět, odkládat

dlubánie, ‑ie n. dlabání

dlubna f. palice, kyj, topůrko; dláto

dluh m. dluh; závazek; povinnost: z dluhu viery měl poslúchati přikázání božích; provinění: odpusť
nám dluhy našě

dlúho, dlúzě adv. dlouho, dlouze; na dlúzě dlouho, nadlouho: nemožeš na dlúzé trvati

dlúhočakalivý, dlúhočekalivý adj. shovívavý, trpělivý

dlúhočakánie, dlúhočekánie, ‑ie n. shovívavost, trpělivost

dlúhomyslnost, ‑i f. shovívavost, trpělivost

dlúhopis m. obšírný spis, rozvleklé vypsání

dlúhost, ‑i f. délka; dlouhá doba; obšírnost; na dlúhost nadlouho

dlúhovatý adj. podlouhlý, podélný

dlúhověčnost, ‑i f. dlouhověkost

dlúhověčný, dlúhověký adj. dlouhovéký, dlouho žijící: cti otce a máteř, a budeš dlúhověčen na zemi

dlúž, dlúžě, ‑ě f. délka

dlužiti sě, ‑žu, ‑žíš sě ned. dlužit se, vypůjčovat si

dlúžiti, ‑žu, ‑žíš ned. dloužit, prodlužovat, protahovat

dlužně adv. z dluhu, z povinnosti

dlužní adj. dlužní, týkající se dluhů

dlužník m. dlužník; věřitel; viník: jako i my otpúščiemy dlužníkom našim

dlužný adj. dlužný, dlužen: dvěma peniezma dlužen bieše; povinný, povinen

dmu, dmeš…, dma, dmúci…, dmiech. v. dúti

dmýchati, ‑aju, ‑áš ned. dmýchat, dout, foukat; pouštět větry

dna f. (pl. i dna n.) dna; třevie dna kolika

dnek, denka m. demin. z „den“

dniěti, 3. sg. dnie ned. rozednívat se: již dnie, dnieše; když dnělo

dno n. dno; podlaha; pozemek

dnovatý adj. zachvácený dnou

dnový, dňový adj. denní: dnové světlo

do předl. (s gen.) do; vyjadřuje též přibližný počet: komorek do čtyřidcěti asi čtyřicet

doba f. (pl. i doba n.) způsob, slušný způsob, podoba: v smyslnej době vhodným způsobem, ve vhodné
době; jest má doba je to má věc, o to mi jde; doba, čas, věk, život: znal‑lis krále Kosta v době za
jeho života; by už na tej době v tom věku; v tu dobu, v ty doby, v ta doba, tu dobu apod. tehdy; v
ňuž dobu v kteroužto dobu, když

Dobeš, ‑ěšě m. Tobiáš

dobrati sě, ‑beru, ‑béřeš sě dok. (čeho) dosíci, dosáhnout, dojít, dojet; (Judáš) cěstujě nepřosta,
jeliže sě dobra města

dobroděkě, dobrodiekě, dobrodiecě, ‑ě, dobrodějec, ‑kě m. dobrodinec

dobrodějstvie, ‑diečstvie, ‑ie, dobrodějstvo, ‑diečstvo n. dobročinnost

dobroděncě, ‑dmeš, dobrodiencě, ‑díncě, ‑ě m. dobrodinec

dobroděnie, dobrodiěnie, dobroděnstvije, dobrodienstvie, ‑ie n. dobrodiní

dobrodiěti, ‑děju, ‑děješ ned. konat, prokazovat dobro

dobrodruh m. statečný druh

dobrodružní, dobrodružný, dobrodružský adj. mající vlastnosti dobrého, statečncho druha;
dobrodružské znamenie znak hrdiny

dobrodružstvie, ‑ie, dobrodružstvo n. vlastnosti dobrého, statečného druha; dobrotivost,
dobročinnost; hrdinství, udatnost

dobrohost, ‑i m. statečný host; hrdina

dobrojtro pozdrav dobré jitro (z dobro jutro)

dobromluviti, ‑v’u, ‑víš ned. dobře mluvit, chválit

dobropověstný adj. mající dobrou pověst, bezúhonný

dobrořěčiti, dobřěřěčiti, ‑ču, ‑číš ned. dobrořečit, žehnat, velebit

dobrost, ‑i, dobrota f. dobrota, dobrost, dobrotivost; dítě k dobrostí szořené bez tělesné vady

dobrotivenstvie, dobrotstvie, ‑ie n. dobrotivost

dobrověstie, dobrověstvie, dobrozvěstie, ‑ie n. evangelium

dobrovole, ‑ě f. dobrá vůle, svolení

dobrovolenstvie, ‑ie, dobrovolenstvo n., dobrovolnost, ‑i f. dobrotivost, laskavost, dobrá vůle;
svobodná vůle, dobrovolnost, svoboda

dobrovolný adj. svobodný, volný; dobrovolný, spontánní; dobrovolen jsem sám sobě jsem sám svým
pánem

dobrozvěstie v. dobrověstie

dobrozvěstník, dobrozvěstovník, dobřěvéstník m. evangelista

dobrý (jm. tvar dobr) adj. dobrý; udatný, statečný; vznešený, urozený; velký, značný: po dobrej
chvíli; obecné, zemské dobré obecný, zemský prospěch; dobrý druh v. dobrodruh

dobřě adv. dobře; hodně, značně, opravdu; víc než: Terviz je město dobřěveliké; dobřě za dvanádste
mil; dobřě učený, dobřě urozený velmi

dobřělúbý adj. příjemný, libý

dobřěřěčiti; dobřěvěstník v. dobrořěčiti; dobrozvěstník

dobydliti sě, ‑ľu, líš sě ned. dočkat se, dožít se

dobytček, ‑tečka m. (demin. z „dobytek“) dobyteček

dobytek m. dobytek; dobyté, získané věci, majetek, jmění; dobytek příhlavný majetek vzatý
zavražděnému

dobyti, ‑budu, ‑budeš dok. dobýt, přemoci, zdolat; dosáhnout, získat, opatřit, vydělat; vymoci,
zjednat: (Mlada) doby biskupstva na Prazě; knězě sobě ot plcha oráče dobuďte; ‑ dobyti sě (z čeho)
vyprostit se, vysvobodit se

dobytie, ‑ie n. dobytí; získání, dosažení

dobytkový adj. dobytčí

dobyvač; ‑ě m. dobyvatel

dobyvadlný (čtyřslab.) adj. dobývací: orudie dobyvadlná

dobyvadlo n. dobývací zařízení

dobývati, ‑aju, ‑áš ned. dobývat; dosahovat; vymáhat co: kmeni poče dobývati milosti svému milému

dočakati, dočekati, dočkati; ‑aju, ‑áš dok. dočkat se, dosáhnout něčcho čekáním

dočán adv. časem; dočán ‑ dočán hned ‑ hned, tu ‑ tu: dočán rucě syna svého, dočán nohy jeho líbáše

dočiniti, ‑ňu, ‑níš dok. učinit; dokončit; ‑dočiniti sě čeho dopustit se

dočistiti, ‑šču, ‑stíš dok. dokončit čištění, očistu, zcela očistit

dodáviti sě, ‑v’u sě ‑víš sě dok. (čeho) dotlačit se (k čemu): těla syna svého dodáviti sě nemohúc
žalostivě křičieše

dodiěti, ‑děje, ‑dieš dok. dopovědět

doháněti, ‑něju, ‑nieš ned. dokonávat půhon (provádět poslední obesláni k soudu)

dohnati, doženu, ‑neš dok. dohnat, doběhnout; konečným (třetím) půhonem pohnat před soud (dokončit
proceduru pohnání)

dohoditi, ‑z’u, ‑díš dok. dohodit, zprostředkovat, obstarat, opatřit, vydat; ludáš chtě ležúšě
židom dohoditi; udělit, dát: boh jemu dohodil dobré ženy

dohon, ‑a, ‑u m. dokonání půhonu, konečný půhon (poslední obsílka k soudu)

dohoniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. (koho) dohonit

dohubiti, ‑b’u, ‑bíš dok. vyhubit

doch m. došek

docházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. docházět, poznávat: domysl náš toho docházie

dochoditi, ‑z’u, ‑díš ned. docházet čeho, dosahovat

dojčin ad. poses. z „dojka“

dojiěti, ‑jmu, ‑jmeš dok. (koho, čeho) zasáhnout, dotknout se; dojieti sobě viery důvěřovat si,
odvážit se, osmělit se

dojistiti, ‑šču, ‑stíš dok. potvrdit

dojiščěnie, ‑ie n. ujištění, potvrzení

dojíti, ‑jdu, ‑jdeš dok. (kam, čeho) někam dojít, dorazit; dosáhnout čeho, uskutečnit se, vyplnit
se; dojíti plného věku dožít se stáří; došla ho řěč donesla se k němu pověst, uslyšel; ještě netvrd
v nohy, ni mu došel zúbek mnohý ani mu nedorostl

dojitie, ‑ie n. přístup, vstup, návštěva, dosažení: aby snadné bylo křtu dojitie

dojka f. kojná

dojný adj. kojící; dávající mléko

dojúcí adj. sající mléko

dokáti sě, ‑kaje, ‑kaješ sě dok. dokonat pokání, v dostatečné míře se pokát

dokázanie, ‑ie n. důkaz; z toho jest dokázanie z toho vyplývá

dokaziti, ‑žu, ‑tíš dok. dokončit zkázu, úplně zničit

dokládati sě, ‑aju, áš sě ned. (koho, čeho) dovolávat se svědectví: (já) dokládaju sě desk

dokona adv. dokonce, docela

dokonaně adv. dokonale, úplně

dokonaný adj. dokonalý

dokonati, ‑aju, ‑áš dok. dokonat, dokončit, skončit, dovršit; dojdeš do ráje svým životkem dokonajě
až zemřeš

dokonavač, ‑ě m. dokonavatel, dokončitel

dokončěti, ‑ěju, ‑ieš (příč. čin, dokončal, dokončeli, přech. dokončav) dok. dokončit

dokovad, dokovadž adv. a spoj. jak dlouho, dokud

doktorovati, ‑uju, ‑uješ dok. učinit doktorem, promovat

dokudsi, dokudž, dokž adv. a. spoj. jak dlouho, dokud

dol, dolu m. důl, jáma; údolí rozkáza rovu dol vytieti jámu pro hrob; kteréž v‑dole psány jsú níže;
z‑dolu, z‑dolu odspodu

dolček, ‑lečka m. dolíček

dole, ‑ě f. zdar, úspěch; moc, síla, násilí

doléci, ‑lehu, ‑ležeš ned. dolehnout

dolejní, dolení adj. dolní dolejší

dolíčěnie, ‑ie n. dotvrzění, důkaz

dolíčiti, ‑ču, ‑číš dok. dokázat dotvrdit; mečem dolíčiti dokázat mečem, soubojem

doličovánie, ‑ie n. dokazování

doličovati ned. dokazovat, dotvrzovat

dolov adv. dolů; jíti dolov upadat, slábnout;klesat

dolovatý adj. prohloubený, důlkovitý

doložěnie, ‑ie n. doložění, opatření doklady, odůvodnění, oprávnění

doložiti, ‑žu, ‑žíš dok. odložit, přesunout; doplatit má doložiti ostatních peněz; ‑ doložiti sě,
(koho) poradit se; dovolat se jako svědka

dolúčiti, ‑ču, ‑číš dok. dohodit: jako by mohl kamenem dolúčiti

dom domu m. dům; dom kurevný nevěstinec; domov: jest všady domem je všude doma; rod: toto dieš
domovi Jakobovu

domakati sě, ‑áju, áš sě, domácěti sě, ‑ěju, ieš sě dok. dohmatat se, dopátrat, dopídit se

domček, ‑ěčka m. domeček

domie, ‑ie n. domy

domieniti, ‑ňu, ‑níš dok. zmínit, připomenout, zpomenout

domienka, domienka f. zmínka, připomenutí

domlúvati sě, ‑aju ‑áš sě ned. (čeho) mluvením se domáhat, vymáhat něco

domluviti, ‑v’u ‑víš dok. domluvit ‑ domluviti sě (čeho) mluvením dosáhnout

domňávati sě, domnievati sě, aju, ‑áš sě ned. domnívat se, myslet si

domněnie, ‑ie n. domněnka, mínění; podezření; bez domněnie neočekávaně, znenadání

domnělý adj. domnělý; podezřelý

domněvač, ‑ě m. rozhodčí, arbitr, soudce

domnieti, ‑mňu, ‑mníš ned. mínit, tušit, považovat: domňu sě lepí myslím, že jsem lepší; zdravě
domnieti mít zdravý rozum; ‑ domnieti sě domnívat se, rozmýšlet se, rozvažovat; domnieti sě čeho
pomýšlet nač

domnievanie, ‑ie n. domnění; podezřění, žárlivost

domoděl, ‑a m. stavitel domů

domořiti, ‑řu, ‑říš dok. umořit do konce, k smrti

domov adv. domů

domovitý adj. domácí, domovní; rodinný; domovití lidé mající vlastní dům; potřěby domovité životní
prostředky; zpodst. m. domovití příbuzní, příslušníci rodiny; (ležíš mu) byl domovit příbuzný;
krajina domnovitá bohatá na domy, lidnatá; chudoba domovitá hmotný nedostatek

domovnicě, ‑ě f. hospodyně

domovník m. správce domu, hospodář, domácí sluha

domový adj. domovní; pán domový pán domu

domřiěti, ‑mru, ‑mřeš dok. skončit umírání, skonat

domudnicě, ‑ě f. hanlivé označení ženy; snad: loudalka

domustav m. stavitel domu

domysl, domysl, ‑a, ‑u m. domnění, domněnka, mínění; důmysl, důvtip domysliti sě, ‑šľu, ‑slíš sě
dok. domyslit se, dovtípit se; rozhodnout se

domyslný adj. bystrý, důmyslný, důvtipný

domyšlěnie, ‑ie n. rozmyšlení; rozvaha, obezřetnost

domýšleti sě, ‑ěju, ‑éš sě ned. domýšlet se, domnívat se, dohadovat se

doňadž, doňaž, doňavadž, donědž, doněž, doněvadž, donidž, doňudž spoj. dokud, pokud; doňadž ne
dokud ne, až

doněkad, doněkud, donikud adv. poněkud

donošovati, ‑uju, ‑uješ ned. donášět, nosit na místo

dopadnúti, ‑nu, ‑neš, dopásti, ‑padu, ‑padeš dok. (čeho) dopadnout (až kam)

dopatřiti sě, ‑třu, ‑tříš sě dok. (čeho) postřchnout, zpozorovat; chránit se

dopěstovati, ‑uju, ‑uješ dok. (čeho) dochovat, dovést pod svou ochranou (kam)

doplakati sě, ‑pláču, ‑češ sě dok. (čeho) pláčem dosáhnout

doplna adv. úplně, zcela

doplniti, ‑ňu, ‑níš dok. doplnit, dokonat, splnit, dovršit

dopóhoniti, ‑ňu, ‑níš dok. dokončit půhon, soudní při; dopohoniti sě svého práva soudní při
dosáhnout

dopoloviti, ‑v’u, ‑víš dok. dosáhnout polovice: mužové nedopolovie dnov svých

dopraviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho čeho) přivést někoho, dopomoci někomu k něčemu

dopřiěti, ‑přéju, ‑přěješ dok. dopřát

dopuditi, ‑z’u,‑díš dok. (koho, čeho) dohnat koho kam, přimět (k něčemu): (Leva) dopudi Pražan
velikého hoře

dopustek, ‑stka, ‑stku m. dopuštění, dovolení

dopustilý adj. kterého se člověk dopustil, spáchaný: dopustily hřiech

dopustiti,‑šču, ‑stíš dok. dopustit, dovolit, připustit; (koho k čemu) dopustit na koho co; ‑
dopustiti sě (čím) dopustit se čeho, provinit se čím

dopuščěnie, ‑ie n. dopuštění, přestupek, prohřešek

dopuščený adj. spáchaný

dopúščěti, ‑ěju, ‑ieš, dopuščovati, dopuščevati, ‑uju, ‑uješ ned. dopouštět, připouštět; ‑
dopúščeti sě dopouštět se

doraziti, ‑žu, ‑zíš dok. dorazit, narazit; zcela přemoci, zdolat; ‑ doraziti sě zničit se, zahubit
se; (čeho) dojít, dosíci; doraziti sě suku narazit na tuhý odpor

doražovati, doražěvati, ‑uju, ‑uješ ned. dorážět, dobíjet

dorčěnie, ‑ie n. konec řeči, doslož. závěr

dorostlost, ‑i f. dospělost

dorostlý adj. dospělý; když k dorostlým letom přijdu dospěji, dosáhnu dospělosti

dorozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. plně porozumět, pochopit

dořéci, ‑řku, ‑řčeš (‑rčeš) dok. doříci

dořiekati, ‑aju, ‑áš ned. doříkávat

dosáhati, dosahati, ‑aju, ‑áš ned. dosahovat, dostihovat; postihovat rozumem

dosáhnúti, ‑sáhnu, ‑sichneš dok. (čeho) dosáhnout, uchopit, dostihnout; domoci se, dojít (čeho) (v.
též dosieci)

doseděti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. (čeho) dočkat se (vsedě), dožít se

dosěžěnie, ‑ie n. dosažení

dosieci, ‑sahu, ‑sěžeš dok. dosíci, dosáhnout; dostihnout, dohonit; domoci se, dojít (čeho);
postihnout rozumem, pochopit: čtvrté věci smyslem nemohu dosieci

dosiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. dosednout, usadit se; vysedět: slepicě, jenž mé dosiesti měla k
živosti

doskončiti, ‑ču, ‑číš, doskončěti, ‑ěju, ‑ieš dok. dokončit, dokonat

doslúžiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. (čeho) vysloužit, zasloužit si něco

doslyšěti, ‑šu, ‑šíš dok. doslechnout, zaslechnout, uslyšet; vyposlechnout, vyslechnout do konce;
vyrozumět

dosovad adv. dosavad, dosud

dospěch m. spěch, pospěch: s dospěchem běže

dospěcha f. dospění, dostižení čeho: dospěcha všie radosti

dospěle adv. dokonale, úplně, zcela; rozumně: ty nemyslíš dospěle

dospělec, ‑lcě m. člověk v něčem dospělý, vyspělý, dokonale znalý, odborník

dospělost, ‑i f., dospělstvie, ‑ie n. důkladná znalost, zkušenost

dospělý adj. důkladně znalý, dokonalý; hotový, úplný, zralý; schopný, vycvičený; z dospěla
dokonale, úplně, zcela

dospěšně adv. s prospěchem, úspěšně

dospěšný adj. hotový, připravený, schopný, způsobilý (v. též nedospěšný)

dospěti, ‑spěju, ‑spěješ dok. dospět, dosáhnout čeho, dokončit, dokonat, završit: dospěl jím
(domem) dostavěl jej; provést, vykonat: tu dobu bě juž dospělo o korábiech všecko dielo všecka
práce byta dokončena; stačit, stihnout; dospět, dorůst

dospievaný adj. opatřený

dospievati, ‑aju, ‑áš ned. dospívat; dokončovat; hotovit, připravovat; obilí dospievá dozrává

dostat, ‑a, ‑u m. dostatek, hojnost, nadbytek

dostatečenstvie, ‑ie n. dostatečnost, hojnost, únost

dostatečnost, ‑i f. dostatek; postačitelnost; síla, schopnost

dostatek, ‑tka, ‑tku m. příslušná věc, náležitost: pústevnik drahými dostatky pokrsti její život;
dopuštění, úradek: (Kristus) jednorozený syn z dostatka

dostati sě, ‑stanu, ‑staneš sě dok. dostat se (na koho, komu), podařit se; přihodit se (v. též
nedostati sě)

dostáti, ‑stoju, ‑stojíš dok. vydržet do konce, do určité chvíle; být hoden, stačit, zasloužit si;
dostáti k právu dostavit se k soudu

dostihnúti, ‑nu, ‑neš dok. dostihnout, přistihnout; postihnout rozumem, pochopit

dóstojenstvie, ‑ie, dóstojenstvo n. důstojenství; hodnost; zásluha

dóstojně adv. důstojně; zaslouženě

dóstojnost, ‑i f. důstojnost, hodnost, zásluha

dóstojný adj. důstojný; zasloužilý; zasloužený; hoden; možný

dostrčiti, ‑ču, ‑číš dok. dostrčit, postrčit do konce; pohnout, přimět, ponouknout

dostrkovati, ‑uju, ‑uješ ned. dostrkávat, ponoukat

dostřělěnie, ‑ie n. dostřel

dostřieci sě, ‑střchu, ‑střéžeš sě (koho) dok. dočkat se, počkat si na někoho

dostúpěnie, ‑ie n. přistoupení; dostúpenie mužské styk, soulož s mužem

dostúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (čeho) dostoupit, dosáhnout, dojít čeho; dostúpím všie škody utrpíme
největší škodu

dosúdoby adv. dosud, doposud

dosúti, dospu, ‑speš dok. dosypat

dosvářiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. (čeho) svárem dosáhnout

došeptati sě, ‑šeptu, ‑šepceš sě dok. (čeho) šeptáním dosáhnout

došlost, ‑i f. zkušenost

došmatati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (čeho) dohmatat, dopídit, dopátrat se

dotáhnúti, ‑táhnu, ‑tichneš dok. dotáhnout; dojít cíle, konce v něčem; dovodit, dolíčit, dokázat;
dotáhnúti zradu dokonat zradu, provést ji do konce

dotahovati, ‑uju, ‑uješ ned. dotahovat; dosahovat, docházet cíle

dotázati sě, ‑tiežu, ‑tiežeš sě (imperat. dotěž sě) dok. (čeho) doptat se, dozvědět se, dotazováním
zjistit

dotčěnie, ‑ie n. dotknutí, dotek; hmat

dotčiěti, dotčěti, ‑tču, ‑tčíš ned. (čeho) dotýkat se, těsně sousedit, hraničit

dotéci, ‑teku, ‑tečeš dok. doběhnout, dohonit; dosíci, dosáhnout čeho

dotěž sě, dotiežu sě v. dotázati sě

dotisknúti, ‑nu, ‑neš dok. prosadit mocí, provést násilím

dotisknutie, ‑ie n. vykonání mocí, silou

dotklivý adj. urážlivý; dotklivě adv. urážlivě

dotknúti sě, ‑tknu, ‑tkneš sě dok. dotknout se; zmínit se; snad mne v tom nic nedotknú snad mi to
nebudou vytýkat

dotknutie, ‑ie n. dotknutí, dotek; hmat

dotovad adv. dotud, dotavad

dotrvati, (trojslab.) ‑aju, ‑áš dok. vytrvat do konce

dotřieti sě, ‑tra, ‑třeš sě dok. (čeho) dotřít se, dodrat se, úsilím dosáhnout čeho

dotýkajúcí adj. hmatatelný,hmatem poznatelný

dotýkanie, ‑ie n. dotýkání, ohmatávání, hmat

dotýkati, ‑týču, ‑týčeš i ‑týkaju, ‑týkáš, dotykovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) dotýkat se; hmatat;
‑ dotýkati sě (koho, čeho) dotýkat se, týkat se, napadat řečí, urážet

dotýkavý, dotykujúcí adj. hmatatelný, poznatelný hmatem, dotykem

doufajný (pův. výsl. do‑u‑, čtyřstab.) adj. troufalý, odvážný

doufalivý, doufalý (pův. výsl. do‑u‑) adj. důvěřující, důvěřivý

doufánie, ‑ie (pův. výsl. do‑u‑) n. naděje, důvěra

doufati, ‑aju, ‑áš (pův. výsl. do‑u‑) ned. (komu, čemu; čeho) důvěřovat komu, věřit v co: vašiej
pomoci dúfajíc; svěřovat

doutratiti, ‑cu, ‑tíš dok. utratit do konce, utratit i zbytek

dovázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. provádět, doprovázet

dovecěti dok. domluvit, dopovědět

doveděnie, ‑ie n. dovedení; práva na vrch dovedenie dokončení soudního řízení

dověrnost, ‑i f. důvěra, hodnověrnost, věrohodnost

dověřěnie, ‑ie n. důvěra, víra

dověřilivost, ‑i f. důvěřivost

dověřiti, ‑řu, ‑říš, dověřovati, ‑uju, ‑uješ ned. důvěřovat, spoléhat se, věřit; svěřovat se

dovésti, ‑vedu, ‑vedeš dok. (koho, čeho) dovést, přivést, zavést; dokázat, umět; prokázat: vládyka
má své pravdy dovésti právem; ‑dovésti sě stát se: zámysl skutkem sě dovedl

doviniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. (čeho) dopustit se, provinit se; proviněním si zasloužit: když koli
co zlého činíš, božie pomsty sě doviníš

dovod m. důvod, důkaz, odůvodnění

dovoditi, ‑z’u, ‑díš ned. přivádět, dovádět; dovozovat, dokazovat

dovodně adv. odůvodněně, způsobem zakládajícím se na důvodech, důkazech

dovodný adj. důvodný, založený na důvodech, doložený důvody, odůvodněný; přesvědčivý, působivý;
obratný, dovedný, temný: kus velmi misterný a dovodný

dovozovati (též dovoďovati), ‑uju, ‑uješ ned. přivádět, dovádět; konat, provozovat: rozličné
kratochvíle dovozují

dovrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. dohodit

dovrtiti sě, ‑vrcu, ‑vrtíš sě dok. (čeho) (vrtěním) dosáhnout, domoci se

dovtip m. důvtip, důmysl, nápad

dovtipovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. domýšlet se, domnívat se, tušit, předpokládat

dovzdvihnúti, dozdvihnúti, ‑nu, ‑neš dok. zdvihnout až nahoru, úplně zdvihnout

dozřiěti, ‑zřu, ‑zříš dok. dohlédnout

doždati, ‑ždu, ‑ždeš dok. dočkat (se); sě dá nám toho doždati

dožéci, ‑žhu, ‑žžeš dok. dohořet (úplně nebo po jisté místo); když mu smrt dožže roha když bude mít
smrt na jazyku

dráb m. (najatý) voják, dráb

drabant m. trabant, pěší voják

dráč, ‑ě, též dračka m. vyděrač, zloděj, lupič

dráha f. (často pl. dráhy) cesta (pův. cesta mezi poli, kudy se vyháněl dobytek na pastvu); na
drázě po cestě, cestou, na cestě; zástup; houf, družina, vojenská družina, vojsko; moc, velikost

drahně adv. značně, velmi: drahně mně prospěla; hodně, mnoho: drahně dní

drahný adj. značný, značně veliký; pěkný, dobrý

drahost, ‑i, drahota f. nákladnost, vysoká cena; drahá věc, cennost, vzácnost

drahúcí adj. předrahý

dráhy v. dráha

drahý (jm. kompar. draží) adj. drahý: drahá léta léta drahoty; chovati (obilé) na draho až bude
dražší; milý, milovaný; vzácný

draj ink, drejlink, drelink, drilink, ‑iňk m. dutá míra na měřeni vína (přibližně 11–12 hl)

drakový adj. dračí

dránie, ‑ie n. draní, vydírání

drásati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. škrábat, drápat (se), lézt (po čem)

drasta, drásta f. třáska, štěpina; skvrna, kaz; drobnosti, maličkosti; rozličná drasta od zlata;
nářadí, náčiní: posvětili jsme všecku drastu chrámovú

drastiti sě, ‑šču, ‑stíš sě ned. chovat se drsně, hrubě; drsnět, stávat se hrubým

drástka f. malá tříska, smítko, mrva

dráti, deru, déřeš ned. drát, trhat, drásat; vydírat, odírat; ‑ dráti sě drát se, trhat se;
prodírat se

dratvicě, ‑ě f. dratev

drážditi, ‑ždu, ‑ždíš, drážiti, ‑žu, ‑žíš, drážniti, ‑žňu, ‑žníš ned. dráždit, vydražďovat;
smyslově vzrušovat

drážě, ‑ě f. drahost, drahocennost, nádhera; v slavnéj dráži slavně, slavnostně, nádherně

dražiti, ‑žu, ‑žíš ned. cenit; dražiti sobě něco toužit po čem, vážit si čeho

drážiti, drážniti v. drážditi

drážlivý adj. dráždivý

drbati, ‑b’u, ‑beš i ‑baju, ‑báš ned. drbat, škrábat

drbiti, ‑b’u, ‑bíš ned. musit

drebtač, ‑ě m. brepta, breptal

drebtati, ‑cu, ‑ceš i ‑tám. ‑táš ned. breptat, brebentit

drejlink, drelink v. drajlink

drevcě, drevec pl. n. dříví, klestí, roští

drevný adj. dřevěný, prkenný, stromový; drevné rubánie porážení stromů; drevný sěkáč dřevorubec

drhnúti, ‑nu, ‑neš ned. drhnout; branami drhnúti vláčet

drchta f. drbna, klevetnice

driák v. dryák

drijě, ‑ě f. trojka, tři „oka“ ve hře v kostky

drilink v. drajlink

drkolna (dvojslab.), dřkolna f. palice, klacek, kyj

drnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho) nelibě se dotknout, rýpnout

drob m. drobek, drobět, drobnost; pl. drobí, droby vnitřnosti

droba f. tělesná slabost

drobec, ‑bcě m. vnitřnosti

droběz, ‑ě f. drobty

drobnost, ‑i f. drobnost, malost; malomyslnost

drobňúčký adj. drobounký

drobtek, ‑betka, ‑betku, drobtík m. drobínek, drobeček

drochět, ‑chte m. drobet

drochtek, ‑chatka, ‑chatku m. drobínek, drobeček

drsnatý, drstnatý, drstný adj. drsný, hrubý

drst, ‑i f. smetí

drt, ‑i f. drě, drtiny; záhuba, zdrcení

druh m. druh, přítel; dobrý druh hrdina, statečný druh

druha f. družka, přítelkyně

druhde adv. místy, tu a tam, někde

druhdy adv. časem, někdy, občas

druhé adv. podruhé; zadruhé

druhý čísl. adj. druhý; jiný, některý; druhýnádcět, druhýnáctý dvanáctý; druhýmezcietma,
druhýmezcietmý dvaadvacátý; druhý substantiviz. m. druh, přítel (v. též druh)

družba m. druh, společník; družba na svatbě

družbiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě ned. družit se

družě, ‑ěte n. druh, partner v lásce, v manželství

družec, ‑žcě m. druh, společník; bližní

družicě, ‑ě f. družka, společnice; bližní

družní adj. druhův: na družní stav sě tiežé na stav svého druha

drvěný adj. dřevěný; skládající se ze stromů: les drvěný

dryák, driák, dřiák, triák m. lék

drzati, ‑aju, ‑áš ned. osmělovat se, odvažovat se

drzí, drzý adj. drzý, opovážlivý, neodbytný

drzlivost, drznost, ‑i f. drzost, smělost, rozpustilost, opovážlivost, bezuzdnost

drznúti, ‑nu, ‑veš dod. osmělit se, odvážit se, opovážit se

drzomluvný adj. drzý, opovážlivý v mluvení

drzost, ‑i, drzota f. drzost, smělost, opovážlivost; rozpustilost, bezuzdnost

držádlko (trojslab.) n. držátko

držějúcí adj. držící, májící v držení

držělivost, ‑i f. soudržnost; urputnost, zarputilost

držemný adj. pevný; zavazující k držění, závazný

držěnie^1 (dvojslab.), ‑ie n. třesění, strach

držěnie^2 (trojslab.), ‑ie n. držění, ovládání, vládnutí; zachovávání

držéti (trojslab.), ‑žu, ‑žíš (příč. čin. držal, držěli) ned. držět, mít v držění, vlastnit,
chovat, zachovávat; úřad držěti zastávat úřad; držěti radu zasedat, schůzovat; držéti post
zachovávat půst; držěti vieru vyznávat víru

držěti (sě) (dvojslab.), též dřežěti, ‑žu, ‑žíš (sě) (příč. čin. držal, dřežal, ‑ěli) ned. třást
(se), chvět (se)

držím, držimý adj. držený; držící; držitelný

drživý adj. držící, zachovávající, pevný: pamět drživá

dřěvce, ‑cě n. keř, křoví; dřevo, kus dřeva; hůl: dřěvce měřičie tyč k měření; násada, žerď u
různých nástrojů a zařízení; dřevěná zbraň, které se užívalo při turnajích

dřéve, dřév, dřieve, dřiev adv. kdysi, v uplynulých dobách; dřív

dřěvěný adj. dřevěný, ze dřeva; skládající se ze stromů: les dřěvěný; na dřevo: dřěvěnú pilú

dřěvíce, ‑cě, dřěvíčko n. (hromad.) mladé stromky

dřevní, dřěvní adj. předešlý: v dřevniej neděli minulou neděli; někdejší, bývalý, dávný, starý

dřěvo, pl. drva (jednoslab.), gen. drev n. strom. keř; dřevo; kopí; rodokmen: toho dřěva kmen jest
otec neb máti

dřěvotoč, ‑ě m. červotoč

dřěvový adj. stromový, ze stromů: ovoce dřěvové; dřevěný, ze dřeva

dřežěti; dřiák v. držěti; dryák

dřiemanie, ‑ie n. dřímota, spánek

dřiemavý adj. ospalý

dřiemota f. dřímota, ospalost; lenost

dřiěti, dru, dřeš ned. dřít, odírat; vykořistovat; tisknout, tahat, odtahovat; odtrhovat, odvracet:
drú svá srdce od světa; ‑ dřieti sě rozdírat se, trhat se

dřietiti, dřětiti, ‑cu, ‑tíš ned. vábit (?); utišovat, mírnit (?)

dřiev, dřieve v. dřéve, dřév

dřievie, dřěvie, ‑ie n. stromy, stromoví: dřievie ovocné; dříví; dřevěné zbraně (kýje, kopí, dřevce
ap.)

dřiezha, dřiezka f. tříska, odštěpek

dřiežděc, ‑ždcě m. drvoštěp, dřevorubec

dřkolna v. drkolna

dřvi, též dveři, gen. dřví, dat. dřvem f. pomn. dveře

dsát v. deset

dska, dcka, cka, ‑y (gen. pl. desk) f. deska, prkno, tabule; pl. dsky desky soudní, desky zemské

dščicě deščicě ‑ě f. deštice, destička

dščiěti, 3. sg. ‑ie, dščíti, 3. sg. ‑i ned. dštít, pršet; sesílat (déšt, síru)

dščivý adj. dešěový; deštivý

dščovánie, ‑ie n. pršění, déšt

dščovati, ‑uju, ‑uješ ned. pršet

dščový, dščevý adj. dešťový

dše v. dchnúti

dubec, ‑bcě m. doubek

dučejě, ‑ě f. hlasivka; hrtan; trubice

duha f. duha; modřina

duch m.dech; duch

duchný adj. dýchací (?)

ducholovec, ‑vcě m. škrtič; utiskovatel

ducholovenstvie, ducholovstvie, ‑ie, ducholovstvo n. nepravost, klam, podvod, nespravedlnost

ducholový adj. nepravý, klamný, podvodný

duchovenstvie, ‑ie n. duchovnost; niternost; nábožnost, náboženství; alegorie, pojetí věci v
přeneseném významu, obrazné pojetí

duchovně adv. duchovně, duševně; mravně

duchovní adj. dýchací; duchovní, duševní; duchovní obyčeji náboženské obřady

duchovnička f. žena duchovního stavu; farizejka

duchovník m. muž duchovního stavu, kněz; farizej

duchovnost, ‑i f. duchovenství, nábožnost

duchovný adj. duchovní, duševní

dunúti, ‑nu, ‑neš ned. vát, vanout

dúpě, ‑ě f., též ‑ěte n. doupě, dutina, díra

dúpějka, dupka f. doupátko

dúpnatý adj. dutý

dus, ‑a, ‑u m. dusot, dupot

dusánie, ‑ie n. dupání, dupot, dusot

dusiti, ‑šu, ‑síš ned. dusit, rdousit, škrtit

dušě, ‑ě (gen. pl. dúš, duší) f. dech; duše; sebrati dušu sebrat poslední síly; dušu vzdáti skonat,
umřít; bráti čso na svú dušu přísahat na svou duši; pod svú dušú čso praviti zadušovat se

dušěnie, ‑ie n. dušování

dušicě, ‑ě, dúška f. dušička, duše mrtvého

dušna f. duše

dušní adj. živočišný: tělo dušnie

dušník m. poddaný na záduší, na církevním majetku

dušnost, ‑i f. dýchavičnost, zúducha.; chorobnost vůbec, nezdravost; dušnost žaludka nadýmavost

dušný adj. dýchavičný, nezdravý vůbec

dúti, dmu, dmeš (přech. přít. dma, dmúci, min. dem, demši…, impf. dmiech) ned. dout, vanout,
foukat; ‑ dúti sě nadýmat se, nafukovat se

dutie, ‑ie n. dutí, vanutí

dvadcěti, dvadsěti, gen. dvúdcát čísl. dvacet

dvamezidcietma, dvamezcietma čísl. dvaadvacet

dvanádcět, dvanádsěte, gen. dvúnácte, dvúnádste čísl. dvanáct

dvénásob čísl. dvojnásobně

dvercě, dveřcě, dveřec f. pomn. dvířka, menší dveře

dveří v. dřvi

dveřný adj. dveřní: k hřebom dveřným

dvoj, f. dvojé, n. dvoje čísl. dvojí; dvojnásobný

dvojduchý adj. dvojitý, dvojnásobný

dvojěnie, ‑ie n. dvojnásobení; zdvojení

dvojičný adj. dvojnásobný

dvojiti, ‑ju, ‑jíš ned. zdvojnásobovat; rozdvojovat, dělit na dvě; ‑ dvojiti sě lišit se, rozcházet
se, odštěpovat se

dvojitý adj. dvojitý

dvojně adv. dvojnásobně

dvojník m. dvojník; obojetník

dvojnost, ‑i f. vrtkavost, nestálost

dvojný adj. dvojitý

dvor, dvora m. dvůr při domě, nádvoří; ambit, chodba na nádvoří: Rajský dvor ambit na Pražském
hradě; hospodářství, statek; panské, královské sídlo: dvorem kde seděti sídlit (o králi);
společnost, shromáždění

dvorně adv. po dvorském způsobu; pěkně, dobře, krásně, chvályhodně, obdivuhodné; podivně, zle

dvorník m. dvorný, galantní muž; rozpustilý, nevázaný člověk

dvornomluvný adj. kdo mluví dvorně, tj. pěkně, zábavné, nevázané atp.

dvornost, ‑i f. dvorné chování, galantnost; dovádění, nevázanost, výstřelnost

dvornošče, ‑i pl. f. modní zvláštnosti, novoty

dvorný adj. dvorský; hezký, zuláštní, obdivuhodný; dvorný, dobře vychovaný, galantní; protivný,
nechutný; dvorné věci páchati souložit

dvorský, dvořský adj. dvorní; dvorný, zdvořilý, zábavný, vtipný; zvědavý, všetečný

dvorstvo n. dvořanstvo, dvůr; dvorský způsob, nevázanost

dvořák m. kdo žije u dvora, dvořan, sluha u dvora; majetník dvora

dvořěnín (pl. dvořěné, gen. dvořan) m. dvořan

dvořišče, ‑ě n. dvořiště (místo, kde stojí nebo stával dvůr)

dvořiti, ‑řu, ‑říš ned. žít, sloužit u dvora

dvořka f. dvořanka, dvorní dáma

dvořský v. dvorský

dychtěti, ‑cu, ‑tíš ned. těžce dýchat, supět, funět

dymač, ‑ě m.: neživ. přístroj k vyvíjení kouře, k dýmání; živ. podněcovatel, popichovač

dýmanie, ‑ie n. dýmání; vzdychání

dýmati, ‑maju, ‑áš i –m’u, ‑meš ned. dout, foukat; měchy dýmati

dýměti, ‑ěju, ‑ieš ned. dýmat, vydávat dým

dýmnatý adj. dýmaný, dýmající, zahalený dýmem

dymní adj. dýmový, kouřový, z dýmu; komínový: dymní haléř poplatek z domu, z komína

dymník m. dymník, komín

dymnitý adj. dýmající, zadýmaný

dymný, dýmný adj. kouřový, dýmající

dýmový adj. z dýmu, kouřový: pro hořkost dýmovú ztratichu oči; prútek dýmový na podkuřování vonným
dýmem

dynchovati, ‑uju, ‑uješ ned. bílit, natírat vápnem nebo sádrou

dýnicě v. dějnicě

dynný adj. dýňový, tykvový

džbanař v. čbanař

#E

é interj. o, ach (často vyjadřuje toužění, ev, při imper. nebo kondic. intenzifikaci žádosti): é,
hospodine, neostávaj mne!; é, bych toho jista byla ej, eja interj. aj, hle, ejhle

Ejipcěnín, ‑a (pl. Ejipcěné) m. Egypěan

Ejipt m. Egypt

ejiptský, ejipský adj. egyptský

eksamit, ekzamit v. aksamit

element m. f. n. živel; prvek

Elžběta f. Elzběta

Elžka, Elška f. Eliška (hypokor. z Elžběta)

Englant m. Anglie

engličský adj. anglický

Engliš, ‑ě m. Angličan

epistola, epištola f. epištola, list apoštola k věřícím

epistolník, epištolník m. člen vyšchradské kapituly

erb, herb m. živ. potomek, dědic; neživ. rodový znak, znamení urozenosti

erbovní, herbovní adj. rodový, příbuzný erbem, dědický; erbovní lidé urození, kt. mají právo užívat
erbu; erbovní strýcové kt. mají stejný erb, ač nejsou pokrevně příbuzní

erkéř, ‑ě m. arkýř

Erod, Erodes, Erodeš, Erodiáš, erodský v. Herod; herodský

es, eš m. (?) jednička na hrací kostce

evanjelista, evandělista m. evangelista, autor evangelia

ež interj. hle, ejhle

ež, ežě spoj. že, protože, poněvadž

#F

facún, fačún, fačín, vacún m. nějaká ozdoba v ženském účesu; ovinka účesu; příčesek

fafrnoch m. pokrývka nad přilbou na erbu; rytířský kabátec navlékaný přes brnění

fald m. záhyb (na látce)

faleš, ‑lšě f. faleš, klam. neupřímnost; nevěrnost, podvod

falešstvie, ‑ie n. falešnost, nevěrnost, podvodnost

fallař, ‑ě m. falešník, neupřímný člověk; podvodník

fallovati, ‑uju, ‑uješ ned. chovat se falešně, klamat, podvádět

falšieř, ‑ě m. falešník, neupřímný člověk, podvodník

famfr interj. bum bum. napodobení zvuku bubnu

fasovati, ‑uju, ‑uješ ned. vázat, poutat: bez člověka býti nemož, kteréhož miluje a kteréhož sobě
na mysl fasuje

fedrovat, ‑uju, ‑uješ ned. podporovat

fentovati, ‑uju, ‑uješ ned. zabavovat

fermižovati, ‑uju, ‑uješ ned. napouštět fermeží

feřie (dvojslab.), ‑ie f. volno, prázdniny

fi interj. fuj

fiflovánie, ‑ie n. parádění, fintění

fiflovný adj. parádivý, fintivý

figura f. obraz, zpodobení

fík m. fík; bláznivý, bláznový fík moruše; nádor v konečníku; fík z prstov činiti strkat palec mezi
ukazovák a prostředník pro posměch někomu (v. též cíbek, pipek)

fiklovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. strojit se, parádit se, fintit se

fiklovný adj. parádivý, fintivý

fíkovnicě, ‑ě f. fíkovníce, fíková zahrada

filistejský, filistcový, filistinský, filistský adj. filištínský (vztahující se k starověkemu kmeni
Filištínů)

Filistim m. Filištín (příslušník jednoho z kmenu sídlících ve staré Palestině)

fiola f. fialka

floletný, flolný, flolový adj. fialový

firmament m. nebeská klenba, obloha

Flandřěnín, ‑a (pl. Flandřěné) m. Flanderčan, člověk z Flander

flastr (jednoslab.), flast, plastr m. náplast

flašě, ‑ě f. láhev, dutá nádoba (i kovová)

flatorna f. dechový hudební nástroj

flek m. malá část, kousek něčcho: roztrhne ji (lev saň) na malé fleky; kus pozeníku, pole

flus^1 m. výtok chorobných výměšků (hl. hnisu) při některých nemocech

flus^2 m. druh karetní hry

foch m. žert, klam; povídání, pomluva

folk m. shovění, povolení

folkovati, ‑uju, ‑uješ ned. (komu, čemu) následovat; poslouchat koho; mít porozumění, povolovat
komu

forberk m. alodium, svobodný šlechtický statek před městskými branami

formát m. dekret ustanovující kněze na faru

fortel, ‑ě i ‑a m. podvodný úmysl, lest, úskok

fortelný adj. mazaný, lstivý, obratný, důmyslný

fortna f. brána, vrata, dveře

fragnář, fraknář, ‑ě m. hokynář

fragnářka f. hokynářka

frajieř v. frejieř

frajmarčěnie, ‑ie n. směnný obchod, kupčení

frajmarčiti, ‑ču, ‑číš ned. jednat o koupi, zvl. směnou, kupčit

frajmarečník m. kdo „frajmarčí“

frajmark m. směna zboží, koupě směnou

frej, ‑ě m. namlouvání, milkování, zálety; frej vésti bavit se, mít milostné pletky; o freji o
námluvách

frejieř, frajieř, ‑ě m. milenec, záletník

frejieřka f. milenka, záletnice

frejovánie, ‑ie n. milkování, záletnictví

frejovati, ‑uju, ‑uješ ned. dvořit se, milkovat se, namlouvat si, chodit na zálety

frejovný adj. milostný, záletný; helmbrechtné nebo frejovné panny prostopášné, zhýralé, lehké

fresovánie, ‑ie n. starost, zármutek, lopocení

fresovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. starat se; rmoutit se, lopotit se

frickovati, ‑uju, ‑uješ ned. žertovat

frinort, frivort (fry‑) m. ranní hodování o nedělích a svátcích (odsuzované mravokárci)

fryž, ‑ě, fryžek, ‑žka m. fryžě, ‑ě, fryžka f. ozdobné lemování na ženském oděvu

fudr m. co se vejde na vůz, náklad vozu (jako přibližná míra množství)

fúk m. fouknutí

fúkati, ‑aju, ‑áš ned. foukat; nafukovat se, hrdopyšně si vést

font m. jednotka váhy a měny, libra

#G

galejě, galijě, ‑ě, galle, ‑ě, gallé, gallea, gallí, ‑é f. galéra, druh veslové, popř. též
plachetní lodi

gda v. kda

glajt, glejt, klejt m. ochranný list, zaručující někomu bezpečnost

glosa, gloza, klosa, kloza f. výkladová poznáníka

glosovati, glozovati, ‑uju, ‑uješ ned. vykládat, vysvětlovat

golč v. kolč

groš, kroš, ‑ě m. groš (stč. jednotka měny)

grošík, hrošík m. demin. z „groš“

grumfešt, gruntfešt, krumfešt, krunfešt m. základ, základy (budovy ap.): gruntfešt viery křesťanské

grunt m. půda, pozemek; statek; základ: z gruntu důkladně

gruntovník, kruntovník m. majitel gruntu, statku

gruntovný, kruntovný adj. důkladný, dokonalý

#H

hácě, hacě, hác, has, hatí pl. f. spodní oděv (od pasu po stehna), pás, spodky

hacky, ‑cek pl. f. demin. z „hácě“

hacník m. výrobce „hací“ hacný adj. z „hácě“: hacný pás

had násilnorodý v. násilnorodník

hadač, ‑ě m. hadač, jasnovidec; hadač nebeský hvězdopravec, astrolog

hadačka m. i f. kdo předvídá budoucnost; hadač, hadačka, jasnovidec, jasnovidka

hadičkový, hadačný adj. hadačský, jasnovidný

hádanie, ‑ie n. hádání, předpovídání; odhadování; hádka, disputace, učené pře

hádaj interj. hle, nuže

hádati, ‑aju, ‑áš ned. hádat, předvídat, řešit, luštit; myslit, soudit; odhadovat; ‑ hádati sě
hádat se, přít se, disputovat

haděnec, ‑ncě m. hádě, hádek

hadici, ‑z’u, ‑díš ned. hanét, tupit, zavrhovat hadový adj. hadí

hadrovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. hádat se

haj inter. ejhle

hákě, ‑ě m. ochránce, obránce

hájěti, ‑ěju, ‑ieš ned. obhajovat

hájiti, ‑ju, ‑jíš ned. bránit; zabraňovat: žádnému se nehájí

hajný adj. zakázaný: ciesař jide v jedno tajno, ješto jiným bieše hajno; hájový, lesní; zpodst. m.
kdo hlídá les, hajný

hajtmanicě, hauptmanicě, hautmanicě, ‑ě f. hejtmanka, velitelka hajtmaniti, ‑ňu, ‑níš ned. být
hejtmanem, vykonávat funkci hejtmana

haken, ‑kna m. potupné označení člověka (zprav. s přívlastkem slepý): mnozí mistři sú hakni slepí

haklík m. háček, připínátko; potíž, závada, překážka

haknový adj. z „haken“ (v. t.): lid slepý, haknový

halafanc v. alafanc

halda f. svah, stráň

haltéř, haltieř, haltýř, ‑ě m. sádka na ryby

halžě, ‑ě f. náhrdelník, řetěz na ozdobu hrdla

hamfešt, hampešt, hanfešt, hantfešt m. písemné potvrzění, listina; výsadní list, privilegium

hamišný, hemišný adj. lstivý, klamný; předstíraný, zákeřný

hampajs, hanpajz, ‑a, ‑u m. nevěstinec; smilstvo

hanba, haňba f. hanba, stud; pohanění; hanebný skutek, zprznění; pohlavní úd, ohanbí

hanběný adj. hanebný

hanbiti, ‑b’u, ‑bíš ned. zahanbovat

hanbivý adj. zahanbující

háncě, ‑ě m. hanitel, hanobitel

hanebný adj. hanebný, ohavný, hrozný; hanbivý, zahanbující

haněti, ‑ěju, ‑ieš, haniti, ‑ňu, ‑níš ned. hanět, hanit

háněti, ‑ěju, ‑ieš ned. honit, prohánět se, harcovat (o bojovnících): Hektor háněje, mezi nimi
přemnoho jich s světa provodí

haněvý adj. hanl.ivý, utrhačný, urážlivý

hanfešt, hantfešt v. hamfešt

hanně adv. pro hanbu, hanbivě

hanpajz v. hampajs

hantuch m. ručník, ubrousek

hara, hera interj. och, oj, jejda

harban m. stužka do vlasů, čelenka

harc, ‑ě m. (bojová) srážka, půtka, potyčka, šarvátka

harcieř, ‑ě m. harcíř, harcovník

harcovati, ‑uju, ‑uješ ned. najíždět k útoku, dorážět, útočit, potýkat se

harovaný adj. pruhovaný

harovitý adj. houževnatý, otužilý

hatati, ‑aju, ‑áš ned. skládat na hromadu, shrnovat

hauf m. houf, shluk, zástup, stádo

hauptmanicě, hautmanicě v. hajtmanicě

havati, ‑aju, ‑áš ned. hafat, štěkat; planě mluvit

hazart m. druh hry v kostky

házěti, ‑ěju, ‑ieš ned. házet; ‑ házeti sě (někoho, něčeho) trefovat se, házet: s mířením na
někoho, něco

hazuka f. pokrývka, svrchní oděv (srov. kazuka)

hbe sě v. hnúti sě

hedbávník, hedvábník m. hedvábný šat; hedvábník, kdo pracuje s hedvábím

helm m. helma, přilba

hel(m)brecht m. světák, zkažený člověk, prostopášník

hel(m)brechticě, ‑ě f. světačka, záletnice, prostopášnice, nevěstka

helmbrechtný adj. světácký, do světa; prostopášný, záletný

helmbrechtstvie, helmbrechenstvie, ‑ie n. světáctví

helmelín m. helmice, přilba

helméř, ‑ě m. kdo dělá helmy

helmovník m. ozbrojenec s helmou

hemišný v. hamišný

hemzati, ‑žu, ‑žeš ned. hemžit se; plazit se, lézt (srov. hmyzati)

hemzavý adj. plazivý, lezoucí

hera v. hara

herb; herbovní; hercě v. erb; erbovní; jhráč

Herod, Erod, Herodes, Erodes, Herodeš, Erodeš, Herodiáš, Erodiáš, ‑ě m. Herodes

herodský, erodský adj. herodesovský

herolt m. herold, hlasatel

heryňk m. herynek, slaneček

heslo n. ujednané znamění, slovo; rod, rodové jméno; erb: heslo ztratiti padnout v boji; přísloví,
pořekadlo

hecovati, ‑uju, ‑uješ ned. štvát, honit; mnoho utrácět, vést si světácky

hesovný adj. hejskovský

heš interj. huš (při zahánění, zvl. zvířat)

hi v. i

hihned, ihned v. inhed

hin v. hyn

hindrovati, hyndrovati, ‑uju, ‑uješ ned. překážět, činit překážky; obtěžovat, týrat

Hispan, Hišpan m. Španěl

Hispanie, Ispanie, Hišpanie, Išpanie (trojslab.), ‑ie f. Španělsko

hispanský, ispanský, hišpanský, išpanský adj. španělský

historie, istorie, histořie, istořie (trojslab.), ‑ie f. historie, dějiny; událost

hľádati, hlédati, hledati, ‑aju, ‑áš ned. hledat; vidět, patřit; hledět, snažit se, dbát oč;
hlídat, opatrovat

hladihlavý adj. lichotivý, pochlebný

hladiti, ‑z’u, ‑díš ned. hladit; vyhlazovat, hubit, ničit: hladil s světa syny izraelské

hladkost, ‑i f. hladkost, jemnost, mírnost

hladký (jm. tvar hladek, kompar. jm. hlazí, slož. hlazší, hladčejší) adj. hladký; mírný, jemný

hladný, hladovitý adj. hladový

hlahol m. řeč, hlas, jazyk; způsob řeči

hlaholek, ‑lka m. krátká řeč, promluva

hlaholný adj. hlasitý

hlas m. hlas; nad hlas hlasitě, s důrazem; trúbil z svého hlasu co má hlasu

hlasec, ‑scě m. hlásek

hlasie, ‑ie n. samohláska

hláska f. stráž (na hlásnici), noční stráž

hlasně adv. nahlas, hlasitě

hlasuplod m. samohláska

hlava f. hlava; vládce, náčelník; hlavní město; člověčie hlava člověk; hlava úhelní úhelný kámen;
býti hrubé hlavy, tvrdé hlavy tvrdohlavý; býti své hlavy svéhlavý; po své hlavě živ býti podle
svého rozumu; bez hlav budú budou statí; vražda, zabití; pokuta, která se ukládala za vraždu: z
hlavy troj pohon za vraždu; při hlavě při vraždě; hlavice: hlava stoličná ozdobná hlavice židle

hlavatý adj. hlavatý; velký, mocný, vznešený

hlavicě, ‑ě f. hlavička

hlavizna, hlavna f. hlava, kapitola

hlavně, ‑ě f. poleno, klacek, zvl. doutnající, hořící; smolnice, pochodeň

hlavně adv. vražedně, až k smrti: mučiti hlavně

hlavní, hlavný adj. hlavní, hlavy se týkající: hlavná, hlavnie bolest; úrok hlavný daň z hlavy;
lidé hlavní předáci

hlazí, hlatší v. hladký

hlédanie, ‑ie n. dívání se, pohlížení

hledati, hlédati v. hľádati

hleděti, hlez’u, hledíš ned. hledět (nač, k čemu), přihlížet; dbát čeho, starat se oč; příslušět,
patřit, řídit se; hledat

hledný (jm. tvar. hleden) adj. hledící, dívájící se

hlechnúti, ‑nu, ‑neš ned. hluchnout

hlemýžď ‑ě m. hlemýžď, želva

hlezno n., hlezen, ‑zna, ‑znu m. kotník: do hleznov po kotníky

hlinák, hliňák m. hlínař, kdo pracuje s hlínou

hlinný adj. hliněný

hlinovatý adj. hlinitý, hlínovitý

hlíva f. houba; švestka, slíva

hlíza f. nežit, vřed, podebranina

hlodati, hloz’u, ‑zoš ned. hlodat, hryzat

hlohožie, hložie, ‑ie n. hloží

hlohyni, ‑ě f. hlohová bobule, plod hlohu

hltáč (jednoslab.), lhtáč, ‑ě m. hltavec, nenasyta, žrout

hlúb, hlúbe (kompar. z hluboko) adv. hlouběji

hlúbě, hlúb, ‑ě f. hloubka; (v)zhlúb’u, (v)zhlúbi na hloubku, do hloubky

hluboký (kompar. jm. hlubí) adj. hluboký

hlúbost, ‑i f. hlubokost

hlučiti sě, ‑ču, ‑číš sě ned. s hlukem táhnout, valit se

hlučně (kompar. hlučnějie) adv. hlučně; v zástupu, hromadně

hlučný adj. hlučný; četný, valný; hlučná cěsta frekventovaná

hluchý adj. hluchý: hluchá púšče neplodná, planá; hluchá nemoc padoucnice; zářil z hlucha zařval v
tichu, do ticha

hluk m. hluk, hřmot, křik; shluk, skupění, dav, zástup, houf, družina, oddíl vojska; jíti po hluku
s davem; v hlucě, v hluku v davu, pohromadě; při hluku, při hlucě pohromadě

hlupstvie, ‑ie n. hlupství, hloupost, omezenost

hlúpý adj. hloupý, nerozumný, prostý; hlúpá tvář zvíře

hlušicě, ‑ě f. velká červená. slíva

hmatati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) hrabat, shrabovat; lakotit

hmez, hemza m. hmyz (v. též hmyzadlo)

hmota, homota f. vlhkost v těle, hnis; látka, hmota

hmyzadlo n. plaz (něco pohybujícího se břichem těsně u země; též o rybách)

hmyzati, ‑aju, ‑áš, hmyzavěti, ‑ěju, ‑ieš ned. lézt, plazit se (srov. hemzati)

hmyzěti, ‑žu, ‑tíš, hmyzděti, ‑ždu, ‑zdíš, hmyziti sě, ‑žu, ‑tíš sě ned. lézt, hemžit se, vířit

hnánie, ‑ie n. hnaní, útok (bojový); hnánie učiniti zaútočit

hnát m. kloub, kost, úd; hnát

hnáti, ženu, ‑ěš ned. hnát; spěšně táhnout, pospíchat; hnát útokem; hnáti po kom pronásledovat koho

hňetlivý adj. hnětoucí; kormoutící, hlodavý

hněv m. hněv, vztek; jest mě hněv hněvám se

hněvitedlník (čtyřslab.), hněvivník m. kdo popouzí k hněvu, popuzovač; vzpurník

hněvivost, ‑i f. prchlivost

hněvivý (jm. tvar hněviv), hněvný (jm. tvar hněven) adj. hněvivý, prchlivý; čas hněvný čas hněvu

hněvník m. kdo se hněvá, zlostník; protivník

hněvotný adj. pudící k hněvu, vzpurný

hniezdce, ‑ě, hniezdko n. hnízdečko

hnilět, ‑i m. hnilost, ‑i f. hniloba

hniletný, hnilý adj. hnijící, shnilý

hnilina f. hnis; hnijící, shnilá věc

hnis v. hnus

hnoj m. hnůj; hnis

hnojikyd, hnojokyd m. kdo kydá hnůj (též nadávka)

hnojiti, ‑ju, ‑jíš ned. hnojit; činit, aby něco hnilo; hnisalo; ‑ hnojiti sě hnisat;

hnojový adj. hnojný, zahnojený

hnus, hňus, hnis m. hnis, hniloba, nečistota

hnusný, hnisný adj. hnisavý, hnisající

hnúti sě, hnu, hneš sě (aor. f. 3. sg. hbe sě) dok. hnout se, pohnout se

hnutie, ‑ie n. hnutí, pohnutí; pohnutka, nutkání; ve hnutí oka v okamžiku: kruh hnutie kruh pohybu
nebeského (podle starých představ)

hobezně adv. hojně, bohatě

hobl, ‑ě m.; hoble, ‑ě f. hoblík; škrabka

hod m. doba, čas; svátek, hod (boží), výroční den; v‑hod v pravý čas; v pravé míře, právě; pozdě
hodě v pozdní čas, pozdě (srov. též hody)

hodě 1. lok. sg. subst. hod, v. t.; 2. přech. přít. slovesa hoditi, v. t.

hodina f. čas, chvíle, okamžik, určitá doba; hodina; pracovní směna; ješče zdáš dosti hodiny dost
času; pl. hodiny (kněžské) modlitby na určitou hodinu, hodinky; co se hodí, je slušné, vhodné

hodinný adj. hodinový; na tzv. hodinkách; dluh hodinný povinnost modlit se hodinky; hodinná slova
při hodinkách

hoditi, ‑ž’u, ‑díš ned. i dok. (komu, čemu) jednat vhod komu, čemu; mířit k něčemu; nám to hodíš
činíš, způsobuješ nám to vhod: hodě býti být vhod; jsú hodě jsou k užitku; (koho čím) zasáhnout,
trefit; ‑hoditi sě (komu) hodit se, být vhod, k užitku, k prospěchu; svědčit komu, hovět

hodlovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit, aby něco bylo vhodné, přiměřené: přizpůsobovat, přitesávat
apod.: hodlovati svój vtip k čemu

hodně adv. vhodně, jak je slušné, podle zásluhy; po zásluze; bez závady, bez hříchu, spravedlivě,
právem

hodní, hodný adj. hodový, sváteční: den hodní svátek; hodný, zasluhující; hodící se, vhodný;
způsobilý, schopný; vieřě hodný hodnověrný

hodnost, ‑i f. vhodnost, příležitost

hodokvašě, ‑ě, hodokvašenín, ‑a, hodovač, ‑ě m. hodovník

hodokvašěnie, ‑ie n. hodování

hodoválek, ‑lka m. hodovník, kdo rád chodí po hostinách

hodovalný adj. chodící po hostinách

hodovánie, ‑ie n. hodování; slavení: hodovánie svatého vzětie

hodovní, hodový adj. hodový; hodovní, hodový den svátek

hoduje adv. přiměřeně

hodují adj. vhodný, náležitý, pravý, přiměřený; hodujie miera vhodná, pravá

hody pl. m. výroční slavnost, hostina, hodokvas; mezi hody o svátcích: hody váleti hodovat (srov.
též hod)

hofarta f. nevěstka; kuplířka, správkyně nevěstince

hofmistr, hochrnistr, ofmistr (dvojslab.) m. správce domu, dvorský úředník

hofmistryni, ‑yně f. komorná

hohtati, ‑cu, ‑ceš ned. huhlat, výt, skučět, plakat

hoj, ‑ě hojnost, nadbytek

hojemstvie, ‑ie n. lhůta, odklad

hojiti, ‑ju, ‑jíš ned. množit, rozhojňovat; léčit; ‑ hojiti sě množit se; (na čem, čím) hojit se,
vynahrazovat si škodu

hojně adv. hojně, skvěle

hojněti, ‑ěju, ‑ieš ned. (čím) oplývat, mít hojnost

hojný adj. hojný, bohatý; výnosný, oplývající; štědrý

hokynný adj. hokyňský

Holant, ‑a m. Holanďan

holcucha, holčucha f. dřevák (?)

hold m. hold; slib poddanosti; poddanský poplatek; výkupné

holdovati, ‑uju, ‑uješ ned. vzdávat hold; poddávat se, být poslušný; vybírat poddanský poplatek;
chodit po žebrotě

hole adv. pouze, prostě, naprosto, zhola, docela; vůbec

holec, ‑lcě m. holohlavý člověk

holemý adj. velký

holeno n. holeň

holět, ‑lti f. jiní

holicě, ‑ě f. holé místo na hlavě, lysina; holka

holka f. hůlka

holohumno n., holohumna, holumna f., holohumnicě, holumnicě, ‑ě f. humno, mlat

holomček, ‑mečka m. demin. z holomek

holomek, ‑níka m. mladík, svobodný muž; sluha; holomek zemský služebník zemského úřadu (soudu)

Holomúčen v. Olomúcěnín

holoplúšče, holoplíšče, holoplíště, ‑ěte n. malé, dosud neopeřené ptáče

holota m. opatrovník psů, psovod

holubenec, ‑ncě m. holoubek, holoubě

holubičný adj. holubičí

holúbkový adj. z holúbek: holubí

homota v. hmota

hon, pl. hony, ‑ov m. jednotka míry (asi 125 kroky); pole jisté velikosti, jitro

honcový, honcěvý, hončí adj. z honec: jízdní, jezdecký: hončí korúhev

honec, ‑ncě m. kdo honí nebo jede před jinými; zbrojnoš; pl. honci přední stráže, předvoj

hoňěnie, ‑ie n. honění, pronásledováni, útočení: hoňenie peněz shánění peněz

honiti, ‑ňu, ‑níš ned. honit, lovit; hnát útokem; uhánět, spěchat; stíhat; (s kým) potýkat se;
vydělávat; honiti peniezě shánět peníze

honitva, honitba f. kraj, území, okrsek

hora, hora f. hora; hora lesem porostlá, les; slunce z hory spěje vychází; slunce k hořě spěší
chýlí se k západu, zachází; (čso) jako hory voziti těžce nést; důl; vz‑horu‑ z‑horu adv. vzhůru

horka f. hůrka, nevysoká hora

horkost, ‑i f., horkošče, ‑i pl. f., horko n. horkost; v horkosti v žáru, v zápalu (v. též hořkost)

horký, hořký adj. horký, vroucí, palčivý; vždy horek byl v jeho (boha) milovati horoucí, vroucný;
hořký; bolestntý, trudný

horliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) ned. horlit; (na koho, komu) domlouvat; (z čeho) pohoršovat se, zlobit
se

horlivec, ‑vcě m. horlitel

horlivost, ‑i f. hněv. zlost; prudkost

horlivý adj. vroucí, horoucí, horlivý; palčivý; oběť horlivá zápalná

hormě, hormo adv. žhavě, horoucně, horlivě

hormý adj. žhavý, hořící; horoucí, horlivý (v. též horný, horní^2,)

horničí adj. hornický

Horník m. Kutnohořan

horný, horní^1 adj. horský

horný, horní^2 adj. hořící, hořlavý; horoucí, horlivý (srov. též hormý)

horšěniě, ‑ie n. pohoršení

horšiti, ‑šu ‑šíš ned. (koho) činit horším; pohoršovat, působit pohoršení; ‑ horšiti sě (na kom,
nad kým, z čeho) pohoršovat se

horúcí (kompar. f. horúcější) adj. hořící, planoucí, žhavý; horoucí; prudký, krutý

horúcník m. pekelník

horutný adj. hodně velký; velmi špatný

hoře, ‑ě n. hoře, strast, utrpění, soužení; býti v hoři; přišel na své hoře

hoře interj. běda; hoře mne běda mi; hoře mi čeho je mi líto

hořě (kompar. f. hořejie) adv. nahoře

hoře adv. hůře; hořež hořež hůř a hůř

hořejní, hořejší adj. horní, hořění, hořejší

hořejúcí adj. hořící

hořekati, ‑aju ‑áš ned. hořekovat

hořěti, ‑řu, ‑říš (příč. čin. hořal) ned. hořet; hořěti hormo hořet plamenem, planout

hoří, horši, horše, horší, horšie kompar. f. (jm. a slož. tvar) adj. „zlý“: horší

hořkost, ‑i f. hořkost; horkost (v. t.)

hořký v. horký

hořúcí, hořujúcí adj. hořící

hosanna, osanna neskl. n. hosana, sláva (bibl. výraz vyjadřující velebení)

hospod, ‑i m. pán (v. též Hospodin)

hospoda^1, ‑y m. i f. pán, paní; hospodář, hospodyně; správce; panovník; Hospodin

hospoda^2 f. příbytek, účinek, domov; hostinec; pohoštění, pohostinství

hospodář, ‑ě m. hlava rodiny, manžel; hospodář, pán; představený; představený kláštera, opat;
hostitel; hospodský, hostinský

hospodárný, hospodářný, hospodárský, hospodářský adj. Pohostinský

hospodařovati, ‑uju, ‑uješ ned. hospodařit

hospodářstvie, hospodárstvie, ‑ie, hospodářstvo n. hospodaření; hospodářstvi, statek; pohostinnost;
hospodářské nářadí

Hospodin m. Pán, Hospodin, bůh

hospodní adj. pánův, hospodářův: hospodnie milost láska pánova; s hospodní škodú na pánovu škodu

hospodyni, ‑ě f. hospodyně, manželka, paní domu; hostitelka

host, ‑i m. host; cizinec, příchozí

hostaj‑ v. lhostaj‑

hosták m. cizinec, kupec

hosti, ‑i f. žena jako host; cizinka

hostík m. mluvka, pomlouvač

hostinicě, hostinnicě, ‑ě f. hostinec, hospoda

hostinný, hostiný adj. cizí, příchozí; hostinský: hostinný dom, hostinná hospoda hostinec; adv. po
hostinu pohostinsky, jako cizinec, jako host

hostinský adj. cizí; hostinský hospodář majitel hostince, hostinský

hostinstvie, ‑ie n. pobyt v cizině, cestování

hostiti sě, ‑šču, ‑stíš sě ned. jako host, jako cizinec cestovat, toulat se

hotovati, ‑uju, ‑uješ, hotoviti, ‑v’u, ‑víš ned. chystat, připravovat, zhotovovat, dělat; ‑
hotovati sě připravovat se; zbrojit

hotově adv. pohotově, ochotně

hotovost, ‑i f. pohotovost, ochota

hotový (kompar. f. hotověji, hotovější) adj. pohotový, připravený; v hotově pohotově, jsa
přichystán; ochotný; skutečný, pravý; hotovým časem v pravý čas, včas; hotovějí náruživější

hovadí v. hovědí

hovaditi, ‑z’u, ‑díš ned. činit zhovadilým, surovým

hovadně adv. hovadsky, zvířecky

hovadník m. zhovadilec

hovadnost, ‑i f. zhovadilost, zvířeckost

hovadný, hovadní, hovadový, hovadský adj. zvířecí, zvířecký; zhovadilý, zvrhlý

hovědí, hovadí adj. zvířecí; hovědie maso hovězí

hovědina f. hovězí maso

hověnie, ‑ie n. hovění, pohodlí; shovívavost

hověti, ‑ěju, ‑ieš ned. (komu) povolovat, trpět, připouštět, nechávat; dělat pohodlí, šetřit, dbát

hoviedce, ‑ě n. hovádko

hovořič, ‑ě m. kdo hovoří, diskutér

hoz’u v. hoditi

hpán v. pán

hpaní, ‑ie f. paní (v. též paní)

hpanna f. panna (v. též panna)

hra v. jhra

hrabanicě, ‑ě f. shrabaná, vymlácená sláma; strniště

hrabati, ‑b’u, ‑beš ned. hrabat; (mrtvé) zahrabávat, pohřbívat; hrabati sbožie shromažďovat, shánět

hrabie, ‑ie m. hrabě

hrabina, ‑y, hrabiná, ‑ě f. hraběnka

hrabstvie, ‑ie, hrabstvo n. hrabství, hraběcí statky

hráč v. jhráč

hrad^1 m. hrad; město: do Alexandřie sě brachu i sedú na tom jistém hradu

hrad^2 m. kroupy, krupobití

hradál m. graduál, graduále (mešní kniha, část mše)

Hradčenín (pl. Hradčené) m. obyvatel Hradce (zejm. Hradce Králové)

hrádek m. hrádek, tvrz; městečko

hradobit m. (?) krupobití

hradodržna f. majitelka hradu

hradovišče, ‑ě n. hradiště, hrad

hradový adj. hradní, hradský; tvrdost hradová opevněný hrad; tvrzní a hradoví násilníci kdo
přepadají tvrze a hrady

hrále, ‑ě f. kopí

hramota, f. hračka, hra

hramotina f. napsané dílo, Písmo

hramotka f. hračka

hrana f., hrano n. hrana, roh

hrašec, ‑šce m. hrášek

hrazditi, ‑ždu, ‑zdíš ned. stavět hradby, ohrazovat

hrazský adj. hradní, hradský

hrbovatý adj. hrbatý

hrdatel, ‑ě m. pohrdavec, pohrdač

hrdati, ‑aju, ‑áš, hrděti, ‑ěju, ‑ieš ned. pohrdat, opovrhovat, nedbat

hrdélce, ‑cě n. hrdélko

hrdinati, ‑aju, ‑áš ned. hrdinsky mluvit, hrdinsky se stavět

hrdláč, ‑ě m. žrout, darmožrout, ničema

hrdlatě adv. co hrdlo ráčí, plným hrdlem

hrdlatý adj. mající velké hrdlo, žrout, křikloun

hrdlicě, ‑ě f. hrdlička

hrdlíčě, ‑ěte n. hrdliččí mládě

hrdliti, ‑ľu, ‑líš, hrdlovati, ‑uju, ‑uješ ned. rdousit, škrtit

hrdlný (dvojslab.), hrdelný

hrdlený adj. hrdelní; okrasa hrdelná náhrdelník

hrdlo n. hrdlo: hrdlo dáti, složiti obětovat život; až do hrdla do ztráty hrdla, k smrti; pod
hrdlem pod trestem smrti

hrdlovati v. hrdliti

hrdý (komp. jm. hrzí, hrději, slož. hrzší, hrdější) adj. hrdý, pyšný

hrečný f. křečný

hrnček, ‑nečka, ‑nečku m. hrneček, hrníček

hrnúti, ‑nu, ‑neš ned. hrnout; shromaždovat; hrnout se

hrobě, ‑ě f. hromada, kupa, mohyla

hrobec, ‑bce m. hrůbek, hrobka

hrochadlný (trojslab.) (jm. tvar hrochadlen) adj. vetchý, sešlý stářím

hrochnúti, hronúti, ronúti, ‑nu, ‑neš dok. bouchnout, padnout, zřítit se

hromada f. hromada, houf: v hromadu, v hromadě dohromady, pohromadě; hnáti s kým v hromadu utkat se
bojem; V hromadu vaditi navzájem znesvařovat; hrouda

hromadně adv. společně

hromazditi, ‑ždu, ‑zdíš ned. hromadit, shromažďovat, schraňovat

hromažděnie, ‑ie n. hromadění

hronúti v. hrochnúti

hronutie, ‑ie n. pád, zřícení

hrošík v. grošík

hrošitný adj. vetchý, sešlý stářím

hrotník m. výrobce hrotů (na kopí ap.)

hroza f. hrůza; hrozba: pod hrozú nesnadnú pod těžkou hrozbou

hrozlivý adj. hrozící, hrozný

hrozn, hrozen, ‑zna m. hrozen

hrozně adv. hrozně, hrozivě, přísně

hroznost, ‑i f. hrůza; hrozná věc, ukrutnost, předmět hrůzy

hrstník m. krupař

hrtúsiti, ‑šu, ‑síš ned. rdousit

hrubě adv. hrubě, nevlídně, drsně; velmi, mnoho

hrubiti, ‑b’u, ‑bíš ned. trýznit, trestat

hrubý (kompar. f. jm. hruběji, slož. hrubější) adj. hrubý, drsný; veliký, silný; necvičený;
strastný

hrudcě, ‑i pl. f. hrudí, maso z hrudi

hruden, ‑dna m. jméno třináctého měsíce, kt. se každý třetí rok vkládal obyčejně mezi prosinec a
leden

hrúdie, ‑ie n. hroudy, hrondoví

hruškovie, ‑ie n. hruškový porost

hruviti sě, ‑v’u, ‑víš sě ned. být hrubý, zlý, osopovat se, sápat se

hruvý adj. hrubý (srov. hrubý, hrubě)

hryzlavý, hryzlivý adj. kousavý, uštepačný

hrýzti, hřízti, hryzu, ‑zeš ned. hryzat, kousat; ‑ hrýzti sě hrýzt se, kousat se (navzájem), svářit
se

hrzáti, ‑aju, ‑áš ned. ržát (srov. též rzáti)

hrzěti, ‑ěju, ‑ieš ned. pohrdat, opovrhovat

hrzí, hrzší v. hrdý

hrzitel, ‑e m. pohrdavec, opovrhovatel

hřada (lok. hřědě) f. hřad, hřada

hřanúti, ‑nu, ‑neš dok. padnout, zřítit se

hřbelce, ‑ě n. hřebelec

hřbět, v. chřbět

hřbieti, hřeběti, ‑b’u, ‑bíš ned. být pohřben. ležet v hrobě

hřbíti, ‑b’u, ‑bíš ned. pochovávat, pohřbívat

hřěbí, ‑ie m. hřebík; los: vrci hřěbie metat losy

hřěbíkový adj. vztahující se k hřebíku, hřebíkům, způsobený hřebíkem. rány hřebíkové

hřeblo n. hřeblo, hrabadlo, hrábě

hřec v. jhráč

Hřečěnín, Hřěch, Hřěk, Hřek, Řěk, Řek m. Řek

hřěčský, hřěcký, řěčský adj. řecký

Hřěhoř, ‑ě m. Řehoř

Hřěcha, Hřiecha (lok. Hřiešě) f. Řecko (Graecia)

hřenúti, ‑nu ‑neš dok. zahřmít

hřěpík m. lopuch

hřésti, hřebu, ‑ěš ned. pohřbívat, pochovávat

hřešejúcí, hřešúcí adj. hřešící

hřěšitel, ‑ě m. hříšník

hřěšiti, ‑šu, ‑šíš ned. hřešit; obé jemu uši uřež a schovati jú nehřěš nezapomeň je schovat

hřiedlo v. zřiedlo

Hřiecha v. Hřěcha

hřieti sě, ‑ěju ‑ěješ se ned. hřát se

hřieziti, ‑žu ‑zíš ned. pohřižovat ponořovat; nalévat

hřímati, ‑aju, ‑áš ned. hřímat; tlouci, klovat: jejie líčko nosem hřímá zobákem klove

hřímota f. hřímání, hřmění, hrom

hřivna f. stará jednotka váhy a měny (přibližně 250 g stříbra)

hřivý adj. bujný

hřízti v. hrýzti

hřmět, hřmot m. hřmot, hluk: hřmot rtov mluvení, křik

hřúžěti sě, hřížěti sě, ‑ěju, ‑ieš se ned. pohřižovat se

huba, húba f. huba, ústa; pysk, ret

húbcě, ‑ě m. hubitel, ničitel; zhoubce, trýznitel

hubeně adv. nuzně, s útrapami

hubenec, ‑nce m. ubožák, neštastník, zbědovaný člověk

hubenicě, ‑ě f. ubožačka, nešťastnice, zbědovaná žena

hubeničí adj. hubeňoučký, nepatrný

hubenie, ‑ie n. moření, trápení: mnoho hlavy hubenie

hubenost, ‑i f. ubohost, bědnost; hubenost

hubenstvie, ‑ie, hubenstvo n. ubohost, bída, strast; zbědovanost

hubený adj. ubohý, chudý; chatrný, nicotný: sbožný má přátely, hubenému jich třeba; nešťastný;
špatný, zlý; bedný, hubený

hudba f. hudba (smyčcová); smyčcový hudební nástroj

hudbicě, ‑ě f. demin. z „hudba“

hudcový adj. hudecký, hudcův

hudček, ‑dečka m. demin. z hudec

hudec, ‑dce m. hráč na strunový nástroj, hudebník vůbec; hudci v hrdle o sípavém dechu starého
člověka

hudenie, ‑ie n. hudba (na strunovém nástroji)

huhlánie, ‑ie n. huhlání, kvílení; vytí, skučení

huhlati, ‑ľu, ‑leš ned. skučet, naříkat, bědovat

huhlavý adj. skučivý, naříkavý

huleti, ‑ěju, ‑ěš ned. škemrat, žebronit; veselit se, hýřit (?)

humnišče, ‑ě n. místo, kde je humno

humno n. humno, místo s upechovanou půdou k mlácení obili, mlat; k humnám k domovu

Hun, Hujn, Hyn m. Hun, Uher, Maďar

hunškop m. (koňská) ohlávka

huntéř, huntieř, ‑ě m. přespolní řezník dovážéjící maso do města

hus, ‑i f. husa: hus pitomá krotká, ochočená, domácí

husák m. houser; husita (posmešně)

húsenicě, húsěncě, ‑ě, húsěnka f. housenka

húsli, ‑i pl. f. housle, strunný nástroj, loutna; smie chlapa s húsle urubiti rozsekat na struny,
na kusy

húslky (dvojslab.), ‑tek pl. f. housličky

hústi, hudu, ‑ěš ned. hrát na housle nebo na jiný strunový nástroj

hustina f. hustý porost, houšť

hustě adv. hustě; často, zhusta

húšč, ‑ě m. húšče, ‑ě f. houšť, houština; množství, shluk

húže, húž, ‑ě, húžev, ‑žve f. houžev. provaz

húževnost, ‑i f. lakota, skoupost

húževný adj. lakomý, skoupý

húžvička f. provázek

hvězda f. hvězda; zornie hvězda jitřenka

hvězdnicě, ‑ě f., hvězdník m. obloha

hvězdovník m. astrolog

hvězdový, hvězdský adj. hvězdný: hvězdové nebe

hvízdačka, hvížďalka f. pišťalka

hvízdati, ‑ždu, ‑ždeš (3. os. sg. hvížďe) ned. hvízdat, pískat

hvížďec, ‑dce m. prázdný, červivý oříšek

hý interj. hej

hýbavý adj. hýbající se, pohyblivý

hybeť, hyběti interj. běda: hybět bude tomu člověku

hyběti, ‑ěju, ‑ieš ned. i dok. hynout, zahynout

hýkati, ‑aju, ‑áš ned. potupně na nekoho volat hý

hymna, jimna, ymna f. hymnus, chvalozpěv

Hyn v. Hun

hyn, hin adv. tam

hyndrovati v. hindrovati

hynovati, ‑uju, ‑uješ ned. hynout

hynšt m. hřebec, kůň

hynštík m. hřebeček, koník

hynutně adv. nebezpečně

hynutný adj. zhoubný, nebezpečný

hýřěnie, ‑ie n. přestupek, chyba, hřích

hýřiti, ‑řu, ‑íš ned. přestupovat (přikázání ap.), bloudit, hřešit

hyřujúcí adj. dopouštějící se přestupků, bloudící, hřešící

hyzditi, ‑žďu, ‑zdíš ned. hanět, tupit, kárat, zavrhovat, odsuzovat; ‑ hyzditi sě ošklivit se,
tupit se; klamat se

hýždě, hýžě, ‑ě f. hýždě, kyčel

hyžďenie, hyždžěnie, ‑ie n. haneni, tupení

#CH

chalabala, chalybaly adv. halabala, ledabyle, nepořádně

chamrad, chomrad, ‑i m. chamradie, chamrdie, ‑ie n. roští, chrastí, klestí, bodláčí

chaněti sě, chaniti sě v. kaněti se

charpený adj. chrpový

chasa f. luza, spodina; chasa, mládež; chasa dvořská čeleď

Charváti, ‑at pl. m. Charvátsko

chaterný, chatrný adj. chatrný, zchátralý, nuzný; hrubý, nízký, nevzdělaný, neurozený, opovržený:
jest z lidu chatrného

chatrčě, katrčě, ‑ě (často pl.) f. chatrč

chcěnie v. chtěnie

chceve, chceva, chcve, chcva, chcmy, chcte v. chtieti

chechet, chechot, ‑chta, ‑chtu m. chechtánie, chochtánie, ‑ie n. chechtot, chechtání

chladoležný adj. rád ležící v chládku a zahálející, lenošivý

chlácholiti, ‑ľu, ‑líš ned. (o kom) chlácholit, konejšit; pochlebovat, lichotit

chlap m. neurozený člověk, nešlechtic; poddaný, rolník, sedlák; chlap (hanl.)

chlapati, ‑aju, ‑áš ned. hanl.ivě nazývat chlapem, nadávat chlapů

chlápě, ‑ěte m. rolnické, selské dítě, selský synek; sedláček (posmeš.)

chlapí adj. neurozený, selský, prostý; chlapí řád selský, poddanský stav

chlapkyni, ‑ě, chlapovna f. selka, poddaná

chlapský adj. selský, rolnický, sedlákův; poddanský; chlapský řád selský, poddanský stav; chlapské
urozenie selský, poddanský původ

chlapstvie, ‑ie, chlapstvo n. rolnictvo, selský stav, selství; poddanství, poddaní; často šlechtu
chudoba chlapstvem viní často pro chudobu šlechta vypadá jako sedláci; jest veliké chlapstvo
neděkovati hrubost, nevychovanost

chlapýš, ‑ě m. chlap (hanl.)

chlebec, ‑bcě m. chlebíček

chlebiti, ‑b’u, ‑bíš ned. žít na něčím chlebě, u někoho, na jeho náklady: syn u otcě chlebí

chlebnář, ‑ě m. pekař

chlební adj. chlebový

chlebnicě, ‑ě f. místo k uchovávání chleba; chlebný krám, pekařství

chlebnost, ‑i f. vnější přirozená podoba (způsoba) chleba (srov. vinnost)

chlechot v. klekot

chleptati, ‑pcu, ‑pceš ned. chlemtat; šplíchat, šplouchat: voda chlepcící větrem plískající,
šplouchající

chlévník m. držitel chléva, hospodář

chlévný adj. chlévní

chlípa f. chlípnost, smilnost, smilný skutek; vášnivost, bujnost, zpupnost

chlípati, ‑aju, ‑áš ned. bujně, zpupně se chovat

chlípiti, ‑p’u, ‑píš ned. téci, vytékat: z nosu chlípí; zet, být zřejmý, viditelný: všudy rozkoš
chlípí

chlipniti, ‑ňu, ‑níš ned. smilnit

chlípný, chlipý adj. chlípný, žádostivý; bujný

chlúba f. chlouba, vychloubání, vychvalování, pýcha; na‑(v)z‑chlúbu pyšně

chlúbcě, ‑ě, chlubník m. chlubil, chlubič

chlúbička, chlúbka f. demin. z chlúba

chlubní, chlubný adj. chlubivý, vychloubavý

chlub’úcí sě adj. chlubící se

chlúditi, ‑z’u, ‑díš ned. trápit, mořit

chlupáček, ‑čka m. chlupatý psík, pejsek

chlust, ‑i, chlušč, ‑ě m. sluha; strážní všelicí, jsú‑liť dobří nebo chlustie ať urození, nebo z
obyčejných sluhů

chmatati, ‑aju, ‑áš ned. hrabat, lakotu

chod m. chod, chůze, jití, cesta; krok, způsob chůze, pochod; vchod, průchod

chóda v. chódy

chodák m. pocestný, tulák; žebrák; ubožák

chodákyně, ‑ě f. tulačka; žebračka, ubožačka

chodba f. chůze, pochůzka; místo, kudy se chodí; chodba

chodce, ‑ě m. chodec

chodccvský adj. chodecký, poutnický; žebrácký

chodec, ‑dcě m. chodec, poutník; tulák, žebrák

chodící, chodičný adj. určený k chození, nošeni: rúcho chodicíe i ložnie

choditel, ‑ě m. chodec, procházející se

choditi, ‑z’u, ‑díš ned. chodit: hledaj pokojě a choď po něm za ním; (Jidáš) již o jeho smrti
chodieše obmýšlel, chystal jeho smrt, jednal o jeho smrti

chodúcí, chodujúcí adj. chodící, procházející se

chódy pl. f. domácí střevíce

chochati sě v. kochati

chocholúš, ‑ě m. kdo má na hlavě chochůlek; přezdívka mnichům bosákům, kteří si zvláštním způsobem
proholovali hlavu

chochtánie; chomrad v. chechet; chamrad

chomút m. chomout; široký ženský klobouk (posmeš.)

chomútnicě, ‑ě f. žena v „chomoutu“, širokém klobouku

chopiti, ‑p’u, ‑píš dok. chopit, chytit; pochopit; ‑ chopiti sě chopit se, uchopit: chopichu sě k
mečom sáhli po mečích; chopiti sě chudoby přijmout chudobu (ze zbožnosti)

chorý; chostišče, choštišče, choščišče v. chvorý; chvostišče

chot, ‑i m. i f. choť, manžel, manželka; ženich, nevěsta

chotě adv. žádoucně, ochotně, chutě

chotóv, choťóv adj. chťův, chotě

chotěch v. chtieti

chovač, ‑ě m. chovatel, pěstoun

chovačka f. chůva, kojná; pěstounka

chovalý adj. chovaný, vychovaný

chovateldna (čtyřslab.), chovatedlnicě (pětislab.), chovadlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. úschovna,
skladiště; chovatedlnicě oděnie zbrojnice

chovatedlný (čtyřslab.) adj. šetrný, spořivý

chovati, ‑aju, ‑áš ned. chovat, schovávat, schraňovat, šetřit; držet, mít u sebe, zachovávat;
opatrovat, pečovat (o koho), pěstovat, vychovávat; ‑ chovati sě (čeho) chránit se, vystříhat se,
varovat se

choz’u v. choditi

chozúcí, chozujúcí adj. chodící

chrámný adj. chrámový, kostelní

chrápati, ‑p’u, ‑peš (přech. přít. chrápě) ned. chrápat

chrapavý, chřapavý adj. křehký; křapavý, křaplavý

chrast^1, ‑a, ‑u m. i f. chrastí, křoví

chrast^2, krast, ‑a, ‑u m. i f. strupy, svrab, prašivina

chrastavý, krastavý adj. prašivý, svrabovitý, strupatý

chrastina f. chrastí, křoví

chrb; chrečný v. chřib; křečný

chrleti ‑ěju, ‑éš ned. házet, vrhat, metat

chronúti, ‑nu, ‑neš ned. úpět, stonat; být vzrušený

chrop, ‑a, ‑u m. chroptění, chrčení

chropavý adj. chraptivý, chraplavý, chřaplavý

chropěti, ‑p’u, ‑píš ned. chroptět, chrčet

chrstálek, chrtálek (dvojslab.) chřstálek, chřtálek, chřestálek, ‑lka, ‑lku, také krst‑, křt‑,
křst‑ m. chrupavka

chrúst m. brouk

chrústek, ‑tka m. brouček

chřbet, hřbet, ‑řebta, ‑řbeta m. hřbet, záda; chřbet obrátiti dát se na útěk

chřbětnicě, chřebětnicě, ‑ě f. páteř

chřěn m. křen

chřest m. šramot, šelest

chřestálek v. chrstálek

chřib, chrb m. pahorek, kopec, vršek

chřiestel, chřástel, ‑ě m. chřástal

chřípěti, ‑p’u, ‑píš ned. chraptět, sípat

chřiplavý adj. chraptivý

chřst‑, chřt‑ v. chrst‑

chtějúcí adj. chtějící, chtítí

chtěnie, chcenie, ‑ie n. chtění, vůle

chtieti, chcu, chceš (řidč. chocu, choceš; du. 1. chcvě, cheva, chcevě, chceva, 2., 3. chcta; pl.
f. chcmy, chcemy, ‑e, ‑a, 2. chcte, chcete, 3. chtie, chtějú; přech. přít. chtě, chtěje; impf.
chtiech, chtieše, chtějiech, chtějieše; aor. chtěch, chotěch) (čemu) ned. chtít, mít vůli;
vyžadovat, přát si; zamýšlet hodlat, snažit se; zlý člověk to chce býti jistě je, asi je; co chceme
učiniti co uděláme, co máme udělat; dietky chtie hladem zemřieti zemřou hladem

chtivost, ‑i f. žádostivost, lačnost, tělesný chtíč

chuděti, ‑ěju, ‑ieš ned. chudnout, stávat se chudým

chudina f. chudina, lid

chudinicě, ‑ě, chudinka f. demin. z chudina

chuditi, ‑z’u, ‑díš ned. ochuzovat; ‑ chuditi sě stávat se chudým, chudnout; jěchu sě v sboží
chuditi začati chudnout na statcích, na majetku

chudník m. chuďas

chudný adj. chudý, bídný, ubohý

chudoba f. chudoba, nedostatek

chudobička f. demin. z „chudoba“

chudomačka, f. hubené, nevydatné jídlo

chudý (kompar. f. jm. chutí, slož. chuzší) adj. chudý, ubohý, bědný; nedostatečný: u vieře chudý;
chud v dobré činy

chúkanie, ‑ie n. dýchání, oddechování, odfukování

chuknúti, ‑nu, ‑neš dok. dechnout, dýchnout

chuknutie, ‑ie n. dechnutí

chúlost, ‑i f. ostych

chúlostivý, skúlostivý adj. ostýchavý, malomyslný; slabý, choulostivý

churavěnie, ‑ie n. umrtvování, trýznění

churavěti, ‑ěju, ‑ieš ned. hubnout, chřadnout

churaviti, ‑v’u, ‑víš ned. mořit, umrtvovat

churavost, ‑i f. hubenost

churavý adj. hubený, neduživý

chut, ‑i f. chuť; příchuť, chutnost; slast, rozkoš, potešení: chut mieti mít rozkoš kochat se;
chtíč

chutnati, ‑aju, ‑áš ned. chutnat, ochutnávat; nalézat v něčem chuť, zálibu; zkošet, okoušet

chutně adv. s chutí, ochotně, rád; spěšně, chvatně, rychle, honem

chutno adv. po chuti, libo, milo

chutnost, chutost, ‑i f. příjemnost, rozkoš; lahoda

chutný adj. chutný, příjemný; dobré mysli, přívětivý, milý

chuzí, chuzší v. chudý

chvadnúti, ‑nu, ‑neš ned. vadnout, chřadnout

chvála f. sláva, chvála, chvalná pověst; chvalozpěv. hymna, žalm

chvalebník m. pěvec chvály, skladatel chvalozpěvu

chvalebný, chválený, chvalitedlný (čtyřslab.) adj. chvalitebný, slavný

chválejúcí, chvaľujúcí adj. chválící

chválěnie, ‑ie n. chválení, slavení; vyznávání, vzývání

chvalič, ‑ě, chvalitebník m. chvalitel, vychvalcvatel

chvalitedlnost (čtyřslab.), ‑i f. chválení, chvála, sláva

chváliti, ‑ľu, ‑líš ned. chválit, slavit, velebit

chvalník m. vychvalovač

chvalný adj. chvalný, chvalitebný, chvályhodný, pochvalný; pieseň chvalná chvalozpěv

chvapiti sě, ‑p’u, ‑píš se dok. (koho, čeho) chytit se, chopit se

chvat, ‑i f. chvat, spěch; jsem (v) chvati chvátám; jsem ochoten

chvátač, ‑ě n. kdo chvátá, spěchá; kdo uchvacuje, dobývá, loupí

chvátanie, ‑ie n., chvat m. spěch, chvátání; uchvacování, dobývání, loupení

chvátati, ‑aju, ‑áš ned. chvátat, spěchat; ubíhat: chvátajú časové; uchvacovat chytat, popadat:
upustiv za rohy, počě za ocas chvátati; loupit: lakomí zboží chvátají; (kým) nutit koho do spěchu;
‑ chvátati se (čeho) chápat se

chvátavý adj. spěšný; dravý, rvavý

chvati, chvatě adv. v chvatu, chvatně, náhle (v. též chvat)

chvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. chytit, lapnout, chňapnout; uchvátit, uloupit; ‑ chvátiti sě (koho, čeho)
chopit se, uchopit

chvatlivý adj. dravý

chvatnúti sě, ‑nu, ‑neš se ned. chvatně se pohybovat

chvěplati sě, ‑ľu, ‑leš se ned. silně se hýbat, klátit se

chvíle, ‑ě f. chvíle, doba: téže chvíle v témž čase; po všě chvíle vždy, stále; jest toho chvíle je
k tomu čas; chvíľu činiti otálet; chvíle mračná večerní, noční doba

chvílenie, ‑ie n. otálení, meškání

chvorost, ‑i f. hubenost

chvorý, chorý adj. hubený; churavý, chorý

chvostek, ‑stka, ‑stku m. ocásek

chvostišče, chvoštišče, chvoščišče, chvoščiště (také cho‑, ko‑), ‑ě n. koště, pometlo

chyba f. pochybování, pochybnost, pochyba: nejmám chyby nepochybuji; nelzě j’ chyby nelze
pochybovat; bez chyby bezpochyby

chybati, ‑aju, ‑áš ned. pochybovat, být na pochybách, kolísat; ‑ chybati sě rozpakovat se

chybavý adj. pochybný, nejistý

chybiti (sě), ‑b’u, ‑bíš (sě) dok. (čeho, v čem, na čem) chybit, netrefit; odchýlit se; nesplnit,
zmýlit se

chybovánie, ‑ie n. pochybování

chybovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. pochybovat, rozpakovat se; netrefovat: (lazebník) sě žíly rád
chybuje

chyle adv. křivě, nesprávně

chýliti, ‑ľu, ‑líš ned. klonit, naklánět, mířit, směřovat: jinamo chýliti směřovat jinam; (od čeho)
odtahovat, oddalovat; ‑ chýliti se sklánět se, mířit, smeřovat, blížit se, vztahovat se

chylně adv. ochotně, náchylně

chýra f. nevěstka

chyšě, ‑ě f. jizba, cela, světnice, pokoj; záchod; pl. chyšě (gen. chyš) chýše, chatrč, domek, dům

chyška f. pokojík; chýška, chatrč; záchod

chytrně (dvojslab.) adv. chytře, důmyslně

chytrný (dvojslab.), chytěrný adj. chytrý, důmyslný; učený

chytromluvec, ‑vcě m. sofista

chytrost, ‑i f. chytrost, chytráctví, obratnost: na chytrost chytře; lstivost, úskočnost;

chytroščě, ‑i pl. f. chytrost, chytráctví

chytrovánie, ‑ie n. chytračení

chytrý adj. chytrý, důmyslný; lstivý

chytř, ‑i f. chytrost, důmysl: z své chytři

chytřec, ‑trcě (dvojslab.) m. chytrák, vychytralec

#I

i, hi spoj. a část. i, a; (spojuje přechodníkovou vazbu se slovesem určitým): ta noc byvši hi
otjide; vsada na koň i jel s ním; ani (při záporu): i člověka na něm (na hradě) nebieše ani
člověka; i‑jeden, i‑žádný, i‑kto (při záporu) nikdo, žádný; (na začátku věty): i učiněn jest
Hospodin útočiště chudých; i, také, rovněž, dokonce (s funkcí vytýkací)

ihned; ijeden, ikto v. inhed; i, jeden. kto

Indie (dvojslab.), ‑ie f. Indie

Indien ‑a m. Ind

indijský, indský adj. indický

infula f. mitra

inhed, inhede, inhedže, ihned, hihned adv. ihned, hned

Irlant m. Irsko

ispan‑, išpan‑ v. hispan

Israhel, Izrahel, Izdrahel, ‑a, ‑ě m. Izrael; Izraelci

israheličský, israhelský, isdrahelský, iz‑ adj. izraelský

istorie v. historie

Italie (trojslab.), ‑ie f. Itálie

item adv. (lat.) rovněž, dále

ižádný, ižádúcí zájm. (při záporu) žádný, nikdo (srov. i, nižádný, žádný)

#J

ja adv. a interj. ano; jo

jablčěný (trojslab.), jabčěný adj. jablečný

jabléčko n. jablíčko

jablko (dvojslab.), jabko, jablo n. jablko

jablon, jablan, ‑i f. jabloň

jablonie, jablanie, ‑ie n. jabloně, jabloňoví

jablonný, jablonový adj. jabloňový: dřěvo jablonné, jablonové jabloň

jabřádek, ‑dka, ‑dku m. jabřádka f. výhonek, šlahoun vinné révy

jacinkt, jacinktus, ‑kta, ‑klu m. hyacint (drahokam ‑odrůda zirkonu)

jadač, ‑ě m. badatel, zkoumatel

jadati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) bádat, zkoumat: jadati budu přikázání tvých

jádcě, ‑ě m. slídil, vyzvedač

jadrce (dvojslab.), jadérce, ‑ě n. jadérko

jadrněti, ‑ěju, ‑ieš ned. stávat se jadrným. nádějí jadrnie dřěvo múdrosti

jadrnost, ‑i f. jadernatost, jadrnost: siemě mocněti bude, jadrnost vezme; dřeň, morek, tuk:
jadirnostmi a tučnostmi nakirmi sě

jady, jadyž(e), jadyžto adv. kde, kam, kudy; jady ‑ tady kam ‑tam, kudy tudy

jáhen, ‑hna, jahan m. jáhen, diákon (nositel nižší kněžské hodnosti)

jáhnový adj. jáhenský, jáhnův

jahoda f. jahoda; jahoda morská moruše; jahoda vinná hroznová bobule

jahodie, jahodinie, ‑ie n. jahodí, jahodoví

jahodina f. jahodový keřík

jahódka f. jahůdka; bobule; horní část tváře, líce

jach; jak, jake, jakež v. jieti; jako

jaka f. krátký kabátec (část rytířského odění)

jako, jak, jake, jakož(e), jakež, jakž, jakože, jakožto spoj. jak, jako; než (při kompar.);
(spojuje věty s významem srovnávacím): jako (jakež) ‑ tak (takež) stejně, podobně jako ‑ tak také;
jak, jakým způsobem, jakož moha jak mohl, pokud možná; jakmile: zvl. ve spojeních jak brzo, jakž
náhle, jakž rúčě, jakož rychle; jakž jediné jakmile jen; že, takže; když; protože; jestliže, ač;
jakož‑koli, jakžto‑koli jako, jakkoli; ačkoli; vztaž. absol. který: jest dietě jedno zde, jako má
pět chlebóv; adv. jakoby, jen jako, zdánlivě, témeř, takřka: zlý k zlému jako přilne

jakový zájm. jaký

jalově, ‑ěte n. jalové dobytče

jalovičí adj. z „jalovicě“

jalovost, ‑i f., jalovstvie, ‑ie n. jalovost, neplodnost, neoplozenost; neúroda

jalový adj. jalový, neplodný, neúrodný; nemastný, postní: chudoba jalový hrách vaří; marný,
bezvýsledný: ale toť pilné, když by kto kvetl takovým květem, aby nekvetl na jalovo

jam, jamž, janžto, janž‑koli adv. a spoj. kam; chtěl bych s tobú jíti, jamž by ty mi kázal koli
kamkoli; jam ‑tam, tam ‑ jam. nepójde tam, jamž má jíti

japati, jápati, ‑aju, ‑áš ned. pozorovat, hledat, zkoumat, pátrat; japati skrzě dvéře naslouchat

japostol, japoštol v. apostol

jarobujný adj. bujarý, bujný, prudký, vášnivý

jarý adj. jarní, letošní; jaré i ozimé (obilé) seté zjara i na podzim

jas m. jásot, jásání

jasen v. jěsen

jasnost, ‑i f. jasno, lesk; tiché jasné počasí

jasný (jm. tvar jasen) adj. jasný; bystrý; čilý, veselý; krásný, pěkný; dnes snad chodíš zdráv a
jasen a v jutře budeš uhašen

jasovati, ‑uju, ‑uješ ned. jásat

jestřáb, jěstřáb m. jestřáb

jatka f. chaloupka, chýše, chata, chatrč; pohanská svatyně; peleš, doupě; jeskyně

jatrný (dvojslab.) adj. jaterní

játry, jatr (jednoslab.) pl. f. játra

jatřičky, ‑ček pl. f. jatérka

jav, jěvši v. jieti

javo, ‑a n. zjevnost, zřejmost, veřejná známost; na javo najevo, ven; veřejně, okatě; uzřě na jevě
uzřela při bdění, ve skutečnosti (nikoli ve snu); v. též najevo, najěvě, vjěvo

jáz, já zájm. já

jazyčný adj. jazyčný, jazykový: muž jazyčný výmluvný: lísanie jazyčné lichocení, pochlebování

jazyk m. jazyk, řeč; národ, národnost: v srbském jazyku jest země; jazyk všaký všechny národy

jazykový adj. jazykový: rána jazyková daná jazykem, způsobena řečí

jdenie, ‑ie n. jití

jdiech, jdieše. v. jíti

jebtiška, jebtička v. jeptiška

jěd, jedši v. jiesti; jěti

jeda, jedaž spoj. když

jědati sě, ‑aju, ‑áš se ned. zlobit se, vztekat se

jeden čísl. a zájm. jeden, jediný, sám; stejný, kterýsi, nějaký, jistý; ijeden (při záporu) žádný;
v jedno vjedno, dohromady (v. též jedno)

jeden‑mezi‑dcietma, jedenmezcietma, jedenmecietma čísl. jedenadvacet

jeden‑na‑dcěte, jedenadcět, jedenadste čísl. jedenáct

jědiech, jědieše v. jiesti

jedinák, ‑a m. jedinec, osamělec, opuštěnec

jediné adv. a spoj. jedině, pouze; jen. než, leč; jedinéť, jedinéž, jedinéžť pojednou

jedinička f. jediná (lichotný název pro ženu)

jedinké adv. jen. jenom, pouze

jedinú, jedinkú adv. jen jednou, jedinkrát

jediný, jedinký adj. jen jeden. jediný, jedinký

jěditi, ‑z’u, ‑díš ned. drásat, dráždit, zostřovat

jedl (jednoslab.), ‑i, jedla, ‑y, jedle, ‑ě f. jedle

jedlé, ‑ě n. jedlí, jedloví

jědlný, jiedlný (dvojslab.) adj. jedlý, k jídlu

jednak, jednák adv. pojednou, hned, brzo, skoro, právě, zrovna; asi, téměř; jednak ‑ jednak hned ‑
hned

jednaký adj. jednaký, stejný; táhnúti za jednako za jeden provaz

jednatel, ‑ě m. činitel, uspořadatel; tvůrce

jednati, ‑aju, ‑áš ned. činit, konat, vykonávat, uskutečňovat, připravovat, obatarávat; jednáše
skutky člověčské choval se jako člověk: nejednaj přieteli svému zlého nezpůsobuj zlo; jednati
slavnost pořádat; jednati řád jednat, chovat se podle řádu; jednati čáry provozovat čarodějnické
kousky

jedincú adv. najednou, jednomyslně

jedno, jedne, jedné, jednož(ti), jednožť adv. část. a spoj. jen. jenom, jedině; než jen; jen že;
jedno kdy jen když; jedno leč leda jen; jedno ač jestliže ne‑, pojednou, náhle: a jednožť počěchu
slyšeti hřímanie; za‑jedno stejně, bez rozdílu

jednoba f. jednota

jednobydlný (čtyřslab.) adj. bydlící sám, o samotě

jednobytně adv. v téže podstatě, zároveň

jednobytný adj. jsoucí stejné podstaty, stejný

jednočasný adj. současný, stejnověký

jednojský adj. v jednotném čísle

jednokrát adv. jedenkrát, jednou

jednoletní adj. jednoletý, jednoroční

jednom, jednom adv. jenom

jednomyslé, ‑ě n. jednomyslnost

jednorodilý adj. jednorozený, prvorozený

jednospojnost, ‑i f. spojení, jednota

jednost, ‑i f. jednota, stejnost, jedinost, osamělost

jednostajenstvie, ‑ie, jednostajenstvo n. stejnost, jednota

jednostejně adv. stejně, svorně

jednostejný adj. zcela stejný, týž; vzěli jsú jednostejné pěniezě stejný obnos; moc dvojitá
silnější jest jednostejné než jedna

jednosvorný adj. jednotný, jediný, jednomyslný

jednoščítný adj. nově povýšený do šlechtického stavu, mající jen jeden. tj. nový štít (bez štítu
předků)

jednota f. jednota, svornost; samota, osamocenost

jednotný adj. osamocený, samotářský

jednožť v. jedno

jednú adv. jednou, najednou, jedenkrát; kdysi; po‑jednú najednou, zároveň, naráz

jednuška m. potupné označení člověka přijímajícího pod jednou způsobou

jědovatec, ‑tcě m. travič

jědovati sě, ‑uju, ‑uješ se ned. zlobit se

jědovatiti, ‑cu, ‑tíš ned. otravovat jedem (hříchu)

jědovatka f. připravovatelka jedů, travička

jědovatstvie, ‑ie n. travičství

jědovec, ‑vcě, jědovník m. travič

jedva, jedvy adv. sotva, stěží; ač jedva snad ani

jedy, jedyž (to) spoj. když: jedyžto přijidú do Tyrie

jehelný adj. jehelní: ucho jehelné

jehenčí adj. jehněčí

jehněc, ‑hencě m. mladá ovce, odrostlejší jehně

jěch, jě v. jiesti; jieti

jejie zájm. (pův. neskl.) její: v jejie domu; s jejie knieněmi

jěk m. jek, ječení, nářek

jěktati, ‑cu, ‑ceš ned. jektat, cvakat zuby; naříkat, křičet

jelenový adj. jelení

jeli, jeliže, jeliž adv. a spoj. až, teprv. teprv až, až když; (po záporné větě) dokud ne, až když:
Judáš cěstujě nepřěsta, jeližo sě dobra města; jeliž ‑ toliž až, až když ‑ pak, pak teprve

jeliko, jelik, jelikž, jelikož(to) adv. a spoj. kolik, jak velice, jakou měrou; pokud, vzhledem k
čemu: kto by mohl počísti, jelikož vzěchu kořisti kolik; jelikož k čemu pokud se týče čeho; jelikož
‑ jelikož jak ‑ tak; jelik(o)ž ‑ tolik(o) kolik ‑ tolik

jelitník m. kdo dělá jelita

jeliž(e); jem, jemši v. jeli; jieti

jemnost, ‑i f. jádro, obsah, vnitřek

jemný adj. jímavý, příjemný, milý: králováše v jemnej chvále s chvalnou pověstí

jen, jeho m. jě, jie f., je, jeho n. zájm. on, ten; jenž, který

jenž(to) m. jež(to) f., jež(to) n. zájm. který, jenž, jenžto; a ten; co; jenž mu jemuž, jenž jej
jejž, jenž v něm v němž ap.; spoj. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) proto, a proto,
pročež, že: svědčí svatý Lukáš, jenž jeden bohatec bieše že byl; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti
(v. též ješto)

jeptiška, jebtiška, jeptička f. jeptiška

jerarchia, jerarchie (trojslab.), ‑ie f. hierarchie, (andělský) řád

jěrní adj. jarní

jěř, ‑i f. jaro; jařina, jař

jěsen, jasen ‑a, ‑u m. jasan

jěsli, ‑i pl. f. jesle

jěslicě, ‑ie, jeslky (dvojslab.), ‑lek pl. f. jesličky

jěsně (kompar. f. jěsnějie) adv. jasně; v záři: sšed naň (Duch svatý) jěsně

jěstojska f. jídlo, pokrm

jestojsky adv. skutečně, bytostně, svou podstatou

jestojstvie, jestvie, ‑ie n., jestost, ‑i, ješčba f. bytnost, podstata, jsoucnost

jěstřáb v. jestřáb

Jesukrist, Jezukrist, Jezikřist, ‑a m. Ježíš Kristus

ješčba v. jestojstvie

ješče adv. ještě, ještě teď; dosud

jěščer, ‑a m. ještěr, drak; ještěrka

jěščeřicě, ‑ě f. ještěrka

ješčeróv, jěščerový adj. ještěří

ješto, ježto, dešto zájm. a spoj. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) co; to, co; že,
protože, když (v. též jenž): ten, ješto vešken svět stvořil; podletnieho: času, ještoť ožívá
kořenie

jěšut, ‑i f., jěšutěnstvie, ‑ie n. nicota, nicotnost, marnost, marnivost

jěšutně, jěšitně adv. marně, nadarmo, marnivě

jěšutnost, jěšitnost, ‑i f. marnost, nicotnost, marnivost, ješitnost

jěšutný, jěšitný adj. marný, prázdný, nicotný, marnivý

jěti, jědu, jědeš (impf. jědiech, aor. f. 1. jěch, jědech, 2., 3. jěde, přech. min. jěd, jěv), ned.
jet: jěti na koho konat výpravu proti komu

jéti, jmu v. jieti

jětie, ‑ie n. zajetí

jěvši v. jieti

jězd, ‑a, ‑u m. jízda; válečné tažení, výprava

jézda v. jiezda

jězdcový, jězdečský adj. jízdní, jezdecký

jězdilec, ‑lcě m. kdo projel, procestoval mnoho zemí

jězdilý adj. scestovalý

jězěnka, jězinka f. jezinka

jezero n. rybník, louže, bahno, jáma

jězvec, ‑zevcě m. jezevec

jězvina f. jáma, rokle, doupě

jež, ježe zájm. vztaž. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) co, jenž, jež, který: mieč
okrúhlý, jež obrovnán na všě úhly; za vozem jediechu, jež rodina králi biechu

jež, ježe spoj. v. že

ježátko, ježčátko n. ježčí mládě

ježek, ‑žka m. ježek; plod s bodlinatým obalem (jako je např. na kaštanech)

ježto v. ješto

Ježúš, ‑ě m. Ježíš

jhra, hra f. hra, žertování

jhráč, hráč, ‑ě, jhřec, hřec, (j)hercě, ‑ě m. hráč, herec, kejklíř

jhráti, ‑aju, ‑áš ned. hrát: jhráti na mieč hrát s míčem; poskakovat, tančit;, zápasit v turnaji

jhřec v. jhráč

jhřička f. hraní, hračka

jhřišče, ‑ě n. hřiště

jid, jidech v. jíti^1

jiedce, ‑ě m. jedlík

jiesti, jiem, jieš (3. pl. jědie, impf. jědiech, aor. jěch, jě, přech. min. jěd, jědši) ned. jíst;
jiesti sě hořem trápit sě, soužit se

jieti, jíti^2, jmu, jmeš (aor. jěch, jach, příč. čin. jal, jěli, přech. min. jem, jemši, jav,
jěvši, subst. verb. jětie) dok. jmout, chopit, chytit; zajmout; začit: jěchu sě točiti jali se,
začali se točit; jieti sě (o něco) ujmout se čeho; vieru jieti v čem uveřit

jiezda f. jízda; válečná výprava, rozjezd; dráha; jiezdu dělati jet; jiezdu dokonati dojet, skončit
jízdu, výpravu; na jiezdě na válečné výpravě

jiezevný adj. zející, otevřený (o ráně): pět jiezevných ran

jiezva, ‑y, jiezev, ‑zve f. jizva (po zahojené ráně); rána

jiezvenie, ‑ie n. znamení vyřezané do těla, cejch

jiezvený adj. raněný

jícha v. júcha

jímanie, ‑ie n. zajímání, chytání do zajetí

jímati, ‑aju, ‑áš ned. jímat, chytat; brát, pojímat: v radu Němcě pocě jímati; ‑ jímati sě (čeho)
chápat se

jimna v. hymna

jinako (kompar. jinačějie) adv. jinak

jinakový adj. jiný, jinaký

jinamo adv. jinam

jinda adv. jindy

jíněvie, jínie, ‑ie n. jiní

jinokrajín, ‑a m. cizozemec

jinokrajný adj. cizokrajný, cizozemský

jinorozený adj. jinde rozený, cizí

jinozemec, ‑mcě m. cizinec

jinozemný adj. cizozemský

jískati, ‑šču, ‑ščeš ned. hledat

jiskrka (dvojslab.), jiskerka f. jiskérka

jistba f. jizba, světnice; mostní oblouk

jistboměticě, ‑ě f. zametačka jizby

jistec, ‑tcě m. pravý původce; pravý vlastník; veřitel; dlužník (a zároveň, ručitel, rukojmí);
žalobce

jisticě, jistvicě, ‑ě f. nádoba k pití, číše

jistina f. věc, která dokazuje jistotu čeho; kapitál vložený do obchodu

jistiti, ‑šču, ‑stíš ned. ujišťovat, tvrdit; zjišťovat; zajišťovat

jistost, ‑i f. jistota, bezpěčnost; ubezpečení, zaručení

jistota f. jistota; pravda, pravdivost, zaručenost; zaručení, úpis; jistotú s jistotou, jistě,
určitě

jistúcí adj. jistý

jistvicě v. jistice

jistý adj. jistý, určitý, pravý, skutečný: pravi za jisto pravím, prohlašuji za jisté; spolehlivý;
ten jistý onen

jíti^1, jdu, jdeš (imper. jdi, pojdi, podiž, impf. jdiech, aor. jid, jidech, přech. min. šed,
šedši) ned. jít; jíti přěd sě postupovat; jíti za sě jít zpět, vracet se; z toho jde plyne,
vyplývá; na život mu jdieše šlo mu o život; jmu šlo všecko po štěstí po sboží šťastně, všechno se
mu dařilo; jde k času tomu je na čase; krvaví jdú potoci potoky tečou krvavé; jdieše zvuk pod zořě
zvuk se šířil

jíti^2, jmu v. jieti

jitie, ‑ie n. jití, chůze

jitřně v. jutřně

jmě, jmene n. jméno: ze jmene byl věhlasný zvlášť, obzvlášť, svým jménem; o vánocích zejména; jest
komu jmě jmenuje se; jmieti sobě jmě jmenovat se; vzdieti komu jmě dát mu jméno, pojmenovat ho;
zvěděti komu jmě dovedět jeho jméno; dobré jmě dobrá pověst; své jmě výše vzploditi proslavit;
vypravování: jmě o sv. Pavle

jmějdiek, jmějhodiek v. diek

jmějitel, jmětel, ‑ě m. majitel

jmenitý adj. proslulý

jmenovaný adj. jmenovaný; pověstný, slavný, věhlasný

jmenovatý adj. mající (slavné) jméno, slavný

jmenovitě adv. jménem, jmenovitě, zejména, výslovně

jmenovitý adj. určitý, určený: jmenovitým číslem v určeném množství; slavný znamenitý, proslavený:
po všech krajinách jmenovitý byl

jmiečko n. demin. ze jmě (v. t.)

jmiěti, jmám, jmáš (impf. jmiech, jmějiech, aor. jměch, příč. trp. jměn, jmien) ned. mít, vlastnit,
být majitelem; mít povinnost, muset; z této řeči jmáš tj. poučení, svědectví ap.; jmieti sobě čso
něco mít, držet pro sebe; co ty jmáš do toho? co je ti po tom?; jmám čso do čeho je mi co po tom,
záleží mi na tom; jmieti zač pokládat; počstivě koho jmieti vzdávat mu úctu; jmieti koho v nenávist
nenávidět; nevěru v sobě jmieti být nevěrný; jmieti mysl mít ve zvyku; jměn, jmien ve čsti být
vážen, být v úctě; jmám umřieti mám zemřít, zemřu; ‑ jmieti sě mít se, chovat se, vést si, počínat
si, jednat; jměj sě tiše chovej se, veď si; jmieti se hotov, v hotově být pohotově, připraven

jmievati, ‑aju, ‑áš ned. mívat

johant m. hyacint (drahokam)

jsa neskl. n. bytí, jsoucnost: (bůh stvořil svět) aby každé jsa tiem bylo účastno dobroty jeho

jsta, jsvě v. býti

Juda, ‑y, Judáš, ‑ě m. Jidáš

judášenec, ‑ncě, judita, ‑y m. následovník Jidášův, zrádce

júcha, jícha f. jícha, omáčka, polévka, štáva

junošě, jinošě, ‑ě m. jinoch, mladík, panic; f. dívka, panna

junošicě, jinošicě, ‑ě m. (demin. z junošě) mladíček

junošin, jinošin adj. jinochův

Juří, Jiří, ‑ie m. Jiří

jušěle, ‑ě f., jušělek, ‑lka, ‑lku m. polévka, řídký pokrm

júška, jíška f. (demin. z júcha, jícha) omáčka

jutro n. jitro: z jutra od rána; jutřě, jitřě, zjutra, zjitra ráno; jutřě, v jutře, za jitra zítra;
jutřě ráno zítra ráno

jutřně, jitřně, ‑ě f. jitřní doba; jitřní pobožnost, mše

juž, juže adv. už, již, až nyní, hned; úplně, zcela

#K

k, ke, ku předl. k, ke; v nové češtině místo ní často prostý dativ ‑ srov. stč. rozuměti k čemu,
učiti k čemu, podobný k komu, k čemu; střielěti k komu na někoho; tajiti čso k komu před někým;
umný, umělý, umětědlný k čemu znalý čeho, obratný, vynikající v čem; k slunci na slunci, na
výsluní; nemoc ta nenie k smrti není smrtelná; k oku naoko, předstíraně; k rozkázání podle rozkazu;
k rozumu podle rozumu; jako: dáti čso k dědině komu dát jako dědičný majetek; žes nám k vykupiteli
poslán jako vykupitel; dal ji k ženě, k manželce jemu za ženu, za manželku

kabát m. kabát, krátký oděv do pasu; součást bojové výstroje: nesiechu kabát tvrdý nebo pláty

kabele, ‑ě f. kabela, brašna, mošna

kabelka f. kabelka, taštička; ústa, huba: stul kabelku zavři hubu

kacěřovati, ‑uju, ‑uješ ned. prohlašovat (někoho) za kacíře, (něco) za kacířské

kácěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) ned. kácet, převracet (se), porážet, potácet (se), zmítat: lenost
kácie těmi lidmi; slova boží jazykem kácieše vyvracel

kacieřavý, kacieřský adj. kacířův, kacířský

kacieřstvie, ‑ie, kacieřstvo n. kacířství

kačeřec, ‑rcě m. kadeř

kačicě, ‑ě f. kachna

káď, ‑i f. káď, velká široká dřevená nádoba

kádcě, ‑ě (gen. plkádec) f. malá káď, štoudev

kaděnie v. kazenie

kadidlnicě (čtyřslab.), kadilnicě, kadlnicě (trojslab.), ‑ě f. kadidelnice

kadidlný (trojslab.), kadlný (dvojslab.) adj. kadidlový

kaditi, ‑z’u, ‑díš ned. pálit kadidlo, vykuřovat kadidlem

kady, kadyž, kadyto adv. kudy, kterou cestou, kterým směrem; jak, jakým způsobem. kadys té smělosti
nabyl?; nějak: (prorada), jiež nelzě juž zbýti kady

kafřík m. (demin. z kafr) nějaké líčidlo

kajkléř, kaukléř, ‑ě m. kejklíř, kouzelník

kak, kake, kako (‑ž(e), ‑ti, ‑ť, ‑to, ‑li, ‑koli(věk)) adv. a spoj. jak, kterak; nějak: mohla‑li
bych kak věděti; jakkoli; ač, ačkoli: kakž koli byl všěm povolil; všakž nevinně svú krev prolil

kako‑si, kakos adv. jaksi, nějak

kakost, ‑i f. jakost, vlastnost

kakový adj. jaký (v. též jakový)

kaký, kaký‑s(i) zájm. jaký, jakýsi, nějaký

kalandr m. nějaký pták

kalcedon, kalcedonius, kalcidon, ‑a, kalocdoň, ‑ě m. chalcedon

Kaldei, Kaldeové pl. m. Chaldeové

kalenda (častěji pl. kalendy) f. první den v měsíci (podle starého římského kalendáře)

kališče, ‑ě n. kaliště, bahnité místo, bažina, louže

kaliti, ‑ľu, ‑líš ned. kalit, zakalovat, činit tvrdším, zpevňovat: hrále ve krvi jakžto (v) vodě
kalé; znečišťovat

kalkus m. vápenný louh

kalostud m. melancholie

kalštejn m. vápenec, vápenný kámen

kalús, ‑a m. kalous (druh sovy)

kám, kán m. chán, tatarský panovník

kamel, ‑a m. velbloud

kamelnicě, ‑ě f. velbloudice

kámen, ‑ene m. kámen; kámen kútní úhelný kámen

kaménček, ‑enečka, ‑enečku m. kamíneček

kameníce, ‑ě, kameníčko n. (demin. z kamenie) kameníčko, kamínky

kameničatý adj. z kameníce: búřě kameničatá krupobití

kamenitý adj. kamenitý, plný kamení; kamenný: lidé kamenitého srdce

kamenotesec, ‑scě m. kameník

kamenový adj. kamenný

kamna (též kampna), kamen pl. n. i f. pec

kamnička, ‑ček pl. n. i f. malá pec, pícka

kamo, kam, ‑ž(e), ‑to adv. kam; někam; kamo‑si, kams kamsi, někam; kamžkoli, kamžkolivěk kamkoli

kampna v. kamna

kamský adj. chánský, chánův

kamýk m. kamínek

kán v. kám

kancelářie, ‑ie f. kancelář

kancléř, ‑ě m. zapisovatel, vykladatel; nejvyšší pisař (jeden z nejvyšších zemských úředníků);
evangelista: Kristus skrze kancléře Matúše vypověděl

káně, ‑ě f. loďka

kaněti sě, chaněti sě, ‑ěju, ‑ieš sě, kaniti sě, chaniti sě, ‑ňu, ‑níš se ned. lichotit, lichotivě
jednat (?)

kánie, ‑ie n. pokání, lítost

kanoničstvie, kanovničstvie, ‑ie, kanovničstvo n. kanovnictvi, kanovnictvo

kanonika f. epištola

kantika f. sálový zpěv, píseň

kantila f. básnická skladba k melodické recitaci

kantor m. kostelní zpěvák

Kapadocěnín (pl. Kapadocěné), Kapadok m. Kapadočan, obyvatel Kapadocie

kapalicě, ‑ě f. dešťové kapky, sprška; tekutina odkapávajíci při děláníí tvarohu, syrovátka

kapalý adj. ztroskotaný

kapánie, ‑ie n. kapání; menší déšť, přeháňka, sprška

kapavka f. dešťová kapka

kapela f. kaple

kapicě, ‑ě, kapička f. (demin. z „kápě“): malá kapuce

kapitán m. místokrál v údobí, kdy krále nebylo

kapitola, kapitula f. hlava, kapitola knihy; kapitula, sbor církevních hodnostářů při určitém
chrámu

kapla, ‑y f. kaple

kapléř, ‑ě m. krátký mnišský oděv

kaplicě, ‑ě f. kaplička

kapsa f. schránka (zejm. na ostatky svatých); vagina

kapunovati, ‑uju, ‑uješ ned. učinit kohouta kapounem, vykleštit

karakter m. souhrn typických znaků věci nebo jevu, ráz: znamení, jemuž učení karakter řiekají

kárati, ‑aju, ‑áš i kářu, ‑eš ned. kárat, trestat; kárati své tělo žít asketicky

karbunkul(us), karvunk(u)l, ‑la, ‑lu m. drahokam červené barvy

karéna f. čtyřicetidenní odpustky

karhan, karchan m. nádoba na tekutiny, hrnec; nádoba k pití

karkule, ‑ě f. čepec

karnáč, ‑ě, demin. karnáček, ‑čka m. dlouhý svrchní oděv, patrně bez rukávů

karta f. karta, list, listina

karťas, ‑a m. cikán (?): karťasi jdiechu, tatarští zpytáci biechu

kartúský adj. kartuziánský

karvunkul v. karbunkulus

káry, kar pl. f. kára, dvoukolý vůz, vozík

kasaličský adj. švihácký, vyšňořený, naparáděný

kasanka f. kasaný, ozdobně zřasený kus ženského oděvu, sukně, pláštík, plášť, stuha

kasati, ‑šu, ‑šeš ned. kasat, vyhrnovat, ozdobně skládat, nabírat; okázale se strojit; kasati koho
pod sě podmaňovat si

kasný adj. řásný, skládaný, nabíraný

kaštel, kašlal, kastel, koštel, ‑a m. městečko, tvrz, hrádek

katák m. mučitel, katan

kalně adv. katovsky, jako kat

katovati, ‑uju, ‑uješ ned. trýznit, mučit

katrčě v. chatrčě

Katún m. Kato (římský státník a spisovatel)

kaukléř v. kajkléř

káza f. kázeňské opatření, trest

kázací adj. kazatelský

kázanie, ‑ie n. kázání, řeč, oslava; přikázání, rozkaz

kázaný adj. ukázněný, způsobný, slušný; adv. kázaně (srov. nekázaný)

kazatedlnicě (pětislab.), kazatelnicě, ‑ě f. kazatelna

kazatelný (čtyřslab.), kazatelný, kazatelový adj. kazatelský

kázati, ‑žu, ‑žeš ned. kázat, přikazovat, rozkazovat; ukazovat, určovat; hlásat; kárat, napomínat,
trestat: železnú metlú kázati; chovat, vychovávat; ‑ kázati sě (kým, čím) mít varovné poučení

kázen v. kázn

kazenie, kaděnie, ‑ie n. vykuřování kadidlem (n. jinou vonnou látkou)

kazimášek, ‑ška m. potupné označení mužské osoby: kazimáškové kubinářští

kázn (jednoslab.), kázň, kázen, kázeň, ‑zni f. počestnost; slušnost, dobrý mrav; poslušenství,
služba, diciplína; napomenutí, pokárání, trest, bití

kázniti, ‑žňu, ‑zníš ned. počínat si ukázněně, řádně, mravně si vést

káznivý adj. dobře vychovaný, mravný

kazovati, ‑uju, ‑uješ ned. přikazovat, poroučet; způsobovat

kazuka f. oděv na způsob košile (srov. hazuka)

kazula v. kažula

každý zájm. každý; zvieřata každá všechna; při záporu: každá řeč zlá z úst vašich nepocházej žádná

kažula, kažila, kazula f. mešní roucho

kbelec, ‑lcě m. kbelík

kbožný adj. mající se k bohu, pobožný

kčicě, kčticě, kšicě, kšticě, čticě, čšticě, ščicě, šticě, ‑ě f. kštice (v. též tščicě)

kde, gda, ‑ž(to) adv. a spoj. ve významu tázacím kdy; ve významu neurčitém někdy; ve významu
vztažném, časovém a podmiňovacím když; kdažto když, jestliže

kdas(i) adv. kdysi

kde, kdež(e), kdežto adv. a spoj. ve významu časovém, vztažném a tázacím kde, kam; kdy, když; ve
významu neurčitém někde; kdež jedno kdekoli

kdy, když(e), kdyžť, kdyžto adv. a spoj. ve významu tázacím a vztažném kdy; ve významu časovém a
podmiňovacím když, jetliže; ve významu neurčitém někdy; když tehdy(ž) někdy

kdýkati, ‑aju, ‑áš ned. (na koho) osopovat se

ke v. k

ké, kéž(ť) zájm., spoj. a část. který, co (absolutivně): ké jest, ješto… co (to) je, že… ; cožpak,
zda, zdali; kéž, nechť: ké by zpřiemily sě cěsty; čbáne, ké sě modlíš modli se; ké ‑ ké jednak ‑
jednak

kehdy, kehdyž(e), kehdyžto adv. a spoj. kdy, když

kep, kpa, kpu m. vulva, vagina

kerchov‑, kirchov‑, kirkov‑ v. krchov‑

klabonosý adj. se zahnutým nosem

kláda f. kláda; mučidlo ze dvou trámů s otvory pro nohy

kládati, ‑aju, ‑áš ned. pokládat, vkládat, nakládat

kladba v. klatva

kladenie, ‑ie n. pokládání; vykládání (drahým kamením)

kladicě, ‑ě f. (demin. z „kláda“) pouto

kladivný, kladinový adj. kladivový, daný kladivem: zvuk kladivný; bitie kladivové

klakati v. klekati

klákol, klákolec, ‑lcě m. chatrný oděv, hadr

klam m. nepravda, žert, posměch

klamák, ‑a, klamař, ‑ě m. kdo „klame“, posměváček, podvodník

klamati, ‑aju, ‑áš ned. (kým) žertovat, posmívat se; klamat, mýlit, lhát, šidit; (na koho) lhát o
někom

klamavý, klamný, klamovný adj. dopouštějící se „klamání“, posměšný, žertovný lživý

klánie, ‑ie n. bodání, píchání (v těle); klání, zápas v turnaji, souboj

klás (obyč. pl. klásy) m. žertovná řeč, posměšek, šprým

klasek, ‑aka, ‑sku m. žertík, šprým, šaškovství; pošklebek

klasný zpodst. m. poklasný (dohlížející při klasech, při žencích)

klásti, ‑du, ‑deš ned. pokládat: klásti penieze skládat, platit; pohřbívat; vykládat: poučovat;
jmenovat, vypočítávač, uvádět; klásti knihy spisovat; klásti lest o někom činit úklady; ‑ klásti sě
(v čem) obviňovat se

klášter m. klášter; chrám; klášter pekelný peklo

klášterský adj. klášterní

klášteřec, ‑rcě m. menší klášter, klášterec

kláti, koľu, koleš ned. píchat, bodat; zápasit v turnaji

klátiti, ‑cu, ‑tíš ned. klátit, zmítat; mást, klamat, uvádět v pochybnost

klatva, klátva, kletva, klétva, ‑dba, ‑tba f. klatba; proklínání, kletba

kletý adj. prokletý, stižený kletbou; zlořečený, hodný zlořečení

klauza f. úžina, průsmyk

klázniti, ‑žňu, ‑zníš ned. (koho, co) mást na mysli, omamovat, činit bláznivým pokládat (něco) za
pošetilé

klčnati sě, ‑aju, ‑áš se ned. hodit se; být schopný, vhodný

klčný v. kľučný

klécavý adj. kulhavý, chromý

klecě v. kletcě

klécěnie, klécanie, ‑ie n. kulhání

klécěti, ‑ěju, ‑ieš ned. kolísat, klátit sě, kulhat

klejnot v. klénot

klejovatý, klijovatý adj. lepkavý, klihovitý

klejt v. glejt

klekati, klekati, ‑aju, ‑áš ned. klekat

klekot, ‑kta, ‑ktu, chlechot, ‑chta, ‑chtu m. povídání, breptání, žvanění

klektati, ‑kcu, ‑kceš ned. vydávat klepavý zvuk, klapat zobákem. řeřábové klektají; breptat,
žvanit: to vždy klektáše, že leronyma za živa držěti nemohl; míchat, kvedlat; klepat, bít: Marie
nás (čerty) v nosy klekce

klektavý adj. žvanivý, upovídaný

kléměti, ‑ěju, ‑ieš ned. schouleně sedět

klénot, klejnot m. klenot, špěrk; heraldický znak (ryttř jej nosil na kabátě nebo na helmě)

klenótek, ‑tka, ‑tku m. demin. z „klénot“

klený adj. proklatý

klep m. poklep, poklepání

klepař, ‑ě m. kdo při své práci klepá (kladivem)

kléska f. chyba, pochybení

klestiti, ‑šču, ‑stíš ned. klestit; vyklešťovat

klešcě, kléščě, ‑i pl. f. kleště; past na chytání zveře

kleščencový adj. kleštěnecký, kleštěncův: vladař kleštěncový dozorce nad eunuchy, kleštěnci

kléščky, ‑šček pl. f. klíštky

kletcě, klecě, klec, ‑ě f. klec

kléti, klnu (jednoslab.), ‑neš ned. klít; kléti koho proklínat, zlořečit, dávat do klatby; ‑ kláti
sě zaklínat se

kletva, klétva v. klatva

klevetánie, ‑ie n. pomlouvání, pomluva; osočování

klevetati, ‑cu, ‑ceš ned. klevetit; tlachat; reptat, hádat se

klevetstvie, ‑ie n. klevety, klevetnictví

klí, gen. klé m. lepkavá pryskyřice, smůla, lep; lepkavá hlína; klíček na semenu

klibati v. klvati

klícěti, ‑ču, ‑češ ned. křičet, volat

kličný; kliditi; klijovatý v. kľučný; kľuditi; klejovatý

klindr m. posměch

klindřík m. posměšek

klínec, ‑ncě m. nevelký pozemek v podobě klínu

klinkánie, ‑ie n. klinkání, zvuk: klinkánie trúby

klísě; klisicě; klizenie v. kľúsě; kľusicě; kľuzenie

klobúček, koblúček, ‑čka, ‑čku m. klobouček; výmluva, lest, úskok, podvod: oni někaký koblúček na
ně vsadie, jímž by ten hřích přikryli

klobúčitý adj. mající klobouk, opatřený kloboukem jako ochranou; obranný: klobúčitý počátek všem
knihám

klobúk, koblúk m. klobouk; přilba

klok, demin. kloček, ‑čka, ‑čku m. druh pláště, pláštík: kloček krátký a vlasy dlúhé

klokoč, ‑ě m. klokot, var; vlna

kloktati, klokotati, ‑cu, ‑ceš ned. klokotat

kloniti sě, ‑ňu, ‑níš se ned. klonit se, naklánět se; (čemu) opírat se: počě spáti dřevu sě kloně
opíraje se o strom

klonúti, ‑nu, ‑neš dok. vyběhnout; vběhnout; padnout

klopot m. rychlý proud, proudení, vlnění

klopotati, ‑cu, ‑ceš ned. spěchat, chvátat, řítit se

klopotnost, ‑i f. náhlost, prudkost

klopotný adj. prudký, divoký, kvapný, náhlý; náchylný

klopotol, ‑ě m. záletník, smilník

klopotoliti, ‑ľu, ‑líš ned. jednat jako „klopotol“

klosa, kloza v. glosa

klovatý adj. kližnatý, klihovitý; smolnatý

klubečko n. klubíčko

kľúč, ‑ě m. klíč; hák

kľúčka f. klička, háček

kľúčník m. kľúčnicě, ‑ě f. klíčník, klíčnice; správce, správkyně

kľučný, kličný, klčný adj. vhodný, schopný, způsobilý

kľud, klid m. klid, pokoj, mír; nehledati, nežádati kľuda přát si válku, boj

kľuditi, kliditi, ‑z’u, ‑díš ned. tišit, pořádat, uklidňovat; kľuditi svádu urovnávat spor;
odklizovat, sklízet; vzdělávat zemi, upravovat, připravovat; ‑ kľudí sě nám děje, daří se

kluk^1 m. šíp

kluk^2, klk (obyč, pl. kluky, klky) m. pazdeří, cucky

kľuka, klika f. klika, hák

kľúsě, klísě, ‑ěte n. hříbě; dobytče vůbec (do tahu a k nošení břemen)

kľusicě, klisicě, ‑ě f. klisna, kobyla

kľusiční, klisiční, klisičný adj. klisní, kobylí

klúzati, ‑žu, ‑žeš ned. klouzat, plazit se

klúzavý adj. lezoucí, plazící se: o všech klúzavých stvořeních

kľuzěnie, klizěnie, ‑íe n. strojení, upravování: klzenie vlasov

klvati (dvojslab.), klibati, kľuju, kuji, ‑ješ (přech. přít. kľujě, klijě, příč. čin. klval): ned.
klovat

kmecí v. kmetcí

kmen, ‑ě m. stéblo; kmen; rod, národ, pokolení; příčina, důvod: takým kmenem z toho důvodu

kmet, ‑i, ‑ě m. přední člen obyvatelstva, starší lidu, soudce, vladyka; starší obce, konšel; člen
zemského soudu; kmet, stařec; sedlák, poddaný

kmetcí, kmecí, kmetí adj. kmetský; poddanský, selský: kměcí dvór

kmeticě, ‑ě f. stařena

kmetična f. dcera nebo manželka „kmeta“, poddaného sedláka

kmetík m. stařeček

kmetový adj. kmetský (v. kmet)

kmetovstvo n. šlechtici z nejstarších rodů

kmetstvie, ‑ie n. kmetský úřad; kmetský věk

kmošek, ‑ška m. kmoška, kmošička f. kmotříček; kmotřička

kmotr m. kmotr; kmotřenec; starší venkovan, soused (v přátelském oslovení); kmotře také sukno jmám
(láká soukeník sedláka)

kmotrstvie (trojslab.), ‑ie, kmotrstvo (dvojslab.) n. kmotrovství, příbuznost z kmotrovství

knap m. řemeslnický dělník, tovaryš

knapový adj. „knapovský“, „knapův“ (v. knap)

kněhně v. kmeni

kněz, ‑ě m. kníže; kněz

kněžátko n. knížátko, oblíbený kníže,

kněží adj. knížecí; kněžský

kněžic, ‑ě m. knížecí syn

kněžie, ‑ie sg. f. (později pl. m.) kněží, kněžstvo: vyšehrazská kněžie

kněžna f. knížecí dcera; manželka knížete; knéžna; kněžka

kněžňovati, ‑uju, ‑uješ ned. panovat

kněžný v. knižný

kněžský adj. knížecí; kněžský

kněžstvie, ‑ie, kněžstvo n. knížecí úřad a stav, knížecí rod, knížectví; kněžský úřad a stav,
kněžství, kněžstvo

knidr m. závistník; závist

knieha v. kniha

kníeni, ‑ě, kněhně, ‑ě f. kněžna; jeptiška; knězova žena, hospodyně

kniežatstvie v. kniežetstvie

kniežě, ‑ěte n. (později m.) knížecí syn, potomek; kníže, panovník: náše knieže

kniežek, ‑žka m. demin. z „kněz“ (v obojím významu); prostý kněz

kniežětín, kniežětský, kniežatský adj. knížecí, patřící knížeti: v kniežetině vojště

kniežětstvie, kniežatstvie, ‑ie n. knížectví; panování (světské i duchovní); andělský kůr: ti
anděli, ješto kniežetstvie slovú

kniha, knieha (často v pl. knihy, kniehy) f. kniha, spis, list, jednotlivá písemnost

knihárna, kniehárna f. knihovna

knížky, kniežky, ‑žek pl. f. knížka, spisek

knižný, kněžný adj. knižní; podlé kněžného svědčenie podle svědectví knih

koba^1 m. i f. krkavec, havran

koba^2 f. přání, zdar; po kobě podle přání, ke zdaru

kobař, ‑ě m. kdo jedná jako „koba“, jako krkavec

kobeřec, ‑rcě m. koberec

koblúček; koblúk v. klobúček; klobúk

kobolt, ‑a m. skřítek

kobos, ‑a, ‑u m. nějaký hudební nástroj (cimbál, citera, kobza, flétna aj.)

kobr, ‑a, ‑u m. zdar; zisk (?); učiniti kobr vyhrát, získat

kobylí adj. kobylí; kobylé pole ohrada pro chov kobyl

kocovník v. kotcovník

kočka f. kočka; válečný stroj k boření hradeb

koféřstvie, ‑íe, kofeřstvo n. rozpustilá společnost; kuplířství; hraní v kostky, hazard

kochajúcí adj. útěšný, rozkošný, obveselující

kochánek, ‑nka m. miláček; rozmařilec

kochánie, ‑ie n. radost; slast, libost, potěšení, rozkoš

kochaný adj. milý

kochati, ‑aju, ‑áš ned. obveselovat, těšit, laskat; milovat; ‑ kochati sě, chocheti sě těšit se,
veselit sě, radovat se; (v kom, v čem) mít zalíbení

kojiti, ‑ju, ‑jíš ned. kojit; utišovat, konejšit; ‑ kojiti sě (čemu) radovat se, těšit se z něčeho

kokodryl, ‑a, ‑e m. krokodýl

kokot m. kohout; mužský pohlavní úd

kól, kola, ‑u m. kůl; jako by kól nepohořěl jako by věc neměla mít konce (?)

kolácěti, ‑ěju, ‑ieš ned. kymácet; přemítat; ‑ kolácěti sě kolísat (v mysli)

kolací, ‑ie f. snídaně, svačina, hostina

koláč, ‑ě m. koláč; odměna, plat: na koláči za plat, za odměnu; dar; úplatek súdce koláčem jsa
oslepen má do roka nejměti úřadu svého

kolada, koleda f. vánoční dárek: na Štědrý den daj koladu

kolátati, ‑aju, ‑áš ned. zmítat; ‑ kolátati sě zdát se (ve spánku) (srov. kolácěti a kolotati)

kolba f. (rytířské) klání, souboj

kolč, golč, ‑ě m. hedvábná tkanina (obyč. a modrými pruhy)

kóle (?), ‑ě f. kolba (v. t.)

kolé, ‑e n. (hromad.) kolí, kůly; palisáda, hradba z kůlů

kolébanie, ‑ie n. kolébání, kolísání

kolebečník m. kolébkář, výrobce kolébek

kolec, ‑lce m. zápasník, bojovník

koleda v. kolada

koleját m. člen univerzitního kolegia; koleje

kolejátský adj. kolejní, univerzitní

koleje^1, ‑ě f. kolej, stopa vyhloubeni kolem vozu

koleje^2, kolej, ‑ě f. kolej, středověký způsob společného ubytování vysokoškolských učitelů a
žáků; univerzitní budova; univerzita

kolek, kólek, kolka, ‑lku m. kolík

kolence, ‑ě n. kolínko

kolésko n. kolečko; pl. koléska vozík

koleso n. kolo; du. kolesě dvoukolý vůz; pl. kolesa vůz

koli adv. kdysi, nékdy, jednou; zápor. nikoli nikdy má později význam zesíleného záporu vůbec: z
chlapieho řáda nikoli ijednoho v čest nevoli. Jako značně ještě samostatná druhá část se spojuje
koli, zesíl. koliv, kolivěk, kolvěk se zájmeny a zájmennými adv. a dodává první části význam
neurčité alternativnosti; srov. čsožkoli‑(věk), kamožkoli aj.

kolikéž adv. kolik

koliko, ‑a, zájmenná čísl., kolik(o) adv. kolik: v kolicě dnech; koliko‑si, koliko‑s několik

kolikokrát čísl. kolikrát

kolikokrátkolivěk čísl. kolikrátkoli

koliký adj. jak veliký: kolikú muku Kristus za tě trpěl

kolimah m. kolimaha f. vůz

koliv, kolivěk v. koli

kolní adj. okolní

kolo n. kolo; mučidlo, popravní kolo; zvěrokruh; pl. kola vůz

kolomast, ‑i f. kolomaz

kolomastný adj. kolomazný

kolosvět, kolsvět m. obloha; okruh světa

kolotati, koltati, ‑aju, ‑áš ned. kolotat, kroužit, zmítat; ‑ kolotati sě motat se, plést se (ve
snu nebo jako ve snu)

koltra f. přikrývka, pokrývka; houně, čaloun

kolvěk v. koli

komárový adj. komáří

komendor m. představený kláštera

komín m. pec; dymník (otvor na odvádění kouře)

komňata f. komnata, prostorný a pěkně zařízený pokoj

komňatný adj. z „komňata“ komňatné dveří dveře komnaty

komoň, ‑ě m. kůň

komoniti sě, ‑ňu, ‑níš sě ned. chlubit se

komonný adj. jezdecký, rytířský

komonstvo n. koně; zástup jezdců, jízdní družina

komora f. komora, světnice; příjmy, důchod, majetek; pokladna; komorní soud

komórka v. komořicě

komornicě, ‑ě, komornička f. komorná, osobní služebná paní v panských domech

komorničí adj. komornický, komorníkův; starosta komorničí představený „komorníků“ (u soudu)

komorničstvie, ‑ie, komornictvo n. komornictvo; komornictvi, úřad zemského komorníka

komorník m. sluha, osobní panský služebník; pokladník; soudni posel; nejvyšší komorník, nejvyšší
úředník u desk zemských

komořicě, ‑ě, komořička, komórka f. komůrka

komplet, kumplet m. kompleta, kumpleta f. poslední večerní modlitba v breviáři

kompletní, kumpletní adj. večerní; kompletní hodina kdy se konaly poslední večerní modlitby

kompletoř, ‑ě f. kompletní (večerní) modlitba

komplexí, ‑ie f. letora, temperament

komun m. evangelijní čtení společné pro několik svátků

komžě, ‑ě f. lněný oblek, šaty; vrchní část kněžského roucha při bohoslužbě

kóň, ‑ě m. kůň; kóň okročiti, na kóň vsiesti sednout na koně; s koně ssiesti seskočit, sesednout

konati, ‑aju, ‑áš ned. konat, vykonávat, činit; končit, dokonávat

končát m. dýka

končatý, končitý adj. špičatý, ostrý

konček, ‑nečka, ‑nečku m. koneček, špička

končenie, ‑ie n. konec, zakončení

končieř, ‑ě m. dýka; krátký meč

končina f. konec; končina, krajina

končitý v. končatý

konec, ‑nce m. krajní bod (jeden nebo druhý) nějakého úseku v čase nebo prostoru: (Kristovo)
kralovánie konce nemá ani béře nemá začátek a nekončí (tj. je věčné); ustálilo se ve významu konec,
koncová část, ukončení; velikostí jeho nenie koncě je nekonečná; výsledek; účel; do koncě docela

konec předl. (s gen.) na konci: peklo konec světa jest stvořeno

konečně adv. až do konce, dccela; dokonce již

konečný, koneční adj. konečný, jsoucí na konci; nejzazší; úplný, dokonalý

konfekt m. lektvar; lahůdka, pamlsek

koní adj. koňský

konieř, ‑ě m. koňař, obchodník s koňmi; podkoní, čeledín u koní

konieřstvo n. koňařství, obchod s koňmi, chov koní

konnicě, konicě, ‑ě f. konírna, stáj pro koně

konník m. jezdec

koňový, koněvý adj. koňský; jezdec koněvý na koni

Konstancie (trojslab.), ‑ie f. Kostnice

konšel m. (římský) konzul; soudce; radní

konšelstvie, ‑ie, konšelstvo n. konzulát; úřad konšela

konúšěti, ‑ěju, ‑ieš ned. houpat, kolébat

konvář, ‑ě m. výrobce konví

konvrš, konverš, ‑ě m. fráter, laický mnich konající v klášteře bežné práce

konvrška f. laická klášternice

kopa, kópa f. kupa, hromada; šedesát kusů (stará početní jednotka): kopa grošóv; někomu deset kop
dáti lépe jest, než by je několikeru po málu rozdal

kopanicě, ‑ě f. jáma, prohlubeň

kopanina f. novina, pole vzniklé vymýcením lesa

kopeník v. kopinník

koperský, kopéřský adj. kostkářský; miesto koperské bankéřství při hře v kostky; (v. též kostečný)

koperstvie, kopéřstvie, ‑ie n. kostkářství, hra v kostky

kopet, kopt, ‑pta, ‑ptu m. saze, kopt

kopetný adj. koptící, čadící

kopíce, ‑ě, kopíčko n. malé kopí

kopidlník, kopidník v. kopinník

kopie, ‑ie n. kopí

kopinník, kopidník, kopidlník (trojslab.), kopeník m. kopiník, voják ozbrojený kopím

kopinný adj. z „kopie“: zemřěl od úraza kopinného od zranění kopím; dřěvo kopinné násadec kopí

kopno n. měkká, vlhká země

kopřivčic, ‑ě m. člověk nemanželského původu

kopt v. kopet

kór m. chór: v kóřě i kůr

kóra f. kůra; kóra chlebová kůrka

koráb, ‑a, ‑u, též ‑ě m.; ‑i, ‑ě f. koráb, loď

korábník m. lodník, námořník

korábný, korábový adj. lodní

korba f. korba, košina (užívalo se jí též jako rakve)

korčát, korčák m. nádoba, pohár

korček, ‑řečka, ‑řečku m. menší nádoba (v. kořec)

korčenie, ‑ie n. hádka, svár

korčiti sě, ‑ču, ‑číš se ned. přít se, hádat se, svářit se

korda f. šňůra k přepásání mužského oděvu

korektor m. oprávce, korektor: podlé korektora, ješto slove oprávce bible

korfešt m. kurfiřt

kormút m. kdo se kormoutí

kórní, kuórní adj. z „kór“: kůrový, ze sboru: od žákuóv kuórních

kórnicě, ‑ě f. zpěvačka na kůru

korona, koruna f. koruna, odznak panovnické hodnosti; biskupská mitra; uznání zásluh, důstojnosti:
stálosti koruna bude dána

koronovánie, korunovánie, ‑ie n. korunovace

koronovati, korunovati, ‑uju, ‑uješ ned. korunovat

korporál m. rouška, která se klade při mši pod kalich

kortina, kortyna f. opona

korúhev, ‑hve, ‑hvi, korúhva f. korouhev

korúhevný adj. korouhevní: korouhevný pán příslušník vyšší šlechty (který měl korouhev)

korun‑ v. koron‑

koruptva, koruptvicě v. koroptva; koroptvicě

kořec, ‑rcě m. korec, stará plošná: a dutá míra; nádoba

kařemasta, kořemastna f. prodejna léků a líčidel

kořen, ‑ě, ‑a, ‑u m. kořen; základ bytí; rod; ujieti sě v kořen zakořenit se; čtvera pekelná vrata
otvořena až do kořen dokořán; z kořen vyvrátiti od základu, zcela

kořenicě, ‑ě n. kořínky

kořenie, ‑ie n. kořání, kořeny; koření; byliny, keře: vinné kořenie vinná réva

kořenně adv. do kořene, úplně

kosa f. kosa; kosa vlková past na vlky; příčný směr: piešek (v šachové hře) nebéře šachóv jiných,
jedno ač na kosu bude k jeho poli šach který; kosú, na kosu, po kose jěti napříč

kosatý adj. opatřený kosou, kosami

kosieř, ‑ě m. kosíř, zakřivený nůž

kosina f. peruť, kosinka

kosmatý adj. chlupatý, zarostlý

kostečník m. hráč v kostky

kostečný adj. kostkářský: hry kostečné v kostky (v. též koperský)

kostel m. kostel, chrám; diecéze: aby kostel moravský k pražskému kostelu byl přijednán; církev:
rozdvojenie římského kostela

kostelní, kostelný adj. kostelní, chrámový; církevní

kosten ‑stna, ‑stnu m. bodná zbraň, kopí, oštěp

kostišče, kostiště v. chvostišče

kóstka, kostka f. malá kost, kůstka; kostka, hra v kostky

kostkárstvie, kostkářstvie, kostkovánie, ‑ie n. hra v kostky

kostkář, ‑ě m. výrobce kostek; hráč v kostky

kostkářový adj. kostkářský

kostkovati, ‑uju, ‑uješ ned. hrát v kostky

kostlivý adj. kostěný; kostnatý

kostnec, ‑stencě m. demin. z „kosten“ (v. t.)

kostný adj. kostní; mozek kostný morek

koštel v. kaštel

koščišče, koštiště v. chvostišče

koštovati, ‑uju, uješ ned. (čeho) ochutnávat, okoušet, zkoušet; ‑ koštovati sě (oč) pokoušet se

kot, ‑a, ‑u m. kácení, valení, svržení; kotem rázem, rychle; na kot naráz, zkrátka

kotcovník; kocovník m. obchodník, kramář prodávájící v „kotci“

kotec, ‑tcě m. budka; holubník, budka pro psa ap.; kupecký stánek, krám; peleš

kotenec, kotěnec, ‑ncě m. kotě, mládě kočkovité šelmy: lvice jmějieše patero kotenec

kotiti, ‑cu, ‑tíš ned. valit, kulit, kutálet se; kotiti kulí házet koulí

kotní adj. porodní: bolesti kotnie

kotr, ‑a, ‑u m. čtyřka ve hře v kostky

kotúč, ‑ě m. kotouč, kruh; koule; kotúč vlasóv kadeř; kopie bez kotúčě bez prstence, kterým byl
zakončen kovový hrot před násadou; kotúč zemský Země, okrsek zemský (podle starých představ kotouč
plující v moři)

kotva, ‑y, kotev, ‑tve f. kotva; třínohé špičaté železo, které se házelo po zemi jako ochranný
prostředek proti nepřátelské jízdě; podstavec

kovač, kovář, ‑ě m. kovář: železový, železný kovář; střiebrný kovář stříbrník

kovářový adj. kovářský

kovatel, ‑e m. kdo kuje, něco vytváří: kovatelé lži

kovati, kuju, ‑eš (přech přít. kujě, min. kovav, impf. kujiech, aor. kovach) ned. kovat, kout;
okovávat; kovati pěniez razit peníze; kovati zradu připravovat

koviekati, kviekati, ‑aju, ‑áš ned. kvikat, naříkat, plakat (o dítěti)

kozelcový, kozelčí adj. (z „kozlec“): kozlí, z mladého kozla

kozí adj. kozí; kozí nohy, kozí klíče paklíče, zlodějské náčiní

kozicě, ‑ě f. hudební nástroj podobný dudám

kózka f. malá koza; dudy

kozlec, ‑zelcě m. kozlík; pl. kozelci kůzlata; kozelcě přěmietati dělat kotrmelce

kozlenec, ‑ncě m. kůzle

kozlový adj. kozlí; kozlová brada kozí brada, bradka

kóžě, ‑ě f. kůže; zlá kóžě zlá žena, prostitutka

kožěnec, ‑ncě, kožník m. kožený měch na tekutiny: kožěnec olejný

kožina f. kožešina: kožina beraní

kóžka f. kožka, kůžka; nevěstka

kožník v. kožěnec

kožuchový, kožichový, kožušný, kožišný adj. kožešinový: sukně kožichové

kra f. kus horniny: tři kry zlata; cělá kra celistvý velký kámen, balvan: (Prokop) naleze na skále
cělú kru

krabka f. krabice

kraboška f. škraboška, maska

kráce v. krátcě

krácenie, ‑ie n. krácení; panna jide na chvíli krácenie na kratochvíli, na zábavu

krací, kracši, kracší, kracšie v. krátký

kradba f. krádež; kradené zboží, ukradená věc

kradem adv. kradí, potají

krádež, ‑ě m. později f. krádež; kradené zboží; krádežem načieráchu vody kradmo, kradí

krádežník m. zloděj

kradlivě adv. kradmo, potají

krajčenec, ‑ncě, krajěč, ‑ě m. střihač, krejčí

krajčí, ‑ieho m. krejčí

krajěnín (pl. krajěné) m. krajan

krájěti, ‑ěju, ‑ieš ned. krájet; stříhat; chléb krájěti souložit

krajík m. menší oblast, okrsek

krajina f. okraj; kraj, krajina, končina; krajiny země, zemské okraje pevniny, zemské hranice,
končiny země

krajs, ‑a, ‑u m. okol, zápasiště k soudnímu souboji

krále‑ v. králo‑

králík m. malý, bezvýznamný král; druh hada (s korunkou), zmije

králíkový adj. z „králík“ (v. t.): jěd králíkový zmijí

králóv, králév adj. králův; přívuzných králóv nenie neexistují královi příbuzní (gen. k nom. pl.
královi)

králová, králevá, ‑é f. královna, choť krále

kralovati, kralevati, ‑uju, ‑uješ ned. kralovat, vládnout

královec, ‑vcě, královic, králevic, ‑ě m. syn krále, královský princ

královna, králevna f. králova dcera, princezna; choť krále, královna

královnička, králevnička f. malá dceruška králova, princeznička

královný adj. jsoucí jako král, vznešený

královský, králevský, králový, králevý adj. královský

královstvie, králevstvie, ‑ie, královstvo, králevstvo n. království; kralování, panování; královská
hodnost

krámec, ‑mcě m. krámek

krámný adj. krámový, krámský; pes krámný z masných krámů, řeznický

kramol, ‑a m. kramola f. hádka, svár, spor; strast

kramoliti sě, ‑ľu, ‑líš sě ned. vadit, se, hádat se, svářit se

kranec, ‑ncě m. věnec

krápě, ‑ě f. krůpěj, kapka

krápějka f. krůpějka, kapička

krapět, kropet, ‑pte m. krapět, kapka

krása f. lesk, zář, světlost: měsiec všicku svú krásu od slunce béře; krása, sličnost; červená
barva, červeň

krásiti, ‑šu, ‑síš ned. dodávat krásy, zdobit; (o kom) jednat s někým vlídně, mile

krasitý adj. krásný

krásliti, ‑šľu, ‑slíš ned. krášlit, zdobit

krásně (kompar. kráše) adv. jasně, zářivě; krásně, pěkně

krásnicě, ‑ě f. krásná dívka, krasavice

krásnička f. demin. z „krásnicě“ (v. t.)

krásnomluvnost, ‑i f. výmluvnost

krásnořěký, krasořěčný adj. výmluvný

krásnost, ‑i f. jasnost, světlost; sličnost, krása

krásný (kompar. jm. kraší, krašši, krašše, slož. krašší, ‑ie) adj. jasný, světlý, lesklý, zářivý:
krásný den jasný; krásný, sličný; červený, načervenalý

krasomluvec, ‑vcě, krasořěčec, ‑čcě m. řečník

krasořěčný v. krásnořěký

krast; krastavý v. chrast^2; chrastavý

kráše v. krásně

kraší, krašši, krašše, krašší, kraššie v. krásný

kratcě, ‑ě f. motyka na krátkém topůrku

krátcě (kompar. kráce) adv. krátce, stručně; pověděti na krátcě zkrátka, stručně; v krátcě v krátké
době, brzy

krátiti, ‑cu, ‑tíš ned. krátit; radu krátiti krátce končit; krátiti řěč; krátiti život; krátiti
chvíľu zpříjemňovat si čas, bavit se; krátiti nepokoj končit válku

krátký (kompar. jm. krací, kracší, slož. kracší, ‑ie) adj. krátký, malý; stručný; krátko dieti
křivdit

kratochvilé, ‑é, kratochvílenstvie, ‑ie n. krácení času, zábava

kratochvíliti, ‑ľu, ‑líš ned. krátit si čas, bavit se, radovat se

kratcehvilnicě, ‑ě f. žena vyhledávájíci zábavy

kratochvilnost, ‑i f. zábava, veselá mysl

kratochvilný adj. zábavný, milý, příjemný

kráva f. kráva; kráva nesmrtedlná ze které se platil trvalý poplatek pro kostelní záduší, i když
uhynula; trvalé zatížení (nč. železná kráva)

kraví adj. kravský

krč, ‑ě m. pařez

krčemník m. kdo vysedává v krčmě, v hospodě

krčemný adj. hospodský; pobývající často v krčmě; krčemná příhoda která se stala v krčmě

krčovie, krčěvie, ‑ie n. pařezí

kreda f. vyznání víry (lat. credo)

kredencovati, ‑uju, ‑uješ ned. ochutnávat nápoj nebo jídlo na svědectví, že není otrávené

krevnicě, ‑ě f. krevní céva, žila nebo tepna

krevník m. krevnatý člověk; prolévač krve, vrah; pokrevně příbuzný

krevný, krevní adj. krevnatý; zpodst. m. pokrevně příbuzný; krevná vina vražda; muž krevný schopný
vraždy, vrah; krevný súd hrdelní

krežný v. křěčný

krhati, ‑aju, ‑áš ned. chorobně slzet, mokvat (o očích)

krhavý adj. chorobně slzivý, mokvající

krehmiti sě, ‑m’u, ‑míš sě ned. hrbit se nad namáhavou prací, lopotit se

krchov, kirchov, kirkov, kerchov m. kostelní nádvoří; hřbitov

krchovní, kerchovní adj. hřbitovní

krik, kryk m. různice, rozepře, váda, hádka

krikovati, křikovati, krigovati, ‑uju, ‑uješ ned. přít se, vadit se; válčit

Kristonošě, ‑ě m. i f. (přeloženo z lat.) Christophorus, ‑phora

Kristus, Křistus, ‑ta m. Kristus, Pomazaný

krkač, ‑ě, krkáček, ‑čka m. kdo „krká“, tj. nerozumně mluví

krkan m. krkavec

krkati, ‑aju, ‑áš ned. krákat; nerozumně, potupně mluvit, nadávat

krkavec, ‑vcě m. krkavec; kdo „krká“, tj. nerozumně mluví

krle, ‑e f. hrdlo, chřtán, krk

krleš, krlešu zvolání Kyrie eleison (z řec.: Pane, smiluj se!)

krmicě, ‑ě f. pokrm, jídlo

krmič, ‑ě, krmitel, ‑e m. živitel, pěstoun

krmička f. demin. z „krmicě“

krmišče, ‑ě n. jídelna

krmiti, ‑m’u, ‑míš ned. krmit, živit; pěstovat, vychovávat

krmlicě, ‑ě f. pěstounka, opatrovnice; kojná

krmličí adj. z „krmlice“

krmný adj. jídelní: nádobie krmné

krmujúcí adj. krmící, živící, kojící

kročějě, ‑ě f. krok

kročiti, ‑ču, ‑číš dok. udělat krok, šlápnout; vstoupit; vystoupit proti komu, dokročit na někoho:
mnozí na vás kročie

kroj, ‑ě m. střih: sukně nového dvorného krojě

krojiti, ‑ju, ‑jíš ned. řezat, krájet; krojiti zemi radlicí orat

krokev, ‑kve, krokva f. krovni trám, hřeben

krokot, ‑a, ‑u m. zralost, dospělost, vrchol: ovoce na ščěpiech v krokot dospělo dozrálo; v krokot
života na vrcholku života, v době dospělosti; v krokot ščěstie na vrcholku štěstí; krokot bojě
vrchol, největšt prudkost

kromě, krom adv. leda, jenom; předl. (s gen.) stranou od, bez, mimo: běžěti kromě cěsty nedržet se
cesty; kromě lidí daleko od lidí; býti kromě koho z dosahu něčí moci; spoj. leda: kromě ač by
ledaže by

kroničný adj. kronikový: knihy kroničné kroniky

krópě, ‑ě, krópějě, ‑ě f. krůpěj, kapka

kropedlný, kropidlný (trojslab.) adj. kropicí, jsoucí ke kropení: voda kropedlná

krópějka f. demin. z „krópějě“: kapička

kropenina f. kropenatá, pestrá látka, sukno

kropeninný adj. kropenatý, pestrý

kropený m. postříkaný, mokrý

kropet v. krapet

krópička f. kapička

kropieř, kropéř, ‑ě m. ozdobná pokrývka na koně

krópka f. kroptek, ‑petka m. kapka, kapička

krósna, ‑y, krósně, ‑ě f. krosna, nůše

kroš v. groš

krotkost, ‑i f. mírnost

krotký adj. tichý, mírný, pokorný, trpělivý

krov m. pokrývka; krov, střecha

krpati, ‑p’u, ‑peš i ‑aju, ‑áš ned. šít (o ševci), ševcovat

krpiti, ‑p’u, ‑píš ned. poškozovat, ztrpčovat, trápit

krs m. podstavec; koza (jako podstavec při stavbě lešení apod.)

krst‑, křt‑, křst‑ v. též chrst‑

krstiny (dvojslab.), ‑in pl. f. křtiny

krstitedlný, křtitedlný (trojslab.) adj. křticí, křestní

krstitel (dvojslab.), křestitel, křtitel, ‑e m. křtitel

krstíti (dvojslab.), křstíti, křtíti, ‑šču, ‑stíš ned. křtít

krščenie (dvojslab.), křščenie, křšténie, křtěnie, ‑ie n. křtění, křest

kršně, ‑ě f. levá ruka

krt m. krticě, ‑ě f. krtek

kruch^1, ‑a, ‑u m. kus

kruch^2 m. povědomí, povědomost (?): nebo mu bieše toho kruch byl si vědom

krumfešt, krunfešt v. grumfešt

krumfeštní, ‑ný adj. základový, od základu: zdi města krumfeštnie padnú

krumpéř, krumpléř, ‑ě m. vyšívač

krumplovati, krumpovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyšívat (zlatem, perlami), protkávat; krášlit, líčit (?)

krunéř, ‑ě m. krunýř, pancíř

krunt‑ v. grunt‑

krupně, krupno adv. hrubě, zle: mněť sě krupně mele špatně se daří

krupný, krupý adj. hrubý

krúpný adj. kroupový; búřě krúpná krupobití

krušcovie, ‑ie n. solné hroudy

krušcový, krušicový, krušicěvý adj. solný

krušec, ‑šcě, krušek m. hrouda nerostu, zvl. soli

krušný adj. jsoucí v „krušcích“, hroudách, surový, křehký: krušné železo; těžký, zlý

krutiti, ‑cu, ‑tíš ned. činit drsným, hrubým; trýznit

krutný, krutý adj. pevný, tvrdý; krutý, ukrutný

kružieř, ‑ě m. brnění, pancíř

krvavec (dvojslab.), ‑vcě m. kdo vykonává krvavé povolání (kat, jeho pomocník ap.)

krvavenie (trojslab.), ‑ie n. krvácení

krvaviti (trojslab.), ‑v’u, ‑víš ned. třísnit krví; krvácet

krvavník, muž krvavný (krva‑ jednoslab.) m. vrah

krvavý (dvojslab.) adj. krvavý; potřísněný, zbrocený krví

krvoliz (dvojslab.), ‑a m. kdo líže krev

krvotoký (trojslab.) adj. krvácející, mající krvotok

krvácí (dvojslab.), adj. krvavý; krvelačný

krvútný (dvojslab.) adj. krvavý; zakrvácený

krychle, ‑e f. kostka; krychle metati, krychle vrci hrát v kostky

kryk; krysolit v. krik; kryzolit

Krysostom, Kryzostom m. (Jan) Zlatoústý

krýti, ‑ju, ‑ješ ned. krýt, pokrývat; skrývat; (před kým) tajit; ‑ krýti sě (koho, čeho) skrývat
se, vystříhat se

krytie, ‑ie n. pokrývka

kryzolit, kryzelit, krysolit m. chryzolit, drahokam (zelená odrůda olivínu)

Kryzostom v. Krysostom

krzno n. oděv podšitý kožešinou

křěčný, křečný, chrečný, hrečný, krežný adj. režný

křehkost, ‑i f. křehkost

křehtati, ‑cu, ‑ceš ned. skřípat

křek, keřka, ‑u m. keřík

křemen, skřemen, škřemen, ‑e m. křemen, kámen, skála

křemenatý adj. kamenitý

křemenicě, skřemenicě, škřemenicě, ‑ě f. křemen, kámen; křesavý kámen; křemenicě pruhovatá pyrit
(nerost)

křěpelicě, ‑ě f. křepelka

křěpeličný adj. křepelčí

křěpkost, ‑i f. křepkost, hbitost, obratnost; síla; na křěpkost křepce, rychle

křěpký adj. křepký, hbitý, rychlý, svižný, obratný; silný, pevný

křěsnúti, křiesnúti, ‑u, ‑eš dok. vzkřísit

křest, krsta (jednoslab.), křsta, křta, ‑u m. křest

křestěnstvie, ‑ie, křestěnstvo n. křesťanství, křesťanstvo

křěv‑ v. křov‑

křičenie, ‑ie n. křik; zpievajte jemu v křičení hlasitě

křídlce (dvojslab.), ‑ě n. křidélko

křídlo n. křídlo; krajní část vojska postaveného k boji, bok; část oděvu, rukáv

křiesnúti v. křěsnúti

křik m. křik; hádka; křik obecný veřejný nářek; křik stvořiti, zprostřieti spustit křik, rozkřičet
se

křík m. keřík

křikati, ‑aju, ‑áš ned. křičet, rozkřikovat se

křikavě adv. křiklavě, hlučně

křikovati v. krikovati

křípeti; Křistus v. skřípěti; Kristus

křištal, křišťal, ‑ál m. krystal, křišťál

křištalový, křišťalový, křišťálový adj. křištálový

křivda f. nepravda, lež; křivda, bezpráví; nespravedlnost

křivdicě; ‑ě; křivdička f. malá křivda

křivditi, ‑z’u, ‑díš ned. mluvit nepravdu, lhát; páchat, křivdu; křivdit

křivdomluvný, křivomluvný adj. lživý, lhářský, prolhaný

křivě adv. křivě, nepravdivě, nesprávně; nespravedlivě

křivedlný (trojslab.), křivelný adj. vinný; nepravý; křivý

křivochvalec, ‑lcě m. kdo lživě chválí, pochlebník

křivolaký, křivoleký adj. křivolaký, zakřivený

křivoleč; ‑i f. křivolakost

křivolečina f. křivolakost, křivolaká věc

křivoměrcě, ‑ě m. viník

křivomluvný v. křivdomluvný

křivoradý adj. křivě, špatně radící

křivořěčník m. lhář; rouhač

křivořěčný adj. lživý; rouhavý

křivosúdcě, ‑ě m. kdo křivě soudí; pletichář

křivota f. nepravost, nespravedlnost, křivda; nepravda

křivověřec, ‑řcě, křivověrec, ‑rcě m. kdo je jiné, nepravé viry (pohan; bludař, kacíř);
křivopřisežník

křivý adj. křivý; falešný, zrádný; lživý, nespravedlivý; jsoucí v neprávu, vinný; jsú v tej vieřě
křiví na omylu

kříž, ‑ě m. kříž; na kříži přísahati s dotekem kříže; křížem pásti, padnúti, ležěti s rozpjatými
pažemi, v podobě kříže; choditi po křížích, s kříži tzv. křížovou cestou; křižácká výprava: kříž
vydati vyhlásit křižáckou výpravu; pod křížem jediechu na křižácké výpravě; kříž krevný krvavá
křižácká výprava

křížěl, ‑i, křížěla, křížala f. křížala (uříznutý kousek, čtvrtka jablka ap.)

křižěvník v. křižovník

křižmařík m. nádobka na křižmo (posvěcenou směs oleje s balzámem)

křižovanec, ‑ncě m. křižovatel

křižovničí adj. křižovnický

křižovník, křižěvník m. kdo křižuje, křižovatel mnich křižovnické řehole; křižák (účastník křižácké
výpravy)

křovatý, křěvatý adj. keřevitý, křovitý

křovie, křěvie, ‑ie n. křoví

křstitel; křstíti, křtíti v. krstitel; krstíti

křščenie, křštěnie, křtěnie v. krščenie

křt‑ v. chrst‑

kselšaft, kzelšaft m. horda, banda

ksenec, ‑ncě (obyč. pl. ksenci) m. mládě, mláďata, plémě; ksenoi‑hadoví háďata

katvieti sě; kšicě, kšticě v. stkvieti sě; kčicě

kšíti, kšu, kšíš ned. kýchat

kterako, kterake, kterak, kterakž adv. jak, jakým způsobem; kterakokolivěk jakkoli; kterakkolivěk ‑
však jakkoli ‑ přece; kterakosi, kterakos nějak, jaksi

kterakost, ‑i f. jakost

kterakový zájm. jaký

kteraký zájm. jak veliký, jaký

který zájm. ve významu tázacím který, jaký; ve významu vztažném který, jenž; ve významu neurčitém
nějaký, některý; ten který někdo; koho se to týče, příslušný

kto, ktož, ktožť zájm. ve významu tázacím a vztažném kdo, který; ve významu neurčitém někdo; v
záporné větě i‑kto nikdo

ktvieti v. kvísti

ktvúcí adj. kvetoucí

ku v. k

kuběna f. konkubína, souložnice

kuběnář, ‑ě m. souložník, děvkař; kněz nedodržújící celibát

kuběnářský adj. smilný, nemravný

kuběnářstvie, ‑ie n. konkubinát; smilný život, děvkařství

kučina f. nějaké jídlo

kúdelka f. koudelová příze, provázek

kúdelný adj. koudelový

kudy, kudyž, kudyžto adv. a spoj. kudy; jak, jakým způsobem: myslil, kudy by je k hřiechu připravil

kuchařový adj. kuchařský, kuchařův

kuchmistr (dvojslab.) m. vrchní kuchař

kuchmistrstvie (trojslab.), ‑ie n. „kuchmistrovské“ zaměstnání

kuchometnicě, ‑ě f. uklízečka kuchyně

kuchtič, ‑ě m. kuchtík, kuchařský učeň

kuchynný adj. kuchyňský

kuju, kujě, kujiech v. kovati

kuklicě, ‑ě, kuklička f. kuklička, malá kukla, kápě, kapuce

kuklík m. kukla, kapuce; člověk s kuklou, mnich

kuklvejt m. mnišská kápě

kuknánie, ‑ie n. naříkání, reptání

kuknati, ‑ňu, ‑ňeš ned. naříkat, reptat

kule, kúle, ‑e f. koule

kulhýněti, ‑ěju, ‑ieš ned. kulhat

kumplet, kumpleta; kumpletní v. komplet; kompletní

kumšt v. kunšt

Kunstopel, Kunstopl, ‑a m. Konstantinopol, Cařihrad

kunšt, kumšt m. umění, dovednost; lest, chytrost; žert, posměch

kunštík, kumštík m. žertík, posměšek

kunštovati, kumštovati, ‑uju, ‑uješ ned. žertovat, tropit si žerty, posmívat se

kuórní v. kórní

kupadlo n. zařízení ke koupání, koupaliště

kúpalý adj. koupající se

kupcový, kupcěvý, kupčí adj. kupecký; člověk kopcový kupec

kupček, ‑pečka m. malý obchodník, kupčík

kupčiti, ‑ču, ‑číš ned. obchodovat, kupovat a zároveň prodávat

kúpě, ‑ě f. koupě, kupování, obchod; zboží

kupečný, kupečský adj. kupecký, obchodnický

kupečstvie, ‑ie, kupečstvo n. obchod, obchodování, kupčení; zboží

kúpel, ‑i f. ‑e m. koupel, lázeň; (peníze) kmotrovi v kúpel vložiti dát křtěnci darem

kúpež, ‑i, ‑ě m. f. (?) koupě

kupička f. obchodnice, kupcová

kupidlo n. směnný prostředek, peníze

kupitel, ‑e m. kdo kupuje, kupující

kupnicě, ‑ie pl. f. trh, trhový den

kur, kúr m. kohout; v kury v době kuropění

kura, kúra f. slepice

kurevný, kurevský adj. nevěstčí; žena kurevná nevěstka; dóm kurevný, kurevský nevěstinec

kuroptník m. síť na koroptve

kuroptva, koroptva, koruptva, ‑y, koroptev, ‑ptve f. koroptev, křepelka

kuroptvicě, koruptvicě, ‑ě f. koroptvička, křepelička

kurš, ‑ě m. modlitby předepsané v jistém pořadí

kuršit m. kožešinový svrchní oděv, který nosili rytíři přes brnění

kuřě, kúřě, kuřěte n. pl.. kuřenci m. kuře

kúřenie, ‑ie n. kouř; kouření, podkouření

kus, ‑a, ‑u m. kus, kousek; část, díl; článek víry ap.: v kusiech v článcích, v bodech; věc, téma,
stránka: v tom kusu v té věci; na ten kus mluví svatý Jan Zlatoústý o té věci, na to téma; některým
kusem po některé stránce; kousek, sousto, zákusek: (Kateřina) i kusa neotkusila; kusa ne‑ zesiluje
zápor: kusa na to nedbáte vůbec, ani trochu

kúsanie, ‑ie n. kousání; kusadlo

kúsavý adj. kousavý, hryzající

kúsek, ‑ska, ‑sku m. kousek; kúska ne‑ zesiluje zápor: na toť kúska nemyslí vůbec, ani trochu

kusosladiti, ‑z’u, ‑díš ned. (koho) lichotit (komu)

kustoš, ‑ě m. dozorce

kustr m. kněz spravující kostel a kostelní záležitosti

kušě^1; ‑ě f. pes s useknutým ocasem (tj. kusý): umrlá kušě; německá kušě (nadávka); milá kušě
(žert. místo dušě)

kušě^2, ‑ě f. samostříl

kút m. kout; po kútiech pokoutně

kuthan m. pánev na žhavé uhlí ap.

kútní, kútový adj. koutní, koutový, rohový; kútní, kútový kámen úhelný, základní

kúzedlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. kouzelnice, čarodějka

kúzedlničstvie (čtyřslab.), ‑ie n. kouzelnictví, čarodějství

kúzedlník (trojslab.) m. kouzelník, čaroděj

kúzedlníkový (pětislab.) adj. kouzelnický, čarodějnický, kouzelníkův

kúzedlný (trojslab.) adj. kouzelný, kouzelnický, čarodějný

kúzl v. kúzlo

kúzliti, ‑žľu, ‑zlíš ned. kouzlit, dělat kouzla, čarovat

kúzlo, kúzdlo n., kúzl (jednoslab.), ‑a, ‑u m. kouzlo, čarováni, hádání; čarodějský (zlý) skutek

kúzlovánie, ‑ie n. kouzlení, čarování

kúzlový adj. čarodějský

kuželatý adj. kuželovitý

kvákati, ‑ču, ‑češ ned. krákat: vran kváče

kvaknúti, ‑nu, ‑neš dok. buchnout, žuchnout: diábel kvakne do horúcího pekla

kvalt m. násilí, násilný skutek; výtržnost

kvap m. kvap, spěch.; dáti komu kvapa vypudit, vyhnat koho

kvapiti, ‑p’u, ‑píš ned. kvapit, chvátat; pospíchat: nekvap k mluvení

kvapky, vkvapky adv. kvapně; náhle; ukvapeně

kvapný adj. kvapný, náhlý; ukvapený: nebuď slovy velmi kvapen

kvas, ‑a, ‑u m. kvas, kvásek; hodování, zábava: jměj s námi veselý kvas

kvasitel, ‑e m. hodovník

kvasiti, ‑šu, ‑síš ned. kvasit; hodovat

kvasný adj. kvasný, zkvašený; hodovní: dóm kvasný; adv. kvasně: kvasně jísti hodovat

kvasohodný, kvasovný, kvasový adj. hodovní

kvašěnín, ‑a (pl. kvašěné, gen. kvašan) m. hodovník

kvěl, ‑a, ‑u m. kvělba f. kvílení, pláč

Květi; Květy pl. m. Květnicě, ‑ě f. Květná neděle

kviekati v. koviekati

kvieliti, kvíliti, ‑ľu, ‑líš ned. kvílet, naříkat; trápit, soužit; kvieliti koho naříkat pro
někoho; kvieliti na koho s pláčem prosit koho

kvíľúcí adj. kvílející, neříkající

kvinterna, kvinternicě, ‑ě f. pětistrunný hudební nástroj

kvísti, ktvieti, ktvu, kvetu, ‑eš (přech přít. ktva, impf. ktviech, aor. 3. sg: kvite; kvete,
subst. verb. ktvenie, ktvěnie) ned. kvést

kvitnúti, ‑nu, ‑neš ned. kvést

ký zájm. který, jaký

kycún m. nástroj k bití (kyj?)

kydnúti, ‑nu, ‑neš dok. vrhnout, hodit

kych m. kýchnutí

kyjěvý v. kyjový

kyjík m. malý kyj, klacek

kyjovati, ‑uju, ‑uješ ned. bít kyjem

kyjový, kyjěvý adj. z „kyj“: sto kyjěvých ran ran kyjem

kýlavý adj. nemocný kýlou

kyprost, ‑i f. snaživost, přičinlivost

kyprý adj. čilý, snaživý, přičinlivý; zdatný

Kyrie eleison, kyrieleison v. krleš

kys m. kvas, kvásek

kysati, ‑šu, ‑šeš ned. kysat; hnisat

kysělicě, ‑ě f. kaše z ječné mouky

kysělka f. plané víno

kysělný adj. kyselý, nakyslý

kysělo n. polévka z kvasu

kysělost, ‑i f. kyselost; hořkost, zatrpklost, hněv

kyta f. hrozen, svazek, kytice

kytle, ‑e, kytlicě, ‑ě f. kytle, kytlice, prostý hrubý oděv (sukně s halenou)

kyvlati, ‑ľu, ‑leš ned. kývat

kzelšaft v. kselšaft

#L

‑l v. ‑li

Labe, ‑ě n. Labě, ‑ě f. Labe

labužiti, ‑žu, ‑žíš ned. (v čem) žít v nadbytku, tonout v rozkoši, kochat se čím

lácě, ‑ě f. lehkost, lehkovážnost

laciný, lacný adj. laciný, levný; snadno, lehcí získatelný, dosažitelný, bezcenný

lačněnie, ‑ie n. lačnění, hladovění, hlad

lačněti, ‑ěju, ‑ieš ned. lačnět, hladovět; (čeho) toužit po čem: lačněti spravedlnosti

lačnost, ‑i f. lačnost, hlad; bez lačnosti bez nedostatku, v hojnosti

lačný adj. lačný, hladový: lačný čas doba, chvíle hladovosti

lada f. dívka, panna

lado n. neobdělaná půda, pláň

lahoda f. lahodnost, libost; rozkoš, požitek

lahodenstvie, ‑ie n. lahodění, lichocení, pochlebování

lahoditi, ‑z’u, ‑díš ned. (co) lahodit, činit lahodným: lahodí svú řěč; (koho) laskat; (komu)
lichotit, pochlebovat; (k komu, o kom) nakloňovat si, lákat, vábit; lahoditi sobě (v čem) libovat
si

lahódka f. lahůdka, lahodná věc; rozkoš

lahodlivý adj. lahodící, lichotivý

lahodně adv. lahodně, příjemně, líbezně; lichotivě

lahozenie, ‑ie n. laskání, lichocení; (pes) lahozením svého ocasa radováše sě projevoval radost
vrcením ocasu

lahu, lahú v. láci

lahvicě, láhvicě, lavicě, ‑ě f. láhev

laik; laikovský v. lajk; lajkovský

lájcě, ‑ě m. kdo laje, haní; utrhač

lájě, ‑ě f. smečka psů; tlupa, dav; chátra, sebranka

lájivý adj. klamný (o chvále)

lajk, laik, lejk m. světský člověk, nekněz; laik, neodborník

lajkovský, laikovský, lejkovský adj. necírkevní, světský; laický

lajno (gen. pl. lajen, lajnóv) n. lejno, výkal, trus: vlastovčí lajno

lák m. kaluž, louže; lák, konzervující tekutina

láka f. soudek, nádoba na tekutiny (asi 70 l)

lakač, ‑ě m. pokušitel; zákeřník, lstivý člověk

lákanie, ‑ie n. lákání, pokoušení; pokušení

lákati, ‑aju, ‑áš i ‑ču, ‑češ ned. lákat, vábit, svádět; dychtit, žádat: daj, bych tě pozorně
lákal; číhat, činit úklady; stíhat; (čeho) toužit, bažit po čem, usilovat oč: toho hlavy tvój meč
láká

lákava f. lest, úskok, nástraha, léčka; záloha (v boji); (zlý) sedí v lákavách s bohatými kuje
pikle, strojí úklady

lakomě adv. chtivě, hltavě

lakomicě, ‑ě f. lakomá žena, lakotnice

lakomstvie, ‑ie, lakomstvo n. lakomství, lakota; chtivost zisku, zisk; žádostivost, touha: (zemřít
za bližního) lakomstvie (sv. Pavla) bieše

lakomý adj. lakomý, chamtivý; žádost lakomá chamtivost, náruživost, vášeň; chtivý, žádostivý: tvé
srdce lakomo jest mřieti za spasenie bližních

lakota f. nenasycenost, žravost, obžerství, opilství: lakota, to jest kochánie v jedení a pití;
náruživost, vášeň: (smilstvo) pochodí z kořene lakoty

lakotník m. nenasyta, obžerný člověk; ošklivec

lakotný adj. přejídající se, mlsný; chtivý, žádostivý

lámanie, ‑ie n. lámání; lámanie hlasóv vícehlasý zpěv

lámati, ‑aju, ‑áš i ‑m’u, ‑meš ned. lámat; lámati chudé utiskovat; smrt mnú silně lámá jsem na smrt
nemocen; lámati přikázanie sěm i tam překrucovat; hlavu lámají na hřiechy lidské uvažují o nich,
trápí se nad nimi; lámati kadeře zvlňovat

Lambardi, Lamparti, Lambardy, Lamparty, ‑ard, ‑art pl. m. Lombardie

lambardský, lampartský, lumbardský adj. lombardský

lamia, ‑ie f. (lat.) obluda, drak

lampad m. lampa

lampreda f. muréna (mořská ryba příbuzná úhoři)

laňátko n. jelení mládě, mladá laň

lančě, ‑ě f. kopí, kyj

laní, ‑ie f. laň

lanícě, lanicě, ‑ě, laníčka, lanička f. laňka

laníček, ‑čka m. jelínek

lánie, ‑ie n. láni, nadávání; zlořečení, rouhání: lánie aneb rúhanie bohu; lánie boha svého

lanitva f. čelist; tvář

lankrabie, ‑ie m. lankrabí

lankrabin adj. poses. z „lankrabie“

lankrabiná, ‑é f. manželka lankrabího

lantfaréř, ‑ě m. cestovatel

lantfrid, lantfríd m. svaz spojený smlouvou o řádu a pokoji v zemi, kraji ap. oblastní spolek
šlechty a měst k udržování pořádku a vykonávání soudní pravomoci

lanžovati, lanžěvati, ‑uju, ‑uješ ned. chodit po žebrotě, žebrat

lap m. hlupák

lap adv. ihned, honem, náhle: nesdějú lap vůbec neučiní; maně, náhodně: (pták) nesmějě lap hniezda
klásti neodvažuje se; nelap ne hned; nesnadno, sotva, nikoli, ne; lap kto někdo, leckdo (při záporu
nikdo); lap čso něco, leccos; lap který některý, leckterý, lecjaký

lapač, ‑ě, lapačka, ‑y, lapák m. zloděj, lupič, loupežník

lapati, ‑aju, ‑áš ned. lapat, chytat: kto rohuov sě nechváti, za ocas neroď lapati; ryby lapati
lovit; lapati sě mečě chápat se

lapavý adj. loupeživý

lapiti, ‑p’u, ‑piš dok. lapnout, polapit, chytnout, chopit se: (žoldnéři) vstali a jej (ležíše)
lapili

lapka, ‑y m. loupežník, zvl. loupežný rytíř

lapkovánie, ‑ie n. loupežení

lapkový adj. lupičský

larva f. maškarní oblek, škraboška, maska; obluda, strašidlo

láska f. láska; láska vašě vy (zdvořilé oslovení)

laskavý adj. laskavý, vlídný, přátelský; laskav býti na koho milovat; mít rád

laskomina, loskomina, luskomina (obyč. v pl.) f. chuť, žádostivost něčeho (zvl. jídla nebo nápoje);
otcové jedli vinné zrno kyselé a zubi synóm laskominy jměli sbíhaly se jim sliny v ústech

lastovicě v. vlastovicě

laterna f. lucerna

láti, laju, ‑ješ ned. (komu z čeho) lát, spílat, nadávat; list lajúcí potupný list, hanopis

latinník m. Latin, Říman; člověk mluvící latinsky; přívrženec latinské bohoslužby, římský katolík;
ti Němci latinníci biechu konali bohoslužby latinsky

látka f. hrnec

latr v. lotr

látr m. látro n. sáh, stará délková míra (asi 2 m)

laurový adj. vavřínový

lavicě v. lahvicě

laz, láz m. lado, nezoraná půda, novina; pozemek, pole

Lazař, ‑ě m. Lazar

lazebník m. lazebník, majitel soukromé lázně neco lázeňský zřízenec vykonávající též práce
holičské, ranhojičské a lékařské

lázeň; lazik v lázn; lazuka

laziti, ‑žu, ‑zíš ned. lézt, plazit se

lázn (jednoslab.), ‑i, lázna, ‑y, lázeň, lázně, ‑zně f. lázeň, koupel

lazuka f., lazik m. plaz

lazur, lazúr m. polodrahokam modré barvy (azurit?, lazurit?)

le spoj., adv. a interj. a, ale, leč; pak; hle; le tak ale tak, a to tak, takhle

leb, lba m. leb, lbi f. lebka

lebka f. přílba, přílbice

lebný adj. lebeční; miesto lebné Kalvárie, Golgota

lec‑ v. též leci‑

lécěti, ‑cěju, ‑cieš i léču, léčeš ned. klást, strojit léčky, nástrahy, úklady; lécěti osidla,
teneto, tenata, sietky, púta, pasti; lécéti ptáčkóm prúhla líčit na ně; lécěti lsti; lécěti řěči
lstivě mluvit

léci^1, lahu i lehu, ležeš i léžeš (3. pl. lahú i lehú) dok. lehnout, ulehnout; položit se táborem;
úlehľú lécí stát se úhorem (o půdě)

léci^2, lazu, léceš líčit, chystat, strážit

lecičí, lecčí, letičí zájm. lecčí

lecičso, lecčso, letičso, ‑čsos, ‑co(s) zájm. leccos, lecco

lecikako, leckako adv. lecjak

lecikaký, leckaký zájm. lecjaký

lecikam, lecikamo, leckamo adv. leckam

lecikde, lecikdes adv. leckde

lecikdy, leckdy adv. leckdy

lecikudy, leckudy adv. leckudy

lecikterý, leckterý, leckteraký zájm. leckterý

lecikto, leckto zájm. leckdo

leč spoj. leč, leda, ledaže, ‑li, jestliže, jen jestliže, třebaže jen; jestliže ne: leč on bude
zahuben, nám jest nelze zvítěziti nebude‑li; leč ‑ leč, leč buď ‑leč buď, leč buď ‑ nebo buď ‑ buď,
ať ‑ ať, ať ‑ nebo

leč, léč, ‑i f. léčka, zařízení na chytání zvěře

lečba^1 f. léčba, léčení

lečba^2 f., lečidlo n. léčka, nástraha

leče sě, lečechu sě v. leknúti sě

lečenie, ‑ie n. leknuti, úlek

leda spoj. jen aby, jen kdyby; aby ne leda bylo páteř odřiekal nejen aby bylo, ne ledabyle

ledačso; ledakto; ledakaký; ledakterak zájm. ledacos, leccos; ledakdo, leckdo; ledajaký, lecjaký;
ledajak; lecjak

ledva, ledvy adv. ledva, sotva, stěží

ledvie, ‑ie f. ledví; vnitřnosti, ledviny; často přeneseně jako sídlo citu: ledvie mé naplněny jsú
oblúzením

legát m. legát, vyslanec

leh m. lehnutí

léhací adj. na ležení; rúcho léhacie oděv pro spaní

lehačka f. komorná

léhanie, ‑ie n. léhání; lůžko, lehátko

lehcě, lehko, lehky (kompar. lehčějie) adv. lehcí, lehko, snadno; s lehka snad: věc velmi divná a
slehka neslýchaná; lehky, z lehky zlehka, šeptem; nenáhle

lehčiti, ‑ču, ‑číš ned. ulehčovat, zlehčovat, brát na lehkou váhu

lehkost, ‑i f. lehkost; zlehčování, tupení, potupa; lehkomyslnost, lehkovážnost, nevážnost: božie
věci uvedú v lehkost zneváží; v lehkosti jmieti, v lehkost vzieti nevážit si, přestat si vážit

lehký (jm. tvar lehek) adj. lehký; lehcí přislupný; vlídný, laskavý; lehkovážný, nevážný, ne dost
přísný; bezcenný; lid lehký lehce ozbrojený

lehkost, ‑i f. lehkost

lehúčky adv. lehounce; šeptem, lehúčky jě sě rozprávěti

lech m. kmenový náčelník, předák

lechtati v. lektati

lejchéř, ‑ě m. potulný zpěvák, kejklíř; podvodník

lejk; lejkovský v. lajk; lajkovský

lejn; lejno v. lénník; léno

lék m. čarodějný léčivý prostředek: zavoditi v kúzla, v čáry, v léky (proti tomu lékařstvie, v. t.)

lékař, ‑ě m. lékař; lékař peněžný který léčí za peníze

lékařní, lékařový adj. lékařský, lékařův

lékařnicě, ‑ě f. lékařka

lékařský adj. lékařský; léčivý, hojivý: ten kořen jest lékařský k mnohým věcem

lékařstvie, ‑ie n. lék: lékařstvie proti čemu, k čemu; lékařství, lékařské umění

lekcí, lekcie, ‑ie, lekcijě, ‑ě f. lekce, čtení

lekciový adj. z „lekcí“: čtení lekciové lekce

lekno n. leknín

leknúti sě, ‑nu, ‑neš sě (3. sg. aor. leče sě, s. pl. lekú, lečechu sě) dok. leknout se: lekú sě
velikým strachem; lekl sem sě z malých věcí

lekovánie, ‑ie n. čarodějnické léčení (zaříkávání ap.)

lekovati, ‑uju, ‑uješ ned. léčit zaříkáváním, čarováním; léčit, hojit

lekovník m. kdo léčí čarováním, kouzly; zaříkávač

lektáníčko n. lechtáničko, polechtání, podráždění (příjemné)

lektánie, lesktánie, lestkánie, lestktánie, ‑ie n. lechtání; vzrušování, dráždění (obyč. příjemné)

lektati, lechtati, lesktati, loktati, ‑cu, ‑ceš ned. lechtat; vzrušovat, dráždit (obyč. příjemné);
lektati v uši příjemně šimrat v uších, pochlebovat; lekcící ušima příjemný na poslech

lektavý, lektivý adj. lechtivý; dráždivý, vzrušivý: uši lektavé milující lechtání, chlípné

lektvař, letkvař, lekvař, ‑i f. kašovitá směs svařená s medem, se sirupem ap. (jako pamlsek nebo
léčivo)

lekú sě v. leknúti sě

lelek, ‑lka m. lelek (noční pták)

lelenie, ‑ie n. vlnění

leleti (sě), ‑eju, ‑éš (sě) ned. vlnit (se), kolébat (se)

lemězovánie, ‑ie n. vazba (ve stavitelství)

lemiez, limiez, ‑ě m. trám, břevno, deska

lemiezek, ‑zka, ‑zku m. trámec, trámek

léní, léný (jm. tvar lén, léň, kompar. lénějí, lénější) adj. líný, lenivý; zdlouhavý; léň mi (mě)
mluviti nechce se mi mluvit; nelén býti nebýt zatěžko

lénie, ‑ie n. lití

leník v. lénnník

leniti, ‑ňu, ‑níš ned. být líný; váhat, meškat; přech. přít. neleně bez meškání, hbitě, ihned: král
tam poslal tři pány neleně

lénník, leník, lejník m. leník, vazal

léno, lejno n. léno

lenost, lénost, ‑i f. lenost, lenivost; bez lenosti bez váhaní, neprodleně

lenostivý, leňovatý adj. lenivý, lenošivý

lenovati, leňovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. váhat; meškat, lenit: k němu sě jíti nelenovaly

lenstvie, ‑ie, lenstvo n. lenost, zahálka

léný v. léní

lep, lepy (lpa, lpu) m. lep, ptačí lep

lépati, ‑aju, ‑áš ned. nalepovat, přilepovat, slepovat

lépe, lép kompar. adv. lépe, líp; raději, spíš; lépež lépež líp a líp

lepenicě, ‑ě f. lepenice, stavení z hlíny uhnětené se slámou

lepí v. lepý

lepič, ‑ě m. hrnčíř (kdo lepí hrnce)

lépiti sě, ‑p’u, ‑píš sě ned. lepšit se

lepkost, ‑i f. lepkavost

lepký adj. lepkavý, lepivý; slizký, chlípný; Lepké moře Rudé moře

lepot v. lopot

lepota f. lepost, půvab, krása

lepší v. lepý

leptač, ‑ě m. kdo leptá, ničivě působí, rozrušuje

leptánie, ‑ie n. leptání, štípání, hryzení; kousáni, žraní; labužnické jedení, pochutnávání si,
hodování

leptati, ‑cu, ‑ceš ned. štípat, píchat, hrýzt; kousat, žrát; labužnicky ochutnávat, mlsat;‑ leptati
sě hrýzt sě, trápit se

lepý (kompar. jm. lepí, slož. lepší) adj. krásný, slušný; dobrý

les, ‑a, ‑u m. les; dřevo, dříví; plavené dříví, vor

lésa f. lísa, líska (deska z proutí nebo latí s okrajem); podobné zařízení s obrubou vůbec: oltář i
lésu jeho měděnú; proutěná rohož; vor (z kůlů a proutí), loďka

lesák, lešák m. člověk sídlící v lese

lesk, lésk m. lesk; kov: olovo jest nejlacinějšie mezi lesky neb kovy

léska f. lískový keř, líska

lesken, lestken, ‑kna, ‑knu m. kov

lasket, ‑kta, ‑klu m. lesk

leskn‑ v. lskn‑

léskový adj. lískový: léskoví ořechové

lesktánie; lesktati v. lektánie; lektati

leský, lesní, lasný, lesový adj. lesní: zvieřata laská, lasná, lesová; lesnatý: údolé lesnie

lest, lsti f. lest, úklad, úskok, léčka: lest (o kom, proti komu) bráti, klásti, sklásti strojit,
nastrojit úklad; beze lsti bez přetvářky, upřímně; závist: pro našich nepřátel lest k závisti

lestkánie, lestktánie; lestken v. lektánie; lesken

lestník m. lstivý člověk, podvodník

lestný adj. lstný, lstivý, podvodný, podvodnický

léš; lešák v. líti; lesák

léščie, ‑ie n. lískoví, lískový porost

letačka f. létavý živočich, pták: letačky peřěvaté ptáci

letadlo n. pták: letadla, totiž ptáci

létajúcí adj. létající, létavý; rozlézající se, rozšiřující se: trudovatina létajície

le‑tak v. le

létalé, ‑ého zpodst. n. pták

leťalý v. letělý

letanie (trojslab.; ‑n‑ pův, tvrdé), ‑le f. litanie (modlitba složená zpravidla z dlouhé řady
oslovení uvedených knězem a z opakujících se proseb)

létanie, ‑ie n. létáni; ptactvo: všeliké létanie bude sě hniezditi

létati,‑cu, ‑ceš (přech. přít. lécě, lécúc, ‑íc) ned. létat

létě v. léto

lateční adj. letní

letělý, leťalý adj. takový, který letěl a spadl; padlý (takový, který zhřešil): náděje letělých,
totiž hřiešných

letěnie, ‑ie n. letění, let; slétnutí, padnutí, pád

letenstvie, ‑ie n. dobrotivost, přívětivost; nádhera, krása

letenstvo n. důvěrnost, přátelství

letěti, ‑lecu, ‑tíš (příč. čin. letěl, leťal, přech. min. letěv, leťav) ned. i dok. ‑ letět;
sletět, spadnout

létka f. pták; létavý živočich vůbec: krátka mezi létkami jest včela

letkvař v. lektvař

letně adv. mile, pěkně; přátelsky, důvěrně; mírně (ironicky)

letní adj. letní; roční: podlé letnieho počta podle počtu let, podle stáří; jižní: letní vietr

letnicě, ‑ie pl. f. letnice, svatodušní svátky

letniční, letničný adj. letnicový: dnové letniční svatodušní svátky

letničník m. dar kněžím na letnice

letnost, ‑i f. ušlechtilost, dobrotivost (?) (srov. letný^2)

letný^1 adj. dospělý; letitý

letný^2 adj. důvěrný, přátelský; milý; milostný, milostivý; krásný

léto n. léto, rok: dvakrát léta ktvú osenie dvakrát do roka; vščmi lety po všechna léta, po celou
dobu; let dojíti dospět; léta dědiná, léta zemská lhůta, po které byl promlčen právní nárok (3 roky
a 18 týdnů); nové léto nový rok, dávka k Novému roku; adv. (z lok. sg.) létě v létě: jeho rúcho i
zimě i létě jediná žíně byla

letorast, letorasl, letorost, letorostl, ratolest, ratorasl, ratolest, ratolest, ‑i f. ratolest,
letorost

leťujúcí adj. letící, padající

levec, ‑vcě, m. levák

lévka f. hubice (žlábek na okraji nádoby k snadnějšímu odléváni tekutiny)

levlář, ‑ě m. člen rytířského sdružení v Bavorsku, jehož znamením byl lev

levoň, ‑ě m. lev (souhvězdí ve zvěrokruhu)

levský adj. lovaňský; zpodst. n. levské druh plátna

lež, lžě m. lhář

ležák m. dlužník (n. jeho zástupce), který se usídlil u určeného hospodáře, dokud nesplatil dluh;
cizí obchodní služebník usídlený ve městě a poškozující jeho obchod kupováním a prodáváním ve
prospěch svého vzdáleného pána; povaleč

ležákový adj. z „ležák“ (v. t.)

ležénie, ‑ie n. ležení; usazení se dlužníka (n. jeho zástupce) u cizího hospoďáře až do splacení
dluhu

ležěti, ‑žu, ‑žíš (příč. čin. ležal, ležěli) ned. ležet; (o vojsku) tábořit; (o dlužníkovi) být v
„ležení“ donucujícím splatit dluh; (na, kom, na čem) záviset, záležet

ležka, ‑y, lháč, ‑ě m. lhář

lháti, lžu, lžeš ned. lhát; (kým, čím) klamat: dievko ztratiec panenstvie slož vienek s hlavy, neb
jinak budeš vienkem lháti

lhostajenstvie, hostajenstvie, lhostajstvie, hostajstvie, ‑io, lhostajstvo n., lhostejnost, ‑i f.
rozmařilé veselí, potěšení

lhostejně, hostajně adv. lehkomyslně, bezstarostně

lhostejný, hostajný adj. lehkomyslný, bezstarostný, rozmařilý; lhostejný, netečný

lhota, lhóta f. ulehčení, výsada, volnost, svoboda: lhota plemenité vóle volnost k ukájení
pohlavního pudu; klid, pokoj, mír; osvobození od poplatků; osada, statek mající dočasné výsady;
lhůta

lhotiti, ‑cu, ‑tíš ned. ulehčovat

lhtáč v. hltáč

‑li, ‑l, ‑liž příklonná část. a spoj. ‑li, zdali (s významem tázacím): to‑li je mé k ho dóm nové
rúcho ?; živ‑li jest, či‑lí umořen, my neviemy (v. též či, čili); ‑li, jestliže (s významem
podmiňovacím); li‑s či, nebo

lib‑, libo‑ v. též ľub‑, ľubo

libivost, ‑i f. hubenost

libivý, liběvý, libový adj. hubený, netučný, libový

libra f. libra (stará váhová jednotka různé velikosti; česká libra ‑ asi ½ kg)

librařie (trojslab.), ‑ie f. knihovna, skříň na knihy

libský adj. libyjský (od Libye)

líc adv. směrem, čelem: ku Praze líc směrem ku Praze; kněz ku poslu líc přistúpi

líce, ‑ě n. čelist, obličej, tvář; stoju v smutném líci mám smutné vzezření, jsem smuten; jmieti
líce mieru (pokrytecky) se tvářit mírumilovně, blahovolně (srov. licoměrný); dáti, tepati po líci
dát políček, políčkovat; líc, vrchní strana tkanin apod.; pravá stránka, podstata: již dosti znáš
čsti líce; pravý, správný způsob; líce nepravého stádla zdání nepravého stavu

liceměřec v. licoměřec

licoměrničský adj. licoměrný, neupřímný

licoměrstvie, licoměřstvie, ‑ie, licoměrničstvo, licoměrstvo, licoměřstvo n. licoměrnost,
pokrytectví

liceměřec, liceměřec, ‑rcě m. licoměrník, pokrytec

líčce, ‑ě n. líčko

líčiti, ‑ču, ‑číš ned. líčit, upravovat obličej líčidlem; líčit slovy, vyprávět, popisovat; tvrdit,
dokazovat, svědčit (v soudní při): takto proti (němu) líčiechu

lička f. kachna

ličnost, líčnost, ‑i f. sličnost, půvab

ličný, líčný adj. sličný, půvabný, pěkný

lidný v. ľudný

líha (obyč. pl. líhy) f. líha, kláda nebo soustava klád ve sklepě, na kt, se kladou sudy, popř. po
níž se spouštějí

líhanec, ‑ncě m. koláč

lichati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (koho čeho) zbavovat se

lichevní, lichevný adj. lichvářský

lichevník m. lichvář

lichota f. klam, faleš, lest, úskok

lichva f. lichva (půjčování peněz na nepřiměřeně vysoký úrok); úrok

lichvenie, ‑ie n. lichvaření, lichvářství

lichviti, ‑v’u, ‑víš ned. lichvařit

lichý adj. podvodný; zlý, nespravedlivý; prostý, prázdný, zbavený; marný

lijavý, lijěvý adj. lijavcovitý: lijavý, lijěvý déšč liják

liknovati sě, ‑nuju, ‑nuješ sě ned. být liknavý, zdráhat se, váhat; (koho, čeho) štítit se,
odtahovat se, stranit se, vyhýbat se: jako odsúzených liknují sě jich; obtěžovat se: abychom pro
něho umřieti sě neliknovali

lilík m. kadeř, vrkoč; kulička

lilium, ‑ia, ‑uma, m. i n. lilie

liliumový adj. liliový

limbus m. předpeklí (v nábož. představách)

limiez v. lemiez

limon, limún m. citrón

líněti, ‑ěju, ‑ieš ned. línat

linie (dvojslab.; ‑n‑ tvrdé), ‑ie f. čára; řada

lisa f. liška

lísanie, ‑ie n. lísání, lichocení; laskání: lísanie tělesné

lísati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. lísat se; lichotit, laskat

lisátko, lišátko, liščátko, lišťátko n. liščí mládě

lísě, líšě, ‑ěte n. (pl. m. lisenci, lišenci, gen. ‑enec) liščí mládě

lisí adj. liščí

lisicě, ‑ě f. lis, lisovna vína, (vinný) sklep; mučicí nástroj, mučidlo: člověčenstvie, jež jest
bylo na lisici svatého kříže vydáveno

listonošě, ‑ě m. listonoš, posel s písemným sdělením

listovatý adj. lisnatý

lišátko, liščátko; lišenci v. lisátko; lísě

lišě adv. z „lichý“: nesprávně, neprávem; lišě býti čeho být prost, zbaven

líšě v. lísě

lisečě, ‑ě f. přílišnost, nemírnost, přehánění

lišiti, ‑šu, ‑šíš ned. (koho, čeho) činit lichým, prázdným, zbavovat

lišťátko v. lisátko

lit‑, lit‑ v. též ľut‑,ľút

literát m. kdo absolvovat školu, vzdělaný, učený člověk

líti, ľú, léš (imper. lí) ned. lít

litkupník m. dohazovač

lížě, ‑ě f. zářez, znamení na stromě vytvořené odseknutím kůry (na označeni hranic ap.)

loděčský adj. loďkový, pro loďky: v loděčských stavadlech

lodí, ‑ie f. lodie, ‑ie n. loď

lodícě, lodicě, ‑ě, lodíčka, lodička f. loďka, lodička

lodinný adj. lodní

loch m. jáma, sklep; díra, jeskyně, důl

lój, lojě m. lůj

lojík m. kousek loje

lojika, lojka f. logika

lokač, ‑ě m. kdo loká, htlavě pije, hltoun

loket, ‑kte m. loket; stará délková míra (asi 59 cm)

loktati v. lektatí

loktek, ‑ketka m. loktík, lokýtek

loktušě, ‑ě f. velký šátek, plachetka, plena, roucho; uzel, ranec

lom m. praskot, hluk; zápas, boj; porážka; průlom (ve skále ap.)

lombard‑ v. lambard

lomiti, ‑m’u, ‑míš ned. lámat; (čím) třást, lomcovat; lomiti rucě lomit rukama; lomiti co pod sě
podmaňovat, podrobovat si; ‑ lomiti sě dávit; (s kým)

lomozitel, ‑e m. zápasník

lomoziti, ‑žu, ‑zíš ned. (kým, koho) lomcovat, lámat, trhat, trápit, trýznit; ‑ lomoziti sě zápasit

lomozitý adj. zhoubný

lomoženie, lomozenie, ‑ie n. trápení, trýznění

lonější adj. loňský

lóno n. lůno, klín; mořský záliv

lopot, lepot, ‑f. lopota f. starost, soužení, trampota

loskomina v. laskomina

loskot m. hukot, hřmot; šelest

losní, losný, losový adj. losovací, losový: dni losné

lot m. jednotka váhy (přibližně 17 g.)

lotr, latr m. lotr, lump; pl. lotři služebnictvo, chasa

lotrovati, ‑uju, ‑uješ ned. provozovat lotrovství; (jako lotr) se toulat, žít ve vyhnanství

lotrovina f. pouliční dav, sebranka, lůza

lotrovní, lotrový, lotrský adj. lotrovský

lotrstvo n. lotrovství

lotryni, lotryně, ‑ě f. zlotřilá žena

lotřec, lotrcě (dvojslab.) m. lotřík

lovba f. lov, lovení; úlovek

lovcový adj. lovecký, lovčí, lovcův

lovčí, ‑ie i ‑ieho m. lovčí (správce myslivosti u panovnického nebo šlechtického dvora)

lovčieřstvie, ‑ie n. úřad lovčího

lovečský, lovný, lovový adj. lovecký

lovký (jm. tvar lovek) adj. obratný, hbitý (?); sobě řit lovka zadnice sama sobě připadá obratná

loza f. kmen (stromu); bludná loza modla (hanl.)

ložce, ‑ě, ložečko, ložičko n. lůžko, postýlka

lože, lóže, ‑ě n. lože, postel; pravé lože manželské: děti pravého lože; zlé lože nemanželské;
děloha

lpavý adj. snadno ulpívající, lepivý

lpěti, lpieti, lp’u, lpíš ned. lpět, ulpívat, lnout; být přilepen; starosta, jenž u nosidl lpieše
byl přilepen (zázrakem mu přilnuly ruce, když se dotkl nosítek); v tomto dvém přikázání všecko
právo lpí tkví, spočívá

lpíti, lp’u, lpíš ned. lepit: tiem lpem duše jest v svém peří lpena

lsknatý, lesknatý adj. lesklý, třpytivý

lsknúti, lesknúti, sklnúti (dvojslab.) (sě), ‑nu, ‑neš (sě) ned. lesknout se

lsknutý, lesknutý adj. lesklý; třpytivý

lstíti, lšču, lstíš ned. (koho) klamat, obelstívat

lstivec, ‑vcě m. lstivý člověk

lstivohledný adj. lstivý

lščavý, lšťavý adj. lesklý; třpytivý

lščenie, ‑ie n. lesk, třpyt

lščieti sě, lšču, lščiš sě ned. lesknout se, zářit, třpytit se

lšťavý v. lščavý

ľú; lúb v. líti; lúbě

ľub, ľúb m. miláček

lubadlo, libadlo n. pacifikát (kříž s ostatky, který se v kostele podává k políbení)

ľúbati, ‑aju, ‑áš ned. líbat

lúbě, ‑ě, lúb, ‑i f. loubí, podloubí; přístřešek

ľubeznost, ‑i f. líbeznost, půvab; libost

ľúbezný, líbezný adj. líbezný, půvabný; libý: bohu líbezná trpělivost; v času líbezném libovolném

ľubička, libička f. milenka

ľúbiti, líbiti, ľúb’u, ‑bíš ned. milovat, mít rád, mít v oblibě; líbat; ‑ ľúbiti sě, líbiti sě
líbit se

ľubo, ľúbo část. kéž: ľubo by sě vzvedly cěsty mé; ľubo ‑ľubo, libo ‑ libo, lib ‑ lib spoj. buď ‑
buď, ať ‑ ať, ať ‑ nebo: lib kup, lib nekúpi

ľubolíčka, ľublíčka, libolíčka, liblíčka f. dívka pěkné tváře, krasavice

ľubomyslička, libomyslička f. žena libé mysli

ľubost, ľúbost, libost, líbost, ‑i f. libost, potěšení, láska, rozkoš, záliba; dobrá ľubost
zalíbení; svá ľubost sebeláska; k ľubosti podle libosti

ľubóstka, libóstka f. libůstka, potěšení; choutka

ľubostný, libostný adj. libostný, libý, příjemný

ľuboščě, liboště, ‑i pl. f. libost, rozkoš, potěšení: v světských libostech

ľubovati, ‑uju, ‑uješ ned. milovat, mít rád

ľubý, libý adj. libý, milý, příjemný

lucek, ‑cka m. lucifer, ďábel

Lucí, Lucia, ‑ie, Lucijě, ‑ě f. Lucie

lúč, ‑i f. louč, pochodeň; dřevo, z něhož se dělají louče; sosna, borovice

lučák m. oštěp; prak

lučcový adj. z lučec: stroj lučcový

lučec, ‑čcě, lučček, ‑čečka, ‑čečku m. strunový hudební nástroj (podobný luku)

lučenie, lúčěnie, ‑ie n. hod, vrh, hození, házení, vrhání

Lučěnín, ‑a (pl. Lučěné, gen. Lučan) m. Lučan, příslušník někdejšího kmene Lučanů (zhruba na
dnešním Žatecku)

lúčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. házet, vrhat

lučiský v. lučský

lučišče, lučiště, ‑ě n. luk, lučiště; natáhnúti lučišče napnout luk

lučiščný, lučiščový adj. z „lučišče“: na dostřelení lučišťovém na dostřel luku

lučiti, ‑ču, ‑číš dok. hodit, vrhnout: kamenem lučiti; odvrhnout, odmítnout: ostanú v svém ponížení
lučíce od sebe všechny pochvaly; ‑ lučiti sě hodit se k něčemu, dychtit po něčem: šlechta sě vždy
ke cti lučí

lúčiti, ‑ču, ‑číš ned. loučit, odlučovat, rozlučovat; ‑ lúčiti sě (od čeho) odlučovat se,
odchylovat se

lúčový, lúčěvý adj. loučový: dřěvo lúčové

Lučsko n. Lucko, území někdejšího kmene Lučanů (zhruba dnešní Žatecko)

lučský, lučiský adj. lucký (v. Lučsko)

ľud, ‑a, ‑u m. lid; ľud obecný světští lidé, laikové

ludač, ludař, ‑ě m. kdo obluzuje, klame, podvodník, svůdce

ludařstvie, ‑ie, ludařstvo n. podvodnictví, šejdířství

ludba f. šálení, klam

ľudičkové, ‑óv pl. m. lidičky

ľudé, ľudie, ‑í, ludové, ‑óv pl. m. lidé

lúditi, ‑z’u, ‑díš ned. (kým) mámit, klamat, podvádět; (koho) vábit; (čso) dožadovat se čeho;
loudit

ľudmě adv. před lidmi, naoko, klamně

ľudmý adj. klamný

ľudnost, ‑i f. lidnatost

ľudný, lidný adj. lidnatý

ludosvětec, ‑tcě m. kdo obluzuje, klame, podvodník

ludosvětstvie, ‑ie n. obluzování, klamání

ľudský adj. lidský

luh m. luh, les, háj, lesní palouk

lúh, luha, lúha, ‑u m. louh

luhový adj. lužní, lesní

luk m. luk; oblouk u sedla

lúkot, ‑i f. loukoč

ľulek, ‑lka m. lilek

lumbard‑ v. lambard

luna f. paprsek, zář; luna měsiečná měsíční paprsek

luník m. luňák

lunúti, ‑nu, ‑neš dok. (po kom) vrhnout se za kým, začít pronásledovaní

lúpež, ‑ě m. loupež; lup, kořist

lúpežový adj. kořistní, uloupený, ukořistěný

lúpežstvie, ‑ie n. loupežení, kořistnictví

lupina f. slupka; rybí šupina

lúpiti, ‑p’u, ‑píš ned. (koho z čeho) loupit, olupovat (koho oč), vykořisťovat

luskomina v. laskomina

luščina, luština f. slupka (lusku)

luščiti, luštiti, ‑šču, ‑ščíš ned. vylušťovat (vybírat z lusků); násilím dobývat, vydírat

ľut, ľút, ‑i f. náhlost, prudkost, krutost, divokost; bez luti lehce, snadně

ľutba f. hrožení; ľutbu tvořiti vyhrožovat

ľútě, lítě adv. hrozně, velmi

ľutec, litec, ‑tcě m. lítý člověk, zuřivec

ľuticě, ‑ě f. lítice, zuřivá žena

lútnicě, ‑ě f. loutnička

ľutnost, ‑i f. prudkost, divokost

ľutný, litný adj. prudký, divoký, hrozný, krutý

ľútost, lítost, ‑i f. lítost, slitování

ľútostivý, lítostivý adj. lítostivý, milosrdný

ľútostný adj. lítostný, útrpný, dobrotivý

ľútoščě, ‑i pl. f. lítost

lútový, lutový adj. křehký, chatrný; marný

ľútý, litý adj. lítý, prudký, ostrý; zlý, hrozný, divoký, ukrutný, zuřivý

lúzanie, luzánie, ‑ie n. tupení, zesměšňování

lúzati, luzati, ‑aju, ‑áš ned. tupit; zesměšňovat

lúzenie, ‑ie n. klamání, klam

luznost, ‑i f. vábnost, vnadnost

lúžě, ‑ě f. louže

lvátko, lvíčátko, lvíčě, ‑ěte n., lvíčenec, ‑ncě m. lvíče

lvík m. malý, mladý lev

lvový adj. lví

lyčěný adj. lýkový, lýčený

Lyda f. Lýdie (země)

lysec, ‑scě m. lysý, plešatý člověk

lysicě, ‑ě f. lysina

lýtka f. lýtko

lyziti sě, ‑žu, ‑zíš sě ned. usmívat se

lýžěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. lichotit se; dychtit (po kom)

lzáti, lížu, ‑eš ned. lízat

lzě adv. zápor. nelzě lze, nelze: u boha všecko lzě jest; totoť nelzě bude tobě to nebudeš moci

lžek, ležka m. lhář

lžový adj. lživý, klamný, šalebný

#M

ma zájm. (du.) my (dva) (v. též vě)

mácanie, mácěnie, ‑ie f. ohmatávání

Macedo, ‑a m. Makedonský, tj. Alexandr Veliký

Macedonie (čtyřslab.), ‑ie f. Makedonie

macechový adj. macešin, maceší

mácěti, ‑ěju, ‑ieš ned. ohmátávat, omakávat, hmatat

magnes, magnet m. magnet

Machomet m. Mohamed

machtovati, ‑uju, ‑uješ ned. mácat, mávat, pohybovat: rukama machtují

máj, ‑ě m. květen; máje, májka

majně adv. skrytě, tajně (?)

Majtburčěnín, ‑a (pl. Majtburčěné, gen. ‑čan) m. Magdeburčan

Majtburk, Majdburk m. Magdeburk

makajúcí, makavý adj. hmatatelný

makati, ‑aju, ‑áš ned. hmatat, omatávat (v. též smakati)

makovicě, ‑ě f. makovice; báň na věži

makovičný adj. věžní (z makovicě, v. t.)

malát m. malomocný; malomocenství

malátný adj. malomocný

malátstvie, ‑ie, malátstvo n. malomocenství, lepra

mále, ‑e f. malost

malečko, malechno adv. maličko; za malečko, za malečkem (postáti) maličko, kratičkou chvíli

maledušnost, ‑i f. slaboduchost

maléř, ‑ě m. malíř

malevati v. malovati

malcha f. kožená nádoba

maličátko n. děťátko

malicherný, malichný adj. (velmi) malý (v. též maľúčký)

máliti, ‑ľu, ‑léš ned. činit malým, zmenšovat, zlečovat

malítký v. maľúčký

málo n., čísl. a adv. málo, nemnoho; krátce, jen trochu: na mále krátce, nedlouho: málem (před
kompar.): málem viece o málo; u (v) mále málo, krátko, krátký čas; za málo, za málem (za)málo,
(za)krátko, (v)krátce, krátký čas, chvilku

malomocněti, ‑ěju, ‑ieš ned. stávat se malomocným

malomocnicě, ‑ě f. malomocenství, lepra

malovanec, ‑ncě m. malovaný člověk, pouhý obraz člověka (nikoli skutečný člověk)

malovánie, malevánie, ‑ie n. malba, obraz

malovati, malevati, ‑uju, ‑uješ ned. malovat

maľúčko, maľúčkno, maľútko adv. maličko

maľúčký, maľúchný, maľútký, maľútkný, malítký adj. maličký, malinký (v. též malicherný)

malvazie, ‑ie n. malvaz, sladké bílé víno

malý (kompar. jm. mení, f. menši, n. menše; slož. menší; superl. námenší) adj. malý; v malých
letech v několika málo letech; malí nepřietelé málo nepřátel; malý chléb málo chleba; menší
menšieho sebemenší

malžena, malženka f. manželka

malženstvie, ‑ie, malženstvo n. manželslví

mamonový adj. mamonářský; mamonová zlost hřích lakoty

maňas, ‑a m. panák, figura, socha; modla

mandl, ‑a m. mandla f. mandle (plod): mandlovník

maniti, ‑ňu, ‑níš ned. činit manem (poddaným), podmaňovat

manstvie, ‑ie, manstvo n. manství, poddanský poměr, léno

manstýř, ‑ě m. klášter

mantléř, ‑ě m. obojetník

manúti, ‑nu, ‑neš dok. mávnout, pokynout

manželný adj. manželský

margarita f. margarit m. perla

Maria, ‑ie (dvojslab.), Marijě, ‑ě f. Marie

marinář, mařinář, marnář, marnéř, ‑ě m. námořník, plavec

markrabie (trojslab.), ‑ie m. markrabí

markrabin, markrabóv adj. markraběcí, markrabský, gen. poses. markraběte

marnář, marnéř v. marinář

marnochlubný adj. vychloubačný

marnomluvenie, ‑ie n. plané povídání, žvanění

marnomluvný adj. upovídaný, užvaněný

marnost, ‑i f. marnivost; nicotnost

marnóstka f. marnůstka, nicotnost

marnotracenie, ‑ie n. marnotratnictví

marnotrátcě, ‑ě m. marnotratník

marný adj. daremný, nicotný, pomíjivý; chatrný, bídný

marštale, marštal, ‑e f. stáj pro koně, konírna

marštaléř, maštaléř, ‑ě m. správce konírny

mářěti, ‑ěju, ‑ieš ned. mdlít, ochabovat

Maří, ‑ie f. Maří (Marie)

masař, ‑ě m. řezník; kat

masný adj. masný, s masem souvisící; tělo masné z masa

masojiedek, ‑dka m. pes (žeroucí rád maso), pejsek

másti v. miesti

mastidlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. hotovitelka mastí, mastičkářka

mastnost, ‑i f. tuk

maštaléř; mátě v. marštaléř; máti

maternicě, ‑ě f. materník, mateřník m. děloha, placenta

materný, mateřný, mateří adj. mateřský, matčin

mateřie (trojslab.), ‑ie f. matérie, látka, hmota; předmět

mateřin adj. matčin

máti, mátě, gen. mateře (pl. matery) f. matka

matloka f. hatlanina, žvanění

matně v. mětně

matný adj. chatrný, ubohý; špatný, hloupý

matorný adj. zralý, dospělý, vážný

matras, ‑a, u m. peřina, poduška

matrikát m. hatlanina, žvanění

matu v. miesti

mazáček, ‑čka, ‑čku, mazanček, ‑nečka, ‑nečku m. (mazaná) placka

mazanec, ‑ncě m. druh pečiva; Pomazaný (o Kristovi): Kristus, česky mazaný neb mazanec

mazánek, ‑nka, mazaný m. Pomazaný (o Kristovi): proti mazánku božiemu

mazánie, ‑ie n. mazání, pomazání: mazánie králevské

mazanina f. hliněná výplň dřevěné stavby

mazati, ‑žu, ‑žeš ned. mazat; psát: črnidlem mazati na papier; upravovat obličej líčidlem, líčit

mázdra f. blána: mázdra vaječná; blána do okna místo skla; pergamen

mázhúz, mázhauz, ‑a, ‑u m. síň, předsíň; síň, která sloužila k shromážděním obecní rady

mčieti, mču, mčíš ned. vléci, táhnout; hnát; ‑ mčieti sě hnát se: vsědl na kóň i mčal sě do Prahy

mdel v. mdlý

mdléti, ‑eju, ‑éš ned. umdlévat, slábnout

mdlíti, mdľu, mdlíš ned. činit mdlým, oslabovat

mdloba, mdlost, ‑i f. slabost; mdloba

mdlý, medlý (jm. tvar medl (jednoslab.), mdel; kompar. jm. mdlejí) adj. slabý, nepevný, ochablý,
unavený

‑mecietma v. desět

meč, ‑ě m. meč; přietelé po meči příbuzní po otci

měčen adj. zbit, ztlučen: ktož je palicemi méčen

měčěti, ‑ču, ‑číš ned. mečet

mečieř, ‑ě m. výrobce mečů, mečíř

mečonošě, mečěnošě, ‑ě m. mečonoš

Med m. Méd (obyvatel starověké Médie)

‑medcietma v. desět

měděnicě, medenicě, ‑ě f. měděná nádoba, mísa

Mediolán, Medulán m. Milán (město v Itálii)

medký adj. sladký, příjemný

medle; medlý v. mnedle; mdlý

medník m. perník, marcipán

medský adj. médský, z Méd

medvězí, nedvězí adj. medvědí

mehlný (dvojslab.), mhelný adj. mlhavý

mehnúti, ‑nu, ‑neš dok. ponout mihnout; mehnúti okem mrknout

méhodiek, měhodiek v. diek

mech, mcha, mchu m. mech: kamýk mchem sě obalí

měch m. měch, pytel; váček na peníze

mějdiek, mějhodiek v. diek

měkkost, ‑i f. měkkost; rozmařilost

měkký (jm. tvar měkek) adj. měkký; mírný, lahodný, jemný; změkčilý, rozmařilý

měkútký adj. měkoučký

měl, ‑a, ‑u m. mělčina

Melán m. Milán

mele, ‑e f. mela, nepokoj, zmatek, rvačka

mělitký v. měľútký

mělný adj. sypký: múka mělná

mělost, ‑i f. rozdrobenost

měľútký, mělitký adj. drobounký, droboučký

měn, ‑a, ‑u m. míra: bez měna bez míry, bezpočtu

měna f. měnění; změna, klam; výměna měny, vyměňování peněz; cenná, skvostná věc, látka: z bohatéj
měny z cenného materiálu

mení v. malý

měnič, ‑ě, měnitel, ‑e, měnník m. penězoměnec, směnárník

měnitě adv. střídavě

měnitý adj. proměnný

měnník v. měnič

měnníkový adj. směnárenský, směnárnický

menší v. malý

mentiti, ‑cu, ‑tíš ned. lhát

merhovaný adj. strakatě pruhovaný

měrně adv. s mířením; jistě, najisto

měrný adj. měrný, měřicí

měrozemný adj. zeměměřičský

měřičový, měřičěvý adj. měřicí

měřiti, ‑řu, ‑říš ned. měřit; přiměřovat, přirovnávat; vážit, cenit; odvážit se

měsiecový adj. měsíční, gen. poses: měsíce: prvý den měsiecový

meslo n. pruh

mest, msta, mstu m. mošt

městce, ‑ě n. městečko

městišče, městiště, ‑ě n. místo, půda, město

měšček, ‑šečka, ‑u m. malý měšec, míšek, váček, pytlík

měščěnín, měštěnín (pl. měščéné, gen. měščan) m. měšťan, městský člověk

měščka, měštka f. měšťanka

měšečník m. kdo dělá měšce; kdo krade (uřezává) měšce, kapsář

meškáníčko n. zastavení, menši zdržení

meškánie, ‑ie n. meškání, zdržení, zastavení; bez meškánie bez meškáni, ihned

meškati, ‑aju, ‑áš ned. (čím, v čem, s inf.) meškat, otálet, váhat; (koho, co) zameškávat,
zmeškávat; (koho, co, v čem) zanedbávat

meškavý adj. váhavý

mešný adj. mešní: rúcho mešné

mešpor v. nešpor

met, mta, mtu m. korec (dutá míra sypkých věcí, 0,9 hl): sto mtóv pšenicě

mět, ‑i f. matení, zmatek

metati, mecu, ‑ceš ned. házet, vrhat; krychle, kostky metati hrát v kostky; metati kým na kóžu
činit co na potupu komu; ‑ metati sě tančit

metec, ‑tcě m. tanečník, kejklíř

metelný adj. z „metla“: rána metelná metlou

mětenie, ‑ie n. matení

měteš v. miesti

mětež, ‑ě m. zmatek, pobouření

mětežník m. působitel zmatků

mětně, matně adv. z „matný“: špatně, neobratně

‑mezcétma, ‑mezcietma, ‑mezcitma, ‑mezdcietma v. desět

mezdnář, ‑ě m. námezdní pracovník, kdo pracuje za mzdu

mezě, ‑ě f. mez, hranice; okraj (stránky v rukopise, v knize)

mězený (prst) zpodst. m. prst vedle malíčku (na kterém se nosí prsten), prsteník

mezh, mzha, mezk, mezek, ‑zka m. mezek

mezi předl. (s akuz., s instr.) mezi; mezi tojú, tojí mezitím, místy; mezi dcietma v. desět; mezi
stoma mezi dvěma stovkami: sedm a osmdesát mezi stoma let dvě stě osmdesát sedm

mezislúpný adj. mezi sloupci: číslo mezislúpné v mezeře mezi sloupci v knize, v rukopise

mezizemný adj. mezizemský: mezizemné cěsty

mezk v. mezh

mezkyně, ‑ě f. mul, mula

mezní adj. hraniční

mhelný v. mehlný

mhla f. mlha

mlhavý, mhlový adj. mlhový, mlhavý, mlžný

mhúrati, ‑aju, ‑áš ned. mžourat, mrkat

mieč, ‑ě m. míč

miehodiek, míhodiek v. diek

mieniti, ‑ňu, ‑níš ned. mínit, domnívat se: mienil chtě jmieti že bude mít; mít úmysl; (na co)
pomýšlet; (k komu) obracet mysl

mier, mier‑ v. mír^1, mír

miera f. míra; mieru jmieti zachovávat; bez miery mnoho; pod měrú mírně, skrovně; hodujie miera
vyhovující: miera slušná co je slušné, slušnost; miera dobrá co je dobré, dobrota; neustavičná
miera nestálost; býti v nešlechetné mieřě nešlechetný; lstivú měrú lstivě; u mieru, u mieřě s
mírou, nemnoho, trochu; u pokornéj mieřě pokorně; v‑ne‑u‑mieře nemírně, mnoho; v tu mieru, v téj
mieře v tu chvíli; nyní, hned, v tom způsobu, v ten způsob, v tom stavu, v tom případě; býti v téj
mieře pohotově, po ruce, přítomen; měřice

mierně adv. trefně, výstižně; přesně; přiměřeně

mierný, mírný adj. kdo zachovává mír, pokojný, mírumilovný; mierný někomu věrný; mírný; přiměřený

mieřiti, mířiti, ‑řu, ‑íš ned. mířit; smiřovat

miesiti, ‑šu, ‑síš ned. mísit, míchat

miesti, másti, matu, měteš ned. hníst.; mást; ‑ miesti sě mísit se, motat se, plést se; mást se:
měte mi sě mate se mi (na mysli)

miestko n. místečko

miestný adj. zabírající místo, hmotný

miesto n. místo; miesto držěti zaujímat místo; k miestu přivésti provést, uskutečnit; toho miesta
hned, na místě; na miesto úplně, zcela; na tom miestě, v tom miestě tehdy, hned tehdy, ihned

miešek, ‑ška, ‑šku m. míšek, váček

miešěti, ‑ěju, ‑ieš ned. míchat, mísit; ‑ miešěti sě mísit se; plést se, zmateně se pohybovat

mieška f. pobouření, zmatek

mietati, ‑aju, ‑áš ned. cuchat

miezha, miezka f. míza

miežditi, ‑ždu, ‑ždíš ned. mámit, klamat, očarovávat

mih m. mihnutí, mžiknutí

míhati, ‑aju, ‑áš ned. míhat mžikat: míhati okem

míle, mile adv. mile, laskavě, ochotně, rád

milej, ‑ě, milelík m. milovník

milíček, ‑čka m. (demin. z „milík“): miláček

milička f. oblíbenkyně, milenka

milík m. oblíbenec, milenec

míliti sě, ‑ľu, ‑líš sě ned. (komu) být milý, líbit se

militký v. miľutký

milomudřec, ‑drcě m. filozof

milosrdie, ‑ie n. milosrdenství, milosrdné skutky, smilování

milosrditel, ‑e m. slitovník

milosrdnúcí adj. milosrdný, slitovný

milost, ‑i f. láska: milost ženská láska k ženám; milost čeho láska k čemu; milostí jiej žžieže
prahl k ní láskou; milost, milosrdnost: na milost něčí sě dáti, na milost jíti dát se na milost; na
boží milosti na pravdě boží (o mrtvém); k milosti přijieti vzít na milost; přízeň: milost svoji
vypoviedati vzkazovat svou přízeň; z milosti milostivě; pod milostí pod ztrátou milosti; milost
hospodnie milost, přízeň pánova (v. též miloščě)

milostivě, milostívě adv. milostivě, laskavě, s láskou; milosrdně

milostivec, ‑vcě m. slitovník

milostivenstvie, ‑ie n., milostivost, ‑i f. milostivost, laskavost, mírnost, dobrotivost,
milosrdnost

milostivicě, ‑ě f. slitovnice

milostivý adj. milostivý, laskavý, dobrotivý; milosrdný

milóstka f. slabá láska, malé zalíbení: malá a mdlá miluostka k bohu

milostně adv. láskyplně

milostnicě, ‑ě, milostnička f. milovnice; milenka

milostník m. milovník; oblíbenec, milec

milostný adj. milostivý, laskavý; milovaný

miloščě, miloště, ‑i pl. f. milost, láska; pro miloščě, miloščěmi láskou, z lásky, pro lásku: pro
miloště obraz jeho sobě malovala; miloštěmi musili by umřieti (v. též milost)

milovně adv. láskyplně, s láskou, z lásky

milovatelný, milovatedlný (pětislab.) adj. milující, milostivý

milovnicě, ‑ě f. milovnice; tvá silná milovnicě která tě silně miluje

milovník m. milovník; oblíbenec, milec

milovný adj. milující, láskyplný

milúcí adj. přemilý, rozmilý

miluška f. milá, milenka

miľutký, miľútký, militký adj. miloučký

mimo adv. a předl. (s akuz.) mimo, kromě; před, nad; mimo všecko nade všecko, především; mimo právo
proti právu, nezákonně; lidé chtie býti ve cti mimo jiné před jinými; jedny větší žádostí mimo
druhé milovati než druhé

mimochodník m. mimochodník, lehký cestovní kůň

mina f. láska; upomínka

minister, ‑stra m. nižší představený klášterní

minovati, ‑uju, ‑uješ ned. míjet, pomíjet; jít mimo, jít kolem

minúcí adj. pomíjející, časný

minující, minující adj. míjející, pomíjející; jdoucí kolem, mimo

minulý adj. minulý; pomíjející

minutelný, minutedlný (čtyřslab.) adj. pomijející

minúti, ‑nu, ‑neš dok. minout, pominout, přestat; opominout, vynechat, nedbat: minúti právo;
prominout: minúti vinu; miň kalich tento ote mne ať mě mine; zanechat: miň tu řěč zanech té řeči; ‑
minúti sě (s kým, čím) minout se, vyhnout se, uvazovat se, ujít: jedinému tobě s smrťú jest sě
minúti; snad sě tu a túhú minem zbavíme se starostí

minutý adj. minulý, uplynulý; pomíjející

mír^1, mier m. mír

mír^2 m. svět

mírný v. mierný

mířenie, ‑ie n. smiřování, smír

miřitel, ‑e, miřitelník, miřitedlník (čtyřslab.) m. smiřovatel, usmiřitel

miřitelnicě, miřitedlnicě (pětislab.), ‑ě f. smiřovatelka, usmiřitelka

mířiti v. mieřiti

mísa f. mísa: o mísu sědati sedat kolem mísy, společně jíst; na svú mísu na svůj prospěch

misati, ‑šu, ‑šeš ned. hynout

misera; miserný v. mizera; mizerný

miska f. miska; na svú misku na svůj prospěch

misterní; misterný v. mistra; mistrný

mistr, mistr (jednoslab.), mistř, ‑ě m. mistr, znalec, vědec, učitel

mistra, mistrní (dvojslab.), mistřní, misterní, mistrně (dvojslab.), ‑ě f. mistryně, učitelka

mistrný (dvojslab.), misterný adj. mistrný, výborný

mistrovánie, ‑ie n. mistrování; zdokonalování, úprava

mistrovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit mistrem; počínat si, mít vliv jako mistr; učit, tvrdit po
způsobu mistrů; poučovat, posuzovat, (domněle) napravovat; strojit, připravovat, provádět: jedna,
mimo druhú mistruje svá kúzla

mistrovný adj. mistrný, mistrovský

mistrovský, mistrový, mistrský (dvojslab.), misterský, misteřský adj. mistrovský, mistrův, gen.
poses. mistra, mistrů

mistrovstvie, ‑ie, mistrostvo, mistrstvie (dvojslab.), misterstvie, ‑ie n. mistrovství; mistrovská
hodnost; učení, učenost (mistrů): mnohé mistrovstvie divoké podivné nauky; umění, umělost

mistryni, mistryně, mistřině, ‑ě f. mistryně

mistř; mistřní v. mistr; mistra

mizera, misera f. bída; mizera, darebák: mizero nevlídná

mizerník m. mizera, darebák

mizerný, miserný adj. bídný, ubohý; mizerný, darebný

mketnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. kmitnout se, mihnout se

mketnutie, ‑ie n. kmitnutí, mihnutí

mkytati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. kmitat se, míhat se; pobíhat

mlád, mláď, ‑i f. mladost; z mládi, za mládi za mladosti, v mládí, zamlada

mladček, ‑dečka m. chlapec, mladíček

mladě adv. nedospěle; nerozvážně, ukvapeně

mladec, ‑dcě m. mladík, mládenec, chlapec

mládencový, mládenčí adj. mladický, dětský; mladíkův, chlapcův

mládenček, ‑denečka, m. chlapeček, mládeneček

mládenec, ‑ncě, mládenek, ‑nka, mladic, ‑ě m. chlapec, jinoch

mladicě,‑ě, mladička f. mladice, děvče, dívka

mladičstvý adj. mladý, útlý

mladichný, mladitký adj. mladičký

mladiti, ‑z’u, ‑díš ned. činit mladým; osvěžovat

mladně adv. v mladém věku

mladý (kompar. jm. mlazí, mlazši, mlazše, slož. mlazší) adj. mladý, nedospělý; mladý skutek
nerozvážný čin; z (za) mladu v mladosti, za mladosti, od mladosti; mlazší, mladší, mlajší zpodst.
m. učedník; nižší úředník

mláka f. bahno, bažina, močál

mlaščěti, mlaštěti, ‑šču, ‑íš ned. mlaskat

mlat m. mlat (stará válečná zbraň podobná kladivu)

mlatba f. mlácení, sklizeň

mlatebna, mlatna, mlatnicě, ‑ě f. mlat, místo, kde se mlátí; stodola

mlatební, mlatebný adj. sloužící k mlacení: vóz mlatebný

mlázě, ‑ě f. mlází

mlazí, mlazší v. mladý

mlčavý adj. mlčenlivý

mlčěčky, vmlčěčky, umlčěčky adv. mlčky, zticha

mlčědlnost (trojslab.), mlčělivost, mlčědlivost, ‑i f. mlčenlivost

mlčenec, ‑ncě m. kdo mlčí, nemluva

mlčěti, ‑ču, ‑číš ned. mlčet; (čeho) zamlčovat: lidé svých vin mlčie; což smy slyšěli, toho
nemlčímy

mléčné zpodst. n. mléčné jídlo

mléti, melu, meli, ‑leš ned. mlít; zle sě mele zle se vede, daří

mlsěnie, ‑ie n. mlsání

mluvcě, ‑ě m. mluvčí, zvěstovatel

mluvějúcí adj. mluvící

mluviti, ‑v’u, ‑víš ned. mluvit; mluviti jednu řěč mluvit jednou, stejnou řečí; jeho čest budú po
sté let mluviti hlásat; mluviti komu mluvit ke komu, povídat komu; mluviti na koho žalovat,
pomlouvat; mluviti zač přimlouvat se

mluvný adj. výřečný, výmluvný; múdrost jazyky činí mluvné

mluvúcí, mluv’ujúcí, mluvijící adj. mluvící

mlynný, mlýnový adj. mlýnský

mnedle, medle (z „mne dle“ pro mne) adv. tedy, pak: mnedle odkud ta otázka odkud tedy, odkudpak

mněnie, ‑ie n. domnění, domněnka

mněný adj. domnělý

mnieti, mňu, ‑íš ned. mínit, domnívat se; jej ne člověka, ale ďábla mniechu domnívali se, že to
není člověk, ale ďábel; co mnie tato svědečstvie co znamenají mní mi sě, by…, že… domnívám se, zdá
se mi; mňu z toho hřiechu domnívám se, že je to hřích mňu koho jakého, koho kým považuji za;
Alexander sě mněl jsa čilejí domníval se, že je čilejší, hbitější; mňu sě blúditi myslím, že;
mniech ztepa všě kniežata že ztepu, porazím

mnichota, ‑y m. mnich

mnichovský, mnichový, mniší, mníškový adj. mnišský

mnoho n., čísl. a adv. mnoho, velmi; tak mnozě velice, tolik; mnoho‑li kolik; u mnozě, ve mnozě
četně, hojně; po mnohu často

mnohomluvenie, ‑ie n. mnohomluvnost

mnohomúdrý adj. velmi učený, přemoudrý

mnahonádst(e), mnohonáct, ‑i čísl. mnoho (víc než deset)

mnohonásobkrát čísl. mnohokrát

mnohoobročník m. mnohoobročník, kněz formálně zastávající několik církevních úřadů, z nichž mu
plynul důchod (obročí)

mnohost, ‑i f. množství

mnohý (kompar. jm. množějí, slož. množší) adj. mnohý; mocný, veliký

mnozě adv. velice, mnoho (v. též mnoho)

množnost, ‑i f. hojnost, velikost

množný adj. mnohý, hojný

množovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zmnožovat se, zvětšovat množství

množsky adv. množně v množném čísle (ve významu gramatickém)

množstvie, ‑ie n. množství; lid

moc, ‑i f. moc, síla: bych miloval tě ze všěch mocí svých; násilí; vliv, vláda, mohutnost;
množství; adv. přěsmoc přemíru

moci, mohu, móž(eš) (aor. moh, može) ned. moci; mít moc (nad čím): nad čím která z nás móže, toho
tobě vždy pomóže; kak jak moha pokud možno; móže, móž možno, lze: božstvie nemóž uzřieti

mocně adv. silně, s mocí, silou; v moc, do moci: v své se mocné uvázati ujmout se držení, vzít v
držbu

mocněti, ‑ěju, ‑ieš ned. stávat se mocným

mocniti, ‑ňu, ‑níš ned. činit mocným

mocnost, ‑i f. moc, síla

mocný adj. mocný, silný; mohoucí, schopný: vzkřiesiti jest ho mocen bóh; mocen býti mít ve
vlastnictví; mocen býti koho mít moc nad kým

mocovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. namáhat se

močidlo n. louže, močál, bažina

modla f. modla; místo k modlení, modlitebna

modlák m. modlář

modlářový adj. modlářský, modlářův

modlba (dvojslab.) f. modlitba, modlení; modla

modlebna f. modlitebna, chrám

modlebný adj. modlicí; modlářský

modlekánie, ‑ie n. modlení (hanl.)

modlič, ‑ě m. prosebník, ctitel

modlichati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. vytrvale prosit

modlitevna, modlitebna, modlitevnicě, modlitebnicě, ‑ě f. modlitebna, synagóga

modlitevník, modlitebník m. kdo se modlí, prosebník

modlitevný, modlitebný adj. modlitební: dóm modlitebný modlitebna

modlitva, modlitba f. modlitba

modlník (dvojslab.), modlosluha, ‑y m. modlář, modloslužebník

modlný (dvojslab.) adj. hodný modlitby

modlosluhovánie, modloslužebenstvie, modloslúženie, modlosluženstvie, ‑ie n. modloslužba,
modloslužebnictví

modloslužník m. modloslužebník

modloslužný, modlotvorný adj. modloslužebný

modlovánie, ‑ie, modlovstvo n. modloslužba

modlový, modlský (dvojslab.) adj. modlářský

modľujucí, modlijící sě adj. modlící se

modranina f. modřina

moh v. moci

mohúcí, mohujúcí, mohující adj. mohoucí, mocný

mohutnost, ‑i f. mohutstvie, ‑ie n. moc, síla

mohutný, mohútný adj. mocný, silný, veliký

mohutý adj. zámožný

mochodrž, ‑i (?) f. hra podobná hře na slepou bábu

moklý adj. namoklý, vlhký, mokrý; mnokřinatý

moknúti, ‑nu, ‑neš ned. moknout, máčet se, močit se

mor m. mor; moření, mučení

Moravěnín, ‑a (pl. Moravěné, gen. ‑van) m. Moravan

mord m. vražda; rvačka: v mordu učinil vraždu spáchal

mordéř, ‑ě m. vrah

mordéřstvie, ‑ie n. vražednictví, zbojnictví

mordovánie, ‑ie n. hubení, soužení

mordovati, ‑uju, ‑uješ ned. vraždit, hubit, soužit

moronošě, ‑ě m. přenášeč moru

morovid m. bazilišek

mořiti, ‑řu, ‑říš ned. mořit, hubit, ničit; rušit (smlouvu)

motovúz, ‑a, ‑u m. motouz, provaz

movitý adj. mocný, zámožný; movitý

mozk, mozg m. mozek; morek; mícha

mozkovatý, mozkovitý adj. mající v kostech morek

móže, móž, može v. moci

moženie, ‑ie n. možnost: podlé moženie našeho podle naší možnosti

možný adj. možný; zámožný, majetný

mračiti, ‑ču, ‑číš ned. činit mračným, temným; zatemňovat; zaslepovat: lakomstvo mnohé mračí

mračnost, ‑i f. oblačnost; zastření, zeslábnutí zraku: napade jej mračnost očí

mračný adj. zamračený, oblačný; tmavý, večerní

mrak m. mrak; soumrak; do mraka do soumraku; v mracě za soumraku

mraka f. mrákava, soumrak

mrákava f. mrak, temnota; mrákota

mraščiti sě, ‑šču, ‑ščíš sě ned. vraštit se, svrašťovat se, krabatit se

mrau, mrňau interj. (pro výraz hněvu) vrr

mrav‑ v. nvav‑

mravencový adj. mravenčí

mravisko, mravišče, ‑ě n. mraveniště

mrdati, ‑aju, ‑áš ned. hýbat, kývat, vrtět: mrdati hlavú

mrdec, mrdcě, ‑ě m. vrtkavec

mrdenie, mrdnutie, ‑ie n. pokynutí; mžiknutí

mrdnúti, ‑nu, ‑neš dok. pokynout; mrdnúti prstem po ústech klepnout

mrhák m. mrhač, rozmařilec

mrhavý adj. rozmařilý

mrcha f. mrtvola, mršina; sešlý kůň

mrkánie, ‑ie n. soumrak

mrkati, ‑aju, ‑áš ned. smrákat se

mrknúti (sě), 3. sg. ‑ne (sě) dok. smrknout se, setmít se: jakž brzo nocí mrče (3. sg. aor.)
jakmile se setmělo, smrklo

mrktěti, 3. sg., mrktí ned. smrákat se

mrlina f. mrtvola; mršina

mrlý adj. umrlý, pošlý

mrňau v. mrau

mrskač, ‑ě m. mrskač, flagelant

mrščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. mrštit, hodit, uhodit

mrt, ‑i f. úlomek, nepatrný kousek, tříska, mrva

mrtvenie, ‑ie n. umrtvování

mrtvina f. mrtvola; mršina

mrtviti, ‑v’u, ‑víš ned. umrtvovat, usmrcovat; potlačovat: mrtviti žádosti těla svého

mrvička f. malá mrva, mrvinka

mrzatý adj. ošklivý

mrzcě adv. s odporem

mrzěti, ‑žu, ‑zíš ned. (komu) hnusit se, ošklivit se, být protivný: (kostečníci) mrzie všěm i bohu;
(co, kdo koho) mrzet, být nemilý: mrzala jej jeho slepota

mrzkomluvenie, ‑ie n. necudné řeči

mrzkost, ‑i f. mrzkoščě, ‑i pl. f. mrzkovánie, ‑ie n. šerednost, ošklivost: mrzkost činí oškliví
(si); nechuť, odpor: mrzkost jmieti k komu, čemu

mrzkostivý adj. ošklivý, odporný

mrzkovati, ‑uju, ‑uješ ned. mít v ošklivosti

mrzký (kompar. jm, mrzčějí, slož. mrzčější) adj. nemilý, protivný, ošklivý, šeredný

mrzutost, ‑i f. šerednost, ohavnost; pohlavní úd

mrzutý adj. ošklivý, šeredný, škaredý, mrzký; protivný, nemilý

mstitedlný (trojslab.), mstitelný adj. mstivý

mstíti, mšču, mstíš ned. mstít; bránit; bóh otcóv hřiech nad dětmi mstieše na dětech

msťujúcí, mstijící adj. mstící, trestající

mšál m. misál

mščénie, ‑ie n. pomsta

mšicě, ‑ě f. mšice; komár

mšiti, mšu, mšíš ned. sloužit mši

mučec, ‑čcě m. mučitel, kat

mučedl‑ v. též mučen‑

mučedlenstvie, ‑ie n. mučednictví

mučedlivý adj. mučící, mučivý

mučenničí, mučenníkový, ‑čeničí, ‑čeníkový, ‑čedlničí (čtyřslab.), ‑čedlníkový (pětislab.) adj.
mučednický

mučenničstvo, ‑čeničstvo, ‑čedlničstvo (čtyřslab.) n. mučednictví

mučenník, ‑čeník, ‑čedlník (trojslab.) m.; mučennice; ‑čenicě ‑čedlnicě (čtyřslab.), ‑ě f.
mučedník; mučednice

mudrák m. mudrc, učenec

mudrcový adj. mudrcký, mudrcův

mudromil, ‑a m. filozof

múdroststvie, mudrstvie, ‑ie n. moudrost, učenost

múdroščě, múdroště, ‑i pl. f. moudré výklady, dovednosti

mudrovati, ‑uju, ‑uješ ned. filozofovat

múdrý (jm. tvar múdr; kompar. jm. múdřéjí, slož. múdřější) adj. moudrý, učený

mukař, ‑ě m. mučitel, kat

mumtati, ‑cu, ‑ceš ned. reptat

múřěnín, muřín m. mouřenín, černoch

múřěnínový, múřěn(ín)ský, muřínový, múř(ín)ský, múrský adj. mouřenínský, černošský

múřínstvo n. mouřenínové, černoši; černošská země (Etiopie)

musiti, ‑šu, ‑síš ned. musit; to musí býti to jistě je, asi je

musný adj. nutný; jest musno je potřebí

mušenie, ‑ia n. potřeba, nezbytnost

mutek, ‑tka, ‑tku m. soužení

mutitel, ‑e m. sužovatel, trýznitel

mútiti, ‑cu, ‑tíš ned. soužit, trápit; kalit; ‑ mútiti sě rmoutit se, trápit se; vlnit se, vzdouvat
se

muž, ‑ě m. muž; manžel; za muž jíti, za muž pojieti provdat se; za muž dáti provdat; za muž pojieti
koho provdat se za někoho; za muž jmieti koho být provdaná za někoho; (žena) za muže provdaná

mužatka, mužena, mužicě, ‑ě f. žena (podle náboženských představ byla žena stvořena z muže); vdaná
žena

mužěboj‑ v. mužoboj‑

mužěti, ‑ěju, ‑ieš ned. dospívat, mužnět

mužiček, ‑čka, mužík m. mužíček, mužík; trpaslík

mužička f. trpaslice

mužnost, ‑i m. mužství, věk dospělého člověka

mužobojcě, mužěbojcě, ‑ě m. vrah

mužobojstvie, ‑ie, mužobojstvo n. vražda (svobodného muže)

mužský adj. mužský; mužný, statečný

mužstvie, ‑ie, mužstvo n. mužnost; mužný čin

my (dat. nám, nem, akuz. ny) zájm. 1. os. pl. my

mykánie, ‑ie n. pohybování, posunky

mykati, ‑ču, ‑češ i ‑kaju, ‑káš ned. pohybovat, posunkem dávat znamení; ‑ mykati sě pohybovat se

mylnost, ‑i f. mylnost pochybovat, šálení

mylný adj. mylný, klamný; nejistý, pochybný

myrra, myrha f. myrha (vonná pryskyřice myrhovníku)

myrrinový adj. myrhový

mysl (jednoslab.), ‑i f. smysl; mysl, myšlenka, pomyšlení; záměr, chuť; na mysl bráti brát na
vědomí; mysl nač dáti obrátit pozornost; na mysl vzpadnúti napadnout; u mysli (v mysli) rozkládati,
na mysli převrci, mysľú přemietati, mysľú točiti přemítat; mysl vzieti rozhodnout se; mysl jmieti
mít ve zvyku; dobrá mysl dobromyslnost, laskavost; silná mysl srdnatost

myslcě (dvojslab.), ‑ě f. (demin. z „mysl“) mysl, myšlenka, myšlení

mysliti, ‑šľu, ‑slíš ned. myslit, přemýšlet; zamýšlet, hodlat, chtít: kam myslíš, nevěrná sluho?;
řěči prázdné mysli ukrátiti; (oč) myslit nač, přemýšlet o čem, starat se oč

myslivost, ‑i f. přemýšlivost, přemýšlení; lovecké umění, lovení

myslivý adj. myslivý, přemýšlivý, rozvážný; mysliv býti milovat lov

myslný, myslní (dvojslab.) adj. myslíci, rozjímající; pomyslný; statečný, pevný; panenstvie myslné
čistota mysli; sladký jazyk osladí trnie myslné narážky, které jsou v obsahu řeči

myšleníčko (demin. z „myšlenie“) n. myšlenka

myšlenie, ‑ie n. myšlení, myšlenky

myšlenný adj. myšlenkový, pomyslný

mýtěl, ‑i f. koupel, lázeň

mýtník m. výběrčí mýta, mýtný

mýto n. mýto, mýtní poplatek; mzda, odměna: malého dle mýta za malou odměnu

mzdář, ‑ě, mzditel, ‑e, mzdník m. námezdní pracovník

mzhyni, mzhyně, ‑ě f. mezkyně

mzieti, mžu, mzíš ned. chřadnout

mženie, ‑ie n. mžiknutí: mženie oka mžiknutí okem; okamžení, okamžik

mžhúrati, ‑aju, ‑áš ned. mhourat, mžikat

#N, Ň

na předl. na: (s akuz.) Čechové na Prahu vyběhú vyběhli, zaútočili na pražský Hrad; na které chcemy
lesy jíti? do kterých lesů; jěti na koho jet, podnikat výpravu proti komu; mluviti na hanbu komu
aby měl hanbu; plakati na své hřiechy nad svými hříchy; na však den každého dne; na div v. nadiv;
(s instr.) na Prazě na pražském Hradě; na lesě v lese; čísti na knihách v knihách; biskup již na
smrti bieše umíral; na smrtí loží je smrtelně nemocen; na čem proč; na tom mi zle činíš v tom;
chybiti na čem v čem; děti sú na sedmi letech je jim sedm let; svědečstvo, ješto lidé svědčie na
penězích za peníze, za úplatek; na dluzě v. nadlúzě; na krátcě v. nakrátcě; na mále v. namále

na, na‑ť interj. na (tu máš a vezmi): nať peniezě; na kniehy!; hle, pohleď(te)

ná‑ předp. (růz. významu); u adj. označujících barvy vyjadřuje malou míru vlastnosti: viz níže
náčrný, náčrvený aj.; superl. předp. nej‑ (vedle naj‑): např. náviece nejvíc, návyšší nejvyšší

nabadač, ‑ě m. podněcovatel, popuzovatel, popichovač, ponoukač, štváč; poháněč, kdo pohání dobytek;
svůdce

nabádanie, ‑ie n. nabádání, podněcování, ponoukání

nabávanie, ‑ie n. zaříkání

nábděti, ‑bz’u, ‑bdíš ned. (co) vnímat, věnovat pozornost čemu

nábedrně, ‑i pl. f., nábedrnie, ‑ie n. oděv kryjící dolní část trupu

náběh m. nájezd, nápor, útok; sběh, nával

nabiediti, ‑z’u, ‑díš dok. stísnit, sklíčit, zbědovat, zmoci, přemoci; vybídnout, vyzvat, nabídnout

nabierací adj. nabíraný, zřasený (plášť ap.)

nabiezěti, ‑ěju, ‑ieš ned. pobízet, vybízet

nabiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. (čeho) pobít, pozabijet, naporážet (větší množství dobytka); ‑ nabiti sě
(koho) nabít se někoho (mnohým bitím potrestat), silně zbít

nabodeničko n. (krátké) tečka; (dlúhé) čárka

náboženstvičko n. náboženská myšlenka, náboženské vnuknutí

náboženstvie, ‑ie n. zbožnost, nábožnost; náboženský obřad, rozjímání; náboženství, náboženská
víra; nábožná, posvátná úcta

nábožníček, ‑čka, m. nábožný, zbožný člověk; pobožnůstkář

nábožnička f. nábožná, zbožná žena

nábožník m. nábožný, zbožný člověk; pobožnůstkář; člověk duchovního stavu, zvl. řeholník, mnich;
zákoník, farizeus

nábožný (jm. tvar nábožen) adj. zbožný, pobožný; náboženský, posvátný; duchovní, příslušející k
duchovnímu stavu; oddaný, věrný (?)

nábožstvo n. nábožné počínání, nábožný čin

nábrunátný adj. nahnědlý

nábytek, ‑tka, ‑tku (často pl. nábytky) m. (movitý) majetek, jmění; nábytek, nářadí; dobytek;
příjem z hospodářství, výtěžek,

nabúzěti, ‑ěju, ‑ieš ned. znepokojovat, ohrožovat

nabyti, ‑budu, ‑budeš dok. (čeho) nabýt, získat; opět, znovu nabýt, získat zpět; zotavit se,
vzpamatovat se z čeho: některá nenabude toho smutku; nenabyti toho neodčinit, nenapravit to: nikdy
toho nenabyl

naclopati sě v. naslopati sě

náčerný; náčervený v. náčrný; náčrvený

načětie, ‑ie n. načetí; načětie panenstvie porušení panenství; začátek, počátek

načierati, načtierati, naščierati, ‑aju, ‑áš ned. čerpat, nabírat; načerpárvat, získávat: dobrý
načierá milosti u Hospodina

načieřiti, ‑řu, ‑říš dok. načerpat, nabrat

náčinie, ‑ie n. náčiní; nádobí

načiniti, ‑ňu, ‑níš dok. nadělat, natvořit; naplodit

načísti, ‑čtu, ‑čteš dok. napočíst, napočítat; (koho jakým, jakého, mezi jakými) započítat,
zařadit, považovat: aby ho lidie mezi zlými načtli

načítati, ‑aju, ‑áš dok. (koho, co čím) pokládat, vydávat koho, co zač; obviňovat někoho z něčeho;
(komu co) přičítat; ‑ načítati sě (kým) pokládat se, považovat se, vydávat se, prohlašovat se (za
někoho)

náčitelný adj. smysly vnímatelný, skutečný

náčitý adj. nápadný, vynikající, výborný; náčitě adv. nápadně, velice, náramně, výborně

náčrný, náčerný (neskl. náčrn), načrnatý, načernatý adj. začernalý, černavý: tvář byla by náčrn

náčrvený, náčervený (neskl. náčrven) adj. načervenalý, červenavý

načřieti, načtřieti, načstiieti, nastříeti, naštřieti, ‑řu, ‑řeš dok. načerpat, nabrat; získat:
milosti svatého Ducha móžem načtřieti

načtierati v. načierati

nad předl. nad: (s akuz.) nadjide nad padúchy narazit na; rodič má nad dietě přirozené panstvie nad
dítětem; rozuměti nad koho lépe, více než kdo; (při kompar. a superl.) silnějí nad koho než kdo;
nad hlas v. nadhlas; (s instr.) co sě nad nimi dálo s nimi; trpělivost měj nade mnú; krásný nad kým
krásnější než kdo

nadálý, nadálý adj. s nadějí očekávaný, kýžený; očekávaný, předvídaný

nadánie, ‑ie n. nadace, obdarování majetkem; nadační listina

nadaný adj. opatřený nadací; daný jako nadace

nadati, ‑dám ‑dáš dok. (komu co) darovat, obdarovat; dát jako nadaci, obdařit nadací, opatřit
důchodem; přidat, dát navíc; nadat, vynadat někomu

nádav m. útisk, útlak

nadávanie, ‑ie n. opatřování nadacemi, obdarovávání majetkem k nějakému účelu

nadávati, ‑aju, ‑áš ned. (komu co) opatřovat nadací, dávat jako nadaci: světští kněžím hojné zboží
nadávají; nadávat, spílat

nádavcě ‑ě m. utiskovatel, utlačovatel

nádavek, ‑vka, ‑vku m. úrok; příplatek

nadáviti, ‑v’u, ‑víš dok. nalisovat, lisováním vyrobit

nadběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho) napadnout, zaútočit na někoho; (co) dojít něčeho (zlého), být
postižen něčím

nadbyt m. majetek, jmění; nadbytek

nadbyti, ‑jsem, ‑jsi ned. zbývat, zůstávat

nadbývati, ‑aju, ‑áš ned. (co) nabývat na hojnosti, rozhojňovat se

nádcte; nádčitý, nadčitě v. nádste; náčitý

naddivný, nádivný adj. předivný, podivuhodný, neobyčejný

naddobrý adj. nade všecko dobrý, předobrý

naddosti, nádosti adv. víc než dost, předost

nadedřvie v. nádřvie

nádějě, nadějě, ‑ě f. naděje: jmieti náděju v kom, čem, do koho doufat v koho, co, spoléhat se nač;
v náději v předpokladu, za předpokladu

nadějitedtný (pětislab.), nadějný adj. očekávaný s nadějí; vzbuzující naději; nadějně adv. s
nadějí, s důvěrou

nadějúci, nadějící adj. (v koho) doufající, spoléhající na někoho

nadělánie, ‑ie n. výsledek práce, výrobek; výtěžek, majetek

nadem, nademši v. nadúti

nádenní adj. (odplata, peniez) denní (mzda)

náderšpán v. nádršpán

nadhlas adv. nahlas, hlasitě, zřetelně; veřejně, otevřeně

nadhlasně adv. veřejně, otevřeně

nádcha f. onemocnění domněle vzniklé „z nadechnutí“ (zejm. rýma, nastuzení, ale i kožní vyrážka,
srdeční choroba aj.)

nadchnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho čím) ovanout (něčím nečistým), naplnit něčím vydechnutým;
nadchnout, nadpřirozenou cestou („nadšením“) naplnit, vdechnout někomu něco: svatým duchem jsúce
nadšeni

nadchnutie, ‑ie n. vdechnutí; vnuknutí, nadpřirozené sdělení néčeho člověku

nadchvalný, náchvalný adj. hodný obzvláštní chvály, přechvalitebný

nadieti sě, ‑děju, ‑děješ sě (impf. nadějiech sě, aor. naděch sě, příč. čin. naďál, nadál sě) ned.
(čeho, do koho) nadát, nadít se, doufat: do tebe mi sě viery nadieti v tvou věrnost mohu (snad)
doufat; očekávat, spoléhat; domnívat se

nadievati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. mít naději, očekávat, předpokládat

nadiv, nadivy adv. kupodivu, podivuhodně

nádivný; nadjednější v. naddivný; najjednější

nadjěti, ‑jědu, ‑jědeš dok. (koho, čso) jetím narazit na koho, nač, najít

nadjíti, nadejdu, ‑jdeš dok. (koho, čso, nad koho) (chůzí) narazit na koho, nač, padnout na koho,
najít, stihnout, zastihnout; (o něčem nežádoucím) postihnout někoho, dolehnout na někoho; nabýt
něčeho, dojít něčeho: nenadešla pozdravenie; nadejdúť odplatu; vzejít, zvednout se (nad někoho, nad
něco): nespravedlnosti mé nadešly jsú hlavu mú; sejít, sestoupit: Duch svatý nadejde v tě

nadlapati, ‑aju, ‑áš dok. zachvátit, popadnout; posednout: duch boží zlý nadlapáše Saula; narazit
na něco, dosáhnout něčeho, nalézt něco; cestu nadlapáchu širokú

nadléch adv. nadlouho; nakonec

nadlúzě adv. dlouho

nadnadieti sě, ‑děju, ‑děješ sě ned. velmi silně doufat, důvěřovat v něco, zcela spoléhat

nadnésti sě, ‑nesu, ‑neseš sě dok. vznést se

nadobecný adj. nadobyčejný, nadpřirozený

nádobíce, ‑ě n. drobné nářadí, náčiní

nádobíčko n. nádobka, malá nádoba

nádobie, ‑ie n. náčiní, nástroj; nářadí; nádobí, nádoba; ústrojí, orgán; pohlavní úd

nádobný adj. sličný, pěkný, krásný

nadobývati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) nashromáždit, chtivým úsilím získat

nádosti v. naddosti

nadpásti, ‑padu, ‑padeš, nadpadnúti, ‑nu, ‑neš dok. (padnutím) narazit na koho, nač, dopadnout,
najít: střež se téhož nadpásti upadnout v totéž; napadnout, přepadnout, postihnout, zachvátit;
spadnout, snést se

nadpodstatný adj. nadpřirozený

nadpólnocní, nadpólnocný adj. severní

nadpřičiňený adj. připojený navíc, přidaný

nadrati, ‑deru, ‑déřeš dok. (čeho) naloupat, naštípat; nadřít, vydřít, násilím hrabivě získat

nadrchati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. načepýřit se, naježit se

nadršpán, naderšpán m. palatin, vysoký dvorský nebo zemský úředník v Uhrách

nádrženie, ‑ie n. přidržování, stoupenectví

nádržěti, ‑žu, ‑žíš ned. (čeho) týkat se něčeho, vztahovat se na něco, souviset a něčím; ‑ nádržěti
sě (koho, čeho) být přimknut k někomu, k něčemu; následovat někoho, být jeho stoupencem; (komu,
čemu) být oddán, lnout k někomu, k něčemu; (ot čeho) zdržovat se: nižádný z nás od plakánie nemohl
sě jest nádržěti

nadržujúcí sě adj. přidržující se někoho, stojící při někom; přidružený

nadřieti, ‑dru, ‑dřeš, nadřiezhati, ‑aju, ‑áš dok. naštípat

nádřvie, nadedřvie, ‑ie, n. nadedveří, naddveřní trám, římsa apod.

nadsada f. ustanovení, pověření dozorem

nadsieti, ‑sěju, ‑sěješ dok. (čeho) nasít navíc, přisít

nadstatný adj. nadpřirozený

nádste, nádcte, ‑i čísl. víc než deset, přes deset: před nádcti lety

nadstúpati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) utiskovat

nadstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho, co) (o duchu) sestoupit na někoho, vstoupit do někoho; obrátit
se na někoho s něčím. nadstúpiti někoho (s) prosbú; dolehnout na někoho, postihnout někoho,
zachvátit (o nemoci ap.); přistoupit, dostat se dále k něčemu; překonat někoho, nabýt vrchu nad
někým; napadnout, vtrhnout někam

nadstupovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co) doléhat na někoho, zachvacovat někoho: strach
nadstupováše je

nadšenie, ‑ie n. ovanutí dechem, odechnutí; vnuknutí

nadšitý adj. zdobený šitím, vyšívaný

nadtrápiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho) zmoci, zachvátit: zimnicí velikú by nadtrápen; napadnout někoho,
zaútočit

nadtrapovati, ‑uju, ‑uješ ned. zmáhat, zdolávat, sužovat; napadat, útočit

nadtrútiti, ‑cu, ‑tíš dok. napadnout někoho, zachvátit; uchvátit, uvést v nadšení (náboženské)

nadúcí, nadujúcí, naduřalý adj. nadmutý, zduřelý, napuchlý, nafouklý

nadufati, ‑aju, ‑áš ned. (več) pevně doufat, vkládat největší naději

nadusiti, ‑šu, ‑síš dok. (čeho) naškrtit, chamtivě nahromadit

nadúti, ‑dmu, ‑dmeš (přech. min. nadem, ‑ demši) dok. nadout, nadmout; nafoukat, ústy vehnat
vzduch; učinit nadutým, domýšlivým; podnítit, rozohnit; ‑ nadúti sě otéci, naběhnout; nadúti sě
pýchú zpyšnět (srov. nadýmati)

nadutie, ‑ie n. nadmutí, nafouknutí; otok, zduření; nadutost, domýšlivost, pýcha, zpupnost

nadvésti, nadvzvésti, ‑vedu, ‑vedeš dok. nadzvednout, pozvednout

nadvihnúti, nadvzdvihnúti, nadzdvihnúti, navzdvihnúti, ‑nu, ‑neš dok. vyzdvihnout, vyvýšit někoho;
‑ nadvihnúti sě nadzvednout, pozvednout se; vyvýšit se (o pyšných)

nádvorný adj. dvorský, obvyklý u dvora, dvořanský

nádvoratvie, ‑ie n. spravcovství, právo nade dvorem

nadvzdvihnúti, nadzdvihnúti; nadvzvésti v. nadvihnúti; nadvésti

nadvzdvižený adj. nad jiné vyvýšený, předůstojný

nadvznésti, ‑nesu, ‑neseš dok. (koho) vyzdvihnout, vyvýšit

nadvzrostlý adj. přidaný, připojený

nadvzvésti, ‑vedu, ‑vedeš dok. (co) na povrchu ozdobit vyšíváním

nadvzvýšený adj. vyvýšený nad jiné, předůstojný

nadvzvýšiti, ‑šu, ‑šíš dok. vyzvednout do výše, vyzdvihnout; vyvýšit někoho

nadvzvyšovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) vyzdvihovat, vyvyšovat, vyznávat vyšší důstojnost někoho

nadýmanie, ‑ie n. (o vodě) vzdouvání; nadouváni; nadutost, domýšlivost; podněcování, popouzení

nadýmati, ‑aju, ‑áš ned. nadouvat do vypouklého tvaru, zvětšovat objem. takť pekař sbožie nabývá,
žeť své koláčě nadýmá; nadýmat; podněcovat, popuzovat; ‑ nadýmati sě nadouvat se, nafukovat se; (o
vodě) vzdouvat se; napuchávat, otékat; zaujímat nadutý, povýšený postoj

nadýmaný adj. nadýmaný, nadýmající; vedoucí k pýše, nadutosti

nadzbytečný adj. nadbytečný, větší než dostatečný

nadzískati, ‑šču, ‑ščeš dok. získat navíc

nafúkati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (na koho) zahrnout někoho opovržením, uplatnit svou nafoukanost vůči
němu

naháč, ‑ě m. naháč; flagelant; adamita

naháněti, ‑ěju, ‑ieš ned. nahánět, donucovat; zajišťovat (zisk); nahánět peníze, obstarávat příliv
peněz: (kněží) mají své náhončí, aby jim do měcha naháněli

naházěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. naskytovat se, přiházet se, stávat se; nabízet se, být k dispozici

náhlavek, ‑vka, ‑vku m. ohlávka, část koňského postroje

náhle, vnáhle adv. náhle, znenadání; rychle, hbitě; honem, hned, neprodleně; prudce, mocně; interj.
hybaj!, marš!: náhle do Němec, německá dušě

nahlédati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. zhlížet se, dívat se na sebe; (koho, čeho) s libostí se dívat,
kochat se pohledem na někoho, něco

nahlédnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. podívat se na sebe

náhlenie, ‑ie n. prchlivost, rozhorlení

náhlost, ‑i f. náhlost, nenadálost; rychlost, chvat, spěch; prudkost, dravost; prchlivost

náhlý (jm. tvar náhel) adj. náhlý, rychlý, spěšný; prudký, prchlivý; krutý, ukrutný; náhlá smrt
nenadálá, neočekávaná; den náhlý soudný den; do pekla náhlá stopa srázná, rychlá cesta; v náhle v.
vnáhle

nahmatati; nachmatati; ‑aju, ‑áš dok. chamtivě nabrat, nahrabat si, hrabivě se obohatit

nahnánie, ‑ie n. nacpání, hrabivé naplnění: tobolky nahnánie

nahnati, ‑ženu, ‑ženeš dok. nahnat, vehnat; nahnati sobě (čeho) chamtivě si opatřit, nahrabat si,
hrabivě se obohatit; (co) nacpat, hrabivě naplnit: hledí, aby tobolku nahnali

nahnujúcí adj. ohýbající

náhoda f. náhoda; naskytnutí se; příležitost; náhodú, z náhody náhodou, náhodně, neočekávaně

nahoditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho, co komu) (znenadání, neočekávaně) poslat, dát, poskytnout,
dohodit; ‑ nahoditi sě nahodit se, naskytnout se, namanout se

nahonievati, ‑aju, ‑áš ned. nahánět, zajišťovat

nahoniti, ‑ňu, ‑níš ned. (komu) nahánět peníze, obstarávat příliv peněz

nahotovati, ‑uju, ‑uješ dok. nachystat, připravit, nashromáždit

nahozovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. naskýtat se, nabízet se

nahrazedlnicě (pětislab.), nahrazdlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. žena, která něco odčinila nebo napravila

nahrázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. nahrazovat, vynahrazovat; odměňovat, odplácet

náhrdlek, ‑dlka, ‑dlku (trojslab.) m. náhrdlnicě, ‑ě (čtyřslab.) f. náhrdelník, obojek

nahromazditi, ‑ždu, ‑zdíš dok. nashromáždit, nahromadit, nakupit

nahý (jm. tvar náh) adj. nahý: nahý meč obnažený, tasený; bez válečného odění; nezastřený, zřejmý,
zjevný: nahý hřiech

nahybovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. nahýbat se, ohýbat se, naklánět se, kolísat

nacházěti,‑ěju, ‑ieš ned. (komu) chodit za někým, docházet k někomu; (čso) nacházet, nalézat

náchlební adj. (o služebnictvu) žijící u hospodáře na celé zaopatření

nachmatati v. nahmatati

nachovánie, ‑ie n. nachovaný, nastřádaný, zděděný majetek

nachovati, ‑aju, ‑áš dok. nashromáždit, nastřádat

náchvalný v. nadchvalný

nachvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. nabrat si, vzít si

nachýliti, ‑ľu, ‑líš dok. nachýlit, naklonit, přiklonit; ‑ nachýliti sě naklonit se, přiklonit se:
nachýliti sě ke zlým činóm; (o čase) pokročit ke konci: již sě jest den nachýlil

náchylnost, ‑i f. náchylnost, náklonnost; přízeň, sympatie; sklon náchylný adj. náchylný;
nakloněný, příznivý

nachylovati sě, nachylevati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (k čemu, k komu) přiklánět se, rozhodovat se
pro něco; lnout k někomu, projevovat někomu náklonnost

najavě v. najěvě

najavo, najěvo adv. na místo dobře viditelné (zjevné), lidem na oči, na veřejnost; (muž svatý)
vynide k nie (k Kateřině) najavo; zjevně, veřejně, nepokrytě: najěvo přěd knězem arcibiskupem
vystupte; najavo vyjíti, vzjíti, přijíti vyjít najevo, vyjevit se, prozradit se

najbližní adj. duchovně nejbližší: synóv vyvolených otec najbližní jest Kristu

najdřevní adj. nejprvnější, úplně první

najednati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) (ve větším množství) zjednat, ustanovit: k chrámu prelátuov sem
najednala

najem, ‑jemši v. najieti

nájem, ‑jma, ‑jmu m. nájem, najmuti (někoho, něčeho); mzda, plat; z nájma, z nájmu za odměnu, byv
najat; na nájmě, na nájmu slúžiti

nájemník m. člověk najatý k nějaké činnosti za mzdu, za plat; nájemce

nájemný, nájemní adj. námezdný, najatý; nájemný, prodejný: nájemné milovánie

najěvě, najavě adv. zjevně, všem na očích; ve skutečnosti, při plném vědomí, v bdělém stavu: když
kto najěvě uzří něco takového

najěvo v. najavo

nají v. vě

najiedati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (čeho) najídat se, dosyta jídat, nasycovat se

najiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. ožrat, ohryzat, hryzáním narušit: maso od zvěřóv bylo najedeno

najieti, ‑jmu, ‑jmeš (aor. najěch, najě, přech. min. najem, najemši, příč. čin. najal, najěli) dok.
najmout, pronajmout; ‑ najieti sě dát se najmout: ti jsú sě u nižádného nenajali

najímati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. dávat se najmout

najíti, ‑jdu, ‑jdeš dok. (nač) přijít, vejít, dostat se chůzí někam; neos. (čeho) vniknout,
proniknout, nenápadně se dostat: jako vody v lodie dierkú najde nenápadně; (co, koho) najít,
nalézt, objevit; (co) dojít, dosáhnout něčeho: kadýs té smělosti nabyl a našel

najjednější, nadjednější adj. naprosto jeden, jedinký, nejjedinější

najměti sě, ‑jměju, ‑jměješ sě dok. pomět se, užít si blahobytu, dobrého bydla; zbohatnout (?)

nájmišče, ‑ě n. místo, kde se najímali dělníci

najposlé, najposled, najposledy, najposléz, najposléze, náposléz adv. naposledy, nakonec

najposlední adj. nejposlednější

najpotom adv. nejposledněji, úplné nakonec, nejpozději

najprvní, najprvý, náprvní adj. nejprvnější; nejpřednější, nejdůležitéjší; prvotní, původní

najpřědní, nápřědní adj. nejpřednější; hlavní

najpřědy adv. nejvíc vpředu

najsvrchní, ‑ieho zpodst. m. Nejvyšší (o bohu)

najthartovati, ‑uju, ‑uješ ned. chovat se nevázaně (Najthart – něm. básník ze 13. stol, který a
oblibou líčil rozpustilosti)

najú v. vě

najvrchní adj. nejvrchnější, nejvyšší

najzáze, najzáz adv. nejzadněji, úplně vzadu

nakadeřavý adj. mírně kadeřavý, zvlněný

nákaza f. úhona, porušení mravní normy

nskázanie, ‑ie n. pokárání, potrestání

nakaženie, ‑ie n. nakažení, nákaza, infekce: nakaženie jědovaté jedovatá látka, otrávený nápoj;
poškození, pokažení, porušení; mravní narušenost, zkaženost

nakaženina f. nákazou postižené místo na těle, vyrážka

nskážěti, ‑ěju, ‑ieš, nakažovati, ‑uju, ‑uješ ned. poškozovat, znehodnocovat; narušovat zdraví,
otravovat, infekovat; mravně narušovat

náklad m. náklad, naložené věci; (na co, na koho) náklad, výdaj, výloha, útrata za něco; (k čemu)
potřebné prostředky, zvl. finanční; vynaložená práce, úsilí, námaha: prácě sě bojě aneb nákladu
litujě; nákladnost, nádhera, přepych; přispěni, podpora

nakládati, ‑aju, ‑áš ned. klást, pokládat; nakládat; vynakládat; (komu) stranit, nadržovat,
napomáhat; ‑ nakládati sě (s kým) nakládat, zacházet, jednat

nákladcě, ‑ě m. přívrženec, stoupenec

nákladitý adj. nákladný, přepychový

nákladně adv. nákladně s vynaložením velkého úsilí, usilovně

nákladník m. přívrženec, stoupenec; podnikatel, investor

nákladný, nákladní (jm. tvar nákladen) adj. nákladný, drahý; nákladen býti komu stranit, nadržovat,
napomáhat

naklamati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (kým) naposmívat se někomu, dosyta si natropit žertů z někoho

naklásti, ‑kladu, ‑kladeš dok. (čeho) naklást, naložit, naskládat; naplnit, zaplnit něčím: (voda)
studena, jakžto ledu nakladena jako naplněná ledem, plná ledu

naklonilý adj. ohnutý, zahnutý, zkřivený

naklonitedlnost (pětislab), ‑i f. (čeho) schopnost sklonit něco: trpělivost jest naklonitedlnost
mysli

nakloniti, ‑ňu, ‑níš dok. naklonit; přivést k něčemu, získat pro něco: nakloň je k poslušenství;
snižit, pokořit, zdeptat: huben učiněn jsem i nakloněn jsem až do koncě

nakloňmo adv. v nakloněné poloze, ve sklonu

nakloňovati, ‑uju, ‑uješ ned. naklánět, nachylovat, sklánět, ohýbat: přivádět k něčemu, činit
přístupným. (modlitba) jej nakloňuje k slitování

nakľuditi, ‑z’u, ‑díš dok. poklidit, obstarat, opatřit

nakochati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (čeho, s kým) dosyta se potěšit a někým, s něčím

nákolenek, ‑nka, ‑nku m. nákolenice, část brnění chránící koleno

nákončie, ‑ie n. kovové zakončení nějaké součásti výstroje nebo výzbroje: nákončie pasa

nákovadlé, ‑é n., nákovadlen, ‑dlna, ‑dlnu (čtyřslab.), ‑dlena m.

nákovadlena; nákovadlně (čtyřslab.), nákovadlnicě (pětislab.), ‑ě f., nákovadlo n. kovadlina

nakrátcě adv. krátce

nákrmcě ‑ě m. živitel, ochránce

nakrmenie, ‑ie n. nakrmení, nasycení; posílení, ukojení: nemóž v ničemž naleznúti nakrmenie, jediné
v Hospodinu

nakrmovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, čím) krmit, nasycovat

nakrstiti, (trojslab.), nakřtíti, ‑šču, ‑stíš dok. nakřtít, nadělat křesťany z někoho (o větším
množství)

nakřivujúcí adj. pokřivující, kazící (lid), šířící bludy (o falešném proroku)

nakúsiti, ‑šu, ‑síš dok. (co) nakousnout něco, kousnout do něčeho

nakvapati, ‑p’u, ‑peš dok. (čeho) nakapat, po kapkách, nalít

nákvasa f. kvas, zákvas; (mravní) nákaza, nakažlivá špatnost

nakvasiti, ‑šu, ‑síš dok. (co) zakvasit, nechat zkynout; (koho) nakazit, narušit po stránce mravní
nebo náboženské; v horko nakvašen zhorka nakvašen, rozzlobený

nakvašenie, ‑ie n. kvašení, vykvašení; rozbujelost; mravní nákaza

nakvašovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, čím) nakažovat, otravovat; mravně narušovat

nakydati, ‑aju; ‑áš dok. naložit, naházet, nakydat

naláti, ‑aju, ‑uješ dok. (komu) vynadat

nalécěti, ‑cěju, ‑cieš, naléci^1, ‑leku, ‑lečeš dok. nalíčit, nastražit, nastrojit (léčku)

naléci^2, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš (aor. asigm. naleh, ‑leže) dok. (na koho, ke komu) nalehnout, plnou
vahou spočinout; napadnout, zaútočit na někoho

nálep, ‑lpa, ‑lpu m. jedovatý nátěr na hrotech, zbraní a šípů; zbraň nebo střela opatřená, takovým
nátěrem; otravné učení, blud

nálepec, ‑pcě, nálepek, ‑pka, ‑pku m. povrchní nátěr; předstíraná svatost

nálepný, nálepový adj. opatřený jedovatým nátěrem, otrávený

naleť v. nali

naléti sě, ‑leju, ‑leješ sě dok. (čeho) nalít se, zpít se, nemírně se napít: pití vonných aby sě
naléli

nalevačka f. nálevka

nález m. vynález, objev; výmysl, smyšlenka, ustanovení neopodstatněné Písmem; rozhodnutí, čin (zvl.
špatný); soudní nález, zjištění, rozhodnutí, usneseni: podlé nálezu pravdy královské a městské

nalezač, ‑ě, nalezatel, ‑e, nálezcě, ‑ě, nalezitel, nalezlitel, naleznitel, ‑e m. nálezce,
vynálezce, objevitel, původce

nálezek, ‑zka, ‑zku m. nabytá, získaná věc, majetek; vynález, vynalezení, objev; výmysl, smyšlenka,
blud; ustanovení, rozhodnutí, skutek, čin; právní nález; rozhodnutí právní povahy

nalezenie, ‑ie n. nalezení, nález, objevení; poznání, zjištění; vynalezení, vynález, objev; výmysl,
smyšlenka, blud; rozhodnutí, skutek, čin (zvl. špatný); nabytí, získání, dosažení; právní nález,
ustanovení, usnesení

nalezovati, ‑uju, ‑uješ ned. nalézat, nacházet; zjišťovat, poznávat; vynalézat, objevovat;
ustanovovat, vynášet rozsudek

nalézti, naleznúti, ‑leznu, ‑lezneš (aor. asigm. nalez) dok. najít, nalézt; shledat, vynalézt,
vymyslit; ustanovit, učinit právní nález; dolehnout, postihnout: v smutciech, již jsú nalezly nás
velmi

nali, naliť, naliti; naliž, naleť interj. hle, a hle, ejhle, vida; (též ve funkci spoj.) ale,
avšak, a zatím; že jak; neboť, vždyť

naličenie, ‑ie n. nátěr (ozdobný), nalíčení

nálich m. něco prudkého, neočekávaného, útok; nálichem, točíš hněvivě odpovědě prudce, prchlivě,
nerozvážně

nálicha, ‑y m. přepjatec, přemrštěnec, prchlivec

nalichviti, ‑v’u, ‑víš dok. nalichvařit

naliti, ‑ľú, ‑léš (imper. nalí) dok. nalít; zalít, zavlažit: naliti zem’u

nálodní adj. odbývající se na lodích, námořní: nálodní boj

naložiti, ‑žu, ‑žíš dok. (co) naložit; položit, dát svrchu, přiložit; vynaložit; podpořit,
napomoci; (s kým, s čím) zachovat se k někomu nebo k něčemu nějak, naložit; (oč, o čem) dohodnout
se, domluvit se: aby o tom mezi sebú dobrotivé naložili; naložiti svú mysl, své prošenie nač
soustředit se, své prosby

nálysý (neskl. nálys) adj. poněkud olysalý

namále, namálo adv. málo, v malé míře, trochu; malý čas, krátkou dobu, krátce

námenší v. malý

naměřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. nahodit se, naskytnout se, namanout se

náměsiečný adj. náměsíčný; týkající se novoluní

náměstek, ‑stka m. zástupce; nástupce, následník; potomek, dědic; předchůdce

náměstka f. náměstkyně, zástupkyně

náměstkovánie; ‑ie n. zastupování

náměstník m. nástupce, následník; dědic, potomek

náměstný adj. zástupný, náhradní

náměststvie, ‑ie n. zástupnictví, funkce náměstka

naměšovati; ‑uju, ‑uješ ned. přiměšovat, připojovat, přidávat

nametati, ‑cu, ‑ceš dok. (čeho) naházet, nasypat; ‑ nametati sě nacpat se

namieřenie, ‑ie n. zaměření, záměr

namiesiti, ‑šu, ‑síš dok. (čeho) namíchat, přimísit; připojit, přidat

namiesti sě, ‑matu, ‑měteš sě dok. (komu) nahodit se, namanout se, naskytnout se

namiesto adv. namístě, ihned; docela, úplně; najednou, dohromady, zároveň

namiešenie, ‑ie n. přimíšení, příměsek

namietanie, ‑ie n. nadhazovaní, vyvolávání představ, podněcování

namietati, ‑aju, ‑áš ned. (co, čeho) nadhazovat, stavět před oči, vštěpovat; anděl zlý namítá zlého
člověku; předhazovat, vytýkat; ‑ namietati sě ukazovat se, objevovat se

námilostnicě, ‑ě f. nejmilejší, nejoblíbenější služebnice

námluva f. domluva, domlouvání; úmluva, dohoda

namlúvanie, ‑ie n. přemlouvání, přesvědčování; námluvy

namlúvati, ‑aju, ‑áš, namluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) přemlouvat, navádět; namlouvat si,
získávat za nevěstu; (komu) namlouvat, nalhávat někomu něco

namluvenie, ‑ie n. přemluvení, získání mluvením

namluviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho) přemluvit; namluvit si, získat za nevěstu

namluvovati v. namlúvati

namoknúti, ‑nu, ‑neš dok. namoknout, nasáknout, navlhnout, namočit se

namrlina f. mrtvola

namřieti (sě), ‑mru, ‑mřeš (sě) dok. mnoho vytrpět, málem zemřít na něco, něčím. namřěv sě hladem

nanečistiti, ‑šču, ‑stíš dok. znečistit, pošpinit

nánosek, ‑ska, ‑sku m. výběžek na přílbě k ochraně nosu

naobierati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. navybírat si, strávit jistý čas vybíráním

naokrúhlý adj. zaoblený

napáčiti, ‑ču, ‑číš dok. (co, čeho) namluvit v opačném smyslu, překroutit; ‑ napáčiti sě obrátit
se, vrátit se (v řeči) k něčemu

napačovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) obráceně tvrdit, říkat opak něčeho, vyvracet něco

nápad m. napadení, přepadení, útok; událost, zvl. nepříjemná; dědický nárok; dědictví, odúmrť;
nápadem adv. náhodou, náhodně

nápadně adv. v daném případě, v dané situaci, v daném okamžiku

nápadní, nápadný adj. naléhavý, tísnivý; příležitostný, povrchní, chvilkový; zákonitý, mající
právní nárok; dědičný, podléhající dědickému nároku

nápadník m. nápadnicě ‑ě f. osoba mající právní nárok; dědic, dědička; nástupce, nástupkyně

napadnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co) padnout, náhodou přijít na něco; (koho, co) napadnout, přepadnout;
(koho) zachválit, postihnout; (koho, na koho, oč, z čeho) vznést právní nárok

nápadový adj. příležitostný, jen okrajový

nápast, nepast, ‑i f. událost, zvl. nepříjemná; nesnáz; neštěstí, pohroma; nápad, výmysl, myšlenka;
právní, dědický nárok; podružný, vedlejší znak

napásti, ‑pasu, ‑paseš dok. napást; nasytit, ukojit

nápastný, nepastný adj. podružný, druhotný, případkový

napatřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. (čeho) vynadívat se

napen, ‑penši v. napieti

napeleskati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) naplácat, nadělat, natvořit

napěnožec, ‑žcě m. vypínavý člověk, vychloubač, domýšlivec

napiečiti, ‑ču, ‑číš dok. narazit

napieti, ‑pnu ‑pneš (přech. min. napen, ‑penši, napav, ‑pavši, příč. trp. napsat) dok. napnout,
natáhnout; přinutit k vypětí sil; nafouknout, zveličit, učinit důležitějším; vysoko, vysoce napieti
zemřít (přiliš) vysoko, stanovit si vysoký cíl

napíjěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. napíjet se, napájet se

napínati, ‑aju, ‑áš ned. (co) napínat; přepínat, přehánět; (koho) trápit; napínati (oč, več)
usilovat, snažit se o něco; vysoko napínati v. napieti

nápis m. nápis; nadpis, název spisu; pomník, pamětní sloup s nápisem; pl. nápisy svitky se
starozákonními citáty (které si židé při modlitbách připevňuji na čelo); zápis, spis; titul,
přídomek

napisánie; napisati v. napsánie; napsati

napisovati, ‑uju, ‑uješ ned. psát, črtat; nadpisovat; psát jako zápis, zapisovat

napitie, ‑ie n. napití; nápoj

naplácěti,‑ěju, ‑ieš, naplacovati, ‑uju, ‑uješ ned. doplňovat (co chybí), dodávat, zpřesňovat

naplákati, ‑aju, ‑áš ned. poplakávat, plačtivě naříkat; (koho) oplakávat

naplatiti, ‑cu, ‑tíš dok. nahradit, vyvážit (nedostatek), dát náhradu: vaše hojnost jiných
nedostatek naplať; doplnit, dodat, připojit jako zpřesnění

náplecník m. vrchní část židovského velekněžského roucha

naplinúti v. napľunúti

naplněnie, ‑ie n. naplnění, nasycení; obdaření: naplněnie Duchem svatým; nahrazení, vynahrazení;
splnění, uskutečnění; dovršení, dokončení

napľněti sě, naplněti sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. naplňovat se, dovršovat se (v. též naplňovati sě)

naplniti, ‑ňu, ‑níš dok. naplnit; nasytit; doplnit; vynahradit; dovršit, dokončí; splnit, vyplnit,
uskutečnit; vykonat, provést

naplňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. plnit se, sytit se, požívat něco; vyplňovat se, plnit se,
uskutečňovat se (v. též naplněti sě)

napľnnúti, naplinúti, ‑nu, ‑neš dok. (nač) naplivnout, plivnout

napočínanie, ‑ie n. počátek, začátek

nápodobný adj. podobný, podobající se

nápoj, ‑ě m. napojenie, ‑ie n. napojení, napití; nápoj

napojiti, ‑ju, ‑jíš dok. (koho, co) napojit, dát pít; napustit, nechat nasáknout; (co čím) zbrotit
(zbraň krví); (koho čím) naplnit něj. citem, prodchnout

napojovati, ‑uju, ‑uješ ned. napájet; zalévat, zavlažovat; naplňovat, obdařovat: (bůh) tě napojuje
všemi dobrými věcmi svými

napokon adv. konečně, s konečnou platností

napólnocní, nápolnocný adj. severní, jsoucí směrem k severu

nápolský adj. ležící v polích, v rovině: mnoho měst nápolských

napoly adv. a předl. napolovic, nadvé; napolo, zpola; vpůli, uprostřed: napoly cěsty

napomenúti, ‑m nu, ‑měneš, napomenúti, ‑menu, ‑meneš dok. (koho) napomenout; připomenout.
upomenout; vybídnout, požádat, vyzvat

napomanutie, napomenutie, ‑ie n. napomenutí, pokárání, výtka; upomenutí; připomenutí, připomínka;
vybídnutí, výzva, povzbuzení, varování

napominač, ‑ě m. napomínatel, karatel; popoháněč

napomínati, ‑aju, ‑áš ned. napomínat; připomínat; vybízet, vyzývat; žádat, prosit, (v modlitbě)
vzývat; upomínat

napomínatba f. navádění, ponoukání

naponuknúti, ‑nu, ‑neš dok. ponouknout, navést, pobídnout

napořád adv. po řadě, po pořádku; napořád, vesměs, bez rozdílu; pořád, stále

náposléz v. najposlé

napověděti, ‑viem, ‑vieš dok. napovědět, naznačit něco; zmínit se, připomenout; vypovědět, vyjevit

náprava f. náprava, napravení, opravení; odškodné, náhrada; nemovitost nebo různé výhody
poskytované lenním pánem za prokazované služby; prostředek, pomůcka, zařízená, nástroj: žaltář jest
nástroj aneb náprava hudby

napravitel, ‑e m. nápravce, napravovatel

napraviti, ‑v’u, ‑víš dok. narovnat; napravit, opravit, spravit; obnovit; vyléčit; nahradit;
zajistit; přivést na správnou cestu, usměrnit; zaměřit na něco, přimět; přichystat; zřídit

nápravník m. držitel léna, „nápravy“

naprázdno, naprázdně adv. nadarmo, marně; naprázdno, zbůhdarma; bezdůvodně, bez příčiny,
neoprávněně; (jména boží) naprázdno přijieti, přijímtí vzít, brát nadarmo, znevážit, znevažovat

naprositedlný (pětislab.) adj. ochotný vyslyšet prosby

naprositi, ‑šu, ‑síš dok. (koho) uprosit, prosbami pohnout

naprosto adv. naprosto, docela; dokonce, zrovna; prostě, jednoduše

náprsek, ‑ska, ‑sku, náprsník m. součást veleknéžského úboru kryjící prsa

napršěti, 3. sg. ‑i dok. (čeho) pokrýt se něčím naprášeným, napadaným. (orudie, ješto nejmá
přikryvadla) naprší prachu a jiné rozličné nečistoty

náprvní v. ná‑ a najprvní

naprzniti, ‑žňu, ‑zníš dok. znečistit, pošpinit, znehodnotit; zkazit, nakazit; zbavit mravní nebo
náboženské bezúhonnosti

napržňovati, ‑uju, ‑uješ ned, znečišťovat, špinit; kazit, narušovat, zbavovat bezúhonmosti

napřěd adv. dopředu, vpřed; napřed, vpředu; předem, dříve; venku, přede dveřmi; výše, shora (v
odkazech na předcházející sdělení); především, zvlášť; přednostně; napřěd býti, dáti mít, dát
přednost; napřěd jmieti mít výhodu; předl. (s gen.) před něčím: napřěd rovu, napřěd těch dvú rokóv

nápřědní v. najpřědní

napřěžený adj. napřažený, nastavený, namířený

napřieci, ‑přahu, ‑přěžeš dok. napřáhnout, namířit, nastavit

napřieky adv. a předl. (s dat.) napříč; příčně; navzdory, proti zájmu někoho (v. též přieka)

napřisti, ‑pru, ‑přeš dok. napřáhnout, nastavit, namířit

napsánie, napisánie, ‑ie n. napsání, sepsání; zápis, písemný dokument; nápis; vyobrazení; obraz

napsati, napisati, ‑píšu, ‑píšeš dok. napsat, vypsat, sepsat, zapsat; označit nápisem, nadpisem;
(majetek) připsat, zápisem přiřknout; nakreslit, namalovat

napsovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. (s kým) nskárat se někoho, nahádat se s někým

Nápule, ‑e f. Nápulé, ‑é n. Neapol

nápulský adj. neapolský

napustiti, ‑šču, ‑stíš dok. napustit, nechat natéci; vstřiknout: (had) uštnul člověka a napustil
jedu; vpustit, nechat vniknout někoho, něco: želejúce toho zlosynstva, ješto jsú v ni (církev)
napustili

napytlovati, ‑uju, ‑uješ dok. naprosívat (přes pytlovinu): múky napytlijí

nárada f. rada, popud, navedení

naraditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho) poradit, radou přimět, přemluvit; navést (k něčemu špatnému); (co)
v radě dohodnout, usnést se na něčem

náramek, ‑mka, ‑mku, náramník m. náramek; nárameník (svrchní část židovského velekněžského roucha)

náramně adv. silně, mocně; hojně, ve velké míře; náramně, neobyčejně, velmi velice, nápadně;
nadměrně, přespříliš, náruživě; násilím, bezohledně

náramnost, ‑i f. síla, prudkost; (o strádání) náramnost, neobyčejná, velikost, krutost;
neodbytnost, drzost

náramný, náramní adj. náramný, neobyčejně velký, ohromný; silný, mocný; (o živlu) mohutný, prudký;
(o prosbě) neodbytný, naléhavý; (o bolesti, pohromě) krutý, ukrutný; (o citových vztazích)
přílišný, upřílíšený, nemírný, náruživý: (o člověku) drzý, bezohledný

narázěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě, narozovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rodit se, přicházet na svět; (o
rostlinných plodech) rodit se, vyrůstat

naraziti, ‑žu, ‑zíš dok. narazit, prudce nasadit; nastrojit, nastrčit (záměrně připravit nějakou
situaci, uvést někoho do ní); nenápadně postavit někoho někam; uvést, vrátit (do náležitého stavu);
‑ naraziti sě narazit se, prudce do něčeho vrazit; nahodit se, naskytnout se

narážěti, ‑ěju, ‑ieš ned. nastrkovat, nastražovat k odvedení pozornosti

narčený v. nařčený

narda f., nardus, ‑da, ‑du m. nard (rostlina s aromatickými oddenky nebo kořen užívaná v
lékařství); adj. poses. nardóv nardový

národ m. všechno, co se narodilo, urodilo, tvorstvo, plody, úroda; živočišný druh; lidský rod,
pohlaví: národ mužský, ženský; lidské společenství tvořící celek jednotou jazyka, náboženství aj,
kmen, národnost; rod, pokrevní příibuzenstvo pokolení, generace, potomstvo

národek m. plod, co se narodilo nebo urodilo

narodilý adj. narozený

naroditi, ‑z’u, ‑díš dok. porodit, zrodit; urodit, naplodit; způsobit, přinést: kterýž (blud) vám
narodí ovoce pekelnie

národový adj. lidový, lidský; pohanský (nežidovský)

nárok^1 m. právní nárok; nařčení, obvinění: nárok kacířstvie nařčení z kacířství: nárok o čest
urážka na cti; trestný čin; soudné řízení za trestný čin, pokuta uložená tímto řízením

nárok^2 m. varle

narozeníčko n. dítě, děťátko

narozenie, ‑ie n. narození: narozením věcí, mení starší, mladší; co se narodilo, pokolení,
generace; co se urodilo, plod, úroda

narózno adv. narůzno, na různá místa, na různé strany; porůznu, na různých místech; proti sobě, do
protichůdných stran; odděleně, zvlášť

narozovati sě v. narázěti sě

naručest adv. ihned, rychle, náhle, bez prodlení

náručník m. strunný nástroj opřený při hraní o ruku

náruk m. rámě, paže (boží, jako symbol moci)

náruživě adv. náruživě, horlivě; prudce, mocně, silně

náryšlavý adj. naryšavělý, nazrzlý

nařčený, narčený adj. mající špatnou pověst, bezectný

nařéci, ‑řku, ‑řčeš, nařknúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho oč, z čeho, čím) nařknout, obvinit; (co) vznést
právní nárok

nářek, ‑řka, ‑řku m. nařčení, obvinění; vznesení, uplatnění právního nároku

nářěz m. řez, řezná rána, poranění řezem

nářězek, ‑zka, ‑zku m.naříznutí, zářez

nařiekanie, ‑ie n. naříkání, nářek; pohřební pláč (kultický); žalozpěv; obviňování, osočování;
uplatňování právního nároku

nařiekati, ‑aju, ‑áš ned. naříkat, bědovat; (koho) oplakávat; obviňovat; nařiekati o čest urážet na
cti; vznášet právní nárok

nařiekati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (kým) nazývat se, zvát se

nařiekavý adj. hanl.ivý, potupný, pomlouvačný

nařknúti v. nařéci

nařútiti, ‑cu, ‑tíš dok. zaházet, zasypat

násadišče, ‑ě n. násadec, topůrko; hrot zbraně, šípu

nasaditi, ‑z’u, ‑díš dok. nasadit; osadit, posázet, vysázet (pole ap.); nastavit, nastrčit;
vystavit nebezpečí, dát v sázku, všanc; nadsadit cenu něčeho, nadhodnotit, předražit

nasál v. nesieti

nasátý adj. (čeho) posetý něčím, plný něčeho nasázeného; lid bluduóv nasátý v němž jsou nasety,
rozšířeny bludy

násěč^1, ‑i f. druh sekery, širočina

násěč^2, ‑i f. vzácná tkanina, nach, purpur, kment

násěčový adj. nachový, purpurový, kmentový

náseděti, ‑z’u, ‑díš ned. (o ptácích,) sedět na něčem, zvl. na vejcích; sedět vedle někoho, sedět v
čele, předsedat

násep, ‑spa, ‑spu m. násep, náspě, ‑spi f. násep, nasypaný val; hráz

naschvále v. navzchvále

nasielanie, ‑ie n. posílání, zasílání; vzkaz (?)

nesieti, ‑sěju, ‑sěješ (příč. čin. nasál, nasěl) dok. nasít, zasít

násilé, ‑é n. násilí, násilnost, násilný čin; znásilnění: násilé zdieti nad pannú; útlak, křivda,
bezpráví; přinucení, donucení, nátlak

násiliti, ‑ľu, ‑líš ned. působit silou, činit nátlak; činit násilí, znásilňovat

násilivý adj. prudký, dravý

násilnorodník, násilorodník, had násilnorodý m. druh jedovatého hada, o kterém se věřilo, že se při
zrození prohryže z matčiných útrob

násilný (jm. tvar násilen) adj. násilný, surový, násilnický: násilen býti komu chovat se
násilnicky; silný, veliký, mocný, náramný, prudký, dravý

násiľujúci, ‑ieho zpodst. m. násilník

náskok m. obtěžování

naskýtati, ‑aju, ‑áš ned. předkládat, podávat; nastavovat, nastrkovat; vystavovat nebezpečí

násled m. stopa, šlépěj

následník m.; následnicě, ‑ě f. následovník, stoupenec, vyznavač následovnice; stoupenkyně,
vyznavačka

následniti, ‑ňu, ‑níš ned. (čeho) následovat, napodobovat něco, řídit se něčím

následovánie, ‑ie n. následování; napodobování, řízení se příkladem; udíváni, vzývání; následek,
důsledek: mají ty dobroty následovánie tělestné

následovati, ‑uju, ‑uješ ned. následovat, jít za někým, něčím, provázet; řídit se podle někoho,
držet se příkladu; uctívat, vzývat: přišli smy následovat jeho; usilovat, snažit se oč;
pronásledovat, stíhat; následovat po něčem, (o pomstě) stíhat; být následkem něčeho, vyplývat z
něčeho

následovník m. průvodce; následovatel, přívrženec, stoupenec, ctitel

následovný adj. (koho, čeho) následující příkladu; hodný následování; usilující o něco, toužící po
něčem. lid následovný dobrých skutkóv

následujúcí, ‑ieho zpodst. m. stoupenec, přivrženec, vyznavač

náslepý (neskl. náslep), náslepný adj. nasleplý, přisleplý, poloslepý

naslopati sě, naclopati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (čeho) dosyta se napít, nalokat, nachlemtat se

naslychatel, ‑e m. naslouchač

naslýchati, ‑aju, ‑áš ned. naslouchat

násmědý adj. nasnědlý, přisnědlý

nasmieti sě, ‑směju, ‑směješ sě (příč. čin. nasyál, nasmieli sě) dok. nasmát se, vysmát se

násob adv. krát, násobeno (z pův. na „sobě“); krát násob krát stejný počet: šest krát násob králóv
36

násobně adv. opakovaně, několikrát

násobní, násobný adj. několikanásobný, mnohonásobný

nasočiti, ‑ču, ‑číš dok. (komu) poštvat někoho, namluvit někomu něco osočujícího

násoka f. osocení, nařčení, pomluva

naspářěti,‑ěju, ‑ieš, naspařovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozhojňovat, rozmnožovat

naspati sě, ‑sp’u, ‑spíš sě dok. dosyta se vyspat, prospat se

náspě v. násep

naspielati, ‑aju, ‑áš dok. (co čeho) nalít, litím naplnit: naspielati vína mnoho sudóv; (koho)
něčím špatným (učením, řečmi) naplnit, nakazit

naspořenie, ‑ie n. nahromadění, nadbytek, hojnost

naspořiti, ‑řu, ‑říš dok. rozhojnit, rozmnožit, přidat navíc; nahromadit, nashromáždit, nadělat; ‑
naspořiti sě přibýt, rozhojnit se, rozmnožit se

naspu, ‑eš v. nasúti

nastánie, ‑ie n. vznik, počátek; nastánie měsiecě nov, novoluní; naléhání, usilování

nastáti, ‑stoju, ‑stojíš ned. (komu, čemu, na čem) stát u koho, při kom; oddávat se čemu; (komu,
čemu, nač) naléhat, naléhavě vybízet; (na koho) dotírat, útočit, ohrožovat někoho

nastáti, ‑stoju, ‑stojíš dok. (komu) přistoupit, přijit k někomu

nastávalost, ‑i f. co právě nastává, bezprostředně nastupující přítomnost

nastavěti, ‑ěju, ‑ieš dok. (čeho) nastavět, stavěním nadělat; stanovit, ustanovit, nadělat množství
něčeho: již sú lidé mnoho svátkóv nastavěli

nastaviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co) nasadit, nastavit; (čeho) nastavět, rozmístit; (koho) dát náhradou:
miesto sebe jiného starostu nastaviv

nastojte, nestojte interj. pomoc!, běda!, ach!

nástorně v. nástrojně

nastražiti, ‑žu, ‑žíš dok. (čím) učinit, vytvořit nástrahy, nastražit, nalíčit; nalákat, navnadit,
přivábit někoho něčím

nastŕkati, nastrkati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) nastrkovat, stavět do popředí k zastření špatného
úmyslu: Krista jim nastŕká k voku

nástroj, ‑ě m. nástroj, pomůcka, prostředek; návod; pohlavní úd

nástrojcě, ‑ě m. stavební dělník

nastrojenie, ‑ie n. navedení, návod, podnět

nastrojený adj. připravený, přichystaný, zřízený; (o slavnosti) uspořádaný, vystrojený

nástrojie, ‑ie n. nástroje: hudenie rozličných nástrojí; výzbroj: oružie a odění a jiné nástroji,
což k boji třeba

nastrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. (co) nastrojit, přichystat, uspořádat; způsobit, zosnovat, pustit se do
něčeho; (koho) navést, podnítit; (koho, co) nastrčit, umístit do popředí; (co na koho, komu)
nastražit, nalíčit, uchystat

nástrojně, nástorně adv. okázale, honosně, zpupně

nastřieti v. načřieti

nastúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (nač, na co) stoupnout, šlápnout; (na koho) napadnout, zaútočit, udeřit;
(koho) dolehnout, přijít na někoho (o něčem nežádoucím); (co) pustit se do něčeho

nasúti, ‑spu, ‑speš (imper. naspi, přech. přít. naspi, příč. čin, nasul, nasut) dok. nasypat

nesutý adj. nasypaný, naplněný něčím sypkým. náspem, to jest plotem nesutým prstí opletú tě

náš, nášě, náše zájm. náš, naše, naše

našantročiti, ‑ču, ‑číš dok. nepoctivě (šantročením) nabýt zisku, obohatit se

naščierati v. načierati

naščkati, ‑aju, ‑áš dok. nadrhnout, drhnutím natrhtat: naščáš klasuóv

nášedivý (neskl. nášediv) adj. našedivělý, prošedivělý

nášěti sě,‑ěju, ‑ieš sě ned. vznášet se; snášet se, klesat

našpihovati, ‑uju, ‑uješ dok. (co) naplnit, vybavit, plně naložit zásobami, zásobit

našpléchati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) našplechtat, nažvanit, naplácat

naštřieti v. načřieti

našívati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. vrhat se, hrnout se (na smrt)

natáhnúti, ‑táhnu, ‑tiehneš dok. natáhnout, napnout; natahovaním prodloužit, protáhnout; vyšidit,
překrucováním získat

natahovati, ‑uju, ‑uješ ned. natahovat, napínat; překrucovat: (slova Kristova) velmě nesmierně
příslušie tak je natahovati k svému zamienění

natantovati, ‑uju, ‑uješ dok. (čeho) podvodně vylákat, vymámit

nátbie, ‑ie n. pás, zúžení trupu nad boky; popade se s ním v nátbí chytil se s ním do křížku

nátek, ‑teka m. útok, odpor (?)

natelepati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) naklást, ve větším množství položit, naplácat

natepati sě, ‑pu, ‑peš sě dok. (koho, gen.) nabít se, natlouci se někoho, zbit někoho

nátisk m. nápor, útok; nátlak, útisk; strádání, újma; násilí, násilnost

nátiskník m. násilník, utiskovatel

natlamati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. natlachat, nažvanit se

natočiti, ‑ču, ‑číš dok. nechat natéci, natočit, načepovat; natočiti krve z koho způsobit někomu
krvavé ztráty

náton, ‑a, ‑u, nátoň, ‑ě m. špalek na štípání dříví ap.; místo, kde se skladuje a štípá dříví

natrútiti, ‑cu, ‑tíš dok. natlouci, potlouci, nárazy poškodit

natřiesti, ‑třasu, ‑třěseš dok. (čeho) natřást

natřieti, ‑tru, ‑třeš dok. natřít; natřieti uši komu vynadat, dát na pamětnou; ‑ natřieti sě (čeho,
čím) natrpět se, v hojné míře zakusit: (žebrák) by se jím (nedostatkem) dobře natřel

nátura f. příroda, přirozenost; podstata, povaha

natýkati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) nastrkat, ponavlékat

naučedlnicě (pětislab.), naučitedlnicě (šestislab.), ‑ě f. učitelka naučedlník (čtyřslab.),
naučitel, ‑e m. učitel

naučenie, ‑ie n. naučení, ponaučení; poučení, návod; vzor, příklad; poznání, poznatky; učení, nauka

naučený adj. vyučený, vycvičený, navyklý; učený, učením vyspělý

naučiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho, čemu, co, v čem) naučit; vyučit; poučit, dát poučení, naučení

naučovati, ‑uju, ‑uješ ned. učit, dávat poučení

naúsvitie, ‑ie n. úsvit, svítání

náušek, ‑ška, ‑šku, náušník m. náušnice

náv, ‑i f. i m. svět zemřelých, záhrobí, podsvětí: jide do návi, v návi zemřel; hrob: mrtví
vstáváchu z svých naví

návara, f. nějaké jídlo jen trochu povařené, např. ze sušeného ovoce

návaz, návuz m. amulet, drobný předmět nošený na těle k dosažení kouzelného účinku

navazač, ‑ě m. kdo navazuje na tělo amulety, výrobce nebo nositel amuletů, kouzelník

navázanie, navazovánie, ‑ie n. navázání, navazováni amuletu k dosažení kouzelného účinku

návažie, ‑ie n. závaží

navážiti, ‑žu, ‑žíš dok. (čeho) navážit, vážením načerpat, nabrat; načerpat, získat něco, dojít
něčeho: (dobrý) naváží od Pána milosti

navažovánie, ‑ie n. nabírání, načerpávání vody

navdešenie, ‑ie n. vnuknutí

návěččí v. veliký

navedenie, ‑ie n. navedení, uvedení; přivedení, obrácení; návod, poučení; naučení, vštípení
vědomostí

navedený adj. naučený, navyklý

naveseliti sě, ‑ľu‑líš sě dok. (komu) zaradovat se nad někým (škodolibě), vysmát se: aby kdy
nenaveselili sě mně nepřietelé moji

navésti, ‑vedu, ‑vedeš dok. (koho) přivést, uvést, přivodit; přemluvit, přimět; podnítit, poštvat;
poučit; obrátit; (co komu) získat; (co, koho) spravit, napravit

náviděti, ‑viz’u, ‑vidíš ned. (koho, čeho) mít v lásce, mít rád; řevnit, žárlit, sočit, nevražit na
někoho, závidět někomu; neroď náviděti jeho přestaň ho nenávidět

náviec, náviece adv. nejvíc (v. ná‑)

návist, ‑i f. náklonnost, přízeň, láska; nevraživost, zášť, závist

naviti sě, ‑v’u, ‑víš sě ned. trápit se, trýznit se. soužit se

navlačiti, ‑ču, ‑číš dok. navláčet, navláčením postavit: pták navláče hniezdo i nanese vajec

navnaditi, ‑z’u, ‑díš dok. navnadit, nalákat; navyknout

návod m. (čeho) navedení, přemluvení (k něčemu); návod, podnět, rada; naučení, vštípení (něčeho)
učením

navoditi, ‑z’u, ‑díš ned. navádět, přivádět; vybízet; vzdělávat, učit; napravovat, uvádět na
správnou cestu; zavádět, svádět

navoditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co na koho) nahromadit, sehnat proti někomu

navoliti sě, ‑ľu ‑líš sě dok. (čeho) nabažit se, dosyta užit

navozovati, ‑uju, ‑uješ ned. navádět, přivádět, nabádat; svádět

navrácenie, ‑ie u, návrat, navrácení, vrácení; znovunabytí, získání zpět; obrácení se (k bohu),
opětovné oddáni se; odvráceni se, zanechání něčeho; nahrazení (škody), odškodnění

navracovánie, ‑ie n. navracení, vracení se, opětné oddávání se (hříchu)

navracovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. vracet, navracet (se); dávat, získávat zpět; obracet (se),
znovu se věnovat; opakovat (se); obnovovat, nahrazovat

navratitedlný (pětislab.) adj. mající navrátit

navratitel, ‑e m. navratitel; odplatitel

navrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. navrátit, vrátit; získat zpět: navrátili sme sobě zase dědičstvie otcóv
našich; obnovit; obrátit, změnit v něco; napravit; nahradit, odčinit, odplatit

navrátiti sě^1, ‑cu, ‑tíš sě dok. navrátit se, vrátit se; vrátit se k držení něčeho, znovu získat;
obnovit se; obrátit se, otočit se; zaútočit; napravit se, polepšit se; vrátit se v protihodnotě,
být nahrazen; vrátit se k něčemu, oddat se něčemu; uplatnit právní nárok

navrátiti sě^2, ‑cu, ‑tíš sě dok. poněkud se vyvrátit, vychýlit se do vratké polohy

navrci, ‑vrhu, ‑vržeš (aor. asigm. navrh, navrže) dok. napřáhnout, namířit (zbraň): navrci kopie,
navrci samostřiel připravit k ráně; nastavit: navrci ščít; vnuknout, vštípit; napovědět, nadhodit,
předhodit, připomenout; bóh navrže jemu člověka dobrého pošle mu do cesty; ‑ navrci sě (komu)
nahodit se, namanout se

navrch adv. nahoru, vzhůru; na nejvyšší míru, vrchovatě, vrcholně

návrchatý adj. rozsochatý

navrchovaný adj. vrchovatý, vrchovatě naplněný

navrtěti, ‑vrcu, ‑vrtíš dok. navrtat

navrúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zaznamenat pomocí vrubů, poznamenat pro upamatování

navrženie, ‑ie n. nápověď, narážka

navřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. (čeho) navřít, při vaření načichnout něčím: střěp čehož z novu navřě, i
k starosti smrdí

navstati, ‑vstanu, ‑neš dok. (na koho) povstat proti někomu

navstávati, ‑aju, ‑áš ned. povstávat, vstávat, pozvedat se

navšakdní adj. každodenní, všední

navščěvovati, ‑uju, ‑uješ ned. navštěvovat; (v nábož představách o božím duchu) vstupovat do
někoho; přinášet prospěch; král nebeský navščěvuje svú svatú milostí; obracet proti někomu,
trestat, mstít na někom. (bůh) navštěvuje nepravosti otcóv na syny; postihovat, přicházet na někoho

navščievanie, ‑ie n. navštěvování

navščievenie, ‑ie n. navštívení, návštěva; příchod (s duchovním posláním): adventus česky slóve
příchod neb navštievenie; příznivé zaschnutí, zapůsobení; postižení, pohroma

navščievitel, ‑e m. návštěvník, ochránce

navščieviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho, co; koho, čeho) navštívit; přinést prospěch, obdařit; zle
postihnout, potrestat; přijít na někoho, zachvátit; sestoupit na někoho; (co na koho) seslat (v
nábož. představách)

návuz v. návaz

navyčenie, ‑ie n. navyknutí, návyk, zvyk

navzdvihnúti; navzchlúbu v. nadvihnúti; chlúba

navzchodslunečný adj. východní

navzchvále, nazchvále, naschvále adv. naschvál, schválně

navznak adv. naznak, na záda

navzvýšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zvednout do výše; vyvýšit někoho, vyznamenat vyšší důstojností

nazajtřie, nazajutřie; nazajitřie adv. a předl. nazítří, zítra; nazajtřie čeho druhého dne po něčem

nazamýšleti, ‑eju, ‑éš dok. (čeho) navymýšlet si

Nazaren m. Nazarenský zpodst. m. Nazaretský (přídomek Ježíšův): co je tobě do nás, Ježíši Nazarene?

nazareus, ‑ea m. nazirej, nazirejec (příslušník starozákonní asketické sekty)

nazě adv. naze, bez oblečení; otevřeně, nepokrytě, jasně

nazchlúbu; nazchvále v. chlúba; navzchvále

nezmař adv. nazmar, vniveč; nadarmo

neznamenati, ‑aju, ‑áš dok. poznamenat, označit, opatřit znamením; vtisknout, otisknout;
zaznamenat, zapsat

naznámenie, ‑ie n. naznačení, objasnění, vysvětlení

naznámený adj. známý, proslulý (?)

neznati, ‑aju, ‑áš dok. poznat, uvidět na vlastní oči

nazpět adv. naopak, opačně, obráceně

nazřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. (koho, co) podívat se, pohlédnout; (kam) nahlédnout, zavítat k někomu;
(v co) poučit se nahlédnutím do něčeho; přihlédnout k čemu; (co v co, aby...) dohlédnout na něco; ‑
nazřieti sě (v co) podívat se na sebe do něčeho, zhlédnout se v něčem

nazvanec, ‑ncě m. kdo se nějak nazývá, má jméno

nazvánie, ‑ie n. název, pojmenování, jméno

nazvaný adj. nazvaný, zvaný; takzvaný, jsoucí něčím jen podle jména; vzývaný

nazvati, ‑zovu, ‑zóveš dok. nazvat, pojmenovat; jmenovat, uvést jméno; vzýváním uctít, oslavit;
nařknout, osočit

nazyvadlo n. pojmenování, znění (?): nazyvadlo jména svého

nazývanie, ‑ie n. nazývání, pojmenovávání; pojmenování, jméno; vzývání

nazývati, ‑aju, ‑áš ned. nazývat, pojmenovávat; označovat; obviňovat, osočovat; vzývat; žádat,
prosit o něco; vyhlašovat, rozhlašovat

nežehrati, ‑řu, ‑řeš dok. (komu) vyhubovat, vynadat

nažitčiti sě, ‑tču, ‑tčíš sě dok. popřát si, užít si

nažiti, ‑žu, ‑žíš ned. obnažovat

nažžený adj. (o znamení) vypálený; opatřený vypáleným cejchem

ne, né část. ne, nikoli; ve funkci spojky ba, dokonce, nýbrž: že by toho netrpěl, ne ihned by
mstil; ani: nekažte, nekrstěte, ne mší služte; ve funkci interj. ach, běda: nee, příde‑li kdy ten
čas

ně; neb v. něčso; nebo

nebázn (dvojslab.), nebázen, ‑zni f. nebojácnost, neohroženost; nebázeň: nebázn boží nebohabojnost;
troufalost, opovážlivost

nebáznivý adj. nebojácný, nebojící se; troufalý, opovážlivý

neběný adj. nebeský: ptáci nebění létající na obloze

nebezděčný adj. nikoli bezděčný, uvědomělý, dobrovolný

nebezpečenstvie, ‑ie n. neklid, nejistota; nebezpečí, ohrožení

nebezpečně adv. nikoli bezpečně, s obavami, nejistě; nebezpečně, s nebezpečím

nebezpečný (jm. tvar nebezpečen) adj. ne bezstarostný, nejistý; nezabezpečený: nebezpečen býti být
v nebezpečný; nebezpečný, spojený s nebezpečím

nebezpečstvie, ‑ie, nebezpečstvo n. nebezpečí, ohrožení

nebezpřěmný adj. nemírný, nadměrný, přílišný

nebijcě, ‑ě m. kdo nebije a nezabiji, nepůsobí násilí, mírný člověk

neblekotný adj. neupovídaný, nežvanivý

nebližní adj. nepříbuzný

nebludný adj. nikoli bludný, nezavádějící v blud, v omyl, pravý, skutečný

nebný adj. nebeský

nebo, neb, neb(o)li, nebolito, neboť, nebť spoj. nebo, anebo; neboť; že, protože; nebo ‑ nebo buď ‑
anebo, buď ‑ buď

neboh m. ubožák, nešťastník; nebožtík, zesnulý

neboha f. ubožačka; nebožka, zesnulá

nebohatstvo n. nedostatek, nouze

nebohobojenstvie, ‑ie, nebohobojenstvo n. nebohabojnost, bezbožnost

nebohobojný adj. nebohabojný, bezbožný

nebohý adj. nebohý, nešťastný; zesnulý

nebojácí, nebojatý adj. nebojácný, neohrožený; opovážlivý

nebolest, nebolestivost, ‑i f. necitlivost vůči bolesti, nepodléhání bolesti

nebolestivý adj. bezbolestný, nepůsobící bolest; necitlivý vůči bolestem, nepodléhající bolestem

neboli, nebolito v. nebo

nebožátko n. i m. nebožátko, chudinka; chudáček, hlupáček; ubožák, bezvýznamný člověk

nebožčíček, ‑čka m. ubožáček, chudák; nebožtíček, nebožtík, zesnulý

nebožčička, nebožička, nebožka f. nebožačka, chudinka, nešťastnice; nebožka, zesnulá

nebožtík, nebožec, ‑žcě m. ubožák, nebožák; nebožtík, zesnulý

nebožník, nebožníček,‑čka m. bezbožník, neznaboh

nebožný adj. bezbožný, bohaprázdný, neznabožský; ubohý, nešťastný

nebožský adj. bezbožný, bohaprázdný, neznabožský

nebožt‑ v. nebožč‑

nebratr m. jen domnělý bratr, nevlastní bratr (?)

nebrzký adj. nepohotový, ne hned ochotný

nebrzo, nebrzy adv. nikoli brzo, pozdě; nikoli snadno a rychle, nesnadno, stěží: nebrzo (nebrzy)
kto zájm. zřídkakdo, málokdo, málokdo

nébrže, nébrž, niebrž, nýbrž spoj. ba, ano i; nýbrž, ale, ale naopak; netoliko ‑ nébrž i nejen ‑
nýbrž i

nebudúcí adj. který nebude, nenastane

nebydlejúcí, nebydľujúcí, nebydlitedlný (pětislab.) adj. neobyvatelný, nevhodný k obývání

nebytost, ‑i f. nepřítomnost

nebylý adj. neexistující, vymyšlený; neskutečný; nebývalý, nový

nebyt m. nebytí, nejsoucnost, neexistence

nebytedlný (čtyřslab.) adj. neobyvatelný, nevhodný k obývání; neužitečný, nicotný, bez trvalejší
hodnoty

nebytie, ‑ie n., nebyt(n)ost, ‑i f. nebytí, neexistence; nepřítomnost, nedostatek

nebývaný adj. nezběhlý, nezkušený

něc v. něčso

necčicě, neččicé, nečticě, ‑ie, necčičky, neččičky, nečtičky, ‑ček pl. f. necičky; nádoba, nádobka
na obětiny

necělost, ‑i f. porušenost, nedokonalost

necělý adj. necelý, neúplný, částečný; nedokonalý, chabý; neodolný, nemužný

necěstie, ‑ie n. bezcestí, neschůdný terén

necílný adj. neohraničený, neomezený, nekonečný

něco; nectnost; nectnostný, nectný; nectěnie v. něčso; nečstnost; nečstnostný; nečščenie

necuzí adj. ne cizí, vlastní

nečadský adj. nešlechetný, ohavný, šeredný, odporný, nekalý (srov. čacký, čadský)

nečas m. nečas, nepohoda; nevhodná doba, nepříhodný čas; strast, soužení, utrpení

nečasie, ‑ie n. nečas, nepohoda; něco nevčasného, co přichází v nevhodnou chvíli

nečasně adv. v nevhodný čas, nevhod, předčasně

nečasný adj. nevčasný, předčasný; špatný, nepříznivý; zlý, krutý: čilú nečasnú ve zlé chvíli;
nezralý, neuzrálý; nezávislý na čase, nepodléhající času, nadčasový

nečastý adj. nečastý, řídký, málokdy se vyskytující

neččicě, neččičky v. necčicě

nečest, ‑čsti f. nečest, hanba, potupa; nepočestnost, hanebnost, bezectný skutek

nečěstě adv. nečasto, zřídka

nečilý adj. slabý, neúčinný, mdlý

nečinitel, ‑e m. kdo se nemá k činům

nečíslný (trojslab.) adj. nesčíslný, nesčetný; nesmírný, ohromný

nečisté, ‑ého zpodst. n. nečistota, špína, kal; mravní nečistota, hřích; pokrm rituálně závadný

nečistě adv. nečistě nemravně, nestydatě, nepočestně

nečistiti, ‑šču, ‑stíš ned. znečišťovat; prznit, poskvrňovat

nečistost, ‑i f. nečistota (mravní), nemravnost, smilstvo

nečistota f. nečistota, špína, kal; mravní nečistota, nemravnost, smilstvo; bludařství,
modelářství; rituální nečistota, něco rituálně nečistého

nečistý adj. nečistý, ušpiněný, špinavý; odporný, ohavný; mravně nečistý, nemravný, nestydatý;
hřiech nečistý smilstvo; nečistý dóm nevěstinec; nečistá žena nevěstka; žena v menstruaci; špinící,
pomlouvačný; rituálně nečistý

nečitedlně (čtyřslab.) adv. nepozorovatelně, nenápadně

nečitedlný (čtyřslab.) adj. nevnímatelný, nepostižitelný smysly; necítící, nevnímající; neschopný
pochopit, nechápavý

nečlověčský adj. nikoli lidský, nepatřící k lidskému rodu

něčso, něčsož, nětco, něco, něč, něc, něčeho(ž), gen. arch. ‑čso (a předl. též v ně več, v ně v čem
ap.) zájm. a adv. něco, cosi; trochu, poněkud, částečně, do jisté míry: na počátcě něco podoben
jest kúkol k pšenici

nečstnost, nectnost, ‑i f. nectnost, špatná vlastnost

nečstnostně, necnostně adv. nectně, hanebně, ničemně

nečstnostný, nectnostný, nečstný, nectný adj. nečestný, nectný, nepocestný, hanebný, ničemný

nečščenie, nectěnie, ‑ie n. nectění, neuctívání; zneuctění, hanba, potupa

nečticě, nečtičky v. necčicě

nečtitedlný (čtyřslab.) adj. nespočetný, nesčetný, nesčíslný (v. též nečitedlný)

nečut‑ v. nečit

neda, nedas spoj. jen aby, jen když; utiekáchu nedas kde bylo kam bylo možno, kamkoli; neda bych
byl kdožkolivěk ať bych byl kdokoli

nedakaks adv. lecjak, jakkoli

nedakterý adj. leckterý, kterýkoli

nedálý adj. takový, který se neudál, nestal: což sě tu stalo, měl sem za nedálé

nedaný adj. nedaný, neodevzdaný

nedaremný, nedaremní adj. nikoli zdánlivý, opravdový, skutečný

nedarmo adv. nikoli zdarma; nikoli nadarmo, ne bez příčiny, odůvodněně

nedávno adv. nedávno; nýnie nedávno před nedávnem, onehdy

nedb‑ v. netb‑

nedědičský adj. neoprávněný dědit

nedělník m. židovský kněz konající týdenní službu v chrámu

nedělský adj. nedělní

nedieka f. nevole, nelibost, výtka

nedielný adj. nedílný, nedělitelný; nerozdílný, v podstatě shodný, jednotný

nediv m.: nediv jest není divu, neudivuje

nedlúzě adv. nedlouze, v krátkosti, stručné; nanedlouho, na kratší dobu, na chvilku

nedlužný adj. nepovinný, nikoli závazný; nepodléhající povinně něčemu, nevázaný něčím

nedobrotivě adv. nelaskavě, nevlídně

nedobřě adv. nedobře, nenáležitě, nesprávné; špatně, zle; nevelmi, nedost, nepříliš: já tomu
nedobřě věřím

nedobytý adj. nedobytý; nedobytný, nezdolný

nedodánie, ‑ie n. nedodání; nedoplacení; nedoplnění, neposkytnutí v náležité úplnosti, nedovršení

nedochódčě, ‑ěte n., nedochodec, ‑dcě m. nedonošenec, nedonošený plod, předčasně narozené nebo
potracené dítě

nedochodicí, nedochodný adj. nedostupný, nepřístupný

nedochoditý adj. nepochopitelný, nepostižitelný

nedojiepie, ‑ie n. nenadání: z nedojiepie, v nedojiepie, vz nedojiepie znenadání, neočekávaně,
nenadále, náhle: ztiekaje (Juda) hrádky a města z nedojiepie, zapalováše je

nedojitý adj. nedostupný, nepřístupný

nedokonajúcí adj. neskonalý, nekonečný, bezmezný

nedokonale adv. nedokonale, neúplně, jen částečně

nedokonalost, ‑i f. nedokonalost, mravní a duchovní nedostatečnost, slabost

nedokonalý adj. nedokonalý, majicí nedostatky; nedokončený, neukončený; neskonalý, nekonečný

nedokonaně adv. nedokonale, nedostatečně

nedokonánie, ‑ie n. neuskutečnění; (čí) nedokonalost, duchovní a mravní nedostatečnost

nedokonaný adj. nedokonalý; neukončený, nekonečný

nedoktor m. nedoktor, kdo nemá doktorát teologie, není učený teolog

nedomnějúcí adj. nenadálý, neočekávaný, nepředvídaný

nedomnělý adj. netušený, nepředstavitelný; nepodezřelý, nepochybný, zřejmý

nedomněnie, ‑ie n. nenadání: z nedomněnie; v nedomněnie znenadání, neočekávaně, náhle;
neprozíravost, nepředvídavost; nepochybná věc, jistota

nedomněný adj. nenadálý, neočekávaný, nepředvídaný, nepředstavitelný; nesmírný; nic netušící,
překvapený; nepodezřelý, nepochybný, jistý

nedomniecí, nedomnitý, nedomňúcí adj. netušený, nečekaný, překvapující

nedomnitě adv. nečekaně, překvapujícím způsobem

nedómysl (trojslab.) m. nerozum, nemoudrost, pošetilost

nedomyslný, nedomyšľujúcí adj. nepochopitelný, nepostižitelný rozumem, nepředstavitelný

nedómyslný (čtyřslab.) adj. nerozumný, pošetilý, hloupý

nedomyšlenie, ‑ie n. nerozum, pošetilost, neprozíravost

nedopatrně (čtyřslab.) adv. nepozorovaně, nenápadně, nepozorovatelně

nedopatrný (čtyřslab.), nedopatřený adj. nepozorovaný, nenápadný, nepozorovatelný

nedopustilý adj. (o hříchu) nespáchaný

nedosáhlý adj. nedosažitelný, nedostižný

nedospěch m. otálení, zdržování, váhání

nedospělost, ‑i f. nevyspělost, nedokonalost; neznalost, nevědomost, nezkušenost

nedospělý adj. nedospělý, nedorostlý; nedozrálý, nevyvinutý; nedokončený; neznalý, nezkušený, málo
zběhlý v něčem

nedospěšný adj. nezpůsobilý; nepřipravený pro něco

nedostačný adj. nuzný, strádající nedostatkem, potřebný; nedostatečný, nepostačující

nedostánie, ‑ie, n. nedostatek, nedostávání se, chybění

nedostatečenstvie, ‑ie n. nedostatek, nouze, bída; nemohoucnost, slabost, nedokonalost

nedostatečněti, ‑ěju, ‑ieš ned. mít nedostatek, trpět nouzi, strádat

nedostatečník m. ubožák, chudák, nešťastník

nedostatečnost, ‑i f. nedostatek, nouze, bída; nedokonalost, slabost, nemohoucnost

nedostatečný adj. strádající nedostatkem, nuzný, potřebný; (komu, k čemu) nedostatečný,
nepostačující (pro někoho, pro něco); nedokonlý, slabý, nemohoucí, neschopný, nezpůsobilý

nedostatek, ‑tka, ‑tku m. nedostatek; bez nedostatka (nedostatkóv) hojně, v hojné míře; nouze;
často v pl. strast, strádání, potíž, těžkost; slabost, nedokonalost; onemocnění

nedostati sě, 3. sg. ‑ne sě dok. (čeho, komu) nedostat se, začít chybět; (komu) upadnout do
nedostatku, octnout se v nouzi

nedostatný adj. (čeho) mající, nedostatek něčeho, postrádající něco; strádající nedostatkem, nuzný,
potřebný

nedostatstvie, ‑ie n. nemohoucnost, slabost

nedostávati (sě), s.‑sg. ‑á (sě) ned. (čeho) nedostávat se, chybět, scházet; ač se nynie nedostává
vymluviti o něm není teď možno povědět

nedóstojenstvie, ‑ie n., nedóstojnost, ‑i f. nedostatečnost (co do zásluh), nevýznamnost,
nicotnost; nedůstojnost, hanba, ponížení

nedóstojný adj. nedůstojný, nehodný něčeho; nectný, hanebný; nehodný pozornosti, nicotný

nedošle adv. nedokonale, neúplně

nedošlec, ‑šelcě m. člověk nevyspělý, nezralý, nezkušený

nedošlý adj. nevyspělý, nezralý, nezkušený; nedošlý let, k letóm nedospělý, neplnoletý;
nepostižitelný

nedótčivost, ‑i f. nedůtklivost, popudlivost, podrážděnost

nedótčivý adj. nedůtklivý, popudlivý; citlivý, choulostivý

nedoučený adj. nevyučený, nevzdělaný

nedoufadlně (pětislab.: ‑o‑u‑) adv. nedůvěřivě, bez důvěry, bez naděje

nedoufalý (pětislab.: ‑o‑u‑) adj. nedůvěřující, nemající naději

nedoufánie (pětislab.: ‑o‑u‑), ‑ie n. nedůvěra, nedostatek naděje, beznaděj, malověrnost

nedoufaný (pětislab.: ‑o‑u‑) adj. nenadálý, neočekávaný

nedouk, nedouka m. nedouk, člověk neučený, nevzdělanec, neodborník

nedovedený adj. nedovedený do konce, nedokončený; nedokázaný, neprokázaný, neprůkazný

nedověra, nedóvěra f. nedostatečná víra (v boha); nevěra, kacířství; nedostatek důvěry, nedůvěra

nedověrečský adj. nebohabojný, bezbožný

nedověrnost, ‑i f. odklon od pravé víry, kacířství; (komu) nedůvěra, nedostatek důvěry

nedověrný adj. mající nedostatečnou víru v boha, malověrný; nedůvěřivý

nedověřenie, nedóvěřenie, ‑ie n. nedůvěra; nedostatečná víra v boha, pochybnosti ve víře,
malověrnost

nedověřilý adj. mající nedostatečnou víru v boha, malověrný; nezasluhující náboženské víry,
nebožský: (Krista nazývali) nedověřilým, protože jest umřel, a praviec, že duch svatý nikdy neumře

nedóvěřiti, ‑řu, ‑říš ned. neúplně věřit, nedůvěřovat; nesvěřovat se

nedověřivý, nedóvěřivý adj. nedůvěřivý, pochybovačný; nevěřící

nedověřúcí, nedóvěřúcí adj. mající nedostatečnou víru v boha, malověrný; neuvěřitelný, neobyčejný

nedóvodně adv. neodůvodněně, neprokázaně, nepodloženě; nespravedlivě; neoprávněně,bezdůvodně

nedóvodný adj. (o tvrzení) nedokázaný, neprokázaný, nepodložený; (o lži) nepravdivý, smyšlený

nedovtip m. nenadání: z nedovtipa, v nedovtipě znenadání, neočekávaně, nepředvídaně

nedovtipný^1 adj. nenadálý, neočekávaný, netušený

nedovtipný^2, nedóvtipný adj. nedůvtipný, nechápavý

nedóžitečný, nedoživý, nedóživý adj. neduživý, chorobný

nedržimý adj. neschopný udržet, neumějící podržet něco, nespolehlivý

neduh m. neduh, nemoc; úhona, nepravost; zlo, pohroma, rána: vešken neduh, jenž sem položil v
Ejiptě, nezvedu na tě

neduha f. neduh, nemoc, choroba (zvl. vleklá)

neduchovenstvie, ‑ie n. bezbožnost, bohaprázdnost

neduchovně adv. nikoli v duchovním smyslu, konkrétně, doslovně

neduchovný, neduchovní adj. neduchovní, světský; bezbožný, bohaprázdný

neduženie, ‑ie n. stonání, nemoc, choroba

nedužitedlný (čtyřslab.) adj. přinášející škodu, zkázonosný

nedužiti, ‑žu, ‑žíš ned. stonat, churavět; (něčím) chřadnout, morálně trpět, být postižen;
umdlévat, pozbývat sil

neduživenstvie, ‑ie n. zlo, zhoubnost, zhouba

neduživěti,‑ěju, ‑ieš ned. (čím) churavět, být neduživý, chřadnout; umdlévat, pozbývat sil

neduživý adj. neduživý, churavý; slabý, mdlý, nemohoucí; škodlivý, zhoubný

nedužný adj. neduživý, churavý, nemocný

nedužstvie, ‑ie n. neduh, nemoc, choroba

nedvojitý adj. nedělitelný

nedvězí v. medvězí

nefalešný adj. ne falešný, opravdový, pravý

neforemnost, ‑i f. nesprávnost, zvrácenost

neforemný adj. nevhodný, nenáležitý, nesprávný, zvrácený

nehbitý adj. těžkopádný; nepohyblivý, neschopný pohybu; (o majetku) nemovitý

nehet, nohet, ‑hte, ‑hta, ‑htu m. nehet; dráp

nehlasný adj. nehlasitý, ztlumený, tichý

nehluchý adj. dobře poslouchající, vnímavý: svatého Čtení nehluchý posluchač

nehlúpě adv. nikoli hloupě, rozumně; chytře, šikovně

nehlušě adv. nikoli tiše, slyšitelně, dost nahlas

nehnilý adj. nepodléhající hnití, nehnijící

nehnutedlný (čtyřslab.), nehnutý adj. neschopný pohybu, nehybný; stálý, trvalý

nehoda f. něco nevhodného, nenáležitost; nepravost, špatnost, ohavnost, hanebnost; nepříjemnost,
trápeni, křivda; nehoda, zlá příhoda, neštěstí, pohroma; nečistota, hnis; neshoda, spor, svár

nehodně adv. zle, škaredě, ohavně; nevhodně, nesprávně; bez zásluhy, nezaslouženě, neprávem; (o
přijímání tzv. svátosti) ve stavu hříchu, neplatně

nehodnost, ‑i f. (čeho) nehodnost (něčeho), nezpůsobilost (k čemu); (koho) špatnost, nešlechetnost;
nepravost, hanebnost, ohavnost

nehodný adj. nehodnotný, nedobrý; nehodící se, nevhodný; nenáležitý; nedůstojný; špatný, zlý;
nezasloužený, neoprávněný; nehodné zpodst. n. špatnost, nešlechetnost

nehospodářný adj. nepohostinný

nehostně adv. jako s cizím člověkem, cize, nedomácky

nehotový adj. (k čemu) nepřipravený, nedostatečně připravený, nehotový

nehrdě adv. nehrdě, skromně

nehrubý adj. nevelký, drobný, útlý; nábož. nehmotný, netělesný, duchovní

nehřěšenie, ‑ie n. nehřešení, jednání nezatížené hříchy

nehřiech m. nehřích, co není hřích; nevina

nehtek, ‑hetka, ‑hetku m. nehtík, nehýtek

nehůževný adj. neskoupý, nelakomý

nehýbajúcí, nehýbaný adj. nehýbající se, jsoucí bez hnutí, nehybný

nehýbanie, ‑ie n. nehybnost, nepohyblivost, bezvládnost

nehýbavý adj. nehybný; stálý, trvalý, věčný

nehynujúcí adj. nehynoucí, nepomíjející

nechajť, ‑nechajž, nechajžť, nechať, nechažť, nechť, nechžť, nech část. a spoj. ať, nechť (tvoří
součást opisného imper: nechť veselí pobudú); aťsi, třebas, i když; nechť, ať, aby: nechat naň,
vsadím po kroši, tohoť jáz na tobě proši

nechánie, ‑ie n. (čeho) upuštění od něčeho, zanechání něčeho

nechati, ‑aju, ‑áš dok. i ned. (koho, čeho) nedbat, nestarat se; nevšímat si; varovat se; nechat
bez povšimnutí, vynechat, pominout; nechat na pokoji, ušetřit, nedotýkat se; nechat bez péče,
zanechat, opustit; nebránit někomu v něčem; (čeho, s inf., by...) upustit od něčeho: jehož bóh snad
nechá což bůh snad nedopustí; přestat s něčím, neučinit tak: jíti‑li jest bojovat, čili nechati? ‑
nechati sě, sebe upokojit se, vzpamatovat se

nechávati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) nechávat bez povšimnutí, přecházet, opomíjet něco; (koho) nechávat
bez péče, opouštět; zanechávat, ponechávat

nechlubný adj. nechlubivý, nevychloubavý

nechódčě, ‑ěte n. nedonošený plod (zvl. dítě zemřelé v těle matky), nedonošenec

nechodicí, nechoďujúcí adj. neprůchodný, neumožňující průchod

nechtěčky adv. nechtíc, bezděky, mimoděk

nechtěnie, ‑ie n. nechtění, opak chtění; nechtěním, z nechtěnie nechtíc, bezděk; mimovolně

nechtivé, nechtivě adv. nehorlivě, vlažně, lhostejně

nechtivost, ‑i f. (k čemu) lhostejnost, vlažnost, nedostatek zaujetí

nechtivý adj. nehorlivý, vlažný, lhostejný; (o chuti) chabý, nevýrazný

nechut, ‑i f. nechuť, nechutný pokrm nebo nápoj; nepříjemnost, protivenství; nevole, hněv; záští,
různice, svár; hanebný čin, nepravost, příkoří, křivda

nechutenstvie, ‑ie n. nechutenství; nechuť, nelibost, odpor

nechutně adv. s nechutí, s odporem, neochotně

nechutnost, ‑i f. nechutenství; mrzutost, nevole; nechutnost, hanebnost, protivenství, příkoří,
křivda

nechutný adj. nechutný; odporný, nepříjemný, protivný; znechucený, rozmrzelý, nevlídný, rozhořčený,
zaujatý; nechuten býti pociťovat nevolno od žaludku

nechvála f. nechvalná pověst, nečest

nechvalebný, nechvalný adj. nechvatný, nezasluhující chválu

nechvatě adv. bez chvatu, zvolna; býti nechvatě nebýt náchylný, nebýt ochoten; (v. též chvat;
chvati)

nechvíle f. nečas, nepohoda, špatné počasí, zvl. bouře; nepokoj, neklid, bouře (společenská)

nechvilný adj. nepokojný, neklidný: na nechvilné vodě malá lodíčka brzo utone

nechybně adv. bez pochybnosti, určitě, s jistotou

nějakový adj. nějaký; jakýkoli

nejápný adj. netušený, nepochopitelný, nevídaný; neschopný, nezpůsobilý

nejeden čísl. a zájm. nejeden, několikerý, mnohý; nestejný, různý: obať (jehně a vlk) nejednú cestú
přitečesta k tomu miestu; zpodst. m. nejeden člověk, leckdo, ledakdo

nejednako adv. rozmanitě, nestejným způsobem, všelijak

nejednaký adj. rozmanitý, různý, nestejný, všelijaký

nejednúkrát adv. nejedenkrát, nejednou

nejemný adj. (čeho) nepřijímající, odmítájící něco

nejěšutenstvie, ‑ie n. marnost, nicotnost

nejěšutně adv. marně, nadarmo, bezvýsledně; necudně, nestoudně, smilně

nejěšutný adj. marný, nicotný, planý; necudný, nestoudný

nejětie, ‑ie n. nevzetí do zajetí, neuvěznění, ponechání na svobodě

nejiecný adj. nedající se jíst, nejedlý

nejiedcě, ‑ě m. kdo málo jí, špatný jedlík

nejistost, ‑i f. neznámost, neurčitost; v nejistost do neurčita, nazdařbůh: pusti střělu v
nejistost; nejístota, nejistá věc; nespolehlivost, nestálost; nebezpečí, ohrožení

nejmajúcí adj. nemajetný

nejměnie, ‑ie n. nedostatek, chybění: jměnie nepřietele jest častokrát užitečnějšie nežli nejměnie
mít nepřítele je častokrát užitečnější než nemít; pozbytí, ztráta

někako, někak(e) adv. nějak; trochu, poněkud

někaký zájm. nějaký, jakýsi

nekálený adj. neposkvrněný, rituálně neznehodnocený

nekánie, ‑ie n. nečinění pokání, nekajícnost

nekáný adj. nepolepšitelný, zlý

nekázaně adv. nemoudře, pošetile; neslušně, rozpustile, sprostě; hrubě, nelidsky, tvrdě

nekázaný adj. neukázněný, nevychovaný; nezpůsobný, nezvedený, rozpustilý, nevázaný, bezuzdný;
hrubý, surový, neurvalý; nemoudrý, pošetilý

nekázn (dvojslab.), ‑i, nekázen, ‑zně f. nerozumnost, pošetilost; rozpustilost, nevázanost; nekázn
ploditi dopouštět se nevázanosti, zvl. pohlavní; protiprávní čin, přestupek

nekázniti (sě), ‑žňu, ‑zníš (sě) ned. počínat si neukázněně, chovat se bezzudně

nekáznivý, nekázný adj. neukázněný, nevychovaný, navázaný

někda adv. někdy, kdysi; jednou

někdajší adv. někdejší, dřívější

nekľud m. neklid, nepokoj; porušení míru, rozbroj, válka

nekľud, ‑i, nekľuda f. zuřivost, zběsilost, vztek; bouře, smršť, živelná pohroma

nekľudnost, ‑i f. nepokoj, vzruch, rozruch

nekľudný adj. (o člověku) neklidný, nepokojný, plný neklidu; (o živlu) neklidný, rozbouřený

nekněžsky, nekniežětsky adv. neknížecím způsobem, nikoli jako kníže: nekněžsky sě u stolu jmieše

nekojný adj. neposkytující ukojení; neukojitelný

několik(o) čísl. několik

několikonádste, několikanádste, ‑nádcte, ‑náste, ‑nádcět, několikonádct, ‑nást čísl. víc než deset,
něco přes deset

několiký adj. několikerý, několikátý: sám několiký on ještě s několika

nekolnost, ‑i f. neomalenost, bezostyšnost, troufalost, drzost

nekolný adj. nepoddajný, vzpurný; neomalený, drzý; zatvrzelý, špatný, zlý

nekonalý adj. nestálý, nevytrvalý, vrtkavý

nekonec, ‑ncě m. odklad, neukončené jednání

nekonečný adj. nekonečný, věčný, nesmírný; přesně nevymezený, neurčitý, mlhavý

nekošník m. zlý duch, satan, ďábel

nekrasa f. neztepilost, nestatnost; neobratnost

nekrásný adj. nikoli krásný, nehezký, ošklivý

nekrášlený adj. nemalovaný, neobarvený

nekrotký adj. nekrotký, neumírněný, divoký

nekrščený (trojslab.), nekřščený, nekřstěný, nekřtěný, nekřestný adj. nekřtěný, nepokřtěný

nekrumfeštný adj. jsoucí bez základu, nemající hmotnou podstatu

nekřivý adj. nepokřivený, nikoli scestný, pravý

nekřtaltovný, nekřtaltovní adj. nesložitý, prostý, neozdobný

některako, některak(e) adv. nějak, jaksi; poněkud, trochu

některaký, některakový zájm. nějaký, jakýsi

některde, některdě, něterdě adv. někde, kdesi: něterde ‑ něterde někde ‑ někdo, někde ‑ jinde

některdy, něterdy, nětrdy adv. někdy, kdysi; leckdy, občas, nejednou

některý, něterý adj. některý; nějaký, jakýsi: nalezli jsú mrtvé tělo muže některého; po některých
dnech, po některém času po několika dnech, za jistou dobu

někto, ‑koho zájm. někdo, kdosi

někudy adv. nějak, nějakým způsobem

nekúpedlný (čtyřslab.), nekúpený, nekúpitedlný (pětislab.) adj. nekoupitelný, neprodejný

nekúzlený adj. neočarovaný, nezasažený kouzly

nekvapný adj. neukvapený, neunáhlený, uvážlivý

něký adj. nějaký, jistý, jeden

nekyprost; ‑i f. nedostatek čilosti, ochablost; liknavost, váhavost

nekyprý adj. nečilý, ochablý, liknavý

nelahodný adj. nepříjemný, nemilý

nelakomý adj. nepříliš žádostivý, nepříliš chtivý (zvl. majetku), nechamtivý

nelakotný adj. nechtivý, nežádostivý jídla

nelap v. lap

neláska f. neláska, nedostatek lásky (mezi milenci nebo manžely), odpor; nepřízeň, nemilost,
nepřátelství, nenávist

nelaskavý adj. (o manželích) jsoucí bez lásky, chladný; nelaskavý, nevlídný, nepřátelský

nelatinník m. člověk neumějící latinsky, nemající vyšší (latinské) vzdělání

neleně v. leniti

neléní (jm. tvar nelén, neléň), nelenivý adj. nelenivý, neliknavý, čilý, horlivý (v. též léní)

nelepě adv. neslušně, necudně; nevhodně, nemístně

nelepost, ‑i, nelepota f. nevzhlednost, nehezkost; nepěkný skutek, nešlechetnost; nestoudnost,
necudnost

nelepý adj. nehezký, nevzhledný; nepěkný, (o skutku) nešlechetný; neslušný, nestoudný, necudný; (k
čemu) nenáležitý, nevhodný

nelest, ‑lsti f. bezelstnost, přímost; pravdivost, upřímnost

nelestný adj. bezelstný, upřímný

nelíčný, nelícný adj. nehezký, nevzhledný; nepěkný, neslušný, nenáležitý

nelichý adj. (koho) nezbavený, nezproštěný; nezlý, dobrý, spravedlivý, řádný

neliterát m. člověk nemající vyšší (latinské) vzdělání

nelstivý adj. nelstivý; bezelstný, nepokrytecký; upřímný, opravdový, pravý

neľubě, neľúbě adv. (komu) nelibě, nemile, protivně; s nelibostí, nespokojeně

neľúbenie, ‑ie n. nelibost, nemilost, nepřízeň

neľúbezný adj. nelibý, nemilý, nepříjemný

neľubost, ‑i f. (čeho, k čemu, čemu, na co) nelibost, nechuť, odpor; (mezi kým) neshoda, rozepře,
svár; v pl. rozbroje, kyselosti; nepříjemnost, nelibý čin; nesnáz, trápení, protivenství

neľubóstka f. nepříjemnůstka, malá nepříjemnost

neľubý adj. nelibý, nemilý, nepříjemný; špatný, nežádoucí

neľud m. lid neplnící své povinnosti jako náboženská pospolitost nebo netvořící ji

nelúpežně, nelúpežsky adv. neloupežné, nikoli loupeží

neľútost, ‑i f. nelítostnost, bezcitnost, ukrutnost; bibl. nepravost, bezbožnost

neľútostivý adj. nelítostivý, nemilosrdný, bezcitný, ukrutný; (o jevech) ničivý, krutý

nelzě v. lzě

nelzěvost, ‑i f. (k čemu) nemožnost, vyloučení něčeho: sbožie činí druhdy nelzévost k dosěžení
dokonalosti znemožnuje dosáhnout

nem v. my

nemáhajúcí adj. nemocný, churavý, neduživý

nemáhanie, ‑ie n. slabost, mdloba, malátnost

nemáhati, ‑aju,‑áš ned. nemoci, být sláb, nemohoucí, postrádat sil; být nemocen, churavět, stonat:
roznemohl sem sě i nemáhal mnoho dní

nemalátstvie, nemalomocenstvie, ‑ie n. nepostiženost malomocenstvím

nemalečký adj. nemalý, dost velký

nemálo, nemál(e) adv. nemálo, dost mnoho, značně, hodně; nemalou chvíli, dost dlouho; bezmála,
málem, téměř

nemarný adj. nenicotný, platný, spolehlivý; (o výroku) neplaný, opodstatněný

nemarný adj. nejsoucí z masa, nehmotný

nematně adv. nezmateně, zřetelně, jasně

nematný adj. nezmatený, nikoli scestný, spolehlivý; opravdový, znamenitý, vynikající: muž nematný

nemazaný adj. (o těle zemřelého) nebalzamovaný

Němci, ‑mec pl. m. německá země, Německo

Němčata, ‑at pl. n. Němčíci, příslušníci německého národa (hanl.)

němě adv. němě; němě hřešiti dopouštět se sodomství (srov. němý hřiech)

němec, ‑mcě m. němý člověk; Němec

němečský adj. německý

neměněnie, ‑ie n. neměnnost, stálost

neměřený adj. nezměrný, nesmírný, bezmezný

neměřičný adj. nezměřitelný, nekonečný

němic, ‑ě m. němý člověk, němý; kdo se zavázal k věčnému mlčení (hanl. označení kartuziána)

nemieňený, nemieniecí, nemieňúcí adj. netušený, nepředstavitelný, nesmírný

nemiera f. nesmírné množství

nemierný adj. nepřiměřený, nevhodný; (o bohu) nezměřitelný, nekonečný; nesmírný, nezměrný, obrovský

nemiestný adj. neomezený místem, nevázaný k určitému místu

nemíjějúcí adj. nepomíjející, nepomíjivý, věčný

nemile, nemíle adv. nemilostivě, nelaskavě, nevlídně

nemilec, ‑lcě m. neoblíbený, nenáviděný člověk

nemilosrdenstvie, nemilosrdie, ‑ie n. nemilosrdnost, bezcitnost, krutost; nemilosrdný skutek

nemilost, ‑i f. nemilost, nelibost, nepřízeň; nemilosrdnost, bezcitnost, krutost; nemilosrdný
skutek, krutý čin; (nábož.) bezbožnost, nepravost, hříšnost, zvl. hříšný skutek

nemilostenstvie, ‑ie n. bezbožnost, nepravost

nemilostivě adv. nemilosrdně, ukrutně; bezbožně, hříšně, špatně

nemilostivec, ‑vcě m. člověk nemilosrdný, bez slitování

nemilostivost, ‑i f. nedostatek lásky, nepřízeň, bezcitnost; nemilosrdný, špatný skutek;
bezbožnost, nepravost, hříšnost

nemilostivý adj. nemilosrdný, nelaskavý, krutný; nemilý, nemilovaný, neoblíbený; bezbožný, hříšný,
špatný

nemilostně adv. bezbožně, hříšně

nemilostník m. člověk jsoucí v nemilosti, neoblíbenec

nemilostníkový adj. patřící bezbožným, hříšníkům

nemilostný adj. bezbožný, hříšný, špatný

nemilovánie, ‑ie n. nemilovaní, nedostatek lásky, neláska

nemilý adj. nemilý; nemilostivý, nemilosrdný, nelaskavý, ukrutný

neminúcí, neminujúcí, neminulý, neminutý adj. nepomíjející, věčný, stálý

nemír m. neklid, nepokoj, neurovnané poměry; v míru i (v) nemíru v dobrém i zlém, za všech
okolností

nemírný adj. neklidný, nepokojný, mající neurovnané poměry

nemistr (dvojslab.) m. člověk bez univerzitního akademického titulu

Němkyni, ‑ě f. Němka

nemluvátko, nemluvňátko, nemlúvě, ‑ěte n. nemluvňátko, nemluvně

nemluvnost, ‑i f. věk nemluvněte, útlé dětství

nemluvný adj. nemluvicí, neschopný řeči, nemohoucí mluvit: dietě nemluvné nemluvné; nemluvný,
mlčenlivý

nemnějúcí, nemněný, nemniecí adj. nedostupný lidskému chápání, nepředstavitelný, neobyčejný

nemnohost, ‑i f., nemnožstvie, ‑ie n. nevelký počet, malé množství

nemoc, ‑i f. nemohoucnost, nedostatek síly, slabost; nemoc, neduh: črvená nemoc úplavice; krvotok;
hluchá, padúcí nemoc padoucnice; nemoc studená zimnice; ženská nemoc menstruace; bezmocnost,
nedostatek; zlo, pohroma, rána: to ovoce jej věčné nemoci zbaví věčného zatracení

nemoci, ‑mohu, ‑móžeš ned. být nemocen, churavět: velmi nemóže je těžce nemocen

nemocně adv. nemohoucně, slabě, nejistě

nemocněti, ‑ěju, ‑ieš ned. být nemocný, churavět, stonat

nemocnost, ‑i f. nemohoucnost, slabost; nemoc, neduživost

nemocný adj. nemohoucí; nemající sílu, slabý; nemocný, neduživý; nemožný, nedosažitelný: nie vám
nebude nemocné

nemohlý adj. nemohoucí, slabý

nemohovitý adj. (o majetku) nemovitý; (o závazku) pevný, závazný

nemotorný adj. (o zvuku) nepříjemný na poslech, nelibý, pronikavý; (o výkladu) nemotorný,
neobratný, toporný

nemovitě adv. nepohnutelně, pevně

nemovitý adj. (o majetku) nemovitý; nepohnutelný, pevný, trvalý; nemohoucí, neúčinný

nemóž v. moci

nemoženie, ‑ie n. nemohoucnost; nemoc, choroba

nemožnost, ‑i f. nemožnost, neuskutečnitelnost; nemohoucnost, slabost

nemožný adj. nemožný, neuskutečnitelný; nemohoucí, bezmocný, slabý

nemravný v. nenravný

nemščenie, ‑ie n. netrestání, beztrestnost; nemštěnie těchto přikázání netrestání za porušení
těchto přikázání

nemúdrý adj. nemoudrý, hloupý; pomatený, duševně chorý; nemající schopnost rozumové úvahy,
nerozumný

němý adj. němý; neschopný promluvit o něčem. sme němí vymluviti svatost boží; němá tvář zvíře; němý
hřiech sodomství; němý hřiešník sodomita; způsobující němotu: diábel slul jest němý proto, že byl
jest oněmil člověka

nemylně adv. neomylně, bez omylu, pravdivě

nemylnost, ‑i f. neomylnost

nemylný adj. neomylný; neklamný, opravdový, pravý; neochvějný, neotřesitelný

nemyšlený adj. netušený, neočekávaný (?)

nenáboženstvie, ‑ie n. nenábožnost, malá zbožnost; bezbožnost, hříšnost

nenábožný adj. nenábožný, málo zbožný; bezbožný, hříšný

nenabytedlný (pětislab.), nenabytný, nenabytý adj. neodčinitelný, nenapravitelný

nenadále adv. nenadále, nečekaně; v‑nenadále znenadání

nenadaný adj. neukojitelný nadacemi, dary

nenadějúcí adj. nemohoucí být předmětem naděje, nepravděpodobný

nenáhlost, ‑i f. nechvatnost, neukvapenost, rozvážnost

nenáhlý adj. nechvatný, nespěšný

nenakvašenie, ‑ie n. (čeho) nenakažení, mravní nenarušenost něčím

nenaplňený adj. neukojený, nenasycený; neukojitelný, nenasytný

nenapravený adj. (k čemu) nezaměřený, nesměřující, neupřený; nesprávný, mylný, bludný

nenasycený adj. nenasycený, lačný něčeho, hladový po něčem; nenasytný: nedávající pocit sytosti,
neukojující chtivost

nenasytedlný (pětislab.), nenasytitedlný (šestislab.) adj. nenasytný; nedávající pocit sytosti,
neukojující chtivost: pokladi velicí a nenasytedlní

nenaučenie, ‑ie n. nevědění, neznalost

nenaučený adj. nepoučený, nezasvěcený do něčeho; neučený, nevzdělaný

nenauka f. nevědění, neznalost

nenávidějúcí, nenávidiecí, nenávidúcí, nenávidúcí, ‑ieho zpodst. m. (koho) kdo někoho nenávidí,
nenávistník

nenáviděti, ‑z’u, ‑díš ned. (koho) nenávidět, nevražit na někoho; (komu, na kom čeho) závidět

nenávidník v. nenávistník

nenávist, ‑i f. nenávist, odpor; jmieti v nenávist, v nenávisti koho, co, jmieti nenávist proti
komu, k komu, k čemu nenávidět; býti v nenávist, v nenávisti komu, čí být nenáviděn; nenávistné
činy, příkoří, pronásledování: křěstěné velikú nenávist a trýzn ot pohanóv trpiechu

nenávistivý adj. nenávistný; nenáviděný, protivný

nenávistnicě, ‑ě f. protivnice, nepřítelkyně

nenávistničí adj. patřící nenávistníkovi, nenávistníkův

nenávistník, nenávidník m. nenávistník, protivník, nepřítel

nenávistný adj. nenávistný; zasluhující nenávist, opovrženíhodný, protivný

nenavracovánie, ‑ie n. nenavracení, neodevzdávání zpět

nenavratedlný (pětislab.), nenavratitedlný (šestislab.), nenavratitelný adj. nenavvratitelný,
nemohoucí být získán zpět, navždy ztracený; neodvratitelný, neodvratný

nenavyklý adj. nenavyklý, nepřivyklý; nezvyklý, neobvyklý

nenažebraný adj. žebráním nenasytitelný, nenasytný v žebrání

nenehoda f. nikoli nepravost, co není špatnost (srov. nehoda)

nenější v. nynieší

neněmě adv. výslovně, zřetelně, zjevně

nenepravost, ‑i f. nikoli nepravost, co není špatnost

nenie‑ v. nynie

nenikla, nenikdy adv. někdy, tu a tam, leckdy

nenositedlný (pětislab.) adj. jsoucí k neunesení, neunesitelný; neúnosný

nenravný, nemravný adj. nezpůsobný, neukázněný, nevázaný

neobcovaný adj. nikoli obecně použitelný, nepřenosný, patřící jedinečnému: neobcované jméno (boží)

neobecný, neobecní adj. neobecný, běžně se nevyskytující, neobyčejný, zvláštní; nikoli obecně
přístupný, ne všem sdělitelný

neobkľúčený, neobkľučný adj. neomezený, bezmezný, nemající hranic; (o bohu) nepostižitelný,
vymykající se rozumovému chápání

neobkľučně adv. nepostižitelně, nevyzpytatelně

neobludný adj. neklamný, opravdový, pravý, skutečný

neobmazaný adj. nenamazaný, nepromazaný: neobmazaného kola vrzánie

neobmeškalý adj. neliknavý, hbitý

neobmysl, ‑a, ‑u m. nedbalost, neopatrnost, nedopatření

neobmyslně adv. neobezřetně, neuváženě, nepromyšleně

neobřězanec, neobřězovanec, ‑ncě m. neobřezaný člověk, kdo se nepodrobil obřízce, a nepatřil proto
k náboženskému společenství židů; pohan

neobřězaný, neobřězovaný adj. neobřezaný, neodstraněný obřízkou; nezačleněný obřezáním do
společenství židů, nežidovský, pohanský; neobrácený k bohu, nevnímavý, nepřístupný, zatvrzelý

neobřězovánie, ‑ie n., neobřiezka f. neobřezání, neprovedení obřízky; bibl. společenství
neobřezaných lidí, pohané

neobsáhlý, neobsáhnutý, neobsěž(e)ný, neobsěžitedlný (šestislab.) adj. neomezený, bezmezný,
bezmezně veliký; (o bohu) nepostižitelný, neobsáhnutelný rozumem

neobsěžitedlnost (šestislab.), ‑i f. nepostižitelnost, nevyzpytatelnost

neobsěžitý, neobsěživý, neosěžitý adj. neomezený, nemající hranic, bezmezně veliký

neobvázaný adj. nesvázaný, nespoutaný

neobyčěj, ‑ě m. neobyčejnost, neobvyklost; nezběhlost, nedostatek zkušenosti; nestýkání se:
přátelóm spolu neobyčej zlú přiezn učiní

neobyčějnost, ‑i f. neobyčejnost, neobvyklost; špatný obyčej, zlozvyk, špatnost, hanebnost

neobyčený, neobytný adj. neobyčejný, zvláštní; obvykle nedosažitelný, nedostupný

neobyčujúcí, neobvyklý adj. neobvyklý, obvykle se nevyskytující, mimořádný; nepřivyklý, nezkušený,
necvičený

neobžerný adj. (o člověku) neobžerný, střídmý v jídle a pití; (o hostině) střízlivý, skromný

neod‑ v. též neot

neoděný adj. neoděný, neoblečený; nedostatečně, nuzně oblečený; nevybavený výstrojí k boji, jsoucí
beze zbroje

neohbitost, ‑i f. neohebnost, nepružnost; nepříchytnost, zatvrzelost

neohbitý, neohebný adj. neohebný, nepružný; nepříchylný, zatvrzelý

neobrodný, neohrazený, neohražděný adj. neohrazený, neopevněný

neohyzdný adj. (o jizvě) nehyzdící, nikoli ošklivý; (o člověku) bezúhonný, zachovalý

neochotenstvie, ‑ie n. nevlídnost, nepřívětivost, nevole, odpor

neochotně adv. nevlídně, s nechutí, příkře; neochotně, s neochotou, nepřejícně

neochotný adj. nevlídný, nelaskavý, nepřívětivý; neochotný

neoklamaný adj. neoklamatelný, nemohoucí být oklamán; neklamný, spolehlivý

neokrášený, neokrášlený adj. neokrášlený, neozdobený; (o řeči) nevytříbený, nevybroušený, nehledaný

neokrocený adj. nezkrocený, neochočený, divoký

neokrščený (čtyřslab.) adj. nepokřtěný, nekřtěný

neokušenie, ‑ie n. neokušení, nezakušení, nepoznání

neokušený adj. neokušený, nepoznaný

neomlčěti, ‑mlču, ‑číš ned. nesmlčet, nezamlčet

neomylně adv. neomylně, bez pochybování, pravdivě, podle pravdy

neopatrně (čtyřslab.) adv. neopatrně neobezřetně, neuváženě, nerozumně; nenadále, nepředvídaně,
neočekávaně

neopatrný (čtyřslab.) adj. nemohoucí být spatřen, neviditelný; neopatrný, neostražitý; neobezřetný,
nerozvážný; nepředvídaný, nanedálý, neočekávaný

neopatřitý adj. neopatřený, nenadálý, neočekávaný (útočník)

neopilý adj. neopíjející se, neoddávající se pití

neopitomělý adj. nezkrocený, divoký (o zvířeti)

neopravitedlný (šestislab.) adj. nenapravitelný, nepolepšitelný

neoptalý adj. nevyzpytatelný, nevyzkoumatelný

neosáhlý, neosáhnutý adj. nepostižitelný, nepochopitelný

neosěžený, neosažený, neosěžitedlný, neosažitedlný (šestislab.) adj. neobsáhnutelný,
neohraničitelný, neomezený; nepostižitelný, nevyzpytatelný

neosěžitý v. neobsěžitý

neoslavený, neoslavný adj. neoslavený, neobdařený slávou domnělého života věčného

neospalý adj. neospalý, bdělý

neostalý adj. nestálý, netrvalý, pomíjející, pomíjivý

neostřiehanie, ‑ie n. (koho) nedbání někoho, nezachovávání něčí vůle, neřízení se někým

neošemetný adj. neklamný, nikoli zdánlivý, opravdový, skutečný; nelicoměrný, upřímný

neošlechtilý adj. nezušlechtěný, nezdokonalený uvedením do života věčného (nábož.); neušlechtilý,
neuctívaný

neotdaný adj. (o ženě) neprovdaný

neotehnalý adj. neodbytný, nedající se zahnat, dotěrný

neotezvalý adj. (o něčem hrozivém) neodvolatelný, neodvratný

neotlučný adj. neodlišný, neodlišitelný

neotporně adv. (čemu) nerozporně, nikoli. v rozporu, bez rozporu s něčím

neotporný adj. (komu, čemu) neodporující, neprotivící se; nejsoucí v rozporu

neotpuščedlný (pětislab.) adj. neodpustitelný, neodčinitelný

neotstupně adv. neústupně, neodvratitelně

neotvlač, ‑i f. neodkládání: v neotvlači bez odkladu, ihned, bez meškání

neotvlačný adj. neodkládaný, neoddalovaný

neotvolaný adj. neodvolatelný, neodvratný

neotvrácený adj. (o očích) neodvrácený, neobrácený stranou; (o lidech) neodvrácený od hříchu,
neobrácený k bohu

neozračný adj. neviditelný, zrakem nepostižitelný

nepadúcí adj. nepomíjivý, stálý, trvalý, věčný

nepamatlivý v. nepamětlivý

nepamět, ‑i f. nepamatování si, zapomenutí; špatná paměť, zapomnětlivost; nepaměťú, z nepaměti v
důsledku zapomenutí, opomenutím; neuvědomělost, nevědomost

nepamětlivý, nepamatlivý adj. nepamětlivý, nevzpomínající si, zapomínající; mající špatnou paměť,
zapomětlivý; neuvědomělý, nevědomý

nepast, nepastný v. nápast, nápastný

nepečlivý adj. (o čem) nepečující, nestarající se, nedbající o něco

nepepřitý adj. nepepřený, nekořeněný

nepet, ‑pti f. z nepti znenadání, nenadále, neočekávaně, náhle

nepíle, ‑e f. nedbalost, nepečlivost; jmu tiem nic nepíle nestará se, nedbá o to

nepilně adv. nepečlivě, nedbale

nepilný adj. nepečlivý, nestarostlivý, nedbalý; nedůležitý, planý, nicotný

nepísmo n. nikoli Písmo, spis nemající platnost bible

nepitomý adj. (o zvířeti) nezkrocený, divoký

neplašný adj. nedivoký, nikoli bezuzdný, klidný

neplatně adv. marně, zbytečně, bezúčelně

neplatný adj. neužitečný, bezcenný; neúčinný, zbytečný, marný; nepoplatný

neplavný adj. nesplavný, neumožňující bezpečnou plavbu

neplně adv. neúplně, ne zcela; nedokonale, nedostatečně

neplnost, ‑i f. neúplnost, nedostatek

neplný adj. neplný, ne zcela naplněný; neúplný, necelý; (o vlastnostech, chování ap.) nedostatečný,
nedokonalý

neplodistvý, neplodiství adj. neplodný, neúrodný

neplodstvie, ‑ie n. neplodnost

nepočatý adj. nepočatý, nezačínající, nemající počátek, věčný

nepočěsie, nepočasie, ‑ie n. nečas, nepohoda; půlnoční čas, doba okolo půlnoci

nepočiščený adj. neleštěný, nevyleštěný

nepočitedlný (pětislab.) adj. nespočetný, nespočitatelný, nesčetný,

nesčíslný nepočstiti, ‑ěšču, ‑čstíš dok. zneuctít, potupit, pohanět

nepočstivě adv. nepoctivě, nečestně, hanebně; nectně, potupně; nepočestně, nemravně, necudně

nepočstivost, ‑i. f. nepoctivost, hanebnost, špatnost; (čeho) neúcta (k něčemu), pohana, potupa;
nepočestnost, nemravnost, nestydatost; nepočestný skutek

nepočstivý adj. nepoctivý; nectný, nešlechetný; neuctivý; nepočestný, nemravný

nepočtený, nepočtujúcí adj. nespočetný, nesčetný, nesčíslný, velmi mnohý

nepodál adv. nedaleko, opodál

nepoddalý adj. nepoddajný, vzpurný

nepoddánie, ‑ie n. (čeho) nepoddání, nepodřízení se něčemu, nezávislost na něčem; nepoddajnost,
neústupnost, vzpurnost

nepoddaný adj. nepoddaný, nepodřízený; nepoddajný, neposlušný, vzpurný

nepodobenstvie, ‑ie n. nepodobnost, rozdílnost, odlišnost; nezpůsobilost, neschopnost; ošklivost,
špatnost

nepodobizna f. špatnost, ohavnost: tehdy bavorščí zloději do Čech jězdiechu, mnoho nepodobizny
činiechu

nepodobně adv. (k čemu) nepodobně, odlišně; přílišně; nadmíru: ode všech nepodobně bieše chválena;
(u komparativu) mnohem, daleko; nerozumně pochybeně: nepodobnějie jest koně obrátiti v kámen
nesnadnější; nevhodným způsobem, nevhodně, nedůstojně nepěkně, ošklivě, zle

nepodobnost, ‑i f. nepodobnost, rozdíl; neschopnost; nenáležitost, nesprávnost; ošklivost, špatnost

nepodobný adj. nepodobný, odlišný; nepravděpodobný, pochybný; nemožný, nesnadný, obtížný; nevhodný
k něčemu, nedůstojný něčeho; nenáležitý nesprávný; (o chování) nepěkný, ošklivý; (o neřesti,
hříchu) hanebný, ohavný

nepodrobený adj. nepodrobitelný, nepřemožitelný

nepohanědlný (pětislab.) adj. nemohoucí být dotčen ve své bezúhonnosti, neposkvrnitelný

nepohaněný, nepohanitedlný (šestislab.), nepohanný adj. hanbou neposkvrněný, nezasluhující hany,
bezúhonný

nepohašený adj. (o plameni) neuhasitelný, nezhasitelný

nepohnulost, ‑i f. nehybnost, neschopnost pohybu, strnutost; nepochybnost, pevnost, nezvratnost

nepohnutě adv. neochvějně, pevně, vytrvale; v nezměněném stavu, beze změny, přesně

nepohnutedlný (pětislab.) adj. nepohnutelný, nepohyblivý; neochvějný, pevný; stálý, trvalý;
neotřesitelný, spolehlivý; nezměnitelný, neporušitelný

nepohnutie, ‑ie n., nepohnutost, ‑i f. nepochybnost, pevnost, nezvratnost, neochvějnost; neměnnost,
stálost

nepohnutý adj. nepohnutelný, nehybný, neschopný pohybu, nepohyblivý; neochvějný, pevný; stálý,
spolehlivý; nezměnitelný, neporušitelný

nepohoda f., nepahodlé, ‑é n. trápení, nesnáze, těžkosti

nepohrabaný adj. nepohřbený, nepochovaný

nepohynujúcí, nepohynulý, nepohynutedlný (šestislab.) adj. nehynoucí, nepomíjející, věčný

nepochopnost, ‑i f. nechápavost

nepochopný adj. nechápavý; nepochopitelný

nepochotnost, ‑i f. nelibost, nepříjemnost, nelahodnost

nepochotný adj. nelibý, nepříjemný, nelahodný

nepochybně adv. nepochybně, jistě, určitě; neochvějně, spolehlivě

nepochycujúcí, nepochylující adj. neobsáhnutelný (zrakem), nekonečný

nepójčený adj. nepropůjčený, neudělený, nesvěřený

nepojímanie, ‑ie n. (koho) neuzavírání sňatku (s někým)

nepokajúcí adj. nekajícný

nepokánie, ‑ie n. nekání se, nečinění pokání, setrvání v nekajícnosti

nepoklesavý, nepoklesujúcí adj. (o koni) nepoklesávající, nektopýtavý

nepokľudný adj. neklidný, bouřlivý, rozbouřený; nepokojný, nedodržující mír nebo ujednání

nepokoj, ‑ě m. nepokoj, neklid; (od ďábla) pokušení, dráždění; porušení míru, nepřátelství,
rozbroje, různice; bouře, rozpoutání živlů: nepokoj na moři, nepokoj morský rozbouřené moře

nepokojiti, ‑ju, ‑jíš ned. znepokojovat, zneklidňovat, ohrožovat

nepokojnost, ‑i f. nepokoj, neklid; znepokojování (nepřátelské), nesnášenlivost

nepokojný, nepokojní adj. nepokojný, neklidný; netrpělivý, nemající stání; rušicí klid,
nenechávající nikoho na pokoji; nesnášenlivý, svárlivý; nebezpečný, divoký; (o živlu, čase)
bouřlivý

nepokora f. nepokornost, nedostatek pokory

nepokornost, ‑i f. nepokorné myšlení nebo jednáni, nedostatek pokory; netrpělivost

nepokorný adj. nepokorný; netrpělivý, nedočkavý, unáhlený

nepokrytý adj. nepokrytý, nezastřený, zjevný; (o lásce, víře ap.) nepokrytecký, nelicoměrný,
upřímný

nepokúšěnie, ‑ie n. život bez pokušení

nepoložený adj. neustanovený

nepomčaný, nepomčený adj. nepohnutelný, pevný, nezvratný, neotřesitelný

nepomeškaně adv. bez otálení, bez meškání, neodkladně

nepomieňený adj. netušený, neočekávaný, nenadálý

nepominule adv. nepomíjejícně, nepomíjivě, trvale

nepomněnie, ‑ie n. (na koho) nepamatování, zapomínání; zapomenutí, ztráta paměti, nevnímání

nepomoc, ‑i f. nepomáhání, neposkytování pomoci v ohrožení

nepomocně adv. bez cizí pomoci, sám

nepomocný adj. nepomáhající, neposkytující pomoc

nepomoženie, ‑ie n. neposkytnutí pomoci, odepření pomoci; bezmocnost

nepopadený, nepopadlný (čtyřslab.), nepopatedlný (pětislab.) adj. nepostižitelný, nepochopitelný

neporušedlný (pětislab.) adj. neporušitelný, nepomíjející

neporušeně adv. bez porušení, bez závady; neměnně, přesně

neporušenie, ‑ie n. neporušenost, bezúhonnost, neposkvrněnost; neporušitelnost, nepodléhání zkáze,
nesmrtelnost

neporušený adj. neporušený, bez úhony zachovaný, nedotčený; (o víře, vládě ap.) neotřesený;
bezúhonný, mravně nebo rituálně neporušený, čistý; neporušitelný, nepodléhající zkáze,
nepomíjející; (o duši, bohu) nesmrtelný

neporušilost, neporušitedlnost (šestislab.), ‑i, f. neporušenost, neposkvrněnost; (těla)
neporušitelnost, nemožnost podlehnout zkáze, nesmrtelnost

neporušitedlný (šestislab.) adj. neporušitelný, nepodléhající rušivým zásahům nedotknutelný;
nepodléhající zkáze, nepomíjející; (o duši, bohu) nesmrtelný, věčný; neměnný, trvalý

Neporušný, ‑ého zpodst. m. Nesmrtelný, Bůh (nábož.)

nepořád m. neuspořádanost, anarchie; nepořádnost; neřádný čin, nemrav

nepořádnost, ‑i f. nepořádnost; nemrav, nešvar: nepořádnost cizoložství

nepořádný adj. neřádný, nepatřičný, nepřístojný; nemírný, přílišný

nepořiedně, nepořádně adv. nepořádně, neuspořádaně; neřádně, nepatřičně, nepřístojně, nesprávně;
nepřiměřeně, přílišně

neposkvrna, nepoškvrna f., nepoškvrňenie, ‑ie n. neposkvrněnost, bezúhonnost

neposkvrňený, nepoškvrňený, nepoškvrnitý adj. neposkvrněný, nepošpiněný; (o hodnotě) nedotčený,
neporušený, neztenčený; bibl. rituálně čistý, vyhovující rituálním obětním předpisům, bezvadný;
pohlavně čistý; bezúhonný, dokonalý

neposkvrnný, nepoškvrnný adj. neposkvrněný, čistý, nedotčený; rituálně čistý, bezvadný; bezúhonný,
dokonalý: neposkvrnný beránek Kristus

nepospěšný adj. nepohotový, nepřipravený

nepostatčiti, ‑ču, ‑číš dok. nepostačit, nevystačit

nepostatčovati, ‑uju, ‑uješ ned. nepostačovat, nestačit

nepostáti sě, ‑stoju, ‑stojíš sě dok. (kde, kam) neukázat se, ani nevkročit

nepostihatedlný (šestislab.), nepostihlý, nepostihnutedlný, nepostižitedlný (šestislab.) adj.
nepostižitelný, nevyzpytatelný

nepostižený adj. nepostižitelný, nevyzpytatelný; nepředstavitelný, bezmezně veliký, nesmírný

nepostižný adj. nepostižitelný, lidskými smysly neuchopitelný

nepostupný adj. ustavičný, nepřetržitý

neposvadlý adj. nepovadlý, neuvadlý

neposvátný adj. neposvátný, neposvěcený

neposvěcujúcí adj. nesloužící mši

nepošívaný adj. nesešívaný

nepoškvrn‑ v. neposkvrn‑

nepotomně adv. neprodleně, vzápětí, bez opoždění, v patách

nepotomní adj. nejsoucí za někým, přední

nepotřěba f. nepotřebná věc, neužitečná věc

nepotřěbný adj. nepotřebný, zbytečný; neprospěšný; nepotřebující, nikoli potřebný

nepotuchlý adj. neutuchající, neochabující

nepotupitedlný (šestislab.) adj. nemohoucí být dostatečně potupen, odsouzen: (kazatel) ohavnost
přivodí nepotupitedlnou

nepotvorný adj. (o oděvu) nikoli výstřední, nenápadný

nepotvrzený adj. nepotvrzený, neschválený, neuznaný: nepotvrzené čtenie nekanonické, apokryfní
knihy, neuznané církví za součást kánonu posvátných knih; neutvrzený, nepevný

nepovinovatý adj. nepovinný

nepovzdvihovánie, ‑ie n. nevypínání, nevynášení se nad jiné

nepovzdvižený adj. nevypínavý, nevynášející se

nepoznalost, ‑i f. neznalost, nevědomost

nepoznalý adj. neznalý; nepoznaný, neznámý; nepoznatelný

nepoznánie, ‑ie n. neznalost, nevědomost, nevědění

nepoznaný adj. nepoznaný, neznámý; nepoznatelný, nevyzpytatelný

nepozornost, ‑i f. věc nezasluhující pozornosti; nicotnost

nepožilý, nepožitý adj. (o potravě) nezažitý, nestrávený

nepožitečný adj. neužitečný; (o stromu) planý, neplodný

nepoživanie, ‑ie n. neužívání, nepoužívání; netrávení, špatné trávení

nepravda f. nepravda, nepravdivost; nepravost, hřích

neprávě adv. nepřímo, nerovně, křivě; nepoctivě, proradně, lstivě; nedokonale; nepravdivě, klamně
nesprávně, chybně, nespravedlivě, neoprávněně, neprávem, bezprávně; neprávě činiti hřešit; neprávě
činiti proti komu křivdit někomu; neprávě urozený nemanželský

nepravedlenstvie, ‑ie n. nespravedlnost; nepravost, hřích

nepravedlně (čtyřslab.) adv. nespravedlivě; hříšně

nepravedlník (čtyřslab.) m. nespravedlivý člověk; hříšník

nepravedlnost (čtyřslab.), nepravednost, ‑i f. nespravedlnost, bezpráví; nepatřičnost, hříšnost;
nepravost, špatný skutek, hřích

nepravedlný (čtyřslab.) adj. nedobrý, nešlechetný, zlý; nábož. nespravedlivý, hříšný: déšč jde na
pravedlné i nepravedlné

neprávie, ‑ie n., neprávnost, ‑i f. bezpráví, nespravedlnost, křivda; nepravost; hřích: neprávie
činiti hřešit

nepravný adj. nevýslovný

neprávo n. bezpráví, nespravedlnost: neprávem, s neprávem neprávem, protizákonně; nepravost, hřích

nepravost, ‑i f. neupřímnost, klam. tvé srdce jest plno lsti a nepravosti; nepravda, lež;
nepravost, špatný čin; zlořád, neřest; nešlechetnost, špatnost; hříšnost; bezpráví, křivda;
nespravedlivost: nepravost biskupův židovských

nepravota f. nespravedlivost; hříšnost

nepravotný adj. nesprávný, nenáležitý, špatný; hříšný

nepravý adj. nepřímý, nerovný, křivý; nepravý, falešný; neopravdový, nicotný; nepravdivý; podvodný;
nesprávný, špatný; nešlechetný, zlý; hříšný; nespravedlivý, protiprávní, nezákonný: nepravé lože
nemanželské; neplatný, nezávazný

neprázdn (dvojslab.), ‑zdni f. zaneprázdnění, zaměstnání něčím, činnost; přílišná zaměstnanost;
starost; zemská neprázdn zaměstnání světskými věcmi

neprázdniti, ‑žďnu, ‑zdníš ned. (s čím) zaměstnávat se, zabývat se čím; nezahálet; (k čemu) starat
se, usilovat, snažit se o něco, dychtit po čem

neprázdnost, ‑i f. (čeho) zaneprázdnění, zaměstnání něčím, činnost, péče o něco; přílišná
zaměstnanost; starost; neprázdnost jmieti (s čím) zabývat se

neprázdný (jm. tvar neprázden) adj. (čeho) naplněný něčím, plný něčeho; (čím, s čím, podlé čeho,
při čem, v čem, u čeho) zaneprázdněný, zaměstnávající se, obírající se něčím; zaměstnaný, přetížený
prací

neprchavě adv. neprchlivě, nezlostně, bez rozčilování, klidně

neprchavý adj. neprchlivý, nezlostný, klidný

neproběhlý adj. nezběhlý, nezkušený

neprobyšúcný adj. neprospívající (tělesně ani duševně), postrádající živosti, nečilý

neprobytečný adj. neprospěšný, neužitečný

neprohlédnutie, ‑ie n. (k čemu) nepřihlédnutí k něčemu, nevěnování pozornosti

neprochodiecí, nepróchodný adj. neprůchodný

neproměňenie, ‑ie n., neproměňenost, ‑i f. neproměnnost, neměnnost, stálost

neproměňený adj. nezměněný, neporušený; neměnný, stálý; nezměnitelný, nezvratný, spolehlivý

neproměnitedlně (šestislab.) adv. neměnně, beze změn, přesně; nezměnitelně, nezvratně,
neodvolatelně

neproměnitedlný (šestislab.), neproměnitý adj. neproměnný, neměnný, stálý; nezměnitelný, nezvratný;
spolehlivý

neproměnně adv. neměnně, beze změny

neproměnnost, ‑i f. neproměnnost, neměnnost, stálost

neproměnný adj. neproměnný, stálý; nezměnitelný, nezvratný, spolehlivý; (čeho) neměnící něco,
nezpůsobující změnu: zlý smysl cizí, neproměnný života hřešícieho

neproměňujúcí adj. (o bohu) neměnný, trvající beze změny, stálý; (o pravdě) nezměnitelný,
nezvratný, spolehlivý

neprospěšný adj. neúspěšný; (k čemu) neprospěšný, neužitečný

neprostraný, neprostraní adj. neprostranný, těsný; tísnivý, stísňující; neobratný v řeči,
nevýmluvný: neprostranějšieho jazyka jsem

neprotivný adj. nikoli protivný, příjemný

neprotřěný adj. (o cestě) neprošlapaný, neupravený k chůzi

neprovinný adj. neprovínilý, nevinný

nepróvodný adj. neprokázaný; nepodložený

nepřátel; nepřázen v. nepřietel; nepřiezn

nepřěbyvatedlný (šestislab.), nepřěbyvatelný adj. neobyvatelný, nevhodný k obývání

nepřěčiščený adj. (o kovu) nepročištěný, nezbavený příměsků, neryzí

nepřěčrpaný adj. nevyčerpatelný

nepřěčtený adj. nespočetný, nesčíslný, velmi mnohý

nepřědvěděný adj. nepředvídaný, nenadálý

nepřěhnutý adj. neoblomný, neústupný, zatvrzelý

nepřěchválený adj. nemohoucí být přechválen, nevýslovný

nepřěkazitedlný (šestislab.), nepřěkazný, nepřěkažný adj. nezadržitelný, nedající se překazit

nepřělomně adv. (o troubení) nepřerývaně, nepřerušované, táhle

nepřělstivý, nepřělščený adj. neklamný, nepochybný

nepřěměrný, nepřěměřený adj. nezměřitelný, nesmírný, nekonečný

nepřěmohlý, nepřěmohujúcí, nepřěmožitedlný (šestislab.) adj. nepřemožitelný, nepřekonatelný,
nezdolný

nepřěmožený adj. nepřemožený, nepřekonaný, neporažený; nepřemožitelný, nepřekonatelný;
neotřesitelný

nepřěrušený adj. neporušený, nedotčený; neporušitelný, nedotknutelný

nepřěsáhlý adj. nepostižitelný, neobsáhnutelný rozumem, nevyzpytatelný

nepřěstale adv. bez přestání, neustále

nepřěstalý, nepřěstanlivý, nepřěstanúcí, nepřěstávájúcí, nepřěstávalý, nepřěstavný adj.
nepřestávající, neustálý, ustavičný

nepřěstřěný adj. nepřetržitý, jsoucí bez přerušení

nepřěstupujúcí adj. nepřestupitelný, nepřekročitelný

nepřětrpědlný (pětislab.), nepřětrpělivý adj. nesnesitelný, hrozivý

nepřětrženě adv. nepřetržitě, bez přerušování

nepřěvěděný, nepřěvědný adj. nepředvídaný, nečekaný, nenadálý

nepřěvýmluvný adj. nevýslovný, nesmírný

nepříbuzný v. nepřívuzný

nepřiemý adj. nepřímý, nerovný, křivolaký; neupřímný, pokrytecký

nepřietel, nepřátel, ‑e m. nepřítel, odpůrce, protivník, sok; škůdce; bezbožník

nepřietelivý adj. nerad se s někým přátelící, nedružný; nepřátelský

nepřietelkyni, ‑ě, nepřietelnicě, ‑ě f. nepřítelkyně, odpůrkyně; protivnice, sokyně

nepřietelně, nepřátelně, nepřietelsky adv. nepřátelsky

nepřietelný, nepřátelský, nepřietelský adj. nepřátelský; protivící se, odporný, cizí

nepřietelstvie, ‑ie n. nepřátelství

nepřietelstvo n. nepřátelství; nepřátelské vojsko, nepřítel

nepřieti, ‑ěju, ‑ěješ ned. nepřát, chovat se nepřátelsky, nevražit

nepřietržně adv. nepřetržitě, bez přerušení, ustavičně

nepřiezlivý adj. nepříznivý, nevraživý, nepřátelský

nepřiezn (dvojslab.), nepřázen, nepřiezeň, ‑zni f. nepřízeň, nevraživost, nepřátelství; býti v
nepřiezni, v nepřiezniech (o dvou stranách) nevražit na sebe, být si navzájem nepřítelem;
nepřátelský čin, úklad(y); příkoří, bezpráví; spor, pře, svár; rozbroje, rozpory; nepřízeň,
nemilost, neláska

nepřiezně adv. nepřátelsky

nepřieznivý adj. nepřátelský, nevraživý, zlý, nenávistný; nepříznivý, neblahý, škodlivý

nepříhodný adj. (komu) nehodící se, nevyhovující; (k čemu) nepříhodný, nevhodný, nedůstojný

nepříchopnost, ‑i f. (čeho) schopnost nebýt ničím poražen nebo postižen

nepříjemný adj. (komu) těžce přijatelný, nepřijatelný; nepříjemný, nemilý; nechtějící přijmout
poučení, nepřístupný

nepříklad m. špatný příklad, pohoršující příklad

nepříkladný adj. nepříkladný, dávající špatný příklad, pohoršující

nepřikrájaný, nepřikrojený adj. (o oděvu) nepřistříhaný, nepřistřižený (tak aby po ušití přiléhal k
tělu), nevypasovaný

nepříležitý adj. nenáležitý, nevhodný, nesprávný

nepřimieňený adj. nezmíněný; nepřipomenutý

nepřinuceně adv. bez přinucení, svobodně

nepřipravenie, ‑ie n. (k čemu) nepřipravenost, špatná připravenost

nepřípravný adj. nepřipravený, nepřichystaný; (o půdě) neobdělaný; neokázalý, prostý; neozbrojený

nepříroký adj. jsoucí bez hany, bezvadný, dokonalý

nepřirovnaně adv. nesrovnatelně, neporovnatelně

nepřirovnaný adj. (k komu) nesrovnatelný, neporovnatelný s někým

nepřirozený adj. nepřirozený; nikoli rodný, nepokrevný, rodově nespřízněný

nepříslušný adj. (komu, k komu) nepříslušející, nepatřící někomu, neoprávněně držený někým; (k
čemu) nehodící se, nevhodný, nevyhovující

nepřistúpanie, ‑ie n. nepřistupování; nepřistúpanie k tělu božiemu nepřijímání svátosti oltářní
(nábož.)

nepřistúpený, nepřistupitedlný (pětislab.) adj. nepřístupný, znemožňující přiblížení

nepřístupně adv. nepřístupně, odmítavě, nevlídně (?); nevhodně, nenáležitě

nepřístupný adj. nepřístupný, nedostupný; (komu) nehodící se, nevhodný, nenáležitý pro někoho

nepřívuzný, nepříbuzný adj. nepříbuzný, nespřízněný; (k čemu) nenakloněný, vzdálený něčemu

neptalý, neptálý adj. nevyzpytatelný, nedající se probádat, nevyzkoumatelný

nepúhý adj. nikoli prostý, obsahující v sobě ještě něco jiného, neupřímný: král s pokrytým a
nepúhým přivíta jej ochotenstvím

nepurně adv. nevzpurně, nevzdorně, nezpupně

neráčenstvie, ‑ie n. nelibost, nevole, pohoršení

neradně adv. nemoudře, nerozumně, pošetile

neradný adj. nemoudrý, nerozumný

nerci, nercili, neřci adv. neřkuli, natožpak; kdepak by, jakpak by; spoj. nerci ‑ ale nejen ‑ ale
i, netoliko ‑ ale

neroda f. nechtění, nechuť; do nerody do přesycení, do znechucení, do omrzení: máme dosti píti
pitie ctného do nerody

neroditi, ‑z’u, ‑díš ned. (komu, čemu; koho, čeho; oč) nedbat na někoho nebo na něco, nestarat se,
nemít zájem; nechtít: ste nerodili tbáti nechtěli jste dbát; nerodichu věřiti nechtěli věřit; (o
čem) nedbat oč: nevěrný o svém jazyku nerodí; imper. nerod(i), nerod(i)te ustaň, zadrž: naroďte,
proši, dcery mé přestaňte (plakat); naroďte věřiti nevěřte; neroďte sobiti sobě nepřivlastňujte si

nerodný, neródný adj. svévolný, zarputilý, vzpurný

nerodstvie, ‑ie, nerodstvo n. svévole, zarputilost, nesnášenlivost

nerovenstvie, ‑ie n. nerovnost, nestejnost, rozdílnost; neshoda, rozepře, svár; nepřátelství, zášť

nerovnaný adj. (o kameni) nezarovnaný, neopracovaný

nerovně adv. nerovně; nestejně, různě; odlišně, odchylně nenáležitě, nepatřičně; nerovnoměrně;
nesrovnatelně: jest nerovně nadeň než on nad lidi jiné; nemálo, mnohem

nerovnost, ‑i f. nerovnost, pokřivenost, hrbolatost; rozdílnost, různost; nerovnoměrnost;
nešlechetnost, špatnost (mravní)

nerovný adj. nerovný, pokřivený, hrbolatý; nestejný, odlišný; nerovnocenný; nepříslušný,
nenáležitý, neodpovídající; nešlechetný, špatný, zlý

nerozdělený adj. nerozdělený, celý; nedílný, nedělitelný

nerozdělitě adv. bez rozdílu, stejně

nerozděľúcí, nerozdělujúcí adj. nerozdělitelný, nedělitelný, nedílný

nerozdielně adv. nerozdělitelné, nerozlučně; nerozděleně, pohromadě; bez rozdílu, nerozdílně,
stejně

nerozdielný adj. nerozdělitelný, nedílný, nerozlučný; neoddělitelný, jednotný; úplný; nerozdílný, v
podstatě shodný; sjednocený, svorný

nerozeznaně adv. nerozeznatelné, nerozlišitelně, neodlišitelně

nerozeznánie, ‑ie n. nerozeznávání, neschopnost rozeznat (pravdu od lži ap.)

nerozheščený adj. nedopřávající si pohodlí, neodstrojený (po příchodu zvenku)

nerozlúčějúcí adj. nerozlučitelný, nerozdělitelný, nedílný

nerozmnožný adj. nerozmnožitelný

nerozmysl m. nerozmyšlenie, ‑ie n. nerozvážení, nepromýšlení, neuvážení

nerozom‑ v. nerozum‑

nerozpač, ‑i f. neochvějnost, vytrvalost

nerozpačitě, nerozpačně adv. neochvějné, vytrvale

nerozpačlivý adj. neochvějný, vytrvalý, neumdlévající; neodvratný, neodvolatelný

nerozpačnost, ‑i f., nerozpakovánie, ‑ie n. neochvějnost; vytrvalost

nerozpačný adj. který se nedá uvést v rozpaky, neochvějný, vytrvalý

nerozpásaný adj. nerozepnutý, neuvolněný (o pásu)

nerozsuzovánie, ‑ie n. (čeho) neposuzování něčeho, neuvažování o něčem

nerozum, nerozom m. nerozum, nemoudrost; pošetilost; neporozumění, nepochopení

nerozumětedlný (šestislab.) adj. nerozumný, nenadaný lidským rozumem

nerozumně, nerozomně adv. nerozumně, pošetile, bláhově; nechápavě; nesrozumitelně, nejasně

nerozumnost, nerozomnost, ‑i f. nerozumnost; nemoudrost, pošetilost, bláhovost; (čeho, k čemu)
nerozumění, nepochopení

nerozumný, nerozomný adj. nerozumný, nemoudrý, bez rozumu; nerozumějící, nechápavý; nevzdělaný;
nesrozumitelný

nerušený adj. neporušený, nenarušený

nerúšný adj. nenastrojený, nehezky oděný

nerušujúcí adj. neporušitelný, nepomíjející

neruzený adj. nenačerveněný

neřád m. nepořádek, zmatek; zlořád, nešvar; nepřístojnost, nepravost; bezpráví, křivda; neřádem
neprávem, neoprávněně; (koho, čeho, čí) neřádnost, zkaženost, špatnost, hanebnost

neřádně v. neřiedně

neřádný adj. neuspořádaný, neurovnaný, neupravený; neřádný, proti právu a mravu, nepřístojný;
nespravedlivý, neoprávněný, neopodstatněný; nešlechetný, špatný, zlý; nezřízený, nemírný, přílišný;
nezkrotný; unáhlený

neřci v. nerci

neřězaný adj. (o stromu) nenaříznutý, nemající naříznutou kůru

neřiedně, neřádně adv. neřádně, nepřístojně; nemravně, hanebně; neprávem, neoprávněně;
nespravedlivě; nemírné, přílišně; (o narození) nikoli z řádného manželství, nemanželsky

neřka ‑ ale i (ani) spoj. nejen ‑ ale i, ale ani

neřku část. neřkuli, natožpak, tím spíše; neřku ‑ ale (i) spoj. nejen ‑ ale i, netoliko ‑ ale i

nes‑ v. též nez‑

nesbedně, nesbedlně (trojslab.) adv. neodbytně, dotěrně

nesbednost, nezbednost, ‑i f. bujnost, nevázanost; svévolnost, zpupnost, vzpurnost; neodbytnost,
dotěrnost

nesbedný, nezbedný, nesbedlný (trojslab.) adj. (o zvířeti) nezvládnutelný, nedající se zkrotit; (o
člověku) svévolný, zpupný, vzpurný, bezohledný; neodbytně obtěžující, dotěrný

nesborně adv. ne pohromadě, jednotlivě, každý zvlášť

nesboženstvie, nesbožie, ‑ie n. neštěstí, velká nehoda, pohroma

nesbožný adj. nešťastný, ubohý; nebohatý, chudý; drzý, opovážlivý

nesčastnost, ‑i f. neštěstí, bída, soužení; velká nehoda, pohroma

nesčastný adj. nešťasný, ubohý, bídný; zdrcený; přinášející neštěstí, neblahý, zhoubný; zlý,
ničemný

nesčěstie, ‑ie n. neštěstí; nesčěstím, po nesčěstí naneštěstí, neštastně

nesčíslý, nesčitedlný, nesčitelný v. nezčíslý

nesdobizna f. špatnost, zlé činy, ohavnost

nesdobný adj. (o chování) nepěkný, ošklivý, špatný

nesdraviti, ‑v’u, ‑víš ned. činit nezdravým, škodlivým zdraví

nesdržěnie, nezdržěnie, ‑ie n. (od čeho) nezdržení se (něčeho nežádoucího); nezdrženlivost,
neovládání se

nesebraně adv. (o modlení) nesoustředěně, s nesoustředěnou pozorností

nesetrvánlivost, ‑i f. (na čem) nevytrvalost, neschopnost vytrvat

nesetrvavý adj. nevytrvalý

neseznaný adl. nepoznaný, neznámý

neshověnie, ‑ie n. (komu) neochota vyhovět někomu, příkrost, neshovívavost

neschovalý adj. (čeho) provinilý nezachováním něčeho

nesila, nesilnost, ‑i f. nedostatek síly, slabost, nepevnost

nesilný adj. nemající sílu, slabý, nemohoucí

nesjednánie, ‑ie n. (s kým) nejednotnost, neshoda, rozdílnost

nesjednaný adj. nejednotný, neshodný, rozdílný (v. též nezjednaný)

neskľudnost, ‑i f. neklid, nepokojnost; bujnost, nevázanost

neskľudný adj. (o člověku) nepokojný, nesnášenlivý; bezuzdný; (o ději, skutku) rušící mír,
nepřátelský; (o zvířeti) divoký, bujný

neskonajúcí, neskonalý adj. neskonalý, nekonečný, věčný; neskončený, nedokončený

neskonaně adv. nekonečně, věčně; neurčitě, přibližně

neskonánie, ‑ie n. neskonalost, nekonečnost; nedokonalost

neskonaný adj. nekonečný, neskonalý, nesmírný

neskrovně adv. velice, hodně, značně, hojně; nemírně, nestřídmě

neskrovnost, ‑i f. nesmírnost, ohromnost; nemírnost, nestřídmost

neskrovný adj. nesmírný, ohromný, nespočetný, hojný; neskrovný v sboží nesmírně bohatý; přílišný,
nemírný, nestřídmý, bezuzdný; neumírněný, nezdrženlivý

neskrytě adv. nepokrytě, zjevně, veřejně, otevřeně

neskrytý adj. nepokrytý, zjevný, zřejmý, očividný

neskúpý adj. neskoupý, nelakomý, štědrý; drahý, nákladný, přepychový

neslabě adv. silně, pevně, bez slabosti

neslaně adv. netečně, tupě

neslaný adj. (o pokrmu) neslaný; (o člověku) tupý, omezený, hloupý

nesličenstvie, ‑ie, nesličenstvo n. nešlechetnost, hanebnost

nesličně adv. nehezky, škaredě; nešlechetně, hanebně nenáležitě, nepatřičně

nesličnost, ‑i f. nehezkost, nevzlalednost; nešlechetnost, hanebnost; bezbožnost, hříšnost

nesličný adj. nehezký, škaredý, ošklivý; nepěkný, nedobrý; nešlechetný, špatný; nepatřičný,
nesprávný; nezpůsobilý, neschopný

nesľúbiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. (komu) znelíbit se někomu, stát se nepříjemným, nemilým

neslušenstvie, ‑ie n. nepřístojnost, nenáležité chování

neslušně adv. nepatřičně, nenáležitě; nepěkně, ošklivě, hanebně; neslušně, nemravně, nestoudně,
hříšně

neslušný adj. nepatřičný, nenáležitý, nesprávný; (komu, k čemu) nehodící se na někoho, k něčemu.;
nepřípustný (z hlediska rituálního, právního ap.), nedovolený, zakázaný: svedl jest (ďábel) máteř
vaši, aby jedla s dřěva neslušného; nepěkný, ošklivý, ohavný; neslušný, nemravný, nestoudný, hříšný

neslužebný adj. neochotný k službě, neúslužný

nesmělost, ‑i f. nesmělost, bázlivost

nesměstnaný adj. prostorově neomezený

nesmiera f. nesmírnost, bezmeznost; neumírněnost, (v jídle, pití) nezdrženlivost, nestřídmost

nesmierně adv. nezměřitelné, bez míry, nesmírně, bezmezně; neosrovnatelně, nepoměrně neumírněně, (o
pití) nestřídmě; nevhodně

nesmiernost, ‑i f. bezměrnost, nezměřitelnost, neomezenost, (boží) nekonečnost; (čeho) nesmírnost,
nesmírná velikost; (v čem) neumírněnost, upřílišenost; (o jídle, pití) nezdrženlivost, nemírnost,
nestřídmost

nesmierný adj. nezměřitelný; (o bohu) nekonečný; nesmírný, bezmezný, obrovský; (o člověku)
neumírněný, nezdrženlivý, nevázaný, zpupný, svévolný: byl to lid nesmierný; (v jídle a pití)
nestřídmý

nesmiešeně adv. (o výkladu Písma) neporušeně, bez příměsků, čistě

nesmilně adv. nesmilně, zdrženlivě, cudně

nesmilnost, ‑i f. čistota, nevinnost, cudnost

nesmilný adj. pohlavně zdrženlivý, cudný; neporušený, nevinný

nesmilstvie, ‑ie n. pohlavní čistota, nevinnost

nesmluvný adj. cizácký, s kterým není možno se domluvit, barbarský

nesmrtedlný (čtyřslab.), nesmrtelný adj. (o duši, bohu ap.) nesmrtelný, věčný; (o něčem
abstraktním) nepomíjející, nehynoucí, trvalý; (o hříchu) nikoli smrtelný, nepřivozújící věčné
zatracení, všední (nábož.); kráva nesmrtedlná v. kráva

nesmysl (dvojslab.), ‑a, ‑u m. nerozum, rozumová omezenost; nerozumnost, pošetilost, hloupost;
nesmysl, nesmyslný nápad; pomatenost, nepříčetnost, šílenství

nesmyslenie, nesmyšlenie, ‑ie n. nerozum, nemoudrost, pošetilost

nesmysleti, nesmysliti, ‑šľu, ‑slíš ned. být bez rozumu, nerozumné smýšlet, nebýt soudný; nebýt při
smyslech, být pomatený

nesmyslně (trojslab.) adv. nerozumně, nemoudře, pošetile, hloupě

nesmyslnost (trojslab.), ‑i f. nerozumnost, nemoudrost, pošetilost, hloupost; zastření smyslů,
pomatenost, nepříčetnost, šílenost

nesmyslný (trojslab.) adj. nemyslící, neobdařený rozumem. hovada nesmyslná; nerozumný, neosvícený;
nemoudrý, pošetilý; nesmyslný; nepříčetný, pomatený, šílený

nesnad adv. nesnadno, stěží; sotva, s malou pravděpodobností

nesnadenstvie, ‑ie n. nesnáz, obtíž, svízel; nesnadno pochopitelná věc, záhada; rozepře, spor

nesnádka f. nesnáz, obtíž, potíž, těžkost; rozepře, spor

nesnadně adv. nesnadno, s nesnázemi, s potížemi, stěží; namáhavě, pracně; jen nerad; sotva;
nedobře, špatně, zle; naléhavě, důtklivě

nesnadno adv. nesnadno, s nesnázemi, s potížemi: musíš nesnadno je vykopati

nesnadnost, ‑i f. nesnadnost, těžkost, obtížnost; námaha, úsilí; nesnáz, potíž; rozepře, spor

nesnadný adj. nesnadný, obtížný, těžký; jest nesnaden k čemu nesnadno se da + inf.: ni jeden hrad
tak nesnaden ani město jest dobyti; nesnadno dostupný rozumu, těžko pochopitelný; (o boji) sporný,
nesnadno rozhodnutelný; (o člověku) neodbytný; nesnášenlivý, nevlídný, příkrý; (zvl. o ženě)
nepřístupný, odmítavý

nesnázě, ‑ě f. nesnadnost, těžkost; námaha, vynaložení sil, úsilí: s nesnázú nesnadno, pracně;
nesnáz, svízel, strast; (v čem) překážka; ztráta, újma, škoda; starost, obtížná záležitost; (o co,
o čem, v čem) pochybnost, nejistota; rozepře, spor; odpor, projev nesouhlasu, nevole

nesnázka f. nesnáz, těžkost, obtíž; starost, obtížná záležitost; pochybnost, nejistota; (o co, o
čem) pře, spor

nesnažně adv. nesnaživě, nedbale

nesnažnost, ‑i f. nesnaživost, nedostatek snahy nebo horlivosti, nedbalost

nesnažný adj. nesnaživý, nedbalý, liknavý

nesnesedlný (čtyřslab.) nesnesitedlný, nesnositedlný (pětislab.) adj. neúnosný, jsoucí k neunesení;
nesnesitelný, nedající se snést; (o člověku) nesnesitelné zlý

nesočilivý adj. neosočitelný, bezúhonný

nespánie, ‑ie n. nespaní, bdění; nespavost

nespatřený, nespatřitedlný (pětislab.) adj. nespatřitelný, zrakem nepostižitelný

nespěšně adv. pomalu, beze spěchu, pozvolna; liknavě, zdlouhavě, váhavě

nespieš(e) adv. ne tak snadno, nesnadno

nesplňenie, ‑ie n. nesplnění, nedodržení (závazku); nezaplacení

nespopadený, nespopaditedlný (šestislab.), nespopatedlný (pětislab.) adj. nepochopitelný,
nevyzpytatelný

nesporota f. nehospodárnost

nesporý adj. nevydatný, neposkytující mnoho užitku

nespravedlivost, nespravedlnost (čtyřslab.), ‑i f. nespravedlivost; bezpráví, křivda; nepravost,
hříšnost, hřích

nespravedlivý adj. nespravedlivý, bezprávný; jsoucí v rozporu s náboženským učením, hříšný

nespravedlný (čtyřslab.) adj. nesprávný, nenáležitý, špatný; nespravedlivý; jsoucí v rozporu s
náboženským učením, hříšný

nesprávně adv. nesprávně; nespravedlivě, neprávem, neoprávněně

nesprávný adj. nesprávný, špatný; nedobrý, nešlechetný, zlý

nesprostenstvie, ‑ie n., nesprostnost, ‑i f. neupřímnost, obojakost, faleš

nesprostný adj. neupřímný, obojaký, falešný

nesrdečný adj. (o modlitbě) nesrdečný, neprocítěný, neopravdový

nesrdnatý adj. nerozumný, nemoudrý

nesrovnalý adj. nesnášenlivý, nesnášející se

nesrozuměnie, ‑ie n. neporozumění, nepochopení

nesstálý, nestálý adj. nestálý, nevytrvalý, vrtkavý

nesstánie, nestánie^1, ‑ie n. nevytrvalost

nesstihatedlný, nestihatedlný (pětislab.), nesstihlý, nestihlý adj. nevystižitelný, nepostižitelný,
nepochopitelný

nesstihnutý, nestihnutý, nesstižený, nestižený adj. nepostižitelný, nepochopitelný;
nepředstavitelný

nesstižitedlný, nestižitedlný (pětislab.) adj. nepostižitelný, nevyzpytatelný; nepředstavitelný,
nesmírný

nesšitedlný (čtyřslab.), nesšitý adj. nesešitý, vyrobený z jednoho kusu tkaniny

nestálý; nestánie^1 v. nesstálý; nesstánie

nestánie^2, ‑ie n. nedostavení (se) zvl. k soudu

nestateč, ‑i f. nicotnost, bezvýznamná věc; špatnost, hříšnost

nestatečenstvie, ‑ie n. nemohoucnost, slabost; neužitečnost, marnost, nicotnost

nestatečně adv. nedostatečně; neužitečně, špatně, naplano

nestatečniti, ‑ňu, ‑níš ned. činit slabým, oslabovat

nestatečnost, ‑i f. nemohoucnost, slabost; nicotnost, marnost, planost, prázdnota, bezcennost; něco
marného, nicotného, zvl. neužitečný čin; špatnost, hříšnost

nestatečnóstka f. marnůstka, nicůtka (hanl.)

nestatečný adj. slabý, mdlý; neschopný, nezpůsobilý; ubohý, bědný, nuzný; nepatrný, nicotný; marný,
planý, neužitečný; špatný, hříšný

nestatenstvie, ‑ie n. slabost, mdloba

nesterně, nestorně adv. opovážlivě, drze

nesterný adj. (o člověku) nemírný, nezkrotný, opovážlivý, drzý (?); (o úsilí) nezdolný, vytrvalý

nésti, nesu, ‑eš ned. nést: noha nese všecky údy; vě svě sirobu nesle snášely jsme osiřelost;
utrpenie nésti; súd nésti být souzen; pomstu nésti mstít se; nésti pro svět marné chvály být
učasten; unášet, odnášet, odvádět, odvážet: potom jeho (krále Václava) nesl do Vídně; oblékat si,
mít na sobě: kožichy nesú lisie; (Ježíš) trnovú korunu ráčil jest nésti; mít v sobě, obsahovat:
Ježíšova řeč ten rozum nese; vykonávat: úřad, práci nésti; roznášet, rozhlašovat: ať žádný škodných
novin nenese; dávat, poskytovat, plodit: nemóž dřěvo dobré ovoce zlého nésti; nést odplatu, brát na
sebe něčí provinění: Beránče boží, jenž neseš hřiechy světa; být původcem něčeho, (o svědectví)
vydávat: mnozí křivé svědečstvie nesiechu proti Ježíšovi; provdávat: slušelo by dceř mocného krále
za ciesařě nésti; ‑ nésti sě nést se; vznášet se; snášet se; ubírat se, směřovat: do České země sú
sě nesli; (nad čím) zabývat se, obírat se čím. rozum řemeslníka nese sě nad dielem; chovat se,
jednat: nešlechetně sě nesú; (nad koho) vynášet se, vypínat se; (za koho) vydávat se: těch časóv
dva, třie i čtyřie za papežě sě nesli

nestih‑; nestiž‑; nastojte v. nesstih‑; nesstiž‑; nastojte

nestorín m. nestorián, stoupenec učení biskupa Nestoria

nestorně v. nesterně

nestrašivý, nestrašlivý adj. nebojácný, smělý

nestrpělivý, nestrpělný, nestrpělý adj. nesnesitelný, hrozný

nestřiezlivost, ‑i f. nestřídmost, neumírněnost, neskromnost

nestřiezlivý, nestřiezvý adj. nestřídmý, nenasytný; nasycený, sytý

nestud m. nestydatost, nestoudnost; necudné jednání, smilstvo

nestudatost, ‑i f. nestydatost, necudnost; necudný skutek, smilstvo

nestudatý adj. nestydatý, drzý; necudný, smilný

nestúdně adv. nestoudně, bezostyšně, drze; hanebně, potupně

nestvořený adj. (o bohu) nevzniklý stvořením, existující bez stvoření

nestydatstvie, ‑ie n. nestydatost, nedostatek studu; smilstvo

nestydcě adv. nestydatě, nestoudně, beze studu

nestydivý v. nestydlivý

nestydkost, ‑i f. nestydatost, necudnost; smilstvo

nestydký adj. nestydatý, urážející stud, necudný

nestydlivost, ‑i f. nestydatost, drzost; necudnost, smilnost; smilstvo

nestydlivý, nestydivý adj. nestydatý, nestoudný, drzý; necudný, nemravný, smilný; (o chování)
opovrženíhodný, hanebný

nesuždžený, nesužděný adj. nespoutaný, nevázaný, bezuzdný

nesvacený adj. nesvěcený, nevysvěcený, neposvěcený

nesvádný adj. svárlivý

nesvárlivý adj. nemilující sváry, snášenlivý

nesvatebný adj. (pohlavně) neporušený, čistý

nesvědomý adj. neznalý, neobeznámený; neznámý, nepovědomý

nesvěřitedlný (pětislab.) adj. neuvěřitelný, neslýchaný

nesvětlo n. opak světla, stín

nesvévolně adv. ne z vlastní vůle

nesvítěženie, ‑ie n. (nad kým) nezvítězení, nepokoření někoho

nesvobodenstvie, ‑ie n., nesvobodnost, ‑i f. nesvoboda, nedostatek svobody

nesvobodně adv. nikoli svobodně, ne z vlastní vůle, nedobrovolně

nesvódný adj. nemohoucí být sveden, nedající se svést: bych s tvé cěsty (Hospodine) byl nesveden

nesvój zájm. cizí, nikoli vlastní: siemě tvé bude putovati v zemi nesvéj; nevlastní, nejsoucí v
pokrevním příbuzenství; nepatřičný, nenáležitý

nesvolenie, ‑ie n. nesvolení, nesouhlas; rozepře, svár, nesrovnalost

nesvornost, ‑i f. nesvornost, nejednotnost; svár, rozepře, (v pl.) rozbroje, různice; nesoulad,
nesrovnalost, rozpor

nesvorný adj. nesvorný, nejednotný, svárlivý; (komu, čemu, s čím) nesrovnávající se, nejsoucí v
souladu, nesouhlasný

nesvrchovánie, ‑ie n., nesvrchovanost, ‑i f. nedokonalost, nedostatečnost

nesvrchovaný adj. nedokonalý, nevyspělý

nesvyklý v. nezvyklý

nesytě adv. nenasytně, hltavě

nesytost, ‑i f. nenasytnost, hltavost, chtivost

nesytý adj. nenasycený, hladový, lačný; nenasytný, neukojitelný; (o pokrmu) nesytící, neukojující
hlad, nevydatný

neščedrota f. neštědrost, skoupost, lakomost

nešeřědstvie, ‑ie n. neposkvrněnost, mravní čistota, bezúhonnost

nešietný adj. nespadájící do stařeckého věku

neškodlenstvie, ‑ie n. neposkvrněnost, mravní čistota, bezúhonnost, nevinnost

neškodný adj. neškodný, neškodlivý; (o osobě) neprovinilý, nevinný; jsoucí beze škody, bezúhonný

nešlechetenstvie, ‑ie n. nešlechetnost; nepravost, špatný skutek

nešlechetně adv. nešlechetně, nečestně, hanebně; nestoudně; hříšně

nešlechetník m. nešlechtic, člověk nízký rodem i svým chováním; nešlechetník, hanebník, ničema,
padouch; bezbožník, hříšník

nešlechetnost, ‑i f. nešlechetnost, neušlechtilost, ubohost; hříšnost, bezbožnost, zlotřilost;
špatný skutek, nepravost, hřích

nešlechetný adj. nešlechtický, neurozený; nešlechetný, nečestný, podlý, mrzký; nešlechetné ženy
nepočestné, nevěstky; špatný, hanebný, nestoudný; ukrutný, krutý, hrozný; jsoucí v rozporu s
náboženským učením, hříšný; zpodst. m. ďábel, zlý duch

nešlechta, ‑y m. nešlechtic; nešlechetník, hanebník

nešpor, mešpor m. doba uprostřed mezi polednem a večerem

nešproch m. replika na průpovídku

neštrychovaný adj. převyšující okraje míry, vrchovatý

nešvarnost, ‑i f. šerednost, ošklivost, nevzhlednost

nešvarný adj. šeredný, nevzhledný; nešlechetný, špatný; nenáležitý, nesprávný; (k čemu)
nezpůsobilý, neschopný (čeho)

netáhnúti, ‑nu, ‑tiehneš dok. nestačit, sotva moci; netáhnútí (s inf.) ‑ až sotva (s tvarem slovesa
urč.) ‑ a již, a hned, když v tom už: netaže dořeci sotva dořekl; netáhnu přijíti ke vsi, až inhed
bojuji se psy

netajemně, netajně adv. veřejně, nepokrytě, zjevně

netajný adj. nikoli tajný, zjevný; veřejně známý, obecně povědomý

netbací adj. nedbající; nedbalý, ledabylý, nepečlivý, lhostejný

netbalivě, netbánlivě adv. nedbale, nepečlivě; lhostejně, netečně

netbalivost, netbánlivost, ‑i f., netbalstvie, ‑ie n. nedbalost, nepečlivost; lhostejnost;
neopatrnost, neostražitost

netbalivý, netbánlivý, netbatedlný (čtyřslab.) adj. nedbající; nedbalý, nepečlivý

netbánie, ‑ie n. nedbání; nepečlivost, nedbalost, netečnost; neopatrnost, neostražitost

netbavě adv. nedbale, nepečlivé; liknavě nevázaně, nespoutaně, hříšně

netbavost, ‑i f. nedbalost, nepečlivost

netbavý adj. (čeho, koho, na koho) nedbající, nevšímající si, nestarající se; netbav býti (s inf.),
aby neusilovat, nesnažit se; nedbalý, zanedbávající své povinnosti, nepečlivý, nesnaživý;
neopatrný, neostražitý

nětco; netčicě v. něčso; necčicě

netělesný adj. netělesný, nehmotný, duchovní; pomyslný, abstraktní

něterde; něterdy v. některde; některdy

něterý v. některý

netesklivý adj. netesklivý, nesklíčený; neskličující, nevzbuzující tíseň

netěšenie, ‑ie n. (kým, nad kým) nedostatek potěšení, nedostatek radosti z něčeho: dětmi, nad dětmi
netěšenie

netěžený adj. (o půdě) neobdělávaný

netěžký adj. jsoucí bez tíže

nětička f. topička, žena obstarávající topení

netichý adj. netichý, hlučný; sveřepý; (o zvířatech) divoký

Nětišě, ‑ě f. Anežka

netoliko, netolik adv. nejen: netoliko ‑ jelikož ani ne tak ‑ jako; netoliko ‑ jako ne tak ‑ jako;
netoliko ‑ ale (i), ale brže nejenom ‑ ale i, nejen ‑ ba dokonce: to oni uslyševše netolik sě
polepšivše, ale v srdcích svých sě viece rozdráždivše

netopýř, ‑ě m. netopýr

netovařišný adj. nedružný, nerad se přátelící, nespolečenský

netrajúcí; nětrdy v. netrvajúcí; některdy

netrefnost, ‑i f. nenáležitost, nepravost, špatnost

netrefný adj. nenáležitý, nesprávný, špatný; nehodný, zlý

netresktadlný (čtyřslab.), netresktajúcí, netresktalivý, netresktánlivý, netresktatedlný
(pětislab.) adj. nezasluhující výtky, bezúhonný

netresktavý adj. nezasluhující výtky, bezúhonný; nevychovaný, neukázněný, rozpustilý

netrpědlnost, netrpedlnost (čtyřslab.), netrpělivost, ‑i f. opak trpělivosti, neochota snášet
příkoří nebo utrpení, nepokornost; schopnost netrpět, překonávat bolest; nedůtklivost,
nesmířlivost, nesnášenlivost; nepříjemnost

netrpědlný (čtyřslab.), netrpějúcí adj. netrpící; nesnesitelný, strašný, hrozný

netrpělivě adv. nikoli trpělivě, s nechutí, neochotně; netrpělivě, nedočkavě, chtivě

netrpělivý adj. nesnášející, nemohoucí strpět, snést něco; neschopný snášet utrpení nebo příkoří;
netrpící, nepociťující bolest; nedůtklivý, popudlivý, zpupný; (čeho) nedočkavý, chtivý

netrpěnie, netrpenie, ‑ie n. netrpění, nesnášení; nedočkavost, chtivost

netrpný adj. netrpící, nepociťující utrpení; pomíjející, nestálý, netrvalý

netrp’úcí adj. nesnesitelný, strašný, hrozný

netrtý adj. (o cestě) neurovnaný, neupravený k chůzi

netrudovatina f. nepostiženost malomocenstvím

netruchlivý adj. neobtížný, nejsoucí na obtíž

netrvajúcí, (čtyřslab.), netrajúcí, netrvavý (trojslab.) adj. netrvalý, netrvanlivý, pomíjivý

netřěný adj. (o koření, plodech ap.) netřený, neutřený, nerozdrcený; (o cestě) neurovnaný,
neupravený k chůzi

netuhý adj. (k čemu) nepevný, málo houževnatý, nevytrvalý (v něčem): já, ke cti člověk netuhý

netúžebný adj. nepříliš toužící, nedychtivý

netúžný adj. jsoucí bez hany, nezasluhující výtky

netvárnost, netvářnost, ‑i f. nevzhlednost, ošklivost

netvárný, netvářný adj. nehezký, ošklivý; beztvarý, beztvárný

netvrdný adj. neopevněný, nepevný

netvrdost, ‑i f. něco nepevného, slabé místo, nedostatečné opevnění; slabost, nedostatečnost

netvrdý adj. nepevný, neopevněný; mdlý, slabý; ještě netvrd v nohy ještě neumí chodit

neucělivý adj. nezocelitelný, nezhojitelný

neučedlný (čtyřslab.) adj. neučenlivý, nechápavý

neučený, núčený adj. neučený, neškolený, navzdělcsazý; zaostalý, primitivní; (v čem) nevyučený,
nestudovaný; nábožensky nepoučený, nezasvěcený; nekněžský, laický; zpodst. m. nekněz, laik;
neodborník, diletant

neučiněný adj. neučiněný, nevykonaný, neuskutečněný; (o bohu) nestvořený, nevzniklý stvořením

neučstiti, neuctíti, ‑ěšču, ‑čstíš dok. zneuctít, potupit, pohanět; znesvětit; opovrhnout,
pohrdnout, znevážit

neučščenie, ‑ie n. zneuctění, potupení

neudatenstvie, neudatstvie, ‑ie, neudatstvo n. nedostatek udatnosti, nestatečnost

neufajúcí adj. (v koho) nedoufající v někoho, nespoléhající se na někoho

neufánie, ‑ie n. nedostatek naděje, malověrnost

neuhasujúcí adj. neuhasínající, nehasnoucí

neuhašený adl. neuhasitelný, nezhasitelný

neuchovajúcí adj. nevyhnutelný, neodvratný

neujiščený adj. (čím) nezpevněný, nezaložený pevně na něčem, nezakotvený v něčem

neuka, ‑y m. nevzdělanec; neodborník

neukazitedlný (šestislab.) adj. nezkazitelný, nepodléhající zkáze; nepomíjející

neúkľud m. neklid, nepokoj, rozrušení mysli, znepokojení; shon, zmatek

neúkľudnost, ‑i f. neklid, znepokojení; neodbytnost

neúkľudný adj. neklidný, nepokojný; bouřlivý

neukľuzený adj. nevyrovnaný, nemající vnitřní klid; nerozvážný

neúkojný adj. neutišitelný, nesmiřitelný, urputný

neukrocený, neukrotidlný (pětislab.) neukrotilý, neukrotlý adj. nezkrocený, divoký; nezkrotný,
bezuzdný

neuléčený adj. nevyléčitelný, neuzdravitelný; (o jedu) smrtící

neuléčidlný (pětislab.), neuléčitedlný (šestislab.), neuléčitý adj. nevyléčitelný, neuzdravitelný

neumělost, ‑i f. neuměloat; neznalost; nevědomost, nemoudrost, hloupost; nábož. hřešení z
nevědomosti

neumělý, númělý adj. neumějící něco; neznalý, nevzdělaný, neučený, nevyučený; nevědomý, nevědoucí;
nemoudrý, hloupý

neuměnie, ‑ie n. neumění, nedovednost; neznalost, nevědomost; nemoudrost, nerozumnost, hloupost

neumenšeně adv. nezmenšeně, v stejné míře, stejně

neuměný adj. netušený, nepředstavitelný

neúměrnost, ‑i f. nesmírnost, bezmeznost

neúměrný adj. jsoucí nad jakoukoli míru, nezměřitelný, nekonečný (o bohu); nezměrný, bezmezný,
obrovský, nesmírný

neumětedlnost (pětislab.), neumětelnost, ‑i f. nevědění, nevědomost, neznalost

neumětedlný (pětislab.) adj. neznalý, nevzdělaný; zaostalý, nekulturní; zpodst. m. nevzdělanec

neumierajúcí adj. nesmrtelný

neumnohý adj. nemnohý, nehojný

neumnožený adj. nezmnožitelný, nedající se rozhojnit; milostí neumnožený co do lásky nepřevyšitelný

neumořený adj. neumořený, neutýraný k smrti, neumučený

neumrtvený adj. neumrtvený, neusmrcený, nezahubený

neunositedlný (šestislab.) adj. neúnosný; nesnesitelný

neupřiemě, neupřiemně, neupřiemo adv. nepřímo; neupřímně, pokrytecky, falešně

neupřiemnost, neupřiemost, ‑i f. neupřímnost, pokrytectví, faleš; nepravost, nešlechetnost,
špatnost; špatný skutek, hřích

neupřiemný, neupřiemý adj. nerovný, nepřímý, křivý; neupřímný, pokrytecký, falešný; nešlechetný.
špatný, zlý

neuptale adv. nepostižitelně, nenápadně: neuptale vyprázdniti boha z lidí

neuptalý adj. nejsoucí předmětem ptaní, dotazování, nesporný; nevyzpytatelný; (o chování) dobře
nerozvážený, nerozumný

neuptánie, ‑ie n. nezjištění, nepoznání: neuptánie pravé pravdy

neurozenie, neurozenstvie, ‑ie n. neurozenost, nízký původ; opovržení, nevážnost

neurozený adj. nezrozený, nenarozený; neurozený, nešlechtický; opovrhovaný, jsoucí v nevážnosti,
ubohý

neusdravedlný (pětislab.), neusdravený, neusdravitedlný (šestislab.), neúsdravný adj.
neuzdravitelný, nevyléčitelný, nezhojitelný; (o jedu) smrtící

neustalý adj. neunavený; neúnavný, neustálý, ustavičný

neustavený adj. nepevný, vrtkavý

neustavičenstvie, ‑ie, neustavičenstvo n. nestálost, pomíjivost; vrtkavost

neustavičně adv. nikoli stále, na čas, nesoustavně; vrtkavě, proměnlivě

neustavičnost, ‑i f. nestálost, proměnlivost; pomíjivost, časnost; nevytrvalost, vrtkavost,
těkavost; nevytrvalost v dobrém, nepevnost (mravní)

neustavičný adj. nestálý, proměnlivý; pomíjivý; toulavý, těkavý; nevytrvalý, vrtkavý; odpadlý od
společenství, vylučující se ze společenství (zvl. náboženského)

neustavičstvo n., neústavnost, ‑i f. nestálost, pomíjejícnost, nevytrvalost, vrtkavost

neústavný adj. nestálý, proměnlivý, nejistý; (o činnosti člověka) neužitečný, marný, planý;
nevytrvalý, nepevný, vrtkavý

neušlechtilý adj. neušlechtilý, nevýznamný, obyčejný; nešlechtický, neurozený, nízký rodem

neutázalý adj. který se neporadil

neutěšenie, ‑ie n. neutěšitelnost, bezútěšnost, zoufalství

neutrhavý adj. neutrhačný, nepomlouvačný

neutřěný adj. neurovnaný, neupravený: neutřěná cěsta

neuvěřený adj. neuvěřitelný; nepředstavitelný

neužilý adj. neužívaný; neužilý, nepřející, skoupý

neužitečný adj. neužitečný; neúrodný, neplodný; neprospěšný, nepotřebný, zbytečný; neblahý,
škodlivý

neužitek, ‑tka, ‑tku m. škoda, újma

neválečný adj. nebojovný, pokojný, mírný: náš spasitel Ježíš neválečný

neváženie, ‑ie n. znevažování, nevážnost

nevděčenstvie, nevděčstvie, ‑ie, nevděčenstvo, nevděčstvo n. nevděčnost, nevděk

nevděčný adj. nevděčný; nepříjemný, nemilý, protivný

nevděk adv. proti mysli (srov. vděk)

nevěc, ‑i f. znamení, symbol (nikoli skutečná věc)

nevěčný adj. nikoli věčný, časný, pomíjivý; (o člověku) smrtelný

nevěděnie, ‑ie n. nevědomost, neznalost; nerozumnost, hloupost; nábož. hřešení z neznalosti
náboženských přikázání

nevěděný adj. (kým) neznámý (někomu), nepoznaný (někým)

nevědka f. nevědomost, nerozumnost, hloupost; v nevědky koho bez vědomí, mimo nadání

nevědomě adv. nevědomě, neúmyslně, mimovolně, bezděčně; bez vědomí někoho, tajně, skrytě

nevědomie, ‑ie n. (čeho) nevědění, nevědomost (o něčem), neznalost (něčeho); s nevědomím koho bez
vědomí, mimo nadání, aniž někdo ví; z nevědomie, skrzě nevědomie neuvědoměle, z nevědomosti, z
neznalosti; nábož. hřešení z neznalosti náboženských přikázání

nevědomstvie, ‑ie n. nevědomost, hloupost

nevědomý adj. (komu) neznámý, nepoznaný (někým); (o hříchu) nevědomý, neuvědomělý; nepoznatelný; (o
člověku) nevědoucí, neznalý, nevědomý

nevědúcí adj. nevědoucí, nevědomý, neznalý

nevěhlas, ‑a m. nerozumný člověk, pošetilec

nevěhlasenstvie, nevěhlasstvie, ‑ie n. nerozum, nerozumnost, pošetilost

nevěhlasně adv. nerozvážně, nerozumně, pošetile

nevelí adj. nevelký, dost malý; nedůležitý, méně významný

nevelmi, nevelmě adv. nevelmi, nemnoho, nepříliš

nevěra, neviera f. nevěra, věrolomné jednání, zrada; nevěry dle pro nevěru; nevěru učiniti komu
zachovat se věrolomně, zklamat důvěru; nevěrnost, věrolomnost, proradnost; nevěrú, pod nevěrú
věrolomně, zrádně; nepoctivost, nešlechetnost; nevěru okázati, ukázati (komu) zachovat se
nepoctivě, nečestně (vůči někomu); nevěrectví; nedostatečná vira v boha; odklon od pravé víry,
bludná víra, kacířství; bezbožnost, hříšnost, hřích

nevěrně adv. nevěrně, věrolomně, proradně, zrádně; lstivě, podvodně, falešně; nevěrněť na kostku
mece falešně hraje v kostky; nepoctivě, nešlechetné, špatně; nepravdivé, lživě; v rozporu s pravou
vírou

nevěrník m. věrolomník, zrádce; bezbožník, neznaboh

nevěrnost, ‑i f. nevěra, nevěrnost; malověrnost; nevěrectví, bezbožnost, hřích

nevěrný adj. nevěrný, věrolomný, zrádný: ta dva prorádcě, nevěrného skutka skládcě; nevěrné jméno
jméno věrolomníka, zrádce; lstivý, podvodný, falešný; v nevěrný plášček sě odieti v pláštík falše;
nešlechetný, špatný; neuvěřitelný, pravdě nepodobný: nevěřící (v boha); malověrný; bludný,
kacířský; bezbožný, protivící se bohu

nevěřenie, ‑ie n. nevěrectví, nevíra v boha; nedostatečná víra v boha, malověrnost; (čemu)
nevěření, nedůvěra (k něčemu)

nevěřitedlný (pětislab.) adj. neuvěřitelný, pravdě nepodobný, podivný; bezbožný, hříšný

nevěřúcí, nevěřujúcí adj. nevěřící, bezbožný, protivící se bohu, hříšný; malověrný, málo důvěřující
v boží moc; nedůvěřivý, podezřívavý

nevěsta f. nevěsta; snacha; švagrová, bratrova manželka; manželka pokrevního příbuzného vůbec

nevěstčenie, ‑ie n. prostituce

nevěstčí adj. nevěstčí, nevěstce vlastní; dóm (domek, stan) nevěstčí nevěstinec

nevěstka f. nevěstka, prodejná žena, prostitutka; nevěstka (babylónská) za reformace často hanl.
označení římské církve

nevetchý adj. nevetchý; býti nevatech čeho být pevný, neochabovat, neumdlévat v něčem

nevětrný (trojslab.) adj. nevzdušný, dusný, nevětraný

nevídalý adj. neviděný, nevnímaný zrakem

nevídaný adj. nevídaný, neobvyklý, nezvyklý; nevídaně velký, náramný; neviděný, nespatřený;
neviditelný

nevidědlný (čtyřslab.), nevidělný, nevidlný (trojslab.), nevidějúcí, nevidětedtný, neviditedlný
(pětislab.) adj. neviditelný

neviděný adj. neviděný, nespatřený; neviditelný: z neviděné dušě viděné sě tělo spravuje

nevidky adv. v nevidky (koho) při nedívání se (někoho), mimo pozornost, mimo nadání

nevidomě adv. neviděně, nepozorovaně, skrytě; neviditelně, nevíditelným způsobem, netělesně

nevidomie, ‑ie n. nevidění; zaslepenost, omezenost chápání

nevidomý adj. nevidomý, slepý; neviděný; neviditelný: zpodst. m. nábož. Neviditelný, bůh; nevidomé
n. neviditelná boží podstata; z nevidoma znenadání, náhle

nevidúcí adj. nevidoucí, nevidomý, slepý; neviděný, skrytý; neviditelný

nevina f. nevina; očistiti nevinu (neviny) čí prokázat nevinu, ospravedlnit (se); nevinnost,
bezúhonnost; pohlavní čistota

nevinně adv. nevinně; neprávem, neoprávněné, nespravedlivě: nevinně sě jí jest stalo; řádně,
bezúhonně

nevinný adj. nevinný; nezaviněný, nezasloužený; vinou nebo hříchem (ještě) nezatížený; mravné
neporušený, bezúhonný, pohlavně čistý; (komu) nejsoucí ničím povinen, nemajicí závazek (vůči
někomu), nedlužný (někomu)

nevládyčstvie, ‑ie n. opovržení, ubohost

nevlastnost, ‑i f. (řěči) nevlastní, přenesený význam

nevodář, nevodnář, ‑ě, nevodník, ‑a m. výrobce nevodů (tažných rybářských sítí)

nevodina, nevodnost, ‑i f. místo bez vody, vyprahlá krajina, poušť

nevodný adj. (o krajině) jsoucí bez vody, vyprahlý; (o ptácích) nikoli vodní, nežijící u vody

nevole, nevóle, ‑e f. nevůle, nechtění: voľú ‑ nevoľú volky nevolky, chtě nechtě; nevole, nechuť,
nelibost; neshoda, rozepře, svár; nepříjemnost, nesnáz, strádání

nevolnost, ‑i f. nedostatek volnosti, nesvoboda, závislost; nevůle, nechtění; nevole, nechuť,
nelibost

nevolný adj. nevolný, nesvobodný; jsoucí mimo zákon, stíhaný; nepoddajný, vzpurný; (o skutku)
nechtěný; působící nevoli, nepříjemný

nevraždný, nevražný adj. nepřátelský, nepříznivý, protivný

nevrleti, ‑ľu, ‑líš ned. (na koho) hněvat se, nevražit

nevrtký adj. nevratký, stojící pevně; nevrtkavý, neochvějný, vytrvalý, pevný

nevšak spoj. (v řečnické otázce) což ne, cožpak ne

nevtípený, nevtipný^1 adj. netušený, nečekaný

nevtipný^2 adj. nevychytralý, neznající faleš, nezáludný

nevýbojný adj. nedobytný, nezdolný

nevyčistitedlný (šestislab.), nevyčiščedlný (pětislab.) adj. (o vině) nesmazatelný, neodčinitelný,
nenapravitelný

nevyložený adj. nepřekonatelný (?)

nevýměrný, nevyměřený adj. nezměrný, nesmírný, bezmezný

nevymlúvajúcí, nevymluvujúcí adj. nevypověditelný, nevýslovný

nevymluveně adv. nevypověditelně, nepopsatelně

nevymluvený adj. nevypověditelný, nevyjádřitelný; (o pocitech) nevýslovně velký, náramný, nesmírný;
výslovně neuvedený, nejmenovaný (?)

nevýmluvně adv. nevypověditelně; nevýslovně, nesmírně; bez možnosti výmluvy, neodvratně;
nevýmluvně, nevýřečně, nepřesvědčivě

nevýmluvný adj. nevypověditelný, nevyjádřitelný; nevýslovně velký, náramný; neomluvitelný,
neospravedlnitelný; výslovně neuvedený, nejmenovaný (?); (o člověku) nevýmluvný, nevýřečný

nevymluvujúcí v. nevymlúvajúcí

nevýmyslný (čtyřslab.), nevymyšlený, nevymyšľujúcí adj. nevymyslitelný, nepředstavitelný

nevypojitedlný (šestislab.) adj. nevyčerpatelný

nevypraveně, nevýpravně adv. nevypověditelně

nevypravený adj. nevypověditelný, nevyjádřitelný; nevýslovně velký, náramný

nevypravitedlný (šestislab.), nevýpravný adj. nevypověditelný, nepopsatelný; nesnadno srozumitelný,
spletitý, složitý

nevypravujúcí adj. (k vyjádření, k výkladu) příliš složitý, nesnadný

nevysoký adj. nevysoký; nepovýšený, skromný: (kněz) pokorný, trpělivý, nevysoké mysli

nevyvedený adj. nenarozený, nepřivedený na svět

nevzácnost, ‑i f. (komu) neobliba u někoho

nevzácný adj. nevzácný, nevážený, opomíjený; nepříjemný, nemilý; nežádoucí

nevzdáľu, nevzdál adv. nedaleko: nevzdál ot sebe

nevzdělaný adj. neobdělaný

nevzdržělivost, ‑i f. nezdrženlivost, neschopnost zdržet se tělesného ukájení, neovládání se

nevzisk adv. nadarmo (srov. zisk)

nevzmocněný, nezmocněný adj. slabý, nikoli mocný, který nenabyl moci

nevzpytajúcí, nevzpytavý adj. nevyzpytatelný, nepostižitelný

nevzteklý adj. nezpupný, nevášnivý, klidný

nez‑ v. též nes‑

nezabránie, ‑ie n. neobsazení

nezacělený, nezacělný adj. nezacelitelný, nezhojitelný

nezahynujúcí, nezahynulý, nezahynutedlný (šestislab.), nezahynutý adj. nesmrtelný, věčný

nezákladný adj. nemající spolehlivý základ, neodůvodněný

nezákon m.: nezákon (jest) komu (s inf.) nesluší se, nepatří se

nezákonník m. neřeholník, nečlen mnišského řádu

nezaléčený adj. nevyléčitelný, nezhojitelný

nezaložený adj. (v čem) nezakládající se na něčem, neodůvodněný něčím

nezamúcený adj. nezarmoucený, nestižený zármutkem

nezamutitedlný (šestislab.) adj. nezarmoutitelný, nepodlěhájící smutku

nezamyšlenec, ‑ncě m. člověk neuskutečňující promyšleně svůj úmysl

nezamyšlený adj. nesmyšlený, nepředstíraný, opravdový

nezaplácějúcí, nezaplacený adj. nezaplatitelný, velmi drahocenný

nezároveň adv. nestejně, nerovně

nezatvrzený adj. nezatvrzelý, povolný, přístupný

nezavadnúcí adj. nevadnoucí, nehynoucí, nepomíjející, věčný

nezavitý adj. (o ženě) nemající zavinutí na hlavě, prostovlasý

nezavřěný adj. nezavřený, neuzavřený; (o osobě) jsoucí bez zábran, nevázaný, bezuzdný

nezažilý, nezažitý adj. nestrávený; těžko stravitelný, nestravitelný

nezbavený adj. nezbavený síly, jsoucí pří sile, statný

nezbednost; nezbedný v. nesbednost; nesbedný

nezbytedlný (čtyřslab.) adj. nezbytný, nevyhnutelný

nezcúzený adj. (ot čeho) nevyčištěný, nezbavený něčeho: z prosté múky nezcízene ot otrubóv

nezčíslý, nesčíslý, nezčitedlný, nesčitedlný (čtyřslab.), nesčitedlný, adj. nesčíslný, nesčetný

nezda, nezdali adv. část. a adv. zda ne, zdali ne, což ne; zda, cožpak, přece snad ne; ‑li, snad:
dietky, nezda pokrmu nemáte?

nezdárný adj. (o půdě) neúrodný; (o člověku) nezdárný, špatně vychovaný, nezvedený

nezdob‑; nezdrav‑; nezdrž‑ v. nesdob‑; nesdrav‑; nesdrž

nezečtený adj. nespočitatelný

nezespánie, ‑ie n. nevyspání

nezetlelý, nezetlévajúcí adj. netlící; nepomíjející

nezetřěný adj. nevyleštěný třením, nevybroušený

nezěvný v. nezjevný

nezhasilý, nezhasitedlný (pětislab.), nezhašujúcí, nezhasujúcí adj. nezhasitelný, neuhasitelný,
nikdy nehasnoucí

nezhynujúcí, nezhynulý, nezhynutedlný (pětislab.), nezhynutý adj. nehynoucí, nepomíjející, trvalý,
věčný

neziščný adj. neužitečný, neprospěšný

nezivný v. nezjevný

nezjadaný, nezjadovný adj. nevyzpytatelný, nepostižitelný

nezjednalý adj. neřádný, nenáležitý (?)

nezjednaný adj. nespořádaný, neřádný (v. též nesjednaný)

nezjevný, nezěvný, nezivný adj. nikoli zjevný, skrytý; (o řeči) nejasný, nesrozumitelný

nezkálený adj. neposkvrněný, nepošpiněný; rituálně čistý; mravně čistý, bezúhonný, dokonalý

nezkázaný adj. neukázněný, nevychovaný; nevázaný, bezuzdný

nezklamací, nezklamajúcí, nezklamávajúcí adj. neklamný, nepochybný, jistý

nezklamaně adv. neklamně, nepochybně, spolehlivě

nezklamaný adj. neklamný, nepochybný, jistý, spolehlivý; (o člověku) neoklamaný neuvedený v klam,
utvrzený (?)

nezkušený adj. neokušený, nezakušený; (o člověku) nezkušený, nemající zkušenost, nedokonalý

nezle adv. nezle, dost dobře: Kateřině sě nezle děje dost slušně obstojně

nezlišený adj. (čeho) nezbavený, neochuzený o něco, požívající něco: všie radosti nezlišena
nezbavena žádné radosti

nezmařeně adv. nezmařitelně, trvale, mocně (?)

nezmatečný adj. opravdový, jsoucí jak se patří, znamenitý

nezmazaný adj. nezmazaný, nepošpiněný; rituálně čistý

nezminutý adj. nepomíjející, nepomíjivý, věčný

nezmocněný v. nevzmocněný

nezmučený adj. nezmučený, neunavený, nezemdlený

neznámě adv. neznámým způsobem, nezvykle, zvláštně; nepoznaně, utajeně

neznamenánie, ‑ie n. (čeho) nedbání, ignorování, nebraní v úvahu

neznamenitě adv. neznatelně, nenápadně

neznamenitý adj. neznatelný, nenápadný; nikoli znamenitý, nikoli pozoruhodný

neznamenutý adj. neznatelný, neviditelný

neznámost, ‑i f. neznámost; neznámé, cizí prostředí, neznámí lidé; neznalost, neobeznámenost

neznámý adj. (komu) neznámý; (čeho) neznalý, neobeznámený

nezpósob m. neurovnanost, neuspořádanost, nesoulad; nezpůsobilost, neschopnost

nezpósoba f. nedokonalá utvářenost, nedokonalost tvaru, neladnost

nezpósobenie, ‑ie n. nezpůsobilost, neschopnost

nezpósobený adj. (o hmotě) neztvárněný, beztvarý; nespořádaný; nezřízený, nespoutaný, přílišný

nezpósobile adv.(nábož.) nepřipraveně: jenž sú nozpósobile skrzě smrt s tohoto světa sešli

nezpósobilost, nezpósobnost, ‑i f. nezpůsobilost, neschopnost; nemohoucnost, nedokonalost, slabost

nezpósobně adv. neuspořádaně, neurovnaně, nesoustavně, zmateně; nepřipraveně, nenáležitě

nezpósobný adj. neuspořádaný, nezformovaný; nedokonalý, nevzhledný; (o člověku) nezřízený,
neukázněný, nespoutaný; (k čemu) nezpůsobilý, neschopný; nepřipravený

nezpržňený adj. (čím) neposkvrněný, nepošpiněný, nedotčený

nezpytadlný (čtyřslab.), nezpytatedlný (pětislab.), nezpytujúcí, nezpytaný adj. nevyzpytatelný,
nezbádatelný

nezroda f. neurozenost, nectný rod, původ; hanba

nezrušený adj. neporušený, pevný, neochvějný

nezrušitedlný (pětislab.), nezrušlivý, nezrušujúcí adj. nezrušitelný, nezměnitelný, nezničitelný

nezřědlný (trojslab.), nezřějmý, nezřěný adj. neviditelný; nenápadný, skrytý

nezřětedlně (čtyřslab.) adv. neviditelně neznatelně, nepozorovaně, nenápadně

nezřětedlný (čtyřslab.), nezřětelný adj. nikoli zřejmý, nezjevný, neznatelný; nepozoruhodný,
bezvýznamný, ubohý

nezřiedilý adj. nezřízený, nemírný, nepřístojný, hanebný

nezřiedně adv. nezřízeně, nemírně, příliš

nezřiezeně adv. nezřízeně, nemírně, přílišně; nepřístojně; neprávem, neoprávněně

nezřiezenie, ‑ie n. (čeho) nezřízenost, neumírněnost: trestal je (Bůh hříšníky) z nezřiezenie
žádostí; nepřístojnost, nešvar; nevyrovnání, nevyrovnanost

nezst‑ v. nesst‑

neztravný adj. lakomý, skoupý

nezučený adj. (nábožensky) nepoučený, nevyučený

nezvadlý adj. nevadnoucí, nepomíjející

nezvažně adv. nevážně, lehkovážně

nezvedený adj. nemoudrý, pošetilý: aby nebyl polapen v slovu nezvedeném

nezviený adj. nevyvětraný, zatuchlý, smrdutý

nezvláščnost, ‑i f. nemajetnost

nezvóle, ‑e f. nepříjemnost, obtíž, nesnáz

nezvolný adj. nedobrovolný; spojený s nepříjemnostmi, s těžkostmi, trudný

nezvyklý, nesvyklý adj. nezvyklý, neobvyklý; (v čem) nezběhlý, necvičený v něčem, nezkušený

než, nežli, než li, neže, nežť spoj. než, nežli; dřéve než, prvé než dříve ‑ než, prvé než dříve ‑
než, než ‑ už, ještě ne ‑ a už; dokud ne, teprve až; pouze, jedině, leda; ale, avšak, nýbrž

nežádaný adj. který nemůže být vyžádán, nevyprositelný

nežádný adj. nežádoucí, nejsoucí předmětem chtění, bezcenný; nepřístojný, neřádný, nespoutaný

neže v. než

neživel, ‑vle m. co není živel: z neživle z ničeho

ni spoj. a ne, ani, ani ne, a také ne: ni o něm juž dbají svoji; dětí ni domu spomene; ni ‑ ni ani
‑ ani; z pravdy ni na levo ni na pravo vyhybujíc; ale ne, aniž

nic, nice v. ničso

nicé v. ničsé

nicí (jm. tvar nie, nicě, nice) adj. s hlavou skloněnou k zemi, tváří k zemi; skleslý, sklíčený;
pokořený, zničený: pro něž leží Trojě nicě; z‑nicě adv. ze sehnuté polohy, zezdola; po očku: z nicě
vzhlédati

ničěti, ‑ču, ‑číš ned. (k čemu, při čem) sklánět se, být skloněn; ničě přech. přít. v doplňku
skláněje se, shýbaje se; (na čem) ležet nebo klečet s tváří k zemi

ničsé, nicé (gen. ničehóž, ničehéhož, dat. ničemúž, ničemémuž) zájm. nic (zesíl.), pranic, vůbec
nic; ničehéhož nie naprosto nic, ani to nejmenší; k ničemémuž přivésti znevážit, pokořit; v
platnosti adv. nikterak, ani trochu: vietr světlu ničsé neb nie neuškodí (srov. ničso)

ničso, ničs(e), nic(e) zájm, adv. a část. nic ne: nie mi jest v nich známo; nie, žádná věc: nic
moci nejměl oheň na jich tělech; pro nic za žádnou cenu; ni v čem v ničem; ničehož ničs vůbec nic,
naprosto nic; v ničse, v ni več, k ničemuž obrátiti, přivésti (koho) znevážit, uvést v pohrdání;
pohrdat; (co) zničit, obrátit v niveč; k nicu přivésti znevážit; k nicu vzvésti přivést ke zkáze,
zničit; ničs méně neméně, nicméně; přece však; ničehož ničs ani trochu, vůbec nijak; ne, nikoli:
ale zda jim (hříšníkům) tak to pomine? Jistě nic; nikterak: řěč ničse neprotivná nikterak
nepříjemná; nikoli však: bóh ny jest miloval a miluje, nie pro svój užitek

nidokadž, nidokudž adv. nikdy

nie část. a spoj. ne, nikoli; opravdu ne, ba ne; ba, ba dokonce; ale, nýbrž, ale naopak

niebrž v. nébrže

niestějě, ‑ě f. otvor do pece nebo do ohniště; pec

niestějka m. kdo obsluhuje pec nebo krb, topič

niestějka f. malá pec

niestějný adj. pecní, patřící k peci

nietiti, ‑cu, ‑tíš ned. zapalovat, rozněcovat, rozdmychovat: aby s pilností ohně nietili aby
opatrně rozdělávali oheň; hořet, planout

nigromancie, nigromancí, ‑ie f. černokněžnictví, čarodějnictví

nijakový adj. nijaký, žádný

nijeden zájm. ani jeden ne, žádný: nijeden živ osta

nikady adv. nijak, žádným způsobem

nikako, nikak(e), nikakž, nikakež(e) adv. nijak, nikterak; v žádném případě, za žádnou cenu;
nikoli, ne

nikakový, nikakovýž adj. nemající žádnou platnost, neplatný

nikaký, nikakýž adj. nijaký, žádný; nicotný, nejsoucí k ničemu

nikale adv. v žádném případě

nikamo, nikam(e) adv. nikam, na žádné (jiné) místo, žádným směrem; nikam nemoci, neuměti nic
nesvést, být bezmocný

nikda, nikdá, nikdaž, nikdáž adv. nikdy, nikdy jindy; ani v jednom případě, ani jednou; za žádnou
cenu, rozhodně ne, zanic

nikde, nikdě, nikdéž, nikdie(ž) adv. nikde, nikde jinde

nikdy, nikdý, nikdyž, nikdýž, nikdie(ž) adv. nikdy, nikdy jindy; ani na chvíli, ani na okamžik; v
žádném případě, vůbec (ne)

nikoli adv. nikoli, ne; vůbec ne, naprosto ne, v žádném případě: nikoli menšie jsi mezi kniežaty
židovskými; z chlapieho řáda nikoli i jednoho v čest nevoli; nikterak, nijak, žádným způsobem: tak
velikého divu nikoli nemohli sú zatajiti; o ději budoucím: nikoli viece již nikdy (v. též koli)

nikteraký, nikterý adj. vůbec žádný, ani jeden

nikto(ž), nikte(ž), ‑koho(ž) zájm. nikdo, žádný

niktóž, nikté(ž) (gen. ‑kohóž, nikohého, nikomého, dat. nikomému) zájm. nikdo (zesíl.), vůbec
nikdo, ani jeden; jemu slúžie a nikomému nikomu jinému

nikudy(ž) adv. nikudy; nijak, žádným způsobem. (nevěřící) hřiechóv nikudyž nebudú prázdni

ninivitský adj. ninivský, z Ninive

nit, ‑i f. nit; číst niti bez jediné niti na sobě, nahý; provaz, tkanička

niva f. nezalesněný pozemek v nižších polohách, niva, pole

nivný adj. vyrostlý na nivě, polní: ovoce nivné

nízko n. nevysoké místo, místo v malé výšce; nížina; pozemská nedokonalost, stav bez duchovního
povznesení

nizost, ‑i f. místo nízko v něčem, hlubina, podzemí; nízké postavení, ponížení

nižádný adj. žádný, nikdo, ani jeden, vůbec žádný; pražádný, nijaký (srov. ižádný, žádný)

níže, níž adv. níže, doleji; méně, v menším množství; ote dvúdcát let a níže ve věku dvaceti let a
mladší

nížě, ‑ě f. hloubka

niženie, ‑ie n. sklánění, ohýbání směrem dolů; snižování se, sklánění se k někomu; na níženie jíti
upadat, spět k zániku

nížiti, ‑žu, ‑žíš ned. sklánět, snižovat; ponižovat, pokořovat; ‑ nížiti sě ponižovat se, pokořovat
se; (pod koho) podrobovat se, podřizovat se někomu

nižní adj. spodní, dolní

nó‑ v. neo

nobrž spoj. (po záporu nobrž ani) ba ani, ba dokonce ani

noc, ‑i f. noc; noční tma, temnota; noc sú, nocsú, nocí adv. tuto noc, této noci; nadcházející
noci; s nóci, vznóci, vsnóci adv. z počátku noci, na dnešní den, této noci, včera na noc; nocí,
nocú adv. v noci, za noci

nocenie, notěnie, ‑ie n. notování, prozpěvování

nocěvati v. nocovati

nocleh m. nocleh; přenocování, přespání; nocování, spaní v noci; na nocleziech při přenocování;
vzdálenost zdolatelná mezi dvěma noclehy, tj. za jeden den: několiko noclehóv vzdáli jest jedno
město

nocně, nočně adv. v noci, za noci

nocní, nocný, noční, nočný adj. noční; (o večeru) pozdní: nočnieho večiera Jesus vstal

nocovati, nocěvati, ‑uju, ‑uješ ned. nocovat, přenocovat; ponocovat, bdít v noci

noh m. noh, vybájený pták ohromné velikosti nebo různé druhy exotických ptáků; okřídlené
fantastické zvíře a tělem lva a hlavou orla

noha f. noha; ještě netvrd v nohy ještě neumí chodit; nohama tlačiti koho šlapat, dupat po někom;
střevíc, stopa (míra rovnající se délce chodidla): stopa, jednotka básnického rytmu; kozie nohy
zlodějské klíče, paklíč

nohavicě, ‑ě f. středověký prostředek obutí nohy, zvl. kryjící holeň; pomn. kalhoty

nohavička f. demin. z nohavicě; pomn. kalhoty

nohavičný adj. z nohavicě: vztuha nohavičná

nohet v. nehet

nokturn m. část nočních modliteb breviáře

nona f. nóna, doba po poledni (od 2. do 3. hod. odpol.); devátá část denních modliteb breviáře
(připadající na dobu nóny)

Normberčěnín, pl. Normberčěné m. Norimberčan

Norvejie, ‑ie f. Norsko

norvejský adj. norský

nořě, ‑ě f. hlubina, propast, peklo (?)

nořiti, ‑řu, ‑říš ned. ronit: nořiti slzy; ‑ nořiti sě (o slzách) řinout se

nos m. nos; zobák; protáhlá špička obuvi

nosáč, nosař, ‑ě m. nosatec, člověk a nápadným nosem

nosek, nósek, ‑ska, ‑sku m. (u ptáků) zobáček, malý zobák

nosič, ‑ě m. nosič; zákona (práva) nosič zákonodárce, vydavatel zákona

nosidlný (trojslab.), nosiecí, nosijúcí adj. uzpůsobený k nošení, přenosný

nositel, ‑e m. nosič, nositel; zákona nositel zákonodárce; falckraf z Rýnu je nositel meče mečník
(hodnostář nosící meč panovníkovi)

nositi sě, ‑šu, ‑síš sě ned. vznášet se

nóšě, ‑ě f. co je nošeno, břemeno, náklad; nosítka, přenosné lůžko

nota, demin. nótka f. nápěv, melodie; píseň, básnická skladba určená ke zpěvu

notěnie v. nocenie

notiti, ‑cu, ‑tíš, notovati, ‑uju, ‑uješ ned. zpívat, prozpěvovat

notný adj. hudební, sloužící k vyluzování melodie

notovaný adj. zpívaný, vyjádřený zpěvem

nov v. nový

novák m. nováček, začátečník; novousedlík, přistěhovalec; člověk žijící a působící v novější době:
doktorové světí staří i nováci

nové, ‑ého zpodst. n. něco nového; novina, pozemek nově upravený v ornou půdu; nová úroda, nová
sklizeň

novina f. novost; novinka, zpráva; novina, pozemek nově upravený v ornou půdu; novota, něco nově
zaváděného

novitký v. nov’utký

novo adv. nově, dosud nebývalým způsobem; před krátkou dobou, nedávno

novobitý, novozbitý adj. (o ráně) bitím nově způsobený, čerstvý

novobydlný (čtyřslab.) adj. nově obydlený, nově osídlený

novokřestný, novokrščený (čtyřslab.) adj. novokřtěný, nedávno pokřtěný

novoměsiec, ‑ě m. nový měsíc, novoluní, nov

novomrlý (trojslab.), novomřěný, ‑ého m. nedávno zemřelý

novonalezený adj. (o smrti) záhy nalezený, příliš brzy přišlý

novoobrácenie, ‑ie n. nové (tj. nedávné),obrácení na víru

novoobrácený adj. nově (tj. nedávno) obrácený na víru; zpodst: m. novověrec, člověk nově obrácený
na víru, (u židů) pohan obrácený na židovskou víru, prozelyta

novosedlé, ‑é n. nové sídlo, nové bydliště

novoščěp m. nový, mladý štěp

novota (lok. sg. též v novoti) f. novota, novost; (mysli, života ap.) obnovení, proměna v duchu
Kristova učení; v novotě (čeho) na začátku, brzy po vzniku

novotný adj. nový, nebývalý; mladý; novodobý, nynější; nově přišlý z ciziny; cizí; bibl. nově
obrácený na židovskou víru, prozelyta

novoučiněný adj. nový, nově se vyskytlý

novourozený adj. novorozený

novovsátý adj. nově zasetý

novozamyšlený adj. nově vymyšlený, vynalezený

novozbitý v. novobitý

novožatý adj. z nového obilí: chleby novožaté

nov’utký, novitký adj. nový, nebývalý; mladičký

nový (jm. tvar nov) adj. nový; mladý, čerstvý; novodobý; Nové léto Nový rok; Nové svědečstvie Nový
zákon; nová mšě primice; za nova, za novo adv. začerstva, na začátku; v nové, z novu adv. na
začátku (výskytu něčeho), zprvu

nóž, nožě m. nůž; kratší zbraň (především bodná, nošená v pochvě u pasu), nůž nebo dýka

nožě, nože, ‑í, nóžky, ‑žek pl. f. nůžky

nožicě, ‑ě f. noha, nožka

nožíčky, ‑čkóv, ‑ček pl. m. i f. nůžtičky, malé nůžky

nožíky, ‑kóv, ‑k pl. m. i f. nůžky

nožní, nožný adj. nožní, jsoucí na noze, určený pro nohu; nohou způsobený; mající délku stopy
(„nohy“); ot paty nožné až do vrchu (hlavy, temene) po celém těle, všude, (v zápor. větě) nikde

nožnicě, ‑ic, nožny, ‑žen pl. f. pochva (na poboční zbraň); navrátil meč v nožnice upustil od
krveprolití

nožový adj. z nóž: rána nožová způsobená nožem

nrav, mrav m. mrav, obyčej, zvyk; dobrý mrav, ctnost, ušlechtilost; pl. nravi způsob smýšlení a z
něho vyplývající chování (u jednotlivce)

nravitě, nravně adv. mravně, ctnostně

nravitý, mravitý adj. mravný, ctnostný, ušlechtilý; způsobný, uhlazený

nravní, nravný, mravní, mravný adj. mravný, mravně dokonalý, ctnostný, ušlechtilý; mravní, týkající
se mravů, morální; (o učení, kázání ap.) mravoučný, etický, dávající mravní poučení; knihy mravné,
uměnie mravné mravouka, etika

nu, nuž(e) interj., část. a adv. nu, nuže, tedy; (ve funkci přísudku) honem, hybaj: nuž sě vzhůru,
hrr; inu, ovšem, zajisté; hned, hned nato, třeba: vzal by potom snad i pláš, nuž i peřinu

nučec, ‑čcě m. donucovatel; k jejie smrti neby nučec nenaléhal na její smrt

núčený v. neučený

núdatný adj. neudatný, zbabělý

númělý v. neumělý

nunvicě, ‑ě f. jeptiška; bekyně (v. t.)

nutitel, ‑e m. trýznitel, sužovatel, utiskovatel

nutiti, ‑cu, ‑tíš ned. trápit, sužovat; týrat, trýznit; nutit, přinucovat; (koho z čeho) vymáhat na
někom něco: (kněží) nutie chudé z desátkóv; vybízet; (k dobrému) nabádat; (k zlému) ponoukat,
svádět; zvát (k návštěvě)

nutkati, ‑aju, ‑áš ned. nutkat, pudit; nutit, donucovat; sužovat, obtěžovat

núzě, ‑ě f. tíseň, tísnivé postavení; v núzi najvěcší, poslední v krajním případě; strádání,
utrpení; ke svéj núzi ke své škodě; nouze, bída; nutnost, nezbytnost; z núzě nutně, nezbytně,
nevyhnutelně; jest núzě (čeho) je třeba, je zapotřebí; násilí, přinucení; po núzi, z núzě z
donucení, proti vůli: po vóli‑li si sem přišel, čili po núzi?

nuzenie, nuženie, ‑ie n. trápení, sužování; nucení, donucování, nátlak; bezohledné vymáhání peněz,
odírání

nuzenstvie, ‑ie n. malomocenství, lepra

núzěti, ‑ěju, ‑ieš ned. trpět nouzi; (hladem, zimou) mřít, umírat, hynout

nuzič, ‑ě, nuzitel, ‑e m. trýznitel, utiskovatel; vymáhatel daní; vyděrač

nuziti, ‑žu, ‑zíš ned. nutit, donucovat; trýznit, trápit, sužovat, utiskovat; odírat; ‑ nuziti sě
trápit se, strádat

nuzna f. nouze, bída, nedostatek

nuzně adv. strastiplně, bolestně, namáhavě; nutně, nezbytně, naléhavě

nuzník m. utiskovatel, sužovatel; nuzák, chuďas

nuznitel, ‑e m. vymáhatel daní

nuzniti, ‑žňu, ‑zníš ned. tísnit, sužovat

nuznost, ‑i f. tíseň, tísnivé postavení; nouze

nuzný adj. jsoucí v tísnivém postavení, ubohý, nešťastný; nuzný; nuzen býti strádat nedostatkem,
trpět nouzi; čas nuzný čas nouze, období hladu; nuzné pótky strastiplné; postižený těžkou nemocí,
zvl. malomocenstvím, malomocný; nutný, naléhavý; (o slibu ap.) vynucený, nedobrovolný: bázlivý slib
nemá viery ani slib nuzný jisté miery

nuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) sužovat, trápit, utiskovat; ‑ nuzovati sě soužit se, trápit se,
strádat

nuzujúcí adj. sužující, trápící, utiskující

nuž(e); ny v. nu; my

ný‑ zápor. předp. ne‑ (v případech jako nýnie místo nenie aj.)

nýbrž v. nébrže

nynělost, i f. přítomnost

nynie, nenie adv. nyní, teď; (den, svátek) nynie (najprve) příští nejbližší, nejblíže následující;
nynie minulý právě minulý, přímo předcházející, poslední; do nynie do nynějška, do této chvíle,
dosud; ot toho(to) nynie, z toho(to) nynie od nynějška, od této chvíle

nyniečko, nyniečke, nyniečky, nynietko, nenietko adv. nyníčko, nyní, teď, v této době

nynieší, nenější adj. nynější

nýti, nyju, nyješ ned. (čím) mučit se; umdlévat, strádat

nzieti (sě), nžu, nzíš (sě) ned. hynout, zmírat; trpět, trápit se, soužit se

#O

o předl. (s akuz.) okolo, kolem něčeho: posaditi, sázěti o mísu koho s kým posadit, posazovat k
jedné míse (k jednomu stolu); z obou stran, u něčeho; o prostřěd uprostřed; při něčem, za něčím; o
něco, o někoho: koráb sě o skálu rozraziv; (časové určení) o Veliký čtvrtek; pro něco, pro někoho,
kvůli; (s lok.) okolo, kolem: o vozě okolo vozu; (s udáním počtu) o něčem; s něčím: žaltář o desěti
strun okolo, asi; za někým: zavřela dveře o sobě; (časové určení) o něčem, během něčeho, okolo
něčeho; pro někoho, pro něco, kvůli: že sě o tomto hněváte; chodit o čem usilovat o něco

ob, obe předl. (s akuz.) okolo, kolem něčeho; po něčem, při něčem; za něčím; ob onu stranu, ob
druhú stranu na protější, na druhé straně; ob mezi za hranicí; (o čase) na něco, přes něco, po dobu
něčeho, během něčeho; ob něco, vždy po něčem. ob den; vzhledem k čemu; ob velikú stranu z velké
části

obádati, ‑aju, ‑áš ned. větřit

obak, obák, obáč, obake, obaky, obakž adv. a část. oboustranně, na obě strany; řekl obake, tobě,
jiným ženám také; na každý způsob; rozhodně, jistě, nepochybně; ovšem, arci, totiž; tak jako tak,
stejně; přece však; však, ale; jinak, v opačném případě, (po záporu) v žádném případě

obalenie, ‑ie n. obalení, zabalení, zakuklení

obáleti sě, ‑eju, ‑éš sě ned. (v čem, v co) válet se v něčem; pohřižovat se, zabředávat do něčeho,
oddávat se něčemu

obaliti, ‑ľu, ‑líš dok. (v co, v čem, čím) obalit; zavinout; obalil sě jest pytlem oblékl se do
pytle; zahalit, zastřít, zakrýt; obklopit, pohltit: obaleni jsme tmami; pohřížit

obálka f. věc sloužící k obalení nebo zavinutí, obal; zakrývají je (bludy) obálkami lživými
pláštíky

obapolně adv. z obou stran, na obou stranách: dávachu hrozné rány obapolně; obapolně, navzájem,
vzájemně; dvojnásobně, v dvojnásobném množství

obapolný, obapolní adj. jsoucí na obou stranách; sousedící; dvojnásobný, dvakrát větší: aby (duše s
tělem) na věky obapolné muky jměla

obapoly, obapol adv. a předl. z obou stran, vedle někoho, něčeho, po obou stranách: oběsili dva
lotry obapol jeho; dvojnásobně, dvakrát tolik

obařiti, ‑řu, ‑říš dok. povařit, nechat chvíli vařit, ovařit

obaštovati, ‑uju, ‑uješ dok. obklopit (obléhané město) útočnými baštami (usnadňujícími dobývání)

obcě, obec, ‑ě f. pospolitost, komunita; všě obcě všichni; trp ty také podlé obcě jako všichni
ostatní; obec s kým obcování, styk a někým; (s určením křesťanská, svatá) společnost lidí stejného
náboženského vyznání, církev nebo užší skupina v ní, sbor; obecný lid; laikové (v protikladu ke
kněžím); sg. i pl. stavové, stavy: král uzřev, že obci jest sě úsilno postaviti; (s atributem všě,
všěcka, cělá ap.) obecní shromáždění, shromáždění plnoprávných obyvatelů města; obec, husitské
vojenskomocenské seskupení: obec táborská, orebská; územní okruh městské nebo vesnické samosprávy;
stát, říše; společné vlastnictví; v obec k společnému užitku, společně; občina, půda patřící obcí
(v. též vóbec)

občizna, občizna (?) f. občina (půda patřící obci, tvořící společný majetek obyvatelů); veřejné
shromáždění obce

obcovánie, ‑ie n. (koho s kým) obcování, stýkání se, styk; důvěrné styky; (kde) přebývání, žití,
působení; život, způsob života, chování; účast na něčem; podíl na něčem; (těla, krve) účast na
svátosti přijímání (nábož.)

obcovaný adj. obcujíci, žijící

obcovati, ‑uju, ‑uješ ned. (s kým) obcovat, stýkat se; udržovat intimní styky; (v čem, jak) žít,
setrvávat, chovat se, počínat si: v našich krajinách kněží nešlechetně obcují; mít účast, podílet
se: neobcoval s nimi v hodování; (od čeho, z čeho) vyobcovávat, vylučovat odněkud: od své obce (je)
obcováchu na čas

občiniti, ‑ňu, ‑níš dok. obklopit kolem dokola, učinit, vytvořit

obdarovánie, obdařenie, ‑ie n. obdarování; dar; obdaření; obdarovánie božie milost boží (nábož.)

obdarovati, ‑uju, ‑uješ, obdařiti, ‑řu, ‑říš dok. obdarovat, odměnit; obdařit; býti obdarován,
obdařen múdrostí být obdařen, nadán, mít dar moudrosti

obdařitel, ‑e m. dárce, udělovatel: spravedlnosti obdařitel

obdělaný adj. (od čeho) olemovaný, zdobený kolem dokola

obdělati, ‑aju, ‑áš dok. (co okolo čeho) okolo něčeho něco udělat, kruhovitě obestavět; obehnat
(zdí), ohradit; obložit; obalit

obdělávati, ‑aju, ‑áš ned. (co čím) obklopovat, ohrazovat; (půdu) obdělávat

obděliti, ‑ľu, ‑líš dok. podělit, rozdat

obdiv ‑a, ‑u m. údiv, úžas, ohromení (srov. odiv)

obdlúžný adj. podlouhlý, protáhlý (v. též odlúžný)

obdržaný adj. získaný, obdržený; udělený; vyhraný: po mnohých válkách obdržaných

obdrženie, ‑ie n. (čeho) získání do vlastnictví, nabytí; dosažení; dobytí; vyhrání, zvítězení,
vítězství

obdržěti, ‑žu, ‑žíš dok. obdržet, dostat, získat; obdržěti boj, pole zvítězit; zmocnit se něčeho,
dobýt něco; obdržěti sobě co získat si, dosáhnout něčeho; obdržěti sobě koho podrobit si někoho,
ovládnout koho; (o strachu, bolesti) zmocnit se někoho, zachvátit; udržet, zachovat: na paměti
obdržěti; zadržet, zdržet; ‑ obdržěti se udržet se

obdŕžeti, ‑ěju, ‑ieš, obdržievati, ‑aju, ‑áš ned. dostávat, získávat; dosahovat něčeho; vítězstvie
obdržievati dosahovat vítězství, vítězit

obdržovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) držet, mít v moci, být pánem (držitelem) něčeho; dostávat,
získávat, dosahovat; vítězstvie obdržovati vyhrávat, vítězit

obé; obec v. obój; obcě

oběcaný adj. slíbený, přislíbený; zaslíbený (bohu)

obecenstvie, ‑ie n. (koho, čí, s kým, mezi kým) obcování, sdílení společnosti, styk; (koho)
společenství, spojení s někým; duchovní společenství, duchovní život; život, způsob života,
chování; (čeho) podílení se na něčem, společné vlastnictví: obecenství všech věcí

oběcěti, ‑ěju, ‑ieš dok. slíbit, příslíbit

oběcievati, ‑aju, ‑áš, oběcovati, ‑uju, ‑uješ ned. (komu co) slibovat, zavazovat se k něčemu: když
dobudeš, tehdy dávaj, a když nejmáš, oběcievaj; (koho, co) dávat, poskytovat, obětovat

obecně adv. obecně, jako celá společnost, celospolečensky; všeobecně, vesměs; povšechně, souhrnně;
stejně, stejným, způsobem; (s kým) společně, pohromadě; veřejně, na veřejnosti: čten (list) všem
obecně; obyčejně, obvykle, zpravidla: lidu božieho (mniši) neučí, nebo obecně sami neumějí; běžně,
prostě, lidově

obecní v. obecný

obecnicě, ‑ě f. pokladna (společná); občina (v. obcizna); ubytovna pro pocestné, hostinec; místnost
pro společné ubytování: obecnicě žákovská; bohoslužebné shromaždiště židů, synagóga

obecník m. výběrčí daní, publikán

obecnivý adj. obecný, zahrnující všechny případy

obecnost, ‑i f. obecnost, všeobecnost; obvyklost, běžnost; jednota; společnost, styk; podílení se
na něčem

obecný, obecní (jm. tvar obecen) adj. obecný, týkající se všech, celé společnosti; všeobecný;
obecná škola, obecné učenie škola vyučující všemu soudobému vědění, univerzita; všekřesťanský,
týkající se všech křesťanů; (o majetku) společný; obecen býti (komu, čemu) být vlastní, patřit,
příslušet; (komu s kým) být důvěrně blízký, být oddán; veřejný, určený pro všechny; obecné kázanie
veřejné; obecný písař pořizující úřední písemnosti pro veřejnost; obecná žena nevěstka; obecný
hřiešník zjevný, publikán; (o člověku) prostý, neurozený; laický, nekněžský; neučený, nevzdělaný;
obvyklý, běžný, všední; obecná řeč běžně mluvený jazyk; jazyk domácí, mateřština; vedlé obecného
běhu, obecným během přirozeným způsobem, normálně; obyčejný; neposvěcený, profánní; stavovský,
zemský; sněm obecný; obecná věc (za lat. res publica) stát, říše; patřící obci; sloužící obci

oběcovati v. oběcievati

oběcšený adj. jsoucí ve zvětšené míře, nadměrný

oběd m. jídlo, jedení; hostina, hodování; pokrm; oběd; doba oběda

obedlivě adv. bedlivě, soustředěně, pozorně

obědní, obědný adj. obědní; obědnie hodina hodina jídla, čas k jídlu

obědník m. spolustolovník

obědovati, obědvati, ‑duju, ‑duješ ned. obědvat; stolovat (s někým)

obehnati, obženu, ‑neš dok. obklíčit, oblehnout; obklopit, obehnat, opevnit

obehnávati, ‑aju, ‑áš ned. obléhat, dobývat obležením

oběhnutie, ‑ie n. (čeho) minutí, proběhnutí, uplynutí: po oběhnutí léta

obejdenie, ‑ie n. (o slunci) oběhnutí, vykonání pohybu po kruhové dráze

obejíti; obejmu, ‑eš v. objíti; objieti

oběleti, ‑eju, ‑éš, obělovati, ‑uju, ‑uješ dok. zbělet, stát se bílým

obelhaviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho) zchromit, učinit belhaným

obelščenie, ‑ie n. obelstění, oklamání, ošálení

obelščovati, ‑uju, ‑uješ ned. obelstívat, klamat

obemřieti, ‑mru, ‑mřeš dok. odumřít, zmrtvět (v duchovním smyslu)

ober v. obr

oberčenie, ‑ie n. promluvení; dobré oberčenie dobrořečení

obersky v. obrsky

obervati, obruju, ‑ješ dok. oškubat, orvat; vyrvat, vytrhat

oběsiti, ‑šu, ‑síš dok. (koho za co) pověsit, zavěsit: kázal je za vlasy oběsiti oběsit; ukřižovat:
(Ježíše) zabili oběsivše na dřěvě; ‑ oběsiti sě zůstat viset, uváznout: Absolon sě byl oběsil za
vlasy

obeslati, ‑šľu, ‑šleš dok. (koho, co) obeslat, poslaným vzkazem vyzvat, předvolat svolat; uvědomit

obespu, ‑eš v. obsúti

obstřěný adj. zastřený, potažený, pokrytý

obestřieti, ‑seru, ‑střeš dok. obestřít, obložit: zahalit, přiodít; obklopit, zahrnout, pokrýt; ‑
obestřieti sě upravit si oděv k pracovní činnosti

obešlý adj. zkušený, znalý

oběšovati, ‑ju, ‑uješ ned. věšet, trestat oběšením; ‑ oběšovati sě věšet se, páchar sebevraždu
oběšením

obeštie, ‑ie n. obejití, obcházení, obchůzka

oběť, ‑i f., zř. ‑a m. oběť, obětování; oběť zápalná, sežžená, zažžsná, žžená, spálená, horlivá
zápalná oběť; oběť prvá (prvnie) obětované prvotiny, prvotiny jako obětní dar (v. prvotiny); pl.
oběti obřady, provádění náboženských úkonů; dar věřících na náboženské nebo církevní účely, ofěra;
svátost oltářní hostie, obětní chléb (círk.)

obětenstvie, ‑ie n. oběť, obětování

obětipalný, obětspalný adj. (oltář) sloužící k spalování celých obětí

obětitel, ‑e m. člověk obětující bohu proslřednictvím kněze (obětníka)

obětnicě, ‑ě f. žena obětující, přinášející oběť; obětní mísa, nádoba

obětník, obětovník m. člověk přinášející oběť bohu; obětník, kněz konající oběť bohu

obětnost, ‑i f. obětní dar

obětopal m. obětní dar cele spálený při obětování

obětovánie, ‑ie n. obětování, konání oběti; oběť, obětní dar, obětina; Obětování Pána Ježíše, Páně
Kristovo Obětování Páně (círk. svátek 2. února); Obětování Matky božie Obětování Panny Marie (círk.
svátek 21. listopadu); část mše

obětovanina f. oběť, obětní dar, obětina

obětovatel, ‑e m. obětník, kněz konající obětí bohu

obětovati, ‑uju, ‑uješ ned. i dok. obětovat, konat obět; přinášet oběť, obětním obřdem odevzdávat;
(koho komu) zasvětit, zaslíbit: dietě bohu obětovala; doporučovat někoho do něčí přízně: chci bohu
obětovati duši jeho; přinést, podat: (apoštolové) obětovali jemu (Ježíšovi) částku ryby pečenéj;
obětovati sě odevzdávat se, podřizovat se, podrobovat se

obětovník v. obětník

obětovný, obětovat adj. obětní

obezřěnie, ‑ie n. pohled; v obezření; před obezřením (koho) před zraky někoho, před někým;
vzezření, vzhled; (čeho) přihlédnutí k něčemu, zřetel na něco

obezřieti, obzřieti, obezřu, ‑zříš dok. obhlédnout, přehlédnout; shlédnout, podívat se z výše dolů;
přihlédnout, obrátit zřetel k něčemu, věnovat péči; uzřít, uvidět, spatřit; ‑ obezřieti sě
rozhlédnout se, podívat se kolem sebe (srov. ozřieti)

obezřovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohlížet, shlížet na něco: Hospodin, jenž obezřije zemi

obežděný adj. obezděný, ohrazený

obežrati sě, obžeru, ‑žéřeš sě dok. (čeho, čím) přejíst se, přecpat se (v. též ožrati sě)

obháněti, ‑ěju, ‑ieš ned. obléhat, dobývat

obhlásiti, ‑šu, ‑síš dok. (koho v čem) rozhlásit o někom něco (srov. ohlásiti)

obhlédnúti, ‑nu, ‑neš dok. rozhlédnout se; (co) pohlédnout, podívat se na něco, věnovat něčemu
pohled; ‑ obhlédnúti sě rozhlédnout se (srov. ohlédnúti)

obhlozený adj. ohlodaný, ohryzaný (v. též ohlezený)

obhrada f. ohrada, ohrazení (v. též ohrada)

obhraditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co) ohradit, obestavět; (město) obehnat hradbou, opevnit; (koho)
zaštítit; vyzbrojit; učte sě vzácnými a dobrými nravy obhraditi; (co čím) zajistit, zabezpečit (v.
též ohraditi)

obhraditý, obhrazený adj. (čím) ohrazený, opevněný; vyzbrojený, vybavený: měl smysl rozumem
obhrazený, ež všecko rozuměl (v. též ohrazený)

obhrazovati, ‑uju, ‑uješ ned. chránit, bránit, hájit (v. též ohrázěti)

obhrozný adj. dost velký, povětší

obcházěnie, ‑ie n. (čeho) obcházení, chození dokola; procházení kolem; způsob života, mravy, zvyky;
zacházení s něčím, uplatňování něčeho: obcházenie vašich lstí

obcházěti, ocházěti, ‑ěju; ‑ieš ned. (co) obcházet, chodit dokola; jít kolem, procházet kolem
procházet (sem a tam); chodit sem a tam, bloudit; chodit od jednoho k druhému; obtékat, téci kolem;
ze všech stran prozkoumávat, promýšlet; ‑ obcházěti sě stýkat se, obcovat; žít, trávit život;
chovat se, počínat si; (s kým v čem) zacházet, jednat s někým; (s čím, čím) zabývat se, zaměstnávat
se: všaký, jenž sě s mečem obcházie, ten smrtí od meče scházie; (čím) živit se

obchlazenie, ‑ie n. ochlazení, zchlazení

obchod, ‑a, ‑u m. (čeho, okolo čeho) ochoz; ambit; (čeho) obvod, pruh ohraničújící nějakou plochu,
pás; obcházení, oklika: přědlúhý obchod cesty; obřad a obcházením kostela: za duši obchod učinil;
činnost, konání: rozom tebú (bohem) daný pohřížil sem v zemských obchodiech; (koho, čí) zaměstnání,
výdělečná činnost, živnost; zlý obchod lichva; obchod, obchodování, provozování obchodu

obchodec, ‑dcě m. zaměstnáníčko, výdělečná činnost, obchůdek (expr.)

obchoditi, ‑z’u, ‑díš ned. obcházet, chodit dokola; (o vodním toku) obtékat, téci kolem něčeho;
obklopovat, zachvacovat: protož ji smutek obchodil; jít kolem, míjet něco; procházet něco (od místa
k místu): dva měsíce hory obchodila; chodit po něčem; ‑ obchoditi sě stýkat se, obcovat; žít,
počínat si; kacieřskyť sě obchodie kacířsky si vedou; (s kým jak) zacházet, jednat a někým, zabývat
se; přidržovat se něčeho, vyznávat něco; živit se: žebráním sě obchodieše živil se žebráním;
obchodí sě po řemesle zaměstnávají se řemeslem

obchodný, obchodní adj. (o domu) opatřený ochozem; (o člověku) živící se, vydělávající si: hyběť
krčmářóm neřádně obchodným

obchopiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho, co) obsáhnout, prostorově pojmout, obemknout; (rozumem, smysly)
postihnout: jenž (bůh) jest světlo, jehož nelze obchopiti; (duši, srdce) uchvátit, naplnit,
zahrnout něčím. silná milost srdce jeho obchopila (v. též ochopiti)

obchozenie, ‑ie n.(čeho) obcházení, chození dokola; (koho a kým) stýkání se, obcování

obchrániti, ‑ňu, ‑níš dok. (koho, co čím) ochránit, poskytnout ochranný kryt

obchraňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho čím) ochraňovat, chránit: svú milostí (je) obchraňuje

obchycovati, ‑uju, ‑uješ ned. objímat (srov. ochycovati)

obchytiti, ‑cu, ‑tíš dok. obejmout; pojmout, obsáhnout (srov. ochytiti)

obid m. obida f. potupa, urážka, zhanobení

obiděti, ‑z’u, ‑díš ned. tupit, hanobit, urážet

obiedati sě v. objiedati sě

obieliti, ‑ľu, ‑líš dok. učinit bílým, očistit do běla: nad snieh obielen budu

obieranie, ‑ie n. (s kým, s čím) zacházení, nakládání; jednání; (s kým) stýkání se, styk, obcování;
(s čím, v čem, čeho) zaměstnávaní se, zabývání se, obírání se něčím; život, způsob života, chování

obierati, ‑aju, ‑áš ned. (co, koho k čemu) vybírat; (koho čím) bít, tlouci; obierati sě (s čím,
čím) zabývat se něčím, pracovat, manipulovat s něčím; (s kým, s čím) zacházet, nakládat, jednat;
stýkat se, obcovat; (s kým, mezi kým, kde) přebývat, zdržovat se; (s čím, čím, v čem, po čem)
zaměstnávat se, obírat se něčím; věnovat se něčemu; po svú rukú sě obierati živit se vlastníma
rukama; žít, trávit život: v svých modlitbách i nraviech snažně sě obierášě; chovat se, počínat si

obih m. hojnost, přemíra; obihem adv. hojně, bohatě

obihánie, ‑ie n. překypování, přeplněnost

obihati, ‑aju, ‑áš, obihovati, ‑uju, ‑uješ ned. (v čem) mít hojnost něčeho; být v hojném počtu:
obihati viece být hojnější, hojněji se vyskytovat, být v nadbytku; oplývat jměním, být bohatý

obihnúti, ‑nu, ‑neš dok. stát se hojným, rozhojnit se, rozmnožit se

obíjěti, ‑ěju, ‑ieš dok. (co z čeho) otloukat, srážet z něčeho, tlučením oddělovat od něčeho; (co
čím) roztloukat, údery ničit; ‑ obíjěti sě (čeho) stranit se něčeho, vyhýbat se něčemu

obilé, ‑é n. hojnost, bohatství plodů, úrodnost: já sem vydala na niej své obilé bohatství; úroda,
plody úrody, sklizeň: nové obilé; prvnie obilé, přednie obilé prvotiny, první plodiny a úrody;
zemské obilé, obilé země plody země (zvlášť přízemní na rozdíl od stromů); obílí; jaré, jařné obilé
jařina, jař; ozimé obilé ozim; obilné pole; zrno, zrní, obilná zrna; obilná. dávka; potrava, zvlášť
moučná, chléb: za čtyřidcěti let obilé z nebe sú přijímali (židé na poušti)

obilný, obilní adj. (o zemi) úrodný, poskytující úrodu; vztahující se k úrodě; k obilí; jalovost
obilná neúroda obilí; (o zrnu, snopu) obilný, z obilí: ofěrovati budete chleby obilné dva; obilní;
jsoucí na obilí: miery obilné

obinádlko (čtyřslab.) n. obal; věc zahalující něco, rouška (?)

obinovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co čím, v co) ovinovat, obalovat, zabalovat do něčeho;
zavinovat, zavazovat; ‑ obinovati sě (čeho) vyhýbat se něčemu, stranit se něčeho

obinušč, ‑ě m. výrok obcházející pravdu, řeč vyhýbající se pravdě bez obinuščě bez oklik, bez
okolků, přímo, nevyhýbavě

obinúti, ‑nu, ‑neš dok. ovinout; zavinout, obalit; ‑ obinúti sě ovinout se; (čeho) vyhnout se,
vyvarovat se, ujít: obinúti sě nebezpečenstvie; (koho, ot koho) vzdálit se od někoho, opustit
někoho

obinutý adj. ovinutý, zabalený, zastřený

obir v. obr

obizenstvie, obiženstvie, ‑ie n., obiznost, obižnost, ‑i f. hojnost, bohatství; zásoby; plnost,
překypělost

obizně, obžně adv. hojně, bohatě

obizněti, obižněti, ‑ěju, ‑ieš dok. rozhojnit se; rozmnožit se

obiznovati, obižňovati, ‑uju, ‑uješ ned. mít hojnost, žít v blahobytu; být v hojném počtu

obizný, obižný adj. bohatý; úrodný, plodný, oplývající něčím; hojný

objatý adj. (čím) zahrnutý, obdařený: duši svatú, božskú milostí objatú

objědenie, ‑ie n. přejídání se; obžerství

objědi, ‑í pl. f. ojedené zbytky potravy, ohlodky

objednati, ‑aju, ‑áš dok. zařídit, obstarat

objěsniti, ‑ňu, ‑níš dok. osvětlit; rozjasnit, rozveselit

objěti, ‑jědu, ‑eš dok. objet něco (dokola); projet, projezdit: objel jest všechny kraje ejiptské;
jetím vykonat cestu: objeli sú (králové) cestu osm dní

objětřovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. jitřit se, rozjitřovat se

objězd m. objížďka, projíždění

objěždovati, ‑uju, ‑uješ ned. objíždět, konat objížďky

objiedati sě, obiedati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. přejídat se

objiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. (koho) vyjíst, vyžrat koho; ‑ objiesti sě (čeho) přejíst se čím

objieti, obejmu, ‑eš dok. obejmout; sevřít; získat, zmocnit se: objieti u věně získat jako věno:
kněz Přěmysl Margaretu poje a po ní u věně Rakúsy objě

objietřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. (o nemocném místě na těle) zjitřit se

objímající adj. objímající někoho v zápase, zápasící

objímanie, ‑ie n. objímání; milostný styk, souložení

objímati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) objímat; souložit s někým; (co) lnout k něčemu; (řeč) ovládat

objistiti, ‑šču, ‑stíš dok. (co) zajistit, opatřit, obstarat

objíti, obejíti, obejdu, ‑eš dok. obejít; obklíčit; obklopit, zachvátit; návštěvou si naklonit;
obelstít, oklamat; ‑ objíti sě pomoci si; (oč, več u koho) opatřit si, obstarat si; uživit se;
(jak) zachovat se; (o koni) rozejít se, rozchodit se

obkládanie, ‑ie n. zahalování, zastírání

obkládati, ‑aju, ‑áš ned. obklopovat; obkládat; (v řeči) zastírat; ‑ obkládati sě (čemu) oddávat
se, poddávat se (srov. okládati)

obklásti, kladu, ‑eš dok. obklást, obložit; (tkaninu) olemovat, ovroubit, ozdobit: (košile) bieše
tkanicemi obkladena

obklaziti, ‑žu, ‑zíš dok. ohradit, opevnit

obkleščenie, ‑ie n. (koho z čeho) okleštění, odstranění něčeho z někoho

obkľúčenie, ‑ie n. opásaní, pás; ohrazení, obklopení; duchovní objetí, přijetí; shrnutí, souhrn

obkľúčený adj. který obklíčil, obkličuje; okolní, nacházející se okolo; obklopený; (čím, kým)
postižený; (ďáblem) posedlý; (hříchem) zatížený, poskvrněný

obkľúčejúcí adj. obkličující, nepřítelsky tísnící

obkľúčiti; ‑ču, ‑číš dok. obtočit, ovinout, obejmout; obklíčit, obstoupit, obklopit: vuóně drahá
obklíčila všecky; obehnat, ohradit; zaštítit, ochránit; obezřít, zaclonit; obsáhnout, pojmout;
pochopit; zmocnit se, zachvátit: vojsko jeho bieše velikým hladem obklíčeno; (o hříchu) zatížit,
poskvrnit; vybavit, vybavit (v. též okľúčiti)

obkľučovati, ‑uju, ‑uješ ned. obkličovat, ovíjet, obtáčet; obklopovat, obestírat, ohraničovat;
obsahovat, zahrnovat; (o starosti ap.) skličovat, tížit

obkľučúcí, obkľučujúcí, okľučúcí adj. obklíčují, svírající, nepřátelsky tísnicí

obkľuk, obklik m. okrsek, oblast něčeho: o duze a obkliku nebeském (srov. okľuk)

obkrásiti, ‑šu, ‑síš, obkrasliti, obkrašliti, ‑šľu, ‑šlíš, ‑šlíš dok. okráslit, ozdobit; učinit
duchovně krásným. bieše obkrašlen (mnich) všěmi dobrými skutky; obelstít krásným zacházením,
obalamutit (v. též okrásiti)

obkročený adj. (o prosbě) obezřetný, přijatelný

obkročiti, ‑ču, ‑číš dok. obkročit, obkročmo nohama sevřít: obkročiv lva roztrhl čelist jeho;
obsáhnout, pojmout: celý svět obkročili věrú Písma svatého; vyložit, podat (v. též okročiti)

obkrslek v. okrslek

obkryti, ‑kryju, ‑eš dok. pokrýt, obložit; (o tmě ap.) obestřít, zahalit (srov. okryti)

obkupčovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) při koupi nebo prodeji podvádět, šidit

oblaciněti, oblacněti, 3. sg. ‑ie dok. stát se laciným, zlevnět

obláčědlnicě (pětislab.), oblačitedlnicě (šestislab.) obláčěnicě, obláčnicě, oblačnicě ‑ě f.
obláčěnec, ‑ncě m. prostora chrámu určená zvl. k ukládání bohoslužebného roucha a k oblékání kněží

obláčěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě), oblačovati (sě), ‑uju, uješ (sě) ned. (co, v co) oblékat se; brát
na sebe, navykat si (?), setrvávat (?); obláčeli se v starý život světský (v. též oblekovati sě)

oblačidlo n. chrámová prostora určená zvl. k oblékání kněží

oblačiti, obláčiti, ‑ču, ‑číš ned. oblékat; ‑ oblačiti sě, obláčití sě oblékat se, chodit oblečen v
něčem; v oděnie sě oblačiti oblékat si vojenskou výstroj; připravovat se k boji; lid sedlský v
lakotu se obláčí propadá, lakotě; v Krista se oblačíme na křtu přijímáme Krista, připodobňujeme se
mu

oblahoditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co) zpříjemnit; (koho čím) zalahodit, zalichotit někomu, naklonit si
někoho

oblahoslavenie, ‑ie n. obdaření blažeností, spasení (nábož.): (Kristus je) všech veň věřúcích
vděčně oblahoslavení věčné

oblahoslaviti, ‑v’u, ‑víš dok. obdařit blažeností, obšťastnit, omilostnit (nábož.)

oblahozenie, ‑ie n. lahodnost, příjemnost

oblak m. oblak, mrak; pl. oblaka; nebesa, domnělá nebeská říše boží; množství, zástup: oblak
svědkóv

oblakový adj. oblačný; blankytný

oblámati, ‑aju, ‑áš dok. olámat

oblapiti, ‑p’u; ‑píš dok. uchopit

oblást, oblástě, oblástně, oblášč, oblášče, obláščně, obláště adv. zvlášť, odděleně; samostatně;
tajně, v skrytu, o samotě; obzvlášť zejména

oblástní, oblástný, obláščí, oblášění, obláščný, obláštní, obláštný adj. osamocený; oblástní boj
boj muže proti muži, souboj; odloučený od společnosti, samotářský; soukromý, privátní; (o židech)
vyvolený, zasvěcený; zvláštní, osobitý; obzvláštní, mimořádný, neobyčejný

oblástnost, obláščnost, obláštnost, ‑i f. osamocenost; zvláštnost, osobitost; mimořádnost,
výjimečnost

obláščie, ‑ieho zpodst. n. ustanovení podmiňující zvláštní výhody

oblátčie, oblátkovie, ‑ie n. kamení, oblázky

oblátek, ‑tka, ‑tku m. kámen; tvrdý kámen, zvl. křemen

oblázněti, ‑ěju, ‑ieš dok. pomást se, pobláznit se

oblázniti sě, ‑žňu, ‑zníš sě dok. (o koho) zmást se něčí podobou, splést se v osobě někoho: bojiec
sě, aby sě o svatého Jakuba (podobného Kristovi) neobláznili

oblaženie^1, ‑ie n. (čeho) zavlažení něčeho

oblaženie^2, ‑ie n. oblažení, blaženost

obléci^1, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš, oblehnúti; ‑nu, ‑neš dok. oblehnout, obklíčit, obklopit, obchvátit;
zmocnit se (vojensky), obsadit; (o vojsku) utábořit se

obléci^2, ‑leku, ‑lečeš dok. povléci, pokrýt: lodička,z jednoho.dřeva vydlabaná a surovú koží
oblečená potažená; obléci; oblec mě, Hospodine, u pancieř spravedlnosti vyzbroj mě spravedlností; ‑
obléci sě obléci se; obléci sě v oděnie obléci si zbroj; obléci sě v klášter, v zákon vstoupit do
kláštera; stát se nositelem něčeho; obléci sě v pýchu stát se pyšným; začít důsledně žít podle
něčeho (nábož.): v Jezukrista ste sě oblekli

obleč, ‑i f. schrána; kryt; náušnice

oblečenie, ‑ie n. oblečení; oblek, šat; (v co) přijetí, vzetí na sebe něčeho: oblečenie v
Jezukristovo podobenstvie

oblečený adj. potažený, pokrytý; oblečený, oděný

oblečie, ‑ie n. náušnice

obléčiti, ‑ču, ‑číš dok. obepnout, spoutat; sevřít, stisknout; (koho) obstoupit, shluknout se kolem
někoho; obsáhnout, pojmout do sebe

oblečka f. schránka, nádoba: ženskéj přírody oblečka ženské stvoření

oblečovati sě; oblehčávati v. oblekovati sě; oblehčovati

oblehčenie, ‑ie n. zlehčení, učinění, lehčím; ulevení, zbavení něčeho; ulehčení, zmírnění, úleva;
podcenění, znevážení: oblehčenie hřiechóv

oblehčiti, ‑ču, ‑číš dok. ulehčit, učinit lehčím; usnadnit, zmírnit; ulevit; ‑ oblehčiti sě stát se
lehčím; (ot čeho) zbavit se něčeho; zmírnit se; ulevit se

oblehčovánie, ‑ie n. (čeho) zlehčování, znevažování

oblehčovati, ‑uju, ‑uješ, oblehčávati, ‑aju, ‑áš ned. ulehčovat, činit lehčím, činit méně obtížným;
zlehčovat, znevažovat

oblehlý adj. obléhající; obležený

oblehnúti v. obléci^1

oblek m. oblek, roucho; bez obleka neskrytě, zevně, očividně

oblékati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (v co) oblékat se; přijímat, brát na sebe něco: oblékají sě (špatní
kněží) v jiné zákony, ješto jich Kristus neustavil

oblekovati‑sě, oblečovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. oblékat se (v. též obláčěti sě)

obleněnie, obléněnie, ‑ie n. zlenivění, ochabnutí; zanedbání; lenivost, lenost, pohodlnost

obléněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zlenivět, zmalátnět, ochabnout

obleniti, ‑ňu, ‑níš dok. zlenivět, ochabnout; ‑ obleniti sě zlenivět, ochabnout; s inf. pocítit
zatěžko; (s inf. jíti) omeškat se, opozdit se; neobleniti (sě) s inf. nelenit, nemeškat, neváhat
(v. též oleniti)

obleňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. ochabovat, polevovat; být líný, lenivě otálet; neobienij sě
psáti tak neváhej, nerozpakuj se; (k čemu) být netečný, postrádat úsilí o něco: neobleňuj sě tak k
velikému dobrému

oblepšenie, ‑ie n. zlepšení, zdokonalení; polepšení, napravení se; vynahrazení

oblepšievati, ‑aju, ‑áš ned. zmírňovat, činit snesitelnějším

oblepšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zlepšit; zmírnit; vynahradit; ‑ oblepšiti sě (o hříšníku) polepšit se,
napravit se; (o slabém) posílit se, zotavit se

oblepšovati, ‑uju, ‑uješ ned. vylepšovat, přikrašlovat

obleva f. úleva, ulehčení; bez všěch oblev bez úlevy, bez ulehčení, obětavě

oblevenie, ‑ie n. ulehčení, zmírnění; polevení, ochabnutí; nedbalost

obleviti, oleviti, ‑v’u, ‑víš dok. polevit, ubrat na síle; uhnout z přímého směru: věda (moudrý),
kdy projíti a kterak obleviti; polehčit, ulehčit; ochabnout, ustat v horlivosti; povolit, dát
souhlas

oblevovati, ‑uju, ‑uješ ned. ulehčovat, zmírňovat; polevovat, ochabovat

oblevstvie; ‑ie n. úleva; bez oblevstvie bez meškání, neprodleně, ihned

obleženec, ‑ncě m. obyvatel obleženého města

obležěti, ‑žu ‑žíš dok. (kde) zůstat ležet, zůstat na noc

obležitel, ‑e m. obléhatel, obléhající

obléžka f. obléhání

obličěj, oblíčěj, ‑ě m. obličie, ‑ie n. obličej, tvář; obličějem k obličěju, obličějem v obličěj
tváři v tvář, přímo, bez zprostředkování; podoba, tvářnost: obnovíš obličěj zemský; četní strana,
přední část

oblísati, ‑aju, ‑áš dok. (koho čím) nalákat, navnadit; naklonit si

oblisovatí, ‑uju, ‑uješ ned. (koho čím) lichotit někomu, nakloňovat si někoho něčím

obliti, ‑ľú, ‑léš, obléti, ‑leju, ješ dok. oblít, polít; potřísnit, poskvrnit; zaplavit, obestřít,
prodchnout; zahrnout někoho něčím, obdařit

oblitie, ‑ie n. oblití, polití; poluce

oblitina f. poluce

obliz, oblizu, obliž v. bliz

oblízati sě, ‑žu, ‑žeš sě dok. (na čem) smlsnout si, pochutnat si

obližný, obližní adj. blízký, sousední; zpodst. m. soused

oblo n. kruh, dráha po kružnici: bude sě točiti v oblu pračcovém

oblo adv.vcelku, v jednom kuse, najednou (o polykání potravy): a velikou chtivostí oblo požíraje
hltavě

obloh m. klenba; obloha

obloha f. klenba; obloha; sféra, nebeská vrstva; prostor s neuspořádanou prahmotou (?); náklad,
břemeno: učiňme jednu oblohu vezměme na sebe jediný úkol

oblohně v. obložně

oblomiti, ‑m’u, ‑míš dok. polámat; ‑ oblomiti sě polámat se, lámáním pozbýt pevnosti, stát se
ohebným

oblomovánie, ‑ie n. oblomování se, navykání něčemu obtížnému, tužení se

oblomovati, ‑uju, ‑uješ ned. poškozovat, porušovat; ‑ oblomovati sě (v čem) oblomovat se, stávat se
způsobilejším k něčemu, cvičit se

oblovánie, ‑ie n. prudké pohybování, zmítání

oblovaný adj. opracovaný do hladka, ohoblovaný

oblovati, ‑uju, ‑uješ ned. zaoblovat, hoblovat; drásat; lomcovat, zmítat; (o ďáblu) trápit,
sužovat; (kým) zacházet, nakládat a někým (zvl. nešetrně); (co) zabývat se něčím; ‑ oblovati sě
zmítat se, kolotat

obloviti sě, ‑v’u, víš sě dok. hodně ulovit, získat velký úlovek

obloženie, ‑ie n. obloha, nebeská klenba; zahalení, zastření; pohodlné usazení, pohodlí

obložený adj. obložený, obtočený: železo obložené pěti strunami zlatými; povlečený; potažený;
ovroubený, lemovaný

obložiti, ‑žu, ‑žíš dok. obložit; povléci, pokrýt; ovroubit, ozdobit; obklopit, ohraničit;
oblehnout, obklíčit vojskem; obsadit; rozložit; ‑ obložiti sě rozložit se, usadit se; (čemu, k
čemu, na čem) oddat se, začít holdovat něčemu, navyknout si

obložně, oblohně adv. hojně (?)

obložovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (v čem) oddávat se, holdovat něčemu

obľúbenie, ‑ě n. obliba; zalíbení

obľúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (koho, co) oblíbit si; dát přednost, vyvolit si, vybrat si; přijmout se
zalíbením

obľubný adj. oblíbený, žádoucí, libý

obľubovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co) nacházet zalíbení v někom, v něčem; volit si, dávat
přednost někomu, něčemu; se zalíbením přijímat, ochotně popřávat sluchu; ‑ obľubovati sobě (co)
osvojovat si

oblud m. obluda f. klam, omyl: bez (všeho) obluda neklamně, spolehlivě, pravdivě; lest, šalba, lež;
marnost; mámení, přelud, vidina, přízrak; obluda, nestvůra, netvor

oblúditi, ‑z’u, ‑díš dok. obloudit, zmást, oklamat; obelstít, zaskočit; omámit, poblouznit

obludně adv. klamně, mylně; falešně, neupřímně, pokrytecky

obludník m. falešník, podvodník; rouhač, bezbožník

obludný adj. falešný, proradný, podvodný; šalebný, obluzující; obludný obraz modla, bůžek; jen
zdánlivý, neskutečný

oblúpenie, ‑ie n. oloupání; oloupení; vykoupení; zbavení něčeho, připravení o něco: oblúpení a
zbavení života zdejšího

oblúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. oloupat; (koho od čeho) oloupit; zbavit: kněžství buď oblúpen nechť je
zbaven kněžské hodnosti; uloupit, loupežně ukrást; vyloupit, vykrást; ‑ oblúpiti sě (z čeho)
oloupit se, okrást se, ochudit se; zbavit se něčeho, připravit se o něco

oblupovati, ‑uju, ‑uješ ned. olupovat; (koho z čeho, od čeho) připravovat někoho o něco; ‑
oblupovati sě zbavovat se něčeho, připravovat se o něco

oblúzenie, ‑ie n. blud, klam, omyl; oklamání, obelstění; oblouzení, zmámení, svedení; přelud,
zjevení

obluzovati, ‑uju, ‑uješ ned. klamat, uvádět v omyl; podvádět; obluzovat, šálit, svádět

oblysěti, ‑ěju, ‑ieš, oblysnúti, ‑nu, ‑neš dok. olysat, oplešatět (v. též olysěti)

oblysiti, ‑šu, ‑síš dok. zbavit vlasů, učinit lysým

obmalomocněti, ‑ěju, ‑ieš dok. být stižen malomocenstvím

obmazati, ‑žu, ‑žeš dok. obmazat, omazat, pomazat; nabalzamovat; (stěnu) ohodit omítkou, omítnout

obmazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (stěnu) opatřovat omítkou, omítat

obměkčenie, ‑ie n. obměkčení, oblomeni; ochabnutí, zmalátnění: obměkčenie strážě smyslóv ztráta
bdělosti smyslů

obměkčilý adj. uchlácholený, usmířený

obměkčiti, ‑ču, ‑číš dok. změkčit, učinit měkkým; obměkčit, oblomit, učinit povolnějším; pohnout,
přimět; (srdce) zemdlít, zbavit síly: buóh jest obměkčil srdce mé; uklidnit; upokojit, usmířit;
zmírnit, zmenšit, ztlumit; ‑ obměkčiti sě změkčit se, změknout; obměkčit se, oblomit se, stát se
povolnějším; zemdlít, ochabnout; uklidnit se, upokojit se

obměkčovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho čím) usmiřovat, nakloňovat se; (co) zmírňovat, tlumit: ktož
Písmo lidu obměkčuje, ten jim jedu u víno nalévá; lahodit něčemu, působit příjemně na něco: sladkým
zpievaním obměkčujíce mysli lidské; ‑ obměkčovati sě (o člověku) obměkčovat se; (o hněvu) zmírňovat
se, tlumit se

obměknúti, ‑nu, ‑neš dok. změknout, změkčit se; (o člověku) ochabnout, stát se měkkým

obměřiti, ‑řu, ‑říš dok. změřit, přeměřit

obmeškale, obmeškaně adv. nedbale, nepečlivě; (o žítí) nehodně, nepořádně, hříšně

obmeškalost, ‑i f. nedbalost, nepečlivost

obmeškalý adj. (o čase) zameškaný, ztracený; (o člověku) nedbalý; zpodst. m. opozdilec

obmeškánie, ‑ie n. zdržení, prodlení: s obmeškáním s otalením, liknavě; bez obmeškánie bez průtahů,
neprodleně; zanedbání, nedbalost, opominutí; újma, škoda; poklesek, nesprávný skutek (zvl. z
nedbalosti); prohřešení, hřích (nábož.)

obmeškati, ‑aju, ‑áš dok. omeškat, zpozdit se; zameškat, zanedbat, opominout, vynechat: jsú
obmeškáni jsou zanedbaní; (koho v čem, na čem) zkrátit někoho, způsobit újmu někomu; (koho od čeho)
zdržet; ‑ obmeškati sě omeškat se, opozdit se; zameškat, opominout; (v čem) prohřešit se, provinit
se (zvl. zanedbaním povinnosti)

obmeškávati, ‑aju, ‑áš ned. (co) zameškávat vykonání něčeho, otálet s něčím; zanedbávat, opomíjet
něco; ‑ obmeškávati sě omeškávat se, otálet; (v čem) zameškávat, nechávat si ujít něco; (čím)
prohřešovat se, dopouštět se chyby

obmetaný adj. omítnutý, ohozený omítkou

obmetávati, obmietati, ‑aju, ‑áš ned. omítat, ohazovat (omítkou)

obmeziti, ‑žu, ‑zíš dok. (pozemek) opatřit mezí, ohraničit

obmiestniti, ‑ňu, ‑níš dok. (koho, co) zaujmout místo před někým; předstoupit před někoho:
obmiestniemy líce jeho (boha)

obmlčěti, ‑ču, ‑číš dok. zůstat mlčet, nic neříci, neodpovědět (srov. omlčěti)

obmluvenie, ‑ie n. vyjádření jinými slovy, opisem. obmluvením za jméno Kristus řečen jest Syn
člověčí (srov. omluvenie)

obmračiti, ‑ču, ‑číš dok. zahalit mrakem, zatemnit; zaslepit, zbavit soudnosti, otupit vnímavost
(srov. omračiti)

obmrzěti, ‑žu, ‑zíš (příč. čin. obmrzal) dok. (komu) omrzet koho, zprotivit se: do skonánie světa
tato by mi nebyla obmrzala

obmysl (dvojslab.) m. důmysl, důvtip; (boží) prozřetelnost, řízení (nábož.); (čeho) zamýšlení,
chystání; péče o něco

obmysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. (co) myslí obsáhnout, pochopit; pomyslit na něco, uvážit; rozvážit,
zvážit, odhadnout; postarat se o něco, zajistit: obmysliti jim postarat se o ně; (koho čím, o čem)
pamatovat na někoho, obmyslit, obdařit, opatřit (v. též omysliti)

obmyslnost (trojslab.) ‑i f. moudrost, uvážlivost, prozíravost; (čeho) zajištění

obmyslný (trojslab.), obmyšlený adj. promyšlený, ujasněný, prozkoumaný; moudrý, uvážlivý,
prozíravý, důvtipný

obmyšlenie, ‑ie n. promyšlení, rozvážení; (boží) prozřetelnost, řízení; péče, starostlivost

obmýšleti, ‑eju, ‑éš, obmyšlovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) myslit nač; promýšlet; pečovat, starat se:
mužie tělesnú potřebu sobě i ženám i dětem obmýšlejí

obmyšlévati, ‑aju, ‑áš ned. myslit na něco, mít něco na paměti

obmyti, ‑myju, ‑eš dok. omýt, očistit mytím (od čeho) zbavit mravní poskvrny, učinit neposkvrněným:
obmý mě ot mé zlosti; smýt, smazat, odstranit: Adamovi hřéši tu jsú měli býti obmyti

obmyvadlo n. prostředek k omývání, očistný prostředek

obmývati, ‑aju, ‑áš ned. omývat, umývat; skrápět, smáčet; zbavovat mravní poskvrny, očišťovat,
smývat (hřích)

obnaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co čím) okovat; obložít, zpevnit; jědem obnaditi otrávit

obnášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. obnášet, nosit kolem; snášet, zakoušet; ‑ obnášěti sě vznášet se;
(hříšníci) obnášejí se větrem marné chvály jsou unášeni

obnažiti, ‑žu, ‑žíš dok. obnažit, svléci, učinit holým; (meč) vytrhnout, vytasit; odkrýt, odhalit,
vyjevit, ukázat; (koho čeho, z čeho, od čeho) zbavit něčeho, připravit o něco, oloupit: od pravdy
sú byli obnaženi

obnemocněti, ‑ěju, ‑ieš dok. onemocnět

obneprázdniti, ‑žďňu, ‑zdníš dok. zaneprázdnit; zaplnit: rozkoší obneprázdnil jest srdce jeho

obnesenie, ‑ie n. oběhnutí (o domnělém pohybu slunce): den děje sě obnesením slunce

obnošovati, ‑uju, ‑uješ ned. vodit různými směry, usměrňovat (?): (koním) všecko tělo jich
obnošujeme

obnova f. změna; proměna v duchu Kristova učení (nábož.); úprava, výzdoba (?); obnova, obnovení:
(Aristoteles k Alexandrovi:) budeť ve cti vždy obnova dobudeš vždy nové slávy

obnovatedlnicě (šestislab.). ‑ě f. břitva

obnovenie, ‑ie n. obnovení; oživení, vzkříšení; obnovenie měsiecě nový měsíc; duchovní obrození,
proměna v duchu Kristova učení (nábož.); (výroku) zopakování; shrnutí

obnovený adj. obnovený; přetvořený k lepšímu, obrozený: na tomto světě obnoveném žádného nebude
hříchu; opakovaný, znovu učiněný: hřiech obnovený

obnovitel, ‑e m. obnovitel síly, posilovatel; duchovní obroditel

obnoviti, ‑v’u, ‑víš dok. obnovit, znovu vykonat; vrátit se k něčemu (žádoucímu); uvést zpět do
něčeho: obnov mě z mé staré viny v čest; zdokonalit, obrodit: (Kristus) navščieviti a obnoviti
tento svět ráčil jest; ozdravět; opravit, zrestaurovat: (kníže) obnovi hrad u Prazě; ‑ obnoviti sě
obnovit se; vrátit se k něčemu; obrodit se

obnovovati, ‑uju, ‑uješ ned. obnovovat: ktož sou svými hřiechy jeho rány obnovovali; opakovat; ‑
obnovovati sě obnovovat se; vracet se; sílit, vzmáhat se; obrozovat se; jitřit se: rány (mučeného)
přědšími ranami sě obnovovachu

obnož, ‑ě. f. odnož, ocasovitý výrůstek na noze (u draka)

obnuziti, ‑žu, ‑zíš dok. zahrnout sužováním, újařmit útiskem

obodlivý adj. pichlavý, porostlý trny; zpodst. n. obodlivé trní

obohacený adj. obohacený; obdarovaný; bohatý, hojný

obohatěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zbohatnout; obohatit, učinit bohatým (bohatším)

obochviti, ‑v’u, ‑víš dok. občerstvit, povzbudit; ‑ obochviti sě sebrat síly, vzmužit se

obój, obojí, obý m. obojě, obojie f., oboje, obojie n., oboji, obojí m. pl. čísl. obojí; pod obojú
(osobú, zpósobú) pod obojí způsobou (o tzv. přijímání); jeden i druhý, oba: po smrti obojieho
rodiče; (Kristus) jest obojí syn vají vás obou; s obojie strany, na (při) obojí straně, s obojieho
boku po obou stranách, z každé strany

obojek, ‑jka, ‑jku m. límec, límeček, kréjzlík; část brnění chránící krk; obojek, pásek kolem krku
zvířete; za obojek (veš) svět voditi ovládat svět, být pánem světa

obojetník m. obojetník, falešník, licoměrník; člověk ovládající dva (oba) jazyky: vecě po
obojetníku, jenž oboji řěč umějieše řekl prostřednictvím tlumočníka; utrakvista, podobojí (hanl.)

obojetný adj. obojetný, falešný, licoměrný: muž obojetný neustavičný učiněn bude; dvojsmyslný,
nejednoznačný: viz, aby nemluvil nětco skrytého neb obojetného

obojní čísl. obojí

obora f. ohrada; obora hradová hradby; obora; celek, souhrn; obora světa okrsek zemský

oborati, ‑ořu, ‑ořeš dok. oborat, zorat; (sobú) obořit se, zaútočit; jakž potka Nikafora, na krátce
sobú obora zaútočil

oborem adv. jako celek, obecně, bez výjimky: oborem všichni lidé; hromadně, vesměs

oborně adv. zcela, úplně (?)

obořenie, ‑ie n. zboření, rozboření, zničení; pád, zkáza (zvl. duchovní); trosky, sutiny, rozvaliny

obořenina (pl. obořeniny) f. trosky, sutiny, rozvaliny, zříceniny

obořený adj. rozbořený, pobořený; (na koho) sápájící se, útočící

obořilý adj. (o dobytku) rozdrážděný

obořiti, ‑řu, ‑říš dok. rozbořit, pobořit, zbourat; skácet, povalit, strhnout; vrhnout se: v
nepřátely kóň oboři obořil se, vrhl se s koněm na nepřátele; zničit, zahubit; (koho čím) uvalit,
uvést do něčeho: malá nelibost oboří je hněvem ukrutným; ‑ obořiti sě zbořit se, sesout se; skácet
se; (v co, čím) upadnout do něčeho, propadnout čemu; vrhnout se, zaútočit, zamířit; (proti komu)
srotit se, shluknout se; (na koho) dolehnout, zachvátit někoho; obořit se, osopit se

obořovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (na koho) vrhat se, útočit, napadat, sápat se; doléhat na někoho,
postihovat: obořuje se dřiemota na lidi

obosělý adj. zutý do bosa, bosý

obosěti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se bosým

obostřený adj. naostřený, nabroušený; zašpičatěný, opatřený špicí

obostřěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zaostřit se, zešpičatět (o nosu umírajícího)

obostřiti, ‑řu, ‑říš dok. naostřit, nabrousit, zašpičatit; (smysly ap.) učinit vnímavějším,
podnítit, zostřit; ‑ obostřiti sě zašpičatit se, zešpičatět (o nosu umírajícího); (o svědomí)
zbystřit se, stát se citlivějším

obostřovati, ‑uju, ‑uješ ned. být vzpurný, vzpouzet se: již obostřijí, nebudú vzvýšeni sami v sobě

obostřujúcí adj. vzpurný, bouřící se: národ křivý a obostřující

obpopásti, ‑padu, ‑eš dok. (co) zachvátit, prostoupit: dar svatého Ducha všěch jich mysl obpopade

obr, ober, obir, obra m. obr; bájný praobyvatel Palestiny (bibl.)

obrozenec, ‑ncě m. novověrec (zvl. pohan obrácený na židovskou víru), prozelyta

obracěnie, ‑ie n. obracení, otáčení; (mysli) zaměřování, upínání; měnění, proměňování

obrácenie, ‑ie n. obrácení, otočení; obrat, změna v opak; navrácení, návrat; (k komu, k čemu, po
kom) přiklonění se k někomu, něčemu, věnování své úcty nebo přízně obrácení se (k bohu), konverze;
napravení se (o hříšníku); proměnění, přeměna: obrácenie vody u víno

obracěti, ‑ěju, ‑ieš ned. obracet, otáčet; zaměřovat, upínat: všichni k němu zřenie obraceli;
přivádět k něčemu, získávat pro něco; měnit, proměňovat; vynakládat: neobracěti jměnie ku pýšě;
využívat; (k komu, k čemu) vztahovat na někoho, na něco; ‑ obracěti sě obracet se; (kde) pohybovat
se, žít; nachylovat se; vracet se; (na co) (v záporné větě) dbát na něco, všímat si něčeho; měnit
se, proměňovat se

obracivý adj. schopný obracení, způsobilý ke změně

obracovati, ‑uju, ‑uješ ned. obracet, otáčet; zaměřovat; odvracet; měnit, proměňovat; obracovati
chřbet komu dávat se na útěk před někým; obracovati řěč (slova) k komu zavádět řeč, přecházet v
řeči na někoho; v zlé obracovat co (komu) vykládat ve zlém; (koho k komu, k čemu) získávat pro
někoho, pro něco; obracet na pravou víru, napravovat; vykládat jako něco: tvé milosrdie v nemilost
obracují; vynakládat; užívat, využívat; ‑ obracovati sě obracet se; přebývat, žít; vracet se;
zaměřovat se; přiklánět se; napravovat se; měnit se, proměňovat se; nabývat nějaké vlastnosti

obrada f. radost, útěcha, potěšení

obradovánie, ‑ie n. radování; radost; útěcha, potěšení

obradovatedlnicě (sedmislab.), ‑ě f. těšitelka, zdroj útěchy

obradovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho, co) naplnit radostí, potěšit; učinit radostnějším, zjasnit:
vejdu k bohu, jenž obraduje mladost mú; ‑ obradovati sě zaradovat se

obrama f. ochromení, zchromení, úraz; ochrnutí, bezvládnost

obramiti, ‑m’u, ‑míš dok. ochromit, zchromit; omámit; umlčet, udolat, zdolat

obrana f. obrana; bránění (se), hájení (se): bez všie obrany bez jakéhokoli bránění, zabraňování,
překážení, zcela volně; obranné zařízení; ochrana, záštita, zajištění bezpečnosti; ochranné
zařízení, kryt; úkryt, útočiště; obhajoba

obráncě, ‑ě m. obránce; ochránce, obhájce, zastánce; opatrovník, pomocník; stoupenec, přívrženec;
f. ochránkyně, pomocnice (jako atribut P. Marie nebo některé světice)

obráněnie, ‑ie n. obrana; ochrana, záštita; bránění se, hájení se; obhajoba; zabránění, zamezení,
odvrácení

obraněný adj. ochromený, omráčený

obranitel, ‑e m. obránce, obhájce, zastánce; opatrovník, správce; přívrženec, stoupenec

obraniti, ‑ňu, ‑níš dok. poranit, zranit; (koho čím) ochromit, omráčit

obrániti, ‑ňu, ‑níš dok. (koho, co) ubránit, uhájit; ochránit, obránit, zaštítit; obhájit; (co čím;
skrze co) oddělit, uzavřít překážkou; (komu, čemu) zabránit v něčem, zamezit; ‑ obrániti sě ubránit
se, odolat; obhájit se; nenechat se ovládnout něčím, vyvarovat se něčeho; ochránit se; (čemu, čeho)
zabránit něčemu, zamezit něco; odmítnout něco

obranní, obranný adj. obranný, vyzbrojený (k obraně), vybavený pro obranu; chránící něco,
poskytující ochranu

obraňovati^1, ‑uju, ‑uješ ned. poraňovat, zraňovat

obraňovati^2, ‑uju, ‑uješ ned. bránit, hájit v boji; ochroňovat, chránit, ujímat se; obhajovat; ‑
obraňovati sě bránit se; obhajovat se, hájit se, ospravedlňovat se

obraňujúcí adj. ochraňující, poskytující ochranu; obhajující, ospravedlňující

obrátcě, ‑ě m. člověk nově obrácený na víru, novověrec

obrati, ‑beru, ‑béřeš dok. obrat, oloupit; vybrat, vyvolit, zvolit: obeř mi sedmdesát mužóv; zbít,
ztlouci

obrati sě, ‑beru, ‑béřeš sě dok. (ke komu, koho) hromadně odejít, odebrat se k někomu nebo od
někoho; najít se, vyskytnout se: rytieř udatný jeden se obra a s tiem poselstvím do Čech se pobra

obratitedlně (pětislab.) adv. obráceně

obrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. obrátit, otočit, převrátit; obrátiti chřbet, pleci, plecě dát se na útěk;
(komu, ke komu) obrátit se zády, otočit se; obrátiti oko, oči k komu obrátit oči, věnovat
pozornost; odvrátit, obrátit stranou; stočit; obrátiti na běh, u běh, k utiekaní koho obrátit na
útěk, zahnat; vrátit, navrátit, dát zpět: obrat; meč tvój na miesto své; (cit, mysl, vůli) zaměřit,
upnout; obrátiti řěč k čemu přejít v řeči k něčemu; (koho kam) uvést, dostat; uvrhnout: obráceni
buďte, hřiešníci, do pekla; přivést k někomu, něčemu, získat; přivést na správnou cestu; napravit;
naklonit; odvrátit od něčeho, přimět k zanechání něčeho; (koho, co v koho, v co, na co, k čemu)
změnit, přeměnit; obrátiti na smiech, v posměch vysmát se, učinit předmětem posměchu; zrušit,
zvrátit; přičíst, vyložit si; vynaložit, věnovat: obrátiž jě (peníze) na své děti; obrátiti na
užitek, v póžitek, k lepšiemu využít k prospěchu, výhodně použít; využít, využitkovat; naložit s
něčím, dát, odevzdat; obrátiti k sobě co vzít si, přisvojit si; dát za něco odpovědnost; (vinu)
svalit, svést na někoho; nechat dolehnout, poslat, seslat, uvalit na někoho; (výrok) vztáhnout,
spojit s někým nebo něčím; ‑ obrátiti sě obrátit se, převrátit se; odvrátit se, obrátít se stranou;
vrátit se; uchýlit se, utéci se k někomu nebo něčemu; obrátít svou pozornost, zaměřit se na něco;
(k čemu, na co, v co) dát se na něco, začít se něčemu věnovat; propadnout něčemu; odvrátit se od
něčeho, zanechat něčeho; přiklonit se k někomu, stát se vyznavačem někoho nebo něčeho, přijmout
někoho nebo něco; napravit se, polepšit se; uvěřit, obrátit se (na víru); změnit se, přeměnit se,
stát se jiným; stát se nějakým, nabýt nějaké vlastnosti; obrátít se v něco, vyústit v něco: zloba
zlým sě vždy obrátí

obrátitý, obrátivý, obratný adj. otáčivý, schopný otáčení; otočný

obrátka f. na obrátku rychle, jen co by se obrátil, obratem ruky, v mžiku

obratlivě, obrtlivě adv. obráceně, v obráceném pořádku, naopak, opačně; přeneseně, obrazně,
metaforicky

obraz m. zobrazení, obraz, socha, rytina: učinil rytý obraz i dutý; modla, bůžek; obraz na minci,
ražený peníz; představa; (koho) odraz, odlesk; podoba, vzhled: čí obraz držěti, jmieti, nositi být
podoben, podobat se někomu, něčemu

obraz‑ v. též obraž‑

obraza f. úraz, poškození, úhona

obrázek, ‑zka, ‑zku m. výtvarné zpodobení něčeho, soška, figurka; krucifix

obraziti, ‑žu, ‑zíš ned. (peníz) vyrazit, ražením vyrobit; narazit (si), nárazem poranit: aby snad
neobrazil o kámen nohy tvé; (co o co) zavadit něčím o něco: aby oči obrazil viděním o ty svátosti
tělesné; (co komu) otloucí o hlavu, vyspílat za něco (expr.); (koho, co čím) ohromit, omráčit; ‑
obraziti sě (o co) nárazem si ublížit; zranit se; odrazit se od něčeho, (v mysli) najít odraz,
znovu se vyjevit; (v co) proměnit se, zvrhnout se: dobrost v zlobu sě obrazí; dobrá vášně sě pokazi

obrazítý adj. věrný (jako obraz), přesně odpovídající

obraznicě, ‑ě f. mincovna

obrazník m. sochař, malíř (výrobce „obrazů“); razič mincí, mincíř; penězoměnec; směnárník (bibl.)

obrazsky adv. věrně, jako „obraz“; na obraze, vyobrazeně: před svým milým synem, jehožto tuto
obrazsky na svéj rucě držíš

obrážějúcí adj. (o hlase) odrážející se, znějící ozvěnou

obraženie, obrazenie, ‑ie n. naražení, náraz; poranění nárazem; (čeho) odraz, odlesk

ohražený adj. poraněný, zraněný; (o zvuku) odražený, znějící ozvěnou

obrážěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (co čím) otloukat, otesávat; nárazem si zraňovat; (koho čím) napadat
někoho, obořovat se na někoho; (co komu) otloukat o hlavu, předhazovat (expr.): kacíře mi obrážejí
proti spravedlnosti a právu označují mě za kacíře; obrážěti sě (o co) narážet, nárazem se
poškozovat; (o zvuku) odrážet se; rozléhat se, znít, zvučet; (o světle) zrcadlit se

obražovati,‑uju, ‑uješ ned. (ražbou) vyrážet; (koho v co) zraňovat, poraňovat někoho; (o co)
dorážet, útočit nárazy na něco: vicher, jenžto sě o stěnu obražuje; ‑ obražovati sě narážet, vrážet
do sebe (navzájem); odrážet se

obrev; obrman v. obvrv; ubrman

obroční, obročný adj. odevzdávaný jako vrchnostenská dávka; (o míře) určený k měření naturálních
dávek, zvl. obilí; vykrmený obrokem. ó, co jest těch hynštóv obročných, kněží, jenž z veliké
sytosti a z prázdnosti řehcí k ženám cizím

obročník m. obroční, správce obilních skladů; nositel hodnosti spojené s důchodem, zvl. uživatel
několika důchodů

obroda f. úroda; hojnost; úrodnost, plodnost

obrodilý adj. (o stromu) obalený plody, mající úrodu

obroditi, ‑z’u, ‑díš dok. urodit (ve větším množství); obrodit, přivést k novému životu; ‑ obroditi
sě přinést mnoho plodů; urodit se

obrok m. dávka požitků určená ustanovením nebo úmluvou; mzda, plat; žold; důchod, příjem z
vykonávaného úřadu; prebenda, obročí: pro obroky tučné kanovnické; církevní úřad spojený s
důchodem, beneficium. větčí svatokupci prodávají biskupstvie, arcibiskupstvie i mnohé jiné obroky;
naturální dávka odevzdávaná vrchnosti; obrok, píce; potrava, pokrm (většinou obrazně)

obrósti, ‑rostu, ‑eš dok. obrůst; porůst, zarůst

obrostlý, obrostlý, obroščěný adj. (čím) obrostlý, zarostlý

obrostiti sě, ‑šču, ‑stíš sě dok. narůst, zarůst, stát se zarostlým

obrovati (?), ‑uju, ‑uješ dok. povýšit (?)

obrovnati, ‑aju, ‑áš dok. vyrovnat, zarovnat, vyhladit, zbavit nerovností na povrchu

obrový adj. obří, jako obr; obrovitý, obrovský

obrsky, obersky adv. jako obr, hrdinsky, neohroženě (?)

obrtánie; ‑ie n. obracení se, otáčení se

obrtati, ‑aju, ‑áš ned. (kým) obracet někoho, točit někým

obrtčivý adj. otáčivý; vrtkavý, nestálý

obrtel, ‑tle m. obrtlík; obléhací stroj s rumpálem, katapult (?)

obrtlivě v. obratlivě

obrtlivý adj. vrtkavý, proměnlivý

obrtnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. obrátit se

obruba f. obruba, lem, lemování; roubení, obrubeň; zásek, záseka, hradba z pokácených stromů;
okraj, okrájová část

obrubati, obrúbati, ‑aju, ‑áš dok. osekat, usekat, zutínat; oklestit, obrubat: čím částějie ji
(vrbu) obrubáš, tiemť se húště obalí

obrúbiti, obrubiti, ‑b’u, ‑bíš dok. osekat; oklestit

obruč, ‑ě m. obruč, ‑i f. obruč; náhrdelník; kruh, kroužek

obrúčenie, ‑ie n. svěření, odevzdání

obručiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho) zachvátit, zasáhnout, postihnout; (co komu) zaručit něco,
poskytnout záruku na něco

obruju; obrv v. obervati; obvrv

obřěmeniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. vzít na sebe, naložit si břemeno

obřěz m. obřezání, obřízka

obřězánie, ‑ie n. ořezání, obřezání, prořezání; pořezání, utrpění řezné rány; obřízka; obřezaní,
společenství obřezaných lidí

obřězaný adj. ořezaný, uřezaný; obřezaný, obřízkou začleněný do náboženského společenství židů; (o
uších, ústech ap.) oproštěný, očištěný, čistý, čistotou uzpůsobený k řádnému vnímání, mluvení atd,:
nenie úst obřezaných aneb uší

obřězati, ‑žu, ‑žeš dok. ořezat, uřezat; (vlasy, vousy) ostříhat; obřezat; prořezat; (koho) pořezat
někoho; (srdce, duši) očistit, zbavit, oprostit: obřeže Hospodin srdce tvé; obřězati ústa svá a
jazyk svój ot nezřiezených řěčí; zamítnout, zavrhnout; ‑ obřězati sě pořezat se; přijmout obřízku,
podrobit se obřízce

obřězávati v. obřězovati

obřězek, ‑zka, ‑zku m. (čeho) odřezek; předkožka, prepucium

obřěziti, ‑z’u, ‑zíš dok. (ženu) oplodnit

obřězovánie, ‑ie n. (čeho) ořezávání, obřezávání, prořezávání; (koho, čí) obřízka: Obřězovánie
božie, syna božieho Obřezání Páně (círk. svátek 1. ledna); společenství lidí přijímájících obřízku,
židé

obřězovaný adj. ořezaný, uřezaný; obřezaný

obřězovati, ‑uju, ‑uješ, obřězávati, ‑aju, ‑áš ned. (co) ořezávat, uřezávat; prořezávat; obřezávat,
provádět obřízku; (něco nežádoucího) zamítat, zavrhovat; ‑ obřězovati sě přijímat obřízku,
podrobovat se obřízce

obřiediti, ‑z’u, ‑díš dok. (co) zařídit něco, postarat se o něco

obřiezka f. obřezání, obřízka; předkožka, prepucium (v. též neobřězovánie)

obřúcený adj. zavalený, stísněný (žalem)

obřúcěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zasypávat; kamením obřúcěti kamenovat

obřuchatěti, ‑ěju, ‑ieš dok. otěhotnět, přijít do jiného stavu

obřuchatiti, ‑cu, ‑tíš dok. (ženu) oplodnit

obřútiti, ‑cu, ‑tíš dok. (koho čím) zasypat, zaházet něčím, zahrabat do něčeho; kamením obřútiti
ukamenovat; (žalem ap.) zavalit, zahrnout, stísnit; ‑ obřútiti sě nacpat se, přesmíru se najíst
(expr.)

obsaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho) posadit kolem dokola, rozmístit, rozložit; (vojensky) obsadit,
dobýt, zabrat; obklopit, obklíčit něco, oblehnout; ti sú (schody paláce) střieberni a zlatem
čtverohranatě obsazeni osázeny, obloženy; (o zlém duchu) posednout (v. též osaditi)

obstihati, obsiehati, ‑aju, ‑áš ned. (zrakem) postihovat, podrobně vnímat; obsahovat, zahrnovat
(srov. osáhati)

obsáhnúti v. obsieci

obsahovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) obemykat, obepínat; obsahovat, zahrnovat (srov. osahovati)

obsahujúcí adj. obsahující; obemykající, uzavírájící kolem dokola: stěna vuókol obsahujúcí čtyři
sience

obsazený adj. (čím) obklopený, zahrnutý; posázený, obložený, pokrytý: břicho jeho slonové obsázené
zafírem (srov. osazený)

obsědenie, osědenie; ‑ie n. posednutí (ďáblem)

obsědený, obsědlý adj. posedlý, ovládnutý ďáblem (srov. osědlý)

obsěž, obsiež (?); ‑i f. obsažnost; obsah, objem, rozloha

obsěženie, ‑ie n. obsáhnutí, uchopení smysly; pochopení, postižení

obsěžitedlně (pětislab.) adv. (o smyslovém vnímání) obsažně, do všech podrobností; s plným
rozumovým pochopením

obsěžitedlný (pětislab.) adj. obsáhnutelný, dající se obejmout smysly; omezený (prostorově)

obsěžitý adj. omezený, prostorově ohraničený

obsieci, ‑sahu, ‑sěžeš, obsáhnúti, obsiehnúti, ‑nu, ‑neš dok. obsáhnout, pojmout do sebe, pojmout
do sféry svého vlivu; postihnout, pochopit; nabýt něčeho, přisvojit si něco, zmocnit se něčeho (v.
též osieci)

obsiehati v. obsáhati

obsielati, ‑aju, ‑áš dok. obesílat, zvát, předvolávat, vyzývat; posílat někomu zprávu, vzkazem
uvědomovat

obsiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. usadit se; obsadit, zmocnit se, ovládnout; získat; obstoupit,
obklíčit, obchvátit; (o zlém duchu) posednout; (srdce ap.) ovládnout, opanovat (srov. osiesti)

obsieti, ‑ěju, ‑ěješ dok. osít, zasít (pozemek) (v. též osieti)

obsiež v. obsěž

obsilniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. posílit se, nabýt větší síly

obskočiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho) obskočit někoho, ze všech stran se na někoho vrhnout

obstáti, ‑stoju, ‑íš ned. (koho) stát kolem někoho (srov. ostáti)

obstavenie, ‑ie n. zajištění; zadržení (viníka); obstavení (majetku); ustanovení, rozhodnutí

obstieňenie, ‑ie n. zastínění, záštita, ochrana

obstieňený adj. (čím) zastřený něčím, zahalený do něčeho: jsú některé řěči k nám, božie obstieňené
podobenstvím

obstieniti, ‑ňu, ‑níš dok. zastinit, obestřít, zaclonit

obstierati, ‑aju, ‑áš ned. obestírat, obklopovat, zahrnovat (srov. ostierati)

obstupa f. (čeho) zachvácení něčím, propadnutí něčemu: obstupa hřiechu, točíž když kto umře v
smrtedlném hřieše

obstupek, ‑pka, ‑pku m. příčina, pohnutka: dobrota konečnie jest příčina anebo obstupek nejprvnější

obstúpenie, ‑ie n. obklopení; ohrazení

obstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho, co) obstoupit, obklopit, shluknout se okolo někoho; obklíčit:
obstúpivše město, zapálichu; býti obstúpen čím být hrozivě obklopen, být ohrožen; (o strachu, žalu)
zmocnit se, zachvátit někoho (v. též ostúpiti)

obsúti, obespu, ‑eš (aor. obsuch) dok. (koho čím) obsypat, zasypat něčím. obsuchu mužě dievčie
střěly (srov. osúti)

obšírný adj. širší, zvětšený co do šířky; (o cestě) prostranný, široký; obšírný, obsáhlý

obtáhnúti, ‑nu, ‑tiehneš dok. (koho) svázat, spoutat

obtéci, ‑teku, ‑tečeš dok. i ned. obléci, obtékat: tu stranu ot slunce vzchoda obteče Polednie
moře; oblehnout, obklíčit; (koho) zaskočit, obelstít, podvést: abychom nebyli obtečeni ot diábla
(srov. otéci)

obtemněti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se temným, zatemnit se (v. též otemněti)

obtemniti, ‑ňu, ‑níš dok. (oko) zahalit tmou; zavřít; ‑ obtemniti sě zatmět se, zatemnit se, stát
se temným (v. též otemněti)

obtesaný adj. otesaný

obteskliti, ‑kľu, ‑kliš dok. učinit tesklivým, zarmoutit, ztrápit

obtěšovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) utěšovat, dodávat útěchy

obtěžiti; obtěžný v. obtiežiti; obtiežný

obtěžký adj. (o věci) příliš těžký, jsoucí na obtíž: to, což mu bylo obtěžkého, tu položi

obtěžovati^1, ‑uju, ‑uješ, obtiežěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho, co čím) obtěžkávat, nakládat na
někoho, na něco; zatěžovat, uvalovat na někoho tíživou povinnost: ješto nás (poddané)
nespravedlivými poplatky obtěžují; postihovat, stíhat (kletbou, pokutou ap.); utiskovat, utlačovat;
činit obtíže, obtěžovat; obtěžovati sobě co těžce nést něco, stěžovat si nač; přetěžovat; tížit,
činit těžkým; (o nadměrném jídle) vyvolávat pocit těžkosti; sužovat, těžce doléhat, skličovat: váš
smutek mě obtěžuje; být obtížný někomu (něčemu); (mysl, rozum) otupovat, činit těžkopádným.
přielišné spánie obtěžuje mysl i rozum člověčí; obtěžovati sě (čím) obtěžkávat se, zatěžovat se;
(pitím) přeplňovat se; působit si těžkosti (nesnáze): neroď sě obtěžovati sliby; mít starosti a
něčím

obtěžovati^2, ‑uju, ‑uješ ned. (co) činit těžším, zhoršovat, zvětšovat: dávnost a obyčej hřiecha
nikdy nepolchčuje, ale obtěžuje; hodnotit jako těžší, přikládat větší váhu něčemu: (Kristus)
obtěžuje hřiech bohatcě; ‑ obtěžovati sě stávat se těžším, přibývat na váze; stávat se závažnějším,
více doléhat na někoho; zhoršovat se: po vše dni bolest, totiž nemoc, se obtěžovala

obtěžující adj. zatěžující, těžký; ztěžující; přitěžující, zhoršující

obtichneš v. obtáhnúti

obtieženě adv. těžce, s obtížemi, s námahou; sklíčeně, se zármutkem

obtieženie, ‑ie n. (čeho) obtížení, zatížení; (břicha, těla ap.) přeplnění, přesycení; (smyslů,
tělesných orgánů) postižení; (rozumu) zatemnění; (ženy) uvedení do jiného stavu; (poddaných)
zatížení poddanskou povinností; ujařmení, útisk: viděl sem těžké obtieženie lidu mého, jenž jest v
Ejiptě; (koho, čeho) poškození, způsobení škody; křivda, příkoří, bezpráví; (čeho) ztížení,
zhoršení; břemeno, těžký náklad; tíživá povinnost; obtíž, potíž, nesnáz; pl. svízele; strasti,
soužení: k obtiežení býti (komu) být na obtíž, působit obtíže; pocit těžkosti, bolesti; tíha, velká
váha; závažnost, důležitost

obtiežený adj. (čím) obtížený, obtěžkaný, naložený něčím; (o ženě) těhotná; (o člověku) ujařmený,
porobený; postižený, sklíčený, zkrušený; zemdlený, znavený, zmalátněný: nebo starý muž bieše (Elí)
a obtiežený sešlý věkem; těžký, mající velkou váhu; (o hříchu) těžký, závažný, velký; (komu)
obtížný, protivný, těžko snesitelný

obtiežěti v. obtěžovati^1

obtiežiti^1, ‑žu, ‑žíš dok. (koho, co čím) obtížit, obtěžkat, učinit těžkým; (tělo ap.) přeplnit,
přesytit; ucho, uši obtiežiti čí zacpat něčí uši; (ženu) oplodnit; zatížit poddanskou povinnost;
zahrnout, postihnout, stihnout; ujařmit; (koho) ukřivdit někomu; stát se břemenem pro někoho;
obtiežena jest ruka čí na koho, nad kým těžce dolehla něčí ruka na někoho, těžký trest postihl
někoho; (srdce, duši ap.) zkrušit, těžce dolehnout; obtieženu býti (čím) být nespravedlivě
postižen; být v tíživém postavení, mít soužení, strádat, být tížen (na mysli něčím), mít starosti;
být zaměstnán, zaujat něčím, zaměřovat se na něco; ‑ obtiežiti sě (čím) obtížit se, obtěžkat se;
zatvrdit se, stát se tvrdým; přejíst se, přesytit se; (zármutkem) být zkrušen, sklíčen, upadnout v
něco (v. též otiežiti)

obtiežiti^2, ‑žu, ‑žíš dok. (co) ztížit, učinit těžším; učinit závažnějším, přidat na závažnosti;
(hřích) zvětšit; znesnadnit; ‑ obtiežiti sě (komu) ztěžknout, stát se těžším; ztížit se

obtiežně adv. s naléháním, důrazně, rozhodně; (o přijetí něčeho) těžce, s nechutí, s nelibostí

obtiežný adj. těžký, vyznačující se velkou tíhou; obtížný, těžce doléhající; nesnadný, těžko
proveditelný; nepříjemný, protivný; obtiežen býti (komu) být obtížný, být těžce snesitelný, působit
nepříjemnosti

obtlústný adj. obtloustlý, silnější; obtlústné pysky plné rty (v. též otlustný)

obtočený adj. (o provaze) otočený, stočený, ovázaný; (čím) obklopený (v. též otočený)

obtočiti, ‑ču, ‑číš. dok. obtočit, ovázat. obvázat, omotat opásat otočit: obtočují sě (lodě) od
malého vesla; ‑. obtočiti sě obrátit se, změnit se, napravit se (srov. otočiti)

obtočovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co čím) obklopovat, ohrazovat, opevňovat (loď) otáčet; ‑ obtočovati
sě otáčet se; ovazovat se, opásávat se (srov. otočovati)

obtrhati, ‑aju, ‑áš dok. otrhat, orvat

obtrpčěti, obtrpčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho) popouzet, popuzovat někoho

obtrpčiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho) popudit, rozhněvat (srov. otrpčiti)

obučněti, ‑ěju, ‑ieš dok. ztučnět, ztloustnout

obtvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. (město) opevnit; obtvrditi svój obličěj, svú hlavu (proti komu, čemu)
zatvrdit se, zaujmout odmítavé stanovisko (srov. utvrditi)

obublánie, ‑ie n. obtočení, obrblání: bez obublánie bez reptání, ochotně

obuditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho čím) očernit, nařknout: (Kristus) jesn zlým nevinně obuzen a křivě
na smrt odsúzen

obujnělý adj. zbujnělý

obutie, ‑ie n. obuv, ‑i f. obuv: poslal vás bez obuvi bosé

obuzě, ‑ě, obuza f. očerňování, utrhání na cti, potupa

obuzník m. obuzný, ‑ého, obuzujúcí, ‑ieho zpodst. m. očerňovatel, nactiutrhač, tupitel

obúzěti; ‑ěju, ‑ieš (příč. čin. obúzal, ‑zěli), obuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho kým) očerňovat,
osočovat tupit, urážet někoho

obuzstvie, ‑ie, obuzstvo n. očerněni, osočení; nařčení

obvadnúti, ‑nu, ‑neš dok. ovadnout, povadnout

obvalený adj. (čím) obalený, pokrytý

obvaliti, ‑ľu; ‑líš dok. (koho, co v co, čím) obalit, ovinout něčím; (co v co) obklopit, zahalit
něčím

obvázanie, ‑ie n. uvázání, nasazení (pout); obvaz; ovinutÍ, zahalení; spoutání, nesvoboda,
poddanství; upoutání, zaneprázdnění; jmieti obvázanie (čím) být poután něčím, upínat se k něčemu

obvázati, ‑viežu, ‑eš dok. obvázat, ovázat ovinout, omotat obalit, obložit něčím; zavázat svázat,
spoutat; být obvázán (čím) být upoután, být zaneprázdněn, zaměstnávat se; být obtížen něčím; (koho,
co čím) zavázat k plnění něčeho: velikým dluhem obvázána jsi, má milá duše, svému bohu jsi
zavázána; obvázati sě zaplést se (do osidla), ztratit volnost pohybu; dát se spoutat, propadnout
něčemu; zaměstnavat se něčím, věnovat se, oddat se něčemu; (čemu) ujmout se něčeho

obvazovati, ‑uju, ‑uješ ned. obvazovat, ovazovat, ovinovat, omotávat; spoutávat něčím, zaplétat do
něčeho; (koho v co) zavazovat k plnění něčeho; ‑ obvazovati sě spoutávat se, nechávat se ovládat;
(čím, v čem) zabývat se, zaměstnávat se, věnovat se, oddávat se; (čím) zavazovat se k něčemu

obvažovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) rozvažovat, probírat ve svých úvahách, posuzovat

obvdověti, ‑ěju, ‑ieš dok. ovdovět; (od koho) být zbaven, pozbýt někoho: město vaše od lidu
obvdovělo vylidnilo se, spustlo

obvěčný adj. postarší, letitý, mající pokročilý věk

obvedený adj. vedený kolem něčeho: stěna obvedena okolo čtyř siencí; obklopený

obveličený adj. proslavený svou velikostí, vznešený (?)

obveličiti sě, ‑ču,‑číš sě dok. prokázat svou velikost, proslavit se

obvěniti, ‑ňu, ‑níš, obvěnovati, ‑uju, ‑uješ dok. dát někomu něco věnem; věnovat jako svatební dar:
svým mě prstencem obvěnil; věnovat, darovat, dát; zavázat, zaslíbit

obveselenie, ‑ie n. obveselení, rozveselení; veselí, radost; potěšení, potěcha, útěcha

obvěsiti; ‑šu, ‑síš dok. rozvěsit, ověsit, ověšet

obvésti, ‑vedu, ‑eš dok. (koho kudy) obvést; provést kolem; (co) zavést, vybudovat něco po obvodu
něčeho; (co čím) obklopit něco něčím, umístit něco kolem něčeho

obvěšeti, ‑ěju, ‑ieš dok. (co čím) ověšet

obvěšovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co u čeho) zavěšovat, přivěšováním kolem dokola upevňovat:
(licoměrníci) napíšíc na listech desatero božie přikázanie i obvěšováchu u levé ruky

obvetšalý adj. starší: obvetšalé rány zaschlé

obvetšěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zvetšet, zestárnout; zastarat, zevšednět

obvetšovati, ‑uju, ‑uješ ned. stárnout, stářím scházet

obviežu, ‑eš v. obvázati

obvijadlo n. ovinka, pruh tkaniny, který sloužil k ovinování mrtvých

obvíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. ovíjet, ovinovat

obvinúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho, co čím) ovinout, obalit, zabalit; obtočit, omotat; ‑ obvinúti sě (v
co) obalit se něčím, zahalit se do něčeho; (koho, čeho) vzdálit se od někoho, od něčeho

obviti, ‑v’ú, ‑vieš dok. (co čím) ovinout něčím

obvládati, ‑aju, ‑áš dok. (čím) ovládat něco, vládnout něčím

obvlástní, obvlástný, obvlášční adj. obzvláštní, zvláštní, neobyčejný, mimořádný, nikoli běžný

obvlášč, obzvlášč, obvláščě, obzvláščě, obvláščně, obzvbíščně adv. zvlášť, odděleně, stranou:
povolav obvlášč pánů, kteréž sobě věrné býti věřil; obzvlášť, především; jednotlivě, samostatně

obvláščnost, ‑i f. mimořádnost, výjimečnost

obvlaženie, ‑ie n. (čeho) zavlažení; svlažení, zchlazení, ochlazení; osvěžení, občerstvení

obvlažiti, ‑žu, ‑žíš dok. zavlažit; ochladit (zvl. rosou), svlažit, osvěžit; občerstvit, posilnít;
‑ obvlažiti sě zavlažit se; stát se vlažným, oteplit se, rozchřát se; osvěžit se, okřát

obvlažovánie, ‑ie n. (čeho) zavlažování, zalévání

obvlažovati, ‑uju, ‑uješ ned. zavlažovat, zalévat; ochlazovat, osvěžovat; ovlažovat, svlažovat;
(duši, mysl ap.) občerstvovat, posilovat; ‑ obvlažovati sě osvěžovat se

obvléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. (co) zatáhnout, vlečením kolem dokola natáhnout; (co čím) obtočit,
ovázat něco něčím; povléci, obestřít, zastřít

obvoditi, ‑z’u, ‑díš dok. i ned. (koho kde) zavést, vodit kolem dokola, nechat bloudit

obvodněti, ‑ěju, ‑ieš dok. rozvodnit se: bystřiny obvodněly (v. též ovodněti)

obvolaný adj. překřičený, udolaný křikem (?)

obvolati, ‑aju, ‑áš dok. (koho jak) rozhlásit o někom něco, veřejně označit někoho nějak: obvolati
jako kacieře

obvoniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co) ovonět, naplnit vůní

obvozovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) vést nesprávným směrem, zavádět

obvrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. (co) omítnout, ohodit omítkou; uvést proti někomu, namítnout; ‑ obvrci
sě (čeho) odmítnout něco, postavit se proti něčemu

obvrv, obrv, obrev, ‑brvi f. provaz, lanko; obvrv měrná, měřície měrný provaz, provazec (délková
míra kolem 25 m); území, pozemek (vyměřený měrným provazem)

obvržě, ‑ě f., obvrženie, ‑ie n. (čeho proti čemu) nastavení, umístění do cesty

obvyk‑ v. obyk

obvýšený adj. vyvýšený, vyčnívájící nad okolí

obvyšně adv. povýš, na vyvýšeném místě

obvyšný adj. vyvýšený, vyčnívající nad okolí; (o hlase) zvýšený, silný; (o člověku) vynikající,
vznešený (?)

obý v. obój

obyčěj, ‑ě m. zvyk, návyk: jmieti v obyčěji co mít ve zvyku;‑ jmieti obyčěj být zvyklý; z obyčějě
obvykle, obyčejně, stále; za obyčěj ze zvyku, neustále, ustavičně; obyčějem svým podle svého zvyku;
zkušenost, znalost, zručnost osvojená návykem, praxe; (s kým, s čím) obcování, stýkání se: v
obyčěji býti, obyčěj jmieti s kým stýkat se; většinou v pl. mravy; způsob života; obyčějem, z
obyčějě, v obyčěji, podlé obyčějě po způsobu někoho, něčeho, jako někdo, něco: obyčějem lva
řevúcieho; obyčěj k bojóm způsob boje; tiem(to) obyčějem tím(to) způsobem, tak; vlastnost; obyčej,
zvyklost; nad (vešken) obyčěj ľudský nad míru obvyklou u lidí; nad obyčěj neobyčejně, mimořádně;
obyč. v pl. náboženské obřady, posvátné úkony; dodržování náboženských zvyklostí, předpisů: opustiv
pohanský obyčěj, (Achior) uvěřil jest bohu

obyčějně adv. (o něčí činnosti) obvykle, podle svého zvyku; obyčejně, zpravidla, většinou; často;
běžným způsobem, normálně; podle obyčeje, podle daných zvyklostí

obyčějnost, ‑i f. (na čem) návyk něčeho, zvyk; (koho) známost, blízký styk s někým

obyčějný adj. navyklý, osvojený zvykem; jest obyčějno s inf. je zvykem, je obvyklé; obvyklý; často
opakovaný; běžný, všední; známý: obyčějného archanděla k niej poslal; odpovídající zvyklostem.
vzieti úrok a dan obyčejnú

obyčeně, obyčně adv. obyčejně, obvykle, zpravidla

obyčený, obyčný adj. přivyklý, navyklý, zvyklý, osvojený zvykem; obvyklý; obyčejný, běžný, obecný,
všední; známý, blízký

obydlé, ‑é n. obydlí, příbytek, sídlo; na svá obydlé, do svých obydlí domů; bydlení, přebývání;
pobyt, pobývání

obydlenie, ‑ie n. usídlení, usazení; obydlo, příbytek

obydliti sě, obydleti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. usídlit se, zřídit si obydlí

obykánie, obvykánie, ‑ie n. (čeho) přivykání, navykání něčemu; obvyklé jednání (?); snášení útrap,
strádání: trpenie a obvykání tvrdá u postech nebo v bděních mnohých

obykati, obvykati, ‑aju, ‑áš ned. zvykat si, navykat, přivykat; zakoušet, trápit se, trpět; (v čem)
často se zabývat něčím, zaměřovat se na něco; ‑ obykati sě, obvykati sě (v čem) cvičit se v něčem,
zabývat se často něčím

obyklost, obykost, obvyklost, ‑i f. návyk, zvyk; obvyklost; cvičení, snášení útrap pro
sebezdokonalení

obyklý, obvyklý adj. uvyklý, navyklý, přivyklý, mající ve zvyku; (čemu, na co) zvyklý na něco;
opakováním vštípený; (o hříchu) zakořeněný; častý, ustavičný; obvyklý, běžný; obyčejný, prostý:
(Tristram) lehna na jednom obvyklém loži

obyknúti, obvyknúti, ‑nu, ‑neš dok. přivyknout, zvyknout si; s inf. navyknout si; naučit se:
(dievky) na koních jězditi obyku vycvičily se; obykl jest s inf. je zvyklý, má ve zvyku; na slavný
den obykl bieše vládař propustiti lidu vězně jednoho; (komu, čemu; co) zvyknout si snášet někoho,
něco

obykovánie, obvykovánie, ‑ie n. (čeho) přivykání něčemu, cvičení se v něčem; sužování, trápení

obykovati, obvykovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čemu) přivykat něčemu, zvykat si; cvičit se v něčem; s
inf. být zvyklý; ‑ obykovati sě přivykat něčemu, osvojovat si něco

obyt, ‑a, ‑u m. obydlí, bydliště

obyti sě, ‑budu, ‑eš sě dok. zůstat, setrvat: neobyti sě dlúho nepobýt dlouho

obyvadlo n. ubytovací zařízení, ubytovna

obývajúcí adj. bydlící, přebývající, usazený; zpodst. m. obyvatel

obývanie, ‑ie n. (kde) pobývání, pobyt; přebýváni, bydlení; (v čem) setrvávání, žití; (s kým, mezi
kým) stýkání se, styk

obyvatedlnicě (šestislab.), obyvatelnicě, ‑ě f. obyvatelka

obývati, ‑aju, ‑áš ned. (kde) setrvávat, pobývat, zdržovat se; bydlit, přebývat; (v čem) obývat
něco; mít příbytek; (v dobrotě, pravdě ap.) žít, trávit život; (kde, v kom) být, existovat, být
přítomen; (s kým) stýkat se, pěstovat styky, obcovat; mít pohlavní styk, souložit

obzdievati, obzievati, ‑aju, ‑áš ned. pouštět větry, bzučet kolem někoho, něčeho (?)

obzelenati, ‑aju, ‑áš dok. zazelenat se, vypučet

obznamenaný adj. (čím) poznamenaný, zatížený: jest hřiechy obznamenaný

obznamenati, ‑aju, ‑áš dok. (co) uvědomit si, uvážit

obzobati, ‑aju, ‑áš dok. ozobat, trháním obrat, ojíst

obzřieti; obzvlášč, obzvlášč‑ v. obezřieti; obvlášč

obžalovati, ‑uju, ‑uješ dok. obžalovat; obvinit, nařknout, osočit; udat, ohlásit, oznámit (trestný
čin, přestupek)

obžehrati, ‑hřu, ‑hřeš dok. pokárat, zahrnout výtkami

obženu, ‑eš v. obehnati

obžércě, obžéřcě, ‑ě, obžerník m. žrát, žrout, břichopas (expr.)

obžerlivost, obžernost, ‑i f. obžerství, nenasytnost

obžerlivý adj. přežírající se, nenasytný (expr.)

obžerně adv. v obžerství, nestřídmě (expr.)

obžernost, ‑i f., obžerstvie, obžeřstvie, ‑ie, obžerstvo, obžeřstvo n. obžerství; přejídání se,
přecpávání; chtivost jídla (i pití), žravost; (v čem) nestřídmost, nezdrženlivost; pl. rozmařilé
hodování, žranice

obžerný adj. hltavý, žravý, nenasytný; přežírající se, nestřídmý: toť jest člověk obžerný a píval
vinný; přežraný, přecpaný (expr.); (o chování) poživačný: v rozkošech smilných a obžerných

obžeřivý adj. přežírající se, obžerný, nestřídmý

obžídati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) toužebně očekávat, žádostivě čekat, přát si něčí příchod (v. též
ožídati)

obžierati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. přežírat se, přejídat se (expr.)

obžiti, ‑živu, ‑eš dok. ožít, ožvinout; zachránit se, zůstat naživu; okřát, osvěžit se; obnovit se;
(o hříšnících) obrodit se, začít nový život v duchu Kristově (nábož.) (v. též ožiti)

obžívajúcí adj. oživující, živý (srov. obživujúcí)

obžívati, ‑aju, ‑áš ned. ožívat, nabývat života; (o rostlinách) znovu vzcházet, pučet; okřívat,
nabývat svěžesti

obživenie, ‑ie n. oživení, vzkříšení; zajištění věčného života (nábož.); obrození, přivedení k
novému životu v duchu Kristově (nábož.); zachování života; (koho) obživa, prostředky k životu,
dostatek; (čeho) občerstvení, osvěžení, posílení

obživený adj. (o mrtvém) oživený, vzkříšený; (o víře, duši ap.) posílený; životodárný, dávající
domnělý život věčný (nábož.)

obživitel, ‑e m. zachovatel života, dárce potřeb k životu

obživiti^1, ‑v’u, ‑víš dok. (koho) oživit, opět přivést k životu, vzkřísit; zachránit, zachovat při
životě; (koho čím) obživit, uživit někoho, poskytnout obživu; (koho, co) osvěžit, posílit; obnovit:
skrze naději v člověku všecko obživeno bude; duchovně obrodit, přivést k novému životu v duchu
Kristově (nábož.) (v. též otživiti)

obživiti^2, ‑v’u, ‑víš dok. ožít, nabýt života, okřát; ‑ obživiti sě ožít, nabýt života; oživnout,
stát se živým; okřát, osvěžit se

obživnost, ‑i f. obživa, prostředky k životu, dostatek; život, živost

obživovati^1, ‑uju, ‑uješ ned. oživovat, činit živým, dávat život někomu; křísit, přivádět opět k
životu; zachovávat při životě, udržovat naživu; (koho, co čím) vyživovat, živit, poskytovat obživu;
osvěžovat, občerstvovat, posilovat; duchovně obrozovat, přivádět k novému životu v duchu Kristově
(nábož.)

obživovati^2, ‑uju, ‑uješ ned. ožívat, obnovovat se; ‑ obživovati sě ožívat, stávat se opět živým;
okřívat, nabývat sil

obživu, ‑eš v. obžiti

obživujúcí adj. oživující, dávající život; (o Kristovi) životodárný, dávající domnělý život věčný;
posilující, uzdravující: obživující Zákon (srov. obžívajúcí)

ocas m. ocas, ohon; zadní část těla: nebť mají (včely) žahadla v svých ocasiech; (u korouhve,
praporce) cíp, (u oděvu) vlečka; (tkanina) s ocasem s cípovitým zakončením; zadní místo, poslední
místo; přídavek, přílepek (expr.): (apoštolově) složili dvanádste článkuóv viery, toho ocasu
nechavše

ocavad; oceanus v. otsavad; okceán

ocělivý adj. ocelový, z ocele; tvrdý jako ocel

ocělný, ocělový adj. obsahující ocel

ocetní, ocetný, octěný, octový adj. sloužící k uchovávání octa: octěný čbán střiebrný

očaditi, očěditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co) očadit, začadit; ‑ očaditi sě, očěditi sě začernit se,
ušpinit se, znečistit se

očadnúti, očědnúti, ‑nu, ‑neš dok. začadit se; zčernat, ztratit svěží barvu

očce, očice, ‑ě n. očko, očičko

oččík v. otčík

očekati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) spolehnout se na někoho, setrvat v naději na přispění někoho; (čeho,
na co) počkat na něco

očernati v. očrnati

očiščený adj. očištěný; (o vodě) očistný, očišťující

očiščěti, ‑ěju, ‑ieš, očiščievati, ‑aju, ‑áš, očiščovati, ‑uju, ‑uješ ned. očišťovat; podrobovat
rituální očistě

očitě, očítě adv. vlastníma očima, na vlastní oči; viditelně, očividně, zřejmě, zjevně;
přesvědčivě, nesporně; (způsob výkladu bible) v přímém smyslu, nepřeneseně

očitý adj. mající oči, vybavený očima; očima daný, opřený o vidění na vlastní oči, očitý: nejmají
(modly) viděnie očitého; očité poznánie; viditelný; zjistitelný; očividný, zřejmý, zjevný

očivistě adv. na vlastní oči

očrnati, očernati, ‑aju, ‑áš dok. zčernat

od, ode v. ot

odb‑; odč‑; odd‑ v. otb‑; otč‑; otdode‑ v. též ote

odejíti v. otjíti

oděncový adj. (o stráži) složený z ozbrojenců, ozbrojený

oděně adv. zastřeně, maskovaně, skrytě (o lhaní)

oděnec, ‑ncě m. ozbrojenec; zbrojnoš, panoš

oděníce, ‑ě n. oděníčko, oblečeníčko

oděnie, ‑ie n. oblečení, odění; oděv, šat; (rytířské) brnění; zbroj, výzbroj, zbraně; v odění
ozbrojený; boj, válčení: jsú v odění udatní a střelci velmi dobří

oděný adj. (čím) pokrytý; (čím, v co) oblečený, oděný; ozbrojený, vyzbrojený: oděný ľud, odění
ludie ozbrojenci, branný lid; rukú oděnú (a brannú) se zbraní v ruce; opatřený, vybavený; zastřený,
maskovaný, skrytý: skrze oděnú chytrost

oděrek, ‑rka, ‑rku m. útržek, utržený kus látky

oděv, ‑a, ‑u m. oděv, ‑i f. pokrývka, přikrývka; oblečení, odění; oděv, šat; zbroj, výzbroj;
přestrojeni, převlek, maska: čím se on (ďábel) odievá a jaký jest jeho oděv; vnější projev,
vystupování, chování (?)

oděvačka f., oděvadlo n., odievka f. pokrývka, přikrývka

oděvec, ‑vcě m. oděv (zvl. skromný), obleček

oděvnicě, ‑ě f. (bibl.) předsíň chrámu (stč. překladatelem chápaná jako místo pro oblékání a
ukládání bohoslužebných rouch)

odh‑; odch‑ v. oth‑; otch‑

odieti, ‑děju, ‑eš dok. (koho, co čím, v co) obléci, odít; ozbrojit, vyzbrojit: protož musí dobře
odien býti ten, ktož chce a ním v boj vjíti; (co, koho čím) pokrýt, obestřít; zahalit: aby mrtvého
chudého tú oponú odieli; opatřit něčím, vybavit, obdařit; (čím) zamaskovat se někým, něčím; ‑
odieti sě obléci se, odít se; vzít na sebe podobu někoho, něčeho; zamaskovat se; oddat se něčemu

odievati, ‑aju, ‑áš ned. odívat, oblékat, strojit; pokrývat, zahalovat, krýt: uši přeširoké mají,
jimižto tělo odievají; (co čím) zastírat něco něčím; odievati sě odívat se, oblékat se, nosit něco;
strojit se, šatit se; pokrývat se, obalovat se, halit se; (o ďáblu) brát na sebe klamnou podobu,
maskovat se

odiv m. odiva f. div, podivuhodný úkaz; na odiv(u), k ódivu (komu) na odiv, na podívanou, k dívání
se; hrůzná podívaná, jev budící hrůzu, úžas, ohromení (srov. obdiv)

odiviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho, co) učinit obdivuhodným, oslavit: žeť jest odivil Hospodin svatého
svého

odivně adv. neobyčejně, mimořádně, velice

odivný adj. vzbuzující podiv, podivuhodný, neobyčejný: býti odiven (komu, od čeho) vzbuzovat něčí
podiv, být obdivován

odj‑; odk‑ v. otj‑; otk‑

odl‑ v. též otl‑

odlúžný adj. podlouhlý, protáhlý: člověk odlúžné brady (v. též obdlúžný)

odm‑; odn‑, odň‑ v. otm‑; otn‑, otň‑

odolánie, ‑ie n. vojenský odpor, obrana; odolání, nepodlehnutí; (čeho) zdolání, překonání

odolati, ‑aju, ‑áš dok. (komu, čemu) odolat, obránit se; (v čem) obstát, osvědčit se, vytrvat;
(čemu, proti čemu, komu, proti komu) vzepřít se, postavit se na odpor; (čemu) zabránit něčemu,
zamezit něco; zdolat, přemoci, zvítězit nad někým, něčím. odolati sobě (v čem) překonat se,
ovládnout se, poručit si; ovládnout, opanovat; překonat, předčit

odole, odol, ‑e f. nucení, protivenství, násilí

odolně adv. mocně, vahou své moci, vynaložením odporu (?)

odp‑ v. otp‑

odr‑ v. též otr‑

odralost, odranost, ‑i f. odranost, otrhanost, roztrhanost (šatů)

odrhati, ‑aju, ‑áš ned. (co) stále znovu opakovat; slyšal sem, ano německú piesničku odrhají
omílají

odř‑ v. též otř‑

odřvie, ‑ie n. zárubeň, dveřní rám

ods‑; odš‑ v. ots‑; otš‑

odt‑; odton‑ v. ott‑; oton‑

odu‑, odú‑ v. též otu‑, otú‑

odúti, odmu, ‑eš dok. nadout, nadmout; otéci, opuchnout; ‑ odúti sě otéci, opuchnout

odutie, ‑ie n. opuchnutí

odutý adj. oteklý, opuchlý; nadutý, domýšlivý, nafoukaný (expr.)

odv‑ v. též otv‑

odvojený adj. zdvojený, zdvojnásobený, dvojnásobný; dvojí, jsoucí ve dvou různých druzích

odvojiti (sě), ‑ju, ‑jíš (sě) dok. zdvojnásobit (se), zdvojit (se)

odvojitý adj. dvojitý, složený ze dvou častí

odvojovati, ‑uju, ‑uješ ned. zdvojnásobovat, zdvojovat

odýmati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. otékat, opuchat

odýmavý adj. oteklý, opuchlý, zduřený

odz‑; odž‑ v. otz‑; otž‑

ofěra f. obětování; oběť, obětní dar odevzdávaný bohu: Jezukriste, jenž si sě obětoval i ofěroval
bohu Otci obětí i ofěrú pravú; ofěra, dar věřících na církevní účely

ofěrný adj. obětní

ofěrovánie, ‑ie n. obětování, odevdávání bohu obětním obřadem; (čeho) ofěra, odevzdávání darů na
církevní účel

ofěrovati, ‑uju, ‑uješ ned. obětovat, konat oběť; (co komu) obětním obřadem odevzdávat: ktož rádi
tancují, ti své tělo ofěrují diáblu; (dítě) zasvětit, zaslíbit; (co komu) doporučovat někomu něco,
zprostředkovat přijetí něčeho u někoho; ofěrovat, odevzdávat ná církevní účel: jdu k hrobu obětovat
a nábožně ofěrovat

oficíál, ‑a m. biskupský úředník pověřený dozorčí a soudní funkcí (zvlášť ve věcech víry a
manželství)

ofimistr v. hofmistr

ofúknúti sě; ‑nu, ‑neš sě dok. osopit se

ohájiti, ‑ju, ‑jíš dok. (koho) ochránit, uchránit, obránit; (komu čeho) zabránit v čem, zamezit
něco

oháněčka, oháňka f. nástroj na odhánění much

ohaněnie, ‑ie n. pohanění; osočení

oháněti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho, co) bránit, hájit; ‑ oháněti sě bránit se, hájit se

ohava f. ohavnost, odporná věc; zohavení, zohyzdění; tělesná vada; bez ohavy bez vady, bez kazu:
žena krásná bez ohavy; pohana, potupa, zneuctění; nestoudnost, nestoudný skutek, nemravnost

ohavenstvie, ‑ie n. ohavnost, odporná věc; ohavenstvie jest komu hnusí se, je odporné, oškliví se;
pohana, potupa, zneuctění; ohavný skutek; nestoudnost, nestoudný skutek; pl. ničemnosti, darebnosti

ohaviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co čím) zošklivit, učinit odporným, znechutit; (koho; co čím) zohavit,
zohyzdit, zmrzačit; zneuctít, zhanobit; znesvětit něco; ‑ ohaviti sě (čím) zošklivit se, učinit se
odporným

ohavnost, ‑i f. (čí) ohavnost, odpornost, ohyzdnost, šerednost; v ohavnosti jmieti koho (co),
ohavnost jmieti k komu ošklivit si někoho (něco), mít odpor k někomu, něčemu; v ohavnost(i) býti
komu ošklivit se, protivit se; odporná věc; ohavnost jest komu hnusí se, oškliví se; (čí, čeho)
pohana, potupa, zneuctění; ohavný skutek; nestoudnost, nemravné chování, smilstvo; ohanbí, nahota:
bylas naha a přikryl sem ohavnost tvú; pl. hanebnosti, ničemnosti

ohavný adj. (komu, před kým) ohavný, odporný, hnusný; ohyzdný, šeredný; ohavné jest komu hnusí se,
protiví se, oškliví se; (o ráně) zohavující, znetvořující, zmrzačující; (o mukách, smrti) hanebný,
potupný; ničemný, hříšný, bezbožný, nestoudný, nestydatý, necudný

ohbitý adj. ohnutý, zahnutý, zakřivený; ohebný; hbitý, pružný; (k čemu, v čem) pohotový, ochotný

ohebný adj. ohebný; hbitý, pohyblivý, čilý; (k čemu) pohotový, ochotný

oheň, ohně m. oheň, plamen; oheň nebeský, hromový, boží blesk; požár: město ohněm hyne; smrt ohně
smrt na hranici, upálení; žár, zanícení, zápal; horečnaté onemocnění, horečka

ohenný adj. ohňový, pocházející od ohně; ohnivý, plamenný

ohled‑, ohlád‑ v. též ohled‑, ohléd‑

ohladiti, ‑z’u, ‑díš dok. (co) uhladit, vyhladit, odstranit hlazením; (koho) uchlácholit, ukonejšit

ohlady pl. m. námluvy; jíti v ohledy koho jít ověřit předpoklady nějaká ženy k sňatku s někým
(popř. získat příslib její ruky pro někoho)

ohlásiti, ‑šu, ‑síš dok. (komu co) ohlásit, oznámit; rozhlásit, uvést ve známost, prohlásit,
povědět; vyjevit, zjevit, učinit zjevným; odhalit, prozradit: ohlásiti zpověď vyzradit zpovědní
tajemství; ‑ ohlásiti sě ozvat se, pozvednout hlas; (komu, čemu) projevit se, ukázat se, stát se
známým, prozradit se; (k čemu) přihlásit se, oznámit nárok na něco (srov. obhlásiti)

ohlasitý adj. známý, proslulý

ohlasně, ohlášně (?) adv. veřejně

ohlášenie, ‑ie n. (čeho) ohlášení, oznámení; (koho, čeho) rozhlášení, zvěstování, veřejné oznámení;
zvěst, pověst

ohlášený adj. (komu) zjevený, odhalený; rozhlášený, rozšířený; známý, proslulý, vyhlášený

ohlašovánie, ‑ie n. oznámení, zvěstování

ohlašovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) prohlašovat, oznamovat, zvěstovat; (koho, co) zjevovat,
prozrazovat, odhalovat; (co) rozhlašovat, veřejně hlásat; ‑ ohlašovati sě (k čemu) hlásit se,
přihlašovat se k čemu, vyhrazovat si co

ohlav, ‑i, ohlava f. ohlávka; uzda, otěž

ohlavie, ‑ie n. otěž, oprať

ohleda f. ohled, zřetel: bez ohledy

ohledánie, ‑ie n. (čeho) prohlédnuti, prozkoumání, vyšetření; podati sě k ohledání podrobit se
rozhodčímu výroku

ohlédanie, ‑ie n. (čeho) hledění, dívání, patření nač; (na co) ohlížení, rozhlížení

ohlédati, ‑aju, ‑áš ned. (co) vidět co, dívat se nač: jak sluší ohlédati velikost jeho (boží);
zkoumat, zpytovat, pozorovat; rozptylovat, rozdělovat; ‑ ohlédati sě (na koho) ohlížet se;
rozhlížet se; ohlédati sě na zadní kola pamatovat na budoucnost; pozorovat, zkoumat, zpytovat

ohledávanie, ‑ie n. dívání, pozorování, prohlížení; zkoumání, ohledávání

ohledávati, ‑aju, ‑áš, ohledovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co) prohlížet, dívat se: ani sem přijěla
lidí ohledovat, neb sú také v našem městě lidé; obhlížet, pozorovat, zkoumat, zjišťovat

ohlédnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. ohlédnout se; (na koho, co) všimnout si koho, čeho, věnovat
pozornost (srov. obhlédnúti)

ohledovánie, ‑ie n. dívání, nazírání, ohledávání

ohledovatel, ‑e m. pozorovatel; zkoumatel

ohledovati v. ohledávati

ohlechnúti, ‑nu, ‑neš dok. ohluchnout

ohlechovati, ‑uju, ‑uješ ned. hluchnout, ztrácet sluch

ohlezený, ohlodaný adj. ohlodaný: kostem ohlezeným dal hrob (v. též obhlozený)

ohlubně, ‑ě f. otvor, jáma, dolík; okraj, obruba, roubení

ohlubnicě, ‑ě f. obruba, roubení u studně: (liška) vzleze vzhóru na ohlubnici i pusti čbána v
studnici

ohlučiti, ‑ču, ‑šíš dok. zástupem obklopit, obklíčit; ohradit; ‑ ohlučiti sě (okolo čeho) shluknout
se, shromáždit se kolem čeho

ohluchnúti, ‑nu, ‑neš dok. (o zemi) stát se hluchým, jalovým, zjalovět

ohlupiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho) učinit hloupým, ohloupit

ohlušěti, ‑ěju, ‑ieš dok. ohluchnout

ohmatati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat; nahmatat

ohňáček, ohniváček, ‑čka m. vybájený pták ohnivák, fénix

ohnec, ohencě m. ohník

ohněný adj. ohnivý, hořící, planoucí; vyzkoušený, osvědčený

ohnivost, ‑i f. žár, žhavost

ohňový adj. ohňový, jsoucí jako oheň, souvisící s ohněm: krásu ohňovú bude jmieti; vydávající oheň:
uvrhú jě (hříšníky) v komín ohňový; žhavý, rozžhavený, rozpálený; způsobený ohněm; účinný jako
oheň, ohnivý: ohňová slova

ohnusa f. nestoudník, hanebník

ohnutý adj. ohebný, pružný; schopný modulace

oholenie, ‑ie n. kněžské vyholení, tonzura

ohorčiti, ohořičiti, ‑ču, ‑číš dok. (co) učinit hořkým, zhořčit; ‑ ohorčiti sě, ohořičiti sě
zhořknout

ohořalý adj. opálený, osmahlý

ohořěti, ‑ěju, ‑ieš (příč. čin. ohořal, ohořěli) dok. opálit se, osmahnout: neb sluneční horkostí
byla ohořala

ohrada f. ohrada, plot, hradba: z toho města čstná ohrada deset let plně hořala; v ohradě uvnitř;
obvod; hrazené místo, obora, zahrada; opevněné místo, pevnost (hrad, tvrz, město ap.); ohrady
činiti ohrazovat se, opevňovat se; ochrana, záštita: obec jest každého ohrada; výhrada, výminka: k
artikuluóm neodpoviedal jest (Hus) upřiemě, než s výmienkami a s ohradami (v. též obhrada)

ohraditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co čím) ohradit, obehnat hradbou, ohradou; (koho, co kým, čím)
zabezpečit, zajistit; upevnit, utvrdit, opevnit; obhájit, obránit; (koho, co před kým) omluvit,
ospravedlnit; (koho čím) zahrnout, hojně obdařit; ‑ ohraditi sě zabezpečit se, zajistit se; (čím)
zaopatřit se, vyzbrojit se; (v čem, čem) omluvit se, ospravedlnit se (v. též obhradti)

obrazenie, ‑ie n. hradba; pevnost, tvrz; (čeho) zabezpečení, zajištění

ohrazený adj. (čím) obklopený, ohraničený; opevněný, opatřený hradbami; zajištěný, zabezpečený (v.
též obhraditý)

ohrázěti, ‑ěju, ‑ieš, ohrazovati, ‑uju, ‑uješ ned. chránit, ochraňovat, hájit; ‑ ohrázěti sě,
ohrazovati sě (čím) obklopovat se, chránit se čím, mít záštitu v čem (v. též obhrazovati)

ohrdlek, ‑dlka, ‑dlku (trojslab.) m. náhrdelník, řetěz okolo krku

ohrnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. ohrnout si šat; (na koho) obořit se, osopit se

ohrom m. hukot, hřmot, hluk; ohromení, zděšení

ohroma f. náraz, útok; utrpení, muka, trýzeň

ohromenie, ‑ie n. útok, napadení; úděs; zděšení; úžas, podivení, ustrnutí; křik, volání

ohromiti, ‑m’u, ‑míš dok. (koho čím) zaútočit na koho, přepadnout: kamením by nás ohromili;
zachvátit, zastihnout; poděsit, vyděsit; ‑ ohromiti sě (na koho) vrhnout se, napadnout koho

ohroziti sě, ‑žu, ‑zíš sě dok. (o co) dodat odvahy, osmělit se; (o koho) pokušením svést, obloudit

ohubeněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zhubnout, spadnout se

ohybadlo n. tepátko (k hraní na některé strunné nástroje)

ohýbanie, ‑ie n. (vody) vlnění, pohyb

ohyliti, ‑ľu, ‑líš dok. (co) obestřít, zahalit

ohýrale adv. nestoudně, lehkomyslně

ohýralec, ‑lcě m. zpustlík; zatvrzelý hříšník

ohýralost, ‑i f. zhýralost, zpustlost; neústupnost, neodbytnost

ohýralý adj. zhýralý; nestoudný, hanebný; zatvrzelý, otrlý; neustupný, neodbytný

ohýrati, ‑aju, ‑áš dok. (v čem) ztratit stud, zpustnout; ned. (čeho) nedbat, nehledět

ohyzda f. ohavná, šeredná věc; šerednost, ošklivost; hanebnost, ohavnost, hanebné jednání; potupa,
pohanění; v óhyzdu, v óhyzdě v nevážnost, v ošklivost, v nevážnosti, v ošklivosti; obnaženost,
nahota; pomluva, utrhání; vada; nedostatek: aby se okázal všem bez ohyzdy

ohyzditi, ‑ždu, ‑zdíš dok. (koho, co komu) zošklivit, znechutit, zprotivit; zhanobit, potupit;
pomluvit, nařknout; ‑ ohyzditi sě (komu) zprotivit se, zošklivit se

ohyzdně adv. hanebně, ohavně, potupně

ohyzdnost, ‑i f. hanebnost, zvrhlost; v ohyzdnosti jmieti zavrhovat, ošklivit si

ohyzdný adj. ohyzdný, ošklivý; ohavný, hanebný, zavrženíhodný; potupný, působící potupu; protivný

ohyžděnie, ‑ie n. pohanění, potupení

ohyžděný adj. zohyzděný, znetvořený

ohyžděti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se ohyzdným, zhnusít se

ohyžďovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyčítat, předhazovat něco nepěkného; ‑ ohyžďovati sě (čeho) štítit se,
mít v ošklivosti

ochabenie, ‑ie n. ochabnutí, oslabení

ochabiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (co) oslabit, zmírnit; ‑ ochabiti sě (čeho) ochabnout, zemdlít

ocházěti; ochechule v. obcházěti; ochechule

ocheknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (na koho) utrhnout se, osopit se: kněz se na posla ochek

ochevný adj. všetečný, světácký

ochlácholiti, ‑ľu, ‑líš dok. uchlácholit, upokojit, naklonit si

ochlaščený adj. (o šatu) odřený, obnošený, ošumělý

ochlípiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. (več, na čem) podlehnout žádosti, žádostivě zatoužit: pakli sě
ochlípie jako hovada v to podlé svých žádostí, budú mrzci bohu

ochocovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) činit ochotným, poddajným; lákat, získávat

ochod, ‑a ‑u m. prostor, který něco obklopuje; v ochodě kolem dokola, kolkolem; ochod vod zřídlo
vod (?)

ochochule, ochechule, ‑e f. drak, netrvor, vybájená chocholatá a okřídlená obluda žijící, ve vodě;
siréna, mořská panna: pochlebníci jsú ochechule, lidi sladkými řečmi svodiec; svůdnice, nevěstka

ochopiti, ‑p’u, ‑píš dok. obklopit, obejmout; uchopit, obsáhnout, pojmout (v. též obchopiti)

ochotenstvie, ‑ie n. ochota, úslužnost; přízeň, náklonnost; důvěrnost, důvěrný styk; radost, veselí

ochotiti, ‑cu, ‑tíš dok. (koho) oblažit, potěšit; (na koho, co) oblíbit si, najít zalíbení

ochotně adv. ochotně, s ochotou, radostně, laskavě, vlídně; důvěrně, přátelsky

ochotnost, ‑i f. ochotnost, ochota; laskavost, vlídnost; přízeň, milost; úlisnost, lichocení,
předstíraní přízně

ochotný adj. vlídný, laskavý, milostivý, příznivý; veselý, radostný; (komu, s kým) býti ochoten
radovat se, veselit se; důvěrný, přátelský, blízký; rychlý, spěšný

ochoz m. ochozě, ‑ě f. ochoz; půdní majetek, jehož hranice byly vymezeny obejitím (zvl. les nebo
jeho část)

ochtáb, ochtáv v. oktáv

ochudlý adj. zchudlý

ochudnúti, ‑nu, ‑neš dok. zchudnout; zeslábnout, pozbýt sil

ochutňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) činit chutným, dodávat čemu chuti

ochvátiti sě, ‑cu, ‑tíš sě dok. zchvátit se, uhnat se; (koho) ovinout kolem koho, obemknout

ochvěnie, ‑ie n. povzbuzování, pobízení

ochviti, ‑v’u, ‑víš ned. rozněcovat; povzbuzovat; ‑ ochviti sě rozněcovat se, vzněcovat se

ochvostaný adj. otlučený (?), opotřebovaný: nestojie za ochvostaný věník

ochycovati, ‑uju, ‑uješ ned. obklopovat, obepínat; dotýkat se, hraničit (srov. obchycovati)

ochytiti, ‑cu, ‑tíš dok. (co) obejmout, obemknout, ovinout; obsáhnout, pojmout v sebe; ‑ ochytiti
sě (čeho) obemknout, ovinout co (srov. obchytiti)

ojednělý, ojednilý adj. osamělý, opuštěný

okamženie adv. hned, v mžiku, okamžitě; náhle

okasalý, okasaný adv. vystrojený, nastrojený: dvorně okasalý vyfintěný po dvorském způsobu

okasati sě, ‑šu, ‑šeš sě dok. ohrnout, vyhrnout si šat; přepásat se, podpásat se; připravit se, být
ve střehu: šťastný jest to člověk, kto jest okasal a cel ostal před tiem hřiechem; vyfintit se,
vyparádit se

okasovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) podkasávat

okatička f. okáč, okatá žena

okaza f. chlubné ukazování, okázalost, okázalá slavnost (v. též úkaz)

okázanie, ‑ie n. (čeho) ukazování, ukázání: rúch drahých okázanie; projevení, prokázání: vnitřnie
pýchy okázanie; naznačení; nápadnost, okázalost: (pokora) nápadného okázanie sě střeže

okázati, ‑žu, ‑žeš dok. (co, koho; čeho komu) ukázat, postavit před oči; (co komu) prokázat,
projevit, dát najevo; dokázat, dosvědčit; ‑ okázati sě ukázat se (v. též ukázati)

okazovánie, ‑ie n. ukazování, zjevování; stavění na odiv, předstírání (v. též ukazovánie)

okazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co komu) ukazovat, stavět před oči; (co komu, ke komu) projevovat,
prokazovat, dávat najevo; dokazovat, dosvědčovat, ohlašovat, oznamovat; ‑ okazovati sě ukazovat se;
projevovat se nějak (v. též ukazovati)

okceán, okceanus, oceanus, ‑ana, ‑anu m. okceanum, okcianum, ‑ana n. oceán, moře

okénce, ‑ě n. okénko; hledí v rytířské přílbě

okládáti, ‑aju; ‑áš ned. (co) obkládat; vykládat, vymlouvat (srov. obkládati)

oklamač, ‑ě, oklamanec, ‑ncě, oklamcě, ‑ě m. klamatel, podvodník

oklamaný adj. oklamaný, obelstěný; klamavý, klamný

oklamavý adj. klamavý, klamaný

oklamně adv. klamavě, podloudně

okli‑, oklí‑ v. okľu‑, okľú‑

oklopiti, ‑p’u, ‑píš dok. obklopit, obklíčit

okľučiti, ‑ču, ‑číš dok. (co, koho) obklíčit, obklopit; oblehnout, sevřít, obstoupit; obestřít;
sklíčit; pohltit, obsáhnout (v. též obkľúčiti)

okľučúcí v. obkľučúcí

okľuk m. oklika, nepřímá cesta; úskok, vytáčka (srov. obkľuk)

oko n. oko; na oko viděli mnoho skutkuó božských na vlastní oči; hledě po oku úkosem; ve mžení oka
v okamžení; tajně kromě očí hyzdí jeho za zády; zrak, zření; pohled, pohlédnutí, podívání; na oko,
na, oči, k oku, k očima, v‑óči naoko, navenek; na pohled, na odiv, okázale; hospodě slúží k oku jak
na očích vidí, aby se zalíbil; v‑óči pověděti, říkati, mluviti, praviti do očí, přímo; okem k oku,
z očú v oči, oči k očima, okem v oko tváří v tvář, přímo

okoj, ‑ě m. ukojení, útěcha, utěšení

okojiti, ‑ju, ‑jíš dok. upokojit, uchlácholit, utišit; ‑ ukojiti sě (čemu) uklidnit se, upokojit
se, utěšit se čím; (čím, v čem) spokojit se; polaskat se; poradovat se, potěšit se; nabažit se
čeho; (čemu) oddat se, věnovat se čemu (srov. ukojiti)

okojovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (čím) upokojovat se, spokojovat se něčím (srov. ukojovati)

okol m. něco okrouhlého; okrouhlé místo, kde se provozují zápasy, hry; okruh, obvod; v okole, v
okolu, v okoli v okolí, kolem

ókol adv. jít s něčím ókol zacházet, zabývat se něčím

okolek, ‑lka, ‑lku m. něco okrouhlého; prostor uvnitř kruhu; okrsek, prostor nějak ohraničený:
okolek králevstvie jeho; prostor okolo něčeho, okruh, obvod; ambit v klášteře, ochoz okolo chrámu:
bláto sě jich (mnichů) v ambitě, to jest v okolku, nechopi; okolkem obkľúčiti, objíti, obléci kolem
dokola, ze všech stran; v okolku, v okolcě, v okolek kolem; okolnost, jev něco doprovázející;
vytáčka, výhrada

okolkový adj. obkličující, stojící okolo něčeho, obklopující

okolo adv. okolo, kolem: okolo hložie husté bieše; okolo jíti s kým, s čím zacházet, obírat se,
zabývat se; předl. hrad zdi okolo sebe tvrdé jmějieše; Spytihněv okolo sv. Juřie hraditi jmieše

okolomluvenie, ‑ie m. obšírnost, rozvláčnost

okov m. okova f. okov, nádoba k vážení vody; vědro, stará dutá míra (56,6 l)

okovánie, ‑ie n. kování, okování; dání do okovů, uvěznění

okovaný adj. (čím) okovaný, pobitý kovem; zpodst. m. spoutaný v okovech, vězeň

okovati, ‑kuju, ‑ješ dok. okovat, pobít kovem; spoutat, nasadit okovy

okovy, gen. okov pl. f., gen. okovóv pl. m. okovy, pouta

okrajek, ‑jka, ‑jku m. okraj, obruba, lem; odřezek, odpadek

okrasa f. ozdoba; pl. okrasy ozdoby, šperky; krása, ozdobnost; okrášlení, ozdobení

okrásiti, ‑šu, ‑síš, okrásliti, okrášliti, ‑šľu, ‑slíš, ‑šlíš dok. okrášlit, ozdobit; uspořádat,
připravit; (koho) ukonejšit, upokojit, okouzlit: smutnú nebožku poslední řečí okrásil; obelstít,
podvést; ‑ okrásiti sě okrášlit se, ozdobit se (v. též obkrásiti)

okráslenie, okrášlenie, okrášenie, ‑ie n. okrášlení, ozdobení, ozdoba, výzdoba

okrasnicě, ‑ě f. ozdoba, náhrdelník

okrasný adj. okrasný, ozdobný; krásný

okrašlovati, okrašovati, ‑uju, ‑uješ ned. okrašlovat, ozdobovat; ‑ okrašlovati sě, okrašovati sě
krášlit se, zdobit se

okrmený adj. vykrmený, tlustý, silný

okrocovat; v. ukrocovati

okročiti, ‑ču, ‑číš dok. obkročit; kóň okročiti sednout na koně; obklíčit, obklopit, sevřít;
zastoupit cestu (v. též obkročiti)

okročmo adv. obkročmo

okropiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho) pokropit, skropit; postříkat, pošpinit, pokálet

okrotiti v. ukrotiti

okrsl, okršl (dvojslab.), ‑e, okržel, ‑žle m. okrsek, prostor, oblast; okrsek zemský; obvod:
(jezero) má v okrsli sto mil

okrslek, obkrslek, ‑slka, ‑slku (trojslab.) okršlek, ‑šlka, ‑šlku (trojslab.) m. okrsek, prostor,
oblast; kruh, kolo; obvod něčeho okrouhlého; v okrslku, v okrslek v okolí, kolem; okraj, lem;
zástup, dav lidí; stěžeje u dveří; ohraničený časový úsek; letní okrslek doba jednoho roku

okrslenie, okřšlenie, ‑ie n. omezení; ohraničení, vymezení

okrslovati, okršlovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymezovat

okrstiti (trojslab.), okřstiti, ‑šču, ‑stíš dok. pokřtít

okrúhle, ‑e f. koule, kulička

okrúhlo adv.: na okrúhlo kolem

okrúhlost, ‑i f. okrouhlost; okrouhlá, kulatá věc; okrsek, prostor, oblast

okrušiti, ‑šu, ‑šíš dok. strhnout, zlikvidovat

okrvaviti (čtyřslab.), ‑v’u, ‑víš dok. potřísnit krvi, do krve zranit

okryti, ‑ju, ‑ješ dok. (co) pokrýt; odít, obléci; zakrýt, zahalit (srov. obkryti)

okrytě adv. okrytě jednati jednat skrytě, opatrně

okrývati, ‑aju, ‑áš ned. pokrývat, přikrývat

okřičenie, ‑ie n. osopení, nadávka; pobídka, výhrůžka

okřieti, ‑ěju, ‑ěješ dok. okřát, osvěžit se, občerstvit se, zotavit se

okřik m. křik, pokřik; pomluva; žaloba

okříkati, ‑aju, ‑áš ned. okřikovat; ‑ okříkati sě rozkřikovat se, osopovat se

okřiknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (na koho) rozkřiknout se

okřín m. mísa; psáti v starých kútiech i v okříniech psát černou křídou do komína

okřstiti; okřšlenie v. okrstiti; okrslenie

oktáv, oktáb, ochtáv, ochtáb m. oktáva, osmidenní slavení některých významných církevních. svátků;
osmý den po svátku

okuklený adj. zakuklený

okúňavý adj. otálející; slabý, mdlý

okúněti, ‑ěju, ‑ieš ned. okounět, zevlovat, lenošit; zdráhat se; být slabý, mdlý

okup m. koupě, koupení

okušenie, ‑ie n. (čeho) okoušení, ochutnávání; pociťování, prožívání; chuť (smysl); zkušenost

okutie, ‑ie n. okuje (šupiny odletující ze žhavého kovu při kování)

okvasiti, ‑šu, ‑síš dok. oslavit kvasem, hodováním

okvetnúti, ‑nu, ‑neš, okvísti, ‑ktvu, ‑ktveš dok. odkvést, přestat kvést

okydati, ‑aju, ‑áš dok. (koho čím) poházet blátem, pošpinit, pokálet

okydnúti ‑nu, ‑neš dok. (koho čím) ohodit blátem, pošpinit

olejovánie, ‑ie n. tzv. poslední pomazání (mazání umírajícího posvěceným olejem; círk.)

olejovati, ‑uju, ‑uješ ned. mazat olejem; dávat tzv. poslední pomazání

oleniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. zlenivět, zmalátnět (v. též obleniti)

oleviti v. obleviti

olišiti, ‑šu, ‑šíš dok. zbavit

olivetský, oliví, olivný, olivový, olivský adj. olivový: Olivetská hora

olivie, olivovie, ‑ie n. olivový porost, olívoví

olivišče, ‑ě n., olivnicě, ‑ě f. olivový sad

Olomúcěnín, Olomúčěnín, Olomúčen, Holomúčen (pl. ‑ěné, gen. ‑an) m. Olomoučan, obyvatel Olomouce

olóvce, ‑ě n. kousek olova, olůvko

olstiti, ‑šču, ‑stíš dok. oklamat

oltářnicě, ‑ě f. místo, kde je oltář (?), kaple, svatyně (?)

oltářník m. kněz ustanovený k oltáři

olúčiti, ‑ču, ‑číš dok. objasnit, vysvětlit

olysěti, ‑ěju, ‑ieš dok. olysat, stát se lysým (v. též oblysěti)

omácěti, ‑ěju, ‑ieš ned. omakávat, nahmatávat, hmatem hledat, hmatem nalézat

omáčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (co v čem, v co, z čeho) namáčet

omakánie, ‑ie n. ohmatání

omakati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat, nahmatat

omámenec, ‑ncě m. omámený, zaslepený člověk

omčený adj. chatrný, zchátralý; obnošený

omdlenie, ‑ie n. zemdlení, mdloba; ochablost

omdléti, ‑eju, ‑éš dok. omdlít; zemdlít, umdlet; ochabnout, pozbýt sil; klesnout na duchu, pozbýt
odvahy: omdlelo jest srdce naše; pozbýt intenzity

omdlévati, ‑aju, ‑áš ned. omdlívat; umdlívat, malátnět, pozbývat sil

omelí, omelia, omelie, ‑ie f. homilie, výklad Písma

omieždějúcí adj. zaklínající, zaříkávající

omiežděný adj. zmámený, očarovaný

omiežditi, ‑ždu, ‑ždíš dok. začarovat, očarovat, obloudit, okouzlit

omirál, oměrál, ‑a, ‑u m. kněžské svrchní bohoslužebné roucho

omklý adj. chatrný, zvetšelý; obnošený, uvláčený, utahaný

omladci, omladky, ‑óv pl. m. šestinedělí

omladicě; omladnicě, otmladnicě, ‑ě f. šestinedělka, žena po porodu, rodička

omladný adj.: omladná žena omladnice, šestinedělka

omlčěti, ‑ču, ‑číš dok. (co) zamlčet; smlčet, přejít mlčením (srov. obmlčěti)

omlknúti, ‑nu, ‑neš dok. zmlknout

omluv m. omluva, omlouvání, vymlouvání

omluva f. omluva, výmluva; vytáčka, záminka; odmluva, námitka; odpověď, vysvětlení; příležitost,
vhodná záminka; pomluva, osočení, nepravé nařčení; žaloba, soudní obvinění: Pilát vecě jim. Kakú
omluvu nesete proti člověku tomuto?

omlúvajúcí adj. pomlouvající, utrhající

omlúvanie, ‑ie n. omlouvání; výmluva, vytáčka; osočování, pomlouvání; právní odpor

omlúvati, ‑aju, ‑áš, omluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. (o čem, co) mluvit, vykládat; omlouvat,
ospravedlňovat, hájit, bránit, vymlouvat; vyčítat, předhazovat; (koho komu) hanět, tupit, osočovat,
pomlouvat; obviňovat, žalovat: omlúvachu jej (Ježíše) nejvyšší kněží na mnohém; ‑ omlúvati sě,
omluvovati sě omlouvat se, žádat za prominutí; (čeho) ospravedlňovat se; vymlouvat se, vytáčet se;
(na koho) osopovat se, obořovat se: omlúvají sě i hněvají na ty, ješto je treskcí ze zlého

omluvenie, ‑ie n. omlouvání, omluvení, výmluva (srov. obmluvenie)

omluviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho, co, v čem) omluvit, ospravedlnit, obhájit; (co) připomenout,
vyčíst, předhodit; (koho) pomluvit, osočit, obvinit: ten bieše omluven tím, jako by utratil sbožie
jeho; ‑ omluviti sě omluvit se, obhájit se, ospravedlnit se; vymluvit se na co, najít v něčem
výmluvu; s omluvou odmítnout

omluvný adj. pomlouvající, utrhačný; ochotný k hovoru, vlídný

omluvujúcí, ‑ieho zpodst. m. kdo pomlouvá, utrhač

omračenie, ‑ie n. zatemnění, setmění, soumrak

omračiti, ‑ču, ‑číš dok. způsobit tmu, rozprostřít mraky: poslal (Hospodin) temnosti i omračil;
(koho, co) zahalit temnotou, obklopt tmou; zdržet se někde do setmění, být zastižen soumrakem;
učinit zasmušilým, zachmuřit; omámit, zaslepit; omráčit: čtverú věcí omráčí hněv člověka i jeho
rozom; ‑ omračiti sě stát se tmavým, potemnět, setmít se, sešeřit se; ztratit světlost, pozbýt
intenzity; pozdržet se někde do tmy, opozdit se do noci: mnohémuť sě tak zračí, nejvicece, ktož sě
tam (v krčmě) omračí (srov. obmračiti)

omraz m. nachlazení, namrznutí; mráz, chlad (?)

omrknúti, ‑nu, ‑neš dok. zatmět se, pohasnout; být zastižen soumrakem; zdržet se do setmění

omrznúti, ‑nu, ‑neš dok. (komu) omrzet se, znechutit se; zprotivit se

omyl, ‑a, ‑u m. omyl, mýlení, klam; poklesek, chyba, nedopatření; blud, oblouzení, mámeni, přízrak:
viděl sem sen a z omyla nevědě, co sem viděl; pochybnost, nejistota, váhání, rozpakování: bez omyla
bez váhaní, nepochybně, určitě, jistě

omýlenie, ‑ie n. zmýlení, mýlka, omyl, nedopatření; nepravda, klamání, úskok; klamná představa,
přelud, oblouzení; pochybování, nejistota

omýliti, ‑ľu, ‑líš dok. zklamat, zmýlit, uvést v omyl, ošálit, oklamat; ‑ omýliti sě splést se,
zmýlit se; (čím) chybit se, minout se; (o co) zaměnit co s čím, splést se s čím

omylně adv. mylně, chybně, nesprávně, klamně

omylník m. podvodník, člověk vědomě klamající

omylnost, ‑i f. omyl, nesprávnost, nepravda; býti na omylnosti být na omylu; nepravdivost,
podvodnost, lest; nejistota

omylný adj. zavádějící v omyl, mylný, klamný, nepravdivý; neopodstatněný, lichý; neskutečný,
přízračný, netělesný: nenie (Kristus) omylné, ale pravé tělo

omyľujúcí adv. zavádějící v omyl, klamavý

omysl, ‑a, ‑u m. úmysl, záměr

omysl, ‑i f. důmysl, důvtip

omysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. (co) mínit co, zamyslit se nad něčím; (koho, co čím) nachystat komu co,
postarat se komu oč, opatřit komu co: nahého rúchem omysliti

omýtiti, ‑cu, ‑tíš dok. obrat, oloupit

on, též onen zájm. onen: sen i on, sen i onen ten i onen, jeden i druhý, oba: neb sen hi on byl
posošen k zlému; onen i onen, onen neb onen, ten neb onen ten i onen, ten nebo onen, různý,
některý, nějaký, leckterý; ani sen ani onen, ani onen ani onen ani jeden ani druhý; za onoho času,
v onom času (časi) za onoho času, tehdy, kdysi, když; v oněch dnech tehdy, kdysi, když; onu neděli
minulou neděli; ono leto minulý rok; onen den soudný den; právě on: neboť on jest ten, o němž jest
psáno; ve spojení a on který, jenž (srov. an)

onady, onudy adv. onudy; onde, tam; tudy i onady tudy i onudy, sem a tam; sde i onady zde i onde,
všude

onak adv. onakým, jiným způsobem, jinak: sic i onak tak i onak, tak i jinak, různě

onakový adj. onaký: takový(to) neb onakový takový nebo onaký, takový nebo jiný

onamo adv. onam, na ono místo; někam jinam; onamo ‑ onamo někam ‑někam jinam

onde adv. tam, na onom místě onde i onde tu a tam, občas; sde i onde, tu i onde, tuto i onde, onde
i onde zde i onde, tu i onde, na různýoh místech, porůznu; spoj. jak, poněvadž: až sě strach dívati
tomu, ondeť třieská jako z hromu

ondeno adv. onde, tamhle, tam někde; opodál

ondy adv. onehdy, nedávno; jednou; ondy i ondy tu a tam, občas

onečiščěti, ‑ěju, ‑ieš dok. znečistit se, stát se nečistým

onehdajší adj. který se stal onehdy; nedávný

oněměti, ‑ěju, ‑ieš dok. oněmět; zmlknout, odmlčet se; oněmit

onenno zájm. onen, tamten; nějaký jiný, leckdo; toto i onono to i ono, leccos, cokoli

onono část. to, ono: kteraký jest onono člověk, jenž po poli chodí

onseh, ‑a zájm. ten, koho míním, ty, on: řka: onseže, já tě křtím ve jmě Otce i Syna i svatého
Ducha

onudy v. onady

onž, onaž, onož zájm. jenž, který; onžť on pak, právě on

opačinný adj.: dříví opačinné silné kmeny, stromy

opáčiti, ‑ču, ‑číš dok. i ned. (koho, co) obrátit, převrátit; (co komu, čemu) vrátit, oplatit:
(Athéňané) krále s milostí přijemše, aby neopáčil jich hrdosti; opakovat, znovu povědět; učinit; ‑
opáčiti sě vzepřít se, čelit, postavit se proti čemu; opakovat se

opačitý adj. obrácený

opačkem, opáčkú adv. pozpátku, obráceně

opačovati, ‑uju, ‑uješ ned. opakovat; (co komu) předhazovat

opdenie, ‑ie n. pád, ponížení

opadnúti v. opásti

opak adv. obráceně, naopak; zpět, dozadu; na zádech

opakovánie, ‑ie n. opakování; vyčítání, pohanění, ponížení

opakovati, ‑uju, ‑uješ ned. opakovat; vytýkat, vyčítat; stěžovat si na co; ‑ opakovati sě (komu)
protivit se, zpěčovat se, stavět se na odpor

opálati, ‑aju, ‑áš ned. čistit obilí od plev, přetřásat

opálanie, ‑ie n. čištění vymláceného obilí

opáliti, ‑ľu, ‑liš dok. (co) opálit, ožehnout; spálit, kolem dokola vypálit; ‑ opáliti sě opálit
se, ohořet, opéci se; uhořet

opar m. vyrážka, opar; nadávka dávaná sedlákům

opařiti, ‑řu, ‑říš dok. opařit (?); ošidit: náš jeho (nuzného) král tak obdaří, jako lakomého psa
opaří

opásti, ‑padu, ‑eš, opadnúti, ‑nu, ‑neš dok. spadnout, skácet se; opadnout, klesnout; ochabnout,
zhubenět: opadly sú údy ote dny; (koho, čeho) odpadnout od koho, opustit koho

opastavati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. doptávat se, dotazovat se, vyzvídat, dopátrávat se; starat se,
opatrovat: tu sě ďietky naplakáchu, přietelé sě opastováchu

opatrník (trojslab.) m. opatrovník; ochránce

opatrnost (trojslab.), opatřnost, ‑i f. (koho) popatření, pohledění, pohled na koho; (čeho, k čemu)
starostlivost, pečlivost, péče, zřetel k čemu; bez opatrnosti bez ohledu; opatrnost, obezřetnost,
prozíravost, rozvážnost; užívalo se též v osloveních a titulech měšťanů

opatrný (trojslab.) (jm. tvar opatren) adj. viditelný, patrný, zřejmý; rozjímavý, hloubavý;
opatrný, obezřetný, pozorný, prozíravý, rozvážný, bedlivý; (čeho, čím) dbalý, starající se o co;
užívalo se též v osloveních a titulech měšťanů

opatrovánie, opatřovánie, ‑ie n. poznávání, uvažování, duchovní nazírání; (čeho) obstarávání,
starání se o něco; prohlédnutí, ohledání, vyšetření

opatrovati, opatřovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho; co) spatřovat, vidět; dívat se, hledět, prohlížet
si, pozorovat koho, co; opatrovat, chránit, pečovat, starat se o koho, co; opatřovat co komu,
starat se komu o co; přihlížet ke komu, čemu, dbát na koho, co, mít na zřeteli: to ďábel múdřě
opatruje, aby ten lid neviděl své nahoty ohavné; ‑ opatrovati sě, opatřovati sě pozorovat, zkoumat
se; (před kým, v čem) chránit se, stříci se, mít se na pozoru; rozhlížet se, dívat se kolem,
vyhlížet; přihlížet k čemu, mít co na zřeteli

opatřenie, ‑ie n. pohled, zrak, tvář; v opatření, přěd opatřením koho před zrakem, před tváří, v
očích koho, před kým; spatření, zhlédnutí; k uopatření k spatření; (koho, čeho) poznání,
prozkoumání; opatření; zabezpečení, zajištění, ochrana

opatřitel, ‑e m. kdo se dívá, pozorovatel, zkoumatel

opatřiti, ‑řu, ‑říš dok. spatřit, uvidět; nahlédnout, poznat, zjistit, uvědomit si: nebo opatřil si
poníženie mé, uzdravil si z nedostatkóv dušu mú; podívat se, prohlédnout si: opatřte lilium polské,
kterak roste; vyšetřit, prozkoumat, posoudit, rozvážit, uvážit; (koho, co, v čem) postarat se o
koho, co, zabezpečit, poskytnout péčí, ochranu: tož vám pravi i jinéj bratří, že vás buóh ve všem
opatří; (čím) opatřit koho čím, dát, zjednat komu co; opatřiti (svátostmi) koho zaopatřit koho,
udělit tzv. poslední pomazání; (co, o čem, komu) zaopatřit co, postarat se o něco; zařídit co,
učinit opatření stran čeho, být prozíravý, opatrný v čem; (co) potlačit co, zabránit, zamezit,
předejít čemu; ‑ opatřiti sě rozhlédnout se, podívat se kolem; (v čem) rozmyslet se, uvážit,
posoudit; (před kým, čím, aby ne) být opatrný, mít se na pozoru; zajistit se, zabezpečit se,
připravit se na co: na budúcie časy v tom se opatřiti

opatřujúcí adj. spatřující, vidoucí

opaženie, ‑ie n. obložení, vykládání, výzdoba na domě: opaženie neb zábradla těch domóv jsú osoby
věrných křesťanóv

opažiti, ‑žu, ‑žíš dok. obložit ozdobnými deskami

opěcovati, opěčovati, ‑uju, ‑uješ ned. opětovat, opakovat; (komu co) předhazovat, vytýkat

opěkniti, ‑ňu, ‑níš dok. učinit pěknějším, ozdobit, zpříjemnit

opěňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zbavovat pěny, odstraňovat pěnu

opeřenie, ‑ie n.: oblakové opeřenie blesk, úder blesku

opeřiti, ‑řu, ‑říš dok. (čím) pobít, pokrýt něčím; ochránit, zabezpečit

opes, opesa, ‑u m. předkožka, prepucium

opět, opěte, opěté, opětky, opiet, opít adv. opět, zase, znovu, podruhé, ještě jednou; také,
rovněž, podobně, právě tak; nato, pak, dále; nazpět, zpět, zpátky: musí sě vrátiti opět; opět vecě
odpověděl

opětovati, opitovati (?), ‑uju, ‑uješ ned. opakovat, připomínat; (komu) předhazovat, vytýkat

opětva f. zastření, zahalení, clona

opecěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vyčítat, vytýkat, předhazovat

opiet v. opět

opieti, ‑pnu, ‑eš dok. obepnout, obestřít, pokrýt kolem dokola; ‑ opeti sě obestřít se, zastřít se

opichati, ‑aju, ‑áš dok. otlouci (slupky obili ve stoupě)

opichlati, ‑aju, ‑áš dok. způsobit radost, potěšit

opilcový adj. z opilec: opilecký; neroď bývati na kvasiech opilcových opilců, zhýralců

opilec, ‑lcě m. opilec, pijan; opilec vína piják vína (v. též opivcě)

opilý adj. opilý, zpitý; opíjející se; opojný, působící opilost: (Jan Křtitel) vína i pitie oplého
nebude píti; zpodst. m. opilec

opínati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (čím) obepínat se, obklopovat se

opít v. opět

opitoměti, ‑ěju, ‑ieš dok. zkrotnout, ochočit se; (koho) zkrotit, ochočit

opitomiti, ‑m’u, ‑míš dok. zkrotit, ochočit

opitovati v. opětovati

opivcě, ‑ě m. opilec, pijan: opivcě vína piják vína (v. též opilec)

oplacenie, ‑ie n. odplata, odplacení, odměna nebo trest

oplacovati, ‑uju, ‑uješ ned. oplácet, odplácet, nahrazovat, vracet; ‑ oplacovati sě odplácet se,
odměňovat se; oplácet, nahrazovat

oplákati, ‑aju, ‑áš dok. opláchnout, oplachování očistit; ‑ oplákati sě (v čem) namočit se, smočit
se

oplakovánie, ‑ie n. oplakávávaní, želení čeho, lítost nad čím

oplakovati^1, ‑uju, ‑uješ ned. oplakávat

oplakovati^2, ‑uju, ‑uješ ned. oplachovat, omývat

oplaniti, ‑ňu; ‑níš dok. (koho čeho) zbavit, připravit o co; (čeho) osekat, obnažit; ‑ oplaniti sě
obnažit se, stát se holým: až sě jemu oplaní všechno břicho; zplanět, stát se planým, neúrodným.
šlechetný ščep bývá z pláni, když sě starý peň oplaní

oplata f. odplata, odměna nebo trest

oplatek, ‑tka, ‑tku m. oplatka f. hostie (círk.)

oplatitel, ‑e m. kdo dává odplatu, kdo odměňuje nebo trestá

oplatiti, ‑cu, ‑tíš dok. oplatit, nahradit, odměnit se; ‑ oplatiti sě (komu, čemu čím) odplatit se,
odvděčit se, odměnit se; pomstít se: král sě mu (vévodovi) brzo oplatí a rychle mu živótka zkrátí

oplazilý adj. nakloněný, nachýlený

oplaziti, ‑žu, ‑zíš dok. prolézt, s námahou projít

oplecek, opleček, ‑cka, ‑čka, ‑oku, ‑čku m. oplecka, oplečka (?) f., oplecie, oplečie, ‑ie n.
oplecko, rukávce, horní část spodního ženského obleku kryjící plece a prsa; šperk, ozdoba

opléti sě, ‑plevu, ‑eš sě dok. ubránit se; uhájit se

oplchlý adj. olysalý, oplešatělý, plešatý

oplchati, ‑aju, ‑áš dok. olysat, oplešatět

oplulý adj. oteklý, naběhlý, zduřelý; zbrocený, potřísněný

oplúti, ‑plovu, ‑eš dok. i ned. obtéci, obklopit, obtékat, obklopovat: kdež je (město) moře oplove

oplynúti, ‑nu; ‑neš dok. (v čem, čím) být zaplaven, zatopen: jakož všecka země vodú byla oplynula;
(v čem) utonout, utopit se; zaniknout, zajít, zmizet, ztratit se: zrado, vědě, ž’ nic nemineš,
všakž sama potom oplyneš; v hojnosti, v nadbytku se vyskytnout, rozmoci se

oplývanie, ‑ie n. záplava, zátopa, potopa; oplývání, hojnost

oplývati, ‑aju, ‑áš ned. (v čem) tonout, topit se, být zaplaven; (čím) mít, obsahovat v hojnosti, v
nadbytku; být, vyskýtat se v hojnosti, v nadbytku

oplzánie, ‑ie n. oplzlé, necudné chování

oplzati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. dopouštět se oplzlostí, chovat se necudně

oplzlost, ‑i f. oplzlost, necudnost; prostopášnost, rozpustilost, lehkovážnost

oplzstvie, ‑ie, oplzstvo n. oplzlost, nestydatost, necudnost, nestoudnost

opočený, opučiný, opučivý adj. kamenitý, skalnatý

opojiti, ‑ju, ‑jíš dok. opít; omámit, okouzlit, uchvátit; napojit; ‑ opojiti sě (čím) opít se;
opojit se, omámit se

opoka, opuka f. skála, kámen, balvan; opuka

opokový, opukový adj. kamenitý, skalnatý; skalní, ve skále

opolé, ‑é n. pláň, rovina

opoleti, ‑ľu, ‑líš dok. ohořet, opálit se

opolský adj. ležící v rovině

opomietati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, co) zamítat, zavrhovat

opona f. opona, závěs; ochrana, záštita; plátno, plachta: ta lodí má jednu oponu a kotvu; zeď,
stěna

opoplúti, ‑plovu, ‑eš dok. odběhnout

oporný adj. neústupný, nepoddajný; nízký, chudý, nuzný

opovážiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. (čeho) odvážit se, s odvahou něco podstoupit; dát v sázku, riskovat

opověd, ‑i f. ohlášení, oznámení: bez opovědi bez oznámení

opověděti, ‑viem, ‑vieš dok. prohlásit, oznámit; předem ohlásit, dát na vědomí; opověděti sě (komu,
čemu) ohlásit se, přihlásit se, vyrozumět koho

opoviedati, ‑ám, ‑áš ned. ohlašovat, oznamovat, vypovídat; ‑ opoviedati sě (k čemu) hlásit se,
přihlašovat se; hájit se, hlásit se o své právo

opovrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. (co, za sebe) přejít, pominout, nechat bez povšimnutí; (co) zavrhnout,
opovrhnout, pohrdnout něčím; ‑ opovrci sě (čeho, čemu) zavrhnout něco, opovrhnout, pohrdnout něčím

oprava f. oprava, obnovení; náprava, napravení, polepšení (mravní); péče, opatrování, ochrana,
záštita; vláda, správa, řízení: (Filipovi) třěba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu

oprávcě, ‑ě, opravec, ‑vcě m. správce, velitel: zlý oprávce toho města; ochránce, obránce;
napravovatel; rozhodčí

opravenie, ‑ie n. opravení; polepšení, náprava; řízení, vedení; uspořádání, řád

oprávěti^1, ‑ěju, ‑ieš ned. opravovat; spravovat, řídit, vést: ten, jenž koráb oprávie kormidelník

oprávěti^2, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho) pomlouvat

opravič, ‑ě m. správce, velitel

opravitel, ‑e m. obnovitel, zvelebitel; vládce

opraviti, ‑v’u, ‑víš dok. opravit, spravit; napravit, polepšit, očistit, uvést na správnou cestu;
ospravedlnit; dokázat, potvrdit pravdivost čeho; ustanovit, zřídit; ujmout se vlády, řízení; ujmout
se ochrany; ‑ opraviti sě nabýt znovu síly, sebrat se, zotavit se; ospravedlnit se

opravný adj. upevňující, chránící; správný

opravovánie, ‑ie n. řízení, spravování, vláda; ochrana, záštita; (čeho) udržování v dobrém stavu;
opravování, obnovování; napravování, polepšování (mravní)

opravovati, ‑uju, ‑uješ ned. řídit, spravovat, vládnout; hájit, ospravedlňovat; opravovat,
obnovovat; napravovat, zjednávat nápravu, očišťovat (mravně); udržovat v dobrém stavu, starat se
oč, pečovat oč; ‑ opravovati sě (po čem) řídit se něčím, brát se ve směru něčeho; (před čím)
chránit se; napravovat se, polepšovat se

opremovati, ‑uju, ‑uješ dok. olemovat; okrášlit, ozdobit

oprchnúti, ‑nu, ‑neš dok. opadnout, spadnout

oprnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (komu, čemu) opřít se, postavit se proti něčemu

opršalý adj. omoklý; zničený deštěm; zchatralý, ošumělý

opršěti, ‑ěju, ‑ieš dok. opadat, spadal; vyprchat, rozplynout se

oprzniti, ‑žňu, ‑zníš dok. umazat, zašpnit, poskvrnit; zhanobit; ‑ oprzniti sě poskvrnit se, utrpět
mravní úhonu

opřieci, ‑přahu, ‑přěžeš dok. napřáhnout, vztáhnout: meč svój opřáhl

opřiehati, ‑aju, ‑áš ned. napřahovat

opřieti, ‑pru, ‑přeš dok. (co) postavit, zahradit proti komu; ‑ opřieti sě opřít se, postavit se na
odpor, postavit se proti komu

opsěti, ‑ěju, ‑ieš dok. změnit se v psa; přijít vepsí, zchudnout

opsovati, ‑uju, ‑uješ ned. zepsouvat, hanět; mít v opovržení

opitati, ‑aju, ‑áš dok. doptat se, nalézt, vyhledat; získat, opatřit, zjednat; optati penieze
sehnat peníze; zeptat se, otázat se; ‑ opitati sě (k čemu) přihlásit se k něčemu, ohlásit svůj
nárok na něco; otázat se, zeptat se; (čeho) ohledat, vyšetřit co

opučiný, opučivý v. opočený

opučiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. puknout, rozskočit se

opuka; opukový v. opuka; opukový

opuštělý adj. zpustly, pustý

opustěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zpustnout, stát se pustým

opustilý adj. zpustlý, pustý; opuštěný; zběhlý

opustitel, ‑e m. zběh, dezertér

opustiti, ‑šču, ‑stíš dok. (co) zpustošit, zničit: vše země opustil, že nikomu neotpustil; (koho,
co) opustit, odejít; zanechat samotného, bez péče, ponechat, osudu; skoncovat, přestat a čím,
odvrátit se, upustit od koho, čeho, vzdát se, odříci se koho, čeho; (co od koho) zbavit koho čeho:
milosti své od nižádného on neopustí; vynechat, vypustit, neuvést, nezmínit se; zanedbat,
nepostarat se dostatečně oč; povolit, uvolnit; spustit: opustiti k šturmu, šturm zaútočit

opykati, ‑pyču, ‑češ dok. oplakat, oželet

orážejúcí adj. odrážející, zrcadlící

orhany, vorhany, varhany pl. m. i f. varhany

orlíčenec, ‑ncě m. mladý orel, orlí mládě

ornomancia, ‑ie f. věštění z vnitřností ptáků

orod‑ v. orud

ort m. drobný peníz, 15 grošů (?)

ortel, ‑u m. rozsudek, soudní nález; soudní jednání, řízení

orudie, orodie, ‑ie n. nástroj, nářadí; nádoba, nádobí různého druhu; výbava, vybavení, souprava
předmětů určených k jistému účelu; šperky; výzbroj; pyj

orudovati, orodovati, ‑uju, ‑uješ ned. orodovat, prosit; žalovat, mluvit proti někomu

orodovník, orodovník m. orodovník, přímluvce; mluvčí, prostředník, zástupce

orumpant m. náramek; šperk vůbec

oružie, ‑ie n. zbraň, válečná výzbroj; nářadí, náčiní, nádoba; činnost, úřad, funkce: neb jest to
oružie přes tvú práci a sílu

oř, voř, ‑ě m. kůň, oř

ořěší, ořěšný adj. ořechový

ořík m. koník

os^1, vos, ‑a, ‑u m. osina: jako osi na klasiech

os^1, ‑i f. osa u vozu, náprava; os obrátivá loukoť; souhvězdí Arktur, Vozataj

os^2, vos, ‑a, os^2, vos, ‑i (?) f. vosa

osa f. kůl, sloup: k osě hanebně vázali (Krista)

osada f. osada (pův. osídlení kolem kostela); farníci, obyvatelé osady; společenství lidí

osaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co, koho) osadit, zaujmout místo okolo čeho; vojensky obsadit, ovládnout
mocí; zaujmout pozemek, zboží: (hospodář) jinými kopáči svú vinnici osadí; zaujmout jako sídlo,
bydliště, osídlit; (Zikmund) chtě zemi cizozemci osaditi; osaditi úřad kým obsadit úřad; osaditi
stráž postavit stráž; osaditi dědičstvie převzít dědictví; ‑ osaditi sě usadit se, usídlit se (v.
též obsaditi)

osadný, ‑ého, osadní, ‑ieho zpodst. m. osadník m. osadník, farník

osáhati, ‑aju, ‑áš ned. obsahovat, zaujímat, zahrnovat (srov. obsáhati)

osáhnúti v. osieci

osahovati, ‑uju, ‑uješ ned. obsahovat; zahrnovat, pojímat, postihovat (smyslem, slovy); ovládat,
podrobovat; obklopovat, kolem objímat (srov. obsahovati)

osáknúti, ‑nu, ‑neš dok. osáknout, oschnout

osanna v. hosanna

osazenie, ‑ie n. (čeho) vojenské obsazení, zabrání; osazenie královstvie obsazeni královského
stolce, nastoleni krále; usazení se

osazený adj. obsazený, zabraný; posázený, pokrytý; osazený, osídlený (srov. obsazený)

osázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho) posazovat, usazovat; zajímat, uvězňovat; (koho kým) obklopovat; ‑
osázěti sě usazovat se, osidlovat se

osazovati, ‑uju, ‑uješ ned. osazovat, vojensky obsazovat; osídlovat; obkládat, obklopovat; ‑
osazovati sě usazovat se

osboženie, ‑ie n. obohacení; hojnost, bohatství

osbožněný, ozbožněný adj. oplývající, velmi mnohý; bohatý, hojný

osbožněti, ‑ěju, ‑ieš dok. nabýt hojnosti, získat zboží, statky

osdobiti, ozdobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. ozdobit, okrášlit

osdobný, ozdobný adj. ozdobný, okrasný, krásný; ozdobený, okrášlený

osědenie v. obsědenie

osědlé, ‑é n. stálé sídlo; pevný majetek

osědlý zpodst. m. usedlý člověk, usedlík; zajatec, člověk násilně někde usazený (srov. obsědený)

osědnúti v. osiesti

osep, ‑spa, ‑spu, osyp m. sypké plodiny, obilí; dávka obilí dávaná jako desátek nebo deputát

osepní, osepný adj.: plat osepný placení poplatku v zrní; osepní člověk mající povinnost dávat
osep; miera osepní vrchovatá

osidlánie, osidlenie ‑ie n. zapletení do osidel, do léček

osidlati, ‑aju, ‑áš, osídliti, ‑ľu, ‑líš dok. zaplést do osidel, zlákat; ovládnout, opanovat

osidlo, osídlo n. osidlo, smyčka; oprátka; nástraha, léčka; pl. tenata, past

osieci^1, ‑sěku, ‑sěčeš dok. osekat; zmrzačit

osieci^2, ‑sahu, ‑sěžeš, osáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co, koho) obsáhnout, zahrnout, pojmout do sebe;
postihnout (smyslem, rozumem); ovládnout, podmanit si, podrobit si; dosáhnout čeho, získat co,
obsadit co; obejmout, obklopit (v. též obsieci)

osiesti, ‑sadu, ‑sědeš, osědnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho) posadit se okolo něčeho; vojensky obsadit;
přivlastnit si něco (majetek, statek); zmocnit se čeho; usadit se, usídlit se (srov. obsieci)

osieti, ‑sěju, ‑eš dok. osít, zasít (v. též obsieti)

osiřiti, ‑řu, ‑říš dok. učinit osiřelým, sirým, opuštěným

oskřěknúti sě v. oškřěknúti sě

oskubati, osklubati, oškubati, ošklubati, oskúbsti, oskústi, ‑b’u, ‑beš dok. oškubat: ptáci nás
(sovy) ošklubí

oslabiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zeslábnout, povolit

oslava, oslavnost, ‑i f. sláva

oslávcě, ‑ě m. oslavovatel

oslaviti, ‑v’u, ‑víš dok. učinit slavným; ozdobit; převýšit; kostel oslaviti zasvětit

oslavně adv. slavně

oslediti, ‑z’u, ‑díš dok. shromáždit; vyslídit, vystopovat, najít po stopách

oslibovati v. osľubovati

oslička f. malá oslice

oslnúti, ‑nu, ‑neš dok. oslepnout; (o rozumu) zatemnit se, otupit se

oslňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (rozum) oslepovat, otupovat

oslový adj. oslí; oslová kůže pergamen; žernov oslový kámen užívaný k mleti obilí a poháněný chodem
osla

osľubovati, oslibovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho) slibem obalamutit, naslibovat komu

oslyšěti, ‑šu, ‑šíš ned. (koho) nevyslyšet koho, oslyšet; (co) odmítnout, odepřít

osmmezdcietma, osmmezcietma, osmmědcítma, osummecítma čísl. osmadvacet

osmmezcíetmý, osmmedcíetmý, osmecítmý, osmezcietmý, osmimezidcíetmý čísl. osmadvacátý

osmrkati, ‑aju, ‑áš dok. (co) očichat, ohledat

osnovánie, ‑ie n. osnování, vytváření osnovy v tkalcovství; léčky, pikle

osnovaný adj. protkávaný (?); upravený, připravený, okrášlený: jeden vuóz veziechu přebohatě
osnovaný, střiebrem, zlatem okovaný

osnovati, ‑uju, ‑uješ ned. osnovat, dávat osnovu na vratidlo; zařizovat, upravovat, strojit,
připravovat; dok. (co čím) položit základ něčeho: potom sě kněz koronova, tiem všicku svú čest
osnova

osoba^1 f. osoba, člověk; v svéj osobě vlastnie, svú osobú osobně; podoba, vnější vzhled;
jednotlivec jakožto nositel úřadu, povinnosti, práva, zamaěstnání; osobnost, bytost, vnitřní
podstata: všichni, i spasení i zatracení, vstanú, v těle s duší v své osobě sjednaném

osoba^2 f., osob, ‑a, ‑u m. (?) věc přináležející někomu; nebeská říše (nábož.): vy také k sobě
volá buóh do svéj věčnéj osoby (v. též osobie)

osobě adv. osobně, svou osobou; zvlášť

osobenie, ‑ie n. charakteristická vlastnost; přivlastnění, přisvojení; podrobení

osobie, ‑ie n. věci patřící někomu; příbytek, jmění (v. též osoba^2)

osobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (sobě) přivlastnit si, přisvojit si; mocensky připojit, podmanit: osoben
jest

osobně, osovně adv. jednotlivě, každý zvlášť, zejména, jmenovitě, osobně, svou osobou

osobní, osovní^1 adj. osobní; osobnie bitva souboj; zvláštní, samostatný

osobný adj. osamělý

osovní^2 adj. osní, jsoucí na ose: osovní skřipec

ospati, ‑sp’u, ‑spíš dok. ochabnout, umdlít

ospitál m. hostinec, dům pro pocestné; nemocnice; chudobinec (v. též špitál)

ospu, ‑eš v. osúti

ostalý adj. který zůstal, zůstalý; zanechaný, opuštěný; zůstávající, stalý, trvalý

ostánie, ‑ie n. zanechání, opuštění; zbytek, nedoplatek

ostaralý adj. zestárlý, zastaralý, starý

ostarati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zestárnout, zvetšet

ostarožný, ostaružní, ostaružný adj. obstarožný; odrostlejší, dospělý; rozvážný

ostatček, ‑tečka m. zbyteček, hrstka

ostateční, ostatečný adj. ostatní, zbylý

ostatek, ‑tka, ‑tku m. ostatek, zbytek; konec; pořád do ostatka po pořádku do konce; pl. drobky,
odpadky: naplnichu (učedlníci) dvanást košóv ostatkuóv; otrusky neb ostatky; ostatky, pozůstatky
svatých, relikvie; věci trvalé, nepomíjející, podstata, základ; ostatkem základem (v. též ostavek)

ostati, ‑stanu, ‑neš dok. (koho, čeho) odstoupit od koho, opustit, zanechat: ktož pro mě ostane
otce, mateře, domu, stokrát viece vezme; Syn buoží uzdravenie nemocných neostal nepřestal
uzdravovat; zůstat, zbýt; setrvat, vytrvat na místě; zůstat beze změny, potrvat, vydržet: siemě
jeho (Davida) na věky ostane; (na čem) přestat na čem, zůstat při čem, spokojit se s čím; stát se
kým: Vratislav po něm v Čechách kniežetem ostal

ostáti, ‑stoju, ‑íš dok. zůstat nezdolán, udržet se, obstát: žádný nebude moci vám ostáti žádný vám
neodolá, neubránit se; ostati na poli opanovat pole (bojiště), zvítězit, vyhrát bitvu; přemoci,
překonat, porazit; zůstat, setrvat, vytrvat (srov. obstáti)

ostatní adj. zbylý, zbývající; poslední

ostávajúcí adj. zůstávající, trvalý

ostávati^1, ‑aju, ‑áš ned. (koho, čeho) odstupovat, vzdalovat se od koho, od čeho, opouštět koho,
co: jižť mne všě radost ostává; zůstávat, pozůstávat, zbývat; známo jest, v čem ostávají slova
Kristova za vierú lidu v čem se rozcházejí s vírou; zůstávat beze změny, trvat

ostávati^2, ‑aju, ‑áš ned. (komu) vítězit nad kým, přemáhat koho

ostavek, ‑vka ‑vku m. ostatek, zbytek; pl, drobky, odpadky (v. též ostatek)

ostavený adj. nechaný, zanechaný; odstavený, který už není kojen

ostavěti, ‑ěju, ‑ieš dok. (co) obestavět, postavit něco okolo něčeho; ‑ ostavěti sě obestavět se,
obklopit se

ostaviti, ‑v’u, ‑víš dok. opustit, nechat, ponechat; když pohany rozrazichu, mnoho jich tu
ostavichu nechali na bojišti, pobili, zahubili; odstavit, oddělit, nechat stranou; přestat kojit;
zanechat, zůstavit: zlú pamět (Jidáš) ostavil; ostati sě upustit od čeho, zanechat čeho, zřící se:
u pekle potoneš, ač sě toho (kradení) neostavíš; zůstat při čem, dohodnout se na čem, smluvit se:
na tom se s ním ostaví, že mu šest ořóv připraví

ostavovati, ‑uju, ‑uješ ned. opouštět, zanechávat, zůstavovat, odkazovat: pokoj ostavuji vám; ‑
ostavovati sě (čeho) vyhýbat se čemu, varovat se čeho

osten, ‑tna, ‑tnu m. osten, špička; prut k pohánění dobytka; (ďábel) také ostnem svým, točíš ženú,
chtěl jej (Piláta) k tomu viece přinutiti

ostierati, ‑aju, ‑áš ned. obestírat, zakrývat; ‑ ostierati sě zastírat se, zatajovat se (srov.
obstierati)

ostnec, ‑tencě m. osten: ješto sem psal o ostenci svědomie; prachové pírko, peří

ostojcě ‑ě m. kdo zůstal, zbyl; kdo stojí při někom, záštita, ochrana; kdo obstál proti nepříteli,
přemožitel, vítěz

ostrabenie, ‑ie n. zesílení, posílení; zotavení, občerstvení

ostrabiti, ‑b’u, ‑bíš dok. posílit, zotavit

ostrádati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) postrádat; vyhnout se čemu

ostraha f. ostříhání, ochrana, stráž, střežení; ostražitost; bdělost

ostrahovánie, ‑ie n. střežení, stráž

ostrahovatel, ‑e m. strážný, ochraňovatel

ostruhovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co, koho) střežit, hlídat

ostrašiti, ‑šu, ‑šíš dok. postrašit

ostraženie, ‑ie n. hlídání; střežení; stráž

ostražiti, ‑žu, ‑žíš dok. ohlídat; opatřit stráží, ostřežit; ‑ ostražíti sě zajistit se stráží,
ochránit se

ostré, ‑ého zpodst. n. ostří; ostrá zbraň, sečná zbraň (?)

ostrev, ostrve (dvojslab.), ostrva (dvojslab.) f. ostrev (kmen stromu a pahýly větvi, který sloužil
jako primitivní žebřík k přelézání hradeb; odtud přišel i do erbů); osekaný kmen užívaný k
popravování

ostrhati, ‑aju, ‑éš dok. kolem dokola strhat, oloupat

ostroha f. ostruha

ostrost, ‑i f. ostrost, řezavost; prudkost, příkrost; prchlivost; hrubost, drsnost; přísnost;
bystrost, pronikavost

ostrota f. ostrost, hrubost, drsnost; ostrotú jěditi ztrpčovat; strohost, přísnost

ostrovid m. bazilišek, druh ještěra; rys

ostrovec, ‑vcě m. ostrůvek

ostrovový, ostrovský adj. ostrovní, ostrova: všelicí bydlitelé ostrovoví

ostrožník m. výrobce ostruh

ostružie, ‑ie n. trní, bodláčí

ostrva v. ostrev

ostrý adj. ostrý, nabroušený; bystrý, pronikavý; drsný, hrubý; krutý, nelítostný; nerovný,
hrbolatý, neschůdný; nesnadný, svízelný

ostřěhač, ‑ě m. pozorovatel; dohlížitel, opatrovník, strážce

ostřěhovati v. ostřiehati

ostřěný adj. pokrytý, prostřený, ustlaný

ostřěženie, ‑ie n. ochraňování, opatrování, péče; vystříhání, chránění, se čeho, varování

ostříci, ‑střihu, ‑střižeš dok. (koho, co) ostříhat; (co) stříháním oddělit, zkrátit

ostřieci, ‑střěhu, ‑střěžeš dok. (koho čeho, koho, co od čeho, čeho) ochránit koho, uchránit,
ušetřit koho, čeho; jehož buóh ostřež (rač ostřieci) nedej to bůh, nedopusť to bůh; (koho) varovat;
hlídat, dávat pozor na někoho, číhat; ostřieci sě (čeho, čemu, v čem, od čeho, z čeho, před čím)
ochránit se před něčím, uchránit se, vyhnout se něčemu

ostřiehajúcí adj. (čeho) zachovávající co, dbajíc čeho

ostřiehanie, ‑ie n. (čeho) hlídání, střežení, opatrování, ochrana; zachovávání, dbání čeho, řízení
se čím

ostřiehati, ‑aju, ‑áš, ostřěhovati, ‑uju; ‑uješ ned. střežit, hlídat, opatrovat, chránit;
pozorovat, sledovat, číhat na koho; zachovávat co, dbát čeho; ostřiehati tvrdé cěsty nevyhýbat se
utrpení, snášet utrpení ‑ ostřiehati sě dát si pozor, varovat se, vyhýbat se čemu, chránit se

ostřieti, ‑stru, ‑střeš dok. přikrýt kolem dokola, obestřít, obklopit; kolem dokola něco
rozprostřít, rozložit, rozestavit; ‑ ostřieti sě (čím, s čím) zastřít se, pokrýt se

ostřihovati, ‑uju, ‑uješ ned. odstřihovat, odřezávat; ostřihovat kolem dokola, ořezávat

ostříš, ostřieš, ostřiež, ‑ě m. ostřice, druh rákosí

ostřiti, ‑řu, ‑říš ned. ostřit, činit ostrým, pichlavým, brousit; zostřovat, zesilovat, činit
krutějším, přísnějším; zdokonalovat, cvičit; ‑ ostřiti sě (k čemu) bouřit se proti něčemu,
rozhořčovat se nad čím

ostřížek, ‑žka m. malý ostříž

ostřiženie, ‑ie n. zkrácení stříháním, zastižení, přistižení; tonzura

ostřižený adj. mající tonzuru

ostuditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho) učinit chladným, netečným; (komu co, čeho) učinit protivným,
zošklivit, vzbudit nechuť: tvoji hněvi nám neostudie pravdy; ‑ ostuditi sě (komu) zprotivit se,
zošklivit se, znechutit se: tak sě jim (Němcům) bydlo ostudilo; vzbudit bázeň před sebou; (čeho)
zastydět se něčeho

ostúpati, ‑aju, ‑áš ned. obcházet kolem, obkličovat

ostúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho) obstoupit, obklopit koho; vojensky obklíčit, oblehnout, sevřít (v.
též obstúpiti)

ostuzenie, ‑ie n. ošklivost, nelibost, hanba

ostuzovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. stávat se protivným, znechucovat se; činit se protivným,
neoblíbeným

ostýdati, ‑aju, ‑éš ned. (komu) stávat se protivným, znechucovat se; ‑ ostýdati sě (čeho) bát se
čeho; ostýchat se, stydět se čeho

ostyděti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. (koho) přestat se bát, přemoci báze; (čeho) přestat se stydět,
přemoci stud, pozbýt etud; zastydět se

ostydnúti, ‑nu, ‑neš dok. (komu) zprotivit se, znechutit se: poddals sě na vojenské bydlo, chovaj
sě, by‑ť neostydlo

osud, ‑a m. osud, prozřetelnost (nábož.); po osudu řízením osudu: když sem (Kateřina,) byla po
uosudu vzrostla v pohanském bludu; pl. osudové budoucí osudy, budoucnost; nádoba, zvl. obětní;
pokuta, peněžitý trest

osudek, ‑dka m. odsouzení, rozsudek, ortel

osudíce, ‑ě, osudíčko n. nádobka, nádoba malých rozměrů

osudie, ‑ie n. nádoba (sud, džbán, konvice ap.); nářadí, náčiní; osudie zvolené bytost vyvolená
bohem (nábož.)

osúditi, ‑z’u, ‑díš dok. odsoudit, vynést rozsudek; (co) přisoudit

osudný adj.: osudný den soudný den, den posledního soudu (nábož.)

osuhle adv. příkře, drsně, nepřívětivě

osummecítma v. osmmezdcietma

osunúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (na koho) obořit se, hněvivě se osopit

osupilý adj. nasupený, zachmuřený, rozezlený

osupiti, ‑p’u, ‑píš dok. osopit se; (co) nasupit, zachmuřit: osupiv oči, poče vlk blésti; ‑ osupiti
sě nasupit se, naježit se; (nač, na koho) rozezlít se, rozhněvat se, dopálit se

osúti, ‑spu, ‑eš dok. (co čím) obsypat, obklopit; hustě posypat, zasypat; pokrýt, obalit; (koho
čím) zahrnout, hojně obdařit; ‑ osúti sě (vókol čeho, na koho) sesypat se, shluknout se: pro to
řečenie sě naň osuchu; sesypat se, opadat; (o vrchovatě nasypané míře) přesypat se; (čím) osypat
se, pokrýt se (vyrážkou, strupy ap.): osul sem sě po všem těle (srov. obsúti)

osutý adj. obsypaný, obalený; osypaný (vyrážkou); vrchovatě nasypaný, vrchovatý; obklopený,
obstoupený

osúzenie, ‑ie n. co je usouzeno, přisouzení; ustanovení, určení, předurčení

osvadnúti, ‑nu, ‑neš dok. ovadnout

osvěcenie, ‑ie n. posvěcení

osvěcovati, ‑uju, ‑uješ ned. posvěcovat

osvědčiti, ‑ču, ‑číš dok. potvrdit, utvrdit, dokázat, dosvědčit; ohlásit, prohlásit

osvědčovati, ‑uju, ‑uješ ned. dosvědčovat; prohlašovat

osvěta f. světlo, lesk, světlost, jasnost; sláva, chlouba

osvětiti, ‑cu, ‑tíš dok. učinit posvátným, svatým; posvětit; stát se svatým

osvětnúti, 3. sg.‑ne dok. rozednít se

osviecený adj. rozsvícený

osvietiti, ‑cu, ‑tíš dok. osvítit; rozsvítit, zapálit

osyp v. osep

osypánie, ‑ie n. nasypání mohyly, pohřbení; úmrtí, zesnutí

osypati, ‑p’u, ‑peš dok. (koho čím) obsypat, zasypat; (koho) obstoupit, obklopit, shluknout se
kolem: a když jeho osypachu, všickni okolo něho vstáchu; osypati sě osypat se, pokrýt se vyrážkou;
obklopit se

osýpati, ‑aju, ‑áš ned. (co čím) obsypávat, zasypávat; ‑ osýpati sě přesýpat se (o vrchovaté míře)

ošáliti v. ošieliti

oščeniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. vrhnout štěňata, mláďata

oščep, oščiep m. oštěp, kopí

oščěpový adj. z oščěp, oščiep: vztahující se k oštěpu, způsobený oštěpem, kopím: uzřě u ní oštěpovú
ránu

ošedivěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zešedivět

ošemet, ošemetnost, ‑i f. ošemetnost, faleš, licoměrnost, klam, lest

ošieliti, ošáliti, ‑ľu, ‑líš dok. omámit, okouzlit

ošiti, ‑šiju, ‑eš dok. (koho več) obšít čím, zašít do čeho; ošiti lícě zpolíčkovat, zpohlavkovat

ošitka f. ošatka, košíček

ošitý adj. obšitý, sešitý po krajích

ošívaný adj. (čím) obšívaný, pošívaný; ozdobený nášivky, premovaný

oškapělý adj. ošumělý (o šatech); ovšednělý; nepěkný, omšelý; zmalátnělý, utahaný

oškeřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. ošklíbnout se, zašklebit se, vycenit zuby

ošklebiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. (na koho) ošklíbnout se, zašklebit se; vycenit zuby

oškubati, ošklubati v. oskubati

oškludlý, oškudlý adj. opuštěný, ponechaný zkáze

oškludnúti, ‑nu, ‑neš dok. opustit, ponechat zkáze bez pomoci; být postižen nějakým nedostatkem;
zhubenět, vyhladovět

oškludnutie, ‑ie n. opuštění

oškrábati, ‑b’u, ‑beš dok. (koho) ošidit, napálit (při prodeji ap.)

oškrd, ‑a m. oškrd (železný nástroj k hrubému opracování tvrdého materiálu, zvl. kamene)

oškřěknúti sě, oskřěknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. osopit se, rozkřiknout se

ošlechcovati, ošlechtovati, ‑uju, ‑uješ ned. zušlechťovat; činit šlechticem, pánem

ošlechtiti, ‑cu, ‑tíš dok. zušlechtit, okrášlit, ozdobit; učinit šlechticem

ošmakati, ošmatati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat, hmatáním vyzkoušet

ošraňkovati, ‑uju, ‑uješ dok. ohradit

ot, ote předl. (s gen.) od: tu stranu ot slunce vzchoda; zbiti jsú od Řekuov; klénoty od zlata a od
střiebra; ot polu napolo: mnohé od polu živá s secou nepřátelé odnesli; ot pomyšlenie nad
pomyšlení; o: ot tebe o tobě; ot Babylonské věže o babylonské věži

otáhlý adj. obtažený, přilehlý, těsný: suknice otáhlá málo zadku kryje

otarasiti sě, ‑šu, ‑síš sě dok. (před kým) ohradit se, vystavět přehradu mezi sebou a někým

otaviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. zotavit se, vzmoci se, okřát

otavovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zotavovat se, vzmáhat se, okřívat; znovu se objevovat, opět
narůstat

otaz m. dotaz, zeptání; dotazem získané schválení, svolení, souhlas

otázalivý, otázlivý, otazatedlný (pětislab.) adj. hodný otázání, rozvážení

otázati, ‑tiežu, ‑eš dok. otázat se, zeplat se

otazovati, ‑uju, ‑uješ ned. tázat se, dotazovat se

otběhnúti, ‑nu, ‑neš, otběžěti, ‑žu, ‑žíš dok. (koho) odběhnout, utéci; opustit, zanechat; jakž
(dívky) vy uzřěchu, mne tak svázané odběžěchu; zběhnout

otberu v. otebrati

otběžné, ‑ého zpodst. n. majetek nezákoně opuštěný majitelem, a tudíž propadlý

otbierati, ‑aju, ‑áš ned. (co) vybírat, sbírat

otbíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho ot sebe) odbíjet, odrážet; vracet rány, splácet ranami, postavit se
čemu

otbiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. (koho, co odkud) odbít, odrazit; vzepřít se, postavit se na odpor; kóže
odbiti stáhnout kůži; ‑ otbiti sě bojem se uvolnit, bitvou se zbavit

otbojovati, ‑uju, ‑uješ ned. klást odpor, protivit se, vzdorovat; činit odboj, vzpouru, rebelovat

otbyti, ‑budu, ‑eš dok. (ot koho) stát se dalekým, vzdálit se, odstoupit; zůstat, setrvat, vytrvat;
(čeho, čím) zbavit se, zprostit se čeho, odstranit od sebe něco; (koho) odbýt, zbavit se někoho
obtížného; (čeho, co) odbavit, vyřídit, provést; (koho) propustit, umožnit odejíti komu: mne (svého
vychovatele), králevici, odbuď, ať dá král miesto mne jiného; splatit, dát komu, co mu náleží;
odškodnit koho zač, nahradit komu co

otbytie, ‑ie n. (koho, čeho) odstranění, zbavení se, vyhnání; odbytí; vyplacení (náležitého podílu,
věna ap.); odstoupení

otbývati, ‑aju, ‑áš ned. (odkud) odstupovat, mizet; (koho, co) odbývat, zbavovat se něčeho
obtížného, zhošťovat se nějaké povinnosti; (čeho, co) odbavovat, vyřizovat, konat svou práci; (co)
splácet, vyplácet nějakou povinnou dávku

otcad v. otsad

otcězabitel, ‑e m. otcovrah

otcovský, otcový adj. otcovský, otcův

otcovstvo n. pokolení z jednoho otce, rod, rodina; původ, zdroj

otčík, oččík m. otec, tatínek

otčiněnie, ‑ie n. náhrada, odčinění

otčiniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co komu) odplatit, nahradit, odškodnit; (komu zač) splatit, odměnit se

otčísti, otečtu, ‑eš dok. odpočítat, spočítat; (čeho) přečíst co

otčítati, ‑aju, ‑áš dok. dočíst; ned. odpočítávat

otdanie, ‑ie n. (za koho, s kým) provdání, oddavky, sňatek s kým

otdati, ‑ám, ‑áš dok. (co komu, nač) odevzdat, dát, věnovat: otdati svú vóli nač, aby vynaložit
úsilí zaměřit se nač; (koho kam) poslat; (komu nač, več) odevzdat, vydat (k potrestání); (komu co,
čím) odplatit, nahradit, odplatit se čím; zasvětit, obětovat; (koho, co čemu, k čemu) určit,
ustanovit; oddat, zasnoubit; ‑ otdati sě (nač, več, k čemu) oddat se, věnovat se čemu, dát se do
čeho: (sv. Prokop) sě na modlitvu otda; otdati sě na běh dát se na útěk; podstoupit co, vzít na
sebe; oddat se něčemu zavrženíhodnému, propadnout čemu; (na koho, k komu, nač) obořit se, vrhnout
se na koho, dát se do koho; (kam) vydat se, vypravit se; oddat se, zasnoubit se

otdatvy, ‑tev pl. f. oddavky, svatba

otdávanie, ‑ie n. odevzdání, vydávání; (s kým) svatba, zásnuby, oddávání

otdávati, ‑aju, ‑áš ned. (co komu) odevzdávat, dávat; (koho komu) vydávat, dávat na pospas; (koho s
kým) oddávat, provdávat, ženit; ‑ otdávati sě (k čemu) oddávat se čemu, dávat se nač; (s kým)
oddávat se, zasnubovat se, uzavírat sňatek

otdělenec, ‑ncě m. oddělený člověk, rozkolník, odpadlík

otděliti, ‑ľu, ‑líš dok. oddělit; obdařit podílem, údělem; (koho od koho, čeho) odloučit,
rozloučit; odvrátit, vzdálit, distancovat; (co k čemu) vymezit, vyhradit, určit, dát k dispozici;
dát komu náležitý podíl; ‑ otděliti sě oddělit se, být vyjmut; (od koho) odloučit se, odpojit se,
odvrátit se od koho

otdešenie, ‑ie n. oddechnutí, oddech, odpočinutí

otdiel m. díl, podíl; úděl

otdojiti, ‑ju, ‑jíš dok. odkojit

otdrebentovati, ‑uju, ‑uješ dok. odbrebentit

otduch, otdych, ‑a m. oddech, odpočinutí, klid

ote v. ot

otebrati, otberu, ‑béřeš dok. odebrat, odnít; ‑ otebrati sě odebrat se, vypravit se

otec, otcě m. otec; otec čelední, čeledinný, domovitý hospodář; otec sirotčí, poručný poručník; pl.
předkové; světí Otci církevní otcové; bůh: Otec nebeský; (čeho) původce, strůjce, ten, od koho něco
pochází; zakladatel rodu; praotec; první otec Adam

otéci, ‑teku, ‑tečeš dok. obklíčit, obehnat: zástupy svými (Řekové) Trojánské se všech stran ovekú;
otéci, opuchnout, nápuchnout (srov. obtéci)

otehnúti, ‑nu, ‑neš dok. (čeho) ohnout, zahnout, zkřivit co

otejdenie, ‑ie n. odchod, odejíti

otejíti; otejmu v. otjíti; otieti

oteklý adj.: město vodami oteklé obtékané, chráněné vodami, vodní město; oteklý, naběhlý, opuchlý

otektvu, ‑eš v. otkvísti

otelknúti, otleknúti, ‑nu, ‑neš dok. vzlyknout, vzlyknutím si ulevit

otem, ‑ši v. otieti

otemknúti, otmeknúti, otmeknu, ‑neš dok. odemknout, zpřístupnit, učinit přístupným

otemněti, ‑ěju, ‑ieš, otemniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. zatmít se, pozbýt světla; vyhasnout (o zraku);
stát se necitlivým (v. též obtemněti, obtemniti)

otepřenie, ‑ie n. popření, zapření: k otepření k zapření, k odvolání; odřeknutí se čeho

otepřieti, ‑pru, ‑přeš dok. (proti komu, komu v čem; čemu) postavit se na odpor, vzepřít se;
odolat, ubránit se; (komu čeho, čemu) odepřít co, odmítnout co; popřít, odmítnout nějaké tvrzení; ‑
otepřieti sě (komu, čemu) opřít se komu, čemu, vzepřít se, postavit se na odpor; (koho, čeho)
odříci se, zříci se

oteřku sě, ‑řčeš sě v. otřéci sě

otestáti sě, otstáti sě, ‑stanu, ‑neš sě dok. být odčiněn, dojít zadostiučinění

otetnu v. ottieti

otevřitě adv. otevřeně, jasně

otezvati, otzovu, ‑zóveš dok. (koho) povolat zpět, odvolat; (co) zrušit; (koho) pozvat na oplátku:
když činíš oběd, nezov svých přátel, neboť; by snad tě otezvali

othádanie, ‑ie n. odhad, ocenění

othádati, ‑aju, ‑áš dok. odhadnout

othaněti, ‑ěju, ‑ieš dok. odpovědět haněním, pohanit na oplátku

othněvati, ‑aju, ‑áš dok. hněvem odpudit; ‑ othněvati sě přestat se hněvat

othoniti, ‑ňu, ‑níš ned. odhánět

othonný adj.: kniežky othonné zapuzovací, vypovídací list

othraditi, ‑z’u, ‑díš dok. otevřít, uvolnit

othroziti, ‑žu, ‑zíš dok. odstrašit; ‑ othroziti sě vysvobodit se hrožením

othrýzati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, co) odpuzovat, zapuzovat; ‑ othrýzati sě (komu) vzpírat se, klást
odpor

otchoditi, ‑z’u, ‑díš ned. odcházet: řeč se mluví a čas odchodí

otchodné, ‑ého zpodst. n. plat na odchodnou

otchodúcí, otchozúcí adj. odcházející

otchopiti, ‑p’u, ‑píš dok. uchopit, pojmout

otchovati, ‑aju, ‑áš dok. odchovat, vychovat, vyživit

otchrkovati, ‑aju, ‑áš ned. odchrchlávat

otchýliti, ‑ľu, ‑líš dok. odchýlit stranou, obrátit; odvrátit; (co od koho) zachránit koho před
čím: otchyl ote mne (bože) rány tvé; co komu; (co) odmítnout

otchylovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co; koho od čeho) odvracet; odchylovat stranou; odvádět; odnímat

otieti, otmu, ‑eš (přech. min. otem; otemši), otjieti, otnieti; otejmu; ‑eš (přech. min. otjem,
otjemši) dok. (komu co) odnít, připravit koho oč: mú mi zemi otjali bez práva; odstranit, vzdálit;
(koho; co od čeho, koho) zbavit, zprostit; vysvobodit; (co) popřít, vyloučit; ‑ otieti sě, otjietí
sě (čemu) vzepřít se, postavit se na odpor; zbavit se čeho; vyprostit se z čeho

otiežiti, ‑žu, ‑žíš dok. učinit těžkým, těžším, přitížit; (na koho) těžce dolehnout (v. též
obtiešiti)

otiežu ‑žeš v.otázati

otišiti, ‑šu, ‑šíš dok. umírnit, utišit

otjatý adj. zbavený; nepříčetný, zbavený smyslů; (čemu) zaujatý čím

otjěti, ‑jědu, ‑eš dok. odjet

otjětie^1, ‑ie n. odjezd, odjetí

otjětie^2, ‑ie n. odnětí, zbavení

otjětina f. ohavnost

otjiedati sě, ‑aju ‑áš ned. odtahovat se, protivit se

otjiedavý adj. neochotný

otjiesti; ‑jiem, ‑jieš dok. pojíst, dojíst

otjieti v. otieti

otjímati, ‑aju, ‑áš ned. odnímat; otjímati bojě činiti přítrž bojům, zamezovat boje; (komu co)
odpírat, zdržovat koho od čeho; (koho, co) popírat; vylučovat otjímati sě zdráhat se, odparovat;
(komu, čemu) vzdalovat se, unikat

otjíti, otejíti, otejdu; ‑eš dok. odejít, vzdálit se; (koho; čeho) opustit, zanechat co; odejít ze
služby; (od koho) odvrátit se, odpadnout; otjíti v radu, radě čí, s kým spolčit se s kým; zemřít;
pominout, uplynout: dnové moji jako stien otešli; (od koho, čeho) oddělit se, vyjít

otjitie, ‑ie n. odchod, vzdálení se; (čeho) pozbytí; ztráta; uplynutí, pominutí

otkad, otkavadž, otšovadž (to), otkud, otkudž adv. odkud

otkázanie, ‑ie n. odkaz

otkodlúčiti, ‑ču; ‑číš dok. (co od čeho) odloučit

otkrmenie, ‑ie n. odstavení; ukončení kojení

otkrmiti, ‑m’u ‑míš dok. odstavit, přestat kojit

otkročiti, ‑ču, ‑číš dok. (od čeho) odstoupit, odklonit se

otkřiknuti, ‑nu, ‑neš dok. křiknout, jako odpověď, ozvat se vzájemným křiknutím; (koho) křikem
zahnat

otkud(ž) v. otkad

otkúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. odkoupit, koupit nazpět; ‑ otkúpiti sě vykoupit se, zprostit se,
osvobodit se

otkusiti, ‑šu, ‑síš dok. (čeho, co) okusit, ochutnat

otkvísti, otektvu, ‑eš dok. odkvést; vykvést, rozkvést

otláti, ‑laju, ‑eš dok. odpovědět na lání láním; láním odplatit

otlávati, ‑aju, ‑áš ned. odpovídat na lání láním; ‑ otlávati sě odplácet láním

otléci, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš, otlehnúti, ‑nu, ‑neš dok. (od koho) odlehnout, lehnout si od koho;
(od čeho) odtáhnout (o vojsku), vzdálit se

otleknúti v. otelknúti

otlíčiti, ‑ču, ‑číš dok. (čeho) odčinit, nahradit co

otloženie, ‑ie n. odklad, odložení; zadostiučinění, náhrada

otložiti, ‑žu, ‑žíš dok. (co) odložit, dát stranou; odsunout, odvalit: taký velký kámen odložiti
aneb odvaliti; odsunout na pozdější dobu; složit, vložit; (co na koho) ustanovit, určit komu; (co
komu) nahradit, odčinit; vyplatit, dát peníze nač

otlúci, ‑tlaku, ‑tlučeš dok. roztlouci; ztlouci

otlúčenec, ‑ncě m. oddělenec; farizeus; propuštěnec, člověk zproštěný vojenské služby

otlúčenie, ‑ie n. odloučení, oddělení, vzdálení

otlúčený adj. odloučený, oddělený; (čeho, od čeho) vzdálený, zbavený; vyloučený, vyobcovaný

otlúčéti, ‑ěju, ‑ieš ned. odlučovat, oddělovat; odmítat, zavrhovat; ‑ otlúčěti sě odlučovat se,
oddělovat se

otlúčiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho co, komu, od koho, čeho) odloučit, odstranit; zbavit, odejmout;
vyloučit; udělit, přidělit; ‑ otlúčiti sě (koho, čeho, od koho, od čeho) odloučit se, oddělit se;
vzdát se, zříci se

otlučovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co čeho, od koho, od čeho) odlučovat, oddělovat; zbavovat,
odnímat komu co; (koho, co) zamítat, zavrhovat; ‑ otlučovati sě odlučovat se, oddělovat se

otlústný adj. obtloustlý, zavalitý (v. též obtlústný)

otlykati, ‑aju, ‑áš ned. vzlykat, štkát

otměkčiti, ‑ču, ‑číš dok. obměkčit

otmeknúti v. otemknúti

otměna f. odměna, odplata; náhrada, nahrazení; výměna, směna

otměniti, ‑ňu, ‑níš dok. (komu čím) odplatit, odměnit se; vyměnit, zaměnit, směnit; vyplatit,
splatit; ‑ otměniti sě (čím) odměnit se, odplatit se; vyplatit se, vykoupit se

otměnně adv. vzájemně, navzájem

otměnný adj. vzájemný, oboustranný

otměra f. míra, výměra, odmírka; odplata

otmetati, ‑cu, ‑ceš dok. (co) odvrhnout co, odříci se čeho

otmilovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho) oplatit lásku, splatit láskou komu

otmiti sě, otmieti sě, 3. sg. ‑í sě dok. zatmět se, zahalit se tmou; být zastižen tmou

otmlad, otmladek, ‑dka, ‑dku m. větvička, ratolest

otmladiti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. omladit se, omládnout, stát se mladým

otmladnicě v. omladicě

otmlúvati, ‑aju, ‑áš, otmluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. odpovídat, dávat odpověď; (komu čeho, proti
čemu) odporovat, odpírat; (čeho) popírat; (komu co) vymlouvat, vyvracet; ‑ otmlúvati sě,
otmluvovati sě (komu od čeho) odrazovat, odvracet koho od čeho

otmluvenie, ‑ie n. odporování, odpírání

otmluviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho od koho) mluvením vzdálit, odvrátit, odcizit; (co) domluvit,
doříci, ukončit řeč; odepřít, postavit se na odpor; (co, čeho) vymluvit, vyvrátit; ‑ otmluviti sě
(komu, čemu čeho) vymluvit se, výmluvou se ubránit; omluvit se, požádat za prominutí

otmluvujúcí, ‑ieho zpodst. m. pomlouvač, utrhač

otmrt, otúmrl, otúmrt, ‑i f. odúmrť (majetek zanechaný zemřelou osobou, který připadal králi,
státu, feudálnímu pánovi)

otmu, ‑eš v. otieti

otmyti, ‑myju, ‑eš dok. smýt, mytím odstranit

otňadž(to), otňavadž, otněvadž adv. odkud; (o čase) nato, potom; (o příčině) proč, z které příčiny;
tiem ‑ odňadžto tím ‑ čím

otnieti v. otieti

otnositi^1, ‑šu, ‑síš dok. odnést, posbírat

otnositi^2, ‑šu, ‑síš, otnošovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) odnímat, brát; rušit, mařit, činit konec,
činit přítrž čemu; (koho, co) udržovat v napětí: dokovad duši naši otnošiješ?

otočený adj. obklopený (v. též obtočený)

otočiti, ‑ču, ‑číš dok. (co čím) obehnat, obklopit, opevnit; (koho) ovinout, obklíčit; ‑ otočiti sě
(okolo čeho) otočit se, ovinout se; (čím) obklopit se, ohradit se (srov. obtočiti)

otočitý adj. otočený, ovinutý

otočovati, ‑uju, ‑uješ ned. otáčet, ovinovat (srov. obtočovati)

otonad, otonavad, otonovad, otonud, otonudno adv. tamodtud

otpadati, ‑aju, ‑áš, otpadovati, ‑uju, ‑uješ ned. (od čeho) odpadat, oddělovat se; odstupovat,
odvracet se; (čeho) upouštět od čeho, zanechávat co

otpásti, ‑padu, ‑eš, otpadnúti, ‑nu, ‑neš dok. (od čeho) odpadnout, oddělit se; (od koho, čeho)
odstoupit, odvrátit se; (koho, od čeho) upustit, zanechat; padnout, pominout, zahynout

otpěra f. odpor, odporování (zvl. v disputaci); nezdolnost, zatvrzelost

otpierati, ‑aju, ‑áš ned. (komu, čemu, proti čemu, čeho) odporovat, protivit se; vznášet námitky;
odmítat, popírat; (komu, čemu) bránit se; ‑ otpierati sě (komu, čemu) odporovat, stavět se na odpor

otpis, ‑a, ‑u m. otpisovánie, ‑ie n. písemná odpověď

otpisovati, ‑uju, ‑uješ ned. odpisovat, písemně odpovídat: tuto král Alexander odpisuje list
Dariovi

otplacovati, ‑uju, ‑uješ ned. odplácet, oplácet, splácet

otplátcě, ‑ě m. odplatitel

otplativý adj. který odplácí, odplácející

otplátka f. odplata, odměna

otplaviti, ‑v’u, ‑víš dok. odrazit, vzdálit se od břehu; vyplout; odplout

otplúti, ‑plovu, ‑plóveš dok. ujet, urazit vzdálenost

otpočinovati, ‑uju, ‑uješ ned. (od čeho) oddávat se odpočinku, odpočívat

otpočinúti, ‑nu, ‑neš dok. odpočinout si, ulehnout, uložit se; (komu) dát, popřát odpočinek komu;
setrvat, zůstat, spočinout; (od čeho) ustat, přestat

otpočinutie, ‑ie n. odpočinutí, odpočinek, klid; přerušení, přestávka: tam (v pekle) jest muka bez
přestánie, v niež odpočinutie nenie; vykoupení

otpočívadlko (pětislab.) n. pokoj, komnata

otpočívadlo n. příbytek, útulek; lože, lůžko, lehátko

otpočívajúcí, ‑ieho zpodst. m. zemřelý, zesnulý

otpočívanie, ‑ie n. odpočinek, klid; přebývání, pobyt; spočívání; spása, věčná blaženost

otpočívati, ‑aju, ‑áš ned. (od čeho) odpočívat, oddávat se klidu; dlít, ležet, sedět (zvl. při
jídle); spočívat, přebývat; být pohřben, pochován

otpól, otpolu, otpoly adv. napolo, zpola, z polovice, napolovic (v. též pól)

otpor m. odpor, odporování, námitka; otpor činiti, otpor(y) položiti, vložiti na co vznést námitku,
odepřít; otpor(em) vésti proti komu, čemu vznášet námitky, odporovat, protivit se; beze všech
otporóv bezesporu, nesporně; neshoda, nesrovnalost, rozpor, opak, protiklad: (Hus) pravil, že pro
lidi, kteréž jest učil, nechce na otpor tomu přísahati; na otpor naopak, opačně (v. též otpora)

otpora f. odpor, odporování, námitky: držeti, činiti otporu, otpory oč, čemu odporovat čemu,
vznášet námitky proti čemu; dáti otporu komu vznést námitky, postavit se na odpor; otpory klásti
vznášet námitky, odporovat; rozpor, nesrovnalost (v. též otpor)

otporně adv. opačně, naopak, zcela odlišně; (čemu) opačně než; otporně učiiniti vzepřít se,
postavit se na odpor; záporně, odmítavě

otporník, otpórcě, ‑ě m. odpůrce, protivník

otpornost, ‑i f. odpor, protivení se; beze všie otpornosti nesporně, bezesporu; rozpor,
nesrovnalost; opak, protiklad; nesnáz, překážka, protivenství

otporný adj. opačný; protivný; opačného směru: ráčil přikázati větróm, aby přestali od vienie
odporného; odporující; protivící se, nepřátelský; strana otporná odpůrci, protivnicí: beze všeho
otporného otmluvenie bezesporu, nesporně; (komu, čemu, k čemu) býti otporen, otporný odporovat,
protivit se, stavět se proti; protichůdný, protikladný: kacieřství jest učení bludné, svatému Písmu
odporné; otporné věci nesnáze, překážky, potíže; odporný, ošklivý; zpodst. m. odbojný, vzpurný,
protivící se člověk, odbojník

otpósobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (koho od čeho) odvolat, odstranit, propustit; vyřídit, odbýt, projednat
něčí záležitost

otpověd, ‑i f. odpověď; věštba bohů, boží vnuknutí: odpověď vzemše (mudrci) ve snách; řeč na
vynesení nesouhlasu s někým, vynesení nějakého názoru; vypovědění, vyhlášení nepřátelství;
odřeknutí se, zřeknuti se: odpověď sbožie vláštieho, toť, jest slib pravé chudoby

otpověděnie, ‑ie n. odpověď, sdělení (na dotaz, žádost ap.); odřeknutí se; zřeknutí se; boží
vnuknutí; vyhlášení nepřátelství

otpověděti, ‑viem, ‑vieš dok. (co, čeho komu, ke komu, k čemu, čemu) dát odpověď (na dotaz, žádost,
oslovení); vyjádřit nesouhlas (s nějakým činem nebo projevem): odporovat, namítnout; vypovědět boj;
vyhlásit nepřátelství: otpověděti na život vypovědět boj na život a na smrt; odříci, odmítnout,
odepřít; (komu) odvolat, zrušit; ‑ otpověděti sě (koho, čeho) odřeknout se, zřeknout se, vzdát se

otpovědní, otpovědný adj. odpovídající; miesto otpovědné místo v židovské svatyni, odkud domněle
bůh promlouval k lidu (nábož.); vody otpovědné vody odporování, reptání (bibl.); list otpovědný;
otpovědní list, kterým se vypovídá nepřátelství; vyhlašuje válka někomu; nepřietel otpovědný kdo
vypověděl válku, ohlásil řádně nepřátelství; válka otpovědná jež byla řádně vyhlášena, oznámena

otpoviedací adj. obsahující odpověď; otpoviedací list opovědný (v. též otpovědní)

otpoviedánie, ‑ie n. odpovídání, odpověď; namítání, vyvracení; odříkání se; odporování, reptání:
voda otpoviedanie voda odporování, reptání (bibl.)

otpoviedati, ‑aju, ‑áš ned. (k čemu, čemu) odpovídat (na dotaz, žádost ap.); (komu, ke komu)
vyjadřovat nesouhlas, protivit se, odporovat, namítat; odpovídat na obžalobu, obvinění, hájit se;
vypovídat boj, vyhlašovat nepřátelství; odpírat, odmítat; (čemu) odpovídat, rovnat se: velikosti
jich těl (obrů) odpoviedáše velikost mysli; ‑ otpoviedati sě (koho, čeho) odříkat se, zříkat se:
všeho hřiecha sě otpoviedám

otpoviedka f. odpověď

otpraviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co) vyhnat, odbýt; (koho) potrestat, odsoudit; popravit; ‑ otpraviti sě
odejít, vzdálit se

otprovoditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyprovodit

otpřisieci, otpřisieci, ‑sahu, ‑sěžeš, otpřisáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (čeho) přísahou popřít,
vyvrátit; ‑ otpřisieci sě, otpřisieci sě, otpřisáhnúti sě přísahou popřít, potvrdit nevinu; (koho,
čeho) zříci se přísahou: ne každého z nich (artikulů) chci (Hus) se odpřisíci

otpuditi, ‑z’u, ‑díš dok. odehnat, zahnat, zapudit; zavrhnout, zamítnout

otpudný adj. propouštěcí, rozlučný (list ap.)

otpustek, ‑tka, ‑tku m. odpuštění, prominutí; odpustek, domnělá milost propůjčovaná církví kajícím
křesťanům

otpustiti, ‑šču, ‑stíš dok. odpustit, prominout; (komu) slitovat se, učinit pro někoho něco; (čemu)
být shovívavý, prominout; (komu) ušetřit koho, ponechat bez pohromy, nezasáhnout něčím zlým: nikomu
neotpustil (bůh) kromě Noa jediného a k tomu třem synóm jeho; dovolit, dát svolení: poče (Josef)
prositi, by jmu ráčil odpustiti pohřésti Ježíšovo tělo; (čemu) šetřit něčím, něco, ušetřit čeho;
(koho) nechat jít, pustit, propustit; (císař) jě sě Soběslava prositi, by chtěl svá syny k němu
otpustiti; dopustit, dovolit; (v čem, co) zmírnit, pozměnit, upravit; (co, do čeho) zanechat čeho,
upustit od čeho, přestat s čím

otpustně adv. volně, snadno, lehce

otpuščenie, ‑ie n. (čeho, čemu) odpuštění, prominutí s otpuščením s prominutím; poníženě, pokorně;
povolení, dovolení, svolení: bez odpuščenie do Čech sě vrátista; propuštění (z poddanství, služby
ap.); výpověď; knížky otpuščenie propouštěcí, rozlučný list; otpuščenie vzieti, bráti rozloučit se,
loučit se; volnost, svoboda, uvolnění; otpuščenie dáti čemu zanechat čeho

otpúščěnie, ‑ie n. (čeho, čemu) odpouštění, promíjení

otpúščěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (co komu) odpouštět, promíjet; dovolovat, povolovat; (sobě čeho)
povolovat si v něčem; (čemu) litovat čeho, šetřit něčím, něco

otpuščievati, ‑aju, ‑áš, otpuščovati, ‑uju, ‑uješ ned. odpouštět, promíjet; (komu) šetřit koho;
dovolovat, povolovat; (koho) nechávat jít, propouštět

otpúzěti, ‑ěju, ‑ieš, otpuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. odhánět, odpuzovat, zapuzovat

otrada f. odrazení: jdú tam beze všie otrady aniž je kdo odrazuje

otrap m. ‑i e, otrapa f. útrapa, muka; strnutí, omráčení; vidění, extáze, vytržení: z otrapy z
omámení

otrapenie, ‑ie n. trápení; vytržení, úžas, extáze; otrapenie snové omamující, hluboký spánek

otrapený adj. utrápený, žalostný

otrapiti, ‑p’u, ‑píš dok. omámit, zbavit smyslů

otrok m. otrok; sluha

otrostovati, ‑uju, ‑uješ ned. odrůstat, růstem dosahovat určité velikosti: již vlasi jeho počěchu
otrostovati

otrpčiti, ‑ču, ‑číš dok. učinit trpkým (srov. obtrpčiti)

otrpěti, ‑p’u, ‑píš dok. snést, vydržet, strpět, přetrpět

otrtý adj. otrlý; načas zbavený bolestí

otrúcený adj. omráčený, omámený

otrusek, ‑ska, ‑sku m. úlomek, odpadek, drobet

otrúsiti, ‑šu, ‑síš dok. posypat; otrávit: vše jest mnohými hořkostmi otrúšeno

otruskový adj. z úlomků, odpadků, drobtů

otrútiti, ‑cu, ‑tíš dok. (koho, co čím) zasáhnout, omráčít koho, co (úderem čeho); zarmoutit,
zasáhnout duševně; ‑ otrútiti sě (komu) narazit, udeřit na koho; (čemu) odrazit se, odskočit od
čeho

otryzn (dvojslab.) ‑i (?) f., otryzněnie, ‑ie n. trápení, muka, mučení

otryzniti, ‑žňu, ‑zníš dok. zhanobit, vydat hanbě

otržn (dvojslab.) ‑i, otržně, ‑ě f. zařízení na chytání ptáků, vějička, poklop, sklopec

otřasu v. otřiesti

otřebky, v. otřepky

otřéci sě, oteřku, ‑řčeš sě, otřeknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (koho, čeho) zříci se, odříci se,
vzdát se koho, čeho, zapřít koho, co

otřečený adj. zavržený, vyvržený, zlořečený

otřěčiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. (koho, čeho) zříci se, vzdát se, odmítnout koho, co

otřěkovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (koho, čeho) odříkat se, zříkat se, vzdávat se, odmítat

otřělý adj. otřelý, ošumělý, zvětšelý; otrlý, odolný, zvyklý překonávat obtíže

otřepky, otřebky, ‑óv pl. m. odpadky, smetí; otřebky obilné zadina, odpad při výmlatu obilí

otřěsený adj.: otřěsená miera dutá míra vrchovatě zarovnaná

otřězanec, ‑nce m. odpadlík, odštěpenec, apostata

otřězaný adj. uřezaný; odříznutý; oddělený, odloučený: (kacíř) jest od boha i od jeho cierkve
odřezaný

otřiesti, ‑třasu, ‑třěseš dok. otřást, setřást, setřepat: otřiesti ščěpy setřást, očesat ovoce ze
stromů; ‑ otřiesati sě otřást se, zatřást se

otřinúti (sě), ‑nu, ‑neš (sě) dok. odrazit (od břehu), odplout; vyhnout se čemu, odmítnout co

otsad; otcad, otsud adv. odsud, odtud, z tohoto místa

otsaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho od čeho) usadit, usídlit koho dál od čeho; oddálit, vzdálit,
odloučit; zbavit koho čeho, odnít, vzít komu co: když budu odsazen od vladařstvie; (koho) odsunout,
postavit stranou

otsadu, ‑sědeš v. otsiesti

otsavad, ocavad adv. odsud, odtud, z tohoto místa; od nynějška, od této chvíle

otsieci, ‑sěku, ‑sěčeš dok. (co) odseknout, useknout; (koho, komu) odrazit koho, ubránit se komu

otsiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. odsednout; odejít, vzdálit se; (koho, čeho) opustit koho, co, zanechat
koho, čeho

otskočiti, ‑ču, ‑číš dok. odskočit, uskočit; (čeho, od čeho) vzdálit se od čeho; zříci se čeho:
blažení, ješto od světa odskočivše, hromazdie sobě věčné dobré

otsluhovati, ‑uju, ‑uješ ned. odsluhovat, splácet službou

otsmieti sě, ‑ěju, ‑ěješ sě dok. vysmát se

otspíleti; otstáti sě v. otšpíleti; otestáti sě

otstavenie, ‑ie n. odstavení, odsunutí

otstrčiti, ‑ču, ‑číš dok. odstrčit, odsunout stranou; otstrčiti (lodí) odrazit: odpudit, oddálit,
vzdálit; odvrátit; odvést; odmítnout, zamítnout, zapudit, potlačit: chudý i bohatý muóž boha
milovati, odstrče hřích od vuóle své; (koho od čeho) zbavit koho čeho, připravit koho o co; ‑
otstrčiti sě odstrčit se, odrazit se (od břehu)

otstrkač, ‑ě m. kdo odstrkuje, odpuzuje, bezprávně zkracuje o něco

otstříci, ‑střihu, ‑střižeš dok. odstřihnout, ustřihnout

otstúpati, ‑aju, ‑áš ned. odstupovat stranou, opouštět, odcházet; (od koho, čeho) vzdalovat se od
koho, čeho, zříkat se koho, čeho

otstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (koho, čeho, od koho) ustoupit, odejít, vzdálit se; oddálit se, odklonit
se od koho, čeho; otstup to ote mne (ot tebe, ot nás) nedej bože, bůh uchovej; oddělit, odpadnout;
odstoupit, zapřít koho; (od koho) odejít od pána, zaměstnavatele; (koho, od koho) opustit, zanechat
koho, zůstavit o samotě, bez pomoci koho: Hospodin neodstúpí svatých svých; vzdát se čeho, zanechat
čeho; (od čeho, k,čemu, v co) přestoupit, přejít, přiklonit se od čeho k čemu

otstupovati, ‑uju, ‑uješ ned. (od koho, od čeho, čeho, na čem) odstupovat, odvracet se od čeho,
vzdávat se, zříkat se čeho; (koho) opouštět koho; vzdalovat se, odcházet

otsudek, ‑dka, ‑dku m. rozsudek, soudní výrok; odsouzení, odsuzující výrok

otsúditi, ‑z’u, ‑díš dok. odsoudit, vynést odsuzující rozsudek, zavrhnout, uznat vinným: ani já tě
(cizoložnou ženu) otsúdím; zamítnout, zavrhnout; (koho, co, jako co) prohlásit koho za co; (koho
čeho) zbavit koho čeho, upřít komu právo k čemu; rozsoudit, soudním výrokem vynést rozsudek;
otsúditi sě odsoudit se; (čeho) vzdát se, zříci se, sám se zbavit čeho

otsúzenie, ‑ie n. odsouzení: otsúzenie smrti, na smrt, k smrti, smrtedlné rozsudek, trest smrti;
zavržení, zatracení (nábož.); potupa

otšpíleti, otspíleti, ‑eju, ‑éš dok. oplatit žert, odpovědět na nevážné jednání stejným způsobem

ottad(to), ottud(to); ottud adv. odtud, odtamtud, z toho místa; od té doby, od té chvíle; tedy,
proto

ottadž, ottudž adv. z téhož místa, také odtamtud

ottáhati, ‑aju, ‑áš ned. (co od koho) oddalovat, vzdalovat, odtahovat co od koho; upírat komu co;
(s inf.) váhat, odkládat, zdráhat se: král prosi (orla), aby neváhal a raditi neodtáhal; ‑ ottáhati
sě odtahovat se, zpěčovat se, vzpírat se

ottáhnúti, ‑nu, ‑tiehneš (impf. ‑tiehniech, aor. ‑tah, ‑těže) dok. (koho, co, od koho, čeho)
odtáhnout, oddálit, vzdálit; (co) odložit, odsunout na pozdější dobu; zaváhat, prodlít: (Alexander)
řka tak, nic neotěže, da, ktož co dóstojen bieše; ‑ ottáhnúti sě (od čeho) odtáhnout se, vzdálit
se; být odložen na pozdější dobu

ottahovánie, ‑ie n. prodlení, odklad, průtahy

ottahovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co od koho, čeho) odtahovat, oddalovat, vzdalovat, odvracet;
(čeho, čím) odkládat na pozdější dobu; otálet, váhat, prodlévat; ‑ ottahovati sě (od čeho)
odtahovat se od čeho, vzdalovat se od čeho; prodlévat, otálet; odkládat se, odsunovat na pozdější
dobu

ottavad, ottovad adv. odtamtud, tam odtud, z toho místa; potom, pak; dále, nato, od té doby

ottavadto, ottovadto adv. odsud, odtud, z tohoto místa; tady odtud, tam odtud, odtamtud

ottepati, ‑p’u, ‑peš dok. (koho) odrazit, zahnat; ottepati kóži komu stáhnout kůži komu; ‑ ottepati
sě ubránit se, uhájit se, vysekat se

ottěšenie, ‑ie n. útěcha, potěcha

ottěže, ottiehneš, ottiehniech v. ottáhnúti

ottieti, otetnu, ‑tneš dok. odseknout, useknout, odtít: ruku, jíž krále zabil, mu (Durynkovi)
odtiechu

otřískati, ‑aju, ‑áš, ottiskovati, ‑uju, ‑uješ, ottíščěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho, co od koho, od
čeho) tisknout, tlačit pryč, odsunovat stranou; odvracet; odstrkávat, zapuzovat; (co) potlačovat,
potírat, tisknout dolů, činit slabším

ottisknúti, ‑nu, ‑neš dok. odstrčit, odtlačit; zbavit koho čeho; odtrhnout, zatlačit pryč; (od
čeho) odrazit, zahnat; (koho od čeho, čeho) odradit, odvrátit, odvést; (co) zatlačit, potlačit,
učinit slabším

ottlamati, ‑aju, ‑áš dok. (co) rychle odříkat, odemlít

ottomný adj. nepřítomný, vzdálený

ottovad; ottovadto v. ottavad; ottavadto

ottrhujúcí, ‑ieho zpodst. m. utrhač (na cti), zlehčovatel

ottrhati, ‑aju, ‑áš, ottrhovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co od koho) odtrhovat, odtahovat, oddalovat;
(komu) utrhat komu (na cti), zlehčovat koho; ‑ ottrhati sě, ottrhovati sě (čeho) odtrhovat se,
oddalovat se, odvracet se; zříkat se, vzdávat se čeho, dostávat se z čeho

ottrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co od čeho) odtrhnout, odtáhnout, prudce odsunout; oddělit, odloučit;
odvést, odradit, odvrátit; odnít, vzít: neslušie, aby odtrhna (kněz) od chudých jich almužny, své
přátely bohatil; (koho od čeho, čeho) zbavit, zprostit koho čeho; (od čeho) vytrhnout, dát se na
pochod, na cestu: (Alexander) nechtieše odtrhnúti od Tyru; ottrhnúti lodí ot země odrazit; ‑
ottrhnúti sě (čeho, od koho, od čeho) odtrhnout se, odloučit se; přetrhnout se, roztrhnout se

ottrnúti, ‑nu, ‑neš dok. vzpamatovat se, pookřát: odtrnuv z těch ran, i jě sě boha chváliti

otupěti, ‑p’u, ‑píš dok. odtrpět; přetrpět, utrpením odpykat

ottrženie, ‑ie n. odražení, odtažení, oddálení; odchod (vojska)

ottřiesti, ‑třasu, ‑třěseš dok. vytřást, vytřepat, setřást prach

ottud, ottud; ottudto v. ottad; ottadto

ottucha f. ottušenie, ‑ie n. odlehčení; potěšení, potěcha, útěcha, poskytnutí naděje

ottušiti, ‑šu, ‑šíš dok. poskytnout útěchu, utěšit, potěšit; dát naději; odpovědět

otučiti, ‑ču, ‑číš dok. odnaučit: lstivě zamysli syna jeho (Soběslava) českým obyčejóm odučiti

otúmrl; otúmrt v. otmrt

otumrlý adj. odumřelý; (o majetku) úmrtím majitele zanechaný bez dědiců (který se stal odúmrti)

otumřieti, ‑mru, ‑mřeš dok. zemřít, umřít; zůstavit, zanechat jako odúmrť; zůstavit, zanechat
dědíctví

otvaditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyvázat, vyprostit z nějakého závazku; vyplatit nebo vykoupit ze zástavy;
(co od čeho) vysvobodit od čeho, odvrátit od čeho; odvrhnout, odmítnout co, odhodit, zbavit se; ‑
otvaditi sě vyprostit se z nějakého závazku, ze zástavy, vyplatit se, vykoupit se

otvahati, ‑aju, ‑áš dok. zaváhat s něčím, oddálit, odložit

otvářěti, ‑ěju, ‑ieš ned. otvírat; odhalovat, odkrývat; ‑ otvářěti sě otvírat se

otvazovánie, ‑ie n. rozvazování, vyvazování, zprošťování

otvážiti, ‑žu, ‑žíš dok. (co) vážením oddělit, odvážit; stejnou vahou něčeho jiného nahradit nebo
zaplatit, vyvážit, úplně nahradit hodnotu něčeho; (čeho) nedbat, dát v sázku, riskovat

otvěcěti, ‑ěju, ‑ieš dok. odpovědět

otvecovati, ‑uju, ‑uješ ned. vracet, odplácet

otvečeřěti, ‑ěju, ‑ieš dok. povečeřet, navečeřet se, skončit večeři

otvěčný adj. odvěký

otvěsiti, ‑šu, ‑síš dok. svěsit

otvésti, ‑vedu, ‑eš dok. odvést; odstranit; otvésti hlad zahnat hlad

otvinúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (koho) odloučit se od někoho

otvisnúti, ‑nu, ‑neš dok. svěsit se

otvlačenie, ‑ie n. odkládání, oddalování

otvláčěti, ‑ěju, ‑ieš otvlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. otálet, činit průtahy, zdráhat se

otvlačiti, ‑ču, ‑číš ned. odkládat, oddalovat; ‑ otvlačiti sě otálet, zdráhat se; být odkládán,
oddalován

otvlačný adj. odkládaný, oddalovaný: má býti ne odvlačná zpověd den ode dne

otvlaha f. vláha; ovlažení, občerstvení, ochlazení

otvlaka f. odklad, průtah, prodlení: jich těla bez odvlaky vezmúc, metali u mléky ruózno psóm

otvlaženie, ‑ie n. vláha; svlažení, zavlažení, občerstvení, osvěžení, ochlazení; ulehčení, zmírnění

otvlažiti, ‑žu, ‑žíš dok. zmírnit, ztišit, upokojit; ‑ otvlažiti sě upokojit se, ztišit se;
odpočinout si, osvěžit se

otvléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. odvlécí, odtáhnout; (co, čím) odložit, oddálit; déle tiem nechci
odvléci zdržet se; (čemu) ujít čemu, vyvarovat se čeho

otvod m. odpor, vyvrácení žaloby, protidůkaz; vyvrácení námitek; replika

otvoditi, ‑z’u, ‑díš ned. odvádět, odvracet; (co komu, čemu) odnímat

otvolávati, ‑aju, ‑áš ned. odmlouvat, odpírat, protestovat

otvoliti, ‑ľu, ‑líš dok. (čemu) vůlí zavrhnout, zříci se čeho

otvořitě adv. otevřeně, zjevně, upřímně

otvořiti; ‑řu, ‑říš dok. otevřít

otvořitý adj. otevřený

otvozenie, ‑ie n. odvádění, odvracení

otvozovati, ‑uju, ‑uješ ned. odvádět; odvolávat: neodvozuj mne (bože) v polovici dní mých

otvrácenie, ‑ie n. zvrácenost

otvrácený adj. odvrácený: zvrácený, převrácený

otvracovati, ‑uju, ‑uješ ned. odvracet

otvrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. odvrhnout, zavrhnout, odmítnout; ‑ otvrci sě zříci se

otvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. zatvrdit: naroďte otvrditi srdcě vaše; ustanovit, určit (srov. obtvrditi)

otvrdný adj. tvrdý; těžký; trudný; drsný; pevný

otvrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. zatvrzovat

otvrtrávati, ‑aju, ‑áš ned. žehrat, reptat proti něčemu

otvržek, ‑žka m. co bylo odvrženo, vyvrženo, povrhel

otvrženie, ‑ie n. odvržení, odstrčení, odmítnutí; co bylo odvrženo, vyvrženo

otýcěti, ‑ěju, ‑ieš, otýkati, ‑týču, ‑kaju, ‑týčeš, ‑káš ned. (čím) lehce obkládat, pokrývat něčím
zastrkaným. otýkajte mě kvietím

otýniti, ‑ňu, ‑níš dok. oplotit, ohradit

otznobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. oznobit, způsobit omrznutí něčeho

otzovati, otzovovati, ‑uju, ‑uješ ned. odvolávat (srov. otezvati)

otzovu, ‑zóveš v. otezvati

otzývati, ‑aju, ‑áš ned. odvolávat: neotzývej (Hospodine) mě u prosědcě dnóv mých

otžehnati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zažehnáním se zbavit, zahnat znamením kříže

otživiti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho) oživit, vzkřísit; uzdravit: člověk ho (hada) vzem hi otživi;
uživit; ‑ otživiti sě vzkřísit se; uzdravit se, osvěžit se (v. též obživiti)

ova interj. ejhle, hle; se ova, sie ova, král tvój přišel (srov. sen (ž))

ováhati, ‑aju, ‑áš ned. odložit, odsunout, vzdálit

ovcový, ovčí adj. ovčí: ovcové mečenie

ovčicě, ‑ě f. ovečka

ovčina f. obuv z ovčí kůže

ove, ové interj. v. vej

ovečník m. ovčinec, ovčín

ovečný adj. ovčí: z stád ovečných

ovnieř, ‑ě m. hrnčíř, kamnář (?)

ovodněti, n. sg. ‑ie dok. rozvodnit se (v. též obvodněti)

ovšem adv. zcela, naprosto, vůbec, celkem, se vším, jako celek; velmi, obzvlášť, neobyčejně:
Olympias ovšem divné krásy bieše; všude, vždy a všude; jistě, určitě, opravdu, zajisté, samozřejmě;
což teprve, natož pak: dostiť hanebné jest býti lotrovským knížetem, ovšem pak kacieřským králem;
(ve větách zápor.) tím méně; (při kompar.) tím spíše: když sě (lidé) smrtedlných (hříchů) káti
mohú, ovšem snáze všedních; právě naopak: nenie to poslušenstvie, ale ovšem neposlušenstvie

ozbožněný; ozděný v. osbožněný; ožděný

ozditi, ‑ždu, ‑zdíš dok. obehnat zdí, hradbami

ozdobiti, ozdobný v. osdobiti; osdobný

Ozěf, Ozěp m. Josef

ozimý adj. podzimní; ozimní, ozimý, setý na podzim

oznamek, ‑mka, ‑mku m. oznámení, zpráva

oznámenie, ‑ie n. oznámení, vyhlášení; odhalení, výklad

oznámiti, ‑m’u, ‑míš dok. vyložit, učinit patrným, známým; oznámiti hřiechy vyzpovídat se

ozpievati, ‑aju, ‑áš ned. doprovázet zpěvem

ozrač, ‑i, ‑e (?) f. lesk, nádhera

ozračenie, ‑ie n. prohlédnutí; viditelná podoba

označ(e)ný adj. zřejmý, zřetelný

ozračiti, ‑ču, ‑číš dok. učinit viditelným

ozračstvo n. nádhera; chlouba

ozřieti sě, ‑zřu, ‑zříš sě dok. ohlédnout se (srov. obezřieti)

ožáhati, ‑aju, ‑áš ned. ožehovat

ožděný, ozděný adj. obehnaný, zdí, hradbami

ožéci, ožhu, ožžeš dok. ožehnout, spálit; ‑ ožéci sě ožehnout se, spálit se

ožeh m. opálená hůl, sochor; závora

ožěleti, ‑eju, ‑éš dok. (čeho) oželet co

ožertovati, ‑uju, ‑uješ dok. oklamat, podvést

ožídati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) očekávat (v. též obžídati)

ožiedlé, ‑é n. otvor pro hlavu v šatech, výstřih šatů: v jednom ožiedlí a na jednom koni dva
jediešta

ožiti, ‑živu, ‑eš dok. zotavit se, okřát (v. též obžiti)

ožralec, ožralec, ožralec, ‑lcě m. člověk oddaný obžerství; ožralec, opilec

ožrati sě, ‑žeru, ‑žéřeš sě dok. přejíst se, přežrat se (v. též obežrati sě)

ožřědlo n. otvor, ústí: kto nám otvalí kámen ot ozřědla hrobu

#P

paběrek, ‑rka, ‑rku, zvl. pl. paběrky m. paběrek, ovoce zbylé na stromě nebo na keři po očesání;
přebraná, podřadná věc

Pabian; Pabek, ‑bka, Pabeš, ‑ě m. Fabián

padajúcí adj. klesající, pozbývající sil, hynoucí: až i budeš potřen, poddá tě Pán padajícého přěd
nepřátely tvými

padalý adj. upadlý

padati, ‑aju, ‑áš ned. padat; padáním (na kolena ap.) projevovat úctu, bázeň: přěd ním budú padati
múřěnínové; (v co) padat, vnikat: vlny padáchu v lodi; dopadat někam, přepadat, zmocňovat se,
zachvacovat: myšlenie těžká padají v srdce lidem; upadat do něčeho: v rozličná padají pokušenie;
(od čeho; čeho) odpadat, odklánět se: padají od boha i ode všeho dobrého

paddesátý v. patdesátý

padenie, ‑ie n. pád, padání

padenina f. zřícenina, ruina

pádlo n. mučidlo

padlost, ‑i f. propadlost hříchu, hříšnost

padlý adj. padlý; propadlý hříchu, hříšný; (od čeho) odpadlý: pokolenie lidské padlé od boha

padúcí adj. padající; vratký, nestálý, pomíjející: padúcí a minulé

padúch m. padouch, lotr, lupič

padúšek, ‑ška m. lotřík, padoušek

padúší adj. papoušský, lotrovský, loupežnický

pahorčitý adj. pahorkovitý, kopcovitý

pahrb, pachrb m. pahorek, vršek; hromada, hranice, uměle navršený kopec (jako obětiště); násep, val

pahrbek, pahrobek, ‑bka, ‑bku m. pahrbek, pahorek, vršek; hromada

pachadlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. pachatelka, původkyně

pachadlník (trojslab.) m. pachatel, původce

páchanie, ‑ie n. konání, činěni, dělání: žádným páchaním jeho nezaléčí rány

pachole, ‑ete n. pachole, dítě, chlapec, mládenec; páže

pacholek, ‑lka m. sluha, tovaryš, čeledín

pacholček, pacholeček, ‑lečka, pacholíček, ‑čka m. dítě, děťátko; služebníček, chlapec vykonávající
drobné služby

pacholčí adj. služebníkův

pacholík m. pacholík; hoch, chlapec; služebník

pachrb v. pahrb

pachtěnie, ‑ie n. hýbání, pohybování, mávání: pachtění rukama

pachtiti, ‑cu, ‑tíš ned. hýbat, házet (rukama apod.)

pachtovati, ‑uju, ‑uješ ned. hýbat, házet, zmítat: pachtovati sebú zmítat se

pachy pl. m. ozdobné přívěsky na rukávech

páknúti, ‑nu, ‑neš dok. ukázat se, objevit se

pak, paky adv. čísl. a spoj. pak, potom, později: po mnohých pak časiech; však, avšak: sami nemohú
sebe zbaviti blech a much, a pak chtie jiné zbaviti pekelných muk; ktož pak koli kdokoli; ač pak
ačkoli, i když

pakost,‑i f. neduh; škoda, zlo, neštěstí, svízel; s pakostí nešťastně; neblaze

pakosta m. záškodník

pakostiti, ‑šču, ‑stíš ned. škodit, působit nesnáze

pakosinitý adj. stižený pakostnicí

pakostný adj. neblahý, škodlivý; těžký, nesnadný

paky adv. pak, naopak, proti tomu; paky potom potom

palác, ‑ě i ‑u m. hradní budova s jednou hlavní síní (pro hostiny); předsíň; z níž se vcházelo do
pokojů

pálati, ‑aju, ‑áš ned. planout, plát

palcieř, ‑ě m. kštice, brada

palček, ‑ečka, ‑ečku m. paleček

palec, ‑lcě m. palec; podmazati palec komu podplatit; zub, palec na obvodu ozubeného kola

pálečka f. sušené kravské lejno sloužící jako topivo

paleční adj.: paleční kolo ozubené

palejs m. druh rubínu

pálenina f. spálenina, popálenina; zápalná oběť

pálený adj. získaný, vyrobený, připravený pálením nebo vařením

Palestin m. Palestinec

palicový adj.: rána palicová rána palicí, kyjem

páliti, ‑ľu, ‑líš ned. pálit; upalovat; vypalovat, ničit ohněm; udržovat oheň; topit v čem, svítit:
pec pálichu; světla páliti; trápit, soužit; pomocí ohně nebo žáru něco vyrábět, získávat,
připravovat

pálivý adj. žhavý, horký: vítr pálivý

palm m. palma f. palma, palmová ratolest

palobětný adj. sloužící k zápalné oběti: oltář palobětný

palujúcí adj. spalující

pamatedlný (čtyřslab.) adj. pamětihodný, hodný zapamatování

památka f. památka; paměť, vzpomínka: hořká jest tvá památka na nás; připomenutí; památný den: onu
neděli byla památka o příštím Kristovu

památlivě, pamětlivě adv. v paměti, v mysli: Písmo svaté pamětlivě přěs cělú noc rozpomínajíc;
vědomě, uvědoměle: milujte boha múdřě, volně a pamnětlivě

památlivý, pamětlivý adj. pamětlivý; pamatující, myslící na koho, nač; hodný pamatování, důležitý:
(bůh) smlúvu pamětlivú učinil jest; pamětlivé knihy, pamětlivé písmo knihy pamětí, paměti, kronika

pamětné, pamětné, ‑ého zpodst. n. památka, trvalá vzpomínka

pamatovánie, ‑ie n. pamatování si čeho, vzpomínání si nač, připomínání si čeho; činiti pamatovánie
o čem připomínat si něco, myslit nač; svatého Písma pamatovánie meditace, rozjímání

pamatovati, ‑uju, ‑uješ ned. pamatovat, připomínat si, mít na paměti; (koho, co) slavit památku
koho, čeho, oslavovat

pamět, ‑i f. paměť; památka, vzpomínka

pamětidlo n. památka, trvalá upomínka

pamětivý adj. pamětlivý, pamatující, myslící nač: pamětiv buď slova tvého

pamětlivě; pamětné v. památlivě; památné

pamětně adv. v dobré paměti

pamětník m. pamětník; člověk, který něco připomíná, uvádí na mysl, do paměti

pán, hpán m. pán, člověk svobodný; šlechtic, příslušník nejvyššího šlechtického stavu: pán zemský
přesnější označení příslušníka panského stavu; pán korúhevný příslušník panského stavu s vlastní
korouhví; panovník, vládce, velitel, vůdce, správce, hlava někoho nebo něčeho; hospodář, mistr;
majitel, vlastník; hlava rodiny, manžel; nábož. Bůh, Hospodin; titul pro osobu mužského pohlaví

páň; páně; páně poses. adj. (jm. tvar) páně, pánův: jest‑liť páně dědina, člověk jest boží; boží,
Páně (v. též paní adj.)

páncě, ‑ě, pánek, ‑nka m. malý pán (hanl.)

pancieř, ‑ě m. pancíř

panenka f. mladá neprovdaná dívka, panna

panenský adj. dívčí, typický pro dívku, mladou ženu; panenský, panický, vlastní panně nebo panici

paní, ‑ie f. paní; žena, dospělá osoba ženského pohlaví; šlechtična, urozená žena; panovnice,
vládkyně nebo choť panovníkova; velitelka, zaměstnavatelka, hospodyně (též hpaní)

paní (jm. tvar páň, páně) adj. panský, páně (v. též páň)

panic, ‑ě m. mládenec, svobodný mladý muž, panic; mladý šlechtic ve službách knížete nebo krále,
člen knížecí nebo královské družiny

panička f. menší, méně urozená, méně mocná paní

paničský adj. panický, typický pro „panice“

paničstvo, panictvo n. panictví

pánkati, ‑aju, ‑áš ned. říkat pane; poklonkovat

pankhart m. nemanželské dítě, levoboček, bastard

panna f. panna, dívka, neprovdaná žena; panna pik mezi všecky lehká žena, nevěstka; f. i m. osoba
zachovávající pohlavní čistotu (žena i muž); jeptiška, řeholnice, řádová sestra; služebná dívka,
komorná (též hpanna)

panost, ‑i f. pití, opilství, obžerství; u panosti sě neumnožij neoddávej se opilství

panostvo v. panošstvie

panošě, ‑ě m. panoš, šlechtic (zpravidla mladší, který sloužil v družině mocného pána, aby se
naučil dvorským způsobům); sluha

panošicě, ‑ě f. i m. služebnice, služebník, sluha, pomocnice, pomocník; panoš, dvorský, šlechtický
služebník

panoška m. panošík, dvorský služebník

panošstvie, ‑ie, panošstvo, panostvo n. panošstvo, panoši, stav panošů, šlechtici

panovánie, ‑ie n. panování, vláda, ovládání

panovatel, ‑e m. panovník, vládce, pán: panovatel všeho světa

panovati, ‑uju, ‑uješ ned. panovat, vládnout, ovládat; žít jako pán, po způsobu světských, pánů

panstvie, ‑ie n. panský statek; (nad co) panování nad čím, moc; zboží, majetek: opustě vše své
panstvie

panstvo n. panstvo, páni; panování

pant m. pouta

pantík m. dveřní závěs, pantík

papežátko n. papežovo dítě (hanl.)

papeženský adj. stranící papeži, přisluhující papeži (hanl.)

papežiti, ‑žu, ‑žíš, papežovati, ‑uju, ‑uješ ned. být papežem, vykonávat papežský úřad

papier, papír, ‑a, ‑u, papieř, ‑ě m. papír

paprslek, papršlek, poprslek, ‑slka, ‑šlka, ‑slku, ‑šlku (trojslab.) m. paprsek

papúoh, papúšek, ‑ška m. papoušek

párati, ‑aju, ‑áš ned. rýpat, rýt, šťourat: nerad by jim v jich nosy páral; párati sě (v čem) párat
se, piplat se s něčím

pardový adj. pardálí

pardus, ‑da m. pardál

parchan v. barchan

parléř, ‑ě m. kameník; stavbyvedoucí, stavitel

parnost, ‑i f. pára, výpar; horkost, žár

parný adj. tvořený parami; mlhy parné

paróžek, ‑žka, ‑žku m. odnož rohu: rozsochaté rohy a na nich paróžek mnohý

partéka f. parték m. krajíc

páry pl. f. máry, (pohřební) nosítka

pařiti^1, ‑řu, ‑říš ned. pařit, vařit se, vydávat páru; koupat v horké lázni

pařiti^2, ‑řu, ‑říš dok. udeřit: kuóň jej pařil v čelo nohú

pás m. pás: jíti za pasy zápasit; opasek s penězi

pásař v. pasieř

pásati, ‑aju, ‑áš ned. pást, popásat: múdrý člověk ne tak pásá čichóv hoví smyslům

pásati sě, ‑šu, ‑šeš sě ned. opásávat se, nasazovat si pás (s něčím); páši sě mečem

páscě, ‑ě m. pastýř

pásec, ‑scě m. pásek, pás

pasenie, ‑ie n. pasení, pastva; nenie miesta tak utěšeného očima ku pasení libého pro oči; pasenie
břicha požitkářství, labužnictví

pasieř, pásař, ‑ě m. pasíř, výrobce pásů

pasimán m. barevná nebo zlatá stužka

pasmicě, ‑ě, pásmička, pásnička f. šátek, rouška; halenka

pasobřišec, ‑ščě m. břichopas, požitkář, labužník

pasovanec, ‑ncě m. člověk pasovaný, přijatý do vojenské služby, ozbrojenec

pasovánie, ‑ie n. pasování, obřad povýšení do rytířského stavu

pasovaný adj. pasovaný, povýšený do rytířského stavu

pasovati, ‑uju; ‑uješ ned. i dok. pasovat, povyšovat, povýšit do rytířského stavu; jen dok. povolat
k boji, přijmout do vojenské služby

pastář, pastéř, pastevník v. pastýř

pastevný, pastevní adj. vhodný pro pastvu, pro pasení: na miestě pastevném; užívající pastvy: ovcě
pastevné

pasti, ‑í pl. f. past, nástraha, léčka

pásti^1, padu, ‑eš dok. padnout; mužie lstí přěd Libuši padu lstí přepadli Libuši

pásti^2, pasu, ‑eš ned. hlídat, stříci; živit: pásti čichy, tělo sytit smysly, tělo, hovět smyslům,
tělu; ‑ pásti sě krmit se, vypásat se

pastlivý adj. vhodný pro pastvu, k pasení: země pastlivá

pastorčě, pastořě, ‑ěte n. nevlastní dítě

pastorek, ‑rka m. pastorek, nevlastní syn

pastorkyně, ‑ě f. pastorkyně, nevlastní dcera

pastucha m. pastýř

pastuší adj. pastuchův, pastýřův, pastýřský: stanové pastuší

pastuška m. pasáček

pastva f. pasení, pastva, pastvina; potrava, pokrm; rozkoš, požitek, hody; hmotné zabezpečení

pastvičný adj. pěstovaný na pastvišti; vypasený, tučný

pastvišče, ‑ě n. pastviště, pastvina; pastva, potrava, pokrm

pastviti sě, ‑v’u, ‑víš sě ned. vypásat se, krmit se na pastvišti

pastýrský, pastýřský adj. pastýřský, pastýřův; vztahující se k duchovnímu pastýři: pro tělesný
požitek přijímají úřad pastýrský

pastýř, pastář, pastéř, ‑ě, pastevník m. pastýř; duchovní pastýř, kněz

pastyřík, pastýřík m. malý pastýř, pasáček

pastýřový adj. pastýřský, pastýřův, náležející pastýři

pastýřstvie, ‑ie, pastýřstvo n. pastýřství; duchovní, kněžský úřad

paška f. pascha, velikonoce; památka biblického vyvedení židů z Egypta

pata f. pata; ot pat(y) až do vrchu, ot paty nožné až do vrchu hlavy, ot hlavy až do pat od hlavy
do paty, celý, až do pat; až k zemi; u patách kráčěti, choditi chodit, být v patách

patdesát; pětidcát čísl. padesát

patdesátý, paddesátý čísl. padesátý

páteř, ‑ě m. otčenáš; modlitba vůbec; růženec

páteříček, ‑čka, ‑čku, páteřík m. otčenášek, otčenáš; korále

patro n. hřada, bidlo, na němž sedá drůbež; z patra sě vzpodjieti, utrhnúti utrhnout se, obořit se
na někoho

patrovati, ‑uju, ‑uješ ned. opatrovat, ochraňovat

patřěnie, ‑ie n. dívání; hledění, pohled; pozorování něčeho, upření pozornosti na něco; nechati
patřěnie k čemu bez zřetele na co

patřiti, ‑řu, ‑íš ned. hledět, pozorovat; vnímat: aby rozum řěči patřil vnímat smysl řeči

patset, pěti set čísl. pět set

patsetkrát čísl. pětsetkrát pátýmezcietmý čísl. pětadvacátý

paučí v. paúkový

paučina (čtyřslab.) f. paučina paúk (dvojslab.) m. pavouk

paúkový, paučí (trojslab.) adj. pavoučí, pavoukův; plátno paúkové pavučina

pavéza f. pavéza, velký štít

pávička f. samice páva; milenka

pavlač, ‑ě f. (?), pavlaka f., pavlak m. rouška, přikrývka; nachové roucho; chci Petřín pavlakú
přistřieti chci potáhnout Petřín nachovou (tj. krvavou) pokrývkou, prolít zde krev

pavlačitý, povlačitý adj. nachový, purpurový: pavlačité rúcho

Pavlín m. Pavel

pávový adj. paví

pavuza f. pavuza, dřevěné bidlo na upevnění nákladu na fůře

pazdero n. dřevnatá část stonku lnu, která se při tření odstraňuje; strniště

pazdeřie, ‑ie n. stéblo, stébloví

paznohet, pazneh(e)t, ‑hta, ‑htu m. pazneht, dráp

pazúch m. výhonek, mladá odnož (dosud planá)

pazúr m. pazour, dráp, pařát

paženie, ‑ie n. pažení, dřevěné obložení zdi

pažit m. pažit, trávník; mladý porost (např. lesní)

pažléř, ‑ě m. dýka

pecě, ‑ě f. trápení, muka

péci sě, peku, ‑češ sě ned. (čím) pečovat, starat se, usilovat o něco, chystat něco: námi sě pečeš
staráš se o nás; vždy sě horším horšímž peka stále chystaje horší a horší věci

pecnec, ‑cencě, pecník m. bochník, bochánek

pecopalička, pecopalka f. topička

péče, ‑ě f. starost; péče, starostlivost; péči jmieti na koho hledět na koho; nejmám péče nedbám;
péčě nejmieti na pány nehledět na pány, nebát se jich

pečělivost, ‑i f. pečělovánie; ‑ie n. péče, starost

pečělovný adj. pečlivý, starostlivý

pečetník m. hotovitel pečetí

pečitý adj. pečený

pečlivě adv. pečlivě, starostlivě, úzkostlivě: pečlivě k Ježíšovi hleděla

pečlivost, ‑i f. péče, starost, snaha; pečlivost jmieti starat se, pečovat: naroďte pečlivosti
jmieti, co by jedli, pili

pečlivý adj. pečlivý, pečující, starostlivý; býti pečliv(ý) komu, čemu, o koho, o co, o kom, o čem,
aby pečovat, starat se; otec čelední, pečlivý o všecky

pěčně adv. pěkně; vroucně

pečný adj. působící starost, nebezpečný, nejistý (?)

pečovánie, ‑ie n. pečování, péče, starost: abychom se zachovali od světských pečování

pečovati, ‑uju, ‑uješ ned. (kým, o koho, o co, o kom, o čem) pečovat, starat se, mít starost;
snažit se, usilovat: abyšte pečovali také i jiným rozoměti

pečujúcí adj. nutný

pěch, pě v. pieti, pnu

pekelní v. pkelný

pekelník m. pekelník; pohan, nevěřící člověk, nevěrec: mrtvým aby neobětovali, jako pekelníci činie

peklo n. peklo; třetie peklo očistec; podsvětí; záhrobí, hrob

pěknánie, ‑ie n. krášlení

pěkně adv. pěkně, hezky, příjemně; náležitě, patřičně, řádně: ctíš knihy, když jich pěkně chováš

pěknička f., pěknitká zpodst. f. kráska, krasotinka

pěknina f. okrasa, ozdoba (?)

pěkný adj. pěkný, hezký, příjemný; náležitý, patřičný, řádný, vhodný

peleš(ě), ‑ě f. jeskyňka (vytesaná ve skále;) brloh; doupě, pelech; komůrka

pelešicě, ‑ě, peléška f. brlůžek, komůrka

pelúch m. pelušě, ‑ě f. pelech, brloh

pelyňka f. pelyněk

pen, penši v. pieti, pnu

penězměnec, penězoměnec, ‑ncě m. kdo promarňuje peníze, směnárník

penězný adj. prodávaný (koupený) za peníze: falešní prorokové s ódpustky peněznými

penězový adj. peněžní: obrázky penězové

peněžiti, ‑žu, ‑žíš ned. zpeněžovat, prodávat: mše a jiné svátosti peněžie cenú trhovú

peněžitý adj. peněžitý, peněžní: zisk peněžitý; bohatý, zámožný; výnosný

peněžník m. penězoměnec, směnárník

peněžný, peněžní adj. peněžní; lékař peněžný který léčí za peníze; peněžná, peněžnie chovatedlnicě
pokladnice, pokladna

pěnie, ‑ie n. zpívání, zpěv: nešpornie hodiny nebo pěnie

peniez, ‑ě m. peníz; peníze; dávka, poplatek; pod penězi pod peněžitou pokutou

peniežek, ‑žka, ‑žku m. penízek; expr. pl. peníze: penížky shrnul

pěnivý adj. lesklý, třpytivý; bronzový (?)

pentlík m. stuha, ozdoba dívčí hlavy

pepř, peř, ‑ě, pepřík m. pepř

pepřný, pepřový adj. peprný; pepřený

pérce, ‑e n. pírko

perlovaný, perlový adj. perlový, zdobený perlami: rukavičky perlované; věnec perlový perlová ozdoba
hlavy

perlovec, ‑vcě m. perlová šňůra, perlový klenot

perně adv. peprně

pernicě, ‑ě f. pohár, nádoba: hliněnú pernicí vody nabrati

péro n. péro; křídlo

peř v. pepř

peřastý, peřěstý adj. strakatý, pestrý, různobarevný; pardus peřěstý lsti diábelské ukazováše

peřěstina f. strakatina

peřěvatý adj. pernatý, porostlý peřím

peřie, ‑ie n. peří; perutě, křídla

peřiti, ‑řu, ‑říš ned. opeřovat, opatřovat peřím. své střely dlúhým peřiti peřím obyčej mějiechu; ‑
peřiti sě obrůstat peřím

pesd v. pezd

peskovati, ‑uju, ‑uješ ned. peskovat, plísnit; hubovat, láteřit; ‑ peskovati sě hádat se: muž se s
ní (ženou) zase laje, tepe, peskuje

pes(e)ky adv. jako psa, psovsky; nešlechetně, hanebně, zle, oplzle

pes(s)ký adj. psovský; nešlechetný, hanebný, bídný: peská závist

pest, ‑i f. hanba, potupa: bez všiej pesti

pěstovánie, ‑ie n. držení v rukou, nesení, nošení

pěstovati, ‑uju, ‑uješ ned. nosit v rukou, držet; hýčkat; ‑ pěstovati sě (s kým) obírat se,
přátelit se

pěstúna, pěstúnicě, ‑ě, pěstúnka f. pěstounka, chůva, vychovatelka

pěš, pěšě, pěškami adv. pěšky

pěší (jm. tvar pěš) adj. pěší, jdoucí (chodící) pěšky: ty jsi na koni a já pěš; ľud pěši, ľudé
pěší, pěšie sbrojě pěchota, pěšáci

peštál m. palice: peštál vel trdlo

pět, ‑i čísl. (f.) pět, pětka, pětice; po pěti dcát dnech po padesáti; mój rod pěťú pramenóv bude
kvísti

pěti, pieti, pěju, ‑ješ ned. pět, zpívat; zpěvavě odříkávat (modlitby), konat modlitby; pěti mšu
zpívat, sloužit mši; na tom miestě črní mniši pějí černí mniši tam konají modlibty (tj. je tam
klášter)

pětmezcietma čísl. pětadvacet

pětměrný adj. pětistopý (?) (o metru básnické skladby)

pevně, pevno adv. pevně; jistě, bezpečně, spolehlivě: chceš‑liž pak pevně a tvrdě s diáblem
bojovati; naléhavě, důtklivě, důrazně: protož vám pevně radíme a přikazujem

pevnina f. pevnost, jistota, nepochybnost

pevniti sě, ‑ňu, ‑níš sě ned. upevňovat se, utvrzovat se, posilovat se, růst: tu oni opět pevnili
sě u vieřě

pevnost, ‑i f. pevnost; odhodlanost, neochvějnost, vytrvalost: kdež jest pochybovánie, tu nenie
pevnosti ani jistoty

pevný adj. pevný; odhodlaný, neochvějný; jistý, bezpečný, spolehlivý: mám duóvodu pevného;
opevněný: přikáza dělati město pevné

pěvný adj.: stroj pěvný hudební nástroj

pezd, pesd, bezd, pzda, bzda m. zadnice

pickovati, ‑uju, ‑uješ ned. živit, stravovat, krmit; ‑ pickovati sě živit se, krmit se, cpát se:
mnišie bohatí dobřě sě sami pickují

picný adj. dobře živený, tlustý, tučný

picovánie, ‑ie n. svážení píce nebo obilí, opatřování zásob

picovati, ‑uju, ‑uješ ned. brát píci, loupit

pičkati, ‑aju, ‑áš ned. močit

pied, ‑di f. píď

piedimužík m. pidimužík

piesek, ‑ska, ‑sku m. písek; pl. piesci písčina, suché místo, poušť

piesencě, v. piesncě

pieskovatý, pieskovitý adj. písečnatý, písčitý

piesn (jednoslab.), pieseň, ‑sně f. píseň

piesncě (dvojslab.), piesencě, piesnicě, ‑ě, piesnička f. písnička, píseň; nadělati sobě piesniček
z čeho ztropit si z něčeho posměch; Piesničky, knihy Piesniček Píseň písní

piesnost, ‑i f. Piesnost piesností Píseň písní

piesnotvor m. pěvec, hudebník

piesnotvorný adj. pěvecký: piesnotvorné uměnie

piest m. tlouk, pěch, nástroj k praní, tlučení prádla; náboj (u kola)

piestový adj. z piest: piestové rány rány tloukem

piešek, ‑ška m. pěšec, sedlák

pieti, pěju v. pěti

pieti, pnu, pneš (impf. pniech, aor. pěch, pě, přech. min., pen, penši) ned. pnout

pihva f. fíkovník, fíkový strom

pichavost, ‑i f. pórovitost: řédkost neb pichavost

pichlánie, ‑ie n. potěšení, rozkoš, radost

pichlati, ‑ľu, ‑leš ned. dotýkat se, mačkat, tisknout, mnout: ktož smolu v rukú pichle, zprzní sě;
obveselovat; ‑ pichlati sě veselit se

pichtiti v. pychtiti

pijcě, ‑ě m. pijan; piják

píjen, ‑jna m. druh vína

pijěnie, ‑ie n. pití, opíjení se

píjěti, ‑jěju, ‑jieš ned. pít, pívat: rozkošně jídal a píjel

pik; pikhart v. panna; beghart

pik(h)artský adj. kacířský (o českých bratřích)

pikús, ‑e, pikúsek, ‑ska m. pikart (potupný název českých bratří)

pila f. pila, pilka; pilník

píle, ‑e f. horlivost, snaha; píle jest je třeba, je nutné, naléhavé: jehňátko milé, coť jest zde
běhati píle a kozly smrdutými; péče, starostlivost; píli jmieti (koho) starat se; pečovat o koho;
píle jest mi (co, čeho; ke komu, čemu; v co; kým, čím, inf., vedl. věta) starám se, dbám o koho,
co, leží mi na srdci

píle adv.: píle jest je třeba; je nutno

píleti, ‑eju, ‑éš; píliti, ‑ľu; ‑líš ned. být pilný, přičiňovat se, horlivě se zabývat: snažit se

pilkovaný, pilkovatý adj. opatřený zuby jako pilka, zubatý: pilkovaná kosa

pilně, adv. horlivě; snaživě ustavičně stále: aby k súdu pilně hleděla; pečlivě; důkladně
svědomitě; pilně ku pokání jsa připraven; naléhavě; důtklivě rychle, spěšně, bezodkladně

pilnějšie adv. pečlivěji, důkladněji

pilniti, ‑ňu, ‑níš ned. (koho, co) dotírat (na koho): ona pak počě mužě svého pilniti; (od koho,
čeho) odvádět, odvracet; odvozovat: pilníte lidi ot jich děl odvádíte; pilnil rod svój ot Sema
odvozoval

pilnost, ‑i f. (k čemu) péče; snažnost horlivá dbalost; s pilností bedlivě, horlivě

pilný (jm. tvar pilen) adj. (čeho) pilný, dbalý: pilen býti čeho pilně dbát oč; důležitý: naléhavý;
potřebný, nutný

pilota m. lodivod

pilovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. dřít se; drásat se, trápit se

pina f. pinie (f.)

pinta f. máz (asi 1,9 l)

pinvicě v. pivnicě

pipek; ‑pka; ‑pku m. posměšný posunek; pipek proti komu učiniti posmívat se komu (v. též cíbek,
fík)

piplač, ‑ě piplal, pipla

piplati, ‑pľu; ‑pleš ned. (koho) miliskovat se s kým, ohmatávat, hladit; laskat

piplavicě, f. neřestná, smilná žena (která se „piple“, tj. miliskuje s mužem)

pis m. spis, sepsání způsob psaní; jména knih a svatých latinského pisu psaných latinsky; písařství
písařský úřad; pis zemský; vedení zemských desk

pisák m. pisálek (hanl.)

pisaný pisati v. psaný; psáti

písář, ‑ě m. písař; znalec, vykladač, učitel Písma

pisba v. piščba

písemce, ‑ě n. spisek

písemský, adj. vzatý z Písma, z knih

pisk m. pískanie, ‑ie n. sykot; syčení

písmo n. písmo, litery; písemná zpráva, dopis; kniha, spis, litera; bible; zákon, přikázání

pisovid m. dějepis, historie

piščala, píščela, ‑y píščěl, píščěle, ‑e f. píšťala (hudební nástroj i palná zbraň); jeskyně (?)

piščba, pištba, pisba f. hra na píšťalu nebo na jiný dechový nástroj, pískání; dechové nástroje

piščebník m. pištec; výrobce píšťal

piščebný v. píščělný

piščec, ‑šcě, pišček, ‑čka m. pištec, hudebník

píščělka f. píšťalka

píščělný, piščebný adj.: zvuk, hlas píščělný, piščebný zvuk píšťaly

piščěti, ‑u, ‑íš ned. pískat

pitancie, ‑ie f. denní spotřeba jídla a pití pro řeholníka v klášteře, strava; zaopatření; hojné
pití, pitka, hodokvas

pitel ‑e m. piják, pijan; pijící člověk, kdo právě pije

píti, p’ú, piem, pieš (3. pl. p’ú, imperat. pí, impf. piech, aor. pich) ned. pít

pitie, ‑ie n. pití, nápoj

pitomě adv. krotce, klidně, mírně

pitomý adj. krotký, ochočený, domácí; krmený

píval, ‑a m. piják, pijan

pivec, ‑ě n. pivko, pivečko; slabé, ředěné pivo (hanl.)

pivnicě, ‑ě f. sklep, spižírna

pivník m. kotel, hrnec, nádoba na tekutiny

pivo n. pivo; sahaje vína (žádaje medu) rozléš pivo pro něco nejistého ztratíš to; co máš nebo co
je snadno dosažitelné

pivovarcě, ‑ě m. kdo vaří pivo, sládek

pkelný, pekelní adj. pekelný; zpodst. m. pekelník, obyvatel pekla, podsvětí

plácěnie, ‑ie n. látání, záplatování

plaččivě, plaččívě adv. plačky, s nářkem

plaččivý, plačlivý adj. naříkájící, truchlící; uplakaný, plačtivý; naříkavý; rúcho plačtivé
smuteční

plačúcí, plačujúcí adj. plačící

plachetník m. muž v plachtě (v. plachta)

plachočiti sě, ‑ču, ‑číš sě ned. plahočit se

plachost, ‑i f. bujnost, prudkost, divokost

plachta f. plachta; ornát (hanl.)

plachticě, ‑ě f. plachta menších, rozměrů; rubáš

plachý adj. divoký, zdivočely, neklidný, rozčilený; splašený (o koni)

plajúcí adj. planoucí; zanícený, zapálený

plajvajs, plejvajs, plejvejs m. olovnatá běloba, bílé barvivo

plakánie, ‑ie n. pláč

plakaný adj. oplakávaný

plakati, pláču, ‑eš ned. plakat; plakati koho oplakávat; plakati na koho s pláčem žalovat

plamenný adj. plamenný, planoucí: keř vešken plamenit bieše

plamýk m. plamen, plamének

plán, ‑i f. pláně, planý, divoký strom

pláňava, pláně, ‑ě f. pláň, planina

planet, planéta m. planeta

planetský adj. planetový, vztahující se k planetám: planetský řád

planiti, ‑ňu, ‑níš ned. mýtit, vysekávat porost;vzdělávat půdu

plano n. pláň; učiniti sobě plano uvolnit si cestu

planost, ‑i f. planost, neúrodnost: zvěř spásla ji (vinici) a v planost obrácena jest

pláňovie, ‑ie n. plané stromoví

planý adj. planý; za jednu planú hnilicu ani za mák; neobdělaný, neúrodný; neužitečný, marný; planý
biskup který nevykonává prospěšnou práci

plápolati, ‑aju, ‑áš ned. plápolat; být zanícen, zapálen: žádostí plápolali ti sbožní Otci svatí

plápolivě adv. horoucně, vášnivě; zaníceně: aby jej plápolivě milovali

plápolivý; plápoľúcí adj. zanícený; horoucí, nadšený: plápolivá milost, plápolivé náboženstvie

plas m. otáčivý, krouživý pohyb: u prudkém plasě v prudkém trhání, prudce

plástec, ‑tcě m. plásta, plástka f. plást

plastr v. flastr

plášč, ‑ě m. plášť; příkrov, zástěra; nevěrný plášť rouška nevěry

plášček, ‑ščka, ‑ščku, pláštík m. pláštík

plašě adv. plaše, nesměle; splašeně; divoce; překotně

plašiti, ‑šu, šíš ned. plašit, zaplašovat, zahánět; odhánět

plašný adj. vyplašený, neklidný, rozčilený

plat m. plat, důchod; odměna; v plat dávati pronajímat; odplata:‑ svú zlobu má k věčnému platu

plát m. plech, plát (část brnění)

plátec, ‑tcě m. destička

platiti, ‑cu, ‑tíš ned. platit; mít cenu

plátněný adj. plátěný

platnéř; ‑ě výrobce ochranných plátů, popř. celého brnění

plátno n. plátno; lodní plachta

platný adj. platící, poplatný

plav, plov m. tečení, tok: plav krevný

plavidlo (též pl. plavadla), plavišče, ‑ě n. rybník, jezero, místo ke koupání

plavati, ‑aju, ‑áš ned. plavat; téci; ta voda plave skrze tu zemi; plavit se (na lodi)

plevetný adj. blankytný, modravý

plavčí, ‑ieho zpodst. m. lodník

plavec, ‑vcě m. plavec, vesla, lodník, námořník

plavenie, ‑ie n. plavba

plavišče v. plavadlo

plavý adj. žlutavý, nahnědlý: plavý kuóň

plaz m. příkrá kluzká cesta, splaz; průsmyk, rozsedlina

plaziti, ‑žu, ‑zíš ned. vtéci; plazit se

plazúcí, plazujúcí adj. plazící se; zpodst. m. plaz

plecě, ‑ě f. plec, plece; obrátiti, obracovati plecí (plecě) obratit se zády, dát se na útěk; za
pleci navrci hodit za hlavu, zavrhnout

plecka f. malá plec (dítěte ap.)

plech m. ptát, odění z plechu nebo z plíšků pod brněním

plecháč, ‑ě m. plešatec

plejvajs, plejvejs v. plajvajs

plekno n. bodná zbraň (meč, kopí, dýka ap.)

plémě, ‑ene n. potomci, potomstvo; potomek, dítě; rod: čstného plemene zeměnín; kmen, národnost;
druh: rozličná plemena hadová

plemenitý adj.: plemenitá vóle žádost plemenit se, pohlavní pud: dávajě bravóm hi skotu plemenité
vóle lhotu

plen m. plenění, loupežné tažení; kořist

plena f. plena; šátek, kus látky na ovinování

plenie, ‑ie n. plení; plevel

pleniti, ‑ňu, ‑níš ned. plenit; vytínat

plenník, plenovník m. plenitel, kořistník, lupič, uchvatitel

plennost, ‑i f. úrodnost, plodnost; bohatá úroda, hojnost

plenný adj. úrodný, plodný; bohatý, hojný

ples m. plésanie, ‑ie n. tančení

plésati, ‑šu, ‑šeš ned. tančit: kráčely jako pléšíc nohami

pléska f. bouchoř, chorobně znetvořený, nevyspělý plod (?): nechajě dobrého ovocě i sbieral plésky
nepotřěbné

plésti, pletu, ‑eš ned. plést; mluvit zmateně, žvanit, plácat: plésti jako rohoži

pleš, ‑ě m. pleš; tonzura

pleščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. plesknout; uhodit

pléška f. drobná mince; drobný peníz; za pléšku nestojíš nestojíš za zlámanou grešli; pampeliška

pléšu, ‑eš v. plésati

plet v. plt

pletenicě, ‑ě f. pletená věc, lano

pletenie, ‑ie n. pletení, splétání; popletené, zmatené výklady; pletivo

pletenina f. popletený, zmatený výklad

pléti, plevu, ‑eš ned. plít, vytrhávat plevel; vymycovat: počne pléti a bořiti nehodné a saditi
hodné

pletichy pl. f. pletichy, pikle: pletichy dávati strojit úklady; zmatené, popletené výklady

pletka f. osidlo, oko k chytání zvěře a ptáků

plevička f. drobný plevel, bylinka

plíhavý adj. nemoudrý

plinúti v. pľunúti

plískač, ‑ě m. tlachal, mluvka

plískanie, ‑ie n., plískanina f. tlachání, žvanění, prázdné řeči

plískati, pľúskati, ‑aju, ‑áš ned. tlachat, žvanit

plískavý adj. tlachavý, žvanivý

plíščíti, ‑šču, ‑ščíš dok. plácnout, nerozvážně říci

plíti, pliji v. plváti

pln m. úplněk: ta doby byl měsíec v plně

plně adv. plně; zevrubně, důkladně

plnečký adj. plničký

plnič, ‑ě; plnitel, ‑e m. plnitel, kdo plní, uskutečňuje, vykonává něco

plnost, ‑i f. plnost, hojnost; vyplnění

plnúti; plnutie v. pľunúti; pľunutie

plný adj. plný, úplný, celý; přěd plným súdem při zasedání soudu; do plna v. doplna; u‑plně zcela,
v plnosti, dokonale

plod m. plod; dítě, mladě; děti, mláďata; rod, potomstvo

plodičství, plodičstvý, plodistivý, plodiství adj. plodný, úrodný; oplývající, překypující

plodičstvie, ‑ie, plodičstvo n. plody, plodiny; úroda, hojnost

ploditi, ‑z’u, ‑díš ned. plodit, množit, rozmnožovat: chválu ploditi rozmnožovat, šířit slávu;
vieru ploditi posilovat víru; ploditi křesťanstvo podporovat křesťanství; donižť sem žív, chci tě
ploditi pokud jsem živ, chci tě podporovat; páchat, tropit: budu šlechetnými pannami smiech ploditi
budu si tropit smích ze šlechetných dívek

plodný adj. plodný, úrodný; schopný plodit potomstvo; tys (Maria) plodna všeho stvořenie
zploditelka; oplývající, překypující ‑ aby ji plodnu učinil v dobrých skutciech

plodúcí adj. pučící, klíčící, vyrážející, rostoucí (?)

ploščenie, ‑ie n. žvanění, plácání

ploščiti, ‑šču, ‑ščíš ned. povrchně mnoho mluvít, tlachat

plov v. plav

plovmo adv. plavně, plynule (?)

plovoststredúcí adj. plynoucí, příjemný jako med: sladkými a plovoststredúcími hlasy spievají

plovúcí adj. tekutý, tekoucí; vytékající, plynoucí; oplývající: potoky stkvúcím zlatem plovúcie

plozovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (z čeho) mít původ v čem; všecko zlé plozuje sě z pýchy

plt, plet, ‑i f. pleť, kůže: tu jě (vlasy) i s pltí vytrhniechu; plakáním všě plet jeho zprahla;
povrch: nebe i země, točíš plet a svrchnost země

pluh m. pluh; popluží, statek

pluhař, ‑ě m. oráč

pluk m. zástup, skupina, houf, sbor; šik, vojenský útvar, oddíl; rod, kmen, pokolení

plunie, ‑ie n. plutí, plavba

pľunúti, plinúti, plnúti, ‑nu, ‑neš dok. plivnout

pľunutie, plnutie, ‑ie n. plivnutí

pľúskati; pľúskavý v. plískati; plískavý

plúti, plovu, plóveš, pluju, pluješ ned. plout, plavat, plavit se; téci, vytékat; oplývat

pľúti v. pľváti

plutie, ‑ie n. plutí, plavba; tečení, tok

plútva, plýtva f. ploutev; žábra

plútvati, ‑aju, ‑áš ned. plýtvat

plúžiti sě, ‑žu, ‑žíš sě ned. plazit se, vinout se

plužní, plužný adj. pluhový; náležející k pluhu: plužní kolečko

pľvánie (dvojslab.); ‑ie n. plivání; vyplivované sliny

pľváti (dvojslab.), pľúti, pľuju, ‑eš ned. plivat

plvěti, ‑v’u, ‑víš ned. tát, rozpouštět se, rozplývat se: jak plví vosk ot lícě ohně; dštít: i
plvěl jim (bůh židům) manu k jědení

plvúcí adj. rozpuštěný; tekutý

plynúti; ‑nu; ‑neš ned. plynout, téci; rozpouštět se, rozplývat se plavit se (na lodi)

plynutie ‑ie n. plynutí,tečení, tok; plutí; plavba: koráb ku plynutí nastrojiti

plýtva; plýtvati v. plútva; plývati

plývanie, ‑ie n. vlnobití; bouře, přival;tok: zdvihly sú řěky plývanie svá

plývati; plýtvati, ‑aju, ‑áš ned. plout, plavat; plavit se; oplývat; překypovat

plzati, ‑aju, ‑áš, plzěti, ‑žu, ‑zíš ned. plazit se, lézt

plzkost, ‑i f. oplzlost

plzký adj. kluzký; oplzlý

Plzněnín (pl. Plzněné, gen. Plzňan) m. Plzeňan, Plzeňák

pněvie, ‑ie n. pně, pařezy

pniech, pnieše v. pieti^2

pnieti, pňu, pníš ned. viset, být rozpjat; opony se všěch stran té zahrady pniechu; na kříži pněl
byl ukřižován

po předl. po; podle: (s lok.) po kněžskej vnadě podle knížecího obyčeje; po kobě podle přání, ke
zdaru; po tom vědě podle toho vím; znamenati po čem poznat podle čeho; po koni pojedechu jeli za
koněm (jak je vedl); po‑jednú najednou; (s dat.) by zármutkóv mnoho po Arnoštovi dobrému, po tom
muži šlechetnému; po latinu po latinsku, latinsky; pro: (s akuz.) poslal po toho ševčíka

pobádati, ‑aju, ‑áš ned. pobodávat, pobízet (koně k běhu ostruhami)

pobáti, ‑aju, ‑aješ dok. popovídat

pobávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. obávat se: dokud sě kto pobává pekla

pobdieti, ‑bz’u, ‑bdíš dok. pobdít, probdít: nemohli jste se mnú jediné hodiny pobdieti

pobdieti, ‑bz’u, ‑bdíš ned. pociťovat, být si vědom. ktož pobdí v svědomí hřiech smrtelný; ‑
pobdieti sě cítit se: pobdiec sě toho nedóstojnu

poběda f. boj, vítězství; kdažto bude v zlém poběda když nastane (v boji) špatná situace

poběh m. běh, útěk

poběhlec, ‑hlcě (trojslab.) m. odpadlík

paběhlkyně (čtyřslab.), ‑ě f. odpadlice; žena; která opustila zákon nebo řád (nábož.)

poběhlost, ‑i f. utečení, vzdálení se; odpadlictví, odpadnutí

poběhlý adj. odběhlý, poběhlický; odpadlý; zpronevěřilý

poběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. přiběhnout; dát se na útěk, utéci; (po kom) rozběhnout se za kým; (od
koho) odpadnout

poběhnutie, ‑ie n. odpadnutí, opuštění: poběhnutie ot boha

poběhovati; ‑uju; ‑uješ ned. prchat; dávat se na útěk: zima přěd rychlú teplostí slunečnú
poběhováše

poběrek, pobiedě, po biedě v. paběrek; bieda

pobiediti, ‑z’u, ‑díš dok. pobídnout, vyzvat

pobiehanie, ‑ie n. ubíhání, utíkání

pobiehati, ‑aju, ‑áš ned. (od čeho) utíkat od čeho; vyhýbat se

pobiezěti, ‑ěju, ‑ieš ned. pobízet

pobíjaný, pobíjěný adj. tepaný

pobíjěti; ‑jěju; ‑jiéš ned. pobíjet; pobíjěti smiech kým tropit si smích z koho

pobiti,‑b’ú;.‑bieš (imper. ‑bí) dok. porazit, přemoci; (pod sě) podrobit si; zahubit: zima vrúcí
hada pobi

pobitie, ‑ie n. boj, bitva; vítězství: pobitie získali dosáhli vítězství

poblahati, ‑aju, ‑áš dok. poblahořečit, vzdát chválu

pobleděti, ‑ěju, ‑dieš dok. zblednout, poblednout

poblúditi, ‑z’u, ‑díš dok. (od čeho) zbloudit, pochybit, minout se cíle

poblúzenie, ‑ie n. poblouzení, blud, oklamání

poblúzený adj. pobloudilý, hříšný: nás poblúzené od smrti věčné vykúpil

pobluzovati, ‑uju, ‑uješ ned. bloudit

poblysknúti, ‑nu, ‑neš dok. zablýsknout se

pobočiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. (ke komu) postavit se po bok, přiblížit se

poboční adj. boční, postranní; nelegitimní, nemanželský: poboční synové aneb dcery

pobodný adj. bodný: nelek sě nic té pobodné rány

pobohatiti, ‑cu, ‑tíš dok. obohatit

pobojovánie, ‑ie n. přemožení, vítězství

pobojovati, povojovati, ‑uju, ‑uješ dok. (co) přemoci, překonat, zvítězit nad čím

poboleti; ‑leju, ‑léš ned. pobolet, trochu bolet

pobonek v. bobonek

pobósti, ‑bodu, ‑eš dok. pobodnout

pobránie, ‑ie n. pobrání, sebrání, odnětí: statku pobránie; k jich pobrání naše lodí nestačie
netačí je pobrat, pojmout

pobrániti, ‑ňu, ‑níš dok. trochu, chvíli bránit

pobrati, ‑beru, ‑béřeš dok. pobrat, sebrat, odejmout: měli by se radovati, kdyby jim sbožie
pobrali; sebrat, posbírat, shromáždit; ‑ pobrati sě sebrat se, vyrazit, dát se do pohybu, odebrat
se; anať sě pyšně pobéře v perlovém věnci půjde, ponese se

pobrúsiti, ‑šu, ‑síš dok. pobrousit, nabrousit

pobuditi, ‑buz’u, ‑díš dok. (koho) probudit

pobujěti, ‑jěju, ‑jieš dok. na čas se (za)chovat bujně, zařádit si: radše chvilku potruchleti,
nežli chvilku pobujěti

pobyti, ‑budu, ‑budeš dok. pobýt, strávit nějaký čas: pohromadě v útěšě pobudiechu; nějaký čas být,
existovat, žít: (člověk) málo pobuda zhyne jako stín

pobytie, ‑ie n. pobytí, pozdržení, strávení nějakého času

pocělovati, ‑uju, ‑uješ dok. pocelovat, políbit

pocěstie, ‑ie n. cestování, putování

pocěstně adv. přes pole (do ciziny)

pocěstník m. pocestný, poutník

pocěstný adj. cestovní, vztahující se k cestě; v pocěstných kněhách v cestopisech; putující,
potulný: nás sedm tovařiškuóv pocestných; zpodst. m. pocestný, poutník

poctivě; poctivost; poctivý v. počstivě; počstivost; počstivý

pocútiti, ‑cúcu, ‑cútíš dok. pocítit, zakusit

poč adv. proč

počakánie, počekánie; ‑ie n. počkání

počakati, počekati, ‑aju, ‑áš dok. počkat, vyčkat

počasie v. počěsie

počátek, ‑tka, ‑tku m. počátek, začátek: ot prva počátka, z prva počátka od samého začátku, od
začátku; ot počátka, ot počátku odjakživa, odedávna, odevždy; ot počátka, z počátka, na počátcě
(‑tku); u počátcě (‑tku) zpočátku, na začátku; zárodek, první článek rodu; zdroj, původ; základ,
podstata, princip: neumíš počátkuóv víry základní články víry; počin, první krok, začátek něčeho:
kdež počátek každý ráně kde vždy dopadá první rána (?)

počen, ‑ši v. počieti

počésati, ‑aju, ‑áš ned. počesávat; otírat

počěsie, počasie, ‑ie n. počasí; vhodná doba, příležitost

počest, ‑čsti f. počestnost; úcta, vážnost, pocta

počestně adv. slušně, důstojně, s poctami

počestné, ‑ého zpodst. n. dar na počest

počestnost, ‑i f. čest, uctivost, pocta

počestný adj. počestný; úctyhodný, ctihodný; počestná příčina závažná příčina, důvod; uctivý,
prokazújící úctu, vzdávájící poctu

počet, ‑čta, ‑čtu m. počet, množství; číslo, číslice; bez počta nesčíslný; účet, vyúčtování: počet
klásti, položiti účtovat; počet učiniti složit účty; počet učiniti mezi sebú vyrovnat se, provést
vyúčtování

počětie, ‑ie n. započetí, začátek; početí

početměrný adj. týkající se aritmetiky, počtářský

početný adj. početní, počtářský: uměnie početné

počieti, ‑čnu, ‑čneš (aor. počěch, impf. počniech, příč. čin. počal, počěli, přech. min. počen,
‑čenši) dok. počít, začít; otěhotnět: žes božím synem počěla; počenši dievkú ostala; ‑ počieti sě
začít být (nějaký); být počat, zrozen

počínanie, ‑ie n. začínání, začátek, počátek

počínati, ‑aju, ‑áš ned. počínat, začínat; podnikat, konat, dělat; (o ženě) stávat se těhotnou,
počínat: bez bolesti počínala; ‑ počínati sě počínat (se), začínat (se); mít počátek v kom,
pocházet z koho: to sě všecko u diábla počíná

počinek, ‑nka, ‑nku m. začátek

počiniti, ‑ňu, ‑níš dok. učinit, vykonat, udělat

počísti, ‑čtu, ‑eš dok. spočítat, napočítat, vypočítat; (koho mezi kým) pokládat koho zač; nepočtu
vem to za vinu nebudu vám to počítat, pokládat za provinění; počíst (si), přečíst (si)

počistiti, ‑šču, ‑stíš dok. očistit (duchovně nebo rituálně)

počiščeníe, ‑ie n. očištění (duchovní nebo rituální); menstruace, měsíčky

počiščovánie, ‑ie n. čištění, očišťování (duchovní nebo rituální), očista

počítati, ‑aju, ‑áš ned. vyčítat; svádět, svalovat; ‑ počítati sě dělat účet

počitedlný (čtyřslab.) adj. početní, počtářský: počitedlné uměnie

počíti v. počúti

počívati, ‑aju, ‑áš ned. spočívat, prodlévat, přebývat

počrnati, ‑aju, ‑áš, počrněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zčernat, ztemnět: počrnie den setmí se

počsta f. pocta, důstojenství

počstiti, ‑čšču, ‑čstíš dok. poctít, prokázat poctu, uctit, oslavit; pozdravit, vzdát čest

počstivé; ‑ého zpodst. n. čest, sláva, dobré jméno: toť bude vaše nynějšie i budúcie poctivé

počstivě, poctivě adv. počestně; uctivě, s poctami

počstivost, poctivost, ‑i f. počestnost; čest: s poctivostí se ctí; pocta, úcta, uctívání:
poctivost učiniti vzdát úctu

počstivý, poctivý adj. počestný, dbalý cti; ctěný, vážený, důstojný; poctivý

počščenie, počtěnie, ‑ie n. pocta, poctění, uctění

počtenie, ‑ie n. uspořádání; počtenie těla Kristova (obrazně) uspořádání církve, její členění na
jednotlivé části

počtený adj. vymezený, určený, stanovený: ostali v té vieře počtené Písmem

počúti, počíti, ‑uju, ‑iji, ‑uješ, ‑iješ dok. pocítit, ucítit

počutie, ‑ie n. pocítění, pocit

pod předl. pod; (s akuz.) tvój obchod pod ruku nejde nedaří se, není úspěšný; (s instr.) onoho
Heroda, pod nímžto sě náš spasitel narodil za jehož vlády; přikazuji pod kopú (grošů) pod trestem
kopy grošů; pod takú úmluvú, že s takovou podmínkou

podací v. poddací

podacie, ‑ie n. patronát

podál adv. opodál; daleko, do značné dálky

podální adj. vzdálený

podařiti, ‑řu, ‑říš dok. (něčím) obdařit, obdarovat; ‑ podařití sě nahodit se, naskytnout se

podati, ‑ám, ‑áš dok. podat; (čeho komu) říci, pronést něco k někomu; (čeho na koho) složit co na
koho

podávanie, ‑ie n. podávaní svátosti oltářní (círk.); (ke komu) podávanie modliteb modlení se

podávati, ‑aju, ‑áš ned. skládat, nechávat

podávenie, ‑ie n. násilí; znásilnění (dívky)

podávený adj. umačkaný, rozdrcený, zabitý; pobitý:‑osmnáct mužóv ot věžě podávených

podáviti, ‑v’u, ‑víš dok. znásilnit; pobít

podávovati, ‑uju, ‑uješ ned. znásilňovat; pobíjet

podběha f. souložnice

podbělný adj. bělavý, bílý

podberu v. podebrati

podbiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. (koho pod sebe) podmanit, podrobit si

podbojovati, ‑uju, ‑uješ dok. (pod sebe) podmanit si

podbořovati, ‑uju, ‑uješ ned. podbourávat, bořit; vyvracet

podbradek, ‑dka, ‑dku m. podbradek; část šatu (nebo bojového odění) kryjící bradu a hrdlo: ženy
široké hlavy s chomúty a s podbradky

podčepie, ‑ie n. odpad pří stáčení píva; podčepky, slivky

podčěšie, ‑ie n. číšník, vysoký hodnostář u panovníkova dvora

podčiniti, ‑ňu, ‑níš dok. podrobit, podmanit; podložit, podstrčit, dát (něco pod co)

podčrvený adj. načervenalý, narudlý

poddací, podací, ‑ieho zpodst. m. poddaný; poddací pán patron

poddaně adv. poníženě, pokorně

poddanec, ‑ncě m. poddaný, níže postavený člověk

poddanie, ‑ie n. poddanství, poddanost; podřízení: poslušenstvie jest vuóle poddanie; podřízenost,
poslušnost, oddanost: poslušné poddanie bohu

poddaný adj. poddaný, podrobený; poslušný, odevzdaný, oddávající se; oddaný, věrný

poddati, ‑ám, ‑áš dok. podrobit, podmanit, porobit, pokořit; dát, vydat; ‑ poddati sě poddat se,
podrobit se; poddati sě v súd podrobit se soudu; podlehnout; dát se na něco, věnovat se něčemu:
poddals sě na vojenské bydlo

poddávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. poddávat se, podvolovat se

poddymujúcí, ‑ieho zpodst. m. rozdmychovač ohně, kovařův pomocník

podebrati, podberu, ‑béřeš dok. podkopat, pobořit

podělatí, ‑aju, ‑áš dok. podělat, vykonat trochu práce; (ďábel) radějíť podělá sobě vhod těch srdcí
přízpůsobit si je, upraví

podepřieti, ‑pru, ‑přeš dok. podepřít: podepřieti v núzi pomoci: ‑ podepřieti sě (čemu, čím, na co,
na čem) podepřít se, opřít se o něco

poděsiti, ‑šu, ‑síš dok. polapit, chytit, zajmout; na bězě poděsi na útěku zastihl; když tě
neštěstie poděsí stihne

podetříeti sě v. podtřieti sě

podezřěný (jm. tvar podezřěn) adj. podezřelý, budící podezření: býti podezřění v čem z něčeho

podhořie, ‑ie n. úpatí hory, podhůří

podhrdlek, ‑dlka, ‑dlku (trojslab.) m. podhrdlí, místo pod krkem v dolní části hrdla; rána, úder na
hrdlo

podcházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. jít, přicházet, přibližovat se; bude jej strach veliký podcházeti jímat

podchýliti, ‑ľu, ‑líš dok. sklonit, schýlit pod něco: svych hlav nestrachovaly sě (děvečky) pod meč
podohýliti

podieti, ‑děju, ‑děješ dok. dát, ukrýt, schovat: kam ste múdrost svú poděli?; podieti sě podít se;
ztratit se, zmizet

podivenie, ‑ie n. (čeho) obdivování

podiž v. jíti

podjáhen, ‑hna m. podjahnie, ‑ie n. i m. podjáhen (církevní hodnost)

podjesen, ‑i f. pozdní léto, podjeseň; jaro

podjesen(n)ý, podjesný adj. podzimní; jarní

podjěti, ‑jědu, ‑jědeš dok. podjet, vjet pod něco; podjěti pod hrad přijet pod hrad

podjětie, ‑ie n. úskok, lest; napadení

podjieti, podejmu, ‑meš (aor. podjěch, přech. min. podjem, ‑jemši) dok. zdvihnout, (zespod) vzít;
zmocnit se, zachvátit: hróza Boleslava podjě; podjieti úsilé vynaložit; podjieti škodu utrpět; ‑
podjieti sě zdvihnout se, zvednout se: Čechy sě na ně podjiechu zvedli se proti ním, napadli je

podjímanie, ‑ie n. záchvaty bolesti (?): u srdcě podjímanie

podjímati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, co) jímat, zachvacovat, zmocňovat se koho: když tě bude který
strach podjímati; chápat se čeho, brát co

podjíti, podejnu, ‑jdeš dok. znenadání přijít, podskočit; podjíti bojem napadnout, utkat se v boji;
ač sě jemu kdy podjide bude‑li se mu dařit; jít pod něco: Kochan pod chyšku podjide vlezl pod
záchod

podkasalý, podkasaný adj. opásaný, mající šat upevněn pásem (tj. úplně oblečený); vystrojený,
připravený: naleze mládence podkasalého a jako na cěstu hotového; odvážný, smělý

podkasánie, ‑ie n. opásání, sepnutí šatu pásem jako dokončení výstroje

podkasati, ‑šu, ‑šeš dok. podpásat, podepnout, upevnit (pásem nebo něčím podobným pásu)

podkasovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. opásávat se; připravovat se, hotovit se

podkazenie, ‑ie n. zápalná oběť

podklad, podkladek, ‑dka, ‑dku m. podstavec; pata sloupu

podkládati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. ponižovat se, podrobovat se

podkleknúti, ‑nu, ‑neš dok. pokleknout: před nímž jsú podklekla všecka kolena

podklesnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. provinit se, prohřešit se; svědci podklesli sě a vyznali pravdu
podřekli se

podkloniti, ‑ňu, ‑níš dok. sklonit

podkolenie, ‑ie n. podkolení, část nohy pod kolenem; pokolení, rod

podkomořie, ‑ie n. i m. podkomoří, nejvyšší úředník královské komory

podkoníe, ‑ie n. i m. podkoní

podkopati, ‑aju, ‑áš dok. podkopat, podrýt, pobořit, zbořit; rozkopat, zničit: (vinice) zažžena
ohněm a podkopána

podkopávati, ‑aju, ‑áš ned. podkopávat, pohrabávat, podkopáváním nebo podhrabáváním vnikat: pakli
vylamuje zloděj dóm neb podkopávaje

podkrajie, ‑ie n. kraj, okres

podkrál, ‑e m. podkrálé, ‑é n., podkrálík m. místokrál, místodržící, králův zástupce

podkrásti, ‑kradu, ‑eš dok. zmocnit se, zachvátit (?): nová milost ji podkrade nová láska ji
zachvátila

podkysiti, ‑šu, ‑síš dok. polapit, pohltit

podlaha f. podlaha; pavlač

podlaženie, ‑ie n. dlažba

podlažený, podlážený adj. dlážděný, vydlážděný

podlažiti, podlážiti, ‑žu, ‑žíš dok. opatřit podlahou nebo dlažbou, vydláždit

podlé adv. a předl. vedle, blízko: lepí jest súsěd podlé než bratr daleko; (s gen.) podél, u
(čeho), při (čem): sedieše podlé moře; při (kom), na straně (koho); ve shodě (s čím), přiměřeně
(čemu): staň se mně podlé slova tvého; pro, za: hotov sem podlé něho umřieti; podlé toho vedle
toho, kromě toho, mimoto

podléci, ‑lahu i ‑lehu, ‑ležeš dok. podlehnout, podrobit se

podleden v. poluden

podletie, ‑ie n. jaro

podletní adj. jarní

podležěti, ‑žu, ‑žíš dok. podléhat, být poddán, podroben: po všech vlastech, kteréž panství královu
podležiechu; podléhat (nemoci), být churav: podleží té nemoci

podlinka f. široký ozdobný lem šatů

podložiti, ‑žu, ‑žíš dok. podložit: podloži hlavě svej kámen i usnu; podřídit, podrobit; podložiti
koho, co pod nohy koho dát koho, co v moc komu: dokudž nepodloží nepřátel všech jeho pod jeho nohy;
podložiti šiju (hrdlo) čemu podrobit se, podřídit se; podložiti oheň rozdělat oheň; ‑ podložiti sě
poddat se, vzdát se

podlúhovatý adj. podlouhlý, dlouhý

podlužný (jm. tvar podlužen) adj. povinný; zavázný

podmaniti, ‑ňu, ‑níš dok. podmanit; ‑ podmaniti sě podrobit se, podřídit se, poddat se

podmaňovati, ‑uju, ‑uješ ned. podmaňovat‑ podmaňovati sě podrobovat se; podřizovat se, poddávat se

podmazati, ‑žu, ‑žeš dok. podmazat; podmazati palec komu podplatit někoho

podměšiečný adj. podměsičný, jsoucí pod měsícem: (ráj zemský) jest tak velmi povýšen, až sě dotýká
podměsiečného krajě

podměstie, ‑ie n. okraj města a jeho nejbližší okolí; pozemek u města

podmietati, ‑aju, ‑áš ned. podstrkovat, podkládat; podmietati komu řěč mluvit ke komu

podmluveníe, ‑ie n. podřeknutí, přeřeknutí se

podmol, ‑a, ‑u m. výmol, rokle

podnapiti sě, podopiti sě, ‑p’ú, ‑pieš sě dok. podnapít se, opít se

podnebie, ‑ie n. podnebesí, prostor pod nebem, pod oblohou

podněcovati, ‑uju, ‑uješ ned. podpalovat, zapalovat; podněcovat, popichovat, popouzet, pobuřovat;
svádět, vést k tělesné žádosti

podnésti, ‑nesu, ‑eš dok. podstrčit, neprávem, nenáležitě podsunout; pohnout koho k čemu, svést;
posednout, zachvátit: a protož sbožný, kohož hrdost neposedne; vyvýšit, povznést; ‑ podnésti sě
vyvýšit se, zpychnout

podnět m. podpal, podpalek: mnoho drev surových nakladú na malý podnět; podklad, podnět, popud,
impuls; náchylnost, náklonnost, sklon (k zlému; k hříchu)

podniecenie; ‑ie n. podnícení, podnět, popud

podnietiti, ‑cu, ‑tíš dok. podnítit

podnikati, ‑aju, ‑áš dok. podléhat, být podroben

podniknuti, ‑nu, ‑neš dok. (pod něco) vzít něco na sebe, podstoupit

podnošovánie, ‑ie n. podněcování, dráždění

podnož, ‑ě f., podnožie, ‑ie n. podnož, podnožka; položeni budú nepřietelé jeho podnožie noh jeho
budou uvedeni v jeho područí, v jeho moc; místo pod nohama nebo u nohou

podnožiti, ‑žu, ‑žíš dok. podrobit

podnúcěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho k čemu) nutit, podněcovat, pobízet

podoba f. podoba; předstíraná podoba, rouška: pod podobú křesťanskú

podobati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (čemu) hodit se, slušet

podobeň, ‑bně f. řěč božie jest na podobeň jako udice u vodě podobá se

podobenstvie, ‑ie n. podobnost, podoba, obraz: diel jsú podobenstvie ptačieho a diel zvieřecieho;
falešná podoba; pravděpodobná příčina, domněnka, odhad

podobizna f. podobenství, zdání, obraz

podobnati, ‑aju, ‑áš ned. připodobňovat, přirovnávat

podobně adv. podobně, slušně, vhodně, vhodným způsobem; pěkně, případně

podobnicě, ‑ě f. podoba, obraz

podobniti, ‑ňu, ‑níš ned. přizpůsobovat; připodobňovat: člověk má svú vóli podobniti k vóli boží

podobnost, ‑i f. podobnost, podobný stav; podobenství

podobný adj. podobný; náležitý, slušný; pravděpodobný; shodný, vhodný; hezký; jest podobno sluší
se; podobný k smiechu hodný smíchu, směšný

podol, ‑a, ‑u m.; podolé, ‑é n. údolí, úval

podolek, ‑lka, ‑lku m. dolní část šatu, zvl. ozdobný lem; vlečka (šatů); třepení, třásně

podolní adj. údolní, rostoucí v údolích

podopíti sě v. podnapiti sě

podpaľovati, ‑uju, ‑uješ ned. podpalovat, zapalovat; podněcovat, povzbuzovat

podpásaný adj. opásaný, vystrojený, vyzbrojený

podpásati, ‑šu, ‑šeš dok. podpásat, opásat; podpásati bedry své (bedra svá) čím, ozbrojit se;
připravít se, přichystat se; ‑ podpásati sě podpásat se, opásat se, vzít na sebe (šaty, výzbroj
ap.)

podpažie, podpaždie, ‑ie n. podpaží; ptačí křídlo

podpětiti, ‑cu, ‑tíš dok. sehnout

podpierati; ‑aju, ‑áš ned. podpírat; ‑ podpierati sě podpírat se, opírat se, spočívat: noha sě zemí
podpierá

podpieti, podepnu, ‑neš (impf. podepniech, aor. podpěch, přech. min. podpen, ‑penši) dok. podepnout

podpíjěti sě, ‑ěju, ‑jieš sě ned. opíjet se

podpilý adj. podnapilý, opilý

podpiti sě, ‑p’ú, ‑pieš sě dok. podnapít se, opít se

podplynúti, ‑nu, ‑neš dok. připlout (pod co, do blízkati čeho)

podpolední adj. předpolední, blížící se k poledni: v podpolední čas

podpopeličný, podpopelní; podpopelničí, podpopelný adj. pečený pod popelem, v popelu: podpopelní
chléb

podpora f. opora

podporný adj. podpůrný, poskytující podporu (oporu); sloužící k podpoře, k podepření

podpustiti, ‑pušču, ‑pustíš dok. lstivé nebo tajně opustit; podpustiti oheň založit oheň

podrah m. lem, okraj šatu

podrazíti, ‑žu, ‑zíš dok. povalit, srazít pod něco: podrazí ji pod sě; podmanit; podrobit: podrazí
jiné mocí pod sě

podrážděti, ‑ěju, ‑ieš ned. vydražďovat, svádět

podrobený adj. podrobený, poddaný; zkrocený, krotký

podrobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. podrobit, podmanit: podrobiti v službu koho porobit, učinit sluhou,
nevolníkem; podrobiti pod jho koho porobit, ujařmit; podrobiti pod sě koho zvítězit nad kým,
přemoci koho; (koho, co, komu, čemu) dát v moc, na pospas: duši svú divným a nerozumným myšlením
byl podrobil oddal; podrobiti sě podrobit se, poddat se

podrobovati, ‑uju, ‑uješ ned. podrobovat, podmaňovat: podrobovati koho v službu porobovat koho,
činit sluhou, nevolníkem; ‑ podrobovati sě podrobovat se, podřizovat se

podrostlý adj. povyrostlý, vyrostlý

podrósti, ‑rostu, ‑eš dok. poodrůst, vyrůst

podrúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. podtít, podseknout, skácet (strom); potlačit, zahladit, zničit koho

podruhstvie, podružstvie, ‑ie, podružstvo n. podruží, nájem v cizím domě, užívání obydlí bez
vlastnického práva; pobyt v cizině

podružný adj. bydlící, jsoucí v podruží, tj. mimo domov, bez vlastního domu, v cizím domě nebo v
cizině

podrývati, ‑aju, ‑áš ned. podrývat, podemílat (o vodě)

podrzenie, ‑ie n. osmělení, smělost, odvaha

podržěti, ‑žu, ‑žíš dok. podržet, přidržet; vydržet co, snést co, odolat čemu; zvítězit v čem,
překonat co: nenie tak tvrda příhoda, by té nemohl podržeti; podržěti sě (čeho) přidržet se

podržievati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. přidržovat se, věnovat se: světských sě věcí podržievaje

podřěmovati, ‑uju, ‑uješ ned. podřimovat

podsaditi, ‑z’u, ‑díš dok. podstavit, podepřít

podsěbitie, ‑ie n. podsebití (ochranné pavlače na hradebních zdech)

podskočiti, ‑du, ‑číš dok. skočit pod něco, podskokem chytit

podstat, ‑i, podstata f. podstata; podoba, forma, způsob existence: ukázal sě jemu (bůh Abrahamovi)
ne v tej podstatě, v niež jest buóh; hmota, hmotná podstata něčeho; podpora, opora, pomoc

podstáti^1, ‑stanu, ‑neš dok. obstát, odolat, vydržet

podstáti^2, ‑stoju, ‑stojíš dok. pomoci, poskytnout pomoc, oporu; obstát, odolat, vydržet; ned.
skládat se z něčeho

podstatně adv. co do podstaty, pokud se týká podstaty, svou podstatou: žádný nemá té moci
podstatně, sám z sebe

podstatný adj. podstatný, základní, tvořící podstatu něčeho významný, závažný; vhodný, náležitý

podstava f. podstata; podoba, forma, způsob existence; podpora, opora, pomoc

podstavek, ‑vka, ‑vku m. podstavec, podložka; sloup, pata sloupu

podstavený adj. postavený na místo druhého; takový, kterým byl někdo nahrazen

podstaviti, ‑v’u, ‑víš dok. postavit dospodu, podstavit, podložit

podstierati, ‑aju, ‑áš ned. podkládat, rozestírat pod nohy

podstihač, ‑ě m. záludník, podvodník

podstolé; ‑é n. i m. stolník, dvorský hodnostář májící na starosti obsluhu stohu

podstrčiti, ‑ču, ‑číš dok. podstrčit, podložit; ověřit; nenie jich řěč čím podstrčiti

podstupek, ‑pka m. nástupce, následník (ve vládě)

podstúpenie, ‑ie n. utkání, srážka

podstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. postoupit, udělit; (koho) bojem napadnout

podstupovati, ‑uju, ‑uješ ned. podstupovat: podstupovati pokánie činit pokání, kát se: lákat,
svádět

podsúditi sě, ‑súz’u, ‑súdíš sě dok. (več) zavázat se k čemu

podsvémocný adj. ne plně svémocný, ne plně oprávněný: odpúštie mocí podsvémocnú, jelikožto člověk.
Neb té moci (tj. plně odpouštět) nemóž nižádný mieti kromě Krista

podščieti, ‑dščeju, ‑ieš dok. zavlažit, skropit deštěm

podščievanie, ‑ie n. poštívání, popuzování, popichování (v. též poščívanie)

podščievati, ‑aju, ‑áš ned. poštívat, popuzovat, podněcovat, ponoukat, svádět, dráždit: ješitná a
marná chvála podštívá srdce (v. též poščívati)

podšlepač, ‑ě m. utiskovatel

podtáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (zespodu) upevnit, přitáhnout; podpásat, opásat

podtemný adj. poněkud temný, nejasný (?): některak jest podtemno písmo

podtieti, podetnu, ‑neš (aor.podtěch, přech. min. podten, ‑tenši) dok. podtít, podříznout, vymýtit;
zahubit, zničit (v. též potiati)

podtínati, ‑aju, ‑áš ned. podtínat, podřezávat; vymycovat, hubit, ničit (v. též potínati)

podtisknúti, ‑nu, ‑neš dok. podrobit; podmanit (v. též potisknúti)

podtlačitel, ‑e m. potlačitel, podmanitel, utiskovatel, porobitel (v. též potlačitel)

podtlačiti, ‑ču, ‑číš dok. potlačit, porobit (v. též potlačiti)

podtlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. tisknout, tlačit dolů: koráb, ješto podtlačije ty vody pod sě;
utiskovat, utlačovat, porobovat: neb sprostné lidi podtlačováchu

podtočiti, ‑ču, ‑íš dok. natočit, načepovat (srov. potočiti)

podtočovati, ‑uju, ‑uješ ned. točit, čepovat

podtrhač, ‑ě m. podvodník, proradný, nespolehlivý člověk

podtrhavý adj. podvodný, proradný, lstivý, záludný

podtrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. podtrhnout, přivést k pádu; oklamat, podvést; polapit (srov. potrhnúti)

podtrhnutie, podtrženie, ‑ie n. podvod, lest, úklad: ďábelské podtrhnutie

podtrhovati, ‑uju, ‑uješ ned. klást nástrahy

podtřieti sě, podetřieti sě, ‑tru, ‑třeš sě dok. obrousit se (srov. potřieti)

podujětie, ‑ie n. předsevzetí (?)

podunúti, ‑nu, ‑neš, podúti, ‑dmu, ‑eš (impf. ‑dmiech, aor. ‑duch, přech. min. ‑dem, ‑mši) dok.
zavát, zavanout, zadout

podutie, ‑ie n. zavanutí, závan, ovanutí; dechnutí, dech

podval m. podvala f. základní trám stavby; základ, podklad

podvázati, ‑žu, ‑žeš dok. (zespodu) uvázat, připevnit

podvésti, ‑vedu, ‑eš dok. přemluvit, zlákat; podvodně přivést (místo někoho jiného); podřídit,
podrobit koho: podvedl je pod práva pohanská; nedaj sě pýšě, podvésti nedovol, aby se tě zmocnila

podvihnúti, ‑nu, ‑neš dok. pozdvihnout, zdvihnout; ‑ podvihnúti sě zdvihnout se; vydat se na cestu
(v. též povzdvihnúti sě)

podvoj, ‑ě m. i f. veřej, veřeje, práh: státi, býti u podvojě stát, být u dveří, na prahu; podvoj,
překlad (vrchní trám přes otvor dveří); závěs, pant

podvojný adj. (o dveřích) dvojkřídlý (?)

podvoliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. podvolit se, vystavit se čemu, vzít na sebe co

podvrácenie, ‑ie n. vyvrácení, zboření; zmatek; nejistota

podvrácený adj. zvrácený, zkažený, rozvrácený, zmatený

podvracěti, ‑ěju, ‑ieš ned. mařit, kazit, mást: proč nepřestáváš podvraceti cest božích pravých?

podvracovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyvracet, bořit, mařit, ničit; mást, uvádět v nejistotu, ve zmatek

podvrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. vyvrátit, zbořit, zmařit, zničit; poplést, uvést v nejistotu, ve zmatek

podvrci, ‑vrhu, ‑vržeš, podvrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. nastavit, připravit k boji: podvrci kopie;
podrobit, podmanit; podstrčit, podvrhnout, nastrčit

podvrtel, ‑tle m. nástraha, léčka

podvrtovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyvracet, uvádět v nejistotu: (dary) podvrtují slova spravedlivých

podvrženie, ‑ie n. záhuba, zavržení, ponížení

podymovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozdmychovat; nadýmat, popouzet

podzapomenúti, ‑nu, ‑neš dok. pozapomenout (srov. pozapomínati)

podzimie, ‑ie n. podzim; jaro

podzimní adj. podzimní; jarní

podžíliti, ‑ľu, ‑líš dok. ochromit (podřezáním šlach na nohou)

pohádanie, ‑ie n. hádka, spor

pohádati sě, ‑aju, ‑áš ‑ě dok. utíkat se s někým slovně, v disputaci

pohádka f. hádanka; parabola; hádka, spor, disputace: s tiem sem měl pohádku; smyšlenka, nepravda

pohan m. pohan; pohané, pohani, pohanové pohanské země, kraje: v křesťanech i u pohanech v zemích
křesťanských i pohanských

pohanebně adv. s hanbou, potupně

pohaněníčko n. malé, bezvýznamné pohanění

pohaněnie, ‑ie n. pohanění, hanba

poháněti, ‑ěju, ‑ieš, pohaňovati, ‑uju, ‑uješ ned. hanět, hanobit; poskvrňovat, zneuctívat;
směšovat, mísit

pohaniti, ‑ňu, ‑níš dok. pohanit; zahanbit

pohanka f. pohanka, bezbožnice, hříšnice

pohanový adj. pohanský

pohanstvo, pohanstvie, ‑ie n. pohanství, pohanské náboženství, nevěrectví; pohanstvo, pohané

pohasiti, ‑šu; ‑síš dok. uhasit, zhasit: čtverem činem oheň móž pohasiti; potlačit, utlumit: ducha
neroďte pohasiti; ‑ pohasiti sě uhasnout, zhasnout, dohořet

pohasnúti, ‑nu, ‑neš dok. uhasnout, zhasnout, dohořet; ochabnout, pominout, zaniknout

pohašovati ‑uju, ‑uješ ned. hasit, uhašovat; potlačovat, tlumit, dusit

pohládati, ‑aju, ‑áš ned. pohlížet, dívat se, hledět

pohladiti, ‑hlaz’u, ‑díš dok. pohladit; uhladit, vyhladit; polichotit

pohlavie, ‑ie n. jednotlivec, osoba, hlava; pohlaví, rod

pohlazovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (s kým) mazlit se

pohlédati, ‑aju, ‑áš ned. vyhledávat

pohleděnie, ‑ie n. pohlédnutí, pohled, podívaná

pohleděti, ‑hlez’u, ‑díš dok. pohledět; přihlédnout, obrátit pozornost k čemu

pohlodek, ‑dka, ‑dku m. koláč, placka

pohltiti, ‑hlcu, ‑hltíš, pohltnúti, ‑nu, ‑neš dok. pohltit, spolknout, pozřít; uchvátit, zmocnit
se: (duchovní) by rádi všecken svět pohltili

pohmatati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat, ohledat

pohnánie, ‑ie n. útok

pohnati, ‑ženu, ‑eš dok. pohnat k soudu, obžalovat

pohněvati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. pohněvat se, rozhněvat se

pohnulý adj. uchýlený, zbloudilý

pohnúti, ‑nu, ‑neš dok. (kým, čím), pohnout, uvést do pohybu, rozhýbat; pohnúti z spanie vyrušit ze
spaní, probudit; (koho) dojmout: počě srdečně plakati, jsa pohnut dobrotivostí; svést, strhnout,
pohnout ke špatnosti; zarmoutit, sklíčit, otřást někým, polekat; ‑ pohnúti sě pohnout se, hnout se;
znepokojit se, vzrušit se; (ke komu, k čemu) naklonit se, přiklonit se: úmysl jeho k těm křivdám
nepohnul sě jest; (od koho, čeho, z koho, čeho) odvrátit se, ustoupit, opustit

pohnutie, ‑ie n. pohnutí, pohyb: země pohnutie zemětřesení; bez pohnutie beze změny, stejně,
trvale; pevně, neochvějně

pohoda f. pohodlí

pohodenie, pohodnutie, ‑ie n. uhodnutí, rozluštění, vyřešení

pohodlé, ‑é n. dobrá, vhodná věc, dobro, dobrodiní; pomoc, podpora; prospěch, užitek; dobré
podmínky živobytí, pohodlí

pohodléčko n. zdrob. z pohodlé

pohodlnost (trojslab.), ‑i f. prospěch, dobrá služba

pohodlný (trojslab.) adj. vhodný, příhodný

pohodnúti, ‑nu, ‑neš dok. odhadnout

pohodovati, ‑uju, ‑uješ dok. pohodovat, nějakou dobu hodovat

póhon m. půhon, obeslání k soudu, soudní obsílka

pohoněnie, ‑ie n. pohnání, pohánění k soudu

pohoniti, ‑ňu, ‑níš ned. (koho z čeho) pohánět k soudu, obesílat

pohorek, ‑rka, ‑rku m. pahorek

pohorliti, ‑ľu, ‑líš dok. projevit horlivost; popudit se

pohoršenie, ‑ie n. pohoršení, zhoršení; poškození, újma

pohoršený adj. pohoršlivý

pohóršěti, ‑ěju, ‑ieš ned. pohoršovat

pohoršievati, ‑aju, ‑áš ned. činit horším, kazit, svádět k špatnosti

pohoršitedlný (pětislab.) adj. pohoršlivý, pohoršující, špatný

pohoršitel, ‑e m. kdo se pohoršuje

pohoršiti, ‑šu, ‑šíš dok. učinit horším, zhoršit, pokazit, poškodit; zkazit, svést k špatnosti, k
hříchu; ‑ pohoršiti sě (kým čím, nad kým čím, na kom čem) pohoršit se nad něčím, být popuzen něčím;
pokazit se, zkazit se, (mravně) poklesnout, být sveden k hříchu; aby sě na víře nepohoršili
nepoklesli

pohoršovati, ‑uju, ‑uješ ned. zhoršovat, poškozovat, porušovat; kazit, svádět ke špatností, k
hříchu: sami jich zlým příkladem pohoršujíc; ‑ pohoršovati sě pohoršovat se, zlobit se; zhoršovat
se, kazit se, (mravně) klesat, upadat

pohořěti, ‑řu, ‑říš dok. shořet; jako by mu kól nepohořal jako by se ho to netýkalo, jakoby nic

pohostinu adj. jako host: dva, jenž přišla pohostinu; pohostinu sě bráti vydávat se na cesty (v.
též hostinný)

pohověnie, ‑ie n. poshovění, posečkání, strpení

pohověti, ‑ěju, ‑ieš dok. poshovět, posečkat

pohovievati, ‑aju, ‑áš ned. (sobě) hovět si, dopřávat si odpočinku, pohodlí

pohrabaný adj. pohřbený, pochovaný, mrtvý

pohrabati, ‑b’u, ‑beš, pohrabiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zahrabat, zakopat; pohřbít, pochovat

pohrabovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohřbívat, pochovávat

pohrbilý adj. shrbený, přihrblý

pohrdánie, ‑ie n. pohrdání, opovržení; zavrhování, odmítání

pohrdatel, ‑e m. kdo něčím pohrdá, pohrdavec, opovrhovatel: pohrdatelové světa

pohrdati, povzhrdati, ‑aju, ‑áš, pohrdovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohrdat, opovrhovat; zavrhovat,
odmítat

pohrděti, ‑ěju, ‑ieš dok. pohrdnout, opovrhnout; zavrhnout, odmítnout

pohrdlek, ‑dlka, ‑dlku (trojslab.) m. pohrdavé, opovržlivé označení: také sú tomu všemu
(bohoslužebným úkonům) pohrdlky dávali jako bludu pohrdavě, opovržlivě se o tom vyjadřovali

pohrobek, ‑bka, ‑bku m. pahrbek

pohrom m. pohroma f. pohroma, neštěstí dopuštění; hřmot; hřmění, hrom; útok, napadení

pohromný adj. hrozný, vzbuzující hrůzu

pohroza, pohróžka f. hrozba, pohrůžka, vyhrůžka: pohróžku činiti vyhrožovat

pohrúziti, ‑žu, ‑zíš dok. pohroužit, ponořit, potopit; zahubit, zničit; ‑ pohrúziti sě pohroužit
se, ponořit se, potopit se (v. též pohřieziti sě, pohřúziti)

pohrúžený adj. ponořený, potopený, utopený (v. též pohřúžený)

pohrýzati, ‑aju, ‑áš dok. nakousat se; přetrpět

pohrýzti, ‑hryzu, ‑eš dok. hryznout; kousnout; pohrýzti zubóv zaskřípat zuby: pohrýzti kúdele
zmlknout, přestat žvanit

pohrýžiti sě v. pohřieziti sě

pohrzěnie, ‑ie n. pohrdnutí

pohrzěti, ‑ěju, ‑ieš, pohrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohrdat

pohřbenie, pohřebenie, ‑ie n. pohřbení, pohřeb; uvržení; zavržení (do pekla)

pohřbieti, ‑hřb’u, ‑hřeb’u, ‑bieš, pohřbiti, pohřebiti, ‑b’ú, ‑bíš dok. pohřbít; pochovat

pohřeb, ‑hřebi f., ‑hřeba, ‑u m. pohřeb; hřbitov, hrob

pohřebati, ‑aju; ‑áš ned. pohřbívat, pochovávat; dok. pohřbít, pochovat

pohřebený adj. pohřbený, pochovaný; pohřebený u pekle uvržený do pekla

pohřebiti v. pohřbieti

pohřebný adj. pohřební

pohřebovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohřbívat, pochovávat

pohřésti, ‑hřebu, ‑eš (aor. ‑hřebech, přech. min. ‑hřeb, ‑ši; příč. trp. ‑hřeben) dok. pohřbít,
pochovat

pohřéšenie, ‑ie n. zhřešení, prohřešení

pohřiechu adv. a interj. pohříchu, bohužel, naneštěstí, běda

pohřieziti sě, pohrýžiti sě, ‑žu, ‑zíš sě dok. pohroužit se, potopit se, ponořit se (v. též
pohrúziti, pohřúziti)

pohřímati, 3. sg. ‑á dok. zahřímat; zahřmít

pohřížěti, pokřižovati v. pohřužěti; pohřužovati

pohřměti, ‑ěju, ‑ieš dok. zahřmít, rozehřmít se; s hlukem, se hřmotem něco udělat: potom množstvie
v hrad pohřmiechu s hlukem vešli, vtrhli

pohřúziti, ‑žu, ‑zíš dok. pohroužit, potopit; skrýt (v. též pohrúziti, pohřieziti sě)

pohřúžený adj. pohroužený (do čeho); odevzdaný (čemu): jenž sú v libosti světa pohříženi kteří se
oddali světským radostem (v. též pohrúžený)

pohřúžěti, pohřížěti, ‑ěju, ‑ieš ned. potápět; pohružovat

pohřužovati; pohřižovati, ‑uju, ‑uješ ned. hroužit ponořovat; potápět; pohružovat; pohlcovat,
ničit: zámutek světa, ten pohřižuje i porážie rozum; oddávat čemu, uvrhovat v co: v zatracenie
pohřižují stádo božie; ‑ pohřužovati sě ponořovat se, potápět se; oddávát se čemu

pohuba f., pohubenie, ‑ie n. záhuba, zahubení, neštěstí, zkáza

pohúbcě, ‑ě m. zhoubce, hubitel

pohubek, ‑bka, ‑bku m. úder po ústech, políček

pohubenie v. pohuba

pohubený adj. zničený, zpustošený

pohubitel, ‑e m. zahubitel, zhoubce; ničitel, plenitel

pohubiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zahubít, zničit; zabít; vyplenit

pohubovati, ‑uju, ‑uješ ned. hubit, ničít, zabíjet; plenit

pohuhlati, ‑aju, ‑áš dok. zanaříkat, zabědovat, zaúpět

pohvízdanie, ‑ie n. udivené zahvízdání

pohvízdati, ‑ždu, ‑žděš dok. (údivem) zahvízdat

pohvizdovati, ‑uju, ‑uješ ned. (údivem) hvízdat

pohýbati; ‑b’u; ‑beš dok. zahýbat; pohnout něčím

pohybovánie, ‑ie n. kolísání (mysli), váhání

pohybovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohybovat, hýbat, zmítat: počě silnú myslí jeho pohybovati otřásat
jeho silnou vůlí, zviklávat; vést, pobízet, podněcovat; ‑ pohybovati sě pohybovat se, hýbat se;
směřovat, táhnout, spět k čemu

pohýliti, ‑ľu, ‑líš dok. pozřít; pohltit: všudy byly vody zemi pohýlily; uchvátit, opanovat,
zmocnit se: ta žádost (tělesná) pohasí a pohýlí všeken rozum člověčí

pohynovati, ‑uju, ‑uješ ned. hynout

pohynulý adj. zahynulý, zemřelý

pohynúti, ‑nu, ‑neš dok. zahynout, zemřít, zaniknout; upadnout do záhuby; sejít z cesty, zbloudit

pohynutie, ‑ie n. záhuba, zkáza

pohýřenie, ‑ie n. pochybení, chyba, poklesek, prohřešek, hřích

pohýřiti, ‑řu, ‑říš dok. pobloudit, pochybit, provinit se, hřešit

pohyzditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. (komu čeho) pohanět; zazlít komu co, vytknout

pochápati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (na koho) dorážet, sápat se na někoho

pocházějúcí adj. pochazející; vycházející

pocházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. obcházet; vznikat, vycházet

pochlebenie, pochlebenstvie, ‑ie n. pochlebování, lichocení

pochlebiti, ‑b’u, ‑bíš dok. polichotit, zalichotit

pochlebník m. pochlebník, lichotník; pokrytec

pochlebný adj. pochlebující; chlubivý

pochlebovánie, ‑ie n. pochlebování, lichocení; pokrytectví

pochlebovati, ‑uju, ‑uješ ned. pochlebovat, lichotit; chovat se pokrytecky, šálit, klamat

pochlubovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vychloubat se

póchod m. původ; póchod jmieti (ot čeho) pocházet

pochoditi^1, ‑z’u, ‑díš ned. (z čeho) pocházet, vznikat, vyplývat; mít, původ v čem: křivda z boha
nepochodí

pochoditi^2, ‑z’u, ‑díš dok. (trochu) pochodit, prochodit, křížem krážem projít: pochodiv
(Alexandr) po té sieni; projít se

pochodně, pochodnicě, ‑ě f. pochodeň

póchodnost, ‑i f. původ, začátek

pochop, póchop m. počátek, původ, východiště; základ; podnět; popud; chápání; rozum, schopnost
chápat, rozumět: (milost božie) podlé miery pochopu našeho nám sě ukáže; jmieti pochop čeho
zahrnovat; obsahovat co

pochopiti, ‑p’u, ‑píš dok. pochopit; uchopit; lapit

pochopně adv. pochopitelně

pochopnost, ‑i f. pochopitelnost; schopnost, snažnost

pochopný adj. chápavý, schopný chápat, rozumět; schopný, způsobilý; obsažený, zahrnutý v čem

pochotenstvie, ‑ie n. příjemnost, rozkoš

pochotnost; pochotný v. pochutnost; pochutný

pochovánie, pochovávanie, ‑ie n. pochování, pochovávání, pohřeb, pohřbívání

pochovati, ‑aju, ‑áš dok. zachovat, uchovat: pochovati života; pohřbít

pochozenie, ‑ie n. chození; pocházení, vzniknutí, původ

pochtieti, ‑chcu, ‑chceš dok. (nač) zachtít; trochu zatoužit, dostat chuť

pochtievati, ‑aju, ‑áš ned. chtít, zachtívat

pochukovati, ‑uju, ‑uješ ned. huhlat; sípět

pochutnati, ‑aju, ‑áš dok. ochutnat, okusit

pochutnost, pochotnost, ‑i f. chutnost, rozkoš; příjemnost

pochutný, pochotný adj. chutný, příjemný; libý, mílý, rozkošný

pochva v. pošva

pochvala f. pochvala, chvála, čest; nedati komu pochvaly (nad kým) nedat mu zadostiučinění;
nenechat ho chlubit se

pochválenie, ‑ie n. pochválení, pochvala

pochváliti, ‑ľu, ‑líš dok. pochválit, poctít, oslavit; schválit, projevit souhlas; (komu)
polichotit

pochvalovánie, ‑ie n. vychloubání, vychvalovávání

pochvalovati, ‑uju, ‑uješ ned. pochvalovat; schvalovat, souhlasit s čím; ‑ pochvalovati sě chlubit
se, vynášet se

pochvátati, ‑aju, ‑áš dok. uchvátit, ukořistit

pochvátiti, ‑cu, ‑tíš, pochvátnúti, ‑nu, ‑neš dok. uchvátit, prudce uchopit, zachvátit

pochvilé, ‑é n. volná chvíle, prázdno, klid, pokoj

pochyba f. chyba, pochybení

pochybenie, ‑ie n. chyba, omyl; pochybování, pochybnost: bez pochybenie, bezpochyby, najisto,
nepochybně; rozpačitost, nepevnost v něčem

pochybilý adj. pomatený, bláznivý

pochybiti, ‑b’u, ‑bíš dok. upadnout v pochybnost

pochybovati, ‑uju, ‑uješ ned. pochybovat, váhat; chybovat

pochybující adj. pochybující, nejistý, nepevný; bludný, odchylující se od správného

pochycenie, ‑ie n. zachycení, chopení se; vytržení z kontextu

pochycovati, ‑uju, ‑uješ ned. pochycovat, chytat, uchvacovat

pochýlenie, ‑ie n. naklonění, sklonění; příklon, přiklonění se

pochýlený adj. nakloněný k čemu, náchylný, mající sklon: jest srdce lidské pochýleno k hrdosti

pochýliti (sě) ‑ľu, ‑líš (sě) dok. sklonit (se), naklonit (se), odchýlit (se), vychýlit (se);
učinit náchylným

pochylný adj. náchylný; nakloněný; lehký

pochylovati, ‑uju, ‑uješ ned. sklánět, naklánět, odchylovat, vychylovat; ‑ pochylovati sě uchylovat
se, odchylovat se (od správného)

pochytiti, ‑cu, ‑tíš, pochytnúti, ‑nu, ‑neš dok. popadnout, uchopit, uchvátit; pochopit

pójč‑; pojdi v. požič‑; jíti

pojednú adv. najednou, zároveň

pojěch, pojě, pojem, ‑ši v. pojieti

pojěti, ‑jědu, ‑eš ned. vyjet, sjet

pojětie, ‑ie n.: pojětie ženy sňatek (se ženou), oženění, pojetí za manželku

pojěviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. objevit se, ukázat se, vyvstat

pojhránie, ‑ie n. pohrání, pobavení se

pojhráti, ‑jhraju, ‑áš dok. pohrát si, zahrát si, pobavit se

pojhrávanie, ‑ie n. pohrávání; posměch

pojhrávati, ‑aju, ‑áš ned. pohrávat si

pojič‑, pojíč‑ v. požič‑, póžič‑

pojiedati, ‑aju, ‑áš ned. pojídat, jíst

pojiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. pojíst, najíst se

pojieti, ‑jmu, ‑jmeš (aor. ‑jech, ‑jach, přech. min. ‑jem, ‑ši, příč. čin. ‑jal, ‑jělí) dok.
pojmout, vzít; pojieti sobě ženu, ženě; ženú vzít si za ženu; odebrat, odvést

pojímanie, ‑ie n. ženění, vdávání; pojímání, soulož

pojímati sě, ‑aju, ‑áš ned. brát se (k manželství); ženit, vdávat se

pojistiti, ‑šču, ‑stíš dok. pojistit, zajistit, upevnit; ‑ pojistiti sě přesvědčit se, ujistit se

pojiščenie, ‑ie n. pojištění, upevnění, utvrzení; potvrzení, schválení

pojiti, poju, ‑íš ned. dávat pít, napájet

pojíti^1, pojdu, ‑eš dok. pojít, vzniknout, vzejít, povstat; nastat, uskutečnit se; zajít,
zaniknout, zahynout; (o očích) zastřít se, potáhnout se něčím neprůhledným

pojíti^2, pojdu, pójdu, ‑eš dok. vyjít, dát se do pohybu: na léto Tateři pojidu vytáhli, zahájili
tažení; a když pojidu korábi když vypluli; pojíti za muž vdát se

pojmenovati, ‑uju, ‑uješ dok. jmenovat, říci něčí jméno, oslovit jménem

pojměti, ‑jmám, ‑jmáš dok. na chvíli mít, pomět

pokaditi, ‑z’u, ‑díš dok. posypat kadidlem

pokajklovati, ‑uju, ‑uješ dok. zachovat se neupřímně, oklamat

pokánie, ‑ie n. pokání: pokánie činiti, učiniti kát se, pokát se; dáti pokánie uložit pokání;
rozhřešení; pokuta, trest

pokánný adj. kající; uložený za pokání

pokasati, ‑šu, ‑šeš dok. připravit, uvést do pohotovosti

pokasovati, ‑uju, ‑uješ ned. kasat, podkasávat

pokáti sě, ‑aju, ‑aješ sě dok. (čeho) učinit pokání z něčeho

pokaza f. zatmění slunce

pokázanie, ‑ie n. projev, známka; ukázání, pokyn, zjevení

pokázaný adj. pokáraný, potrestaný, postižený trestem

pokázati, ‑žu, ‑žeš dok. ukázat, dokázat; potrestat; ‑ pokázati sě ukázat se, zjevit se

pokaziti, ‑žu, ‑zíš dok. porušit; poškodit; zkazit, svést, přivést na scestí

pokazovati, ‑uju, ‑uješ ned. ukazovat; ‑ pokazovati sě ukazovat se, zjevovat se

poklad m. poklad; pokladnice, zásobárna

pokladač, ‑ě m. podvodník, klamač, svůdce

pokládati, ‑aju, ‑áš ned. klást, vykládat; (koho čím) pokládat koho zač

pokladený adj. pokladený, pokrytý, obložený: stěny zlatými plechy biechu pokladeny

pokladiti, ‑z’u, ‑díš ned. hromadit, shromažďovat poklady

pokladní adj. základní, tvořící základ něčeho

pokladný adj. uložený, uschovaný; týkající se pokladu, pokladny; základní, potřebný: chléb náš
pokladný daj nám dnes

pokladový adj. vyhrazený, určený pro poklady: osm skrýšóv pokladových

poklam m. poklamánie, ‑ie n. záměna slov, slovní hříčka (?)

poklamati, ‑mu, ‑meš dok. (kým, čím) vysmát se komu, čemu, ztropit si smích

poklamaváti, ‑aju, ‑áš ned. (kým, čím) vysmívat se, tropit si žerty

poklaňovati, poklaněvati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. klanět se

poklásti, ‑kladu, ‑eš dok. poklást, pokrýt, obložit

poklati, ‑koľu, ‑kóleš dok. proklát, probodnout

poklenie, ‑ie n. prokletí, kletba

poklesnúti, ‑nu, ‑neš dok. klesnout, podvrtnout se; zmýlit se

pokletý adj. prokletý, zlořečený

poklikev, ‑kve f. nádoba, pánev, rendlík

poklínač, ‑ě m. rouhač, kdo se rouhá, proklíná, zlořečí

poklínanie, ‑ie, n. proklínání, zlořečení

poklínati, ‑aju, ‑áš, poklnovati, ‑uju, ‑uješ ned. proklínat, zlořečit, klnout

pokloniti, ‑ňu, ‑níš dok. sklonit, schýlit, sehnout; ‑ pokloniti sě poklonit se, sklonit se

pokloňovánie, ‑ie n. klanění, vzdávání úcty poklonami

pokloňovati, ‑uju, ‑uješ ned. sklánět, schylovat, shýbat; ‑ pokloňovati sě klanět se, uklánět se

pokľud m. klid, mír, upokojení, uklidnění; ta bezpráví poklid brala skrze moc a práva pohanská
řešila se, vyřizovala se; pokľud učiniti odložit soudní spor

pokľudec, ‑dcě m. trochu klidu, pokoje, chvíle klidu, pokoje

pokľuditi, pokliditi, ‑z’u, ‑díš dok. poklidit, sklidit, uvést do pořádku, spořádat; pokľuditi sě
upokojit se, usmířit se; skončit se, dopadnout

pokľudnost, ‑i f. poklid, klid, pokoj

pokľuzenie, ‑ie n. smíření, usmíření, smír

pokluzlý, ‑ého m. člověk sešlý z pravé cesty, hříšník

pokluznúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. sklouznout, uklouznout; sejít z pravé cesty, dopustit se chyby,
poklesku

pokňúřenie, poknířenie, ‑ie n. přetvářka, předstírání, pokrytectví

pokňuřenstvie, pokniřenstvie, ‑ie n. pošmournost; pokrytectví, poťouchlost

pokňúřile, poknířile adv. pokrytecky, licoměrně

pokňúřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. zachovat se pokrytecky

pokobiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. podařit se, zdařit se

pokochati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (v čem, kým, čím) pokochat se, potěšit se; (s kým, s čím) polaskat
se, pomilovat se: by sě se svým chotěm pokochala

pokoj, ‑ě m. pokoj, mír: pokoj činiti udržovat pokoj; bezstarostnost; pokoj, světnice, byt

pokojík m. klid, mír; pokojík, světnička

pokojiti, ‑ju, ‑jíš ned. upokojovat, uklidňovat, zjednávat pokoj

pokojně adv. pokojně, klidně, snášenlivě, mírně, trpělivě

pokojný adj. pokojný; klidný, snášenlivý, mírný, trpělivý; býti pokojný (s kým, s čím, komu, čemu)
žít v míru, pokoji; cěsta pokojná cesta spásy

pokolebnie, ‑ie n. pokolebné, plat od kolébky, tj. od dítěte (jím se vykupoval kněz, měl‑li dítě)

pokolenie, ‑ie n. rod, rodina

pokon v. napokon

pokonati, ‑aju. ‑áš dok. vykonat, dokončit: pokonati sobú skonat, zemřít

pokopati, ‑aju, ‑áš dok. zakopat, zahrabat; pochovat

pokora f. pokora, pokoření: jíti u pokoru pokořit se

pokorný adj. pokorný, ponížený; trpělivý

pokostní adj. trpící dnou

pokostnicě, ‑ě f. dna

pokostník m. člověk trpící dnou

pokotiti sě, ‑cu, ‑tíš se dok. skutálet se, svalit se

pokrádati, ‑aju, ‑áš ned. vykrádat

pokrasa f. podoba, tvářnost, vzhled, stav

pokrásti, ‑kradu, ‑deš dok. ukrást, odcizit

pokratochvílití, ‑ľu, ‑líš dok. užít kratochvíle, zábavy, pobavit se

pokrčemné, ‑ého n. dávka, plat z krčmy

pokrmec, ‑mcě m. pokrm, jídlo, potrava

pokrmenie, ‑ie n. nakrmení, nasycení

pokrmiti, ‑m’u, ‑míš dok. nakrmit; pokrmiti sebe najíst se, pojíst

pokrmovati, ‑uju, ‑uješ ned. krmit

pokropenie, ‑ie n. pokropení, postříkání; výkrop tzv. svěcenou vodou (círk.)

pokropovati (sě) ‑uju, ‑uješ (sě) ned. kropit (se), zkrápět (se)

pokrotiti, ‑cu, ‑tíš dok. zkrotit; ‑ pokrotiti sě zkrotnout

pokrstiti (trojslab.), ‑šču, ‑stíš dok. pokřtít

pokrščenie (trojslab.), ‑ie n. pokřtění

pokruta, pokrútka f. druh pečiva kulatého tvaru (koláč, placka ap.)

pokrutný adj. kulatý, okrouhlého tvaru (o pečivu k bohoslužebným účelům); chléb pokrutný přesný,
nekvašený

pokrykovati sě; ‑uju, ‑uješ sě dok. pohádat se

pokrytě adv. skrytě, pokrytecky

pokryti, ‑kryju, ‑ješ dok. pokrýt, přikrýt, zakrýt; skrýt, ukrýt; ‑ pokryti sě (koho) skrýt se
(před kým), ukrýt se

pokrytost, ‑i f., pokrytstvo, pokrytstvie, ‑ie n. pokrytectví, přetvářka, licoměrnost

pokrytský, pokrytý adj. pokrytecký

pokrývati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (koho, čeho) ukrývat se, skrývat se před kým; vyhýbat se čemu

pokřest, ‑křsta, ‑křstu m. pokřtění

pokřiknúti, ‑nu, ‑neš dok. vykřiknutí, vzkřiknout, zvolat

pokřiknutie, ‑ie n. vzkřiknut; zaplesání

pokřivenie, ‑ie n. pokřivení, pomatení: pokřivenie rozumu

pokunštovati, ‑uju, ‑uješ dok. požertovat

pokúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. skoupit, vykoupit

pokusitel, pokušitel, ‑e, pokúšěč, ‑ě m. pokušitel

pokusiti, ‑šu, ‑síš dok. zkusit; uvést v pokušení, napadnout pokušením

pokušenie, ‑ie n. pokušení; zkouška, vyzkoušení, pokus; soužení, trápení: nemoci, bolesti, hlad,
žiezeň a jiná pokušenie

pokúšěnie, ‑ie n. pokoušení, zkoušení; svádění

pokúšěný adj.: den pokúšěný den zkoušky

pokúšěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (čeho) zkoušet

pokušovánie, ‑ie n. pokoušení, pokušení; zkoušení, zkouška; pokus

pokušovati, ‑uju, ‑uješ ned. pokoušet

pokuta f. trest, potrestání: každému dá odplatu nebo pokutu podlé každého zaslúženie; pokuta,
peněžitý trest; úrok, zisk

pokutiti^1, ‑cu, ‑tíš dok. (koho, co) potrestat, stihnout trestem

pokutiti^2, ‑cu, ‑tíš dok. zahrabat

pokútně adv. pokoutně, potají

pokútní adj. pokoutní, skrytý, tajný

pokynutie, ‑ie n. pokynutí, kývnutí, znamení

pokývati, ‑aju, ‑áš dok. pokynout, dát znamení pokyny, posunky

pól, polu m. polovice, půl: v poly, u poly uprostřed, v pase; napoly v. t.; ot‑polu napolo, z
polovice, napůl, vejpůl; oba poly z obou stran (tj. zevně i uvnitř)

polahoditi, ‑z’u, ‑díš dok. (komu) zalichotit, říci něco příjemného; (čemu) zajásat nad něčím,
přivítat něco, projevit radost

Polané v. Polené

polap m. polapenie, ‑ie n. uchvácení, ulovení; loupež

polapiti, ‑p’u, ‑píš dok. polapit, popadnout, uchvátit, ulovit, zajmout; přistihnout, zaskočit
jmějiechu radu, aby Ježíše polapili v řěči; pochopit, postihnout, (rozumem)

polapovati, ‑uju, ‑uješ ned. chytat; popadat, uchvacovat: býlí, ježto vítr pola pije

poláti, ‑laju, ‑ješ dok. polát, vylát, vynadat

pole n. pole; rovina, planina; bojiště, zápasiště: obdržěti pole zvítězit

polecúcí v. poleťúcí

poléčenie, ‑ie n., poléčka f. léčka, nástraha

poléčený adj. políčený, nastražený

poléčko n. políčko

poledne, polodne, ‑e, polednie, ‑ie n. poledne; polednní strana, jih

polední; polodní adj. jižní

polehač, ‑ě m. zaháleč, lenoch

poléhati, ‑aju, ‑áš ned. pokládat, ukládat

polehčenie, ‑ie n. polehčení, ulehčení, úleva

polehčiti, ‑ču, ‑číš dok. učinit lehčím, ulehčit, ulevit; zmírnit; zlehčit, znevážit, vzít na
lehkou váhu; ‑ polehčiti sobě ulevit si, oddechnout si

polehčovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit lehčím, ulehčovat, ulevovat, zmírňovat: dávnost a obyčěj
hřiecha nikdy nepolehčuje; ‑ polehčovati sě stávat se lehčím, přístupnějším. mysl polehčuje sě a
vyčišťuje

polékati, ‑aju, ‑áš ned. nastražovat, líčit

Polené, Polaně, Polan pl. m. Poláci; Polsko

polepšávati, polepšievati, ‑aju, ‑áš, polepšovati, ‑uju, ‑uješ ned. polepšovat, zlepšovat,
napravovat; ‑ polepšovati sobě přilepšovat sí, nadlepšovat si; polepšovati sě polepšovat se,
napravovat se; vzmáhat se; zotavovat se

polepšitel, ‑e m. kdo polepšuje, napravuje: neb jest buóh všěch múdrých polepšitel

polepšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zlepšit, opravit, napravit: polepšiti škody napravit škodu

polesný adj. lesní: požíváše Jan strdi polesné

poletek, ‑tka, ‑tku m. paběrek, zbytek po sklizni vína

poleti, poľu, ‑íš ned. žhnout, pálit, hořet, planout

poletmo adv. za letu, létáním. (ptáci) poletmo u povětří sobě krm’u dobývají

poledúcí adj. poletující, létající

polévati, ‑aju, ‑áš ned. polévat, zalévat: polévati zahrádku; jímat, zachvacovat; hanba mě porážela
a polévala veliká

poležěti, ‑žu, ‑žíš dok. poležet nějakou dobu, zůstat ležet, odpočinout si

polítovaný adj. hlazený, leštěný

polišče, ‑ě n. rovina, pláň, kraj, území

polizač, ‑ě m. úlisný člověk; pochlebník

polízati, ‑žu, ‑žeš dok. olízat; zalichotit; polichotít

polizovati, ‑uju, ‑uješ ned. olizovat

pólnoc, ‑i f. půlnoc; půlnoční strana, sever

pólnocie, polúnocie, ‑ie n. půlnoční strana, sever

pólnocní, pólnocný, polúnocní adj. půlnoční; severní

polný adj. polní

polodne; polodní v. poledne; polední

poloh m. lože (v šestinedělí)

polomiti, ‑m’u, ‑míš dok. zlomit; oblomit, zviklat, přemoci; strhnout, zbořit

polomovati, ‑uju, ‑uješ ned. podlamovat, duševně rozvracet: netrpědlnost jej polomuje

polomuž, polúmuž, ‑ě (pl. ‑mužie) m. kentaur

polona f. plena

polovem adv. do polovice, zpola: na každém konci bieše uzel zavázán polovem zpola zavázán, neutažen

polovicě, ‑ě f. polovice, polovina; u polovicu uprostřed; neodvozuj mne (bože) v polovici dní mých

polovičný adj. půlený, dělený (štít jako heraldický znak)

položenie, ‑ie n. poloha, stav, poměry, situace; skutečnost; ustanovení; způsob; založení, povaha;
výklad; definice, sepsání, vylíčení

položení adj. položený, umístěný, ležící; položený v úzkostech, v bolesti, v marnosti utápějící se
(v čem), trpící (čím); naroďte mnieti, by buóh tělesný byl aneb údy člověčskými položený že by měl
lidské údy; obložený, vykládaný: dvě stě štítóv položených přěčistým zlatem; uvedený, zmíněný (v
textu); určený, stanovený

položiti, ‑žu, ‑žíš dok. položit; uložit, ustanovit: položiti sobě v obyčej navyknout si; uvést,
poznamenat; pokládat zač: položiec(e) připustíme‑li; vyložit, povědět; (napřed co) dát přednost;
vyložit (drahým kamaním); ‑ položiti sobě (co) předložit si, uvědomit si, uvážit; ‑ položiti sě
(proti komu) postavit se

položovati, ‑uju, ‑uješ ned. klást, pokládat, umísťovat

polsko n. rovina

polský^1 adj. polní, rovinatý; země polská rovina

polský^2 adj. polský

poľúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. políbit

polúbratřie, ‑ie n. i m. nevlastní bratr

polúčiti sě, ‑ču, ‑číš sě, dok. spojit se: abychom sě polúčili; obratem se změnit: polúči sě svatý
ze zlého zlý byl vystřídán svatým

poluden, ‑dne, podleden, ‑dna m. jižní vítr

poludenní adj. jižní

polúletie, ‑ie n. půl roku, půlroční období

polúmuž; polúnocie; polúnocní v. polomuž; pólnocie; pólnocní

polúsestřie, ‑ie n. nevlastní sestra

polústranie, ‑ie n. prostředek, střed

polústryšie; ‑ie n. půl strychu, korce

poľutovatí, ‑uju, ‑uješ dok. politovat

polúzení adj. klamný, falešný, falšovaný, nepravý

polynek, ‑nka, ‑nku m. pelyněk

polzáti, ‑lžu, ‑lžeš dok. olízat

pomahač, ‑ě m. pomocník, napomahatel

pomáhanie, ‑ie n. pomoc, podpora

pomakati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat

pomámenie, ‑ie n. pomámení, omámenost, obluzenost, pominutí smyslů

pomámený adj. omámený, oblouzený

pomámiti, ‑m’u, ‑míš dok. omámit, obloudit, zbavit smyslů

pomatu v. pomiesti

pomazanec, ‑ncě m. (člověk) pomazaný; Kristus

pomazánie, ‑ie n. pomazání, namazání

pomazaný adj. pomazaný, potřený; vyvolený: Kristus slove Pomazaný

pomazati, ‑žu, ‑žeš dok. pomazat, potřít, nanést; pomazati koho na kněžstvie povýšit na vládce,
učinit vládcem

pomazovati, ‑uju, ‑uješ ned. mazat, potírat, nanášet

pomčieti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) dok. zatáhnout; dát se do pohybu, vytáhnout

pomdlenie, ‑ie n. zemdlení, ochabnutí, oslábnutí

pomdléti, ‑mdleju, ‑éš dok. zemdlít, ochabnout

pomdliti, ‑dľu, ‑dlíš dok. zeslabit, oslabit, umenšit

poměněnie, ‑ie n. vyměnění, zaměnění

poměňovati, ‑uju, ‑uješ ned. přisuzovat, přičítat (komu co); domnívat se, myslit si

pomenšenie, ‑ie n. zmenšení, oslabení

pomenšiti, ‑šu, ‑šíš dok. učinit menším, zmenšit; ‑ pomenšiti sě stát se menším, zmenšit se

poměra f. míra, rozměr

poměřiti, ‑řu, ‑říš dok. změřit, vyměřit, namařit

pomeškáníčko n. krátké prodlení, pozdržení se

pomeškánie, ‑ie n. zdržení, odklad: beze všeho pomeškánie bez odkladu, ihned

pomeškati, ‑aju, ‑áš dok. (čím) prodlít s čím; pobýt, zdržet se, zůstat; počkat, posečkat; zaváhat

pomeškávati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) zdržovat

pometáček, poměváček, ‑čka m. člověk, který všechno zmate, popleta; hloupý, směšný člověk

pometati, ‑mecu, ‑meceš dok. poházet, zaházet

poměteš v. pomiesti

pomezie, ‑ie n. pomezí, hranice

pomezní, pomezský adj. pohraniční, ležící při hranici

pomieniti, ‑ňu, ‑níš dok. (kam) zamířit; (na koho, co) pomyslit na koho, co; pomyslet si, usoudit;
(komu co) započítat, připočítat co komu

pomieřiti, pomířiti, ‑řu, ‑říš dok. smířit

pomiesti, ‑matu, ‑měteš dok. pomást, zmást; v tom sě vám nic nepoměte v tom vám nic nebude překážet

pomietati, pomítati, ‑aju, ‑áš ned. házet, shazovat, odhazovat, zahazovat; zamítat, zavrhovat

pomíjejúcí adj. míjející, jdoucí kolem

pomíjěti, ‑jěju, ‑jieš ned. (co) pomíjet; míjet, jít kolem, mimo; opomíjet (co), vyhýbat se (čemu);
‑ pomníjěti sě (s čím) míjet se, rozcházet se s čím

pomilovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) smilovat se; pomiluj ny smiluj se nad námi

pominovati, ‑uju, ‑uješ ned. pomíjet

pominúcí, pominujúcí, pominulý, pominutý adj. pomíjející, dočasný, nemající trvalou hodnotu;
přešlý, uplynulý

pominutedlný (pětislab.) adj. časný, pomíjející

pominúti, ‑nu, ‑neš dok. pominout, zmizet; minout, přejít mimo; projít; zajít (aby nebylo vidět)

pominutie, ‑ie n. pominutí, uplynutí; pominutie smyslem pomatenost, ztráta rozumu

pomířiti v. pomieřiti

pomisati, ‑šu, ‑šeš dok. zeslábnout; zemdlít, ochabnout

pomítati v. pomietati

pomknúti, ‑nu, ‑neš dok. postrčit

pomlaščěti, ‑šču, ‑ščíš dok.: usty pomlaščěti plácnout, nevhodně promluvit

pomlaščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. popotáhnout, vzlyknout, polknout slzy

pomlázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. mrskat pomlázkou (o velikonocích)

pomlčěnie, ‑ie n. pomlčení, pomlka

pomlčěti, ‑ču, ‑číš dok. zmlknout, přestat mluvit; odmlčet se; neodpovědět, nevyjádřit se

pomléti, ‑melu, ‑eš dok. pomlít, semlít, umlít

pomlknúti, ‑nu, ‑neš dok. zmlknout, odmlčet se

pomlkovati, ‑uju, ‑uješ ned. mlčet

pomlsánie, ‑ie n. mlsání

pomlsati, ‑aju, ‑áš dok. zamlsat si

pomlsek, ‑ska, ‑sku m. pamlsek

pomluva f. rozmluva, rozhovor; promluva, řeč; úmluva

pomlúvanie, ‑ie n. rozhovor, rozmluva; odmlouvání, odporování; pomluva, hanobení

pomlúvati, ‑aju, ‑áš, pomluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozmlouvat, promlouvat; (na koho z čeho) mluvit
zle (o někom kvůli něčemu); pomlouvat

pomluvenie, ‑ie n. rozmluva, rozhovor, řeč

pomluviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co, o čem, s kým) pohovořit, promluvit

pomnieti, ‑mňu, ‑mníš ned. pomnít; (koho; na koho, na co; o čem) mít na mysli, připomínat si;
vzpomínat, rozpomínat se, pamatovat

pomoc, ‑i f. pomoc; podpora; skutek, který pomáhá, zázraku bóh chtě svatého Václava oslaviti, počě
skrzěň veliké pomoci činiti; mimořádný poplatek, daň

pomocně adv. nápomocně

pomocný adj. nápomocný; (komu čeho) pomáhající komu k čemu; prospěšný: jest pomocno prospívá

pomodliti sě, ‑dľu, ‑dlíš sě dok. pomodlit se; (čeho) poprosit zač

pomoranský, pomořanský adj. pomořanský

pomorský, pomořský adj. přímořský, pomořanský

pomořený adj. zmořený, vyčerpaný, unavený

pomořiti, ‑řu, ‑říš dok. zmařit, vyčerpat, unavit

pomoženie, ‑ie n. pomoc; (o člověku) pomocník, pomocnice

pompknúti v. pomknúti

pomrdávati, ‑aju, ‑áš ned. dělat posunky hlavou, krčit nos nad někým (posměšně)

pomrskati, ‑aju, ‑áš dok. namrskat, zmrskat

pomrskávati, ‑aju, ‑áš ned. pomrskávat; mrskáním popohánět

pomrščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. pobídnout (koně); vymrskat

pomsta f. pomsta; pokuta, trest: pomsta vypověděnie trest vyhoštění

pomstitedlný (čtyřslab.) adj.: čas pomstitedlný čas pomsty

pomstitel, ‑e m. mstitel, odplatitel

pomstiti, ‑šču, ‑stíš dok. (nad kým) pomstít se na kom, ztrestat koho; ‑ pomstiti sě (z čeho)
pomstít se zač, potrestat

pomstivý adj.: vuóle pomstivá pomstychtivost, hněv, zloba

pomstva f., pomstvie, pomščenie, ‑ie n. pomsta, trest, potrestání

pomščievati, ‑aju, ‑áš, pomščovati, ‑uju, ‑uješ ned. mstít, trestat

pomščovánie, ‑ie n. msta, pomsta, odplata

pomútiti, ‑cu, ‑tíš dok. zarmoutit

pomýcěti, ‑cěju, ‑cieš ned. posmýkat

pomykánie, ‑ie n. pohybování se sem a tam, měnění. místa, přebíhání: pomykánie kněžské z fary na
faru

pomýkati, ‑aju, ‑áš ned. smýkat, vrtět

pomykovati, ‑uju, ‑uješ ned. (sobú) pohybovat se z místa na místo, přebíhat, přecházet

pomysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. pomyslet, vzpomenout; pochopit

pomyšleníčko n. drobná, nepatrná myšlenka

pomyšlenie, ‑ie n. pomyšlení, myšlenka; úmysl, záměr

pomyšlovati, ‑uju, ‑uješ ned. přemýšlet, myslet, uvažovat

ponačin adv. třeba, potřebí: nenie ponačin zdravému lékařě

poňadž, poňavadž, poňaž, poňažd v. poněvadž

ponajprv(é) adv. ponejprv, nejprve, nejdřív, poprvé

pondati, ‑dám, ‑dáš dok. položit, dát (něco někam)

poně adv. a část. asi, snad; zdali: Hospodine, poně jest jich málo, ješto budú spaseni

ponebie, ‑ie n. poschodí, patro; strop

ponechati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho, co) zanechat, upustit od něčeho, přestat s něčím; přestat se
starat o něco, opustit; ponechat, nechat; dovolit

poněkad, poněkud adv. do jisté míry, částečně, trochu: aby poněkud sbožie s pokojem dobyl

ponésti, ‑su, ‑seš dok. vynést; zrodit

poněvad(ž), poňavadž, ponivadž, poňovadž, poňadž, poňaž, ponidž, poniž, poňažd spoj. poněvadž;
neboť; pokud; když

poničěti, ‑ču, číš dok. (nad kým) sklonit se, nachýlit se (nad někým)

ponidž v. poněvadž

ponikati, ‑aju, ‑áš ned. zanikat, přestávat: v radosti, ještoť nikdá neponiká

poniknúti, ‑nu, ‑neš dok. sklonit se, podrobit se, podřídit se; zaniknout, zeslábnout, sejít

ponivadž, poniž v. poněvadž

poníziti, ‑žu, ‑zíš dok. ponížit, pokořit, podrobit; sklonit; býti ponížen pokořit se, být pokorný;
učinit nižším, snížit, zmenšit; ‑ poníziti sě ponížit se, pokořit se; sklonit se, snížit se (v. též
ponížiti)

ponížě, ‑ě f. ponížení

poníženie, ‑ie n. ponížení, potlačení, utlačení; snížení, poklesnutí; pokoření se

ponížený adj. ponížený; potlačený, utištěný, ubohý, pokořený; pokorný; potupný; níže zařazený, níže
postavený; pokleslý, nízký

ponížilý adj. nízký

ponížiti, ‑žu, ‑žíš dok. ponížit, postavit níže (v. též poníziti)

ponižovánie, ‑ie n. ponižování (se), pokořovaní (se)

ponižovati, ‑uju, ‑uješ ned. ponižovat, podrobovat, pokořovat; snižovat, znevažovat, tupit

ponócka f. ponocování; noční hlídka

ponocný, ‑ého zpodst. m. vojenská noční stráž

ponocovánie, ‑ie n. noční střežení, hlídka, stráž

ponovovati, ‑uju, ‑uješ ned. obnovovat

poňovadž v. poněvadž

ponožka f. vábnička, volavka (pták uvázaný za nohu, aby vábil jiné ptáky)

ponucenie, ponučenie, ‑ie n. ponouknutí, pobídnutí, podnět, popud

ponúcěti, ‑ěju, ‑ieš, ponucovati, ‑uju, ‑uješ, ponúkati, ‑aju, ‑áš, ponukovati, ‑uju, ‑uješ ned.
ponoukat, pobízet, povzbuzovat, vyzývat

ponucovánie, ponukovánie, ‑ie n., ponuk m. ponoukání, podněcování, vyzývání, popouzení

ponuka f. vnuknutí

ponúkanie, ‑ie n. dávání znamení

ponuknúti, ‑nu, ‑neš, ponutiti, ‑cu, ‑tíš dok. ponouknout, pobídnout, pokynout

ponuknutie, ‑ie n. ponouknutí, pokyn

ponuziti, ‑žu, ‑zíš dok. potrápit, sklíčit

poobierati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (s kým, s čím) chvíli se věnovat, zabývat

poobleviti, ‑v’u, ‑víš dok. poněkud polevit

poopustiti, ‑šču, ‑stíš dok. na chvíli opustit

poorudovati, ‑uju, ‑uješ dok. poorodovat, poprosit za někoho

poostati, ‑stanu, ‑eš dok. pozdržet se, pobýt; potrvat, zůstat

poostaviti, ‑v’u, ‑víš dok. nechat, ponechat; opominout; umístit, postavit, dát (kam); ‑ poostaviti
sobě ponechat si

poostavovati, ‑uju, ‑uješ ned. nechávat (komu co), ponechávat, zanechávat

pootkrývati, ‑aju, ‑áš ned. trochu odkrývat

pootpočinúti, ‑nu, ‑neš dok. trochu si odpočinout

pop m. kněz; běžec, střelec v šachu

popadati, ‑aju, ‑áš, popadovati, ‑uju, ‑uješ ned. popadat, uchvacovat, zmocňovat se; táhnout;
chápat, rozumět: ne všichni popadají to slova

popadek m.: v popadky chvatně, letmo, ve chvilce, na okamžik

popadenie, ‑ie n. popadaní, uchvácení, chycení; ulovení, lov; chycení za slovo, přistižení při
chybě; při lži

popadaný adj. ulovený, polapený, dopadený, přístižený

popadnúti; popadovati v. popásti^1; popadati

popadúcí adj. popadající, uchvacující: otevřeli sú na mě usta jako lev popadúcí a řevúcí

popalovati, ‑uju, ‑uješ ned. opalovat, ožehovat

popásati, ‑aju, ‑áš ned. popásat, pást (dobytek); sytit žádosti, smysly, hovět žádostem, smyslům; ‑
popásati sě pást se; kochat se

popasovati, ‑uju, ‑uješ ned. spásat, stravovat, pohlcovat

popásti^1, ‑padu, ‑eš, popadnúti, ‑nu, ‑neš dok. popadnout, chytit, uchvátit, zachvátit, zmocnit
se; zajmout, lapit, ulovit; dopadnout, přistihnout; postihnout, pochopit, zaznamenat, zachytit:
ušima popadni modlenie mé; posednout: byl ďáblem popaden; obsáhnout, pojmout: nemožieše jich země
popásti; popásti sě chytit se, chopit se; dopustit se chyby,usvědčit se

popásti^2, ‑pasu, ‑eš dok. spást; pohltit, pohubit; ‑ popásti sě popást se

popatřenie, ‑ie n. popatření, pohleděni, podívání; vzhled, vzezření, podoba

popatřiti, ‑řu; ‑říš dok. pohlédnout, podívat se; učinit opatření: proti hřiechóm tělesným
popatřili sme

popek, ‑pka m. kněz, pop (hanl.)

popel, ‑a, ‑e m. popel; čso v popel uvésti, obrátiti, popelem postaviti zničit ohněm, spálit; prach
(o pozůstatcích zemřelých lidí a zvířat): otejmeš duch jich, i zemdlejú, a u popel sě vrátie

popelka f. pomocnice v kuchyni

popelný adl. popelový, obsahující popel

popeřiti; ‑řu, ‑říš dok. (na co) upnout se, zaměřit se

popestiti, ‑šču, ‑stíš dok. provinit se, zhřešit, udělat chybu, dopustit se poklesku

popeščený adj. provinilý

popieti, ‑pnu, ‑pneš dok. popnout, potáhnout: lodie popnuli kóžěmi

popíjěti sě, ‑jěju, ‑jieš sě ned. opájet se

popis m. zápis, spis, úpis, listina

popisánie; popisati v. popsánie; popsati

popisovati, ‑uju, ‑uješ ned. zapisovat

poplácěti, ‑cěju, ‑cieš, poplacovati, ‑uju, ‑uješ ned. splácet; splňovat

popláknúti, ‑nu, ‑neš dok. opláchnout, vypláchnout, umýt

popleniti v. popleniti

poplatek, ‑tka, ‑tku m. poplatek, daň, berně

poplatiti, ‑placu, ‑platíš dok. (komu čeho) zaplatit, oplatit

poplaziti sě, ‑žu, ‑zíš sě dok. prodrat se

popleniti, popleniti, ‑ňu, ‑níš dok. poplenit, zpustošit, zničit, pohubit

popleňovati, ‑uju, ‑uješ ned. plenit, pustošit, ničit, hubit, loupit, drancovat

poplesovati, ‑uju, ‑uješ ned. poplácávat, popleskávat

poplúti, ‑plovu, ‑plóveš, ‑ploveš dok. smočit se, zbrotit se (krví): (meč) jest krví poplul toho

poplužie, ‑ie n. pozemek, který stačilo obdělat jedno spřežení jedním pluhem; statek s polnostmi

poplužní adj. náležící k popluží: poplužní dvór

poplynúti, ‑nu, ‑neš dok. (préz. tvary též v platnosti fut. k plynúti) začít téci, vyvalit se,
převalit se; téci, plynout, proudit

poplz m. co je kluzké, slizké; poklesek

poplzek, ‑zka, ‑zku m. poplzenie, poplznutie, ‑ie n. uklouznutí, smeknutí

poplznúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. uklouznout, smeknout se, upadnout; klopýtnout, provinit se, chybit

popokojiti sě, ‑ju, ‑jíš sě dok. trochu se upokojit, uklidnit

poposlechnúti; ‑nu, ‑neš, poposlúchati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) poslechnout si, vyslechnout si

popósobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (čeho) způsobit, provést, učinit; poradit se, pojednt: tajně mezi sobú
popósobili

popostiti sě, ‑šču, ‑stíš sě dok. trochu se postit

popotracovati; ‑uju, ‑uješ ned. postupně ztrácet

popóv (slož. tvar popový) adj. knězův, kněžský

popová, ‑é zpodst. f. knězova manželka, žena žijící s knězem

popovský adj. kněžský

popovstvie, ‑ie, popovstvo n. kněžství, kněžský úřad, kněžská hodnost

popravovati, ‑uju, ‑uješ dok. popravovat, vykonat trochu práce; (v čem) trochu se zabývat, věnovat

poprava f. soudní jednání, soudní vyšetřevání; soud; soudní obvod; soudní pravomoc; správa, moc,
řízení; rozsudek, odsouzení, trest; poprava; popraviště

popravcě, ‑ě m. vykonavatel spravedlnosti, soudce

popravenie, ‑ie n. náprava

popraviščný, popravný adj. popravní: miesto popravné popraviště

popraviti; ‑v’u, ‑víš dok. napravit, zlepšit, učinit po právu; ztrestat; (nad kým) vykonat soud; ‑
popravití sě napravit se; spravit se, ztloustnout

popravovánie, ‑ie n. opravování, obnovování

popravovati, ‑uju, ‑uješ ned. naprávovat; vykonávat právo, soudit

poprchnúti, ‑nu, ‑neš dok. poprášit, posypat

poprnúti (trojslab.), ‑nu, ‑neš dok. dát se do běhu, přiběhnout, přihnat se, přiletět

poprostřěd adv. uprostřed, ve středu; středem

poprovoditi, ‑z’u, ‑díš dok. doprovodit

poprslek v. paprslek

paprzniti, ‑žňu; ‑zníš dok. poskvrnit, zneuctít

popržněníčko n. nepatrné znečištění, malé poskvrnění

popržněnie, ‑ie n. znečištění, poskvrnění

popřěstati; ‑stanu; ‑neš dok. na chvíli přestat

popřětiti, ‑cu, ‑tíš dok. pohrozit

popřieti^1, ‑přu, ‑příš dok. popřít, zapřít

popřieti^2, ‑ěju, ‑ěješ (impf. ‑přějiech, aor. ‑přiech, příč. čin. ‑přál, ‑přieli) dok. (čeho)
popřát, dopřát, dovolit: popřěj mi viděnie svého

popsánie, popisánie, ‑ie n. zapsání; soupis, sčítání

popsaný adj. popsaný, vylíčený; napsaný; sepsaný, zapsaný, zaznamenaný, uvedený: z těch deseti
příčin napřed popsaných

popsati, popisati, ‑píšu, ‑eš dok. napsat, vypsat, sepsat, zapsat

popstvo n. kněžství

poptati, ‑aju, ‑áš dok. vyhledat

popuditi, ‑z’u, ‑díš dok. povzbudit, dohnat, dovést

popudlivý adj. popouzející; pobuřující: z těch popudlivých slov zapálé veliký svár

popudný adj. popudlivý; vznětlivý; popouzející, pobuřující

popúzějúcí adj. popouzející, ponoukající; pohánějící; zpodst. m. poháněč, vozka

popužěnie; popúzěnie, ‑ie n. pobídka; ponoukání, popud, příčina

popuzený adj. popuzený, podnícený, roznícený, rozohněný

popúzěti, ‑ěju, ‑ieš, popuzovati; ‑uju; ‑uješ ned. popouzet, pobuřovat, ponoukat; pobízet

popuzivý adj. popouzející, pobuřující, podněcující, dráždící

popýchati, ‑aju, ‑áš dok. zpychnout, zpyšnět

poradovánie, ‑ie n. (komu, čemu) radost, potěšení, uspokojení (z koho, čeho)

porazitel; ‑e m. zahubitel, vyhladitel

poraziti, ‑žu, ‑zíš dok. srazit; postihnout, zasáhnout; porazit, zničit, zahubit

poraženie, ‑ie n. porážka, potření, pád, záhuba, zničení; nakažení, nákaza: poražením pýchy
pokolení lidské jest zahynulo

poražený adj. poražený; sražený, přemožený, zničený; postižený, stižený, nakažený

porážěti, ‑ěju, ‑ieš, poražovati, ‑uju, ‑uješ ned. porážet, srážet

porážka f. (koho, čeho) porážka; (nad kým, čím) vítězství

porfyrián m. porfyrián, příslušník náboženské sekty založené Porfyriem

porfyrský adj. porfyrový, z porfyru; kámen porfyrský porfyr

poroba f. poddanství; pokora, poníženost

porobenec, ‑ncě m. poddaný, služebník, sluha

porobenstvo n. poroba, porobenost

porobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. porobit, podrobit, pokořit, podmanit; porobiti v práci, v dielo přimět k
práci, určit, přidělit práci; porobiti v daň uložit, uvalit daň, zpoplatnit; ‑ porobiti sě podrobit
se, podřídit se, pokořit se

porobný adj. porobený, podrobený, poddaný, nevolnický

porobovati, ‑uju, ‑uješ ned. porobovat, podrobovat, pokořovat, podmaňovat; porobovati v službu, k
službě uvádět do područí, podřizovat

porod, pórod m. porod, narození, zrození, zrod; původ, rod

porodievati, ‑aju, ‑áš ned. rodit

porodilý adj. zrozený, narozený: z svatých králóv porodilá pocházející z rodu svatých králů

poroditedlnicě (pětislab.): poroditelnicě; ‑ě f. rodička, roditelka, matka

poroditedlný (pětislab.), poroditelný adj. rodící; poroditedlná žena rodička

poroditel, ‑e m. rodič, otec; předek, prarodič, praotec

poroditi, ‑z’u, ‑díš dok. porodit, zrodit, zplodit; vrhnout; poroditi v nový život, druhé poroditi
znovuzrodit; ‑ poroditi sě narodit se, zrodit se

porodnost, ‑i f. původ, vznik

porok m. pokárání, domluva, výtka; bez poroka bez úhony, bez vady

porokovánie, ‑ie n. pokárání, napomenutí, výtka, pohanění

porokovati, ‑uju, ‑uješ ned. (komu z čeho) domlouvat, kárat, činit výčitky, vytýkat; vinit

porósti, ‑rostu, ‑eš dok. (čím) porůst, pokrýt se, zarůst; (v čem, na čem) porůst co, pokrýt,
zarůst co; préz. tvary též v platnosti fut. k rósti

porostlý adj. porostlý, zarostlý, zakrytý; vzrostlý

porozenie, ‑ie n. porod, porození; narození, zrození, zrod; rod, původ, pokolení, plémě

porozený adj. narozený, zrozený

porózno adv. rozptýleně

porozuměti, porozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. porozumět, pochopit, poznat, seznat

porozovati, ‑uju, ‑uješ ned. rodit

porozujúcí adj. rodící; žena porozujúcí rodička

porozumievati, ‑aju, ‑áš ned. porozumívat, rozumět, chápat; vyrozumívat, seznávat

porta, portna f. brána, vrata; průchod

portný adj.: dveře portné vrata, vchod

porubati, porúbati, ‑b’u, ‑beš; porúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. porubat, posekat; pokácet, vykácet,
vymýtit

porúbený adj. poražený, skácený, pokácený

porubovati, ‑uju, ‑uješ ned. kácet, porážet

poručenie, ‑ie n. (duší) péče o duše; poddanost, poručenství

poručenstvie, ‑ie n. poručenství; poručnictví; svolení; odkaz, závěť; dědictví

poručený adj. svěřený

porúčěti, ‑ěju, ‑ieš, poručovati, ‑uju, ‑uješ ned. poroučet; doporučovat; svěřovat, odevzdávat; ‑
porúčěti sě, poručovati sě poroučet se, svěřovat se, odevzdávat se

poručiti, ‑ču, ‑číš dok. přenechat, zanechat, odkázat, odevzdat, svěřit, dát do ochrany; ‑ poručiti
sě slíbit poslušnost

poruční, poručný adj. poručnický, poručenský; otec poruční, poručný poručník

poručník m. (právní) zástupce, zmocněnec

poručstvie, ‑ie n. poručnictví

porúhač, ‑ě m. rouhač, hanobitel, tupitel

porúhanie, ‑ie n. rouhání, pohanění, potupení

porúhati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. posmívat se, dopouštět se rouhání

poruka f. poručenství, moc

porukovati, ‑uju, ‑uješ ned. vytýkat, kárat: sv. Jeroným jedné panně porukuje, že sobě krmičky
ozdobovala

porušedlný (čtyřslab.) adj. porušitelný

porušeně adv. hříšně, nectně, nečistě, nemravně

porušenie, ‑ie n. porušení, poškození, úhona, pokažení, zkáza, úpadek; (koho) znásilnění,
zneuctění; porušitelnost, pomíjejícnost, smrtelnost; pozemskost, přízemnost

porušený, porušilý adj. porušitelný, podléhající porušení, zkažený

porúšěti, ‑ěju, ‑ieš ned. porušovat, poškozovat, ničit, kazit, nakažovat (v. též porušovati)

porušitedlně (pětislab.) adj. tělesně, přízemně; hříšně, nectně

porušitedlnost (pětislab.). porušilost; ‑i f. porušitelnost, pomíjejícnost, smrtelnost, pozemskost,
přízemnost

porušitedlný (pětislab.) adj. porušitelný, pomíjivý, smrtelný, pozemský, přízemní

porušitel, ‑e m. porušitel, porušovatel, kazitel, ničitel; zneuctívatel, násilník, svůdce

porušiti, ‑šu, ‑šíš dok. porušit, narušit, poškodit, zničit, zkazit; překročit (závazek, zákon
ap.); (co) znesvětit, zneuctít; (koho) svést, znásilnit; ‑ porušiti sě porušit se, poškodit se,
pokazit se, zkazit se, zvrhnout se

porušný adj. porušitelný, pomíjející, smrtelný, nedokonalý

porušovati, ‑uju, ‑uješ ned. porušovat, narušovat, poškozovat; ničit, kazit; (co) znesvěcovat,
zneucťovat; (koho) svádět, znásilňovat; ‑ porušovati sě porušovat se, poškozovat se, kazit se,
zvrhávat se (v. též porúšěti)

pořád m. pořádek, řád: tiem pořadem v tom pořádku; z chlapieho pořáda z neurozeného stavu

pořád adv. řadem, po sobě, po pořádku, jeden po druhém

pořádek, ‑dka, ‑dku m. pořádek, řád, uspořádání, pravidlo, zásada; pořadí, postup; pořádkem po
řadě, po pořádku; tiemto pořádkem tímto postupem, způsobem, touto formou, takto

pořadenstvie, ‑ie n. pořádek, uspořádání

pořádka f. řada, pořadí; rod

pořádně; pořiedně adv. po pořádku, náležitě, řádně, pořádně

pořádnost, ‑i f. řád, pořádek, pořadí, posloupnost

pořádný adj. řádný, náležitý; souměrný, ladný

pořéci, ‑řku, ‑rčeš, ‑řčeš dok. povědět, říci

pořehávati, pořehtávati, ‑aju, ‑áš, pořehtovati, ‑uju, ‑uješ ned. pořehtávat, poržávat; zuby
pořehtává, že nemóž hřešiti skřípe

pořězati, ‑žu, ‑žeš dok. porubat, pobít, rozdrtit

pořiedilý adj. pořádný, spořádaný, řádný, náležitý

pořiediti, ‑řiez’u, ‑díš ned. pořádat, řídit

pořiedně v. pořádně

pořiekati, ‑aju, ‑áš dok. odříkat, mechanicky odbýt: páteřuóv neb modliteb pořiekati

pořknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. vymluvit se

pořútiti, ‑řúcu, ‑řútíš dok. (koho, co) výřítit se; vrhnout se, zaútočit, napadnout; ‑ pořútiti sě
zřítit se, zhroutit se, padnout

posaditi, ‑z’u, ‑díš dok. dosadit; stanovit; osadit; ‑ posaditi sě posadit se, sednout si; posaditi
sě za právo postavit se za právo, zasadit se o právo; posaditi sě na smrt vydat se na smrt

posádka f. posádka; místo osazené posádkou (tvrz ap.)

posádkový adj.: posádková tvrzě opevněná posádka, tvrz, pevnůstka

posáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (k čemu) sáhnout po čem

posahovati, ‑uju, ‑uješ ned. (na koho) sápat se, vztahovat ruce (na koho)

posazovati, ‑uju, ‑uješ ned. posazovat, usazovat; dosazovat, ustanovovat; posazovati sě usedat,
sedat si

posdravenie, pozdravenie, ‑ie n. pozdrav, pozdravení; úvodní část dopisu; spása, záchrana, posila

posdravitedlný, pozdravitedlný (pětislab.) adj. spásný, spasitelný, přinášející pomoc

posdravný, pozdravný adj.: oběť pozdravná oběť za zdraví

posědati, ‑aju, ‑áš ned. posedávat, vysedávat; poposedat, poposedávat; zachvacovat, posedat

posědenie, ‑ie n. posedlost, posednutí

posědený adj. posedlý: diáblem posědený

posěkati, ‑aju, ‑áš dok. posekat, pokácet, vykácet

posel m. posel; poslání, práce, dílo, zaměstnání: posel činiti

poselkyni, poselnicě, ‑ě f. služka, služebnice

poselstvie, ‑ie n. poselství: poselstvie sdieti vyřídit poselství; služba, posluhování

poselstvo n. poselství, zpráva: poselstvo snésti předat poselství, vyřídit zprávu, vzkaz

posieci^1, ‑sahu, ‑sěžeš dok. sáhnout po něčem, vztáhnout ruku na něco, napřáhnout

posieci^2, ‑sěku, ‑sěčeš dok. (koho), seknout, zranit seknutím; (co) posekat, požnout

posielací adj.: list posielací list posílaný po poslu, dopis

posielati, ‑aju, ‑áš ned. posílat, sesílat; dávat vědět, vzkazovat; usměrňovat, obracet: abychom
vždy tam oči srdečně posielali

posiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. posednout, zachvátit; (kam) usednout, posadit se

posievati, ‑aju, ‑áš ned. osívat

posila f. posila, posílení: posilu vzieti (v čem) načerpat posilu

posílenie, ‑ie n. posílení, posilnění, občerstvení; zvětšení, zmnožení, rozhojnění

posileti sě, ‑eju, ‑éš sě dok. posílit se, nabýt větší síly

posilevati, posilovati, ‑uju, ‑uješ ned. posilovat, činit silnějším; zvětšovat, rozhojňovat; ‑
posilovati sě nabývat síly, stávat se silnějším; posilovati sě u bozě posilovat se důvěrou v boha,
doufat v boha

poskok m. skok: býti na poskocě být pohotově, připraven

poskřěk, poškřěk m. pokřik, křik, halas; jest poskřěk na koho je na něho stížnost

poskúbsti, poskústi, ‑skubu, ‑eš dok. štípnout, zatahat

poskvrn, poškvrn m. poskvrněnie, poškvrněnie, ‑ie n., poskvrna, poškvrna f. poskvrna, vada, kaz,
úhona

poskvrňený, poškvrněný adj. poskvrněný; znečištěný; hříšný

poskvrněti, poškvrňeti, ‑ěju, ‑ieš, poskvrňovati, poškvrňovati, ‑uju, ‑uješ ned. poskvrňovat,
znečišťovat; znesvěcovat, hanobit; ‑ poskvrňovati sě poskvrňovat se, pozbýt rituální bezúhonnosti

poskvrnilý, poškvrnilý adj. poskvrněný, prohřešilý

poskvrniti, poškvrniti, ‑ňu, ‑níš dok. poskvrnit, znečistit; znesvětit, zneuctít, zhanobit; ‑
poskvrniti sě poskvrnit se, pozbýt rituální čistoty

poskvrnka, poškvrnka f. skvrnka, poskvrna (morální)

poskýsti, ‑skytu, ‑eš dok. poskytnout; podat, nastavit, natáhnout; ‑ poskýsti sě vydat se, vrhnout
se

poskytnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. nastavit se, postavit se

poslabiti, ‑b’u, ‑bíš dok. oslabit, zeslabit

poslada f. lichotky

posladný adj. lichotivý, pochlebný

poslánie, ‑ie n. poslání (posla nebo vzkazu), vyslání; seslání; poselství; božím posláním řízením
božím, z božího příkazu

poslaný adj. poslaný, vyslaný; seslaný; určený; povolaný (k čemu)

poslati, ‑šľu, ‑šleš dok. poslat, vyslat; seslat; (po koho) poslat, vykázat pro někoho

poslaviti, ‑v’u, ‑víš dok. oslavit

poslé, posled, posléz(e) adv. později, potom; nejpozději, nakonec, posléze, konečně

posledek, ‑dka, ‑dku m. kdo jde za někým vzadu, zadák; nástupce; často v pl. posledci potomstvo,
potomci; posledek, konec něčeho, kraj; ku posledku ke konci, nakonec, závěrem; poslední věci
(člověka), konečný úděl

posledně adv. posledně, naposledy; poslednějie později; najposlednějie nejpozději, naposled;
nakonec, konečně

poslední adj. poslední, nejzazší, krajní

posléz(e) v. poslé

poslib‑, poslíb‑ v. posľub‑, posľúb‑

poslový adj. poslův, poselský, poslovský

posľúbenie, poslíbenie, ‑ie n. slib, přislib, slíbení

posľúbiti, poslíbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. slíbit

posľubovati, poslibovati, ‑uju, ‑uješ ned. slibovat, ujišťovat

posluhovánie, ‑ie n. posluhování, obsluhování, sloužení; služba (vyplyvající z úřadu nebo z
funkce); udílení, podávání (tzv. svátostí)

posluhovatel, ‑e m. pomocník, pomáhač, přisluhovač

posluhovati, ‑uju, ‑uješ ned. posluhovat, sloužit, obsluhovat, pomáhat; udílet podávat (tzv.
svátosti)

posluhujúcí adj. posluhující, služebný

posluch m. poslechnutí

posluchač, ‑ě m. kdo naslouchá, poslouchá, vnímá; posluchač pří, súdóv auditor, soudce u církevních
procesů

poslúpnost, ‑i f. posloupnost, dědické právo

poslušenstvie, ‑ie n. poslušnost, poddanství

poslušník m. poslušný člověk

poslušný adj. poslušný; toho rady poslušno v zemi bieše jeho rady všichni poslouchali; milý, vítaný

poslúženie, ‑ie n. služba, posloužení, úsluha

poslužník m. sluha, služebník

poslyšěti, ‑šu, ‑šíš dok. (čeho) poslechnout, uposlechnout; vyslechnout

posmahnúti, ‑nu, ‑neš dok. poskvrnit se

posměch m. posměch; koho u posměch(u) jmieti vysmívat se komu; komu u posměch(u) býti být na
posměch; komu u posměch sě dáti vystavit se posměchu; z koho posměch(y) činiti tropit si žerty

posměšně adv. směšně, pro smích

posměšný adj. směšný, jsoucí na posměch

posměvač, ‑ě m. posměváček

posměvatedlně (pětislab.), posmievaně adv. posměšně, posměvačně, ironicky

posmieti sě, ‑ěju, ‑ěješ sě dok. vysmát se, posmát se

posmievanie, ‑ie n. posměch, posmívání

posmíevati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) posmívat se komu, zesměšňovat koho; ‑ posmievati sě (kým, čím,
komu, čemu, z čeho) vysmívat se komu, čemu, zesměšňovat koho, co

posmúšiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. popudit se, nasupit se

posmysleti, ‑šľu, ‑slíš dok. uvážit, zamyslet se

posníedati, ‑aju, ‑áš dok. pojíst, najíst se; posnídat

pósoba f. působení; způsob

pósobcě, ‑ě m. správce, vládce

púsobenie, ‑ie n. řízení, správa, působení

pósobenstvie, ‑ie n. uzpůsobení ustrojení

pósobiti, ‑b’u, ‑bíš ned. vytvářet, budovat, působit, způsobovat; (koho k čemu) připravovat (na
co), zaměřovat; organizovat: pósobiti šiky, jězdcě seřazovat; řídit, spravovat; úřad pósobiti
vykonávat; své věci pósobiti zabývat se svými věcmi, starat se o své věci; dělat, činit, konat;
svátosti pósobiti udílet; pósobiti sě vytvářet se, uskutečňovat se, vznikat; (s čím) obírat se,
zabývat se

posoka f. míza, šťáva, živná látka; oku dávati posoku lubosti skýtat očím libý pohled

posolévati, ‑aju, ‑áš ned. posolovat, solit

posošnost, ‑i f. náklonnost, způsobilost, schopnost

posošný adj. (k čemu) náchylný, nakloněný; (čeho) způsobilý, schopný

pospěch m. spěch, spěchání

pospěšný adj. spěšný rychlý, kvapný

pospěti, ‑spěju, ‑ješ dok. pospíšit si

pospiechati, ‑aju, ‑áš ned. pospíchat; dychtit, usilovat: slušieť zajisté vám k duchovním věcem
pospíchati

pospiešiti, ‑šu, ‑šíš dok. uspíšit, urychlit; pospiešiti sobú spěchat, pospíšit si

pospálenie, pošpílenie, ‑ie n. pohrání, pobavení, kratochvíle; posmívání, posměch

pospíleti, pošpíleti, ‑eju, ‑éš ned. i dok. (z)tropit si žerty z koho, posmívat se (vysmát se) komu

pospilevati, pospiľovati, pošpiľovati, ‑uju, ‑uješ ned. tropit si žerty, posmívat se

pospilněnie, ‑ie n. hra, pohrání, kratochvíle

pospiľovánie, ‑ie n. posmívání, zesměšňovótní, tropení žertů

pospolně, pospolu adv. pospolu, společně; současně

postat^1, ‑i f. družina, čeleď; svá (vlastnie) postať sví, vlastní lidé

postat^2, ‑i f. základ, základna, báze; mocné postavení, moc, bohatství

postata f. podstata

postati, ‑stanu, ‑eš dok. (kam) dostat se, dostavit se, přijít

postáti, ‑stoju, ‑íš dok. postát; potrvat: pět let tato válka postá; ‑ postáti sě dostavit se; z
své země dobrý sě nepostojí neodejde ze své země, neopustí svou zemi

postatník m. následovník, stoupenec, spojenec, obhájce

postatný adj. (komu) nápomocný, pomocný, prospěšný, užitečný

postatstvie, ‑ie n. vlastnictví moc

postav m. stůčka (sukna); míra pro sukno (asi 39 pražských loktů)

postava f. postavení, postoj, poloha, pozice; postava, vzrůst, zevnějšek, vzezření; podoba, tvar,
forma; postava světa stavba světa, svět jako boží výtvor; chování, povaha: postava lestná (lstivá,
pokrytá) přetvářka, předstírání; jmění, majetek

postavcový adj. z drahé látky, hedvábný

postavec, ‑vcě m. drahá látka, hedvábí

postavenie, ‑ie n. poloha; umluvená schůzka, dostavení

postavený adj. (v čem) nacházející se, jsoucí v čem, mající co; založený, zakládající se (na čem)

postavěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. dostavit se

postaviti, ‑v’u, ‑víš dok. postavit; předvést: káza ju z žalářě vyvésti a přěd sobú postaviti;
ustanovit, určit, jmenovat; (koho čím, zač, jakým) učinit čím nebo jakým. všu zemi popelem postavi;
(co) postavit, vystavět; uvést, zaznamenat, zapsat; ‑ postaviti sě dostavit se; předstoupit; (o
koho, co) zastat se, zasadit se: postaviti sě oč na smrt, zasadit se s nebezpečím smrti; (proti
komu, čemu) postavit se na odpor, vzepřít se

postavník m. voskový sloupek, velká kostelní svíce, lampa

postavovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co zač) pokládat

postel, postele, ‑e f., postlánie, ‑ie n. postlání, stlané součásti lože (podložka a přikrývka);
postel, lůžko

postelní adj. ložní, patřící k loži, posteli

postěnie v. poščenie

postíhati, ‑aju, ‑áš ned. stíhat, pronásledovat; potírat, potlačovat; postihovat: postíhá jej
chudoba; chápat, postihovat rozumem; (co, čeho na kom) vymáhat co na kom; nahrazovat, uhrazovat,
splácet

postihnúti, ‑nu, ‑neš dok. pochopit; vystihnout; prokázat

postihovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. následovat za sebou, jít jeden po druhém

posuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. soudit, usuzovat; posuzovat; odsuzovat, kritizovat; pomlouvat, hanit

postlánie v. postel

postlati, ‑stelu, ‑leš dok. postlat, vystlat, pokrýt, prostřít: aksamit v komorách postlán

postní, postný adj. postní; lačný, hladový, nenasycený

postník m. kdo se postí

postolé, ‑é n. i m. stolník, dvorský hodnostář mající na starosti obsluhu u stolu; jídlonoš

postolec, ‑lcě m. bota, obuv

postonati, ‑stóňu, ‑něš dok. postonat, zastonat, na čas ochuravět

postrádati, ‑aju, ‑áš ned. zakoušet strádání, nedostatek, hlad nebo jiné útrapy

postrkánie, ‑ie n. odstrkování, ústrk

postrkati, ‑aju, ‑áš ned. postrkovat, sestrkovat

postrúhati, ‑žu, ‑žeš dok. postrouhat, ostrouhat

postřěbati, ‑aju, ‑áš dok. vysrkat, vypít, nalokat se

postřěd v. prostřed

postřětnúti (sě), ‑nu, ‑neš (sě) dok. potkat (se)

postřiehati, ‑aju, ‑áš ned. i dok. pobíjet, pobít

postřieti, ‑stru, ‑střeš dok. prostřít, rozprostřít; potáhnout, pokrýt

postřihati; ‑aju, ‑áš ned. střihat (sukno); sekat; tlouci, bít

postúpanie, ‑ie n. postupování; přenechávání, odevzdávání, odkazování

postúpati, ‑aju, ‑áš, postupovati; ‑uju, ‑uješ ned. ustupovat, couvat; dávat přednost; (čeho, ot
čeho) ustupovat od čeho, vzdávat se, zříkat se čeho; postupovat, přenechávat, odevzdávat; (za kým,
po kom) následovat koho, řídit se kým

postúpenie, ‑ie n. (čeho komu) postoupení, odevzdání do vlastnictví; popojití, krok vpřed

postúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (po kom) postoupit, učinit krok za kým; (komu, čemu) ustoupit; (čeho)
postoupit, odstoupit

postyděti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. zastydět se

postýskati sobě, ‑stýšču, ‑ščeš sobě dok. postesknout si, zastesknout si

postyskovati, ‑uju, ‑uješ ned. (po kom) tesknit, pociťovat stesk po kom

posúditi, ‑súz’u, ‑súdíš dok. posoudit, rozhodnout; odsoudit, nepříznivě posoudit, zkritizovat; kým
smiech posúditi ztropit si smích, žert z koho (?)

posunúti sě; ‑nu, ‑neš sě dok. (na koho) obořit se, vyrazit, udeřit na koho

posušiti sě, ‑sušu, ‑sušíš sě dok. potrápit se hladem, postem

posúti, pospu, ‑eš (přech. min. posuv, ‑ši) dok. posypat

posutie, ‑ie n. posypání, nasypání

posúzenie, ‑ie n. rozhodnutí; rozhodující posouzení; nepříznivé posouzení, zkritizování, odsouzení

posuzovánie, ‑ie n. odsuzování, kritizování, pomlouvání, hanění

posuzovati, ‑uju, ‑uješ n. soudit; usuzovat; posuzovat;odsuzovat; kritizovat;, pomlouvat;, hanit

posvacený v. posvěcený

posvadlý adj. zvadlý; vyschlý, suchý, vyprahlý

posvadnúti, ‑nu, ‑neš dok. zvadnout

posvátně adv. svátostně

posvátnost, ‑i f. důstojnost, svatost; svátost

posvátný adj. posvátný, svátostný; posvěcený; posvátné věci pósobiti (dávati, vzdávati, rozdávati)
udílet svátosti (círk.)

posvěcenec, ‑ncě m. stoupenec tzv. nazarénství (náboženské sekty): člověk zasvěcený bohu; Ježíš

posvěcenie, ‑ie n. posvěcení, získání, nabytí svátosti; zasvěcení, vysvěcení (obřadné vyhrazení
čeho náboženskému kultu); obětní dary, obětiny; svátost, posvátná věc; posvícení, výroční slavnost
s hody na památku posvěcení kostela (v. též posviecenie)

posvěcenina f. oběť, obětina, obětní dary

posvěcený, posvacený adj. zasvěcený, věnovaný, určený bohu; svěcený, posvěcen církevním obřadem

posvěcovánie, ‑ie n. svěcení, posvěcování; formální posvěcení, povrchní, obřadová posvátnost

posvěcovati^1, ‑uju, ‑uješ ned. posvěcovat, světit; zasvěcovat; světit jako oběť, obětovat;
oslavovat

posvěcovati^2, ‑uju; ‑uješ ned. osvěcovat, osvětlovat, vyjasňovat

posvědčenie, ‑ie n. dosvědčení, potvrzení

posvědčiti, ‑ču, ‑číš dok. (čeho) dosvědčit, potvrdit; přisvědčit

posvědčovati, ‑uju, ‑uješ ned. dosvědčovat, potvrzovat

posvět m. světlo, světelný zdroj, lampa

posvěta f. osvícení, osvětlení

posvětiti, ‑cu, ‑tíš dok. posvětit; vysvětit; zasvětit; posvětiti sě v službu komu zasvětit se;
oddat se, věnovat se službě: posvětit jako oběť, obětovat; oslavit

posviecenie,‑ie n. osvětlení; zasvěcení, posvícení (v. posvěcenie)

posvietiti, ‑cu, ‑tíš dok. posvítit; osvětlit, rozjasnit; zasvítit, svitnout

posvrchu adv. na povrchu, vnějškově: tento svět zevnitř i posvrchu má tvárnost velmi nádobnú

posýřiti, ‑řu, ‑říš dok. změnit v sýr, dát zesýrovatět

posytiti, ‑cu, ‑tíš dok. nasytit; ‑ posytiti sebe nasytit se, najíst se

poščekati, ‑aju, ‑áš dok. (na koho, co) poštěkat, zaštěkat

poščenie, postěnie, ‑ie n. postění, zachovávání postu

poščiediti, ‑z’u, ‑díš dok. ušetřit, zachovat; propůjčit

poščívanie, ‑ie n. poštívání, popuzování, popichování; ponoukání (v. též podščievanie)

poščívati, ‑aju, ‑áš ned. poštívat, popuzovat, podněcovat, ponoukat, svádět, dráždit (v. též
podščievati)

poščvati, ‑ščuju, ‑štiji, ‑eš dok. poštvat, popudit, podráždit

pošepmo adv.pošeptmo, šeptem, tiše, potichu

pošeptač, ‑ě m. našeptávač, špatný rádce

pošeptati, ‑pcu, ‑pceš dok. pošeptat; našeptat, vnuknout, poradit

pošeřěditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. znečistit se, poskvrnit se; zhanobit se

pošetřiti, ‑řu, ‑říš dok. (koho, čeho) podívat se (na koho, co), všimnout si, věnovat pozornost

pošíjek, ‑jka, jku m. udeření do šíje, záhlavec, pohlavek

pošíjkovati, ‑uju, ‑uješ ned. bít po šíjí, pohlavkovat

pošířiti (sě), ‑řu, ‑říš (sě) dok. rozšířit, zvětšit (se)

pošivač, ‑ě m. vyšívač, krumpléř

pošívaný adj. vyšívačský, krumpléřský: dielo pošívané

poškoditi, ‑škoz’u, ‑škodíš dok. (komu, čemu) uškodit, ublížit, způsobit škodu; porušit, poskvrnit

poškřěk; poškvrn‑ v. poskřěk; poskvrn‑

pošlý adj. vzešlý, přišlý

pošmakati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat, ohledat

pošmúrně adv. zasmušile

pošmúrník m. zachmuřený, zamračený, zasmušilý člověk

pošmournost, ‑i f. pošmournost; zachmuřenost; pokrytectví, licoměrnost

pošmúrný adj. pošmourný, pochmurný, zasmušilý

pošmúřený adj. zamračený

pošmúřiti, ‑řu, ‑říš dok. zachmuřit, učinit pošmourným, zasmušilým; pošmúřiti tvář svú zachmuřit
se, zamračit se; ‑ pošmúřiti sě zachmuřit se, zamračit se; zarmoutit se, rozlítostnit se; dopustit
se přetvářky, zachovat se naoko nějak: jako by zákon držěli, pošmúří sě lstivě

pošmuřovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. rmoutit se, pociťovat zármutek

pošpil‑, pošpíl‑ v. pospil‑, pospíl

póštie, ‑ie n. vyjití, vzejíti

pošva, pochva f. pochva, pouzdro na ochranu čepele zbraní

pošvář, ‑ě m. výrobce pochev

pot m. pot, pocení; útrapa, strádání, trýzeň; potiti sě krvavým potem potit krev, trpět; těžká
práce, námaha, úsilí; lokati, žráti čí pot a krev týt z potu a krve někoho, vykořisťovat

potad adv. potud, dosud, doposud

potáhati, ‑aju, ‑áš ned. popotahovat, tahat, táhnout

potáhnúti, ‑táhnu, ‑tiehneš (impf. ‑tiehniech; aor. ‑tah, ‑těže) dok. (přěd sě) zatáhnout, zavléci;
přitáhnout; vytáhnout; potáhnúti na sě uvalit na sebe, přivodit si; zavinit si; vytáhnout (s
vojskem), vyrazit; potáhnúti k smrti začít umírat, upadnout do agónie; ‑ potáhnúti sě vydat se,
pustit se

potahovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, co k čemu, na co) přitahovat, přivádět, svádět (k čemu)

potajiti sě, ‑ju, ‑jíš sě dok. ukrýt se, skrýt se, schovat se

potakač, ‑ě m. přívrženec; přitakávač, lichotník

potakánie, ‑ie n. potakávání, přitakávaní, přisvědčování, souhlas; lichocení

potákati, ‑aju, ‑áš ned. potakávat, přitakávat, souhlasit

potaknúti, ‑nu, ‑neš dok. přisvědčit

potaz m. dotázání, otázka; porada; nález na soudě; rozmýšlení, váhání: bez potaza bez váhání

potázanie, ‑ie n. dotaz; potázanie učiniti poradit se

potázati, ‑tiežu, ‑tiežeš dok. (koho) otázat, zeptat se na někoho; ‑ potázatí sě optat se, poradit
se

potazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, čeho) dotazovat se, tázat se, ptát se; ‑ potazovati sě (s kým)
obracet se o radu, radit se

potbati, ‑tbaju, ‑áš dok. dát si pozor, všimnout si

potčenie, ‑ie n. klopýtnutí; pochybení, chyba

potčivý adj. klopýtavý; chybující; klamající

potéci, ‑teku, ‑tečeš (aor. ‑tek, ‑teče) dok. dát se do běhu; vytrysknout, vyřinout se

poteklý adj. neřádný, špatný, nehodný

potepati, poteti, ‑tepu, ‑eš dok. (koho) natlouci, ztepat, pobít

potesati, ‑šu, ‑šeš ned. potírat, potlačovat, utlačovat, utiskovat, trápit

potestát (obyč. pl. potestátové) m. mocnosti, vládci (jeden z tzv. kůrů andělských)

potěščiti sě, ‑šču, ‑ščíš sě ned. táhnout se, vléci se (s něčím)

potěšenie, ‑ie n. potěšení, potěcha, útěcha, povzbuzení, posilnění: potěšenie jmieti, bráti (skrze
koho, co; v kom, v čem; z čeho) mít, čerpat potěšení, útěchu, posilu; potěšenie vzieti načerpat
potěšení, útěchu, posilu

potěšený, potěšitedlný (pětislab.) adj. utěšený, skýtající potěšení, potěšitelný

potěšitel, ‑e m. potěšitel, utěšitel, těšitel

poteti; potěže v. potepati; potáhnúti

potiepati, ‑aju, ‑áš dok. naložit si, pobrat, vzít na sebe (jako náklad): jiní toho břemene na svú
pleci potiepali

potieti, ‑tnu, ‑tneš dok. podtít, porazit, skácet (v. též podtieti)

potiežu v. potázati

potichnúti, ‑nu, ‑neš dok. potichnout, utichnout, utišit se, polevit, zmírnit se; ustat, pominout:
nepotichne bolest má

potínati, ‑aju, ‑áš ned. podtínat, porážet, kácet, sekat (v. též podtínati)

potískanie, ‑ie n. tíseň, sužování, soužení, trápení, útisk

potískati, ‑aju, ‑áš, potiskovati, ‑uju, ‑uješ ned. tlačit, tisknout; utiskovat

potisknúti, ‑nu, ‑neš dok. zatlačit; zaútočit; použít nátlaku (v. též podtisknúti)

potišiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. utišit se

potiti, pocu, potíš ned. (koho, co) opocovat, propocovat, skrápět, třísnit potem; potiti sě potit
se; lopotit se, namáhat se: potiti sě v dielech, v úsilí v potu tváře, těžce, usilovně pracovat (v.
též pot)

pótka, půtka f. potkání: otec vyšel jim v puótku vstříc, naproti; co člověka potká, příhoda, zvlášť
nepříjemná, strádání: bál by sě chudoby nebo půtek nebo zahynutí; tupení

potkajúcí adj. takový, se kterým se (teprv) setkáme, budoucí: přestálý hřéch, ne potkajúcí

potkánie, ‑ie n. setkání, boj, utkání

potkaný adj. způsobený, přivoděný

potkati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) stihnout (výtkou), napadnout; potkat; ‑ potkati sě utkat se

potknúti, ‑nu, ‑neš dok. strčit; zarazit; (na koho) narazit, napadnout koho; potknúti sě
klopýtnout, chybit: potknu sě v sloviech zmýlím se

potkysiti, ‑šu, ‑síš dok. zachvátit, napadnout, postihnout: smrt potkysí jej

potkyšenie, ‑ie n. zásah, podnět, impuls

potkyšovati, ‑uju, ‑uješ ned. postihovat, zachvacovat, napadat

potlačenie, ‑ie n. potlačení, utlačení, utisknutí; pošlapání, pošpinění, zhanobení, pokoření;
rozmačkání, rozšlapání, rozdupání

potlačený adj. pošlapaný, zneuctěný, potupený

potlačitel, ‑e m. potlačitel, utlačitel, porobitel, přemožitel; hanobitel; odpůrce (v. též
podtlačitel)

potlačiti, ‑ču, ‑číš dok. potlačit, zničit; pošlapat (v. též podtlačiti)

potlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. potlačovat, utlačovat, utiskovat; rozšlapávat, pošlapávat, udupávat;
hanobit, tupit, pokořovat (v. též podtlačovati)

potlačúcí adj. potlačující, ponižující, pokořující

potlúci, ‑tluku, ‑tlučeš dok. zatlouci, zaklepat

potnicě, ‑ě f. (potní) šátek, rouška

potný adj. potní, potný, na pot; potná rúcha potní šátek, rouška; těžký, namáhavý; potný chléb
těžce, těžkou prací dobytý

potóček, ‑čka, ‑čku m. potůček, stružka, pramínek

potočiti, ‑ču, ‑číš dok. zatočit; obrátit: potoči na ni svú žerdi; (koho) vyslat, poslat: potočichu
posel brzý; ‑ potočiti sě vytratit se (srov. podtočiti)

potočitý adj. poddajný, povolný, přístupný, ochotný, svolný

potóčkový adj. z potóček: obnaží sě dno potóčkové

potočný, potokový adj. potoční

potok m. potok, tok, proud; pramen, zdroj; hojnost

potomek; ‑mka, ‑mku m. zadní část, pozdější část; zadek, záda; hřbet; ku potomku napotom, na
později; život. nástupce, následník, pokračovatel

potomní, potomný adj. potomní, jsoucí za někým vzadu; budoucí, pozdější, další, následující: u
potomniech časiech v budoucích časech, v budoucnu, později; zpodst. m. následovník, pokračovatel;
pl. potomstvo (všechna další pokolení)

potomník m. potomek; nástupce

potomnost, ‑i f. budoucnost, pozdější doba; potomstvo, další pokolení

potonovati ‑uju, ‑uješ ned. tonout, topit se: (Pavel) třikrát na moři potonoval

potonúti; ‑nu, ‑neš dok. potopit se, ponořit se; (v čem) pohroužit se do něčeho, být zachvácen čím;
utopit se

potopiti, ‑p’u, ‑píš dok. potopit; utopit: v marnosti svět tento jest potopen utápí se; seslat
potopu, zatopit, zaplavit

potopovati, ‑uju, ‑uješ ned. zaplavovat; zatápět; ‑ potopovati sě potápět se, topit se; utápět se v
čem, upadat do čeho

potracenie, ‑ie n. ztracení, pozbytí, ztráta

potracený adj. potracený, nedonošený; ztracený, zmizelý

potrácěti, ‑ěju, ‑ieš, potracovati; ‑uju, ‑uješ ned. ztrácet, pozbývat, přicházet o co

potratiti, ‑cu, ‑tíš dok. ztratit; potratit; zmařit; ‑ potratiti sě ztratit se, zmizet

potresktánie, ‑ie n. pokárání, napomenutí; výtka

potresktati, ‑aju, ‑áš dok. pokárat; potrestat

potrhati, ‑aju, ‑áš ned. vytrhávat, prudce vyjímat: potrhati z nožnic mečě vytrhávat meče z pochvy;
‑ potrhati sě trhat, škubat sebou; utrhat se

potrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vytrhnout, vytasit, chopit se; potrhnúti koně trhnutím zastavit; ‑
potrhnúti sě trhnout sebou (srov. podtrhnúti)

potrkoliti, ‑ľu, ‑líš dok. (kyji) potlouci, ztlouci

potrpěti, ‑p’u, ‑íš dok. strpět, vytrpět, trochu utrpět

potrúbiti, ‑b’u, ‑íš dok. zatroubit

potruditi sě, ‑truz’u, ‑díš sě ned. namáhat se

potrúsiti, ‑šu, ‑síš dok. posypat, nasypat; poházet; rozházet

potruskati, ‑aju, ‑áš ned. dávat znamení, vybízet; mrkat (na znamení)

potržěti, ‑ěju, ‑ieš dok. podnítit, pobídnout, povzbudit

potržiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. (o co) smlouváním vytěžit, vysmlouvat zisk

potržka f. bitka, srážka, potyčka; roztržka; různice, spor

potřěba f. potřeba, stav nedostatku, nouze: u potřěbu když bude potřeba, v nouzi; potřebná věc,
výživa, živobytí

potřěbenstvie, ‑ie n. potřeba; nutnost; doba potřeby

potřěbicě, ‑ě, potřěbička, potřěbka, potřiebka f. demin. z potřěba

potřěbie, ‑ie n. potřeba; adv. třeba, potřebí

potřěbně adv. potřebně, nutně; jest (naj)potřěbnějie koho, čeho je nejvíc třeba; vhodně, užitečně:
potřebně (Pán) všem věřícím na svět přišel jest

potřěbnost, ‑i f. potřeba

potřěbný adj. potřebný, užitečný; nutný, nepostradatelný; potřebující; potřěbná věc (tělesná)
potřeba

potřěbovánie, ‑ie n. žádost; požadavek; prosba

potřěbovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) potřebovat; žádat (si)

potřěbujúcí, ‑ieho zpodst. m. potřebný, chudý člověk, chudák

potřěnie, ‑ie f. záhuba, pohroma

potřěný adj. prošlapaný, vyšlapaný: potřěnú cestú pójdeme

potřepovati, ‑uju, ‑uješ ned. poplácávat, ohmatávat

potřěsený adj. roztřesený, rozkymácený, třesoucí se, zmítající se

potřěvie, ‑ie n. droby, jitrnice a jelita

potřiebka v. potřěbicě

potřiesti, ‑třasu, ‑třěseš dok. potřást, zatřást, zatřepat; zakývat

potřieti, ‑tru, ‑třeš dok. (čeho) setřít; potřít; zničit; porazit; ‑ potřieti sě vyhrnout se: z
města sě silně potřěchu; protlačit se: potřě sě tam bez ohledy, kdež ciesař v stolici sedí (srov.
podtřieti sě)

potud adv. potud, posud, doposud; toho potud! dost toho!; dost o tom, stačí!; odtud, od té chvíle,
nadále

potuchlost, ‑i f. zesláblost, slabost, oslabenost, ochablost: potuchlost v rozumu

potuchlý adj. oslabený, zesláblý; slabý; pohaslý, vyhaslý; potemnělý: s očima potuchlýma

potuchnúti, ‑nu, ‑neš dok. potuchnout, pohasnout, zhasnout; potemnět, zčernat: jak potuchlo zlato!;
zeslábnout, zaniknout; (v čem) ochabnout, zemdlít

potuchovati, ‑uju, ‑uješ ned. slábnout, ochabovat

potúlati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. potoulat se, projít se, vyjít si

potuliti, ‑ľu, ‑íš dok. schlípit, schlípnout

potulně adv. pokorně, zkroušeně, poníženě

potulovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. potulovat se, procházet se; bloumat

potupa f. pohrdání

potupědlný (čtyslab.) adj. potupitelný

potupenie, ‑ie n. pohana, pomluva, osočení

potupený adj. opovržený, zavržený, odmítnutý, pokořený, ponížený; nízký; ubohý, podřadný

potupitedlný (pětislab.) adj. odsouzeníhodný, žavrženíhodný, hanebný; opovrhovaný

potupitedlně (pětislab.) adv. opovážlivě, pohrdavě

potupiti, ‑p’u, ‑píš dok. potupit; (koho, co) pohrdnout (kým, čím),‑ zavrhnout (koho, co),
odmítnout; (koho za koho) osočit, označit koho za koho

potupně adv. potupně, opovržlivě, pohrdavě, hanebně; ohavně

potupník m. hanobitel, kdo odsuzuje, pohrdá; odpůrce, ničitel, rušitel

potupnost, ‑i f. potupovánie, ‑ie n. pohrdání, opovrhování, nevážnost, odpor, přezírání

potup’úcí, potupujúcí adj. hanobící, osočující, utrhačný, potupný, hanlivý

potupný adj. opovržený, opovrženíhodný

potupovati, ‑uju, ‑uješ ned. tupit, znevažovat; zahanbovat; odsuzovat

potúžiti, ‑žu, ‑íš dok. (na koho, co) postěžovat si; (po kom, po čem) zatoužit

potvora f. obluda, netvor; polozvíře, satyr, faun; živočich, zvíře, tvor, stvoření; modla, idol

potvorně adv. pitvorně, zpotvořeně, výstředně

potvornost, ‑i f. pitvornost, potvornost

potvorný adj. pitvorný, potvorný

potvořený adj. potvorný, zpotvořený, ohyzdný

potvořiti sě, ‑řu, ‑íš sě ned. pitvořit se; zohyzďovat se

potvrdcě, ‑é m. upevňovatel, posilovatel

potvrditi, ‑tvrz’u, ‑díš dok. (koho, čeho, zříd. co) učinit tvrdším, zpevnit, posílit; (koho v čem,
na čem) utvrdit, povzbudit koho v čem; (koho, čeho) potvrdit, schválit; doložit, dokázat; (koho
kým, čím, v co, k čemu) potvrdit (v nějaké funkci), ustanovit, dosadit: hospodářem jeho potvrdichu

potvrdně adv. souhlasně, příslušně

potvrzenie, ‑ie n. utvrzení, upevnění

potvrzený adj. potvrzený, schválený, uznaný; utvrzený, posilněný, potvzbuzený; pevný, silný

potvrzěti, ‑ěju, ‑ieš, potvrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit tvrdým, utvrzovat, stvrzovat; upevňovat,
posilovat

potvrzovánie, ‑ie n. potvrzování, schvalování, stvrzování

potýkanie, ‑ie n. půtka, potyčka

potýkati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, čeho, co) potkávat; napadat, útočit; zasahovat, postihovat; týkat
se, vztahovat se

potýkávati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, čeho) napadat, útočit

potykovati, ‑uju, ‑uješ ned. potkávat; nepadat; ‑ potykovati sě potýkat se, bojovat

poučenie, ‑ie n. poučení, ponaučení, zasvěcení do čeho

poušek (trojslab.), ‑ška, ‑šku m. udeření po uchu, pohlavek

poutuchnúti, ‑nu, ‑neš dok. poněkud utuchnout, zeslábnout, oslábnout

povab m. prostředek, nástroj k vábení, lákání, podněcování; dráždění

povábiti, ‑b’u, ‑íš dok. (koho) zvábit; přivolat; zavolat někoho k sobě

povabovati, ‑uju, ‑uješ ned. lákat

povada f. hádka, rozbroj, různice; vada, chyba

povaditi sě, ‑vaz’u, ‑vadíš sě dok. povadit se, pohádat se

povaha f. povaha, založení; podstata, ráz, charakteristický rys; podmínka, předpoklad, náležitost

pováhati, ‑aju, ‑áš dok. zaváhat; zaotálet; zameškat, zmeškat

poval^1 m. pád, porážka, pobití

poval^2 m. sochor, kyj; silná dřeva

pováleti, ‑eju, ‑éš ned. smiech pováleti (kým, čím) tropit si smích, posměch

povaliti (sě), ‑ľu, ‑íš (sě) dok. přivalit (se)

povalovati, ‑uju, ‑uješ ned. ničit, svrhávat, hubit, rušit

povarovati, ‑uju, ‑uješ dok. odstoupit, vzdálit se

povážiti, ‑žu; ‑žíš dok. (čeho) obětovat; dát v sázku, všanc; ‑ povážiti sě odvážit se

považovati, ‑uju, ‑uješ ned. riskovat, dávat v sázku; všanc

pověcšenie, ‑ie n. zvětšení; zvýšení

pověděnie, ‑ie n. to, co někdo řekl; povědění, výrok

pověděný adj. pověděný, řečený, jmenovaný; zmíněný, uvedený: věci napřed pověděné

pověděti, ‑viem (‑vědě), ‑vieš dok. povědět, říci, vyhlásit; vyzpovídat se

poveličiti, ‑ču, ‑číš dok. učinit velkým, mocným, významným

pověnúti v. povieti

pověnutie, ‑ie n. povanutí; zavanutí, závan

pověrek, ‑rka, ‑rku m. pověra; nepravá, scestná víra

pověřiti, ‑řu, ‑íš dok. uvěřit

pověsmo n. otep několika obláčů (svazečků) lnu

pověst, ‑i f. vyprávění, pověst, zvěst; zpráva, rozprávka; podobenství, přirovnání, průpověď
obsahující životní moudrost; souhrn názorů o něčem; pl. Pověsti biblická Kniha přísloví; u pověst,
u pověsti, na pověst za předmět zábavy, posměchu: učiněn jsem jím na pověst

povésti, ‑vedu, ‑eš dok. (co) začít vést; učinit, udělat, vykonat (o dobrých skutcích)

pověstník m. klepař

pověstný adj. pověstný: pověstné slovo klep

pověstovati, ‑uju, ‑uješ ned. hrát a zpívat někomu na posměch

povětrní, povětrný (trojslab.), povětřní, povětřný adj. povětrný, vztahující se k povětří, ovzduší:
voda na oblaciech povětřních; větrný, vztahující se k větru: šuměnie povětrné; bezvýznamný,
nepodstatný, planý: slova povětrná; neskutečný, pomyslný, zdánlivý

povětřie, ‑ie n. vzduch; vánek; vítr, vichřice; ovzduší; u povětří v oblacích; počasí

povézti sě, ‑vezu, ‑eš sě dok. rozjet se, vyjet

pověžný, ‑ého zpodst. m. strážný, hlásný

poviděti, ‑viz’u, ‑vidíš dok. (čeho) pohledět na něco; uvidět; (sobě o čem) ohlédnout se po čem;
sediece nad nimi povizeli potěšili, pokochali se pohledem na ně

poviedati, ‑aju, ‑áš ned. povídat, říkat, mluvit; ohlašovat, oznamovat

poviestka f. vypravovaní, povídka, historka

povieti, ‑věju, ‑eš, pověnúti, ‑nu, ‑neš dok. zavanout, ovanout

povievati, ‑aju, ‑áš ned. povídat, vát, vanout

povíjěti, ‑jěju, ‑jieš dok. povíjet, ovinovat, zavinovat; ‑ povíjěti sě pohybovat se, hýbat se

poviklati, ‑ľu, ‑eš dok. (kým, čím) potřást; zatřást

poviniti, ‑ňu, ‑níš dok. uznat vinným

povinný adj. (komu, čemu) povinný; býti povinen povinen, zavázán; býti povinen k čemu, čeho být
postižen čím: každý bude povinen k súdu; býti povinen komu, čemu škodit komu, poškozovat koho, být
vinen

povinovatý adj. povinný, dlužný

povisěti, ‑šu, ‑síš, povisnúti, ‑nu, ‑neš dok. zůstat viset

poviti sě, ‑v’ú, ‑vieš sě (imper. ‑ví sě) dok. zavinout se

povláček, ‑čka, ‑čku m. záchvat (smutku, bolesti)

povláčeti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. vláčet se

povlačitý v. pavlačitý

povlaka f. povlak; oční zákal

povlécí^1, ‑vleku, ‑vlečeš dok. začít vléci; odvléci, odnést; ‑ povléci sě bud. čas k vléci sě:
jít, jet, táhnout, ubírat se: vléci se, táhnout se

povléci^2, ‑vleku, ‑vlečeš dok. povléci, pokrýt, potáhnout; ‑ povléci sě (o očích) zastřít se,
potáhnout se něčím neprůhledným

povlečený adj. povlečený, potažený, pokrytý; oblečený

povlovně adv. mírně, laskavě; vlídně (srov. povolně)

povlovný adj. mírný, příjemný, vlídný; (v čem, čemu, komu) povloven býti být po vůli, být srozuměn
s čím, souhlasit (srov. povolný)

póvod m. vedení, řízení; soudní řízení; oprať; podnět, popud, naučení; původce, strůjce; vůdce

povodeň, ‑dně, povolně, ‑ě f. povodeň, záplava, zátopa, příval; velké množství, spousta něčeho
zhoubného, ničivého, nepřátelského (hříchu, protivenství ap.)

povodniti, ‑ňu, ‑níš dok. zaplavit, zatopit

povodný^1 adj. bohatý na vodu, rozvodněný

povodný^2 adj. jsoucí z tvárné látky, z materiálu schopného zpracování

povojovati v. pobojovati

povolánie, ‑ie n. zavolání, svolání; vyzvání, výzva, pozvání; poslání, svěřený úkol povolání, stav

povolaný adj. povolaný, zavolaný, pozvaný; ustanovený, určený

povolati, ‑aju, ‑áš dok. (co, koho, na koho) zvolat, zavolat; (koho, na koho, ke komu, čemu) modlit
se, vzývat, s prosbou se obracet; (koho) zavolat, přivolat, obeslat; pozvat: povolajte jich na
svatbu; povolat, shromáždit; (koho, před koho, k čemu, v co) předvolat, povolat k zodpovědnosti

povolávati, ‑aju, ‑áš ned. pokřikovat; povolávat

povolenie, ‑ie n. svolení, souhlas; povoleni, ústupek

povoliti, ‑ľu, ‑líš dok. povolit, dovolit, připustit, dopustit; ponechat, popřát volnost; popřát,
dopřát co komu; ustoupit komu v čem; souhlasit, dát za pravdu; podvolit se, podřídit se; oddat se
komu, svolit k pohlavnímu styku (o ženě); podlehnout, poddat se čemu

povolně adv. povolně, ochotně, svolně; laskavě, vlídně, po dobrém, bez násilí (srov. povlovně)

povolnost, ‑i f. ochota, svolení, souhlas

povolný adj. povolný, ochotný, svolný, poddajný; laskavý, vlídný; příznivý, vhodný (srov. povlovný)

povolovánie, ‑ie n. povolování, dopřávání volnosti; uvolněnost, nevázanost, bujnost

povolovati, ‑uju, ‑uješ ned. připouštět, uvolovat se, dovolovat

povolujúcí, ‑ieho zpodst. m. (komu) přívrženec, stoupenec, vyznavač, následovník (koho)

povoněnie, ‑ie n. čich (smysl)

povoněti, ‑ěju, ‑ieš dok. (čeho) přivonět, přičichnout (k čemu), ucítit vůni

povrátiti, ‑vrácu, ‑tíš dok. vyvrátit, zbořit; převrátit, obrátit

povraz m. provaz

povrazec, provazec, ‑zcě, povrázek, ‑zka, ‑zku m. provázek

povrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. odhodit, zahodit, pohodit; zavrhnout, zamítnout, odmítnout; povalit,
porazit, srazit; pobořit, zbořit; povrci na zemi koho, co zahubit, zničit, srovnat se zemí; hodit,
vrhnout; ‑ povrci sě vrhnout se, padnout

povrhel, ‑hle m. něco opovrhovaného, nepotřebného, vyvrženého nebo odhozeného (odpadek, vyvrhel)

povrhlý adj. opovržený, zavržený, vyvržený

povrchu adv. nahoře, navrchu, na povrchu; předl. (s gen.) navrch, nad: tmy biechu povrchu propasti

povrtěti sě, ‑vrcu, ‑vrtíš sě dok. (na čem) povrtat se v čem, chvíli se něčemu věnovat, zastavit se
u něčeho

povrtlati, ‑tľu, ‑tleš, povrtrati, ‑třu, ‑třeš dok. (v čem) poreptat, zareptat na

povržený adj. odhozený, zahozený; opovržený, přehlížený; určený, stanovený

povslun předl. (s gen.) (hvězdy) povslun sluncě běhají kolem slunce (?)

povstalý adj. povstavší, který povstal, postavil se (proti čemu)

povstati, ‑stanu, ‑neš dok. povstat, vstát; vzchopit se, nabrat síly, odhodlat se probudit se;
postavit se na odpor, vzbouřit se; vzniknout, vzejít, objevit se; zvednout se k odchodu, odejít;
(před kým) povstat na pozdrav, povstáním pozdravit; povstati vojensky vojensky napadnout

povstávati, ‑aju, ‑áš ned. povstávat, vstávat, vzchopovat se, odhodlávat se; zvedat se; vyvyšovat
se, stávat se zpupným, pyšným; stavět se na odpor, bouřit se; vznikat, vzcházet, objevovat se

povyk m. povyk, hluk, křik, vřava; zmatek, chaos; žaloba

povysk m. povyk, hluk, křik

povýšenie, ‑ie n. povýšení; povýšenost

povýšiti, ‑šu, ‑šíš dok. povýšit, povznést; pozvednout, zvednout: povýšiti hlasu zvednout hlas;
povýšiti moci, dóstojenstvie dát větší moc, vyšší hodnost; zvýšit; býti povýšen zpychnout, stát se
pyšným, zpupným

povyšnost, ‑i f. výtečnost, znamenitost

povýšný adj. povznesený, obrácený k vyššímu světu: povýšná mysl povznesená

povyšovánie, ‑ie n. povyšování se, vyvyšování se; vyvyšování, vynášení, oslavování

povyšovati, ‑uju, ‑uješ ned. povyšovat, povznášet; pozvedat, zvedat; povyšovati hlasu pozvedat
hlas; vyvyšovat, vynášet; ‑ povyšovati sě vyvyšovat se; vypínat se

povývati, ‑aju, ‑áš ned. povývat, přerušovaně výt: vlcie počěchu povývati

povzdál adv. opodál, stranou; daleko

povzdáliti, ‑ľu, ‑íš dok. (čeho) zdržet, protáhnout co

povzdalovati, ‑uju, ‑uješ ned. oddalovat, zdržovat

povzdiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. podivit se

povzdržěti (sě), ‑žu, ‑žíš (sě) (příč. čin. ‑držal, ‑držěli) dok. počkat

povzdvíhanie, pozdvíhanie, ‑ie n. pozvedání; zvedání: povzdvíhanie božieho těla tzv. pozdvihování
při mši; vyzdvihování, vynášení

povzdvíhati, pozdvíhati, ‑aju, ‑áš, pozdvihovati, ‑uju, ‑uješ ned. pozdvihovat; pozvedat, zvedat;
povznášet, činit lepším; ‑ povzdvíhati, pozdvihovati sě pozvedat se, zvedat se, povznášet se;
vynášet se, chlubit se; vyvyšovat se

po(v)zdvihnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. pozvednout se; povznést se (v. též podvihnúti sě)

po(v)zdviženie, ‑ie n. pozdvižení, vyzdvižení; pýcha, zpupnost; probuzení, vyvolání, vzbuzení

povzhrdati v. pohrdati

povzléci, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš dok. (na čem) nalehnout, položit se na co, opřít se o co; rozložit
se, rozsadit se: kázal zástupu povzléci

povznésti sě, ‑nesu, ‑š sě dok. povznést se, nabýt větší vážnosti; povznese sě, srdce v chlúbu
zpyšní

povznieti, ‑ňu, ‑níš dok. zaznít, zazvučet, ozvat se; povzníta uši koho, komu zazní v uších komu;
povzníti v trúby zatroubit

povzpětiti sě, ‑pěcu, ‑tíš sě dok. vzdálit se

povztáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (k sobě) stáhnout, strhnout

povztéci sě, ‑vzteku, ‑češ dok. vzteknout se, onemocnět vzteklinou

povzvésti, ‑vedu, ‑eš dok. pozvednout, zvednout; vzbudit, vyvolat koho; ‑ povzvésti sě povstat,
zvednout se na odpor

povzvučěti, ‑ču, ‑číš dok. zahřmít; zaburácet

povždy adv. vždy, stále, pořád

po‑z‑ v. též po‑vz

pozapomínati, ‑aju, ‑áš ned. (co) poněkud zapomínat, pozapomínat na něco, zanedbávat něco (srov.
pod zapomenúti)

pozastaviti, ‑v’u, ‑víš dok. zarazit, zastavit (v řeči); ‑ pozastaviti sě na chvíli se zastavit

pozatemniti, ‑mňu, ‑mníš dok. pozatmít, učinit poněkud temným

pozatměti sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. pozatmít se, potemnět, pohasnout

pozbledělý, adj. pobledlý

pozblúditi, ‑blúz’u, ‑díš dok. pobloudit

pozbýti, ‑budu, ‑eš dok. (čeho) zbavit se, zprostit se něčeho; pozbýt, být zbaven čeho, přijít oč

pozbytie, ‑ie n. (čeho) zbavení se, osvobození se od něčeho

pozbývati; ‑aju, ‑áš ned. (čeho) zbavovat se, osvobozovat se od něčeho, zprošťovat

pozdě adv. pozdě; pozdě hodě v pozdní čas, pozdě

pozditi (sě), ‑ždu, ‑zdíš (sě) ned. prodlévat, otálet, váhat, opožďovat se

pozdní adj. pozdní; váhavý, loudavý, pomalý, liknavý

pozdrav‑; pozdv‑ v. posdrav‑; povzdv‑

pozední adj. hradební, jsoucí na hradbách: hlásní pozední

pozerovati; pozhřieti v. pozorovati; požřieti

pozinúti; ‑nu, ‑neš dok. pohltit, pozřít

pozlata f. pozlacení, zlatá vrstva

pozlatitý adj. pozlacený

pozlehčiti, ‑ču, ‑číš dok. trochu zlehčit

poznalý adj. zkušený, znalý; osvědčený; poznaný

poznamenati, ‑aju, ‑áš dok. (koho, čeho) zaznamenat, všimnout si

poznáníčko n. malá znalost, malá vědomost

poznánie, ‑ie n. poznání, přiznání; poznánie milostivé tělesné obcování (z lásky)

poznaný adj. poznaný, zjevný, pravý; (v čem) proslulý čím

poznati, ‑aju, ‑áš dok. poznat; poznati koho, poznati sě s kým (tělesně) oddat se pohlavnímu styku
s někým; (koho kým, za koho) uznat; (co o čem) vypovědět co o čem; volat, povolávat, přivolávat;
vyzývat, vybízet

poznavač; ‑ě m. vyznavač

poznavatel, ‑e m. znalec

poznávati, ‑aju, ‑áš ned. vyznávat; ‑ poznávati sě vyznávat se; souložit

pozobati, ‑b’u, ‑eš dok. (něčeho) pojíst (v malém množství)

pozornost, ‑i f. pozoruhodnost, vzácnost, výjimečnost

pozorný adj. pozoruhodný, vzácný, výjimečný; spolehlivý, věrohodný

pozorovánie, ‑ie n. podívání

pozorovati, pozerovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) dávat pozor, pozorovat; pohlížet, dívat se nač;
poslouchat

pozóstati, ‑stanu, ‑staneš dok. zůstat, setrvat; (koho, co) zanechat, opustit

pozóstávati, ‑aju, ‑áš ned. zůstávat, setrvávat, trvat

pozóstaviti, ‑v’u, ‑víš dok. (komu co) ponechat, nechat

pozovovati, ‑uju, ‑uješ ned. zvát, vyzývat, vybízet

pozpěvovati, ‑uju, ‑uješ ned. prozpěvovat, občas zpívat

pozpoviedati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. vyzpovídat se

pozřieti^1, ‑zřu, ‑zříš dok. (koho) podívat se na koho, všimnout si koho; (v co) podívat se,
pohledět někam

pozřieti^2 v. požřieti

pozúfati, ‑aju, ‑áš dok. (nad kým, nad čím, čeho, v čem) pozbýt naděje, propadnout zoufalství

pozúfávati, ‑aju, ‑áš ned. (v čem) pozbývat naděje, zoufat si, propadat zoufalství

pozvati, ‑zovu, ‑zóveš dok. (koho čeho) oslovit, zavolat; (koho kam, k čemu, nač) pozvat, povolat,
předvolat, obeslat; (koho kam, kde) svolat, sezvat; (koho, kam, nač, k čemu) vyzvat, vybídnout

pozvávati, ‑aju, ‑áš ned. (koho ke komu) (po)volávat, zvát, zvávat

pozvoniti, ‑ňu, ‑níš dok. zazvonit

pozývati, ‑aju, ‑áš ned. volat, povolávat, přivolávat; vyzývat, vybízet

požádanie, ‑ie n. touha, chtivost

požádati, ‑aju, ‑áš dok. (koho, čeho) požádat, poprosit; zatoužit po někom, něčem

požalovati, ‑uju, ‑uješ dok. (komu čeho, co) požalovat si, postesknout si, postěžovat si

póžčíti; póžčovati v. požičiti; požíčěti

poždati, ‑ždu, ‑ždeš dok. počkat, vyčkat

požehnánie, ‑ie n. požehnání; aby byla na věky pamět jeho u požehnání aby byla slavná jeho památka,
aby se slavila

požehnaný adj. požehnaný; obdařený zvláštní milostí; blahoslavený

požehnati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) požehnat koho, rozloučit se s kým

požehrati, ‑aju, ‑áš dok. trochu pohubovat

požehrovánie, ‑ie n. vyjadřování nespokojenosti, kárání, výčitka

požělenie, ‑ie n. (čeho) lítost, želení něčeho; (ke komu) soucit, útrpnost, soustrast

požěleti, ‑leju, ‑léš dok. postýskat si, politovat

požertovati, ‑uju, ‑uješ dok. zažertovat si

požhřieti v. požřieti

požičenie, pójčenie, ‑ie n. propůjčení

požičený, pójčený adj. půjčený, zapůjčený; propůjčený, udělený, svěřený, poskytnutý; dovolený

požíčěti, pojíčěti, pójčěti, ‑ěju, ‑ieš, požičievati, pójčievati, ‑aju, ‑áš, požičovati, póžčovati,
pójčovati, ‑uju, ‑uješ ned. půjčovat, poskytovat půjčky; propůjčovat, udělovat, svěřovat;
poskytovat, dávat, přiznávat, uznávat; povolovat, dovolovat, připouštět

požičitel, ‑e m. kdo půjčuje na úroky, lichvář

požičiti, póžčiti, pójčiti, ‑ču, ‑číš dok. půjčit, zapůjčit, poskytnout půjčku; propůjčit, udělit,
svěřit, poskytnout, dát; povolit, dovolit; pójčí‑li pán buóh dá‑li bůh; připustit, uznat, přiznat

póžička, pojička f. půjčka, půjčení; vzieti čso u pojičku od koho vypůjčit si; dáti (komu) v
požičku půjčit, poskytnout půjčku

požierati, ‑aju, ‑áš ned. požírat, hltat; pohlcovat, stravovat

požieti, ‑žnu, ‑žneš dok. požnout, pokosit; skosit, smést, zničit

požitečnost, ‑i f. užitečnost, účinnost

požitečný adj. užitečný, přinášející užitek

požitek, ‑tka, ‑tku m. zisk, užitek; obživa

požiti, ‑živu, ‑eš dok. užít, mít užitek z čeho; zažít, strávit; zkusit, zakusit

požitý adj. stravitelný; starý, letitý

požívajúcí adj. živící se, krmiti se

požívanie, ‑ie n. užití, užívání: požívanie ženy souložení se ženou

požívaný adj. požívaný, jedený

požívati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) živit se čím, krmit se čím; požívati prsí živit se mateřským
mlékem; požívati čeho zlým mít z něčeho zlo; (čeho) užívat, čeho, těšit se z čeho, čemu; zastávat,
vykonávat (zvl. kněžský úřad); používat, užívat, využívat: požívati opatrnosti být opatrný; zle
pošívati čeho zneužívat; (koho) pohlavně obcovat s kým; (koho, čeho jak) zacházet, nakládat s kým,
čím

poživný adj. živný, povzbuzující

požlutalý, požlutalý, požlutílý, požlutlý adj. nažloutlý, žlutavý, světlý, plavý

požřěnie, ‑ie n. pohlcení, sežrání

požřieti, požhřieti, ‑žru, ‑žřeš, pozřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. pozřít, pohltit, spolknout, sežrat

požvati, ‑žuju, ‑ješ dok. okousat, otrhat

požženie, ‑ie n. zapálení, zažehnutí

prácě, ‑ě f. námaha; nesnáz, těžkost, svízel; zaměstnání, služba

prácička f. nevelká námaha, nepatrné úsilí

pracně adv. namáhavě, usilovně, těžce; bídně, uboze, špatně, s utrpením

pracný adj. pracný, namáhavý; pracná střieda střídání v práci, pracovní směna; pracovitý; strastný;
nemocný, ubohý, nuzný

pracovati, ‑uju, ‑uješ ned. namáhat se, usilovat, snažit se; trpět; cěstami pracovati putovat,
konat cesty; (polem) pracovati válčit, bojovat

pracovitě adv. pracně

pracovitý adj. pracný, těžký; usilující

pračcový adj. z pračec prakový: v oblúku pračcovém

práčě, ‑ěte n., pračník, prakovník m. (nedospělý) bojovník střílející z praku

pračec, ‑čcě m. prak, válečný nástroj k vrhání kamenů ap.

práček, ‑čka, ‑čku m. malý prak

práh m. spodek dveřní zárubně, práh; horní část dveřní zárubně, spojovací trám nade dveřmi,
překlad, nadpraží; okraj, hranice, mez

prahnúti, ‑nu, ‑neš dok. schnout, usychat, vysychat; prahnúti o žiezni trpět, prahnout žízní;
prahnout, toužit, dychtit (po čem)

prach m. prach; prášek (lékárnický)

práchno n. něco zpráchnivělého, zetlelého, práchnivina, troud; zetlelost, ztrouchnivělost

praj, prej adv. prý

prakovník v. práčě

praktika f. pleticha, machinace

pramen, ‑e m. pramen, stružka, potůček; proud, tok; zdroj; větev, odnož, výhonek; větev, rodu;
provazec ze zkroucených vláken; vedení, vodítko; opora

pramenitý adj. obsahující pramen: studnice pramenitá

pramenný adj. pramenitý: jiné vody bývají pramenné

pranéř, ‑ě m. pranýř

pranie, ‑ie n. praní; omývání, mytí, umývání; bití, tlučení

prapořec, ‑rcě m. praporec; prapor

prapradietě; ‑ěte n. praprapotomek

prapravnúčě, ‑ěte n. vnouče vnuka nebo vnučky

prasě; ‑ěte n. sele, podsvinče, mládě vepře, vepřík; vepř, prase

prasec, ‑scě m. sele, podsvinče, prasátko

prasěcí adj. prasečí

prask m. praskot

praščědie, ‑ie n. potomstvo

praščěti, ‑šču, ‑ščíš ned. praštět, praskat

prašivina, prašivost, ‑i f. prašivina, strupatost vznikající při kožní chorobě

prašivý, prašlivý adj. prašivý; velmi špatný, mizerný, ošklivý, hrozný

prašný adj. prašný; zaprášený; naplněný prachovým peřím, prachový

práti, peru, péřeš ned. prát; mýt, umývat; bušit, tlouci, bít

práv^1 adv. právě, zrovna; práv jako právě tak jako, úplně jako; až práv, práv až až konečně, až
teprve; až do té doby, kdy: vystúpi voda z studnicě, až jie práv zbýváše

práv^2 v. pravý

pravák, pravitel, ‑e m. člověk užívající levé ruky stejně dobře jako pravé

pravda f. pravda; právo, spravedlnost; opravdovost; v pravdě opravdu

pravdědlnost (trojslab.), ‑í f. spravedlnost; spravedlivý, správný život

pravdicě, ‑ě f. pravda

právě adv. spravedlivě, správně, náležitě; pravdivě, podle pravdy; podle práva, právem; úplně,
naprosto, zcela; právě, zrovna

pravedlenstvie, ‑ie n., pravedlnost (trojslab.)

pravednost, ‑i f. pravda, spravedlnost; ustanovení, příkázání

pravedlivenstvíe, ‑ie n. ustanovení, přikázání

pravedlný (trojslab.), pravedný, pravedlivý adj. spravedlivý, správný; pravdomluvný; upřímmý,
poctivý

pravenie n. vypravování; báseň, skladba; výpověď

pravený adj. řečený, uvedený, zmíněný; přepravený

pravicě, ‑ě f. pravá ruka, pravice; pravá strana jako symbol spásy, štěstí; na pravici, na
praviciech na pravé straně, na čestném místě; na pravici býti komu chránit, hájit někoho; přísaha

pravidlnost (trojslab.), ‑i f. spravedlnost, správnost

pravidlo f. měřidlo, měřicí šňůra, olovnice; tyč, hůlka, prut; obvod tělesa; kormidlo; směrnice,
vzor, pravidlo, řád; omezení, meze; rejstřík, seznam, přehled

pravitel v. pravák

praviti, ‑v’u, ‑víš ned. pravit, říkat, vypravovat; vést na pravou cestu

právnošě, ‑ě m. zákonodárce

právo n. právo; výsada, zvyk; zákon, soud; pl. práva soupis práv, právní předpisy; býti v právě být
v poddanství; z práva podle práva, právem

pravomluvný, pravořěčný adj. pravdomluvný

pravota f. spravedlivost, smysl pro správnost, spravedlnost

pravoučec (čtyřslab.), ‑čcě, pravouk (trojslab.), právuk m. právník, znalec práva

pravovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypravovat; ospravedlňovat; připravovat, chystat

pravý (jm. tvar práv) adj. přímý, rovný; upřímný; správný, náležitý, řádný, patřičný; spravedlivý;
oprávněný; jsoucí v právu, mající pravdu; nevinný, bez viny; pravdomluvný, pravdivý; skutečný,
opravdový; své viery pravý opravdový ve své věrnosti; dokonalý; úplný, naprostý, hotový; přesný; u
pravé zořě právě za svítání; pravý

prázdn, (jednoslab.), ‑i, prázdně, ‑ě, prázdna f. volný čas, prázdno, volno, nepracování, zahálení;
marnost, zbytečnost; darebnost, ničemnost

prázdník m. zahaleč

prázdniti, ‑ždňu, ‑zdníš ned. nepracovat, odpočívat, mít prázdno; zahálet, lenošit; (ot čeho)
upouštět od čeho: nikdy neznáme prázdniti ot dobrých myšlení; (k čemu) oddávat se (čemu), rád se
něčím zabývat; (čím) nezabývat se čím, nechávat co zahálet; (co) vyprazdňovat, uprazdňovat

prázdnivý adj. zahálčivý; lenošivý

prázdnomluvcě, ‑ě m. mluvka; tlachal, žvanil

pravdnomluvenie, ‑ie n. tlachání, žvanění, plané řeči

prázdnost, ‑i f. prázdný čas; zahálka; marnost, pošetilost

prázdnopěvec, ‑vcě m. kdo zpívá prázdné, necudné písničky

prázdný (jm. tvar prázden) adj. prázdný; prázdný čeho jsoucí bez čeho, nemající co; opuštěný,
oddělený, zbavený čeho; býti prázden koho, čeho opustit někoho, něco, nechat čeho; volný, svobodný,
zproštěný čeho; nečinný, zahálející, lenivý, zahálčivý; nepoužívaný, ležící ladem; mluvící naplano,
nedržící slovo; neúčelný, neužitečný; prázdná žena, nevěsta nevěstka

práždňenie, prážňenie, ‑ie n. napracování, odpočinek zahálka, nicnedělání: práždňenie ot diela

Pražěnín (pl. Pražěné, gen. Pražan) m. Pražan

Pražka f. Pražanka, pražská měšťanka

pražma f. pražené klasy nebo zrna nedozrálého obilí; obilná zrna vymnutá z klasů; první obilí,
ovoce, úroda

Pražsko n. pražský soudní okrsek

prdíval m. povaleč

prdnúti, ‑nu, ‑neš dok. prdnout; prdnúti v roh zalézt do kouta

preč, přěč, pryč, přič adv. pryč

predikátor m. dominikán

predikátorový adj. dominikánský: predikátorový zákon dominikánský řád

prej v. praj

prelát m. představený, nadřízený, správce; prelát, vyšší církevní hodnostář

prelátský adj. příznačný pro nadřízené, správce; vlastní, příznačný vyšším duchovním; preláty
učiněný, pocházející od nich: z přikázání prelátského

prelátstvie, ‑ie n. prelatura

prém m. lem, obruba, prýmek

premovati; ‑uju, ‑uješ ned. lemovat, ozdobovat, premováním; přikrašlovat, zastírat chyby

pres m. lis

prevét m. záchod

prha f. mouka z nedozrálých klasů; šrotovaná mouka; pokrm z takové mouky

prchánie, ‑ie n. zuření, zuřivost, řádění

prchati, ‑aju, ‑áš ned. prchat, utíkat pryč; prudce odletovat, sršet: helmy kováše, z nichž světlý
oheň prcháše; vztekat se, zuřit, řádit

prchavě adv. prchlivě

prchavý, prchlavý adj. prchlý, prudký, náhlý, zuřivý

prchlivost, prchlost, ‑i f. zuření, zuřivost, prudký hněv

prchnúti, ‑nu, ‑neš dok. oprchat, rozprášit se; stát se prchlivým, rozzlobit se

prima f. tzv. hodina půhonná; první hodinka modliteb u kněží

prknář, ‑ě m. řemeslník vyrábějící a prodávající prkna

prknový adj. prkenný, dřevěný

prlenčiti, ‑ču, ‑íš ned. veršovat, řečnit, řečňovat

prlenec, ‑ncě m. veršovník, básník

pro předl. (s akuz.) pro, kvůli; následkem; pro jiné z jiného důvodu; pro něž, pro něžto pročež;
pro buóh proboha; pro boha, pro slávu boží; pro nic za nic, za žádnou cenu; pro obyčěj ze zvyku,
pravidelně; oběť pro hřiech oběť za hřích; vrata železná pro zvěř, aby neškodila proti zvěři

probaviti, ‑v’u, ‑víš dok. protáhnout, prodloužit

proběhlý adj. zběhlý, zkušený

proběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. proběhnout, rychle projít; proběhnúti své dny prožít většinu života,
zestárnout

probierati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. probouzet se; vznikat

probíjaný, probíjěný adj. zdobený probíjením, vyšívaný

probíjěti, ‑jěju, ‑jieš dok. probíjet, prorážet

probisučný v. probyšúcný

probíti, ‑b’ú, ‑bieš dok. probít, prorazit: jednu nohu na druhú vloživše, tlustým hřebíkem probili;
podmanit

probitý adj. probodený, proražený

probliknúti, ‑nu, ‑neš dok. prohlédnout, poznat pravý. stav; probliknúti oči protřít si oči,
podívat se otevřeně na skutečnost

próboj, ‑ě m. rvačka, výtržnost

probořiti, ‑řu, ‑říš dok. probourat, prolomit, probořit; pobořit

probósti, ‑bodu, ‑eš dok. probodnout

probyšúcný adj. prospěšný, užitečný, nápomocný; rozmyslný, prozíravý, moudrý

probytečný adj. prospěšný

probyti, ‑budu, ‑eš dok. dojít prospěchu; prospět, být k prospěchu; obstát; vzmoci se, rozmnožit se

probytie, ‑ie n. prospěch, pomoc, záchrana

procěniti, ‑ňu, ‑níš dok. ocenit, odhadnout

proces(s)í, proces(s)ie, ‑ie f. (n.) procesí, průvod, pout, cesta

procútiti, ‑cu, ‑tíš dok. procitnout

procútievati, ‑aju, ‑áš ned. procitat, probouzet se, probouzívat se

próčelé, ‑é n. průčelí, přední nebo čelní strana; u próčelé v čele, vpředu; proti próčelí naproti

prodaj, ‑ě m. směna zboží za peníze (koupě i prodej)

prodajný adj. prodejný, na prodej: prodajný dóm tržnice

prodánie, ‑ie n. prodání, prodej, prodávání

prodaný adj. zaprodaný, podřízený, vydaný: pokolení lidskému pod moc diáblovu prodanému

prodati, ‑ám, ‑áš dok. prodat; zradit za hmotný prospěch, zříci se; býti prodán (komu, čemu) být
vydán na pospas; nechat se zaprodat; ‑ prodati sě zaprodat se, propůjčit se za hmotné výhody

prodávajúcí, ‑ieho zpodst. m. prodavatel; ‑e m. prodavač, člověk zabývající se prodejem

prodávati, ‑aju, ‑áš ned. prodávat; zrazovat za hmotný prospěch; (na čem) obchodovat; ‑ prodávati
sě zaprodávat se, propůjčovat se za hmotné výhody

prodávní adj. pradávný

proděsiti, ‑šu, ‑síš dok. protknout, probodnout, prorazit

proděvčiti, ‑ču, ‑číš dok. zbavit panenství, znásilnit, zneužít

prodieti, ‑děju, ‑eš dok. propíchnout

prodlenie, ‑ie n. prodlení, opoždění, průtah: bez (všeho, dalšieho) prodlenie neprodleně, bez
průtahů; prodlévání, setrvávání, pobývání, pobyt; trvání, doba, uplynutí nějakého času; v prodlení
času časem, za čas, během doby; prodlenie dnóv, života dlouhý život, dlouhověkost; v prodlení dále,
později; prodlenie zdravie upevnění zdraví; prodlužování, protahováni, rozvláčnost

prodlený adj. dlouhotrvající, dlouhý, prodloužený: v prodleném čase během doby, časem: tažený,
tepaný, vykovaný

prodléti, ‑dleju, ‑dléš dok. prodlít, zmeškat; prodléti nedělati dlouho nedělat

prodlévanie, ‑ie n. prodloužení, delší trvání; meškání, zdržování, odkládání, průtahy

prodlévati, ‑aju, ‑áš ned. prodlužovat; otálet, odkládat; (na čem) dlít, setrvávat; prodlévati sě
prodlužovat se

prodlévavý adj. odkládaný, vleklý, váhavý

prodliti, ‑ľu, ‑líš dok. (čeho) prodloužit, protáhnout co, pokračovat v čem; prodliti sě prodloužit
se

prodluhovati, ‑uju, ‑uješ ned. prodlužovat

prodlúžiti, ‑žu, ‑žíš dok. (časově) prodloužit, protáhnout

prodružiti, ‑žu, ‑žíš dok. protknout, probodnout, prorazit

prodřieti, ‑ru, ‑řeš dok. prodřít, protrhnout, prorazit; otevřít, odkrýt: prodřieti oči otevřít,
rozevřít; ‑ prodřieti sě prodrat se, s námahou proniknout; protrhnout se, otevřít se, vyvalit se

próduch m. průduch, větrání

próducha f. rozsedlina, propast, jeskyně

prodúti; ‑dmu, ‑dmeš dok. provanout, provát, profouknout

prohlásiti, ‑šu, ‑síš dok. prohlásit, vyhlásit; prozradit, vyzradit; ‑ prohlásiti sě rozhlásit se,
roznést se, stát se obecně známým

prohlášený adj. ohlášený, oznámený

prohlášěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě, prohlasovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozhlašovat se, šířit se, stávat
se obecně známým

prohlédati, ‑aju, ‑áš ned. prohlédat, nabývat zraku, počínat vidět; prohlížet, zrakem pátrat,
ohledávat; (k čemu) přihlížet k čemu, brát zřetel

prohlédavý adj. průhledný, průsvitný

prohlédlý adj. vidoucí, prozíravý

prohlédnúti, ‑nu, ‑neš dok. prohlédnout, nabýt zraku, začít vidět; zrakem ohledat; (k čemu)
přihlédnout

prohlesnúti, ‑nu, ‑neš dok. (čím, pro co) proslavit se

prohltiti, (trojslab.) ‑hlcu, ‑hltíš dok. prožrat

prohlubeň, ‑bně, prohlubně, ‑ě f. prohlubeň, jáma; studna

prohnati, ‑ženu, ‑eš dok. probodnout, propíchnout

proholenec, ‑ncě m. člověk s částečně oholenou hlavou, s tonzurou (o katolických kněžích a
některých mnišských řádech)

proholený adj. zčásti oholený, na jednom místě oholený

proholiti, ‑ľu, ‑líš dok. zčásti (na jednom místě) oholit

proholovati sě, ‑uji, ‑uješ sě ned. holit se (zčásti, na jednom místě)

prohoňenie, ‑ie n. prohánění

prohoniti, ‑ňu, ‑níš ned. prohánět

prohřěšenie, ‑ie n. prohřešení, hřích, vina, přečin

prohřěšilý adj. prokletý, zaviněný hříchem

prohřěšiti, ‑šu, ‑šíš dok. prohřešiti se, zhřešit, provinit se

prohřěšovati, ‑uju, ‑uješ ned. prohřešovat se, hřešit

prohýrati, ‑aju, ‑áš dok. prohýřit, promrhat

procházějúcí adj. pronikavý, průrazný, snadno pronikající

procházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. prohledávat, vyslýchat

prochladiti sě, ‑chlaz’u, ‑chladíš sě dok. ochladit se, osvěžit se, občerstvit se

próchod m. průchod; průběh, probíhání, uskutečňování, skutek

próchodišče, ‑ě n. průchod; vzdálenost

prochoditi, ‑choz’u, ‑chodíš ned. (co) procházet, chodit skrz co; (koho, co čím) pronikat,
prostupovat; (do čeho) pronikat, dostávat se; ‑ prochoditi sě procházet se

prochodivý adj. pronikavý, průrazný

próchodnost, ‑i f. pronikavost, bystrost (duševní)

prochozovati, ‑uju, ‑uješ ned. (v čem) přebývat, prodlévat

projasniti, projěsniti, ‑ňu, ‑níš dok. projasnit, osvítit; ‑ projěsniti sě rozjasnit se, rozzářit
se; jasně vyvstat, ukázat se v plném světle

projatě adv. pronikavě, do hloubky, do detailu

projatý adj. pronikavý, vytříbený

projiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. projíst, prožrat, obžerstvím něčeho pozbýt; ‑ projiesti sě prohlodat
se, prodrat se, proniknout

projieti, ‑jmu, ‑jmeš dok. (koho) projímavě zapůsobit, způsobit průjem

projíti, ‑jdu, ‑jdeš dok. projít; prodělat; proniknout, prostoupit; prozkoumat, prohlédnout;
uskutečnit se; obstát, podařit se, osvědčit se; ‑ projíti sě projít se, vyjít si

proklánie, ‑ie n. proklání, probodení, proražení

prokláti, ‑koľu, ‑kóleš dok. proklát, probodnout, prorazit; ‑ prokláti sě probodnout se

prokléti, ‑klnu, ‑eš dok. proklít

prokletie, ‑ie n. prokletí, kletba

prokletina f. prokletá věc, věc stižená kletbou

prokní adj. každý, všeliký

prokol m. poleno

prokopati, ‑aju, ‑áš dok. prokopat, vykopat

prokostkovati, ‑uju, ‑uješ dok. prohrát hrou v kostky

prokřiknúti, ‑nu, ‑neš dok. vzkřiknout

prokřiknutie, ‑ie n. výkřik, zvolání

prokřikovati, ‑uju, ‑uješ ned. vykřikovat, provolávat, volat

prokvasiti, ‑šu, ‑síš dok. prohodovat

prokvísti, ‑kvtu, ‑ktvu, ‑eš (2. os. sg. aor. ‑kvite) dok. vyrašit, vypučet, rozkvést, vykvést

prokvítati, ‑aju, ‑áš ned. vykvétat, rozkvétat; rašit, pučet; probleskovat, tu a tam se objevovat:
jižť prokvítají taková slova

prokysalost, ‑i f. prohnilost

prokysalý adj. prohnilý, shnilý

prokysati, ‑šu, ‑eš dok. shnít

prokyslý adj. kyselý, planý, zkyslý: krmě prokyslá

prolamovánie, ‑ie n. melodie, nápěv (?)

prolamovaný adj. zpívaný v krátkých tónech spojených intervaly; mnohohlasný: piesn s notami
sladkými a prolamovanými

proléhati, ‑aju, ‑áš ned. prznit, zneuctívat (dívku), pohlavně obcovat

prolevatel, prolitel, ‑e m. kdo prolévá: prolevatel, prolitel krve

prolézti, ‑lezu, ‑eš dok. prolézt; prostoupit, proniknout

prolhati sě, ‑lžu, ‑eš sě dok. (v čem) zalhat, říci lež

proliti, ‑ľu, ‑léš dok. (co) prolít; vylít, rozlít; vypustit (ze sebe), vyronit; přijít (oč); (co
na koho) seslat co na koho, zahrnout koho čím; prosáknout, naplnit

prolitý adj. vypuštěný, vypuzený

proluka, próluka f., próluk m. průchod, průrva, štěrbina (zvl. kterou prochází světlo); pl.
souhvězdí Orion: Orionas, ješto slovú proluky

prolúpiti, ‑p’u, ‑íš dok. prolomit, prorazit

proměn m. změna; klam

proměna f. proměna, výměna, změna; jiná podoba, jiná úprava

proměňávati, proměnievati, ‑aju, ‑áš ned. proměňovat

proměnědlný (čtyřslab.) adj. pozměnitelný, změnitelný

proměněnie, ‑ie n. výměna

proměnitedlný (pětislab.), proměnný adj. proměnlivý, měnivý

proměniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co zač) vyměnit, směnit; (koho za koho) zaměnit; nahradit; (co več)
proměnit, změnit; obměnit, pozměnit: jakož múřěnín nemuož své kuože proměniti; (co) upustit od
čeho; (slib ap.) zrušit, nedodržet: své přísahy nemuóž proměniti; (co) zkreslit, překroutit; ‑
proměniti sě (v co) proměnit se, změnit se; (v co, v čem) převléci se, přestrojit se; (v čem, na
čem) pozbýt něčeho; pominout, zaniknout: dřéve by sě mohlo nebe i země proměniti než slova má

proměnitý v. neproměnitedlný

proměňovati, ‑uju, ‑uješ ned. měnit; klamat; zpěvem odpovídat

promietati, ‑miecu, ‑ceš ned. prohazovat co čím, házet skrze něco

pominúti, ‑nu, ‑neš dok. (co) nechat minout; nechat si ujít; (komu bez čeho) projít (komu)
beztrestně

promluvenie, ‑ie n. promluvení, pronesení; výrok, řeč, pronesená slova; mluva, způsob vyjadřování;
rozmluva, beseda

promluviti, ‑v’u, ‑víš dok. promluvit, vyslovit, vyřknout, pronést

promluvník m. mluvka

promrščiti, ‑ču, ‑číš dok. probodnout, proklát; prorazit

promrzěti, ‑mržu, ‑mrzíš dok. (komu) omrzet koho, omrzet se komu

pronášěnie, ‑ie n. prozrazování, odhalování, vyjevování

pronášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vynášet, rozhlašovat, vyzrazovat; ‑ pronášěti sě rozhlašovat se,
rozšiřovat se (o zprávě, pověsti ap.)

pronesenie, ‑ie n. uvedení ve známost; vyzrazení

pronésti, ‑nesu, ‑eš dok. uvést ve známost, oznámit; vyzradit, prozradit; ‑ pronésti sě prozradit
se, rozšířit se (o zprávě, pověsti ap.)

pronevěřiti sě, ‑řu, ‑íš sě dok. zpronevěřit se

proněž, proněžto spoj. pročež, a proto

proniklost, ‑i f. proniknutelnost

proníknúti, ‑nu, ‑neš dok. proniknout, zaniknout

pronikovati, ‑uju, ‑uješ ned. pronikat, prostupovat

pronos m. prozrazení, vyzrazení, vyjevení

pronositi, ‑šu, ‑síš, pronošovati, ‑uju, ‑uješ ned. pronášet; vyjevovat; prozrazovat, vyzrazovat

propadenie, ‑ie n. propadnutí

propast, ‑i f. propast; bibl. zbytek chaosu, praoceánu, z něhož podle starověkých představ povstalo
nebe i země

propásti (sě), ‑padu, ‑padeš (sě) dok. propadnout se, probořit se; ztratit se, zmizet

propastný adj. propastný, vlastní propasti, hlubinný; podsvětní, pekelný; prokletý, zatracený

propiti, ‑p’ú, ‑pieš dok. propít, popit: propiti v počet (koho) popít na (něčí) učet

proplašiti, ‑šu, ‑šíš dok. vyplašit

propľúščiti, proplíščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. proplesknout, vybreptat

proplúti, ‑plovu, ‑plóveš dok. vyprýštit, vyřinout se

propojiti, ‑poju, ‑íš dok. vyčepovat, nalít k vypití, dát vypít

propověděnie, ‑ie n. výrok, promluva

propověděti, ‑viem, ‑vieš dok. (koho, co) vyslovit, vyřknout, pronést; promluvit, začít mluvit o
kom, o čem: prorok propovědě vidopissky židy v posledniem času

propuditi, ‑puz’u, ‑pudíš dok. vypudit, zapudit, zahnat

propustiti (sě), ‑pušču, ‑pustíš (sě) dok. provalit (se)

propýchati, ‑aju, ‑áš dok. pýchou ztratit, promrhat

propychovati, ‑uju, ‑uješ ned. pýchou promarňovat, promrhávat

prorada f. zrada

prorádcě, ‑ě, proradník m. zrádce

proraditi, ‑raz’u, ‑radíš dok. zradit, prozradit

prorazivost, ‑i f. pronikavost, schopnost prorážet

proražovati, ‑uju, ‑uješ ned. prorážet

proročec, ‑čcě m. prorok

proročí, proročný, proročský, prorokový adj. prorocký, vlastní (příslušející) prorokům, věštící

proročnicě, ‑ě f. prorokyně

proročstvie, ‑ie n. proroctví

prorok m. prorok; pl. Prorokové, Proroci Knihy prorocké, spisy starozákonních proroků (v bibli)

prorokovánie, ‑ie n. prorokování, proroctví

proróstati, ‑aju, ‑áš ned. prorůstat (tukem), tučnět

prorósti, ‑rostu, ‑eš dok. vzrůst, vyrůst, vyspět; prorůst (tukem), ztučnět

prorozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. (čemu) porozumět, pochopit

prorozumievati, ‑aju, ‑áš ned. (čemu) rozumět, chápat

prořéci, ‑řku, ‑rčeš dok. prohlásit, vyslovit, vyhlásit

prořězati, ‑žu, ‑žeš dok. prořezat; proděravět

prořězovati, ‑uju, ‑uješ ned. prořezávat; proděravovat

prosaditi, ‑z’u, ‑díš dok. prosázet, prohrát

prosba f. prosba, žádost: prosbu dáti komu splnit prosbu; prosbu učiniti ke komu vznést prosbu na
koho, obrátít se s prosbou; přání; přímluva; prosby nábožné modlitby

prosebný adj. prosebný; kterého lze uprosit, obměkčit prosbami

prosěd; prosědek v. prosřěd; prosřědek

proselit m. drahý kámen

proschnúti, ‑nu, ‑neš dok. proschnout, uschnout

prosič, ‑ě, prositel, ‑e m. prosebník

prosiecí adj. prosící, žádající

prosieti, ‑sěju, ‑eš dok. prosit, přesít; vyčistit, vytříbit

prositedlný (čtyřslab.) adj. prosebný: Neděle prositedlná Prosebná neděle (pátá neděle po
velikonocích)

prositi, ‑šu, ‑síš ned. prosit, žádat: prositi za sě koho žádat koho za manželku, prosit o ruku;
přimlouvat se; modlit se; vybízet, pobízet, povzbuzovat

proskakovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čím) být místy propleten, prostoupen: (u ptáčka) peřie žlutú barvú
proskakováše bylo žlutě skvrnité

proskakujúcí adj. propletený, protkaný, prostoupený (čím)

proskočiti, ‑ču, ‑číš dok. proniknout, prorazit, probodnout, protknout; prostoupit: (oheň věčný)
maso, kóži i kosti proskočí

próskok m. platnost, váha, cena: tu nemáš proskoku žádného to ti není nic platné

proslúti, ‑slovu, ‑eš dok. vejít ve známost, roznést se, rozšířit se; proslavit se

proslyšěti, ‑u, ‑íš dok. zaslechnout, doslechnout se

prosmrdávati, ‑aju, ‑áš ned. (v čem) páchnout, být načichlý čím

prosočiti, ‑u, ‑íš dok. (co na koho) prozradit, vyzradit; nařknout koho z čeho, obvinit

prospěch m. prospěch, zisk, užitek; prospívání, zdárný vývoj; úspěch, zdar, štěstí; přispění,
pomoc; prostředek; prospěšnost; prospěch činiti (na kom) prospívat (komu); prospěch učiniti (komu
čím) prospět

prospěcha f. zdar, úspěch, štěstí

prospělý adj. dospělý, rozvinutý

prospěnie, ‑ie f. zkušenost, znalost

prospěšenie, prospěšenstvie, ‑ie n. prospěch, úspěch

prospěšiti, ‑u, ‑íš dok. (v čem) prospět, uspět, zdokonalit se

prospěšně adv. úspěšně, zdárně, šťastně

prospěšný adj. prospívající

prospěti, ‑ěju, ‑ěješ dok. prospět, dojít prospěchu; pokročit; mít úspěch

prospievajúcí adj. prospívající, zdokonalující se

prospievati, ‑aju, ‑áš ned. (komu, čemu) prospívat, pomáhat; dařit se, mít úspěch; (v čem, při čem)
zdokonalovat se, dělat pokroky; (k čemu, v co, do čeho) pospíchat, spět, směřovat, blížit se (k
čemu)

prospu, prospeš, prospi v. prosúti

prosřě‑ v. též prostřě‑

prosřěd, prosěd, prostřěd, postřěd adv. a předl. (s gen.) uprostřed, doprostřed; středem čeho,
mezi, v. uvnitř čeho; skrze co; prostřěd mořě na širém moři

prosřědek, prosědek, ‑dka, ‑dku m. prostředek (v. též prostřědek)

prostě v. prosto

prostierati, ‑aju, ‑áš ned. prostírat, rozprostírat, rozkládat; prostierati lože připravovat lože k
spánku; ‑ prostierati sě (k čemu) padat k zemi, na tvář (před čím)

prostiti, prošču, ‑stíš dok. (co z čeho) vyprostit, vymanit, vysvobodit; ‑ prostiti sě (čeho)
zprostit, zbavit se; odvrhnout (co)

prostnost, prostost, ‑í f. prostota, jednoduchost; nestrojenost, přirozenost, upřímnost; neučenost

prostný adj. prostý, neučený

prosto, prostě adv. prostě, jednoduše; na hrubo, hrubě: prosto mlený mletý nahrubo

prostořěcě adv. prostořece, směle, nevybíravými slovy

prostořěčíti, ‑u, ‑íš ned. mluvit prostořece, směle, nevázaně

prostost, prostřěd v. prostnost; prosřěd

prostraně adv. volně, obšírně, pohodlně

prostrano n. volné prostranství, volné místo; já jsem učinil zjěvně, na prostraně veřejně; rozloha,
plocha

prostrano adv. volno, prázdno

prostranstvie, ‑ie n. volné prostranství, volné místo; rozloha, plocha; svoboda, volnost

prostraný, prostranný adj. prostranný; rozlehlý, prostírající se; prostorný, rozsáhlý; vynikající,
mající vysokou úroveň; zřetelný, jasný: prostraný v řěči výřečný, výmluvný; svobodný, volný

prostrčiti, ‑ču, ‑číš dok. (co skrze co) prostrčit co čím, strčit skrze co; (co, koho čím)
probodnout, propíchnout, prorazit

prostřědec, ‑dcě m. prostředek, střed; v prostřědci uprostřed

prostřědek, ‑dka, ‑dku m. střed; prostředník (v. též posřědek)

prostřědní adj. prostřední, střední; Prostřědnie moře Středozemní moře; středně významný, středně
důležitý; obyčejný, všední; zpodst. m. příslušník střední společenské vrstvy; prostředník,
zprostředkovatel

prostřědník m. prostředník, zprostředkovatel; rozhodčí

prostřědzemský adj. středozemní: Prostřědzemské moře

prostřieti, ‑stru, ‑střeš dok. prostřít, rozprostřít, rozložit; porazit, srazit; ustlat, připravit
k spánku; ‑ prostřieti sě padnout k zemi

prostúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (co) prostoupit, proniknout co, vniknout do čeho; utratit, ztratit,
promrhat, přijít oč

prostuzený adj. ochlazený, zchlazený

prostý adj. prostý, jednoduchý; přímý, rovný, vzpřímený; upřímný, bezelstný; svobodný, volný;
čistý, bez příměsí, pouhý; prostý čeho zbavený čeho

prosúditi, ‑súz’u, ‑súdíš dok. (co) prosoudit, ztratit, prohrát v soudní při

prosúti, ‑spu, ‑speš (imper. ‑spi, ‑spěte; příč. čin. ‑sul) dok. (co, čeho) nasypat, vysypat,
rozsypat: i prosul jsem jim pšenicu; (co na koho) vylít, postihnout čím; ‑ prosúti sě nasypat se;
vylít se, rozlít se; (na koho) vrhnout se, obořit se; shrnout se, sesypat se na koho; osopit se,
obořit se; (čím) dát se do čeho

prosutý adj. vysypaný

prosvěcovat, ‑uju, ‑uješ ned. prosvěcovat, prosvětlovat; rozsvěcovat, zažehovat; osvěcovat
(duchovně), zušlechťovat

prosvěta f. prosviecenie, ‑ie n. osvícení, objasnění

prosviecený adj. osvícený

prosvietiti, ‑cu, ‑tíš dok. osvítit, rozsvítit

proščenie, ‑ie n. uvolnění, osvobození, vysvobození, zproštění, vyproštění

proščovati, ‑uju, ‑uješ ned. osvobozovat, vysvobozovat

prošenie, ‑ie n. prošení, prosba: prošenie učiniti (ke komu) vyslovit prosbu, poprosit; modlitba

prošívaný adj. dielo prošívané způsob tkaní, jímž se do látky vetkávaly různé vzory (např. u
damašku a brokátu)

prošívati, ‑aju, ‑áš ned. prošívat, ozdobně vyšívat

prošpehovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyšpehovat, vyslídit

próštie, ‑ie n. projití, průchod

protáhati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. protahovat se

protáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. protáhnout; odložit, odročit; ‑ protáhnúti sě protáhnout se, roztáhnout
se, rozprostřít se; naklonit se, sklonit se

protasiti, ‑tašu, ‑tasíš dok. probodnout, proseknout, protít

protaženie, ‑ie n. odklad, odložení

protéci, ‑teku, ‑tečeš dok. (co) protknout, proniknout (?)

protek, protče v. protknúti

protepati, ‑u, ‑eš dok. (co) probít, prorazit

proti, protiv, protiva předl. (s dat.) proti, naproti; nevažme přiezni tohoto světa proti přiezni
boží nad (víc než) přízeň boží; proti vší obci zdržal spravedlnost na rozdíl od celé obce; proti
tomu naopak

protičelé, ‑é n. strana obrácená proti průčelí, čelu; přední strana, strana ležící při průčelí

protiřěčiti, ‑ču, ‑íš ned. odporovat; mluvit proti někomu

protiva f. protivenství, utrpení, příkoří; mluviti na protivu komu mluvit proti komu, znevažovat
koho (?); protivení se, odpor, nepřátelství

protiva m. odpůrce, nepřítel; Mistr Protiva Jan Viklef (u Chelčického)

protivenstviečko n. malé protivenství, křivda, utrpení

protiviecí sě, protivujúcí sě, ‑ieho sě zpodst. m. nepřítel, protivník, odpůrce; hanobitel, tupitel

protiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě ned. protivit se; stavět se na odpor, vzdorovat, útočit; být v
nesouladu

protivně adv. naopak

protivník m. protivník, odpůrce; nepřítel: modlte sě za vaše protivníky; (v soudní při) odpůrce,
protistrana

protivnost, ‑i f. protivenství, překážka

protivný adj. protikladný, opačný: vietr protivný protivítr; nepříznivý, zlý, špatný: vzem sobě
protivnú radu špatně si poradiv; špatný, zkažený, hříšný; nepříjemný, nemilý, protivný;
nepřátelský; odbojný, vzpurný

protivovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. protivit se, stavět se na odpor

protivu; protivujúcí sě v. proti; protiviecí sě

protknúti, ‑nu, ‑neš (aor. protek, protče) dok. probodnout

protratiti, ‑tracu, ‑tíš dok. promrhat, utratit, ztratit

protrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. rychle protáhnout, provést skrze co; protrhnout, proděravět, prorazit; ‑
protrhnúti sě (z čeho) vytrhnout se, probudit se

protržený adj. protržený, děravý; protržená cěsta proražená, upravená, schůdná

protřieti, ‑tru, ‑třeš dok. prostřít, přejet na povrchu čeho; protřieti cěstu upravit, učinit
schůdnější; ‑ prostřieti sě protřít se, prodrat se, protlačit se

protúlati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. projít se, trochu se prochodit

protulovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. toulat se, procházet se

provaliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. svalit se

provazec v. povrazec

provedenie, ‑ie n. předvedení, výslech: provedenie svědkóv

provésti, ‑vedu, ‑eš dok. (co) provést, udělat, uskutečnit; (skrze co) provést čím, převést přes
co; (koho, co proti komu, k čemu) přivést, předvést; ‑ provésti sě projevit se

provieti, ‑věju, ‑věješ dok. provanout

provievati, ‑aju, ‑áš ned. provívat, vát, vanout

proviliti, ‑ľu, ‑íš dok. promrhat vilným životem

proviněný adj. provinilý

proviniti, ‑ňu, ‑níš dok. provinit se; zavinit; pro své provinění něco zasloužit, za trest ztratit
(statek ap.)

provlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. prodlužovat, odkládat; protahovat, provlékat

provléci, ‑vleku, ‑vlečeš, provlačiti, ‑ču, ‑číš dok. provléci, protáhnout; odložit, oddálit,
prodloužit

próvod, provod m. projití, přejíti, vyjití; průchod, cesta; průvodce, doprovodná družina; ochranný
list; průvod, zvl. pohřební: počě próvod pěti; tzv. Provodní, Bílá neděle (první po velikonocích)

provoditi, ‑z’u, ‑díš ned. i dok. (koho, co kam) provádět, provést, přivádět, přivést: na svět koho
provoditi; (koho) provázet, doprovázet, doprovodit; (koho s světa) sprovodit, sprovozovat někoho ze
světa; (co) provozovat, dělat, konat

provolati, ‑aju, ‑áš dok. ohlásit, prohlásit, rozhlásit, veřejně oznámit

provolávati, ‑aju, ‑áš ned. rozhlašovat

provozovati, ‑uju, ‑uješ ned. provázet, doprovázet; předvádět, předkládat

provrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. prohrát v kostkách

provrtánie, ‑ie n. provrtání, proděravění, otvor

provrtaný adj. provrtaný, proražený

provrtati, ‑aju, ‑áš, provrtěti, ‑vrcu; ‑tíš dok. provrtat, probodnout, propíchnout: maso bez kostí
provrtělo dievku

provřieti, ‑vru, ‑vieš dok. prorazit, probodnout, proklát; srazit, sklátit

prozhřieti v. prozřieti

prozlacený adj. prošívaný, vyšitý zlatem

prozřěnie, ‑ie n. prohlédnutí, nabytí zraku

prozřetedlný, prozřitedlný (čtyřslab.) adj. průhledný, průsvitný; jasný, zřejmý

prozřieti, prozhřieti, ‑řu, ‑řieš dok. prohlédnout, začít vidět, nabýt zraku

prozvati; ‑zovu, ‑zóveš dok. (koho kým) prohlásit koho kým; nazvat, pojmenovat koho

prozvěděti, ‑zviem, ‑zvieš dok. prozkoumat, poznat

prozvěstovati, ‑uju, ‑uješ dok. vypovědět, vyhlásit, ohlásit

prožalovati, ‑uju, ‑uješ dok. přednést žalobu (před soudem)

prožvajdati, ‑aju, ‑áš dok. vyžvanit, vykecat (hanl.)

prs m. (du. a pl. prsi f. i m.) prs, ňadro; (du. pl.) prsa, hruď: všichni se v prsi udeřichu

prsatý adj. mající velký hrudník, silný

prsně, ‑í pl. f. pláty, část brnění kryjící hruď

prsní, prsný adj. prsní, náprsní: plech prsní plát, část brnění kryjící hruď

prsosiny pl. f. náprsní řemeny na koni

prst m. prst; prst boží boží zásah (nábož.); délková míra (24. díl lokte, asi 2,6 cm): zlato tlúšči
bylo na dobrý prst

prst, ‑i f. prsť, hlína; povrch země, země; půda, pozemky

prstek, ‑stka, ‑stku m. prstík

prsten, ‑e m. prsten; kroužek

prstenec, ‑ncě, prstének, ‑nka, ‑nku m. prstýnek; kroužek

pršěti, ‑u, ‑íš ned. prchat, utíkat; (o zubech) vypadávat, padat

prták m. švec

prudcě (kompar. prúze) adv. prudce; rychle, spěšně

prudkost, ‑i f. prudkost; intenzita, síla; rychlost

prudký adj. prudký, divoký; mocný, intenzívní; rychlý, spěšný

pruhatina f. pruhovaná látka

pruhlo n. léčka, osidlo, návnada

prus(t)plech m. brnění: v bojích užívají prusplechuóv kožených

prútičí adj. proutěný

prútičie, prútie, ‑ie n. proutí

prútíčko n. drobné proutí, větvičky

prúze v. prudcě

pružina f. rameno svícnu

prv adj. (v adverbializovaných předl. spojeních): v prvu, v prvo, u prve, u prvo, s prvu, z prva, z
prvu zprvu, nejprve, zpočátku; s prva počátka, s prvu počátka (‑u), ot prva počátka, ot prvu
počátka od prvopočátku, od počátku, nejprve, zprvu

prvé adv. za prvé, předně, především; dříve; jak prvé jakmile

prvenec, prvěnec, ‑ncě m. prvorozenec, dítě narozené jako první; kdo je první v nějakém
společenství; prvotina

prvenstvie, ‑ie, prvenstvo n., prvnost, ‑i f. prvotiny (první hospodářské produkty, obětované bohu)

prvně, ‑ěte n. dítě nebo zvířecí mládě narozené jako první

prvně adv. poprvé; dříve

první, prvý čísl. (adj.) první; prvotní; předešlý, předcházející prvnost v. prvenstvie

prvohonec, ‑ncě m. člen předvoje; průkopník, předák, vedoucí

prvorodičstvie, prvorodstvie, prvorozenstvie; ‑ie n. prvorozenství, právo prvorozenství; děti i
zvířecí mláďata narozená jako první, prvorozenci

prvorodilý adj. prvorozený

prvorodně, ‑ěte n. prvorozeně

prvorodní, prvorodný adj. prvorozený; prvotní

prvorodstvie v. prvorodičstvie

prvorozencový adj. prvorozencův, prvorozenecký

prvorozenec, ‑ncě m. prvorozenec, dítě nebo zvířecí mládě narozené jako první

prvorozenie, ‑ie n. prvorozenství, právo prvorozenství

prvorozenstvie v. prvorodičstvie

prvorozený adj. prvorozený; prvotní, původní, dědičný: budú ploditi děti bez hřiechu prvorozeného

prvospi pl. m. čas prvého spaní, první usnutí

prvost, ‑i, prvota f. prvotiny (v. t.); počátek, začátek; prvost počátka prvopočátek

prvostánek v. prvovstánek

prvotiny pl. f. prvotiny (první hospodářské produkty, obětované bohu); lidé, kteří jsou první v
nějakém společenství, začátek

prvotně adv. v první řadě, především; prvotně, původně

prvotvořený adj. (o Adamovi) stvořený jako první

prvovstánek, prvostánek, ‑nka m. (o Kristu) kdo první vstal z mrtvých

prvovstánie, ‑ie n. (o Kristu) první vstání z mrtvých

prvý čísl. (adj.) první, počáteční, původní, základní: prvý otec praotec (Adam); prvé vstánie doba
úsvitu, svítání; přední, vynikající, hlavní

prvýmezcietmý čísl. jedenadvacátý

prý: pryč; prým v. praj: preč; prém

prýskati, ‑aju, ‑áš ned. stříkat, frkat

pryskéř, pryskýř, ‑ě m. puchýř; vřed; hlíza

przdniti, ‑ždňu, ‑zdníš ned. prznit, špinit, hanobit, poskvrňovat; ‑ przdniti sě oddávat se
(pohlavním) neřestem

prznost, ‑i f. ohavnost, ošklivost

pržina f. stéblo (f.)

přáslo n. pruh; krajina, pás krajiny

přě; ‑ě f. spor, svár, rozepře, různice, rozpor, nesrovnalost; sporný případ, sporná záležitost
právní povahy: přu nésti zastupovat spor; (soudní) proces: přu vésti (proti komu) vést spor, soudně
stíhat; věc, záležitost, předmět názoru, přesvědčení, zájmu; důvod k odpírání, k námitce, argument
proti

přě‑ předp. pře‑; hojněji než v dnešní češtině se vyskytuje mimo jiné v adjektivních a
adverblálních, ojediněle také v substantivních a slovesných složeninách s významem elativním,
vyjadřujícím velkou, popř. nejvyšší míru vlastnosti, stavu ap. nebo velkou intenzitu děje, např.
přědrahý, přěnajdražší, přěrád, přěnerad…, přědosti, přějistě…, přědiv, přěsľub…, přědiviti sě...
(tyto složeniny jsou na příslušných místech v abecedním pořadí uváděny zčásti jen ve výběru, pokud
by jejich význam nebo některé významy mohly být nejasné); pro‑, např. přěhlédati, přěhledovati
prohlížet, přěpadnúti sě propadnout se; někdy stojí přě‑ samostatně, např. přě v žalostnéj v
přežalostné

přěběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. přeběhnout; sběhnout se, stát se, udát se; (koho) předběhnout; (co)
letmo si připomenout, probrat (v mysli); (o čase) uplynout, minout: léta má přěběhla jsú jakžto
stien

přěběhujúcí adj. míjející, pomíjivý, dočasný

přěbělúcí adj. bělostný

přěbiehati, ‑aju, ‑áš ned. přecházet, míjet; (co) procházet, probírat v mysli co, zkoumat

přěbierati, ‑aju, ‑áš ned. (co) přebírat, probírat, třídit, čistit; probírat co v mysli, uvažovat
(o čem); přebírat, brát něčeho příliš; ‑ přěbierati sě (v čem) obírat se, zabývat se čím

přěbíjěti, ‑ěju, ‑ieš (příč. čin. přěbíjal, přěbíjěli) ned. loupit, vraždit

přěbiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. (koho, co) přebít, přemoci; zbít, pobít

přěblekotiti, ‑cu, ‑tíš dok. probreptat, proklábosit: celý den přěblekoce

přěbludný adj. velmi bludný, zavádějící k velkému bludu, chybě

přěbojník, přěbojovník m. zbojník

přěbojovánie, ‑ie f. přemožení, podmanění; podrobení bojem

přěbojovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho, co) přemoci, zvítězit nad kým

přěbrati, ‑beru, ‑béřeš dok. vybrat: rytieře sobě přěbrav;‑ přěbrati sě (přes co) přepravit se,
přejít; (kam) odebrat se, přesídlit, přestěhovat se

přěbrzcě, přěbrzo adv. velmi rychle, velmi náhle

přěbřidký adj. velmi nečistý, hnusný, odporný

přěbřísti, přěbrdu (dvojslab.), ‑bředu, ‑eš (s. sg. aor. přěbřide) dok. přebrodit

přěbublati, ‑aju, ‑áš dok. přebublat, přemumlat, předrmolit

přěbydlovati, ‑uju, ‑uješ ned. (kde) přebývat, zdržovat se, zůstávat; existovat, být

přěbystřě adv. přerychle, velmi rychle

přěbyti, ‑budu, ‑eš dok. (kde) pobýt, zůstat, pozdržet se; (koho, co) přetrvat, přečkat, přežít;
(jak, jakým) zůstat, udržet se jak, jakým; ‑ přěbyti sě (s čím) přečkat, přetrvat, přežít co: s
horami sě nepřěbudeš nepřežiješ je

přěbývací adj. obývací, obytný

přěbyvač, ‑ě, přěbyvatel, ‑e m. obyvatel, osadník

přěbývajúcí adj. (jak, kde) žijící, trávící život, přebývající, zdržující se; trvající, trvalý,
trvale existující

přěbývanie, ‑ie f. příbytek; život, způsob života; přebývání

přěbyvatedlný (pětislab.), přěbyvatelný adj. obyvatelný; přechodně se zdržující, pobývající;
trvalý, trvale existující

přěbývati, ‑aju, ‑áš ned. bydlet, pobývat, zůstávat, žít, být

přěcěditi, ‑z’u, ‑díš dok. přecedit; postupem podobným cezení oddělit dobré od špatného: aby
najprvé přecědil své svědomí

přěč v. preč

přěčakati, přěčekati, ‑aju, ‑áš dok. počkat, posečkat, mít strpení; přečkat, počkat do konce,
pozdržet se

přěčes m. to, co vzniká nadměrným škrábáním, drbáním, místo zduřelé nadměrným škrábáním, drbáním:
dotud bude česati libo, až přěčes zbolí

přěčiniti, ‑ňu, ‑níš dok. dopustit se přečinu, provinit se

přěčísti, ‑čtu, ‑eš dok. přečíst; spočítat, přepočítat

přěčistiti, ‑šču, ‑stíš dok. (koho, co) zbavit poskvrny, hříchu, očistit; (co) přecídit, přeleštit

přěčistúcí, přěčistý adj. přečistý, velmi čistý, beze vší poskvrny; (čeho) prostý čeho, zbavený
čeho

přěčiščený adj. zbavený poskvrny; očištěný

přěčiščovaný adj. (o kovech) zbavený přimíšenin, ryzí

přěčitánie, ‑ie n. čtení, pročítání

přěčítati, ‑aju, ‑áš ned. spočítávat, přepočítávat; počítat

přěčstnostný, přěčstný adj. přectnostný, přepočestný, velmi čestný, přectihodný

přěd předl. před; s akuz. předeň před něho; pokládati komu co přěd nohy k nohám; klásti co přěd oči
komu ukazovat; přěd sě kupředu, vpřed, dále; stále; jíti přěd sě jít kupředu: na zajtřie chtě přěd
sě jíti pokračovat v cestě; pravda musí přěd sě jíti prorážet, vycházet najevo, uskutečňovat se;
přěd sě vzieti (co) ujmout se čeho, podejmout se čeho; s instr. vycházěti přěd kým chodit v čele;
druh přěd druhem jeden přes druhého; nejmá přěd ním živótka není si před ním jist životem; přědčiti
přěd kým osobovat si přednost před kým; ohraditi co přěd čím zabezpečit; zóstati přěd čím obstát;
odolat; vymluviti co přěd kým očistit; ospravedlnit; státi oč přěd kým naléhat na někoho v čem,
usilovat o něco u někoho pilně sta o to přěd králi, aby jemu Kasandra byla dána; přěd sluncem před
východem slunce; přěd časem předčasně; předsě v. t.

přědati, ‑ám, ‑áš dok. vydat navíc; vydat nad určitou míru (peníze ap.); ‑ přědati sě (čím) vydat
ze sebe víc, než je třeba, přehnat (co v čem)

přědávati, ‑aju, ‑áš ned. vydávat navíc; vydávat nad určitou míru (peníze ap.); přědávati sě
vydávat ze sebe víc, než je třeba přehánět (co v čem)

přědběh m. přědběha m. i f.; přědběhač, ‑ě m.běžec, jehož úkolem je běžet před něčím; předvoj;
předchůdce

přědběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co, před koho) vyběhnout dopředu nebo před někoho, před něco;
vyběhnout vstříc; předběhnout, předstihnout; předcházet (co)

přědběhovati; ‑uju, ‑uješ; přědbiehati, ‑aju, ‑áš ned. vybíhat dopředu nebo před koho; co; vybíhat
vstříc; předbíhat; předstihovat; předcházet (co)

přědběhún m. běžec; jehož úkolem bylo běžet před něčím

přědcě v. přědsě

přědčiti, ‑ču, ‑číš ned. jít napřed; (přěd kým) předčit (koho), vynikat, stavět se nad koho

přěddomie, ‑ie n. vestibul, otevřená předsíň, domu vedoucí směrem do ulice

přědečstvo n. přednost, výsada (?): jsemť Michal; anjelský hrabě v dóstojenství i předečstvě

přědejíti v. přědjíti

přědek, ‑dka; neživ. též ‑dku m‑ začátek, dřívějšek; přědkem předně; předchůdce přědcpsati;
přědpíšu, ‑eš dok. napřed, dříve napsat, výše, dříve uvést

přěděsiti, ‑šu, ‑síš dok. poděsit, postrašit, přestrašit

přědeslánie, ‑ie n. předurčení

přědeslaný adj. předem určený, předurčený

přědeslati, ‑šľu, ‑eš dok. (koho, co) poslat napřed, předeslat

přědešlý adj. předchozí, dřívější, minutý; předem učiněný, vykonaný

přědezdie, ‑ie f. parkán (část středověkého městského opevnění, zídka postavená na vnitřní straně
hradební zdi)

přědezralý adj. brzy uzrálý, raný

přědcházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. jít, ubírat se, pohybovat se, být vpředu nebo před někým; ukazovat
cestu, vést; přecházet, předstihovat; přědcházěti sě čstěním, čsťú předstihovat se v projevech
úcty; (čím co) přicházet s něčím před něčím jiným, předesílat co čemu; (koho čím) (předem)
poskytovat komu co, vybavovat koho čím

přědchod m. časově dřívější příchod

přědchódcě, předchozě, ‑ě m. předchůdce; představený, nadřízený, vůdce

přědchoditi, ‑z’u, ‑díš ned. jít, ubírat se, pohybovat se, být vpředu nebo před někým; předcházet,
předstihovat; (koho) být předem předkládán komu, předem se dostávat komu

přědchopiti, ‑p’u, ‑píš dok. včas uchopit, zachytit, podchytit, ujmout se (koho)

přědchvátiti, ‑chvácu, ‑chvátíš dok. včas zachytit, podchytit, ujmout se; ovládnout co, získat
převahu nad čím; (koho v čem) zabránit komu v čem (v. též přěchvátiti)

přědchytiti, ‑cu, ‑tíš dok. nenáležitě něco uchvátit, přivlastnit si

přědiv m. velký div, zázrak, div divoucí

přědiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě ned. i dok. velmi se divit, vynadivit se

přádjednati, ‑aju, ‑áš dok. předem určit, předem připravit (koho, co k čemu)

přědjěti, ‑jědu, ‑eš dok. popojet napřed, předjet, odjet napřed

přědjieždka f. předchůdkyně

přědjíti, přědejíti, přědejdu, ‑eš ned. i dok. předcházet někoho, jít před někým vpředu, v čele;
být na prvním místě, mít přednost; (koho) vstoupit do cesty, zastoupit cestu komu, zaskočit koho;
předejít čemu, zabránit čemu; ujmout se koho, vyjít vstříc; předem vybavit koho, dopředu poskytnout
komu co; vydat se na cestu před někým, dříve než někdo; předejít, předstihovat; posunout něco
dopředu; přijít před někoho, stát se předmětem něčeho jednání

přědkem adv. dříve, kdysi; nejprve, nejdřív; především, zvlášť

přědkládati, ‑aju, ‑áš ned. (co komu) předkládat, klást co před někoho, připravovat co komu; uvádět
na obranu, na omluvu; přědkládati co přěd něčíma očima, přěd něčí oči stavět na oči, ukazovat,
připomínat komu co; (komu, čemu) dávat přednost, klást něco před něco jiného; (co přěd něčím)
uvádět co úvodem, předesílat co čemu; (co) být předpokladem, příčinou

přědkúpiti, ‑p’u, ‑íš dok. předejít v koupi

přědloženie, ‑ie n. vyprávění, průpovídka; připravení čeho, vytvoření předpokladu pro co;
stanovení, určení cíle, program, předsevzetí, úmysl

přědložený adj. vpředu, výše uvedený, řečený, zmíněný; předem určený, předem uložený

přědložiti, ‑žu, ‑žíš dok. (co čemu) uvést úvodem, před něčím; (co komu) předložit, připravit co
komu; přědložiti koho přěd (své) oči, přěd oblíčejem, přěd oblíčej postavit koho (komu) na oči,
ukázat, připomenout (komu) koho; přědložiti koho v (svém) obezřění vzít zřetel na koho, mít na
zřeteli koho; ‑ předložiti sobě (co) představit si

přědlud m. přelud

přědnášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho, co komu, čemu, k komu, k čemu, nad koho, nad co) dávat přednost,
vynášet, vychvalovat

přědnesenie, ‑ie n. přednost

přědnésti, ‑nesu, ‑eš dok. (koho; co komu, čemu, nad.koho, nad co) dát přednost, vychválit, vynést;
‑ přědnésti sě (čím) vyvýšit se, povýšit se

přědní adj. přední; bezprosředně předcházející, předešlý; přědnie věci prvotiny (v. t.)

přědosti adv. nesmírně mnoho, svrchovaně, víc než dost

přědoznámiti, ‑m’u; ‑íš dok. předem oznámit, předpovědět

přědpekelní, přědpekelný adj. předpekelní; očistcový (nábož.)

přědpeklé, ‑é ň. předpeklí, očistec (nábož.)

přědpisovati, ‑uju, ‑uješ ned. svrchu, dříve psát; předem vypisovat, písemně stanovit

přědposlati, ‑šľu, ‑eš dok. napřed, předem poslat

přědpověděný adj. dříve řečený, zmíněný

přědpověděti, ‑viem, ‑ieš dok. (co) předeslat, napřed uvést, dříve říci; včas říci, oznámit; předem
ohlásit, předpovědět

přědpoviedati, ‑aju, ‑áš ned. oznamovat, ohlašovat; předpovídat, prorokovat

přědržěti, ‑u, ‑íš dok. dodržet, zachovat

přědřéci, přědeřku; ‑rčeš dok. předem oznámit; předpovědět

přědřieti, ‑dru, ‑dřeš dok. protrhnout, roztrhnout

přědsě, přědcě adv. kupředu, dále, stále; přece

předsielati; ‑aju, ‑áš ned. posílat napřed, předesílat

přědsienie, ‑ie n. předsíň, síň umístěná před jinými místnostmi

přědstíhati, ‑aju, ‑áš ned. předstihovat; uchvacovat

přědstihovánie, ‑ie n. pronásledování

přědstřešie, ‑ie n. přístřešek (?)

přědstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (přěd koho) předstoupit; (co) předejít

přědstupovati, ‑uju, ‑uješ ned. přelstívat, podvádět

přědší v. přězší

přědtéci, ‑teku, ‑češ dok. předejít, projít napřed

přědvěděnec, ‑ncě m. předurčenec, předurčený člověk

přědvěděnie; ‑ie n. předvádění, schopnost vědět napřed (předpokadaná vlastnost boží) (v. též
prěvěděnie)

přědvěděný adj. předurčený, napřed určený; předurčený k zatracení

přědvěděti, přědvzvěděti sě, ‑viem, ‑vieš sě dok. zvědět předem, dovědět se napřed, předem poznat
(v. též přěvěděti)

přědvědovati, ‑uju, ‑uješ ned. předem vědět, napřed znát, předvídat

přědvésti, ‑vedu, ‑eš dok. dovést, přivést

přědvorný adj. předivný, zvláštní, podivuhodný, velmi ušlechtilý (?): zvieřě přědvorné

přědvyvolený adj. předem vyvolený

přědvzvěděti v. přědvěděti

přědzaměstnávati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) zaújímat místo před někým

přědznamenati, ‑aju, ‑áš dok. předznamenat, napřed, předem označit

přědzpósobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. napřed ustanovit, předurčit

přědzřiediti, ‑z’u, ‑díš dok. (co) předem stanovit, předem zařídit

přědzřiezený adj. předem stanovený, ustanovený

přědzvěstovati, ‑uju, ‑uješ dok. napřed zvěstovat, ohlásit, oznámit, předpovědět

přěhádati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) přemoci v učené při; vyvrátit tvrzení, přesvědčit koho

přěháněti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho k čemu) příliš honit, popohánět, pobádat; (co) provádět sublimaci,
sublimovat

přěhládanie, ‑ie n. přehlížení; podívaná

přěhlédati, ‑aju, ‑áš, přěhledovati, ‑uju, ‑uješ ned. sledovat, prohlížet; konat prohlídku,
přezkoumávat; přehlížet, přezírat, nevšímat si, opomíjet

přěhnati, ‑ženu, ‑eš dok. přehnat, hnaním přepravit přes co; přeběhnout, překlusat; uhnat, uštvat
koho

přěhorúcí adj. planoucí, žhavý, vášnivý

přěhořký adj. přehořký, velmi hořký; velmi bolestný, velmi trudný

přěhotový adj. dokonale připravený, schopný, vhodný

přěhověti, ‑ěju, ‑ieš dok. strpět, shovívavě přehlédnout, prominout; poshovět, projevit strpení

přěhovievavý adj. shovívavý, promíjející provinění

přěhraditi, ‑z’u, ‑díš dok. přehradit, rozdělit, oddělit

přěhrubý adj. převelký, velmi veliký

přěcházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. přecházet, chodit, procházet se

přěchoditi, ‑choz’u, ‑chodíš ned. (co) přecházet, procházet, jít přes co

přěchoďúcí, přěchodujúcí, přěchozujúcí adj. chodící, přecházející, procházející

přěchozenie, ‑ie n. přecházení, přechod

přěchutný adj. velmi příjemný, milý; líbezný, rozkošný

přěchvala f. chlouba, vychloubání; honosivost

přěchválený adj. hodný velké chvály, oslavení

přěchváliti, ‑ľu, ‑líš dok. vychválit, vynést

přěchvátiti, ‑chvácu; ‑chvátíš dok. překvapit (v. též přědchvátiti)

přěchýliti, ‑ľu, ‑líš dok. přechýlit, přehnout, ohnout; pohnout

přějasný adj. přejasný, velmi jasný; proslavený, proslulý

přějednostajný adj. nejjednodušší, nejprostší

přějětie, ‑ie n. vzetí, zmocnění se: přějětie řěči ujetí se slova

přějieti, ‑jmu, ‑eš dok. přejmout; převzít

přějímaný adj. protkávaný

přějímati, ‑aju, ‑áš ned. přemáhat; vynikat v boji

přějistě adv. zcela jistě, pevně: jáz přějistě věři za to

přějíti, ‑jdu, ‑eš dok. přejít, přepravit se; přesáhnout, překročit jistou mez; (o čase) přejít,
pominout, uplynout

přějitie, ‑ie n. přejití, pominutí, uplynutí; židovské vánoce (slavnost na památku vyvedení židů z
Egypta)

přěk v. napřieky

přěkajúcí adj. velmi, nadmíru kajícný

přěkazilý adj. (o jazyku) neohebný, nevypěstovaný, nepružný

přěkaziti, ‑žu, ‑zíš dok. položit překážku, zabránit; uškodit

přěkaženie, ‑ie n. přěkážka f. překážka, potíž, nesnáz

přěkážěti, ‑ěju, ‑ieš ned. překážět; pokoušet

přěkážlivý adj. jsoucí na překážku, překážející

přěkážný v. přiekazný

přěkládanie, ‑ie n. překládání, překlad; přeložený text

přěkládati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (komu) podkládat se; ponižovat se před kým

přěklamati, ‑aju, ‑áš dok. oklamat

přěklamovati, ‑uju, ‑uješ ned. uvádět v omyl, klamat, šidit

přěklati, ‑koľu, ‑kóleš dok. přerazit, zlomit

přěklopotánie, ‑ie n. unáhlení, ukvapení

přěklopotati, ‑aju, ‑áš dok. ukvapit se, unáhlit se

přěkotem adv. o překot

přěkruto adv. velmi ukrutně, neobyčejně krutě

prěkryti, ‑kryju, ‑eš dok. schovat, ukrýt, skrýt

přěktvúcí adj. překrásný

přěkukovati, ‑uju, ‑uješ ned. kukáním přehlušovat: žežhulka všěcky ptáky přěkukuje

přěkúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. (co) překoupit, koupit něco k dalšímu prodeji

přěkúsiti, ‑kúšu, ‑kúsíš dok. překousnout

přěkvapiti, ‑p’u, ‑píš dok. ukvapit se, unáhlit se

přělepiti, ‑p’u, ‑píš dok. předem, předčasně se něčemu oddat: přělapila jsta bděnie oči moji

přělaz m. přelezáni, přechod

přělehký adj. (o jídle) velmi lehký, nedostatečný, nevalný; (o řeči) nezávažný, nepodstatný,
prázdný

přělest, ‑i f. oklamání, podvod, lest, klam

přělišený adj. přílišný, nárammý

přělitný v. přěľútný

přělkajúcí adj. velmi, nadmíru lkající, naříkající

přělomenie, ‑ie n. přelomení, zlomení; trhlina, puklina, průlom

přělomiti, ‑m’u, ‑míš dok. přelomit, zlomit; překonat, přemoci, zdolat

přělomný adj. (o tónu) modulovaný (?), přerušovaný; přerývaný (?): delší a přělomný vzvuk povzněl

přěloženie, ‑ie n. překlad (z jednoho jazyka do druhého); výklad, vyjádření, výrok

přěložiti, ‑žu, ‑žíš dok. (co) přeložit; přemístit, přesunout; upravit, změnit; (co, z čeho, več)
přeložit, přetlumočit

přělstiti, ‑lšču, ‑lstíš dok. přelstít, obelstít, oklamat; lstí se něčeho zmocnit, něco získat;
lstí přivést k hříchu, svést; oslyšet, zklamat: nebývá přělstěn v svých žádostech

přělščenie, ‑ie n. přelstění, oklamání

přělščovati, přělšťovati, ‑uju, ‑uješ ned. přelstívat, obelstívat, oklamávat; lstí něco získávat;
lstí přivádět k hříchu, svádět

přěľubný adj. velmi libý, milý, příjemný

přělud m. přěluda f. klam, šalba, mámení, lest: skrze diábelskú přěludu; přelud: (pústenník) přěd
sebú vidieše přěluda v ženské tváři; nesnáz, potíž

přěludač, ‑ě, přěludník m. lstivec, svůdce, podvodník: diábly, přěludače totiž lidské

přělúditi, ‑z’u, ‑díš, dok. přelstít, oklamat, ošálit

přěludný, přěludový adj. klamavý, mámivý, šalebný

přěludstvie, ‑ie n. klam, podvod

přěľútný, přělitný adj. přeukrutný, hrozný

přěľútostivý adj. velmi soucitný, útrpný

přěľútý adj. nadmíru lítý, zuřivý, ukrutný

přělúzenie, ‑ie n. klam, lest, mámení; hra, pohrání, hříčka

přěluzovánie, ‑ie n. svádění; zkažení

přěluzovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho; co) klamat, šálit; svádět; napadat, útočit na koho

přěmáhati, ‑aju, ‑áš ned. přemáhat; předčit; vítězit

přěmčieti, ‑mču, ‑číš dok. převézt, přepravit; ‑ přěmčieti sě přenést se, přemístit se

přěmdliti, ‑dľu, ‑íš dok. přemoci

přěměňovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyměňovat

přěměřiti, ‑řu, ‑říš dok. změřit, vyměřit

přěměřovati, ‑uju, ‑uješ ned. hodnotit, prověřovat, posuzovat

přěmietanie, ‑ie n. (čeho, o čem) přemýšlení, uvažování, rozvažování

přěmietati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, co; o čem, v čem) přemýšlet, uvažovat, rozvažovat; (koho, co)
přehazovat, přebírat, prohledávat, přehrabovat; ‑ přěmietati sě přebírat se, probírat se; zmítat se

přěmilostivě adv. velmi milostivě, zamilovaně: ciesař s svú Adličkú velmi přěmilostivě biešta ve
velké lásce

přěmilostný adj. přemilý, velmi milý, drahý

přěmilovati, ‑uju, ‑uješ ned. příliš milovat

přěminovati, ‑uju, ‑uješ ned. pomíjet, míjet; promíjet; přehlížet

přěminúti, ‑nu, ‑neš dok. pominout, přejít, přehlížet

přěminutie, ‑ie n. pominutí, zaniknutí

přěmistrovati, ‑uju, ‑uješ dok. (co) přehnat něco, udělat chybu

přěmlčěti, ‑ču, ‑číš dok. přejít mlčením, pomlčet

přěmléti, ‑melu, ‑eš dok. (co o čem) namluvit, napovídat; (koho, co nač) převést (?), změnit (?),
přizpůsobit (?)

přěmlknúti, ‑nu, ‑neš dok. zmlknout

přěmlkovati, ‑uju, ‑uješ ned. (od koho) stát se mlčenlivým vůči komu; přestat s někým mluvit,
odmlčet se

přěmluva v. přiemluva

přěmlúvanie, ‑ie n. rozmlouvání

přěmlúvati, ‑aju, ‑éš ned. (ke komu, s kým, co, oč, o čem) mluvit, rozmlouvat, promlouvat

přěmnoženie, ‑ie n. velké rozmožení; značné rozhojnění

přěmnožený, přěmnožný adj. značně veliký, nesmírný, bohatý, hojný

přěmnožiti sě; ‑žu, ‑žíš sě dok. náramně se rozmnožit, rozhojnit

přěmnožstvie, ‑ie, přěmnožstvo n. velké množství, hojnost, nadbytek

přěmoci, ‑mohu, ‑móžeš dok. přemoci, překonat, předčit, zvítězit: přěmohl jsem proti němu zvítězil
jsem nad ním; usvědčit

přěmoženie, ‑ie n. přemožení, zdolání

přěmrskovati, ‑uju, ‑uješ ned. přetínat, přesekávat

přěmrzký adj. velmi ničemný; bídácký, zlotřilý; velmi mrzký, hanebný, hnusný, odporný

přěmrzutý adj. velmi šeredný, ohavný, ohyzdný

přěmúdřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. přemoudřit se, přílišným chytračením se přepočítat

přěmykač, ‑ě m. překupník; donášeč, pomlouvač, klevetník

přěmysliti (sě), ‑šľu, ‑slíš (sě) dok. rozmyslit se

přěmyšlovati, přěmyšlevati, ‑uju, ‑uješ ned. přemýšlet; uvažovat

přěmyšľovánie, ‑ie n. přemýšlení, uvažování, úvaha

přěmýtiti, ‑cu, ‑tíš dok. podplatit, získat úplatkem

přěnáhlý adj. velmi rychlý, rychle probíhající velmi silný, hlasitý, hlučný

přěnajdražší adj. velmi drahý, nadavše drahý

přěnajkrašší adj. naprosto nejkrásnější, daleko nejkrásnější

přěnajvyšší adj. převzácný, nadmíru vynikající, výtečný

přěnalezovánie, ‑ie n. myšlenka; rozhodnutí, ustanovení

přěnásilně adv. velmi silně, vší silou; velmi, nadmíru; neobyčejně

přěnásilný adj. velmi silný, mocný, udatný

přěnášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (co kam) přenášet, přemísťovat; (co kde) trvale nosit co, uchovávat co
(kde); ‑ přěnášěti sě (od koho) f. uchylovat se; odvracet se

přěnečistý adj. velmi nečistý (mravně nebo rituálně); velmi hříšný

přěnehodný adj. velmi nevhodný, velmi nenáležitý, velmi špatný

přěnechati, ‑aju, ‑áš dok. (koho, co) nechat být, ponechat v klidu; (čeho) zanechat čeho, upustit
od čeho; (čeho kde) ponechat, podržet (co kde)

přěnemilostivý adj. velice nemilorsrdný, přeukrutný, přehrozný

přěnepodobný adj. velmi nepravděpodobný, neuvěřitelný

přěnerad, přěnerád adj. velmi nerad, s velkou nechutí

přěnesbožný adj. velmi neblahý, velmi škodlivý

přěnesenie; ‑ie n. přenesení; přemístění; Přěnésenie sv. Ludmily církevní svátek 10. listopadu

přěnésti, ‑nesu, ‑eš dok. přenést, přepravit, přemístit, přestěhovat; (koho, co z čeho, od čeho, v
co, k čemu, do čeho) dostat se (z čeho do čeho), dospět (od čeho k čemu); (co) proměnit: co; něco
jinak vyložit, dát něčemu jiný smysl

přěnevěrný adj. velmi nepoctivý, velmi zrádný, proradný

přěnevýmluvný adj. zcela nevýslovný

přěnositedlně (pětislab.) adv. v přeneseném smyslu; obrazně; metaforicky

přěnositi, ‑šu, ‑síš ned. (co) přenášet, přepravovat; přemisťovat, přestěhovávat měnit co; jinak
vykládat, dávat čemu jiný smysl

přěnošovati, ‑uju, ‑uješ ned. přenášet, převádět

přěnový adj. úplně, zcela nový; zcela nedávný

přěodivný adj. přepodivný

přěopálati, ‑aju, ‑áš ned. převívat

přěorovati, ‑uju, ‑uješ ned. přeorávat, při orání překračovat, porušovat: nepřěoruj starých mezí

přěpadenie, ‑ie n. spadnutí, zhubnutí; ztráta váhy

přepadlý adj. přepadlý, pohublý, zesláblý

přěpadnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. poklesnout; propadnout se

přěpáchati, ‑šu, ‑šeš dok. (co) napáchat, nadělat, natropit

přěpanovati, ‑uju, ‑aješ dok. přemoci, překonat, ovládnout

přěpásaný adj. přepásaný, opásaný; převázaný, ovázaný, ovinutý

přěpásati, ‑šu, ‑šeš dok. přepásat, opásat; převázat, ovázat, ovinout; spoutat, svázat; obdařit,
vybavit: přěpáše své ledvie čistotú

přěpasovati; ‑uju, ‑uješ ned. přepásávat, opásávat; převazovat, ovazovat, ovinovat

přěpatřiti; ‑řu; ‑říš dok. přehlédnout, prohlédnout, posoudit

přěpatřovati, ‑uju, ‑uješ ned. zkoumat, zpytovat: často přěpatřuje své svědomie

přěpěvovati; ‑uju, ‑uješ ned. předzpívávat, zpívat

přěpilný adj. velmi pilný, horlivý; velmi naléhavý, nutný, závažný

přěplach, přieplach m. přěplacha f. zážitek vzbuzující strach, hrůzu; leknutí, zděšení; nesnáz,
potíž, nepříjemnost

přěplata f., nenie přěplata čemu nelze docenit, zaplatit

prěplně adv. velmi bohatě, velmi hojně

přěplný adj. velmi plný, oplývající čím, mající nadbytek čeho; velice hojný; velmi veliký

přěplovný adj. přebohatý, přehojný

přěplúti, ‑plovu, ‑plóveš, přěplovati, ‑pluju, ‑pluješ dok. přeplavat, přeplout, přeplavit se

přěplynúti, ‑nu ‑neš dok. přetéci, přelít se

přěplývajúcí adj. přetékající, překypujíci

přěpočstivý adj. velmi počestný; velmi úctyhodný, ctihodný

přěpodobný adj. velmi vhodný, případný, příhodný

přěpochotný adj. velmi příjemný, velmi milý; přelahodný

přepokojný adj. velmi pokojný, mírumilovný; naprosto klidný, nerušený, bezpečný

přěpokorný adj. velmi pokorný; velmi trpělivý, mírný; oddaný

přěpovýšený adj. neobyčejně vznešený; velmi vynikající, přeznamenitý

přěpozorný adj. nadmíru pozoruhodný; opravdu stojící za podívání; přesvětlý, přejasný

přěprositi, ‑šu, ‑síš dok. prosbami přimět, uprosit

přěprostraně adv. na všechny strany: veliká moc ot něho vychodieše přěprostraně

přěprotivný adj. působící velké útrapy, velice zlý, velmi hrozný

přěprovoditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho přes co) převést

přěprudký adj. velmi prudký, kvapný, spěšný; velmi divoký

přěpřieti, ‑pru, ‑přeš dok. podepřít, zapřít, upevnit

přěpsotný adj. přebídný, přeubohý

přěptánie, ‑ie n. dotaz, zjištění; vypátrání; dohadování, spor

přěptati, ‑aju, ‑áš dok. (co) přeptat se, vyptat se na něco; ‑ přěptati sě (čeho; na koho, na co)
přeptat se, vyptat se

přěpúhý adj. velmi čistý, čirý, nejryzejší

přěpusta f. boží dopuštění, osud, sudba

přěpustiti, ‑šču, ‑stíš dok. (co na koho) dopustit, seslat; (na koho) postihnout, potrestat koho;
(co, aby…, ať...) dovolit, dát souhlas; stanovit; ‑ přěpustiti sě (s inf.) dát se, nechat se

přěpuščenie, ‑ie n. dovolení; připuštění, souhlas; přěpuštěnie božie dopuštění; spuštění se,
opuštění pravé cesty, dopuštění se přestupku, přestupek

přěpuščený adj. dopuštěný, dovolený; seslaný (nábož.)

přěpúščěti, ‑ěju, ‑ieš, přěpuščovati, ‑uju, ‑uješ ned. dopouštět, dovolovat; trpět

přěpýchati, ‑aju, ‑áš dok. (koho čím) z pýchy se nad někým vytáhnout, vyvýšit se: druh druha chce
rúchem přěpýchati; čeledí velikú chce bohatějšie přěpýchati

přěpytati, ‑aju, ‑áš dok. prohledat, prozkoumat

přěradost, ‑i f. velká radost

přěradovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. velmi se radovat

přěručí, přěrúčí adj. velmi rychlý

přěrúšěti, ‑ěju, ‑ie, přěrušovati, ‑uju, ‑uješ ned. porušovat, nedodržovat, nezachovávat

přěrušiti, ‑šu, ‑šíš dok. porušit, nedodržet, nezachovat; přestoupit; poskvrnit, zneuctít,
znesvětit; přerušit, překazit

přěrytie, ‑ie n. výkup, násep

přěřězati, ‑žu, ‑eš dok. přeřezat, přeříznout, rozřezat, rozříznout; přerušit, přetrhnout

přěřiedký adj. vyskytující se velmi zřídka, vzácný

přěsaditi, ‑z’u, ‑díš dok. přesadit; strhat, zchvátit: přěsadíš mi skoro srdce; přěsaditi sě strhat
se, zchvátit se: na běhu sě kuóň přěsadi

přěsahati, ‑aju, ‑áš ned. přemáhat; předstihovat, převyšovat

přeshnúti; ‑nu, ‑neš dok. (koho) předstihnout, převýšit, vyniknout nad kým

přěsahovati, ‑uju, ‑uješ ned. přesahovat; předstihovat, převyšovat, předčit, překonávat, vynikat;
šidit (koho); nadhodnocovat, přeceňovat, nadsazovat

přěsázěti, ‑ěju, ‑ieš; přěsazovati, ‑uju, ‑uješ ned. přesazovat; přemísťovat

přěsbožný adj. velmi bohatý; mající se velmi dobře, velmi šťastný

přěsčěstně adv. velmi šťastně, velmi zdařile

přěsědati, ‑aju, ‑áš ned. být vhod, lahodit (?)

přěsědnúti, ‑nu, ‑neš dok. zošklivit se, znechutit se, zprotivit se

přěsěkati, ‑aju, ‑áš ned. při kosení (obilí ap.) překračovat meze, kosit i na cizím: přěsěkají meze
v lukách

přěschnúti, ‑nu, ‑neš dok. proschnout, vyschnout

přěsiliti, ‑ľu, ‑líš dok. předčit, překonat v síle

přěskľudný adj. velmi klidný, pokojný

přěskúpý adj. velmi skrovný

přěsličník m. řemeslník, který vyráběl přeslice

přěsľub, přěslib m. nevyšší slib (zaslíbení se bohu); řeholní slib (?)

přěslušný adj. velmi krásný, velmi půvabný, pěkný

přěslychovati, ‑uju, ‑uješ ned. pozorně poslouchat, naslouchat

přěslyšenie, ‑ie n. slyšení; výslech

přěslyšěti, ‑šu, ‑íš dok. (koho v čem) vyslechnout až do konce, vyslyšet

přěsmoc v. moc

přěsnažně adv. velmi usilovně, horlivě

přěsnažný adj. velmi snaživý; velmi horlivý

přěsnicě, ‑ě f. nekvašený chléb (který židé požívali o velikonočních svátcích ap.); židovské
velikonoce

přěsnicový, přěsničí, přěsniční, přěsničný, přěsný adj. nekvašený; velikonoční

přěspořenie, ‑ie n. zvětšení, rozmnožení, rozhojnění

přěspotočný adj. bydlící z druhé strany potoka

přěspravedlně (čtyřslab.) adv. velmi spravedlivě, pravdivě, upřímně

přěstalý adj. který přestal

přestání, ‑ie n. přestání, přerušení, přestávka

přěstať, ‑i f. bez přěstati bez ustání, bez přerušení, bez přestávky

přěstati, ‑stanu, ‑staneš dok. ustat v pohybu: i přěsta vietr; skončit, pominout, zaniknout: tvá
žalost všě přěstane; (čeho, od čeho; v záporu též s přech. přít. inf., aby ne) přestat s čím,
zanechat čeho, skončit co: Judáš cěstujě nepřěsta

přěstáti, ‑stoju, ‑stojíš dok. pobýt, zůstat, zdržet se

přestávanie, ‑ie n.: bez přěstávanie bez přerušení, bez ustání, neustále

přěstávati, ‑aju, ‑áš ned. přestávat, ustávat; mizet, pomíjet, zanikat; (od čeho) zanechávat čeho:
ot modlenie nepřěstával; (na čem) být spokojen s čím, mít dost na čem, nechtít víc, trvat na čem:
na svých vlastních myšlenkách státi a na nich přěstávati

přěstěhovánie, ‑ie n. přestěhování, přesídlení, přemístění; odvedení někoho do zajetí; zajetí

přěstěhovati, ‑uju, ‑uješ dok. přestěhovat, přemístit; odvést jinam, vypudit; přěstěhovati sě
přesídlit, odebrat se jinam

přěstěženie, ‑ie n. přestěhování, přemístění, přesídlení; sídlo; ti, kdo byli přestěhováni,
vyhnanci, zajatci

přěstěžiti(sě), ‑žu, ‑žíš (sě) dok. přestěhovat (se)

přěstíhanie, přěstihovánie, ‑ie n. pronásledování, stíhání

přěstihati, ‑aju, ‑áš, přěstihovati, ‑uju, ‑uješ ned. pronásledovat, stíhat

přěstkvúcí; přěstrach, přěstracha v. přěstvúcí; přiestrach

přěstřieti sě, ‑stru, ‑střeš sě dok. (nad čím) přikrýt, pokrýt něco

přěstřihnúti, ‑nu, ‑neš dok. přerušit, zarazit

přěstup m. přestoupení, přestupek

přěstúpati, ‑aju, ‑áš ned. (co) přestupovat, porušovat

přěstúpcě v. přěstupitel

přěstúpenie, ‑ie n. překročení, přejití, přechod; přestoupení, přestupek, prohřešení, hřích; (od
čeho) odstoupení

přěstupitedlnice (šestislab.), ‑ě f. hříšnice

přěstupitel, ‑e, přěstúpcě, ‑ě m. přestupník, provinilec; hříšník, přeběhlík, odpadlík

přěstupitelový adj. složený z přestupníků, provinilců: sbor přěstupitelový

přěstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. překročit; přestoupit, dostat se za nějakou mez; nedodržet, porušit;
dopustit se přestupku, zhřešit; přemístit se; převýšit, předstihnout, vyniknout

přěstupně adv. přestoupením

přěstupný adj. přestouplý, přeběhlý, odpadlý

přěstupovati, ‑uju, ‑uješ dok. překračovat; přestupovat, nedodržovat, porušovat; dopouštět se
přestupků, hřešit

přěstupujúcí, ‑cieho zpodst. m. přestupník, hříšník

přěstvúcí, přěstkvúcí adj. nadmíru skvělý, zářivý, nádherný, vynikající

přěstydký adj. nadmíru hanebný, špatný, odporný

přěsúkaný, přěsukovaný adj. usoukaný, utkaný: opony z bielého lnu přěsúkaného

přěsúditi, ‑súz’u, ‑súdíš dok. překonat, přemoci

přěsušenie, ‑ie n. vysušení

přěsušiti, ‑šu, ‑šíš dok. na nějakou dobu vysušit: přesušil Hospodin bystřiny jordánské

přěsúti, ‑spu, ‑speš dok. přesypat, sypáním naplnit až přes vrch

přěsvědčenie, ‑ie n. svědectví

přěsvědčiti, ‑ču, ‑íš dok. (koho z čeho) usvědčit

přěsvětlúcí, přěsvětlý adj. nadmíru světlý, nadmíru jasný

přěsvětský adj. nadmíru světský

přěsvietiti, ‑cu, ‑tíš dok. (čemu) osvětlit něco, zasvítit nad něčím

přěsychati, ‑aju, ‑áš ned. vysychat

přěščedřě adv. nadmíru, štědře, bohatě, hojně

přěščie v. přieštie

přěšňiepiti, ‑p’u, ‑píš dok. přeštěpovat, přeměnit, přesadit, převést; ‑ přěščiepiti sě přeměnit
se, proměnit se: rcete tomuto stromu: Přěščěp sě v moře

přěširoký adj. velmi široký; velmi rozlehlý, rozsáhlý; velmi obšírný

přěškařědý adj. nadmíru ošklivý, ohavný; nadmíru špatný, zlý

přěškoditi, ‑škoz’u, ‑škodíš dok. uškodit, způsobit škodu

přěšlechetný adj. nadmíru ušlechtilý, vznešený, vynikající; překrásný, nádherný, skvělý

přěšlý adj. přestěhovaný

přěštie v. přieštie

přětáhati, ‑aju, ‑áš, přětahovati, ‑uju, ‑uješ ned. překračovat, přestupovat; přepínat, přetěžovat

přětáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. přetáhnout; předvést, přivést; získat na svou stranu; dostat někoho za
náležitou mez, hranici; přehnat něco, udělat něco přemrštěně; překročit, přestoupit, přepnout,
přetížit

přětasiti, ‑šu, ‑síš dok. přebít, přeseknout

přětěžcě, přětěžko adv. velmi nesnadno, sotva, stěží; velmi silně, nadmíru závažně; nadmíru krutě

přětěžký adj. velmi nesnadný; obtížný, nadmíru namáhavý; nadmíru závažný, ne povrchní, hluboký,
silný; nadmíru krutý, tíživý, bolestivý

přětierati, ‑aju, ‑áš ned. sužovat, ničit

přetiežiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. přetížit se, příliš se něčím obtížit

přětichnúti, ‑nu, ‑neš dok. utichnout, umlknout, ztišit se; ustat, přestat

přětiti, ‑cu, ‑tíš ned. hrozit, ohrožovat

přětkaný adj. protkaný; vytkávaný

přětočiti, ‑ču, ‑číš dok. přetavit (?): (kněz) sviecě krásné káže obětovati, aby mohl je přětočiti
(tj. udělat z nich zase vosk na prodej)

přětráti v. přětrvati

přětráviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho) překonat někoho výší nákladů na stravu

přětrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co) učinit konec, zastavit

přětrhnutie, ‑ie n. ztrhnutí, zchvácení

přětrhovati, ‑uju, ‑uješ ned. přetrhávat; přerušovat, zastavovat, zarážet něco

přětrpěti, ‑p’u, ‑píš dok. přetrpět, přestát, přečkat; strpět (komu co)

přětrvati (trojslab.), přětráti, ‑aju, ‑áš dok. potrvat, přetrvat, přečkat; strávit (nějakou dobu)

přětrženie, ‑ie n., přětržka f. přerušení, přetržení

přětržený adj. přetržený, utržený; zaražený, zastavený

přětřiebiti, ‑b’u, ‑íš dok. (koho od koho) vydělit, oddělit

přětřieti, ‑tru, ‑třeš dok. přeřezat

přětučný adj. velmi tučný; vydatný, výnosný, oplývající hojností

přětvařovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. proměňovat (se), přeměňovat (se)

přětvora f. zvláštní bytost, zjevení

přětvořenie, ‑ie n. proměna

přětvořovánie, ‑ie n. přetváření, měnění, přeměňování, proměňování

přětvořovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. proměňovat se, přeměňovat se, přetvářet se

přětvrdý adj. nadmíru tvrdý, pevný; dobře opevněný; nadmíru krutý, nemilosrdný

přětýkaný, přětykovaný adj. protkávaný

přěučiti, ‑ču, ‑íš dok. (koho) naučit víc, než je dobře

přěuhrazený adj. velmi pevně ohrazený

přěupřiemý adj. velmi přímý, velmi upřímný: neb buóh jest kakás přěupřiemá upřiemost

přěutěšený adj. přelíbezný

přěvábiti, ‑b’u, ‑bíš dok. odlákat

přěvada f. překážka

přěvaditi, ‑z’u, ‑díš ned. vadit, překážet komu v čem

přěváleti, ‑leju, ‑léš dok. přemoci válkou, porazit

přěvalný adj. velmi hojný, velmi četný

přěváženie, ‑ie n. odvážení se

přěvážiti, ‑žu, ‑íš dok. uvážit, rozvážit; ‑ přěvážiti sě (čeho) odvážit se, rozhodnout se k čemu

přěvážkati, ‑aju, ‑áš dok. zvážit, potěžkat

přěvážně adv. velmi odvážně, směle

přěvážný adj. velmi smělý, odvážný, statečný; odhodlaný, rozhodnutý

přěvedenie, ‑ie n. převedení, přesídlení, vysídlení, vyhnanství

přěvěděnie, přězvěděnie, ‑ie n. předvědění (domnělá vlastnost boží, schopnost vědět dopředu);
prozřetelnost; předurčení, úradek boží (v. též přědvěděný)

přěvěděti, přězvěděti ‑viem, ‑vieš dok. napřed zvědět, napřed poznat; předpovědět: všetky cěsty mé
přěvěděl si; prozkoumat, vypátrat (v. též přědvěděti)

přěveličiti sě, ‑ču, ‑íš sě dok. zveličit se

přěvésti, ‑vedu, ‑eš dok. převést, přivést, provést; přemístit

přěvětšenie, ‑ie n. zvětšení, rozhojnění

přěviděti, ‑z’u, ‑díš ned. předvídat, vidět do budoucnosti, znát napřed

přěvoditi, ‑z’u, ‑díš ned. převádět, přemísťovat

přěvolati; ‑aju, ‑áš dok. překřičet, ukřičet

přěvráceně adv. převráceně, obráceně, naopak; nesprávně, nenáležitě

přěvrácenie, ‑ie n. převrácení, obrácení; převrácenost, zvrácenost

přěvrácený adj. převrácený, obrácený naruby; zvrácený, zvrhlý

přěvracěti, ‑ěju, ‑ieš, přěvracovati, ‑uju, ‑uješ ned. převracet, obracet; překrucovat; odvracet od
pravé cesty, mást, svádět; uvažovat, rozjímat

přěvracovánie, ‑ie n. převracení, překrucování

přěvratek m. přěvratka f. převrat, změna; záhuba, zkáza, pád

přěvratitel, ‑e m. kdo přináší obrat k zlému, zhoubce, záhubce

přěvrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. převrátit, obrátit; vyvrátit, zničit, zkazit; změnit, proměnit;
potlačit, zmást, svést; ‑ přěvrátiti sě převrátit se, překotit se, převalit se; obrátit se k
horšímu; odpadnout

přěvrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. převrátit, obrátit; (koho) odsoudit, přiřknout komu zlé; uvážit,
rozvážit, promyslit; přěvrci myslí o čem, na své mysli, v mysli co uvážit, promyslet; přěvrci
svědomie; srdcě přezkoušet, prozkoumat; (o knihách) pročíst, prostudovat, seznámit se; ‑ přěvrci sě
převrhnout se, zvrhnout se, převrátit se

přěvřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. (čemu) zavřít: přěvřieti dveřóm

přěvybraný adj. znamenitý, výtečný, vynikající

přěvýsiti, přěvýšiti, ‑šu, ‑síš, ‑šíš dok. převýšit; překonat, předstihnout, vyniknout; postavit na
vyvýšené místo, vyvýšit, ocenit jako vyšší

přěvysocě, přěvysoko adv. velmi vysokým tónem, velmi vysokým hlasem; velmi silně

přěvysoký adj. velmi vysoký, čnějící do výše nad jiné; vyvýšený, nejvyšší; převeliký: přěvysoká
chytrost diáblova

přěvýšeně adv. povýšeně, neskromně

přěvýšenie, ‑ie n. vyvýšení, zvýšení, postavení na vyvýšeném místě; větší míra, větší intenzita;
nadřazení, nadřazenost, výjimečnost, jedinečnost

přěvýšený adj. vyvýšený; povýšený, přepjatý; nesmírný, nevystižitelný

přěvyšovati, ‑uju, ‑uješ ned. převyšovat; předstihovat, překonávat, vynikat: (zákony lidské)
přěvyšují svým osídlem hřiechy zjevné; vyvyšovat, považovat, mít za vyšší

přěvzdieti, přězdieti, ‑ěju, ‑ieš dok. (komu, čemu, koho, co) pojmenovat novým jménem, přejmenovat;
pojmenovat přezdívkou; pojmenovat, dát jméno

přěvzdievati, přězdievati, ‑aju, ‑áš ned. pojmenovávat novým jménem, přejmenovávat; pojmenovávat
přezdivkou pojmenovávat; dávat jméno

přěvzětie, ‑ie n. převzetí; přijetí něčeho, co člověku nepatří

přěvzieti, ‑vezmu, ‑eš dok. vzít si nad míru, nad to, co člověku náleží

přězdieti; přězdievati v. přěvzdieti; přěvzdievati

přézě v. přiezě

přězí, ‑ieho zpodst. m. předchůdce

přězlatiti; ‑cu; ‑tíš ned. vychvalovat nad zlato: počě (moudrost) Světoplozi chváliti, její smysl
přězlatiti

přězliti sě; ‑ľu; ‑líš sě dok. (s kým) zlobou zvítězit nad někým: proč tak proti mně (tj. Němci
proti Prokopovi) činíte, však sě se mnú nepřězlíte

přězlobivý; přězlostný adj. nad jiné zlostný, zlý; ničemný

přězlý adj. velmi zlý, velmi špatný apod. (v. zlý)

přězmilelý, přězmilitký, přezmilý adj. přemilý; nad jiné milý, drahý

přězřěnie, ‑ie n. přehlédnutí

přězřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. prohlédnout; přehlédnout; mlčky prominout, strpět, dovolit; připustit

přězší, přědší adj. přední, přednější, první, nad jiné významný; dřívější; dříve zemřelý, dříve
pohřbený; zpodst. m. předek, praotec: jenž sě chlubie šlechtú svých přědších

přězšlechtilý adj. velmi ušlechtilý, vznešený nad jiné

přězvěděnie v. přěvěděnie

přězvěděný adj. předurčený (k zatracení)

přězvěděti v. přěvěděti

přěžádajúcí, přěžádaný, přěžádný, přěžádúcí adj. velmi žádoucí, přežádoucí, přemilý

přěžéhati, ‑aju, ‑áš ned. přetavovat, přečišťovat tavením

přěžěsiti, ‑šu, ‑síš dok. vyděsit, poděsit, přestrašit

přěžest, přiežest, ‑i f. postrach

přěžúvati, přěžívati, ‑aju, ‑áš ned. (co) přežvykovat, překusovat, přemílat; přemítat, uvažovat (o
čem)

přibaviti, ‑v’u, ‑víš dok. přidat

příběh m. stav, postavení

přiběhlý adj. nahodilý

přiběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. přiběhnout, přispěchat; přiběhnúti k mysli, na mysl přijít na mysl,
vytanout

přiběhovati, ‑uju, ‑uješ ned. přibíhat

přibezděčiti, ‑ču, ‑číš dok. přinutit, donutit, přimět

přibezděčovati, ‑uju, ‑uješ ned. přinucovat, nutit

přibiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. nabít, pobít: přibiti sobě nabít si, porvat se vespolek

přibitie, ‑ie n. přibití (na kříž), ukřižování

přiblížený, přibližný adj. přiblížený, blízký, jsoucí nablízku, v blízkosti; nakloněný, přející,
prospívající (čemu)

přiblížiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. přiblížit se; přijít, dojít, dostavit se; dotknout se, zasáhnout;
(ke komu, komu) sklonit se, snížit se (ke komu), projevit přízeň, laskavost; (ke komu) obrátit se,
přiklonit se

přibližovánie, ‑ie n. přibližování se; přiklánění se, obracení se

přibližovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. přibližovat se, přicházet, dostavovat se; obracet se ke komu,
přiklánět se

přibodovati, ‑uju, ‑uješ ned. přibodávat, připichovat; probodávat, propichovat

přibósti sě, ‑bodu, ‑eš sě dok. přihnat se na koni; přijet

přibrati sě, ‑beru, ‑béřeš sě dok. přijít, přibýt; (za kým) vydat se, vypravit se; (k někomu)
přiblížit se, dostat se

přibratřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. (ke komu) stát se bratrem (komu)

příbuznost v. přívuzenstvie

příbytek, ‑tka, ‑tku m. co přibylo, přírůstek

přibyti, ‑budu, ‑eš dok. přibýt, rozmnožit se, zvětšit se, vzrůst; nabýt, získat; přijít, přijet

přibytý adj. kdo přibyl, přišel: mezi pigharty tolikéž nebo viece od vás (katolíků) než od nás
(podobojí) přibytých

přibývati, ‑aju, ‑áš ned. přibývat, zvětšovat se, růst, narůstat, rozmnožovat se; (co k čemu)
získávat něco navíc k čemu

přicěleti, ‑eju, ‑éš dok. přirůst

přič v. preč

přičakati, ‑aju, ‑áš dok. vyčkat

příčasie, ‑ie n. chvíle, okamžik

přičesovati, ‑uju, ‑uješ ned. přičesávat, přikrašlovat

příčin m. přídavek, dodatek, vysvětlení

příčina f. co bylo připojeno, přídavek, dodatek; argument; atribut, vlastnost; okolnost; věc,
záležitost; prostředek, nástroj; nářadí, nádobí; příčina, důvod podnět: příčinú, s příčinú
odůvodněně, právem; z příčiny právem; z nutností, nutně; předpoklad, podmínka; příležitost, záminka

příčinek, ‑nka, ‑nku m. přídavek: položiti příčinky přidat; čin, skutek; skutečnost; příčina,
důvod: býti příčinkem čeho způsobit co

přičiněti, ‑ěju, ‑ieš, přičiňovati, ‑uju, ‑uješ ned. přidávat, připojovat; rozmnožovat, přikládat
(co k čemu)

přičiniti, ‑ňu, ‑níš dok. přidat; přiložit, přidělat; způsobit; ‑ přičiniti sě přidat se

příčinně adv. mocně, s velkou mocí

příčinný adj. mocný, vyzbrojený, s mocným průvodem

příd, příde v. přijíti^1

přidánie, ‑ie n. přidání, rozmnožení, rozšíření, zvětšení; přídavek, dodatek

přidati, ‑dám, ‑dáš dok. přidat, dodat: slóvce přidada; podat, poskytnout: přidati rady poradit;
přidati (svú) vóli, povolenie (k čemu) přivolit k čemu, dát svolení; čemu vieru přidati uvěřit; (co
komu) přiřknout, přisoudit

přidávati, ‑aju, ‑áš ned. přidávat, dodávat, zvětšovat, rozmnožovat, rozšiřovat; dávat, poskytovat,
podávat, odevzdávat; svolovat, souhlasit; prokazovat, projevovat; přisuzovat, připisovat

přiděliti, ‑z’u, ‑díš dok. uvést jako dědice; zdědit

přidieti, ‑děju, ‑ješ dok. připojit, dodat

přidieti sě, 3. sg. ‑děje sě dok. přihodit se, udát se

přidlaženie, ‑ie n. klenutí, strop

přidobyti, ‑budu, ‑eš dok. (čeho) získat víc, rozmnožit něco

přidojovati, ‑uju, ‑uješ ned. kojit, přikojovat

přidolé, ‑é n. údolí

přidomie, ‑ie n. přístavek, komora

přidrbnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co čím) stáhnout, přitáhnout, připevnit

přídruha f. podpora, opora

přidrženie, ‑ie n. (koho; čeho) oddání se; přilnutí ke komu, k čemu, řízení se kým, čím

přídržěti sě, ‑žu, ‑žíš sě ned. přidržovat se, připojovat se, držet se (při kom)

přídržnost, ‑i f. trpělivost

přidvojovati, ‑uju, ‑uješ ned. zdvojnásobovat

přieboj, ‑ě m. loupež, kořistění; kořist, lup

přiebojničstvo n. loupež, loupežení

přiebojník m. loupežník

přiebytček, ‑tečka, ‑tečku m. příbyteček, útulek

přiebytečný adj. obyvatelný, určený k obývání, k bydlení; trvalý, trvale vyhrazený

přiebytek, ‑tka, ‑tku m. příbytek, bydliště: do přiebytka Abrahámova do nebe; život

přiebytník m. obyvatel

přiecenie, ‑ie n. hrožení, vyhrožování

přieč adv. napříč

přiečiti sě, ‑ču, ‑číš sě ned. (komu) příčit se, odporovat

přiehba f., přieheb, ‑hba, ‑hbu m. ohbí; kloub

přiehlbicě v. přielbicě

přiehrada f. komora, komůrka, ohrazený prostor

přieka f. překážka; dlé i na přieky po délce i napříč, křížem krážem; vzdor; na přieky navzdor (v.
též napřieky)

přiekaz m. přiekaza f. překážka, závada, obtíž: bez přiekazy bez závady, bez úhony

přiekazný, přiekážný, přěkážný adj. kazící, škodící, překážející: býti přiekazen, přěkážen komu k
čemu kazit komu co, škodit, být na překážku komu v čem

přiekop m. příkop; násep

přiekora, přiekořizn (trojslab.) ‑i, přiekořizna, příkora f. příkoří, potupa, pohanění, urážka,
křivda; utrpení, tíseň, nouze

přieky v. přieka, napřieky

přielaz m. (vedlejší, zadní) východ, průchod

přielbicě, přiehlbicě (trojslab.), ‑ě f. přílbice, přílba

přielbičník m. bojovník s přílbou na hlavě; výrobce přílbic

přieliš, přielišně adv. příliš, přílišně, náramně, nadmíru, až nazbyt

přielišenstvie, ‑ie n., přielišnost, ‑i f. hojnost, nadbytek

přielišiti, ‑šu, ‑šíš ned. překračovat míru

přielišný adj. přílišný, nadměrný, náramný, nesmírný

přiemě adv. přímo

přiemluva, přěmluva f. promluva, předmluva; oddíl, kapitola; rozmluva, rozhovor

přiemost, ‑i f., přímost, správnost

přiemý adj. přímý, přímo vedoucí; správný, pravdivý, spravedlivý, upřímný

přiepis m. opis

přieplach v. prěplach

přiepusta f. dopuštění, pohroma, neštěstí

přiesep, ‑spa, ‑spu m. násep

přiesně adv. přísně, důtklivě, důrazně, tvrdě; přesně, správně; podle pravdy, opravdově

přiesnost, ‑i f. přísnost, nesmlouvavost, tvrdost; čistota, opravdovost, upřímnost; skromnost

přiesný adj. příkrý; krutý; vážný

přiestrach, přěstrach m. přiestracha, přěstracha f. strach, hrůza; nebezpečí; přelud, přízrak

přieštie, přieščie, přěštie, přěščie, ‑ie n. přejití, překročení, přechod; (hod) Přieštie slavnost
Přechodu (velikonoční); přecházení, míjení; průtok

přieta f. hrozba, spor, svár; zápas, boj: přietu vzdávati hrozit, vypovídat boj; disputace

přietel, ‑e (pl. přietelé, gen. přátel) m. přítel; pokrevní příbuzný; pl. rodiče

přietelec, ‑lcě m. přítel

přietelivý, přietelný, přietelský adj. přátelský

přietelkyně, přietelnicě, ‑ě, přietelnička f. přítelkyně; příbuzná

přietelnost, ‑i f. přietelstvie, ‑ie, přietelstvo n. přátelství

přieti^1, přěju, ‑ješ ned. (komu) přát, být přítelem; stranit; (čeho) přát si, vyžadovat, chtít co;
(čeho komu) přát, dopřávat

přieti^2, pru, přěš i přu, příš ned. (čeho) popírat, zapírat co: což mnich mluvieše, jě sě příeti;
odpírat; ‑ přieti sě přít se, svářit se

přietiti, ‑cu, ‑tíš ned. (komu co, čím) hrozit komu čím; bránit, zakazovat

přietmie, ‑ie n. přítmí

přietrž, ‑i f. přetržení, přerušení: bez přietrži

přievada f. závada, překážka

přieval m. příval, mocný déšť; pohroma, zkáza

přievoz m. převezení, přeplutí; přívoz, přechod přes řeku; loď, loďstvo

přievozník m. převozník; lodník, plavec

přiezě, přézě, ‑ě f. příze

přiezlivý v. přieznivý

přiezn (jednoslab.), přiezen, ‑zni f. přízeň, náklonnost, přátelství; příbuzenství

přiezniti sě, ‑žňu, ‑zníš sě ned. (s kým) přátelit se, spolčovat se; vstupovat do příbuzenského
svazku

přieznivě adv. s přízní, milostivě; laskavě, mírně, vlídně, přívětivě; ochotně, rád

přieznivost, ‑i f. přízeň, náklonnost, přátelství

přieznivý, přiezlivý adj. přátelský, milý, přející, příznivý, laskavý

přiežest v. přěžest

přififlovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho) naparádit, vyfintit

přihaněti, ‑ěju, ‑ieš dok. (koho z čeho) pokárat koho kvůli čemu, vytknout komu co

přiháněti, ‑ěju, ‑ieš ned. (koho k čemu) dohánět, pobízet, nutkat, nutit

přihárati, ‑aju, ‑áš dok. překvapit, přispěchat

přihašovati, ‑uju, ‑uješ ned. hasit, uhašovat

přiházěti sě, 3. sg. ‑ie sě, přihazovati sě, ‑uje sě ned. přiházet se, stávat se, dít se

přihledač, ‑ě m. přihlížitel, pozorovatel

přihlédanie, ‑ie n. podívaná

přihlědati, ‑aju, ‑áš ned. zkoumavě přihlížet, dívat se

přihlédnúti, ‑nu, ‑neš dok. (ke komu, k čemu) přihlédnout, všimnout si

přihnati, ‑ženu, ‑eš dok. přihnat se, spěšně přijet, přispěchat

příhoda f. příhoda, událost: dobrá příhoda štěstí, úspěch; zlá příhoda neštěstí, nehoda; příhodú, z
příhody náhodou, náhodně; osud, úděl: záležitost, věc; nepříznivá okolnost, nesnáz, protivenství;
nebezpečí, dobrodružství; úspěch, zdar

přihoditi sě, ‑z’u, ‑díš sě ned. (k čemu) hodit se k čemu, být vhodný; dok. stát se; přihodit se;
(k čemu, do čeho, v co, na co) naskytnout se, natrefit se, nahodit se

příhodka f. drobná, nepatrná příhoda

příhodně adv. příhodně, vhodně, případně, náležitě náhodně, nahodile, nepodstatně

příhodný adj. příhodný, vhodný, případný; náležitý; náhodný, nahodilý, nepodstatný, vedlejší

přiholiti, ‑ľu, ‑líš dok. trochu, poněkud oholit

přihoniti, ‑ňu, ‑níš ned. přihánět; rychle přijíždět

příhorní adj. horský

příhořie, ‑ie n. kopec, pahorek, vyvýšenina, horský výběžek; svah

přihotovánie, ‑ie n. připravení

přihotovaný adj. připravený, hotov

přihotovati, ‑uju, ‑uješ dok. připravit, přichystat

přihozovati sě v. přiházěti sě

přehrabati, ‑b’u, ‑eš dok. (co) zahrabat, pochovat, pohřbít; ‑ přihrabati sě (k čemu, do čeho)
dostat se k čemu, do čeho, přijít do čeho

přihrnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho, co k čemu) přitáhnout, přivést; ‑přihrnúti sě (ke komu) přijít,
připojit se, přichýlit se

přihromaditi, ‑z’u, ‑díš, přihromazditi, ‑ždu, ‑zdíš dok. (co k čemu) nově nahromadit, připojit,
přidat co k čemu

přihromažďovati, ‑uju, ‑uješ ned. nově nahromaďovat, přidávat k nahromaděnému

příhroza f. hrozba, pohrůžka, výstraha; postrach

přihroziti, ‑hrožu, ‑zíš dok. (komu) pohrozit

přichlácholiti, ‑ľu; líš dok. (koho, co ke komu) přilákat, přivábit

příchodčí, příchozší, ‑ieho, příchodný, ‑ého zpodst. m. příchozí, cizinec

přichoditi, ‑z’u, ‑díš ned. přicházet, pocházet

přichodúcí, přichozúcí adj. mající přijít, nastávající, budoucí; zpodst. m. příchozí,
přistěhovalec, cizinec

přichopiti, ‑p’u, ‑píš dok. přidržet se; ‑ přichopiti sě (čeho) uchopit, popadnout, zmocnit se

příchozí (jm. tvar příchoz) adj. přicházející: jsem příchoz mám, hodlám přijít; zpodst. m.
příchozí, přistěhovalec, cizinec

přichozší; přichozúcí v. příchodčí; přichodúcí

příchramie, ‑ie n. vedlejší část chrámové stavby

přichvátiti, ‑chvácu, ‑tíš dok. chytit: přichváti myš lev svú nohú; ‑ přichvátiti sě (komu)
přichytit se koho, přidržet se

přichýlený v. příchylný

přichýliti, ‑ľu, ‑líš dok. naklonit; ‑ přichýliti sě (čemu) sklonit se k čemu

příchylnost, ‑i f. záliba, sklon, náklonnost; příchylnost, láska

příchylný, přichýlený adj. (komu, čemu, ke komu, k čemu) náchylný, mající sklon k čemu, zálibu v
čem; nakloněný komu, lnoucí, laskavý ke komu; oddaný, věrný

přichýlovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co k čemu) přiklánět, přibližovat; (co komu, čemu, ke komu, k čemu)
připisovat; (komu, čemu) poskytovat, dávat

přichytiti sě, ‑cu; ‑tíš sě dok. (koho, čeho) přichytit se, chytit se, zachytit se; připojit se,
přidat se ke komu, stát se přívržencem, stoupencem koho

přijednánie, ‑ie n. (ke komu, k čemu, s kým; s čím) spojení, sjednoceni, společenství s kým;
přirovnání

přijednati, ‑aju, ‑áš dok. (koho, co ke komu, čemu, komu, čemu) připojit, přidružit koho, co k
čemu, spojit koho, co s čím; přivést, přimět koho k čemu; přirovnat, srovnat; ‑ přijednati sě (k
čemu) připojit se k čemu, spojit se s čím; připodobnit se, přizpůsobit se

přijednávati, ‑aju, ‑áš ned. (co k čemu) uzpůsobovat co k čemu, uvádět co ve shodu s čím; ‑
přijednávati sě (komu) podobat se komu, shodovat se s kým

příjemník m. příjemce; přijímatel

příjemný adj. příjemný, milý; přijatelný; věrohodný, správný; přijímaný, respektovaný

přijěti, ‑jědu, ‑eš dok. přijet, dostavit se, dostat se kam; přijědechu jemu na pamět rodičové jeho
přišli mu na mysl, vzpomněl si

přijid, přijide v. přijíti^1

přijiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. ožrat, užrat; ‑ přijiesti sě přiživit se; nasytit se, dosyta se najíst

přijieti, přijíti, ‑jmu, ‑jmeš dok. přijmout; vzít; ‑ přijieti sě (čeho) uchytit se, chopit se,
ujmout se; přijmout něco, osvojit si: z něhož dřieve lotrovi za zlé jměli, toho sě náši páni sami
přijěli; (čemu) přizpůsobit se

přijímanie, ‑ie n. (osob) stranění, ohledy na osobu

přijímati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. chápat se, chytat se: obyčěje sě zlého přijímáchu osvojovali si
špatný zvyk

přijíti^1, přiti, ‑jdu, ‑jdeš (aor. přijid, přijide, příd, příde) dok. přijít: k velikému hvozdu
příde; přišlo jmu k vóli zachtělo se mu, pojal úmysl; móžeš k tomu přijíti může se ti toho dostat

přijíti^2, ‑jmu v. přijieti

přijitie, ‑ie n. příchod; (k čemu) přístup k čemu, dosažení čeho

přijmenovánie, ‑ie n. dovolávání se, vzývání

přijmenovati, ‑uju, ‑uješ ned. dovolávat se, vzývat

příjmie, ‑ie n. příjmení; přezdívka

přikazač, ‑ě m. přikazovatel

přikázanie, ‑ie n. přikázání, příkaz, poučení

přikazatel, ‑e m. učitel; rádce, mistr; vládce, panovník

přikázati sě, ‑žu, ‑žeš sě dok. (co komu) přikázat; (ke komu) zaslíbit se; připojit se; (komu)
odevzdat se, poručit se (v ochranu)

příklad m. příklad: u příkladě, u příkladu například; příkladem koho na způsob koho, po vzoru koho;
podobenství, parabola; výstraha, výstražné znamení

přikládati, ‑aju, ‑áš ned. přikládat; k sboží srdcě nepřikládati neupínat, nezaměřovat;
přirovnávat, srovnávat; (co, komu, čemu) přisuzovat, připisovat; předkládat, podávat (k jídlu)

přikladec, ‑dcě m. příkladna f. příklad, vzor

příkladní, příkladný adj. příkladný, vzorný; příkladnie, příkladná pověst, příkladnie; příkladné
podobenstvie podobenství, parabola

přiklásti; ‑kladu, ‑kladeš dok. zacházet

přiklčnati, ‑aju, ‑áš dok. připojit, spojit, připoutat

přikleknúti, ‑nu, ‑neš dok. přikleknout, pokleknout

přikloniti, ‑ňu, ‑níš dok. naklonit, přiklonit, sklonit; ‑ přikloniti sě (k čemu) přiklonit se,
oddat se

přiklonitý adj. (čemu) nakloněný, náchylný; jest k vieřě přiklonito je pravděpodobné

příklonno adv. v přikloněné, nakloněné pozici

přikloňovati, ‑uju, ‑uješ ned. naklánět, přiklánět, sklánět

příkľúčiti, ‑ču; ‑číš dok. přivinout, obejmout

přikľuditi, ‑kľuz’u, ‑kľudíš dok. připravit

příkodlúčiti, ‑ču, ‑číš dok. připojit

příkora v. přiekora

příkothati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. přibelhat se (?)

přikotiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. přikutálet (se)

přikovati, ‑kuju, ‑kuješ dok. přibit

přikrádati, ‑aju, ‑áš ned. ukrádat

příkrost, ‑i f. příkrý svah

příkrov m. přikrývka, pokrývka, roucho, rouška

příkrý adj. ostrý, krutý, tuhý

přikrytě adv. skrytě, tajně

přikryti, ‑kryju, ‑eš (imper. ‑krý) dok. přikrýt, pokrýt, zakrýt, zahalit; ukrýt, skrýt, utajit

přikrytie, ‑ie n. přikrývka, pokrývka; kryt, střecha; zástěrka; výmluva

přikrytý adj. zakrytý, zastřený; tajný; znázorněný, symbolizovaný

přikrývačka f. pokrývka, rouška, šátek

přikryvadlo n. přikrývka, pokrývka; oděv, roucho; poklička; desky (knih)

přikrývati, ‑aju, ‑áš ned. přikrývat, pokrývat, zakrývat, zahalovat; ukrývat, skrývat, tajit

příkřě adv. krutě, tvrdě protivně, nepříjemně

příkukliti, ‑ľu, ‑líš dok. přikrýt kuklou

přikvačiti, ‑ču, číš dok. zasypat; přepadnout; zachvátit, omráčit

přikvačovati, ‑uju, ‑uješ ned. přepadat, lovit; lovci ostřížkem přikvačují ptáky

přikydnúti, ‑nu, ‑neš dok. přihodit, přidat

přiléci, ‑lahu i ‑lehu, ‑ležeš dok. přilehnout, lehnout do čí blízkosti; těsně se přiblížit;
přitáhnout (s vojskem), oblehnout

přilehlý adj. přichýlený, přikloněný

přilepiti, ‑p’u, ‑píš dok. přilepit; (koho, co k čemu) spojit s čím, připoutat k čemu; ‑ přilepiti
sě připojit se, přidružit se, přilnout

přilepovati, ‑uju, ‑uješ ned. přilepovat, připojovat, spojovat

přiléti v. přiliti

přilezlý adj. přistěhovaný, přivandrovalý; zpodst. m. přivandrovalec, přilezlík (hanl.)

přilézti, ‑lezu, ‑eš dok. přilézt, připlazit se; přivléci se; vetřít se

příležěti, ‑žu, ‑žíš ned. (čemu) ležet u něčeho; náležet, vztahovat se; (o čem) souviset s, čím;
sousedit; přiléhat, shodovat se

příležiecí, příležitý adj. ležící blízko, přilehlý, sousední; příslušný, náležitý, přiměřený,
hodící se, patřičný; (komu) patřící komu

přilípati, ‑aju, ‑áš ned. přilepovat se, lepit se; cítit náklonnost, lnout

přilípavý adj. lepkavý, lnoucí

přílipnost, ‑i f. stmelující hmota

přilípnúti, ‑nu, ‑neš dok. přilepit se, přilnout

přiliti, ‑ľú, ‑léš dok. přilít; zalít (o slzách)

přilnúti, ‑nu, ‑neš dok. přilnout, přilepit se; přidružit se (ke komu, čemu); přichytit se,
přidržet se (koho, čeho); těsně se přiblížit, oblehnout

přilnutý adj. přilepený

přiloženie, ‑ie n. přichýlení, upnutí (srdce, mysli)

přiložiti, ‑žu, ‑žíš dok. přiložit, položit k čemu, přitisknout: býti přiložen k otcóm, k lidu být
pochován, zemřít; přiložiti lék podat, užít lék; přikrýt, zakrýt, přiklopit, zahalit; předložit;
přidat, připojit; věnovat, vynaložit: přiložte snažnost; přiložiti mysl, smysl k čemu, k komu
obrátit, upnout mysl, soustředit se nač; přiložiti srdce (milovánie) k komu, k čemu zamilovat si,
přilnout; přisoudit, připsat; (s inf. nebo s aby) neustat v čem, nepřestat usilovat oč: syn
nepravedlnosti nepřiloží škoditi jemu; ‑ přiložiti sě položit se, lehnout si ke komu; přitáhnout (s
vojskem), oblehnout

přiložitý adj. blízko položený, sousední, okolní

přilúčiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) dok. připojit (se), přidružit (se)

přilúditi, ‑z’u, ‑díš dok. přiloudit, přivábit, přilákat

přiměčieti, ‑ču, ‑číš dok. přivléci, přitáhnout, přinést; ‑ přimčieti sě přivléci se, přijít,
připlout

přiměňovati, ‑uju, ‑uješ ned. k tomu mínit, připojovat, podotýkat, připomínat, uvádět (v. též
přimieniti)

přiměřený adj. (k čemu) patřící k čemu, spojený s čím

přiměřiti, přimieřiti, ‑u, ‑íš dok. přirovnat; přizpůsobit; ‑ přiměřiti sě, přimieřiti sě (komu)
ukázat se přiměřeným, příznačným pro někoho

přiměřovati v. přimieřěti

přiměšovati, ‑uju, ‑uješ ned. přiměšovat, přimíchávat, vmíchávat; připojovat, přidávat, vkládat; ‑
přiměšovati sě mísit se, směšovat se; stýkat se, obcovat s kým; pojit se, přimykat se, lnout,
(čemu) vměšovat se, míchat se do čeho

přimieniti, ‑ňu, ‑níš dok. při tom zmínit, připojit, podotknout, připomenout (v. též přiměňovati)

přimieřěti, ‑ěju, ‑ieš, přiměřovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co k komu, čemu) přizpůsobovat se k čemu,
upravovat; ‑ přimieřěti sě přizpůsobovat se

přimieřiti v. přiměřiti

přimiesiti, ‑šu, ‑síš dok. (co, čeho k čemu, čemu) přimísit, smísit s čím; přidat, připojit; býti
přimiešen k čemu patřit k čemu, účastnit se čeho; ‑ přimiesiti sě (ke komu) přidat se, připojit se,
přidružit se, vloudit se; stát se účastníkem, zúčastnit se čeho; zaplést se do čeho; souložit s
kým; pojmout za manžela, manželku

přimiešenie, ‑ie n. příměsek

přimiešený adj. pokažený příměsky, méněhodnotný

přimiešěti, ‑ěju, ‑ieš ned. přiměšovat

přimietati, ‑aju, ‑áš ned. (co) přehazovat; přemítat o čem, zkoumat co

přimílenie, ‑ie n. získání přízně, lichocení

přimíliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. (komu, k komu) získat něčí přízeň, zalichotit se; začít lichotit,
chovat se přátelsky

přimiřie, ‑ie n. přiměří: za přímiřím, pod přímiřím v době příměří; smlouva o ukončení války;
záruka bezpečnosti; útočiště, azyl

přimknúti, ‑nu, ‑neš dok. přinést, přivléci

přímluva f. řeč, promlouvání, rozprávění; domluva, výčitka; přímluvce

přimlúvanie, ‑ie n. domlouvání

přimlúvati, ‑aju, ‑áš ned. domlouvat, vytýkat; ‑ přimlúvati sě přimlouvat se, orodovat; (k komu)
vemlouvat se, vlichocovat se komu; (k čemu) vyjadřovat se k čemu (v. též přimluvovati sě,
přimluvěti sě)

přímluvcě, ‑ě m. přímluvce, orodovník; znalec, poradce; kdo zprostředkuje koupě, dohazovač

přímluvčie, ‑ie m. kdo zprostředkuje koupě, dohazovač

přimluvenie, ‑ie n. domluva, napomenutí, výtka; oslovení

přimluvěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. přílichocovat se, vemlouvat se, laskavě mluvit (v. též
přimlúvati, přimluvovati sě)

přimluviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co komu) povědět, říci; (komu) domluvit, pokárat koho; obořit se na
koho; (k čemu) promluvit, říci k něčemu své mínění; souhlasit; ‑ přimlúviti sě (k čemu) promluvit,
vyjádřit se; projevit souhlas; připojit se; (proti čemu) ozvat se, ohradit se; (za koho) přimluvit
se

přímluvka f. povídání, řeč, rozmluva, rozprávka

přímluvný adj. přívětivý

přimluvovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vemlouvat se, řečí získávat přízeň (v. též přímlúvati,
přimluvěti sě)

přimnožiti, ‑žu, ‑žíš dok. (čeho) přidat, rozmnožit co

přimnožovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) zesilovat, stupňovat

přimodlovati, ‑uju; ‑uješ ned. (koho) oslavovat modlitbou, uctívat

přimrskati, ‑aju, ‑áš, přimrščiti; ‑šču, ‑ščíš dok. namrskat, našvihat

přimysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. (co čemu) přidat co k čemu, obdařit co čím

přimyšlenstvie, ‑ie n. podobenství, přirovnání; skrytý smysl

přimyšlený adj. přimyšlený, navíc nebo neoprávněně přidaný

přimyšlovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co, čeho komu, na koho) vymýšlet si něco na někoho, přidávat něco
někomu podle vlastních výmyslů

přínadržěti (sě), ‑žu, ‑žíš (sě) dok. spolehnout (se)

přinajmén(ě), přinajmenším adv. alespoň; přinejmenším

přinésti, ‑nesu; ‑eš dok. přinést; (koho kam) přivést; (komu, co) způsobit, zavinit; donést,
oznámit

přinížiti sě; ‑žu, ‑žíš sě dok. snést se; spustit se, klesnout

přinositel, ‑e m. kdo přináší: Pán zákona přinositel náš jest zákonodárce

přinositi, ‑šu, ‑síš ned. přinášet

přinúcěti, ‑ěju, ‑ieš ned. nutit, pobízet

přinutkati, ‑aju, ‑áš dok. přinutit

přinuzenie, ‑ie n. přinucení; nátlak

přinuziti, ‑žu, ‑zíš dok. přinutit, vynutit

přiodieti (sě), ‑děju, ‑děješ (sě) dok. přiodít (se), odít (se), obléci (se); zahalit se: přioděvše
sě skutky poctivými

přiodievati, ‑aju, ‑áš ned. přiodívat, odívat, oblékat

případ m. případ, eventualita, možnost: zlé příhody případ

připadati, připadávati, ‑aju, ‑áš ned. padat: když lev řéve, jiná sě zvieřata strachují a připadají
až k zemi; strach na mě připadá padá; aby těžký sen na nás nepřipadával

případek, ‑dka, ‑dku m. vnější, nepodstatná vlastnost

připadnúti, ‑nu, ‑neš dok. (na koho) napadnout koho, udeřit na koho

případný adj. nepodstatný, vedlejší, náhodný, nahodilý

připálenie, ‑ie n. popálení; vypálení (žhavým železem)

připalovati, připalevati, ‑uju, ‑uješ dok. vypalovat, zastavovat krev přiložením žhavého železa

přípasek, ‑ska, ‑sku m. přípasie^1, ‑ie n. zástěra k setí

přípasie^2, ‑ie n. (m.) pomocník při pasení stáda, pomocný pastýř

připásti, ‑padu, ‑deš dok. (koho, na koho) napadnout (komu)

připleti, ‑pnu, ‑pneš dok. připnout, připevnit; ‑ připieti sě (k čemu) přisát se, zakousnout se

připínač, ‑ě m. vlásnička

připisánie v. připsánie

příplata f. záplata

připlavenie, ‑ie n. připlutí

připlésti, ‑pletu, ‑eš dok. připojit, zapojit; ‑ připlésti sě připlést se, zaplést se

přípletičie, příplotočie, ‑ie n. proutí proplétané mezi kůly v plotě, pletivo

příplodek, ‑dka m. přírůstek (v chovu dobytka ap.): příplodka stáda svého

příplov m. přibývání, hojnost, nadbytek: příplov zlata a střiebra

připlovovati, ‑uju, ‑uješ ned. přitékat; v nadbytku se hrnout: bohatstvie ač ti připlovuje

připlozenie, ‑ie n. přírůstek; zplození

připlynúti, ‑nu, ‑neš dok. připlout; dostavit se, přijít

připlývati, ‑aju, ‑áš ned. přitékat, přibývat

připodobnánie, připodobněnie, ‑ie n. připodobnění, přirovnání; stejnost, shoda

připodobnati, ‑aju, ‑áš, připodobniti, ‑ňu, ‑níš dok. připodobnit, přirovnat; učinit podobným; býti
připodobněn (komu, čemu) být podoben, podobat se; ‑ připodobniti sě připodobnit se, stát se
podobným, přizpůsobit se

připodobnávati, připodobnievati, ‑aju, ‑áš, připodobňovati, ‑uju, ‑uješ ned. připodobňovat,
přirovnávat; ‑ připodobnávati sě, připodobnievati sě, připodobňovati sě (komu) připodobňovat se,
stávat se podobným

připochlebiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. (ke komu) přilichotit se, přilísat se

připomáhati, ‑aju, ‑áš ned. (komu) pomáhat, napomáhat, být nápomocen

připomanúti, připomenúti, ‑nu, ‑neš dok. připomenout

připomoci, ‑mohu, ‑móžeš dok. pomoci, napomoci, vypomoci

přípora f. překážka

připósobiti, ‑b’u, ‑íš dok. způsobit, připravit

připósobovati, ‑uju, ‑uješ ned. způsobovat, zjednávat, poskytovat

připověděti, ‑viem, ‑vieš dok. ještě povědět

připoviedati, ‑aju, ‑áš ned. slibovat

připozditi (sě), ‑ždu, ‑zdíš (sě) dok. opozdit (se)

připrášiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. zaprášit se, zašpinit se

příprava f. příprava; úprava; (slavnostní) oděv; nádhera; zbroj, postroj; nástroj, nářadí, náčiní;
látka, hmota; družina (?): s velikú přípravú; výmluva, záminka, příčina, důvod

připravenie, ‑ie n. příprava

připravený adj. připravený; upravený; zhotovený

připrávěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě), připravovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. připravovat (se),
chystat (se), strojit (se)

připraviti, ‑v’u, ‑víš dok. připravit, přichystat; upravit, nastrojit; přimět, přinutit, přivést:
aby ji (sestru) připravili k témuž stavu; dojmout

přípravně adv. úpravně, nádherně: přípravně sě jmieti připravit se, být pohotově

přípravný adj. úpravný, nádherný; opatřený vší potřebou, připravený

připrnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. přihrnout se, přiběhnout

připrotiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. (komu, čemu) postavit se na odpor

připrovoditi, ‑vóz’u, ‑vodíš dok. přivést

přípřěta f. strach, hrůza, postrach

připřieci, ‑přahu, ‑přěžeš dok. připřáhnout, spojit, připojit; ‑ připřieci sě připřáhnout se,
připojit se, spojit se

připřieti; ‑pru, ‑přeš dok. přitisknout; ‑ připřieti sě opřít se; zastavit se, zarazit se;
ustrnout, utkvět

připsanec, ‑ncě m. kdo je připsán, zapsán, je členem nějakého společenství: jest připsanec k té
cierkvi

připsánie, připisánie, ‑ie n. přípisek, poznámka, zápisek, záznam; připsání, zapsání, připočtení

připsati, ‑píšu, ‑eš dok. připsat; zapsat, zařadit; písemně ustanovit

připuditi, ‑z’u, ‑díš dok. přinutit, donutit, přimět, přivést, uvést; ‑ připuditi sě přiběhnout,
přispěchat

přípusta f. nástraha, léčka (?)

připustiti, ‑ščú, ‑stíš dok. připustit, dopustit, dovolit; ‑ připustiti sě (k čemu) pustit se (kam)

připúščěti, ‑ěju, ‑ieš, připuščovati; ‑uju, ‑uješ ned. připouštět, dopouštět; vpouštět, přijímat

připuzenie, ‑ie n. přinucení, donucení, násilí; příkaz

připúžěnie, ‑ie n. donucování

připuzený adj. příkazem svolaný, donucením shromážděný: s připuzenú radú urozených súdili syny jeho

připúzěti, ‑ěju, ‑ieš, připuzovati; ‑uju, ‑uješ ned. nutit, přinucovat, dohánět (k čemu)

připuzujúcí adj. donucující

přiraziti sě, ‑žu, ‑zíš sě dok. přistisknout se, přiskočit; vpadnout (do řeči), ozvat se, přihlásit
se

příročie, ‑ie n. příročí (moratorium), lhůta, odklad

přírod m. příroda f. přirozenost, pohlaví

přirodilý, ‑ého zpodst. m. krajan

přiroditi sě, ‑roz’u, ‑rodíš sě dok. narodit se (k čemu)

přírok m. pohana

přirovnati, ‑aju, ‑áš dok. připodobnit, učinit podobným; ‑ přirovnati sě (k komu) vyrovnat se komu

přirovnávati, ‑aju, ‑áš ned. přirovnávat, porovnávat, srovnávat; ‑ přirovnávati sě přirovnávat se,
srovnávat se; rovnat se

přirozenie, ‑ie n. podstata, základ, přirozenost: lútové přirozenie pomíjející, smrtelné tělo; od
přirozenie od přírody; příroda; přirozená povaha; přirozená věc: po přirození přirozeně; rod,
čeleď: přirozenie hadové čeleď hadů, podoba; původ; příbuzenstvo, příbuzenství; narození

přirozenstvie, ‑ie n. základ, vzor (?): učiněn jest člověk k obrazu božiemu jakožto k přirozenství

přirozený adj. přirozený; přírodní, vrozený: přirozený hřiech původní, první (nábož.); rodný,
pokrevný: přirozený přietel pokrevný příbuzný; rodilý, rozený: přirozený svú šlechtú urozený;
přirozený službú původem určený ke službě; přirozená vlast rodná vlast; přirozený jazyk mateřský;
přirozená nemoc menstruace; opravdový

přiřéci, ‑řku, ‑řčeš, ‑rčeš dok. přislíbit

přiřinúti sě; ‑nu, ‑neš sě dok. přiřítit se, přihnat se: tu sě přiřinuchu

přirútiti, přiřítiti, ‑řúcu, ‑řútíš dok. přisypat, zasypat, zaházet: přiřítichu jej kamením; ‑
přiřútiti sě; přiřítiti sě přiřítit se, přihnat se

přisaditi; ‑saz’u, ‑díš dok. připojit, přidružit; ‑ přisaditi sě přisednout si

přisahač, ‑ě m. křivopřísežník

přisahánie, přisěženie, ‑ie n. přísahání; přísaha

přisáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. složit přísahu, odpřisáhnout

přisahovánie, ‑ie n. přísežné právo

přisahu, přisau v. přisieci

přisazený adj. posazený: jakožto osel k húslem přisazený

přisědati, ‑aju, ‑áš ned. přisedat, dopadat: miesto jědenie oběda kyjěvá rána přisědá

přiseděti, ‑z’u, ‑díš ned. (čemu) být, zdržovat se blízko čeho; sousedit; přisedat, být přísedícím
(u soudu)

přisěžěnie v. přisahánie

přísěžník m. přísežník, kdo skládá přísahu

přísěžný adj. přísežný; potvrzený přísahou

přisieci, ‑sahu, ‑sěžeš ned. i dok. (na čem, komu) přísahat, odpřisáhnout, složit přísahu; přisahu
(přisau) bohu přísahám (při) bohu

přisiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. přisednout

přisknúti, ‑nu, ‑neš (aor. přisk, přišče) dok. propuknout

přískok m. náhlý útok, přepadení (?)

přiskvrniti, přiškvrniti, ‑ňu, ‑níš dok. zmnožit, zveličit skvrny (hříchů)

přiskyřicě, ‑ě f. pryskyřice

přisladiti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. zalíbit se

přislovie, ‑ie n. přísloví; podobenství, parabola; pomluva, hana, potupa; příslovce

přísluha m. spoluslužebník

přisluhovati, ‑uju, ‑uješ ned. přisluhovat (u oltáře); posluhovat, sloužit, pomáhat

příslušějúcí adj. (k čemu) příslušející, náležející, vztahující se k čemu

příslušěti, ‑ěju, ‑ieš ned. příslušet, náležet; příslušie ke mně o čem záleží mi na čem

příslušník m. příslušník, kdo přísluší k nějakému společenství; přívrženec, stoupenec

příslušný adj. příslušející, náležející; náležitý, vhodný; souhlasný, shodný

příslužebný adj. služebný, sloužící, přisluhující

přislyšěti, ‑šu, ‑íš dok. vyslechnout, vyslyšet

přislýchati, ‑aju, ‑áš, přislychovati, ‑uju, ‑uješ ned. naslouchat

přismievati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (komu) posmívat se

přismyšlenstvie, ‑ie n. parabola

přisobiti, ‑b’u, ‑íš dok. (komu co) přivlastnit, připsat

přisočiti, ‑ču, ‑číš dok. osočit, obvinit

přispářěnie, ‑ie n. rozhojňovaní, rozmnožování

přispářěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě), přispařovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. (čeho) rozmnožovat,
rozhojňovat, zvětšovat (se)

přispařitel, ‑e m. původce, autor

přispěti, ‑ěju, ‑ěju, přispiešiti, ‑šu, ‑šíš dok. přispěchat, přiběhnout, přiblížit se

přispojiti, ‑ju, ‑íš dok. (komu) spojit s kým. (já jemu) přispojena budu

příspora f., přispořenie, ‑ie n. rozmnožení, rozhojnění, zveličení, vzrůst

přispořený adj. rozmnožený

přispořišče, ‑ě n. přímnožek, přírůstek: (Ráchel) porodí syna řkúc: Přidaj mi bóh druhého syna. I
přěvzdě mu Jozef, točiš přispořišče

přispořiti, ‑řu, ‑íš dok. (čeho) rozmnožit, rozhojnit

přispořovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozmnožovat, rozhojňovat, zvětšovat; předávat, kupit

přispořujúcí adj. přibývající, rostoucí

přistálý adj.: býti přistálý k čemu propadlý

přistati, ‑stanu, ‑neš dok. (kde) přijít kam, dostat se

přistáti, ‑stoju, ‑jíš ned. (k čemu) stát při čem, nablízku čeho

přistavadlo, přistavidlo n. přístav

přistaviti, ‑v’u, ‑íš dok. přistavit: přistaviti k ohni postavit na oheň; přidat, připojit

přístěnek, ‑nka, ‑nku m. stěna

přistěžiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. přibrat se, přitáhnout (s vojskem)

přistierati, ‑aju, ‑áš ned. zastírat, zakrývat

přistíhati, ‑aju, ‑áš ned. stíhat; následovat: den dne přistíháše

přistihnúti, ‑nu, ‑neš dok. dostihnout, dosáhnout čeho; postihnout: chudoba nás přistihla

přistrašiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. (ke komu) ze strachu se přiklonit, přichýlit ke komu

přístrčka f. překážka

přístroj, ‑ě m. nástroj; oděv, kus oděvu

přistrojiti, ‑ju, ‑íš dok. připravit, přichystat; ‑ přistrojiti sě připravit se; obléci se, upravit
se, vystrojit se

přístrojný adj. vystrojený, vyzdobený

přistrojovati, ‑uju, ‑uješ ned. připravovat, chystat; ‑ přistrojovati sě chystat se

přistřěliti, ‑ľu, ‑líš dok. střelit na něco (?)

přístřěšek, ‑ška, ‑šku m. přistřěšenie, ‑ie n., přístřěšina f. předsíň, ochoz (?)

přístřěškový, přístřěšný adj. předsíňový, ochozový (?): slúpy přístřěškové

přistřieti, ‑stru, ‑střeš dok. přikrýt, pokrýt; ‑ přistřieti sě vplížit se (v mysl)

přistuditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. zprotivit se, zošklivit se

přístup, přístupek, ‑pka, ‑pku m. přístupa f. přístup; (vhodná) příležitost, možnost

přistúpati, ‑aju, ‑áš ned. přistupovat, přibližovat se; přidávat se

přistúpiti, ‑p’u, ‑íš dok. přistoupit, přiblížit se; přijet; přidat se, připojit se

přístupně adv. příchylné, vlídně, laskavě

přístupný adj. (čeho) přístupný; hodící se, vhodný: dní těchto přístupna jest řěč svatého Pavla;
čas přístupný

přistupovati, ‑uju, ‑uješ ned. přispívat

přisúditi, ‑z’u, ‑díš dok. (komu co) přisoudit, přiřknout; (koho, co k čemu) ustanovit: přisúditi k
sobě přivlastnit si; přisúditi k smrti odsoudit

přisúti, ‑spu, ‑speš dok. zasypat, přikrýt

přisuzovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. přisuzovat se, odsuzovat se: sám sě peklu přisuzuje

přisvadnúti, ‑nu, ‑neš dok. přischnout

přisvěcený adj. zasvěcený, věnovaný; posvěcený

přisvěcovati, ‑uju, ‑uješ ned. přisluhovat (svátostí)

přisvědčenie, ‑ie n. uznáni, potvrzení; svědictví

přisvědčiti, ‑ču, číš dok. uznat

přisvědčovati, ‑aju, ‑uješ dok. dosvědčovat, potvrzovat (?)

přisvětiti, ‑cu, ‑tíš dok. (komu co) zasvětit, posvětit

přisvietiti sě, 3. sg. ‑tí sě dok. rozednít se

přisypati, ‑p’u, ‑eš dok. posypat, zasypat (?): pieskem jej přisypavše

přiščekati, ‑aju, ‑áš ned. (ke komu) štěkat na koho

přiěčí; příščie v. příští; příštie

příškvrna f. poskvrna

přiškvrniti v. přiskvrniti

přišperkovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. přizdobit (se)

příští, příščí adj. příští, budoucí, přicházející

přištie, přiščie, ‑ie n. příchod, přijití; učiniti Příščie připravit slavnost Příchodu (tj.
Ježíšova narození, advent)

přítáhati, ‑aju, ‑áš ned. táhnout (směrem k čemu), postupovat,blížit se

přitáhnúti, přitiehnúti, ‑nu, ‑neš dok. přitáhnout; natáhnout; přivábit, svést; přitáhnúti sobě
přisvojit si

přitahovati, ‑uju, ‑uješ ned. přitahovat, vábit, lákat

přitasiti sě, ‑šu, ‑síš sě dok. (k čemu) pustit se do čeho

přitéci, ‑teku, ‑tečeš dok. přiběhnout, přihnat se

příteč, ‑i f. příležitost, příhodný čas

přitepati, ‑u, ‑eš dok. přibít

příti^1; příti^2 v. přieti; přijíti

přitiehnúti v. přitáhnúti

přitiepiti, ‑p’u, ‑íš ned. přinášet

přitískati, ‑aju, ‑áš ned. přetiskovat, tisknout

přitisknúti, ‑nu, ‑neš dok. přinutit

přitknúti, ‑nu, ‑neš dok. (co k čemu) přibodnout, připevnit; ‑ přitknúti sě přitisknout se k čemu;
nahodit se, naskytnout se

přitmiti, ‑tm’u, ‑íš dok. zakrýt

přitočiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho k čemu) přivést

přítomné, ‑ého zpodst. n. přítomnost

přítomně adv. osobně

přitovařišelý, přitovařišený adj. přidružený

přitovařišiti, ‑šu, ‑íš dok. přidružit, připojit

přitovařišovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (komu) přidružovat se, připojovat se

přitrefiti sě, ‑f’u, ‑fíš sě dok. přihodit se, nahodit se

přítrefný adj. případný, náležitý, trefný

přitrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho) uchvátit, polapit, přivábit

přitrhovati, ‑uju, ‑uješ ned. (k sobě koho) přitahovat, připoutávat, vábit, lákat

přitrkoliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) dok. přihnat (se)

přitřieti, ‑tru, ‑třeš dok. přitisknout

přitúleti, ‑eju, ‑éš ned. objímat

přitupiti (sě), ‑p’u, ‑íš (sě) dok. otupit (se), ztupit (se)

přitvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. připevnit, utvrdit (slibem)

přiučený adj. vyučený

přiučiti, ‑ču, ‑číš dok. poučit

přívab m. vábnička

přívar m. připálenina (?): přívar v hrnci

přivázanie, ‑ie n. (k čemu) přivázání, připoutání; přivázanie samého k sobě samolibost, ješitnost
(?)

přivázati, ‑viežu, ‑vážu, ‑eš dok. přivázat, připoutat: sme k sobě přivázáni milostí

přivazovati, ‑uju, ‑uješ ned. přivazovat, zavazovat; ukládat

přivěcěti, přivecěti (aor. ‑věcěch, ‑vecěch, ‑věcě, ‑vecě) dok. přidat, připojit (v řeči): i
přivecě Job

přivěcšenie, ‑ie n. zvětšení, vzrůst

přivěcšiti, přivětšiti, ‑šu, ‑íš dok. zvětšit

přivedený adj. přivedený: přivedené vody vodovod; uvedený, zmíněný

přivésti sě, ‑vedu, ‑eš sě dok. (čeho) naučit se čemu

přivěšenie, ‑ie n. uvážení, zvážení (překlad biblického tekel)

přívětivě, přívětně adv. přívětivě, vlídně: přívětivě býti s kým chovat se vlídně, přívětivě ke
komu

přívětivost, přívětnost, ‑i f. vlídnost, laskavost

přivěšiti v. přivěcšiti

přivierati, ‑aju, ‑áš ned. přivírat: přivierati očima přivírat očí; přivierati ústóm přivírat ústa,
varovat se prázdného mluvení

přivinúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho) přitáhnout, připojit k sobě: král nesmě Čechóv u potřebu přivinúti
neodvážil se v nouzi připojit je na svou stranu; ‑ přivinúti sě připojit se, přimknout se

přivinutie, ‑ie n. přivinutí, (pohlavní) spojení

přivládanie, ‑ie n. vláda

přivládnúti, ‑nu, ‑neš dok. ovládnout: cožkoli ona (pýcha) přivládne

přiivlastniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co komu) dát do vlastnictví

přivléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. přivléci; přiodít: zlost pravú přivlekúc podobenstvím dobrého; ‑
přivléci sě přivléci se, přilézt

přivlečený adj. (čím) přioděný: život ten pošmúrný, pokrytý, přivlečený svatostí

přivnaditi, ‑vnaz’u, ‑vnadíš dok. (koho k čemu) přivábit

přivnazovati, ‑uju, ‑uješ ned. vábit, lákat

přívod m. navedení, návod (?)

přivodíti, ‑z’u, ‑díš, přivozovati, ‑uju, ‑uješ ned. přivádět, přivozovat, způsobovat; uvádět,
citovat

přivolánie, ‑ie n. pozváni (?)

přivolávati, ‑aju, ‑áš ned. (kým koho, co) volat za svědky, dovolávat se: svědky přivolávaji dnes
nebe i zemi

přivolovánie, ‑ie n. (k čemu) přijímání čeho: přivolovánie ku pravdě

přívoz m. přístav

přivozíti, ‑vožu, ‑zíš ned. přivážet

přivozovati v. přivoditi

přivrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. hodit; klobúk jim přivrhúce, hlavu jim setniechu přiráželi, naráželi
jim klouboky a stínali hlavy; přidat

přivržený adj. přidaný

přivřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. přivřít, zavřít: přivřieti očima, ušima

přivstati, přivstanúti, ‑stanu, ‑neš dok. (proti komu, čemu, na koho, co) povstat, postavit se
proti komu, čemu; přivstati na někoho postihnout někoho: hrozný súd na vás přivstane; časně vstát,
přivstat si: poďme spat, zítra přivstanem

přivstávati, ‑aju, ‑áš ned. dotírat

přívuzenstvie, ‑ie n., přívuznost, příbuznost, ‑i f. příbuzenství; příbuznost

přívuzník m. příbuzný

přívuzný adj. příbuzný

přivzieti, ‑vezmu, ‑eš dok. (koho, co) přibrat: přivezmi s sebú jednoho

přivzývati ‑aju, ‑áš ned. (čeho) vzýváním se dožadovat

přizáležěti; ‑žu, ‑žíš dok. přináležet

přízda f. světnička, klauzura

přízdie, ‑ie n. prostor před hradební zdí: jidechu do domu k přízdí u brány městské

přízednicě, ‑ě f. poustevnice

přízedník m. poustevník; osoba žijící v klauzuře

přizískati, ‑zíšču, ‑eš dok. (co) získat něco navíc

přiznávanie, ‑ie n. hlášení, sčítání, soupis

přizřěnie, ‑ie n. povšimnutí si, dahlédnutí

přizřieti, ‑zřu, ‑zřieš dok. přihlédnout, pohlédnout; obrátit pozornost na co: přizři a sobě starej
se o sebe; postarat se o něco, dohlédnout na co

přizývati, ‑aju, ‑áš ned. vzýváním se dožadovat

přižehnati, ‑aju; ‑áš dok. požehnat, dát požehnání

přižehovati, ‑uju, ‑uješ ned. hřát, ohřívat: ó, svatý ohni, kak pochotně přižehuješ

přižieti, ‑žnu, ‑žneš dok. přižnout (zkrátit přerostlé obilí před metáním, aby zesílila stébla):
nepřižnete (obilé) až k samé zemi

psalm m. žalm

psaný, pisaný adj. psaný, napsaný; uvedený: napřed psaný výše uvedený; malovaný

psáti, pisati, píšu, ‑eš ned. psát; malovat

psí adj. psí: ve psí býti být v bídě, být na mizině

psieti, psěju, psieš ned. přicházet vepsí, hynout

psotiti, ‑cu, ‑tíš ned. (s kým) hrubě, surově nakládat

psotník m. kdo má psotu, ubožák

psotnost, ‑i f. psota, bída

psotný adj. (velmi) zlý, bídný

psový adj. psí

pstrolavý, pstrý, pstrylavý adj. pestrý; skvrnitý

psúti, psovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) psout, tupit, trápit: kto psují tvój lid

pštrosový, štrosový adj. pštrosí: pštrosové vajce

ptačenec, ‑ncě m. mladé ptáče

ptáčníkový adj. ptáčníkův, ptáčnický: z osidla ptáčníkového

ptáčňovač, ‑ě, ptakoprav m. augur, ptakopravec

ptáčňovánie, ptakohádanie, ptakopravenie, ‑ie n. augurství

ptáčňovati; ‑uju, ‑uješ; ptakopraviti, ‑v’u; ‑víš ned. vykládat mínění bohů podle letu a zpěvu
ptáků

ptačstvie, ‑ie, ptačstvo n. ptactvo

ptanie, ‑ie n. hledání

ptáti, ptaju, ‑áš ned. (koho) ptát se, vyptávat se; (čeho) hledat, vyhledávat: káza dobrých lékařóv
ptáti; ptáti sobě hledat; ‑ ptáti sě (na co) vyhledávat

ptýleti (sě), ‑eju, ‑éš (sě) ned. házet (se), mrskat (sebou)

publikán m. publikán (výběrčí státních důchodů v římských provinciích); (bibl.) hříšník, vyvrhel

pučálka f. pučálka (jídlo z napolo uvařeného nebo upraženého hrachu): celý den jedí pučálku,
návaru, jablka

pučěti, pučiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) ned. pučet, rašit; všechny ratolesti pučie sě; udeřit

puditi, ‑z’u, ‑díš ned. hnát, honit, odhánět, vypuzovat; puditi hlavy dolóv stínat hlavy: nutit,
donucovat; ‑ puditi (sě) hnát se, pospíchat: náhlým skokem tam pudichu

púhost, ‑i f. čistota, ryzost: (přísahej mi) nepohnuté viery púhost věčnú

púhý, púhlý adj. pouhý; prostý, obyčejný; čistý, ryzí: z zlata púhého; úplný, zjevný, zřejmý

pukánie, ‑ie n. pukání, lámání: třesk toho pukánie

pukati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. pukat, praskat: plátna sě pukají a derú; pučet: pukati sem sě
kázal dřěvu suchému

pukla f. vypouklá ozdoba

puklař, ‑ě m. výrobce okrouhlých štítů a vůbec vypouklých předmětů

pukléř, ‑ě m. okrouhlý štít (obyč. vypouklý)

pulérovaný adj. zpracovaný, čištěný, leštěný

pulérovati, ‑uju, ‑uješ ned. uhlazovat, leštit

pupek, ‑pka, ‑pku m. pupek; střed: lid z pupku zemského

pupnec, pupenec, ‑pencě, pupének, ‑nka, ‑nku m. pupenec; kadeř

púra, zpúra, vzpúra, purnost, zpurnost, vzpurnost, ‑i f. vzpurnost, odbojnost; vzpurnost mysl svú
vyda propadl vzpurnosti, stal se vzpurným; vzdorovitost zpupnost, povýšenost, pýcha

purný, spurný, zpurný, vzpurný adj. vzpurný, vzdorný, odbojný; zpupný, pyšný

purpurný, purpurový adj. purpurový, šarlatový

púřička f. vzpurnost, vzdorovitost, pýcha (demin.)

púřiti sě, ‑řu, ‑íš sě ned. pyšnět

puspan v. pušpan

pústennický, pústenničí, pústenníkový adj. poustevnický; po pústevnicku po poustevnicku, jako
poustevník

pústenníček m. poustevník (demin.)

pústenník, pústevník m. poustevník

pustina, púščina f. poušť, pustina

pustiti, pušču, pustíš dok. pustit: pustiti duši, vypustit; dopustit; spustit: šturm pustiti
zaútočit; (od čeho) upustit od čeho, opustit co: pustiti úmysl opustit úmysl, zanechat úmyslu;
vpustit: pustiti pod vieru uvést do víry; (koho) odpustit komu; pustiti ratolesti vyhnat ratolesti:
‑ pustiti sě spustit se: jako by sě krev z nosa pustila; pustiti sě dolóv spustit se, seskočit,
sestoupit; (na něco) spolehnout se; (koho, čeho, od koho, čeho) opustit koho, co, odloučit se od
koho, čeho; (na koho) obořit se

pústka f. poustevna; pl. pústky pusté stavení

pustný v. pustý

pustost, ‑i f. zpustošení; zpustlost

pustota f. zpustlost; lehkomyslnost, bláznění

pustotina f. pustina; zpustošení, vyplenění

pustotný adj. pustý, pustinný

pustovati, ‑uju, ‑uješ ned. šílet

pustý, pustný adj. pustý, opuštěný, prázdný: učinichu ji (zemi) pustu zpustošili

puščadlo n. přístroj k pouštění krve

púšč(ě) ‑ě f. poušť; pustina, pusté, zanedbané místo; samota

púščědlník, púštědlník (trojslab.) m. lékař, který pouštěl žilou

puščenie, ‑ie n. odpuštění: puštěnie viny; vypuštění: puštěnie dušě

púščěti, ‑ěju, ‑ieš ned. pouštět, vpouštět; vypouštět: púščěti slzy ronit; púščěti ot sebe vodu
smrkat; propouštět; vrhat, házet; ‑ púščěti sě pouštět se, vzdalovat se

púščina v. pustina

puščinný, púščný, púščový, púščský adj. pouštní, pustinný

puška f. nádoba, schránka; dělo

puškový adj. z puška: prach puškový střelný prach

pušpan, puspan m. zimostráz

púštědlník v. púščedlník

pút, ‑i m. i f. pouť, cesta, putování

pútce, ‑ě n. malé pouto

pútka v. pótka

pútničí, pútničský adj. poutnický

pútník m. poutník; přistěhovalec, cizinec

púzderník m. výrobce pouzder

púzě adv. pouze, jenom

puzenie, ‑ie n. nucení, přinucování; útisk; pronásledování

púzěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zahánět: dva púzěsta desět

puz’u, pudíš; pyču, pyčeš v. puditi; pykati

pych m. pýcha f. pýcha, zpupnost, zpupný čin; nádhera, okázalost

pýchanie, ‑ie n. pyšnost, pyšné jednání

pýchati, ‑aju, ‑áš ned. být pyšný, pyšnit se, pyšně, zpupně si vést

pychost v. pyšnost

pykánie, ‑ie n. litost

pykati, pyču, ‑eš (přech. přít. pyče; pyčúci) ned. litovat, želet; mrzet se, horšit se

pyknúti, ‑nu, ‑neš dok. zalitovat, politovat: pyknete toho v malé chvíli

pyrop m. granát (ohnivý kámen)

pýř, ‑ě m. i f. prach

pýřenie, pýřie, ‑ie n. chmýří; prach: činím pokánie v pýří a popele

pysk m. ret, pysk; zobák, rypák: svině párá v lajně pyskem; chobot

pyšček, ‑ščka, ‑ščku m. demin. z pysk: zobáček

pyšěti, ‑ěju, ‑ieš ned. dýchat, supět

pyšník m. pyšný člověk

pyšníkový adj. z pyšník: obci pyšníkové pyšných lidí

pyšnost, pychost, ‑i f. pýcha

pyšný adj. pyšný; nádherný

pytač, ‑ě m. tazatel (?)

pýtati, ‑aju, ‑áš ned. vyhledávat

pytlovati, ‑uju, ‑uješ ned. prosívat mlýnským moučným pytlem; rozsévat; šířit

pytlový, pytlevý adj. pytlový

pzdieti, bzdieti, ‑děju, ‑dieš ned. bzdít, pouštět větry

pzdína f. pšouk, bzdina; něco nicotného: pzdin k niej málo přičinila

#R

Raběnín v. Araběnín

racionál, rational, ‑a, ‑u m. vrchní část židovského velekněžského roucha (v. též náplecník,
náprsek)

ráčenie, ‑ie n. chtění, rozhodnutí

rad m. chyba

rád adj. rád; býti rád čemu milovat co: rád bývá zisku svému; by právu rád byl že by byl nakloněn
spravedlnosti; jenž by rád zhubenie tvého rád by dosáhl tvé zkázy

rada, ‑y, rádcě, rádsě, ‑ě m. rádce

rada, radda f. rada, poučení: radu vzieti uradit se, poradit se, učinit rozhodnutí; v radu bráti co
řídít se něčím; dáti sobě rady umět si poradit; takú radú s takovým úmyslem; nebude‑li mezi vámi má
rada nebudete‑li se řídit mou radou; porada: s radů po poradě; chytrost, moudrost; sbor rádců,
radních

radče, radči v. radše

radhaus, radhús, radhúz v. rathaus

raditedlnicě, radnitedlnicě (pětislab.), ‑ě f. rádkyně

raditel, ‑e m. rádce

raditi, raz’u, razi, ‑díš ned. radit; (od čeho) zrazovat od něčeho

rádlo n. rádlo, pluh; orba, orání; zemědělské práce

radní adj. radní, radniční: radní dóm radnice; (ve starověku) úřední budova římských místodržících

radnitedlnicě v. raditedlnicě

radný adj. vědoucí si rady, moudrý, zkušený; býti raden komu býti nápomocen radou, přispívat radou;
radný dóm radnice; radná světlnicě poradní síň, síň, kde se konala zasedání rady

radost, ‑i (často pl. radoščě) f. radost

radostivý adj. radostivě adv. radostný, radostně

radostný adj. radostný; býti radosten čemu být rád

radoščě v. radost

radovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (čemu, čím) radovat se z čeho: tiem sě mnozí radováchu

radóvky, ‑vek pl. f. radovánky

radovník m. účastník radovánek

rádsě v. rada, rádcě

radše, radši, radče, radči, radějše, radějši kompar. adv. raději

rafijě, ‑ě f. ukazovátko při čtení; pisátko

rafijka f. pisátko

rach, rachy vachy interj. krá, napodobení hlasu havranů nebo krkavců: (krkavci) kváčí, krkají
„rachy vachy“ na mrše

racha, rácha f. nadávka hebrejského původu: ktož by řekl bratru svému „racha“, hoden bude odsúzenie

rajský adj. rajský: jenž střěžieše rajských vrat bránu do ráje; rajský dvór ambit na Pražském
hradě; rajské jablko granátové

rajstro v. registr

rak m. rak; rakovina

rakový adj. rakovinný

Rakúsic, ‑ě m. Rakušan

rakvicě, ‑ě f. hlemýžď; mušle, škeble: lapají velmi veliká slimáky nebo rakvicě, v nichžto jsú
perly

rána f. rána, úder: sedm kyjových ran; zranění; pohroma: zemi ejiptskú desíti ranami ranil

raněji kompar. adv. časněji

raněnie, ‑ie n. rána, zranění

raní, raný adj. ranní: činie ranú mlhu; raný, časný: rané ovcě počínaly břězie býti; za ranie ráno,
časně (srov. ranný)

raníčko adv. časně ráno

ranievati, ‑aju, ‑áš ned. zraňovat

raniti, ‑ňu, ‑níš dok. ranit; postihnout, zasáhnout: zemi ejiptskú desíti ranami ranil

ranný adj. týkající se rány: bolest ranná (srov. raní)

ráno n. a adv. ráno; brzy, časně; velmi ráno časně ráno

ranost, ‑i f. zralost, dospělost

raný v. raní

raroh, raroch m. sokol

rarohóv, rarohový adj. sokolí

rast, rašt, ‑a, ‑u m. odpočinek: to bieše ot Jerusaléma čtyřidcěti raštóv, točíš stavadl vzdáli
čtyřicet zastavení, čtyřicet denních pochodů

rataj, ‑ě m. sedlák, rolník; oráč; čeledín

ratajčík, ratajík m. sedláček

ratajský adj. rolnický, oráčský

ratajstvie, ‑ie n. rolnictví; orání

rathaus, rathauz, rathúz, rathús, radhaus, radhúz m. radnice

rathauzní, rathauzný, rathúzní, rathúzný, rathúzský adj. radniční, týkající se radnice

rationál v. racionál

ratišče, ‑ě, ratisko n. kopí; násada, rukojeť kopí

ratištník m. výrobce násad ke kopím

ratolest, ratorasl, ratolest, ratoresl v. letorast

ráz m. znamení na minci; ražba, ražení (mincí); úder, rána

razenie, ‑ie n. radění, rada; našeptávání

raz’u, razi v. raditi

raziti sě, ‑žu, ‑zíš sě ned. (k čemu) hnát se, řítit se k čemu; dorážet na něco, na někoho

rázník m. kdo razí peníze, mincíř: když jim penieze zvetšejí; tehda je donesú k rázníku

rčenie v. řčenie

rebule, ‑e f. zadek, zadnice: ať nedám rýčem po rebuli

rečicě, ‑ě f. rekovná žena, hrdinka

refektor m. refektář, společná klášterní jídelna

registr, rejistr m. registrum, rejstrum, rejistro, rejstro, rajstro n. rejstřík, sezam, soupis;
záznam; pl. registra, rejistra, rejstra listiny

regule, ‑e f. pravidlo

rechniti, rechtniti, ‑ňu, ‑níš ned. reptat, hubovat: budú jedni rechniti protiv druhým

rejistr, rejistro, rejstro, rejstrum v. registr

rejthar m. jezdec, jízdní voják

rekovstvie, ‑ie n. hrdinství, statečnost, udatnost

rendlík, renlík m. rendlík, kotlík

repcúcí adj. reptající

reptač, ‑ě, repták m. kdo reptá, reptal

responsoř, ‑ě f. responsorium, střídavý zpěv mezi duchovním a sborem zpěváků nebo věřícími

ret m. ret; okraj nádoby; okraj rány

reta f. pomoc, záchrana; interj. pomoc!, běda!: křičiec: Reta, reta!

retovánie, ‑ie n. záchrana

retovati, ‑uju, ‑uješ ned. zachraňovat, pomáhat; vysvobozovat; chránit

retunk m. pomoc, záchrana; retunk dáti komu poskytnout pomoc; volati na retunk o pomoc

rév m. réva: rév vinný

révie, ‑ie n. révoví; vinné keře: révie saditi

révový adj. révový; vinný, s příměsí vína: voda révová

rezina f. pryskyřice

rež, rži f. žito

režný adj. žitný: režný chléb, režná múka (v. též ržěný; křěčný)

rivola, ryvola f. druh italského vína

rmútiti, ‑cu, ‑tíš ned. rmoutit; ničit: rmútí a kazí obecné dobré; ‑ rmútiti sě (při čem, z čeho)
rmoutit se nad něčím

rob m. potomek, dědic, následník; chlapec (?)

roba f. žena, děvče; služka, děvečka; (nevolná) služba

robě, ‑ěte (pl. robata) n. dítě; chlapec

robenček, ‑nečka m. dítě, děťátko, robátko

robenec,‑ncě m. chlapec

robětěz v. robotěz

robiti, ‑b’u, ‑bíš ned. pracovat; sloužit, otročit: robiti světu; porobovat: vládyčstvo robiti
porobovat vladyky; využívat k robotě, k práci: kto dobytče přielišně robí

robný adj. nevolný, nevolnický, otrocký; robotný

robota f. poddanství, nevolnictví, porobení; těžká práce; těžkost, potíž

robotěnec, ‑ncě m. robotník, nádeník

robotěz, robětěz, ‑ě m. otrok

robotieř, ‑ě m. robotník; otrok: v robotieřě prodán jest; služebník

robotně adv. téžce, pracně, namáhavě, trudně; otrocky: komu slúží tak robotně a ohyzdně?

robotnicě, ‑ě f. nevolnice, otrokyně; služka

robotník m. nevolník

robotný adj. robotný, konající robotu; nevolný, nesvobodný: robotní lidé otroci; děvka robotná
robotnice, nevolnice; namáhavý, těžký; zpodst. m. nevolník; sluha: sám buď robotný její

robotovati, ‑uju, ‑uješ ned. pracovat; namáhat se

robyně, ‑ě f. otrokyně; poddaná; služebná

rocenie, ‑ie n. srocování, bouření

ročenie, ‑ie n. odročení

roční adj. roční; výroční: roční den jest kláštera

rod m. rod, rodina; národnost; původ: já jsem vysokého rodu

ród m. neotesanec, nevzdělaný, nevychovaný člověk, hlupák: beř sobě chlapské ródy selské neotesance

rodic, rodič, ‑ě m. potomek; příbuzný; rodák, krajan; rodič

rodicě, ‑ě, rodična, rodilicě, rodlicě, ‑ě f. rodička

rodicka, rodička f. rodička; příbuzná; krajanka

rodilý adj. narozený, rozený

rodina f. rodina; příbuzenstvo

roditi, ‑z’u, ‑díš ned. chtít: rodí doma ostati (v. též neuroditi)

roditi sě, ‑z’u, ‑díš sě ned. rodit se: krále sě rodiechu; pak sě jim (oráčům) tak dobřě rodilo
jako kde po všie zemi Ejiptské

rodlicě v. rodicě

rodní, rodný adj. pohlavní: rodní úd

rodník m. pohlavní orgán

roh m. roh; dosáhl jemu živého rohu ťal jej do živého; na roh do čela

rohan m. neústupný člověk, paličák, beran; označení skupiny táborských chiliastů

rohaticě, ‑ě f. šíp, střela

rohatina f. vidle

rohatý adj. rohatý; špičatý: střěla rohatá; pyšný: aby nebyl rohat v svých činích

rohový adj. rohový, z rohu: trúby rohové

roch m. věž (šachová figura)

rochle v. rokle

rok m. rok; termín, lhůta: ten rok položený daná, stanovená lhůta; na rok na lhůtu; čas, doba:
dávným rokem před dávným časem; rokování, jednání, přelíčení; sněm, shromáždění, soud: na rocě na
soudním stání; státi na rocě přijít k stání; pl. roci záměry

rokle, rochle, ‑e f. rokle, roklina

rokosie, ‑ie n. rákosí

rokotržně; rokotržnost; rokotržný v. rukotržně; rukotržnost; rukotržný

rokyta f. druh vrby; palma

rolí, ‑é f. role, (orné) pole; v rolí v době orání: ale že ste uchvátili a mně (Přemyslovi) v rolí
přěkazili

rolícě, ‑ě f. rolička, políčko

roličný v. rozličný

rolný adj. vztahující se k roli, půdě: dílo rolné polní práce

Romania, ‑e f. Itálie

ronúti v. hrochnúti

roponiti, ‑ňu, ‑níš ned. hryzat, kousat

rorýnky pl. f. slabiny (část těla)

rosa f. rosa; vláha, voda: oblak pln jsa rosy

rositi, ‑šu, ‑síš ned. dštít, sesílat déšť, rosu, vláhu

rosmarín m. rozmarýna, rozmarýn

rosný adj. rosný: krópičky rosné; oblak rosný dešťový

róst m. rostenie, ‑ie n. růst, vzrůst

rosutý; roščie, roštie v. rozsutý; roždíce

roškop m. druh závoje nebo kukly

rota f. rota, družina, skupina; zástup, množství; sekta, strana: proroci roztrhali jsú lid v roty;
roty přívuzní příbuzní rodem; přísaha, přísežná formule; tú rotú tímto způsobem

rotiti, ‑cu, ‑tíš ned. klít, spílat; ‑ rotiti sě (s kým) hádat se

rotník m. člen roty (srov. rota); člen sekty, sektář; spolčenec, společník

rotný^1 adj. z rota (v. t.)

rotný^2 adj. a roty (v. t.)

roty pl. f. strunný hudební nástroj (lyra, loutna ap.)

rotymajstr m. velitel roty

rov m. rov, hrob; mohyla

roveň, ‑vné m. rovně, ‑ě f. osoba někomu rovná stavem, důstojností ap.; rovná, stejná moc: rovně
nemajíce, nelzě nám s ním boje mieti

rovenstvie, ‑ie n. rovnost; rovenstvím správně, pravdivě, přímo; podobenství: povědě rovenstvie

rovina, rovnina, rovna f., rovnišče, ‑ě, rovno n. rovina

rovnánie, ‑ie n. srovnání, přirovnání

rovnati, ‑aju, ‑áš ned. přirovnávat; ‑ rovnati sě (čemu, komu) rovnat se; (k čemu, ke komu)
přizpůsobovat se

rovně f. v. roveň

rovně adv. stejně, shodně; stejnoměrně, rovnoměrně, přiměřeně; spravedlivě: rovně súditi; přímo:
(pomsta) rovně na nás upadne

rovnina, rovnišče, rovno v. rovina

rovnohlasný adj. stejně znějící; odpovídající, rovnající se

rovnota f. rovnost; rovina

rovný adj. rovný, stejný, podobný; přiměřený: za rovné peniezě

rovový adj. hrobní, patřící k hrobu

rozběhlý adj. rozptýlený, rozprchlý, rozprášený: lid byl zablúzený a rozběhlý

rozběhovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozbíhat se

rozběžěti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. rozběhnout se

rozběžitý adj. rozptýlený, zběžný, povrchní: rozběžité rady

rozbierati, ‑aju, ‑áš ned. rozebírat, probírat: v duši, v mysli to rozbierá; rozřezávat: když to
tělo rozbierají; ‑ rozbierati sě rozpouštět si vlasy

rozbiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. rozbít, roztlouci; zřídit, postavit: stanoviště svá rozbichu; rozbichu
své stany

rozbitovati, ‑uju, ‑uješ dok. rozdělit (kořist)

rozblúditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. rozptýlit se: (aby) smyslové sě nerozblúdili

rozbohatěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zbohatnout

rozbořiti, ‑řu, ‑říš dok. zbořit, rozbít

rozbořovati, ‑uju, ‑uješ ned. bořit

rozbrojěnie, ‑ie n. rozbroj, různice, svár: pósobiti rozbrojěnie

rozbrojěný adj. rozbouřený, znesvářený: z Plzně, nynie rozbrojěné

rozbrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. neshodami, nepokoji rozdělit, rozeštvat

rozbrojný adj. neklidný, neurovnaný

rozbřěhnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. rozběhnout se

rozbuditi, ‑z’u, ‑díš dok. vzbudit: aby všechny hněvy rozbudil

rozbujěti, ‑ěju, ‑ieš, rozbujněti, ‑ňu, ‑níš dok. zbujnět: rozbujalo srdce tvé v pýše; rozbujněl sě
zbujněl

rozbúzěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. probouzet se; rozněcovat se: rozbúzějí sě k smilstvu

rozcěditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozlišit, rozeznat, oddělit (?): umie hěv rozcěditi, hněv dobrý od hněvu
zlého

rozcěniti, ‑ňu, ‑níš dok. ocenit; rozpoznat: rozumem to rozcění

rozcukovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozcuchávat, rozdrchávat; své paměti rozcukovati rozpomínat se

rozčesnúti, ‑nu, ‑neš dok. rozpoltit; ‑ rozčesnúti sě rozevřít se, otevřít se

rozčesovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozčesávat: (panna) sobě vlasy rozčesuje

rozčichati, ‑aju, ‑áš dok. rozpoznat: rozčichati myslí, co sě to k nám blíží

rozčísti, rozečtu, ‑čteš dok. rozpočítat, spočítat

rozčítati, ‑aju, ‑áš ned. počítat, sčítat; rozvažovat, uvažovat, považovat

rozčúti, ‑uju, ‑uješ dok. poznat, zpozorovat

rozdáliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. vzdálit se: od jezera nikdy sě nebyli rozdálili

rozdavač, ‑ě, rozdavatel, ‑e m. kdo rozdává

rozdávati, ‑aju, ‑áš ned. rozdávat; rozdávati svátost udělovat svátost oltářní (nábož.)

rozdělenie, ‑ie n. rozdělení; rozdíl: mezi smrtí a jejie stienem jest toto rozdělenie; odloučení,
rozloučení: časné rozdělenie s tělem; odchýlení, odpadnutí: rozdělenie od boha; rozkol (církevní);
oddíl, kapitola

rozdělič, ‑ě; rozdělitel, ‑e m. rozdělovač, rozdělovatel

rozděliti, ‑ľu, ‑líš dok. rozdělit, oddělit; rozděliti duši s tělem oddělit duší od těla (tj.
zabít)

rozdělovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozdělovat; (od čeho) oddělovat, odlišovat

rozdiel, ‑a, ‑u m. rozdíl; neshoda, nesvár; oddíl, kapitola: počíná sě rozdiel prvý knih těchto;
část, díl; lovečským rozdielem podle loveckého rozdělení, loveckým způsobem

rozdielcě, ‑ě m. rozhodčí

rozdielec, ‑lcě m. kapitolka

rozdielně adv. rozděleně, odděleně: co jest bóh rozdielně zachovati přikázal, toho neslušie
spolčovati

rozdielný adj. rozdělený: na mnoho částí rozdielna jest jich chytrost

rozdieti (sě), ‑děju, ‑děješ (sě) dok. rozepnout, rozevřít; rozděla sě voda rozestoupila se

rozdrážděnie, rozdráženie, ‑ie n. rozhněvání, podráždění

rozdražiti, ‑žu, ‑žíš dok. rozdráždit, rozhněvat, popudit

rozdřěnie, ‑ie n. díra, roztržení

rozdřiemanie, ‑ie n. polospánek, podřimovaní, dřímota: z rozdřiemanie přicházie usnutie

rozdřiemati sě, ‑maju, ‑áš sě dok. upadnout do dřímoty: rozdřiemáchu sě všecky i zesnuchu

rozdřieti, rozedru, ‑dřeš dok. rotrhnout; rozedřít

rozdřízhati, ‑aju, ‑áš dok. roztřískat

rozdúti, rozedmu, ‑eš dok. rozdmýchat, rozfoukat; ‑ rozdúti sě dmutím se roztáhnout, zvětšit,
nafouknout se: žádný nerozedme sě pýchú

rozdutý adj. nadutý, nafouklý, oteklý: rozdutý břich tvój

rozdvojenie, ‑ie n. roztržka, neshoda: diábel toto rozdvojenie v křesťany vsěl; viery rozdvojenie
rozkol ve víře

rozdvojený, rozdvojitý adj. dvojitý

rozdýmati, ‑mu, ‑meš ned. rozdmychávat; nadýmat; dok. rozdmýchat, roznítit; rozdýmati sě roztáhnout
se

rozebrati, rozberu, ‑béřeš dok. rozebrat; rozebrati noži rozřezat, sekat

rozečtenie, ‑ie n. spočítání, sečtení

rozchralý adj. rozvlněný: moře rozehralé

rozejhráti sě, ‑aju; ‑áš dok. rozskákat se, dát se do poskakování

rozený adj. narozený, zrozený; rodný, přirozený

roz(e)skvřieti sě, ‑ru, ‑řeš sě, roz(e)škřvieti sě, ‑v’u, ‑veš sě dok. roztát, rozplynout se:
rozeškřvie sě má duše ohněm slitovánie; pozdvihnout, povznést se nad něco

rozestkvieti sě, ‑v’ú, ‑víš sě dok. rozzářit se, zazářit: božie sláva sě jest po všem světě
rozestkvěla

rozetřieti, ‑tru, ‑třeš dok. rozetřít; rozetřieti pilú rozřezat

rozevdati, ‑aju, ‑áš dok. (porůznu nebo postupně) provdat: rozevdaj své dcery

rozeznale adv. diferencovaně, s rozlišením, s rozlišováním

rozeznalost, ‑i f., rozeznánie, ‑ie n. rozeznání, rozlišení, rozeznávaní, rozlišování

rozeznati, ‑aju, ‑áš dok. rozeznat, rozpoznat, rozlišit

rozežvati, rozžvati, rozžúti, rozžíti, rozžuju, ‑žiji, ‑eš dok. rozžvýkat

rozežženie, ‑ie n. rozpálení, zanícení: aby měli v milosti rozežženie aby byli zaníceni láskou

rozežžený adj. rozžatý, rozsvícený: sviecě rozežžené

rózha f. větev, větvička, ratolest

rozhádati, ‑aju, ‑áš dok. rozhodnout, rozsoudit

rozhlédanie, ‑ie n. pohled

rozhlédati, ‑aju, ‑áš ned. rozvažovat

rozhněvánie, ‑ie n. hněv

rozhoditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozhodnout

rozhohotati sě, rozchochtati sě, ‑cu, ‑ceš sě dok. rozchechtat se

rozhojněti (sě), rozhojniti (sě), ‑ňu, ‑níš (sě) dok. rozhojnit se, rozrůst se: číslem rozhojněli
početně vzrostli

rozhoniti, ‑ňu, ‑níš ned. rozhánět

rozhorčiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. rozpálit se: rozhorčili sě jako pec; rozohnit se: rozhorčilo sě
jest srdce mé; rozjařit se: rozhorčiti sě vínem

rozhořěti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. rozhořet se, rozpálit se: rozhoři sě krev jeho

rozhostiti sě, ‑cu, ‑tíš sě dok. pohodlně se rozložit, usadit se: než sě jest ta cierkev na stolici
ciesařské rozhostila

rozhranie, ‑ie n. rozcestí, kde bývalo popraviště

rozhřěšiti, ‑šu, ‑šíš dok. rozhřešit, dát rozhřešení; (čeho) dáním rozhřešení zbavit nějakého
hříchu (nábož.)

rozhřěšovati, ‑uju, ‑uješ ned. dávat, udělovat rozhřešení

rozhřiený adj. rozehřátý, rozpálený

rozhřieti (sě), ‑ěju, ‑ěješ (sě) dok. rozehřát (se), rozpálit (se)

rozchoditi, ‑z’u, ‑díš ned. pronikat, prostupovat: také mě hněv rozchodí; neboť mě rozchodí smysl
jde mi na mysl

rozchochtati sě v. rozhohotati sě

rozchovati, ‑aju, ‑áš dok. vykrmit, vychovat do tloušťky

rozchozenie, ‑ie n. rozchod; rozptýlení, rozprášení

rozchutnánie, ‑ie n. nadšení, zanícení, zápal

rozchutnati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (v čem) přijít něčemu na chuť; oblíbit si něco, zanítit, zapálit
se pro něco: že sě rozchutná v dobré žádosti, v milosti

rozchutnávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. nacházet zalíbení

rozchvacovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozebírat, rozkrádat

rozchvátanie, ‑ie n. rozchvácení: stádo božie dali sú na rozchvátání všeliké zvěři zemské v plen

rozchvátati, ‑aju, ‑áš dok. rozchvátit, rozebrat: rozchvátajtež střiebro, rozchvátajte zlato

rozjednánie, ‑ie n. rozdíl: rozjednánie mezi pravdú duchovníkóv a křesťanskú

rozjednati, ‑aju, ‑áš dok. rozdělit, oddělit

rozjednávati, ‑aju, ‑áš ned. rozlišovat

rozjěviti, ‑v’u, ‑víš dok. rozevřít, otevřít: rozjěviv Job usta svá

rozjěvovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozvírat, otvírat: nerozjěvuj svých čelistí

rozjiesti sě, ‑jiem, ‑jieš sě dok. rozšířit se, rozlézt se: an sě to zlé všady rozjědlo

rozjitie, ‑ie n. rozejití, rozchod: pro ukrocení lidu a pro rozjitie domóv aby se lid rozešel domů

rozjíti, rozejdu, ‑jdeš dok. proniknout, prostoupit, zachvátit: rozšel jeho hněv velmi; ‑ rozjíti
sě rozejít se

rozkázanie, ‑ie n. rozkaz: podle rozkázaní kalifova

rozkázati, ‑žu, ‑žeš dok. rozkázat; rozkázati list nadiktovat

rozklad, ‑i f. rozložitost, prostor

rozkládanie, ‑ie n. výklad, vylíčení; mysli rozkládanie uvažování

rozkládati, ‑aju, ‑áš ned. vykládat, líčit; rozkládati v mysli, na mysli uvažovat; rozkládati
modlitvy modlit se

rozkladitý adj. rozložitý; roztroušený (?)

rozklásti, ‑kladu, ‑kladeš dok. rozložit: krámec rozkladl rozložil stánek

rozklizenie, ‑ie n. rozchod

rozkľuditi, ‑z’u, ‑díš dok. zařídit, udělat pořádek

rozkodlúčiti, ‑ču, ‑číš dok. oddělit: pastýř rozkodlúči ovce od kozlóv

rozkochaný adj. půvabný, rozkošný; rozkošnický

rozkochati, ‑šu, ‑šeš dok. potěšit, pobavit: milost ustavné ženy rozkochá svého muže

rozkoš, ‑i f. rozkoš; libost, příjemnost, lahodnost; přepych, rozmařilost

rozkošňenie, ‑ie n. věnování se rozkoším

rozkošný adj. rozkošný; příjemný, milý, lahodný; rozmařilý

rozkrásti sě, ‑du, ‑deš sě dok. kradmo se rozejít

rozkryti sě, ‑ju, ‑ješ sě dok. poschovávat se, ukrýt se na různá místa

rozkřiedliti, ‑ľu, ‑líš dok. roztáhnout (jako křídla): rozkřiedlivši ruce, zemdlela

rozkřiesiti, ‑šu, ‑síš dok. vzkřísit

rozkvieliti, ‑ľu, ‑líš dok. (koho) rozplakat

rozkydati, ‑aju, ‑áš dok. rozkydat, roztrousit, rozmrhat: těch krmí diel rozkydají a rozlejí

rozkysalý adj. zhnisaný: rána rozkysalá hnisem

rozkysánie, ‑ie n. kvašení, hnisání

rozkysati sě, ‑šu, ‑šeš sě dok. zhnisat

rozlécěti, ‑cěju, ‑cieš i ‑léču, ‑léčeš dok. porůznu nalíčit, nastražit: viděl osidla diábelská
rozlečena po všem světu

rozleněti, ‑ěju, ‑ieš, rozleniti, ‑ňu, ‑níš dok. stát se líným, zlenivět

rozleňovati, ‑uju, ‑uješ ned. stávat se líným, lenivět

rozlépati, ‑aju, ‑áš dok. porůznu vylepit: rozeslal sem mnoho listóv i rozlépal

rozlézti sě, ‑zu, ‑zeš sě dok. (červy) zčervivět: mrcha sě rozleze červy bude prolezlá červy

rozličenstvie, ‑ie n. rozličnost, rozmanitost, různost

rozlíčiti, ‑ču, ‑číš dok. vyložit, vylíčit

rozličný, roličný adj. rozličný, rozmanitý

rozlitie, ‑ie n. rozvodnění: rozlitie řek

rozložený adj. (o stromu) rozložitý

rozlúčeti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) ned. rozlučovat (se), loučit se

rozlúčitě adv. rozděleně, odděleně: spolu káza jim vyjíti, ale rozlúčitě vjíti

rozlúčiti, ‑ču, ‑číš dok. rozloučit, rozdělit; (koho) rozptýlit; ‑ rozlúčiti sě rozloučit se,
odloučit se

rozlučovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozlučovat, rozdělovat: (oni) stráže své tiemto řádem rozlučují

rozlúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. rozloupnout, rozmáčknout, rozbít

rozmáhati, ‑aju, ‑áš ned. rozmnožovat, šířit: rozmáhá tu vieru

rozmařělý adj. ochablý, malátný: v lenosti rozmařělé

rozmářěnie, ‑ie n. oslabování, oslabení, malátnost; odpočinek

rozmářěti, ‑ěju, ‑ieš dok. i ned. ochabnout, ochabovat, (ze)slábnout

rozmazaný adj. rozmazlený

rozmazati, ‑žu, ‑žeš dok. (koho) potřít, rozdrtit

rozměra f. rozměr, míra

rozmetati, ‑cu, ‑ceš dok. rozmetat, rozházet; ‑rozmetati sě rozvalit se, roztáhnout se

rozmetovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozmetat, rozmetávat: lev jda ocasem šlépěje své rozmetuje

rozmětovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) přemítat o čem. takové věci rozmětuje

rozmietati, ‑aju, ‑áš ned. roztrušovat, rozhazovat, rozptylovat; přemítat

rozmilovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. zamilovat se

rozmladlý adj. omládlý

rozmluviti, ‑v’u, ‑víš dok. promluvit, pohovořit o něčem; (s kým) porozmlouvat, pohovořit si

rozmlúvanie, rozmluvenie, ‑ie n. rozmluva: mieti rozmlúvanie s bratrem

rozmnoženě adv. zmnoženě: mluví Kristus rozmnoženě, jako by jich viece mluvilo

rozmnožený adj. zmnožený, který se rozmohl, rozšířil: podle zastaralé a rozmnožené zlosti

rozmnožitel, ‑e m. rozmnožovatel, rozšiřovatel: (Antikrist) jest počátek, kořen a rozmnožitel všech
hřiechóv

rozmnožiti, ‑žu, ‑žíš dok. rozhojnit, rozšířit

rozmnožnost, ‑i f. znásobení, zvětšení

rozmocněti, ‑ěju, ‑ieš dok. nabýt síly, zesílit

rozmocniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. rozmoci se, rozšířit se: po všem okršlku rozmocnila sě šelma

rozmoknúti, ‑nu, ‑neš dok. rozmočit se

rozmyslný (trojslab.) adj. uvážený, promyšlený; měvše mezi sebú rozmyslnú radu vážnou poradu

rozmyšlený adj. promyšlený, záměrný

rozmyšlovánie, ‑ie n. rozmýšlení, přemýšlení, uvažování, přemítání

rozmyšlovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. rozmýšlet (se), přemýšlet, uvažovat

rozmýtiti, ‑cu, ‑tíš dok. rozházet, roznést, rozmístit

roznábožněnie, ‑ie n. vzbuzení zbožnosti: prvý vstupeň v duchovenství jest plápolivé roznábožněnie

roznésti, ‑su, ‑seš dok. roznést; ‑ roznésti sě rozhlásit se: ten div veliký roznese sě

roznět m. rozněta f. vzplanutí, zanícení, nadšení

róznicě, ‑ě f. různíce, roztržka; rozdíl, odlišnost: mezi nimž jest ta róznicě jako mezi tmú a
světlostí

róznička f. menší různice, roztržka, neshoda

rozniecenie, ‑ie n. popichování, dráždění

roznietiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. roznítit (se), rozohnit (se)

roznímanie, ‑ie n. rozjímání, rozbírání, probírání

rózno adv. různě, porůznu, na různé strany, na různá místa: rózno rozděliti; na rózno sě
rozloživše; srdce jde rózno čšticí puká hořem, úzkostí

roznositi, ‑šu, ‑síš dok. f. ned. roznést, rozšířit, roznášet, rozšiřovat (zprávu ap.)

roznošovati, ‑uju, ‑uješ ned. roznášet, odnášet: (ovcě) vlk lapá a roznošuje

rozochviti (sě), ‑v’u, ‑víš (sě) dok. povzbudit (se)

rozochvovati, ‑uju, ‑uješ ned. povzbuzovat, podněcovat; (koho čím) rozechvívat

rozoký adj. šilhavý

rozom‑ v. též rozum‑

rozomenstvie, ‑ie n., rozumnost, ‑i f. rozumnost, rozum

rozoměti, ‑ěju, ‑ieš ned. rozumět

rozomně adv. rozumně, moudře

rozomný adj. rozumný; srozumitelný: vysokým a rozomným hlasem

rozor m. záhon

rozpač, ‑i f., rozpak m. rozpaky, rozpakování, váhání; bez rozpači, rozpaku, rozpaka bez rozpaků,
bez odkladu, neprodleně; nejmějž rozpači nerozpakuj se, neváhej

rozpáčenie, ‑ie n. rozpakování, rozpaky, váhaní: bez rozpáčenie

rozpáčěti sě, ‑ěju, ‑ieš ned. rozpakovat se, váhat

rozpáčiti, ‑ču, ‑číš dok. uvést do rozpaků, naplnit rozpaky, pochybnostmi, zviklat; ‑ rozpáčiti sě
přijít do rozpaků, zviklat se, odradit se, rozmyslet se; zaváhat

rozpačivě adv. povážlivě: rozpačivě nemocni biechu

rozpačně adv. odradivě: počě rozpačně mluviti

rozpačný adj. nerozhodný: nebyl rozpačen nebyl na rozpacích, neváhal; zoufalý, beznadějný

rozpačovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozpakovat se, váhat, pochybovat; (od koho) odvracet se

rozpak v. rozpač

rozpasený adj. vypasený, ztloustlý

rozpasovati, ‑uju, ‑uješ ned. vykrmovat

rozpásti sě, ‑su, ‑seš sě dok. vykrmit se, vypást se: ztučněli a sě rozpásli

rozpatý adj. rozepjatý, roztažený: tělu Kristovu na kříži rozpatému

rozpierati, ‑aju, ‑áš ned. rozpínat, roztahovat: rozpierati maso rožny

rozpieti, rozepnu, ‑pneš dok. rozepnout, roztáhnout, napnout, natáhnout: (čerti) rozpěli toho
člověka mezi sebú

rozpisovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozepisovat (se): rozpisovati proti vieře; psát na různá místa:
rozpisuje po světě

rozpleniti, ‑ňu, ‑níš dok. poplenit, vyplenit, zpustošit; roznést

rozpletovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozplétat

rozplískati, ‑šču, ‑ščeš dok. rozházet, vyplýtvat

rozploda f. rozplození, rozmnožení

rozploditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozmnožit, rozšířit: rozplodil na púšti to ovoce; rozplozen v sboží
oplývající bohatstvím; ‑ rozploditi sě rozmnožit se, rozmoci se; proniknout

rozplozovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozmnožovat se, rozšiřovat se, pronikat: my sě rozplozujem po
všem světu

rozplúti sě, ‑plovu, ‑plóveš, ‑ploveš sě dok. rozplynout se

rozplutie, ‑ie n. rozplynutí

rozplývati, ‑aju, ‑áš ned. rozplývat se, rozpouštět se, roztékat se: ztvrdlé věci studeností horkem
rozplývají

rozpomanúti sě, rozpomenúti sě, ‑manu, ‑měneš sě dok. rozpomenout se, vzpomenout si, pomyslet

rozpomienati, ‑aju, ‑áš ned. připomínat si: Písmo svaté přěs celú noc na svém srdci rozpomínaje

rozpósobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. rozházet, rozmístit, rozdělit: rozpósobichu ony tam, ony sěm

rozprach m. roztržka, zmatek

rozpránie, ‑ie n. volnost, vůle: dáti rozpránie na čem povolit, dát v něčem vůli

rozpraščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. roztrhnout

rozprávěnie, ‑ie n. rozprávění, vypravování

rozpraviti, ‑v’u, ‑víš dok. vypovědět, vyložit, vylíčit

rozpravovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozprávět, vypravovat

rozprchati sě, ‑aju, ‑áš sě, rozprchliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. rozzlobit se, rozhněvat se, dát se
strhnout prchlivostí

rozprchlý adj. rozprchlý, rozptýlený, rozehnaný

rozprchovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozptylovat se: vody, kteréž ku podobenství mlhy rozprchováchu
sě

rozprostřavý adj. rozcuchaný (?)

rozprostřieti, ‑tru, ‑třeš dok. rozšířit, zvětšit; rozprostřieti stól prostřít

rozprostřievati, ‑aju, ‑áš ned. rozestírat: rozprostřievali sieti

rozpršěti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. rozprchnout se

rozptylatel, ‑e m. kdo narušuje jednotu, rozvratník: proti mrzkým rozptylatelóm cierkve svaté

rozptýleti, ‑ľu, ‑líš, rozptylovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozptylovat, rozhazovat, rozmrhávat: kto mój
statek rozptýlel

rozptýliti,‑ľu, ‑líš dok. rozptýlit, rozehnat

rozpučiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. rozpuknout se, puknout

rozpuditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozehnat, rozptýlit, rozprášit; ‑ rozpuditi sě rozprchnout se, rozptýlit
se

rozpustitel, ‑e m. kdo rozpouští, rozpouštěč: olovo rozpustitel rozpustil

rozpuščeně adv. rozpustile; rozptýleně, odděleně

rozpuščenie, ‑ie n. rozpustilost, nevázanost

rozpuščený adj. rozpustilý, nevázaný; jejich úmyslové rozpuštění jsou nevázané, rozmařilé mysli

rozpúščěti, ‑ěju, ‑ieš ned. rozpouštět, pouštět, spouštět; uvolňovat, rozptylovat

rozpúščivý adj. rozpouštivý, rozhánějící: flastry rozpúštivé a vysušivé náplasti rozhánějící a
vysušující

rozpuščovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozpouštět se

rozpuzený adj. rozptýlený, rozehnaný

rozpúzěti, ‑ěju, ‑ieš ned. rozhánět, rozptylovat: rozpúzěti ovcě

rozraditi, ‑z’u, ‑díš dok. (komu, koho) rozmluvit někomu něco, odradit někoho od něčeho: když mu
rozraditi nemožiechu, vecechom. buď vóle božie

rozraziti, ‑žu, ‑zíš dok. rozbít; rozehnat; psi jsúc rozražení; ‑ rozraziti sě rozbít se

rozrazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (komu co) rozmlouvat, odrazovat

rozrušiti, ‑šu, ‑šíš dok. porušit, rozbít: jednotu slíbenú a pokoj rozrušili

rozrydati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. rozlítit se

rozřěšiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. rozpustit se, roztát

rozřiediti, ‑z’u, ‑díš dok. rozlišit, odlišit: rozřiediti hněv dobrý od hněvu zlého

rozsátý adj. rozsetý

rozsědlati, ‑aju, ‑áš dok. odsedlat: velblúdy rozsědlal

rozsěvač, ‑ě m. rozsévač; šiřitel: rozsěvač nesvornosti

rozschovati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. poschovávat se

rozsieci, ‑sěku, ‑sěčeš dok. rozsekat

rozsiesti sě, rozsědnúti sě, ‑sadu, ‑sědeš sě dok. rozpuknout se, puknout

rozsieti, ‑sěju, ‑sěješ (příč. čin. rozsál, rozsěl, trp. rozsát, rozsět) dok. rozsít: kacieřstvie,
která jest Antikrist rozsál

rozsíliti, ‑ľu, ‑líš dok. zesílit; ‑ rozsiliti sě rozmoci se, vzmoci se

rozskvřieti sě v. rozeskvřieti sě

rozspořiti, ‑řu, ‑říš dok. rozhojnit, rozmnožit, rozšířit: rozspořiti milost k bohu

rozspořovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozhojňovat, rozmnožovat, rozšiřovat

rozstierati, ‑aju, ‑áš ned. rozestírat, roztahovat: apoštolové rozstierali sieti své

rozstúpati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. rozestupovat se

rozsud m. rozsouzení; úsudek

rozsúti (sě), roz(e)spu, ‑eš (sě) dok. rozsypat (se): rozspe sě vědro nad studnicí; rozptýlit,
rozprášit: všecko by (vietr) rozsul

rozsutý, rosutý adj. rozptýlený, roztroušený, rozmístěný: (papež) zná všudy rozsuté čeledi své

rozsúzenie, ‑ie n. rozsouzení; poznání; rozvaha; svátost s rozsúzením má přijata býti s rozmyslem,
uvážlivě

rozsychati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (o větším množství) postupně nebo hromadně se rozeschnout,
porozesychat se: nádobie sě rozsychalo

rozsutie, ‑ie n. rozptýlení, rozprášení

rozšafenstvie, ‑ie n. rozšafnost, rozvážnost

rozščěpenie, ‑ie n. rozštěpení, rozštípnutí; roztržení, trhlina

rozščěpiti (sě), rozščiepiti (sě), ‑p’u, ‑íš (sě) dok. rozštípnout (se)

rozšibaliti, ‑ľu, ‑líš dok. učinit prohnaným; rozeštvat

rozšířený adj. rozšířený; rameno rozšířené vztažené

rozšiřitel, ‑e m. šiřitel, rozšiřovatel

rozšiřovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozšiřovat, šířit; rozprostírat: Antikrist své sieti rozšiřuje; srdce
své rozšiřovali v libostech tělesných utápěli

rozšívati, ‑aju, ‑áš ned. párat: rúcho sšité rozšívati

rozškřvieti sě v. rozeskvřieti sě

roztáhati, ‑aju, ‑áš, roztahovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. roztahovat (se); prostírat (se);
dlúhost té radosti roztahuje sě od počátka světa až do skonánie sahá

roztajovati, ‑uju, ‑uješ ned. roztávat; roztavovat, tavit

roztáti (sě) 3. sg. ‑aje (sě) dok. roztavit (se), rozpustit (se); vypařit se: rosa roztála

roztepati (sě), ‑p’u, ‑peš (sě) dok. rozbít (se); roztepati stan rozbít stan

roztěženie, ‑ie n. roztažení, rozpětí (na kříži)

roztikánie, roztykánie, ‑ie n. rozjímání, uvažování

roztíkati, ‑ču, ‑češ dok. rozvážit, uvážit

roztisknúti, ‑nu, ‑neš dok. rozmáčknout

roztlačiti, ‑ču, ‑číš dok. rozdrtit, rozšlapat: ten oltář nohami roztlačichu

roztlesk m. lívanec, koláč

roztlustěti, ‑ěju, ‑ieš dok. ztloustnout

roztočovati, ‑uju, ‑uješ ned. roztáčet, rozplétat

roztracenie, ‑ie n. rozprášení, rozptýlení

roztratiti, ‑cu, ‑tíš dok. rozprášit, rozehnat; roztratil nepřátely

roztrhalý, roztrhaný adj. neklidný, tesklivý, rozervaný: srdce roztrhalé; člověk roztrhaný (v. též
roztrhávati)

roztrhávati (sě), ‑aju, ‑áš (sě), roztrhovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. kolísat na mysli, stávat
se rozervaným

roztroskotati, ‑aju, ‑áš dok. rozbít, roztřískat

roztržek, ‑žka, ‑žku m. roztržení, trhlina; roztržka

roztrženie, ‑ie n. roztržka, rozpor; odtržení

roztržený adj. rozdvojený, nejednotný: roztrženi byli, že onen jiné pomyslil a onen jiné

roztržně adv. nesvorně, nejednotně

roztučněti, ‑ěju, ‑ieš, roztučniti, ‑ňu, ‑níš dok. ztučnět, ztloustnout

roztučňovati, ‑uju, ‑uješ ned. tučnět, tloustnout

roztykánie v. roztikánie

roztylý adj. vypasený, otylý

roztýti, ‑tyju, ‑tyješ dok. ztučnět

rozum‑ v. též rozom‑

rozum, rozom m. rozum, moudrost, rozumnost; k rozumu podle smyslu; k rozumu přivoditi uvádět na
mysl; bludný rozum Písem bludný výklad Písma; rozum minulé již věci zkušenost

rozuměnie, ‑ie n. porozumění, pochopení

rozvaditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozsoudit, rozhodnout: přě rozvaditi; odtrhnout od sebe; usmířit

rozváditi sě, ‑eju, ‑éš sě dok. (o větším množství) postupně nebo hromadně se rozvalit, rozsypat:
nádobie sě rozsychalo i rozválelo

rozvazek, ‑zka, ‑zku m. rozvázání, zproštění

rozvazovati, ‑uju, ‑uješ ned. dávat rozhřešení (nábož.); uklidňovat hádku, spor, vádu

rozváženie, ‑ie n. rozvážení, uvážení, úsudek

rozvážiti, ‑žu, ‑žíš dok. rozvážit, zhodnotit; rozevřít

rozváživý adj. rozvážný

rozvážkati, ‑aju, ‑áš dok. rozvážit, uvážit

rozvážkovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozvažovat, uvažovat

rozvedená zpodst. f. žena zapuzená svým manželem: vdova i rozvedená čsožkoli slíbí, naplní

rozvésti, ‑du, ‑deš dok. rozvést: rozvésti ložem rozvést od lože; roztáhnout: rozvedl křídle;
napřáhnout, pozvednout, rozmáchnout se: rozvedl sekeru

rozvieti, ‑ěju, ‑ěješ dok. rozvát, rozvanout, rozptýlit: rozvěji ostatky tvé; rozvieti sě rozptýlit
se: myšlenie rozvělo sě

rozvievati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. rozvijet se, rozvírat se, rozkládat se: rozvievati sě v klasy

rozvláčiti, ‑ču, ‑číš ned. rozvláčně mluvit, obšírně vykládat: rozvláčiti řěč

rozvlak m. průtah, prodlení, omeškání

rozvlaženie, ‑ie n. vláha; odpočinutí, ulehčení

rozvlažiti, ‑žu, ‑žíš dok. svlažit, zavlažit; ulehčit

rozvlažovati, ‑uju, ‑uješ ned. zavlažovat

rozvod m. rozchod; volný prostor k něčemu: svými dlúhými sochory nebudú rozvodu mieti nebudou se
moci rozhánět

rozvoditi, ‑z’u, ‑díš ned. rozvádět: ženy od jich mužuóv rozvodíš; dosahovat rozvodu manželství;
roztahovat: rozvoditi křídle; rozpínat, rozestírat, jako dub, ješto rozvodí ratolesti své; ‑
rozvoditi sě přemýšlet o čem. dosahovat (myšlením) jistého rozmachu: lidský rozum sě v
neznamenitých, věcech rozvodí

rozvodnati (sě); 3. sg. ‑ná (sě), rozvodněti (sě), 3. sg. ‑nie (sě), rozvodniti (sě), 3. sg. ‑ní
(sě) dok. rozvodnit se

rozvodňalý, rozvodnělý adj. rozvodněný

rozvodný adj. týkající se manželského rozvodu, zapuzení manželky: lístek rozvodný zapuzovací list

rozvolávati, ‑aju, ‑áš ned. rozhlašovat

rozvrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. rozrazit, rozbít; rozvrátit, převrátit; nerad by jí škopa piva rozvrátil
nerad by ji popudil

rozvrci, ‑vrhu, ‑žeš dok. rozhodit, roztáhnout, rozestřít; rozvážit: rozvrz to v svém rozumu

rozzlostiti (sě), ‑šču, ‑stíš (sě) dok. rozzlobit (se)

rozzutý adj. zutý, bosý

rozžalostiti (sě), ‑šču, ‑stíš (sě) dok. rozlítostnit (se), zarmoutit (se)

rozžéci (sě), rozežhu, ‑žžeš (sě) dok. rozžehnout (se), roznítit (se): (bóh) sě rožže v hněvě

rozžéhati, ‑aju, ‑áš ned. rozžíhat, rozněcovat

rozžěleti, rozžěliti, ‑ľu, ‑líš dok. rozlítostnit: nerod (ho) rozžěleti nerozlítostňuj ho; ‑
rozžěleti sě, rozžěliti sě rozlítostnit se, roztesknit se, zesmutnět

rozženie, ‑ie n. rozsvícení, zapálení

rozžíti, rozžúti, rozžváti v. rozežvati

rozžúvati, rozžívati, ‑aju, ‑áš ned. rozžvýkávat

roždíce, roždíčko, roždie, roščie, roštie, ‑ie n. proutí, roští

róžďka f. haluz, větévka

rožen, ‑žnu m. rožeň; špičatá tyč

róžěný, róžový adj. růžový: olej róžový; věnce róžěné z růží

rtek, retka, retku (pl. retky) m. rtík

rtový adj. retní: hřiechy rtové hříchy spáchané rty (tj. slovy)

rtut, ‑a, ‑u m. rtuť

rub m. šat; šátek; pl. ruby šaty

rúbek, ‑bka, ‑bku m. kus látky, cár, hadr

rubén, rubín, ‑a, ‑u m. rubín

rubeta f. druh žáby

rubrika f. ustanovení

rúčě, vrúčě adv. rychle

ručest, ‑i f. rychlost

ručí, rúčí adj. rychlý: ručí posel

ručicě, ‑ě f. ručka, ručička

ručiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. (koho) zaručit se, dát záruku (za koho)

ruční, ručný adj. z ruka: ruční; ručný ubrusec na utírání rukou: pěsti ručné úd paže

ručnicě, ‑ě f. pouto na ruce; strunný nástroj

ruditi, ‑z’u, ‑díš ned. červeně zbarvovat; vhánět krev do tváře, popouzet

rudný adj. červený, rudý: moře Rudné

rudokupec, ‑pcě m. obchodník s rudou

rufián m. kuplíř, svůdník; cizoložník

rufiánka f. kuplířka, svůdnice; cizoložnice

rufiánský adj. kuplířský, smilný

rufiánstvo, rufiánstvie, ‑ie n. kuplířství, smilstvo

rúhač, ‑čě, rúhavec, ‑vcě m. rouhač

rúhati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. rouhat se; posmívat se

ruhota, rúhota f. rouhání, pohana: Spasitel jest trpěl rúhoty

rúcha f. roucho, rouška

rúchový, rúšný adj. z rúcha: rúchová chovatedlnicě šatna (popř. předsíň, kde se odkládají oděvy)

rujný adj. bujný

ruju, ruješ v. rváti

ruka f. ruka: společnú rukú nerozdielně rukou společnou a nerozdílnou; aby naše ustanovenie rukú
drželi dodržovali; jíti pod ruku komu dařit se; věrná ruka důvěrník; moc: z ruky krále Asýria
zprostím tě; (Žižka) jel jest brannú rukú ve zbraní, v branné pohotovosti

rukavičník, ‑a m. rukavičkář

rukotržně, rokotržně adv. trhnutím ruky; náhle, prudce

rukotržnost, rokotržnost, ‑i f. ukvapenost; odvážnost, odvaha, smělost; povážlivost; marnotratnost:
rukotržnost chce ščedrostí slúti

rukotržný, rokotržný adj. náhlý, prudký; ukvapený, zbrklý; marnotratný

rukovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (koho) zaručovat se (za někoho)

rumný adj. červenavý, ryšavý; ruměný: líce ducaté a rumné

rumrejch m. shon, vřava, povyk

rumrejšek, ‑ška, ‑šku m. rumrejška f. demin. z rumrejch: shon, vřava, povyk

rúnce, ‑ě n. demin. z rúno

rúno n., rúna f. rouno

runúti, ‑nu, ‑neš dok. padnout, zřítit se; na věčné zatracení s ďábly runú upadnou do věčného
zatracení

rúš, ‑ě m. zkáza, pohroma, rána

rúšce, ‑ě n. demin. z rúcha

rušenie, ‑ie n. zboření, rozboření; proč sě mu (městu Tróji) rušenie stalo proč bylo rozbořeno

rúšěti, ‑ěju, ‑ieš ned. porušovat

rúšicě, ‑ě, rúšička f. rouška

rušič, ‑ě m. rušitel, kdo ruší, porušuje: rušič panenstvie svůdce

rušikvas, ‑a m. kdo ruší hodování, hostinu, výtržník

rušitel, ‑e m. rušitel, kdo ruší, porušuje: rušitelé řádóv božských

rušiti, ‑šu, ‑šíš ned. rušit, porušovat; ničit, bořit; činit neplatným

rúška f. rouška; kus látky, cár, hadr

rúšný v. rúchový

rúta f. routa (bylina)

rutlink m. meč s oboustranným ostřím

ruzený adj. červeně zbarvený, červeně natřený, okrášlený

ružna f. hadřík, cár

rvati (sě), ruju, ruješ (sě) (imper. ruj, impf. rvách) ned. rvát (se)

rybářový adj. rybářův, rybářský

rybicě, ‑ě f. rybka, rybička

rybitev, ‑tva m. rybář

Rybnář, ‑ě m. Ryby (souhvězdí)

rybný adj. rybí: rybná kost; rybné lovenie lovení ryb, rybolov

ryboproda f. úroda, bohatství ryb

rybový adj. rybí: rybové maso

rycieř v. rytieř

ryčěti, ‑ču, ‑číš ned. výskat

rydánie, ‑ie n. hněv; řev, křik

rydati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. sápat se; reptat

rychtář, ‑é m. rychtář; soudce

rychtovati, ‑uju, ‑uješ ned. (po čem) řídit, zařizovat (podle čeho): po ptačiem škřeku věci své
rychtuji

ryl, rýl, ‑a, ‑u m. rýč; dílo vzniklé rytím nebo tesáním (rytina, reliéf socha)

rynéř, ‑ě m. sluha, kterého se užívalo jako náhončího; sluha nosící pánovi meč, zbrojnoš

rýranie, ‑ie n. tančení, skákání, dovádění

rýrati, ‑aju, ‑áš, rýrovati, ‑uju, ‑uješ ned. tančit, skákat, dovádět

ryšlavý adj. naryšavělý

ryten, ‑tna, ‑tnu m. dílo vzniklé rytím nebo tesáním (rytina, reliéf socha)

rytěřiti, rytieřiti, ‑řu, ‑říš ned. (komu) bojovat (za někoho): rytěřiti bohu

rytěřovati, rytieřovati, ‑uju, ‑uješ ned. bojovat; být vojákem, sloužit

rytie, ‑ie n. opracování (kamene ap.): rytie kamenné; řezba, řezbářská práce

rytieř, rycieř, řitieř, ‑ě m. rytíř; žlutý rytieř dukát; kůň (v šachu)

rytieřiti; rytieřovati v. rytěřiti; rytěřovati

rytieřóv adj. rytířův

rytieřovna f. žena rytíře, šlechtična

rytieřstvie, ‑ie n. bojování, boj: život člověčie na zemi jest rytieřstvie

rytieřstvo n. rytířstvo, rytíři; vojsko

rytina f. dílo vzniklé rytím nebo tesáním (rytina, reliéf socha)

rytvové pl. m. díla vzniklá rytím nebo tesáním (rytiny, reliéfy, sochy)

rytý adj. rytý, tesaný: rytý obraz, ryté dielo dílo vzniklé rytím nebo tesáním (rytina reliéf,
socha)

rýviečko n. révoví, vinné ratolístky

ryvola v. rivola

rýž, ‑ě m. rýžě, ‑ě f. rýže

rzáti, hrzati, ‑žu, ‑žeš ned. ržát

rzavý adj. rezavý; zarezivělý

rzě, ‑ě f. rez

ržěný adj. žitný: ržěný chléb (v. též režný)

#Ř

řad m. řada; na řady na úvěr

řád m. řád, pořádek; stav: z chlapieho řáda ze stavu poddaných; hodnost, úřad, ustanovení; řádem za
král vzěli jeho podle řádu, řádně; v řád v postavení, v úřad; vedlé svého řádu podle svého stavu;
na řád po pořádku, jeden po druhém; proti řadu proti pořádku; pl. řády pořádek

řádný adj. řádný, náležitý: řádné poslušenstvie náležitá poslušnost

řápek m. rourka: čiepky aneb řápky čípky nebo rourky

řasa, řása f. řasa; léskového ořecha řása jehnědy

řásný adj. řasnatý

řčenie, rčenie, řečenie, ‑ie n. promluvení, výrok; (čestné) slovo, slib: že ty svému řčení dosti
učiníš; slova, řeč: řečenie Antenorovo všickni pochválichu; určení, příkaz, rozkaz: božím řečením
Áron kněžstvie jistě obdržal; rčení, úsloví

řebří, žebří, ‑ie m. žebřík

řéci, řku, rčeš i řčeš (imper. rci, řci; aor. řěch, řéčech, řěče, rče; přech. přít. řka, min. řek)
ned. i dok. říkat, povídat, říci, povědět, vyjádřit se; řéci čso téj (věci) říci co k tomu;
jmenovat se: ten (potok) sobě Pšovka jmě řače jmenoval se; nelze jim k tomu nic řéci radit; neviem
tomu co řéci nevím si rady; ‑ řéci sě (kým) prohlásit se, prohlašovat se za někoho: jeden řek sě
synem božím

řecký adj. řecký; řecké víno sušené víno, hrozinky (v. též hřěčský)

řěč, ‑i f. řeč, schopnost mluvit, dar řeči; rozmluva; vyprávění, pověst: počíná sě řeč pěkná o
Bruncvíkovi; zpráva, výklad: abych mohl slíčnějie k své řěči přijíti abych mohl lépe přistoupit k
svému výkladu; z prvních řěčí z dřívějšího výkladu; mluviti jednu řěč jednou, stejnou řeči; proč
svú řěči tolik chystáš proč mluvíš tak strojeně; (pták) křičí řečí řkúc: Pane milý řka lidskou řečí

řečenie v. řčenie

řečenstvie, ‑ie n. pověst (?): protoť; má v Písmě svět zlé řečenstvie proto má špatnou pověst,
proto se o něm špatně mluví

řěčiti, ‑ču, ‑číš ned. říci, pravit

řěčnicě, ‑ě f. obhájkyně, přímluvkyně

řěčničí adj. řečnický: výmluvnost řěčničí

řečník m. obhájce, přímluvce; advokát

řěčnost, ‑i f. způsob řeči, mluvení: pro jich řěčnost vymluvnú výmluvnost

řěčňovánie, ‑ie n. obhajování, obhajoba: řěčňovánie úřadu potom nesměj otpierati neodvažuj se potom
odmítat úřad obhajoby

řěčňovati, ‑uju, ‑uješ ned. obhajovat, mluvit na obhajobu; působit jako řečník, jako právní
zástupce, advokát

řěčný adj. výmluvný; chytrosti řěčné řečnické, slovní; haněním řěčným neb psaným řečí nebo písmem

řěčný; řěčský; řědčicě v. řiečný; hřěčský; řiedčicě

řédič; řéditi v. řiedič; řiediti

řěditi, ‑z’u, ‑díš ned. oslabovat (v. též řiediti)

ředkevný adj. z ředkve: olej ředkevný

řédkost v. řiedkost

řehola, řehula, řehole, ‑e f. řehole; ustanovení, pravidlo

řehot m. řehtánie, ‑ie n. řehtání: řehot, řehtánie koní

Řek, Řěk v. Hřečěnín

řěkový adj. z řěka: hřmotu morského a řěkového moří a řek

řemdih m. palcát, kyj

řemenář, ‑ě, řemenník m. koželuh

řemenec, ‑ncě, řemének, ‑nka, ‑nku m. řemínek

řemenný adj. z řemen; řemenným provázkem opásaný řemínkem, koženým pasem

řemeslničí, řemeslničský (čtyřslab.) adj. řemeslnický

řemeslničsky (čtyřslab.) adv. uměle, umně

řemeslo n. řemeslo, umění; práce, dílo; nástroj

řemík m. řemínek

řěpicě, ‑ě f. číše, pohár, nádoba k pití

řěpík m. lopuch

řeřáb m. jeřáb (pták)

řeřábek, ‑bka m. křepelka

řeřátek, žeřátek, žařátek, ‑tka, ‑tku m. karbunkl

řeřavý, řeřěvitý, řeřivý, řežavý, žeřavý adj. řeřavý, žhavý

řeřěvie, žeřěvie, ‑ie n. řeřavé, žhavé uhlí: choditi na řeřěví, to jest na živém uhlí

řetedlný (trojslab.) adj. zřetelný

řevu, řéveš v. řúti

řevúcí adj. řvoucí

řězák m. lovecký nůž, tesák

řězanicě, ‑ě f. rytina

řězánie, ‑ie n. řezba

řězaný adj. nařezaný: střiebro potom řeži a řězané vahú směři; vyřezaný, vykastrovaný

řězba f. prořezávání (stromů): čas řězby přišel jest

řežavý v. řeřavý

řiečný, řéčný adj. říční: řiečný prúd

řiedcě adv. řídce, vzácně, ojediněle: i tož (býlí) řiedcě roste

řiedčicě, řědčicě, ‑ě f. síto, řešeto

řiedič, řédič, ‑ě m. kdo ovládá, řídí: ještě má věděti pravý řédič hněvu, aby nebyl zamúcen v duši

řiediti, řéditi, ‑z’u, ‑díš ned. řídit, pořádat: (páni) naučte sě knězy řéditi, aby v svém řádu
stáli; chystat se: řiediti k brani chystat se k odporu; ‑ řiediti sě (skrze něco, pod čím, čím)
řídit se něčím

řiedko, řiedky adv. zřídka

řiedkost, řédkost, ‑i f. řídkost, malý počet: řiedkost lidí k Ježíšovi vděčných; řídký výskyt: buď
veliká řiedkost v mluvení mezi mužem a ženú; řédkost neb pichavost řídkost nebo pórovitost

řiedký adj. řídký, zřídka se vyskytující, vzácný, ojedinělý: řiedký jest, ješto by prošel

řiedně adv. řádně

řiekanie, ‑ie n. říkání, odříkávání: řiekanie hodin odříkávání hodinek (modliteb stanovených na
jednotlivé hodiny dne)

řiekati, ‑aju, ‑áš ned. říkat; přeříkávat, odříkávat: řiekati hodiny odříkávat hodinky (modlitby
stanovené na jednotlivé hodiny dne)

řiezenie, ‑ie n. řízení, vedení; spravování, správa

řiezený adj. řízený, spořádaný: v procesí, to jest v řiezeném chodu žákovstva

řihanie, ‑ie n. říhání: rozkošně sě krmíme a do říhanie jieme jíme, až z toho říháme

říjě v. řújě

Říman, Říměnín (pl. Říměné, gen. Říman) m. Říman

Říměnka, Říměnínka f. Římanka

říms m. řimsa f. římnsa

římsík m. římsička, obruba, lišta

římský adj. římský; římský biskup papež

říšě, ‑ě f. říše, panství; obec, sbor (křesťanů); průvod, družina; hluk, řev

říti; řitieř v. řúti; rytieř

řmot m. hřmot

rúčěj, ‑ě m. bystřina, potok

řújě ‑ě f. říje, říjení; řev, řvaní; lov, štvanice na jeleny

řújen, ‑jna m. říjen

řújenie, ‑ie n. říjení; pokušení, chtíč

řúti, říti, řváti, řevu, řéveš (přech. přít. řeva, řva, řujě; min. řvav; impf. řeviech, řujiech;
aor. řuch, řvach; příč. čin. řul, řil) ned. řvát

řvajúcí, řvavý adj. řvoucí: lvové ti řvaví

#S

s, se předl. s: s instr. učiniti milost s kým vzít na milost; popásti koho s čím dopadnout při
něčem; buď s tobú vet ať je to s tebou tak vyřízeno; den s nocí nespiece ve dne ani v noci; s bohem
ve jménu božím; s brzkostí rychle; s kázní slušně, skromně; s náboženstvím a poctivostí slušně a
uctivě; s potřebú podle potřeby; s právem správně, náležitě; jmieti s právem slušet se, být
správný; s tiem proto; s gen. cesta se tří dní asi třídenní; s veliky noci na velkonoce; s akus. i
jě sě s Němec mluviti počal mluvit jako Němec, po způsobu Němců; s ně býti stačit na ně; s sukni i
plášč na sukni i na plášť; kupováchu s vuóz koní asi; někdy se předložka opakuje: s bohem s mým s
mým bohem

sabatum n. sobota

sad m. sad, zahrada; sad rozkošný ráj

sadati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) svrbět, štípat

sádelný v. sádlný

sadičie, ‑ie n. sazenice (pl.), sadba, stromoví: všeliké sadičie bude vykopáno

sadiščě, ‑ě f. sazenice: když sadiště sadíme, dotud zaléváme vodú, dokud sě v zemi nezmohú

saditi, ‑z’u, ‑díš ned. sázet, zasazovat; posazovat; Korintské on jest slovem božím u vieřě sadil
uváděl do víry; dosazovat (do úřadu): aby miesto sebe sadil v úřad lakomého; ‑ saditi sě usazovat
se, sedat si

sádlný (dvojslab.), sádelný adj. tučný, tlustý

sadnúti, sadnu v. sědnúti

sadovie, ‑ie n. sady, stromoví

sadu, sědeš v. siesti

saducej, ‑ě m. saducejský zpodst. m. člen privilegované náboženské skupiny v době Ježíšově

sagitář, ‑ě m. lučištník; nadávka žákům (studentům)

sahan m. sokol stěhovavý; lupič

sahánie, šlahánie, ‑ie n. sahání, ohmatávání

sahati, sáhati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho, na co) sahat po čem, chápat se, dotýkat se čeho, usilovat oč;
činit násilí komu, zle se koho dotýkat; (v co) zasahovat do, čeho, působit nač; (ke komu) vztahovat
se na koho, týkat se koho

sáhnúti, ‑nu, siehneš dok. (več) zasáhnout; (na koho) učinit komu násilí, násilně se dotknout (v.
též sieci^1)

sáhnutie, ‑ie n. zásah, zasažení, zasáhnutí

sahu, sěžeš v. sieci^1

sajr v. sýr

sak m. síťová nůše, síť na ryby; pytel

sáknúti, 3. os. sg. siekne (aor. 3. os. sg. sěče) ned. sáknout, vsakovat, prosakovat: nad řekú
uzřechu kámen anoť voda podeň seče

sakrament m. svátost; sakrament, kletba

sakróza f. alkoholický nápoj z třtinového cukru (?)

sál v. sieti

salač; ‑ě m. trabant, člen osobní stráže panovníka nebo šlechtice; pěší voják; ‑ člen ozbrojené
městské moci

sálanie, ‑ie n. plápolání; touha

sám zájm. sám, na samoho boha; sám sedmý on a ještě šest jiných; sám šestý na dcát on a patnáct
jiných

samcoložník m. homosexuál, pederast

samcový adj. samčí, mužský: všechny samcové rodu i ženy zbíte všechny muže i ženy

same adv. dokonce, i: slzy mu tekú takež, jakž same člověku

samec, samcě m. samec; muž; dietě samec dítě mužského pohlaví

samicě, ‑ě f. samice; žena

samobydlný (čtyřslab.) adj. bydlící o samotě, osamělý

samoděk adv. mimoděk, mimovolně

samohlas m. samohláska

samolet m. fénix

samomrlý, samomřělý adj. uhynulý, pošlý, zdechlý: tuk mrchy samomřelé

samořěčný adj. samomluvný

samosobní adj. osamělý, samotářský

samost, ‑i f. opuštěnost, samota

samostřělník m. obsluhovač samostřílu; lučištník

samostřělníkový adj. ze samostřělník: samostřělníkové zástupy zástupy lučištníků

samostřiel m. samostříl, kuše; luk

samot, samotnost, ‑i f. samota, osamělost

samotiežný adj. konaný vlastní (lidskou) silou: mlýn samotiežný poháněný ručně

samotně adv. o samotě, samotářsky

samotný adj. samotářský, osamělý

sán v. sieti

sandalový, sandálový adj. santalový

sandalus m. santal, santalové dřevo, santalový strom

saněvý adj. ze saň: saní, dračí

sangvineus, ‑nea m. sangvinik

sanitrový adj. obsahující sanitr, ledek sodný

sápati, ‑aju, ‑áš ned. sápat, cloumat, trhat: udeři jím diábel a jě sě jím sápati; sápati sě sápat
se; vztekat se

sardiník, sardonis, sardonit, sardonix, sardonyx m. druh drahokamu

Sasěnín, Sasín, Sasic, ‑ě m. Sas

sasiti, ‑šu, ‑síš ned. pyšnit se, vést si pyšně

sát v. sieti

sathan, sathanas m. satan, satanáš, ďábel

satrapa m. vládce provincie v někdejší perské říši; dvorský služebník

sazenie, ‑ie n. sazení; dosazení, volba: až do budúciech konšeluóv sazení

sazenina f. sazenice, štěp

sázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (na úřady) dosazovat (do úřadů); do žaláře sázěti vsazovat do vězení; o
mísu sázěti (koho) hostit, hodovat (s kým)

sbadati v. zbadati

sbedný, zbedný adj. poslušný, hodný: jest v službě zbeden

sběh m. shluk (v. též zběh)

sběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. přiběhnout; ‑ sběhnúti sě sběhnout se, shromáždit se (v. též zběhnúti)

sběhovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. sbíhat se, shromaždovat se; přidávat se (k čemu)

sběhujúcí v. zběhujúcí

sběrač, zběrač, ‑ě m. sběrač: vinní sběrači sběrači vína; výběrčí: přistúpichu k němu sběrači úroka

sběradlo, sbieradlo n. příklad (?): abychom my s něho vzěli sběradlo

sběř, zběř, ‑i f. sbor, shromáždění: sběř rytieřská shromáždění rytířů; družina, zástup, dav,
chasa: sběř dvorská dvorské služebnictvo; čeládka, sebranka, chátra, hejno: což jiné ptačie zběři
kolik jiného ptactva

sběřný adj. společný

sběženie, ‑ie n. sběh, shromáždění; sběženie lidské sběh lidu

sbieradlo v. sběradlo

sbieraný adj. nabíraný: vobojky sbierané

sbierati, zbierati, ‑aju, ‑áš ned. sbírat, shromaždovat; (mysl) soustřeďovat; sbierati duši umírat;
‑ sbierati sě, zbierati sě shromažďovat se; zbierati sě v duši obírat se duchovními věcmi, obracet
se do sebe

sblatiti, ‑cu, ‑tíš dok. zdupat (v. též zblatiti)

sblúditi v. zblúditi

sbodenie, ‑ie n. shození, sražení: sbodení s koně (v. též zbodenie)

sbohatiti v. zbohatiti

sbor, zbor m. sboř, zboř, ‑i f. shromáždění, zástup, družina; hejno: ptačí sbór ptactvo

sborně v. nesborně

sborník m. kazatel

sborský adj. sborový; církevní

sbořec, ‑rcě m. malé shromáždění

sbořenie; sbořenina v. zbořenie; zbořenina

sbožíce, zbožíce, ‑ě, sbožíčko, zbožíčko n. malý majetek, majeteček

sbožie, zbožie, ‑ie n. jmění, majetek, statek, bohatství, peníze

sbožiti, ‑žu, ‑žíš dok. obohatit

sbožně, zbožně adv. řádně, právem, náležitě

sbožný, zbožný adj. bohatý, majetný: pokolenie sbožného z bohatého rodu; bohatě obdařený, obtížený;
šťaslný; zbožný, nábožný; (k někomu) oddaný komu

sbrojě, zbrojě, ‑ě f. houf, zástup, hromada lidu: sbrojě pěšie pěchota; zbroj, výzbroj

sbydliti, ‑ľu, ‑líš dok. setrvat; ‑ sbydliti sě (s kým) zvolit společné obydlí

sbytečný; sbýti v. zbytečný; zbýti

scěliti, zcěliti, vzcěliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) dok. zacelit (se), zhojit (se), scelit (se);
sjednotit (se)

scělivý adj. celistvý, pevný; hojivý

scělovati, zcělovati, vzcělovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. zacelovat (se), hojit (se) scelovat
(se); pocelovat (se)

sceptr m. sceptrum, ‑ra n. železo, berla

scěstně adv. scestně, nerozumně, mylně

scěstný adj. scestný, bludný

scklo; scuzolilý v. stklo; zcuzolilý

scuzoloženie; scuzoložiti v. zcuzoloženie; zcuzoložiti

sčakati, sčekati; sčakávati v. zčakati; zčakávati

sčastný, ščastný adj. šťastný

sčědie, ščedie, ‑ie n. potomstvo

sčěstie, ščěstie, štěstie, ‑ie n. štěstí, úspěch: jde mi sčěstie daří se mi; osud

sčěstně, ščastně, zčastně adv. šťastně

ščieniti, ‑ňu, ‑níš dok. (koho) získat: nebos jeho krví své dušě sobě sčienil

sčiniti, ‑ňu, ‑níš dok. spojit, sepnout (v. též zčiniti)

sčísti, zčísti, sečtu, zečtu, ‑eš, dok. sečíst, spočítat

sčítati, ‑aju, ‑áš ned. sečítat; vypočítávat (vlastnosti): ukazují, sčítajíce tělo Kristovo, co má
a co nemá

sdávanie, ‑ie n. oddávání, oddavky

sdavati, ‑aju, ‑áš ned. dávat, přidávat, připojovat, spojovat; ‑ sdávati sě skládat se: z
pokladnicě, kdež sě židé sdávali k opravě chrámu (v. též vzdávati)

sdáviti, ‑v’u, ‑víš dok. stlačit, stočit, zkroutit (?): sdáviti jako obruč hlavu svú (v. též
zdáviti)

sde, zde adv. zde, tu

sdejší, zdejší adj. zdejší; pozemský, světský

sdělati v. vzdělati

sděliti sě; sdieleti sě; sdielný v. zděliti; zdieliti sě; zdielný

sdieti, zdieti, ‑děju, ‑děješ dok. vykonat, udělat, učinit, provést: sdieti poselstvie vykonat,
vyřídit poselství; zdieti boj podstoupit (?); nevědě, co sobě zdieti co si počít; ‑ sdieti sě,
zdieti sě stát se, nastat (v. též vzdieti, zdieti sě)

sdravie, zdravie, ‑ie n., sdravost, zdravost, ‑i f. zdraví, život; uzdravení

sdraviti, zdraviti, ‑v’u, ‑víš ned. uzdravovat

sdravý, zdravý adj. zdravý; úplný, neporušený, nepokažený: jestiť Písmo svaté zdravé

sdružný, združný adj. družný: združni byli sdružovali se

sdržěnie; sdržěti v. zdržěnie; zdržěti

sdřieti, sedru, ‑dřeš dok. sedřít: s něho kuóži sedře

sduchovniti; sdutý v. zduchovniti; vzdutý

sdýchánie, ‑ie n. souhlas, shoda, jednota

sdýchati sě, zdýchati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. smlouvat se, spolčovat se

se předl. v. s, se

sě, sebe (instr. sobú) zájm. se

sebraně adv. soustředěně

sebránek, ‑nka m. nalezenec, nemanželské dítě

sebránie, zebránie, ‑ie n. ubrání, shromáždění; soustředění (mysli) (srov. vzebránie)

sebraný adj. soustředěný

sebrati, zebrati, zbráti, sberu, zberu, ‑béřeš, dok. sebrat, shromáždit; soustředit (mysl); sebrat
v rozum uvědomit si, pochopit; ‑ sebrati sě shromáždit se, sejít se, setkat se (srov. vzebrati)

sebrávati, ‑aju, ‑áš ned. sbírat, vybírat

séci (sě) v. sieci^2

secpati, ‑cpu, ‑cpeš dok. (vinu na koho) svalit

sěč, ‑i f. seč, boj; bitva

sěčba f. seč, řež, bitka; sečná zbraň

sěče v. sáknúti

sěčen m. srpen

sěčený adj. posekaný; sečný: mnohými ranami sečenými zamordovaný

sečkati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) vyčkat koho, počkat na koho

sěčmo adv. sečmo, sečnou ranou: tak jeho sečmo udeři

sěčný adj. sečný: sečnú ranú; sekající, bojující sečnou zbraní: rozliční lidé sěční a branní

sečtenie, zečtenie, ‑ie n. součet, spočítání, výčet; výčet vlastností: sečtení těla Kristova

sed, sedě interj. hle, zde

sědací, sědadlný (trojslab.), sědalný adj.: sědací, sědadlný meč hodící se k soudnímu souboji

sědadlník (trojslab.) m. sok v souboji před právem

sědadlo n. sedadlo, lavice; sídlo

sědánie; sědati v. ssědánie; ssědati

sědávati, ‑aju, ‑áš ned. sedávat; sědávati na cle vybírat clo

sedě v. sed

seděnie, ‑ie n. sídlo, místo, usedlost

sěděti, sěz’u, sědíš ned. sedět; sěděti na súdě předsedat soudu, vést soudní řízení; zdržovat se,
přebývat, sídlit, bydlet: sěděti mezi ploty bydlet na vesnici (?); v naději sěděti žít, setrvávat;
sěděti v túhách tesknit, stýskat si; na obrtli sěděti být nestálý, vrtkavý; nebudu sěděti vdovú
nezůstanu; (komu v čem) snášet co od koho, trpět: sěděti v súžění soužit se, mít soužení

sedlákový adj. sedlákův, selský

sedlaný adj. osedlaný

sedlčí (dvojslab.) adj. selský

sedlišče, sedliště, ‑ě n. sídlo; vladařství; selský statek, grunt

sedlka (dvojslab.) f. selka

sedlo n. osada, sídlo; sedlo

sedlský (dvojslab.) adj. selský, venkovský: dielo sedlské polní práce

sedmidcát čísl. sedmdesát

sedmmezcietma, sedmmezídcietma, sedmmezdsietma čísl. sedmadvacet

sedmmezcietmý, sedmmezicietmý, sedmmezdsietmý čísl. sedmadvacátý

sedmost, ‑i f. počet sedm, sedma; sedminásobek: bóh všecky věci v sedmosti zpósobil

sedmýná(d)stý čísl. sedmnáctý

sědnúti, sadnúti, ‑nu, ‑neš dok. usednout, posadit se, sednout si; klátí sebú sem i tam, které
straně lépe sědne na kterou stranu to bude výhodnější; ‑ sědnúti sě sednout, usadit se (?): když
pak kámen nechce tesánie strpěti, jinak sě sedne, než chce zedník (v. též siesti)

sedrati, sderu, sdéřeš, sedřieti, ‑dru, ‑dřeš dok. sedřít, strhat, servat (v. též zedrati)

sehltati (trojslab.), ‑hlcu, ‑ceš (dvojslab.) dok. zhltat, sežrat

sehltiti (trojslab.), ‑cu, ‑tiš (dvojslab.) dok. zhltnout

sehnánie, ‑ie n. odehnání; sdružení

sehnati, sženu, ‑eš dok. sehnat, opatřit; sehnati póhon naposled vykonat půhon; nahromadit; rychle
sběhnout, sjet dolů

sehnúti, ‑nu, ‑neš dok. sehnout, ohnout: sehnúti koleně komu pokleknout před kým; ponížit, sklonit,
podrobit; ‑ sehnúti sě sehnout se, ohnout se, sklonit se

sehnutý adj. zakřivený, obloukovitý

sejdenie, ‑ie n. setkání, srážka (v. též snitie)

sejdu v. sníti

sějec, ‑jcě m. rozsévač

sejhráti, sehráti, ‑aju, ‑áš dok. (s kým) zahrát, zatočit: nadmi jedno nedvědu v ucho, uzříš, jak s
tebú sehrá (v. též zejhráti, vzejhráti sě)

sejíti (sě) v. sníti

sejmúti, ‑mu, ‑meš dok. sejmout; ‑ sejmúti sě (s kým) spojit se

sejr; sejžený v. sýr; sežžený

sěkač, sěkáč, ‑ě m. sekáč, kdo seká; sěkáč lesný, dřěvný drvoštěp, dřevorubec

sěkati, ssěkati, ‑aju, ‑áš ned. sekat; rozsekávat, utínat; (na koho) sekat do koho; sěkati sě (s
kým, čím) sekat se, bít se; potýkat se s čím; padat, tříštit se: jakož sě voda v duól sěká (v. též
sieci^2)

seklati v. skláti

sekret, sekrit, sekrýt m. pečetní prsten, pečeť

sekretář, ‑ě m. kdo u sebe choval pečeť; písař, tajemník

sěku, sěčeš v. sieci^2

sekule, ‑e f. nějaká rána

selhánie, zelhánie, ‑ie n. zalhání, lež: selhánie dáti komu přisoudit komu lživost, odsoudit jako
lháře

selhati, ‑lžu, ‑lžeš dok. (komu) zalhat, obelhat (koho), přelhat (v. též vzelhati)

selnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. slepit se, semknout se: rty jeho selniechu sě

selnutý adj. slepený, semknutý

selstiti, ‑lšču, ‑lstíš dok. (koho) přelstít, oklamat

sěm, sem v. sěmo

sěmečný, sěmencový adj. semenný, ze semena, rostlinný, moučný (?): v pátek a v suché dni krmě
semečné a rybie

semejský adj. amazonský: královna semejská

sěmenný adj. nesoucí semena: býlé sěmenné a dřievie plodné; čas sěmnenný a žní čas zrání; počátek
sěmenný oplodnění

semhúřiti, ‑řu, ‑říš dok. zamhouřit

semléti sě, 3. sg. smele sě dok. stát se, přihodit se (v. též zemléti)

semnu v. snieti

sěm(o), sem(o) adv. sem

semřieti, semřiti, ‑mřu, ‑mříš, semřiežiti, ‑žu, ‑žíš dok. zamhouřit, zavřít (oči) (srov. zamžieti)

sen, sna m. sen; spánek: dosieci sna usnout

sen(ž), si(ž), se(ž), sien(ž), sie(ž) zájm. tento: sen svět tento svět; noc sú, noc sí, nocí tuto
noc, této noci; siehož roku tohoto roku, letos; do sie doby, do sie chvíle dosud; přěd sím před
tím, dříve; on ‑sen, ten(to) ‑ sen ten ‑ ten, ten ‑ onen, jeden ‑ druhý (jiný); sen (h)i on tento i
onen, takový i onaký, rozličný

sěnce, ‑ě n. demin. ze sěno

sendu v. sníti

sěnie, ‑ie n. setba, osení, obilí: budeš žieti sěnie země tvé

senmu v. snieti

senně adv. snem, spaním, ve spánku, ve snu

senní, senný^1 adj. snový: senná chvíle bieše čas spánku

senník m. vykladač snů

sěnný, senný^2 adj. (ze sěno) senný

sěno n. seno; tráva; sěno střešné došky

sěnosěčec, ‑čcě m. sekáč sena

sense zájm. tenhle, tento; sise tito

senž zájm.; sepieti v. sen(ž); spieti^1

seprati, speru, spéřeš dok. praním smýt, odstranit; vyprat: spéřeť rúcho své (v. též zeprati)

sepsánie, zepsánie, ‑ie n. sepsání, spis

septeni pl. m. oddíl sedmi žalmů (v bibli nebo v žaltáři)

serčený v. sřěčený

seremský adj. srjemský (?); seremské zpodst. n. druh vína

seřknúti sě; sespu, sespeš v. sřéci sě; ssúti

sestrhati, zestrhati, ‑aju, ‑áš dok. strhat, seškrábat; sestrouhat, oloupat: sestrhal kóru

sestřěnec, ‑ncě m. sestřieně, ‑ěte n. sestřin syn, synovec

sestřicě, ‑ě sestřička f. sestřička; bekyně (v. t.)

sesúti (sě) v. ssúti (sě)

sešlost, ‑i f. stáří

sešlý adj. zašlý, minulý

sešpilenie, ‑ie n. zažertování; oklamání

sešpíleti, ‑leju, ‑léš dok. zažertovat; oklamat

sethim, setim m. druh akátu: oltář obětný z dřievie setim

setka f. setkání: sobě všu noc setky nedal celou noc se s nikým nesetkal

setkánie, ‑ie n. tkanina

setkati, zetkati, ‑tku, ‑tčeš dok. (co) utkat: rúcho drahé setkáno z těch nití

setknúti, ‑nu, ‑neš (příč. čin. stekl, setkla, stekla) dok. zavřít: celú sem noc oči nestekla

setně; setráti v. sotně; setrvati

setrvajúcí (čtyřslab.), setrvalý (trojslab.) adj. vytrvalý: aby byli v dobrém setrvajúcí

setrvale (trojslab.), setrválivě setrvánlivě (čtyřslab.) adv. vytrvale

setvánie (trojslab.), ‑ie n., setrvánlivost (čtyřslab.), ‑i f. vytrvalost

setrvati (trojslab.), setráti, ‑aju, ‑áš dok. setrvat, zůstat: mají věčně tak setráti; vytrvat
vydržet

setřěnie; setřieti v. zetřěnie; střieti

sevřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. sevřít, stisknout; já ta všecka jména ve dvojím sevru zahrnu, spojím;
sevřěv vuóz zapřáhnuv vůz; řebří Lazaróv z pokory a trpělivosti jest udělán, láskú sevřěn spojen,
dán dohromady; ‑ sevřieti sě sevřít se (srov. zevřieti, vzevřieti)

sexta f. sexta (jedna z duchovních hodinek)

seznamenati v. sznamenati

seznánie, ‑ie n. přiznání

seznati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. přiznat se

seznávati, ‑aju, ‑áš ned. seznávat, poznávat; přiznávat, uznávat

sezpievati, zezpievati, ‑aju, ‑áš dok. odzpívat, přezpívat, zazpívat (v. též vzezpievati)

sezrálý adj. uzrálý, zralý

sezráti, ‑aju, ‑áš dok. dozrát

sezřěnie, szřěnie, ‑ie n. spatření, pohled, výhled

sezřieti v. szřieti

sezvati, szváti, szovu, ‑zóveš dok. sezvat, svolat, shromáždit; ‑ sezvati sě sejít se, shromáždit
se

seždati, ‑ždu, ‑ždeš dok. sečkat

sežéci, sežhu, sežžeš; sežieti v. sžéci; sžieti

sežráč, ‑ě m. žrout

sežrati, sžráti, vzežrati, sžeru; sžéřeš, vzžeru, vzžéřeš dok. sežrat

sežřieti, ‑žru, ‑žřeš dok. zhltat, sežrat

sežvati, sžváti, sžúti, sžíti^2, ‑žuju, ‑žiji, ‑eš dok. sežvýkat; sežmolit, smotat: každý pramének
sežván ze tří kúdelek (v. též zežvaný)

sežženie, ‑ie n. spálení

sežžený, sejžený, zežžený, zejžený adj. spálený; sežžená oběť zápalná

shledati, shledati, ‑aju, ‑áš dok. shledat, nalézt; vyhledat: v Písmě svatých shledá; sebrat,
shromáždit (v. též zhledati, shlédati; srov. vzhladati)

shladitel, ‑e m. ničitel

shladiti, zhladiti, ‑z’u, ‑díš dok. zahladit, uhladit, vyrovnat; překonat; vyhladit, zničit

shlazenie, ‑ie n. vyhlazení; odstranění

shlazovati, ‑uju, ‑uješ ned. uhlazovat; vyhlazovat, vymazávat

shledač, ‑ě m. zvěd, vyzvědač; pozorovatel

shledalý adj. který pilně shledal, shromáždil, nastudoval: múdrost dóvtipnú neboli shledalú

shlédanie, ‑ie n. ohledání (v. též zhlédanie, vzhlédanie)

shledaný adj. shledaný, nalezený; ale sám jest neshledán, by co nelibého strpěl od jiných u něho
však nezjistíme, že by něco nedobrého strpěl

shledati v. shladati, též zhledati, zhlédati

shlédati, shlédávati, ‑aju, ‑áš, shledovati, ‑uju, ‑uješ ned. hledět, prohlížet, obhlížet,
pozorovat; pohlížet, dohlížet; vyšetřovat něco, zkoumat; ‑ shlédati sě, shlédávati sě vzájemně na
sebe pohlížet

shlédnúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho) zhlédnout, uvidět, spatřit; zpozorovat všimnout si; posoudit; (na
koho) pohlédnout

shlodati, zhlodati, ‑hloz’u, ‑hlózeš dok. ohlodat

shltati (dvojslab.), ‑hlcu, ‑ceš dok. zhltat, pohltat

shltiti (dvojslab.), ‑hlcu, ‑tíš dok. zhltnout, pohltit

shlučenie, ‑ie n. shromáždění

shlučilý adj. shluklý, shromážděný

shlučiti sě, ‑ču, ‑číš sě, shluknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. shluknout se, shromáždit se; spolčit se

zhlučovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. shlukovat se, shromažďovat se

shmatati, ‑aju, ‑áš dok. nahrabat, nashromáždit (v. též zhmatati)

shnésti, shňésti, ‑hnetu, ‑hňetu, ‑eš dok. uhníst: žemle olejem shnětená (v. též zhniesti)

shniezditi sě, zhniezditi sě, ‑ždu, ‑zdíš sě dok. uhnízdit se, zahnízdit se

shnilina f. hniloba

shnilost, ‑i f. lenost

shníti, zhníti, vzhníti, ‑hňu, ‑hniem, ‑hnieš dok. shnít

shnojiti v. zhnojiti

shodenie, ‑ie n. shoda, shodnutí; ocenění

shoditi, ‑z’u, ‑díš dok. shodit: shoditi z úřadu vyhodit, propustit, zbavit úřadu; vyhovět (v. též
zhoditi)

shodnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co) odhadnout

shola; sholiti v. zhola; zholiti

shon m. práce, úsilí, shon; dav, množství

shoniti, ‑ňu, ‑níš ned. shánět (srov. vzhoniti)

shóry adv. shora

shořěnie, ‑ie n. shoření, vyhoření; spálení (v. též vzhořěti)

shovějúcí, shovievajúcí adj. shovívavý, shovívající

shověnie, shovievanie, ‑ie n. shovívavost, shovívání

shověti, ‑ěju, ‑ieš dok. vyhovět

shovievati, ‑aju, ‑áš ned. (komu) být shovívavý ke komu

shrabati, ‑u, ‑eš dok. shrabat, nahrabat; mnoho jeden shrabal obrokóv nahraba

shrnúti, ‑nu, ‑neš dok. shrnout: penížky shrnul shrábl; plášť svój shrnuv svinuv, sbaliv;
shromáždit; ‑ shrnúti sě shluknout se, shromáždit se

shromazditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. shromáždit; sečíst ‑ shromazditi sě shromáždit se

shromážďenie, ‑ie n. shromáždění; nahromadění, navršení; snůška; ty sě lekal jediné muky
shromážďenie na sě že bys na sebe vzal všechno utrpení (?)

shromažďený, shromážďený adj. shromážděný; shromažďený hrob hromadný

shromážďěti, ‑ěju, ‑ieš, shromažďovati, ‑uju, ‑uješ ned. shromažďovat, hromadit

shromážditi, ‑du, ‑díš dok. shromáždit, nahromadit; sebrat, dát dohromady

shromáždný adj. shrnující, souhrnný: shromáždným obyčejem hromadně, úhrnem

shroziti; shrýzti v. zhroziti; zhrýzti

shřěšenie, ‑ie n. zhřešení, prohřešek, přestupek

shřieti, zhřieti (se), ‑hřeju, ‑eš (sě) dok. ohřát (se), zahřát (se)

shřievati, zhřievati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) dok. ohřívat (se), zahřívat (se)

shústi v. vzhústi

shvězděnie, ‑ie n. souhvězdí

shýřiti, ‑řu, ‑říš dok. chybit, zhřešit

shyzditi; schápati v. zhyzditi; zchápati

scházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. hynout; chybět: schází na čem jeví se nedostatek; schází co kým je vinou
někoho; aby námi nescházelo aby se naší vinou neničilo

schlastiti, ‑šču, ‑stíš dok. zabít

schlustiti, ‑šču, ‑stíš dok. zkroutit

schod m. schod: kladeš oblak v schod tvój jako schod; shromáždění, shluk, schůzka: přestaň zlých
schodóv; konec, skončení; páření: hovada v čas svého schodu jsú velmi ukrutna (v. též vzchod)

schoditi, ‑z’u, ‑díš ned. scházet, sestupovat; sklánět se; hynout, odcházet (ze světa); ‑ schoditi
sě ned. scházet se; dok. vyhnout se čemu (v. též zchoditi, vzchoditi)

schodný adj. scházející

schopiti, ‑p’u, ‑píš dok. uchopit; ‑ schopiti sě v. vzchopiti sě

schopný adj. (k čemu) ochotný, nakloněný (v. též vzchopný)

schovalý; schovanicě v. vzchovalý; vzchovanicě

schovati, skovati, ‑aju, ‑áš dok. zachovat: schovati jazyk zachovat svou řeč, dbát o ní; přechovat,
ošetřit; schovat, ukrýt; zavřít, uvěznit; pohřbít, pochovat (v. též vzchovati)

schovávati, ‑aju, ‑áš ned. schovávat, uchovávat, chovat: schováváše všecka slova ta v svém srdci;
pochovávat: že by po tisíci v Čechách lidí schovávali

schozovati, ‑uju, ‑uješ ned. (od čeho) scházet, hynout (čím)

schozujúcí adj. sestupující (v. též vzchozujúcí)

schrána, schráně, ‑ě f. schránka; klec, komnata; ochrana, záchrana

schrániti, ‑ňu, ‑níš dok. pojmout, obsáhnout; uchovat

schrástiti sě, ‑šču, ‑stíš sě dok. skrýt se

schromený adj. ochromený, ochrnutý: život tělesný, velmi umdlený a na všech stranách schromený

schuditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozdrásat: bielé líčko nehty schudi (v. též zchuditi)

schuknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. shluknout se; spiknout se

schuknutie, ‑ie n. spiknutí

schváliti, schváliti, ‑ľu, ‑líš dok. pochválit (v. též vzchváliti)

schvostati v. zchvostati

schýliti, ‑ľu, ‑líš dok. (k čemu) schýlit, nachýlit, sklonit: kde by hlavu svú schýlil; sklopit
(oči); ‑ schýliti sě shýbnout se, sklonit se: schýliti sě nad kým milostí slitovat se nad kým (v.
též vzchýliti)

schylovati; ‑uju, ‑uješ ned. schylovat, sklánět; ‑ schylovati sě sklánět se, shýbat se (v. též
vzchylovati sě)

schytiti; si v. vzchytiti; ač si

sic(e) adv. sice, jinak; takto, tak, přece

sicí zájm. takový: taký i sicí takový i jinaký

sídliti, ‑ľu, ‑líš ned. zaplétat, chytat do osidel

sieci^1, sahu, sěžeš ned. i dok. sahat: na nosidla rukú sěže sahá, vztahuje ruku; (rovina) v pole
sáhla i v lesy sahala, prostírala se; sieci do Ejipta táhnout s vojskem; (na koho) napadnout koho;
nižádný nad něho udatenstvím nesáhl jest nepřekonal, nepředčil (v. též sáhnúti)

sieci^2, séci, sséci, ssieci, sěku, sěčeš ned. sekat: lúka sěčená posečená; poče naň svými sieci na
něho (mečem) útočit; (od sebe) sekat kolem sebe; jest boden nebo sěčen seknut, zraněn sečnou ranou;
‑ sieci sě (slovy) přít se, hádat se: chcete sě o ni slovy séci (v. též sěkati; srov. zséci)

sieh m. sáh (přibližné 1,8 m)

sieknúti v. sáknúti

siemě, sěmene n. semeno

sien, ‑i f. síň; svrchní sien mázhaus (v. t.); palác

sien(ž), sie (ž), sie (ž) v. sen (ž)

siencě, ‑ě, sienka f. menší síň, pokojík, světnička, místnost: siencě učiniti připravit pokojík;
kobka; předsíň; chrámová předsíň; sloupoví

siencový, sienečný, sienní, sienný adj. síňový: dvéřě sienné

siesti, sadu, sědeš (přech. přít. sada, ‑úci; impf. sědiech, aor. sědech) dok. sednout si, posadit
se; (ve hře) padnout (v. též sědnúti)

siet, ‑i f. síť

sietečník m. síťař

sieti, sěju, ‑ješ (příč. čin. sál, sěl, příč. trp. sán, sát, sět) ned. sít

sietie sítie, ‑ie n. sítí, síťoví, sítina

sietka f. síťka; pl. sietky osidla: padnu v sietky

sietkovaný; sietkový adj. síťkovaný, mřížkovaný

sietný adj. sítěný

sieto n. síto

signet m. pečeť

sikl; siklus m. peníz (siclus)

sikolec, ‑lcě m. zahnutá pastýřská hůl

síla f. síla, moc; množství

silen v. silný

síleti sě, ‑leju, ‑léš sě, silněti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) ned. sílit, mohutnět: všecky
nešlechetnosti sě sílé

Sicilie (trojslab.), Silicí, ‑ie f. Sicílie

silický adj. sicilský

silička f. demin. ze síla

síliti, ‑ľu, ‑líš, silniti, ‑ňu, ‑níš dok. posilovat, dodávat sílu: ten pokrm sílí moc duše; ‑
síliti sě, silniti sě sílit, mohutnět; posilovat se

silně adv. pevně; ve velkém množství

silněti (sě); silniti, silniti sě v. síleti sě; síliti

silnomocný adj. vynikající velkou silou

silnost, ‑i f. síla; pevnost, velká moc

silný (jm. tvar silen) adj. silný, mocný, pevný: budeš svým nepřátelóm silen proti svým nepřátelům;
to kamenie silné věci roztepe a zruší; v silné vieřě; silná ruka velká moc; v silné moci prudce;
zdatný, schopný, statečný; (o jídle) vydatný; mohutný, široký: silná řěka

silovati, ‑uju, ‑uješ ned. namáhat se, usilovat, snažit se

simonia, ‑ie f. simonie, svatokupectví

simoniak m. svatokupec

sípati, ‑aju, ‑áš, sipěti, ‑p’u, ‑píš ned. syčet

sipěnie, ‑ie n. syčení, sykot: sípěním hadovým

sirce, sirdce v. srdce

siroba f. osiřelost; osamocenost, opuštěnost

sirotka f. denim. ze sirota: sirotek; osiřelé děvče

sirý adj. osiřelý, opuštěný

sítie v. sietie

sítěvatý adj. síťový, síťovitý; sítinový (?)

sítovati, ‑uju, ‑uješ ned. rozsévat, prosévat: Daniel sítova popel po všiej podlazě přěd králem

sjednaně adv. sladěně, harmonicky: hlas húslí svatých, jenž nepřěstanú vždy sjednaně hudúce

sjednánie, ‑ie n. spojení, shoda, soulad; svornost, mír; shodný text (v. též vzjednánie)

sjednaný adj. jednotný, sjednocený, shodný; upravený, sladěný: sjednaný hlas souzvuk (v. též
zjednaný, vzjednaný)

sjednati, ‑aju, ‑áš dok. složit; spojit, sjednotit, uvést v soulad; (v. též zjednati); sjednati sě,
zjednati sě (s kým) spojit se, spřátelit se; vyrovnat se, stát se rovným (komu); (v čem, na čem)
dorozumět se, shodnout se, srovnat se, spojit se

sjednávanie, ‑ie n. jednota

sjednávati, ‑aju, ‑áš ned. uvádět ve shodu, spojovat (v. též zjednávati); ‑ sjednávati sě,
zjednávati sě srovnávat se, shodovat se

sjednotiti, ‑cu, ‑tíš dok. spojit, sloučit

sjěti, sjědu, ‑eš dok. sjet: sjev s hory; odjet, odejít: nemohl z města sjěti opustit město; (kam)
zajet kam; ‑ sjěti sě sjet se, setkat se, sejít se (v. též vzjěti)

sjězd m. místo, kudy se vychází, východ: sjezdóv, i kudyž by mohli k městu neb od města jíti, káže
střieci; sjezd, shromáždění: při každém sjezdu s pilností mluveno, aby kompaktáta byla držána

sjiedati; sjiesti; sjieti v. zjiedati; sniesti; snieti

sjiežděti, ‑ěju, ‑ieš ned. objíždět: sjieždějě krále a vévody ku pomoci; ‑ sjiežděti sě sjíždět se

sjíti; sjitie v. sníti; snitie

skáčiecí adj. skákající; tryskající: skáčiecí voda

skákanie, ‑ie n. skákání, skoky; tanec

skákati, ‑ču, ‑češ ned. skákat; tančit; tryskat: krev z úst i z nosa skákáše

skalé, ‑é n. skály, skaliska

skáleti v. zkáleti (sě)

skalní, skalný, skalový, skalský adj. skalní: v dierách skalních; skalnatý: jezero jest obstúpeno
horami skalnými

skanúti, ‑nu, ‑neš, skapati, ‑p’u, ‑peš dok. zhynout, sejít, odejít: když z tohoto světa skaneš (v.
též vzkanúti, vzkapati)

skázati, ‑žu, ‑žeš dok. ukázat; vypovědět, vylíčit; prohlásit, oznámit, zvěstovat; přikázat,
nařídit, uložit; ‑ skázati sě ukázat se, objevit se (v. též zkázati)

skazovati, ‑uju, ‑uješ ned. ukazovat; ‑ ukazovati sě ukazovat se, jevit se; zaříkat se (v. též
vzkazovati, zkazovati sě)

skel‑ v. stkel

skeřiti sě, ‑řu, ‑říš sě ned. šklebit se

sketa v. cketa

sklad m. sestavení, složení; nastrojení, úmysl, záměr

skladač v. skladatel

skládanie, ‑ie n. (veršovaná) skladba, báseň: skládanie byla dieka lidem byla milá (veršovaná)
skladba; pokrytectví, přetvářka (srov. vzkládanie)

skládaný adj. (na někoho) sepsaný, složený proti někomu

skladatel, ‑e, skladač, skládcě, ‑ě m. kdo něco složil, vytvořil, skladatel, zosnovatel, původce,
tvůrce: neb téj hry (šachů) první skladatel jest mudřec; básník, spisovatel: byl přěvýborný
skladatel všech věcí, buďto bez rýmu nebo s rýmy

skládati, ‑aju, ‑áš ned. skládat, sestavovat; vymýšlet, zamýšlet; ‑ skládati sě ženit se (v. též
vzkládati)

skladný adj. skládací

sklamati(sě) v. zklamati (sě)

sklásti, skladu, ‑eš dok. složit, snést; postavit, vystavět, zřídit; sklásti lest nastrojit úklad,
léčku; ‑ sklásti sě složit se, položit se; nakupit se, nahromadit se; upravit se, připravit se,
spořádat se (v. též zklásti, vzklásti)

skláti, seklati, skoľu, skóleš dok. skolit

sklčnati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. sloučit se, spojit se

sklektaný adj. klektáním (klepáním zobáku) daný dohromady: jest to viera zlá, jakožto od čápuó
sklektaná

sklektati, zklektati, ‑aju, ‑áš dok. (klektáním) dát dohromady; sesmolit

skleničný; sklen(n)ý v. stkleničný; stklenný

sklenúti, ‑nu, ‑neš dok. sepnout: sklenuvši ruce

sklenutie, ‑ie n. klenutí

sklenutý adj. klenutý: že jest hrob jako sklenut a obrácen ot svrchosti země

sklep, sklépek, ‑pka, ‑pku m. klenutí, klenba; klenutá místnost; krám, sklad

sklepaný, zklepaný adj. vytepaný: sviecen sklepaný z zlata přěčistého

sklesnúti, ‑nu, ‑neš dok. spustit, svěsit: sklesna svoji rucě obě; stisknout, zatnout; ‑ sklesnúti
sě stisknout se, sevřít se

sklesovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. klesat, podklesávat: kolena sě sklesují

sklnúti sě; sklo v. lsknúti (sě); stklo

sklon, sklonek, ‑nka, ‑nku m. past na ptáky

skloněnie, ‑ie n. sklonění, sklon, nachýlení

skloniti, ‑ňu, ‑níš dok. sklonit, sehnout, svěsit; kde by hlavu svú sklonil složil; zlomit,
zkrušit: chudoba jeho velmi skloni; ‑ skloniti sě sklonit se, sehnout se, ohnout se

skloňovati, ‑uju, ‑uješ ned. sklánět, naklánět

sklopiti, ‑p’u, ‑píš dok. sklopit, sklonit: sklopie hlavu; ‑ sklopiti sě sklonit se, zaniknout

sklubati v. skústi

sklúčiti, ‑u, ‑íš dok. sevřít, sepnout; vylíčit

skľuditi (sě), ‑z’u, ‑díš (sě) dok. smířit (se)

skľudně adv. mírně; smířlivě, klidně, pokojně

skľudnost, ‑i f. klidnost, rozvážnost, mírnost

skľudný adj. klidný, pokojný, mírný

sklústi v. skústi

skľ’uzenie, ‑ie n. upravení, připravení

skoble, ‑e f. škrabák, hoblík

skočnost, ‑i f. hbitost, rychlost

skok m. skok, přemet; v skok, náhlým skokem náhle, rychle, honem; tanec; úskok

skola f. kolna, stavení; skulina, vchod

skolenie, ‑ie n. skolení, vytí, kňučení

skoliti, skovliti, ‑ľu, ‑líš, skomlati, ‑ľu, ‑leš ned. skolit, kňučet, výt

skon m. úplněk

skonalost, ‑i f. dokončení, vrchol

skonalý adj. dokončený; dokonaný, vykonaný

skonánie, ‑ie n. konec, dokončení, zakončení: učiniti skonánie něčemu skončit, dokončit (něco)

skonaný adj. dokončený; dokonalý, úplný

skonatel, skonavatel, ‑e m. kdo něco dokonává, dovršitel: buóh (jest) každé milosti počátek,
střídmost i skonatel

skonati, ‑aju, ‑áš dok. dokončit, ukončit; vykonat, udělat; skonat, zemřít; ‑ skonati sě skončit
se, uplynout: když sě ty dny skonachu; uskutečnit se, vyplnit se

skonávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. dokonávat se, končit se; vyplňovat se

skončenie, skončinie, ‑ie n. skončení, konec; smrt

skončěti, ‑ěju, ‑ieš ned. končit; umírat

skončiti, ‑ču, ‑číš dok. zemřít

skop v. škop^1

skoro, skóro, skořě, skóřě adv. brzo: skořě sě shledámy; rychle; blízko: bylo skoro přěd námi mořě;
skoro, téměř (v. též vskóro)

skořepinný, skořipinný adj. ze skořepiny, ze skořepin, skořepinový: jáť sem těch skořepinných domóv
viděl mnoho

skořépka, skořipina f. skořepina, skořápka (v. též škeřěpina, škořěpina)

skoták, skotař, ‑ě m. pasák skotu, ovčák (?)

skotě, ‑ěte n. dobytče

skotsky adv. jako skot, jako dobytek

skotský adj. dobytčí: k pastvě skotské

skovaný adj. ukovaný, zkovaný, kovaný

skovati^1, skúti, skuju, ‑ješ dok. skout, skovat, ukovat; vytvořit, udělat

skovati^2; skovliti v. schovati; skoliti

skrájěný; skrájěti v. zkrájěný; zkrájěti

skrásti sě, skradu, ‑eš sě dok. vykrást se, tajně utéci (v. též zkrásti)

skravad‑ v. škravad‑

skrhet, škrhet, škrht, ‑hta m. zašramocení

skrojený adj. přistižený, stižený

skrojiti, ‑u, ‑íš dok. přistřihnout, sestřihnout, střihnout (v. též vzkrojiti)

skrotka v. zkrotka

skrovad m. skrovadicě, ‑ě f. hudební nástroj na způsob cimbálu

skrovenstvie, ‑ie m. skromnost, skrovnost

skrovně adv. skromně, pokorně; prostě; skrovně

skrovný adj. skromný, pokorný, tichý; skrovný

skrovniti (sě), ‑ňu, ‑níš (sě) ned. uskrovňovat (se)

skrovnost, ‑i f. skromnost; uskrovnění

skrovný adj. neveliký, nehojný; skromný, střídmý

skrpati, ‑aju, ‑áš dok. ušít, sešít, zaplátovat: obuv přěstarú, ješto uškty koženými skrpána jest

skrúcenie, ‑ie n. zkáza, potření

skrucovati, ‑uju, ‑uješ ned. potírat

skrúchati, zkrúchati, ‑aju, ‑áš dok. zkrušit, zničit

skrúšenie, vzkrúšenie, ‑ie n., skrúšenost, ‑i f. zkroušenost, lítost

skrútilý, zkrútilý adj. nakroucený, nakadeřený

skrútiti sě, ‑cu, ‑tíš sě dok. zkroutit se, ohnout se, shrbit se, zkroušit se

skrutý adj. zkroucený

skružie, vzkružie, ‑ie n. skruž, dřevěná konstrukce při stavbě oblouků; klenutí; horní práh,
překlad nade dveřmi nebo nad okny

skryt m. úkryt; v skrytě tajně, neveřejně

skrytě adv. skrytě, tajně; záhadně

skrytec, ‑tcě m. pokrytec

skrýti, zkrýti, ‑ju, ‑ješ dok. (co ot koho) skrýt, ukrýt, schovat co před kým

skrytie, ‑ie n. skrytí, ukrytí, úkryt

skrytost, ‑i f. skrytost, nejasnost, tajemnost, záhadnost

skrytý adj. ukrytý, tajný: skryté slovo temné, nejasné

skrz, skrzě předl. (s akuz.) skrz; skrzěžto skrze to; zásluhou: skrzě tvú vieru matkať jest tvá
uzdravena; skrzě moc násilím; pomocí, prostřednictvím. skrzě proroka ohlásil Hospodin

skrzěti, skržěti, ‑ěju, ‑ieš ned. skřípat

skřečěti, ‑ču, ‑číš ned. (o volavých ptácích) vydávat skřeky, křičet, volat

skřěčník m. pištec

skřěht, skřěhot, skřět, škřět, škřehot m. skřípění: skřěht zubový

skřěhtánie, škřěhtánie, ‑ ‑ie n. skřípání

skřěhtati, škřěhtati, vzkřěhtati, zkřěhtati, zkřěchtati, ‑cu, ‑ceš dok. i ned. (za)skřípat: zuby
sřkřehtaše; (za)skřehotat; (za)řinčet; (za)rachotit

skřěk, škřěk m. skřek, skřehotání, křik

skřěkati, škřěkati, ‑aju, ‑áš ned. křičet

skřěklavě, škřěklavě adv. hlasitě, hlučně, nahlas

skřěklavý, skřěklavý adj. hlučný hlasitý

skřemen; skřemenicě; skřemenie; skřěnúti v. křemen; křemenicě; křemenie; zkřěnúti

skřepina f. střepina

skřesati, ‑šu, ‑šeš dok. rozkřesat: skřesati oheň

skřět v. skřáht

skřidlicě, škřidlicě, ‑ě f. břidlice

skřiesiti v. vzkřiesiti

skřietek, škřietek, ‑tka m. ďáblík, čert, rarášek

skřikati v. zkříkati

skříně, škříně ‑ě f. skříň, truhla

skřipcovánie, ‑ie n. napínání na skřipec

skřipcovati, ‑uju, ‑uješ ned. napínat na skřipec

skřipec, ‑pcě m. kladka: osovní skřipci; skřipec

skřípěti, škřípěti, křípěti, ‑p’u, ‑píš ned. skřípat

skříta f. částka, kousek, zlomek

skřivanec, ‑ncě m. skřivan

skřivělý adj. zakřivený

skřiviti; sktvieti sě; skubati, skúbsti v. zkřiviti; stvieti sě; skústi

skučiti, ‑u, ‑íš ned. skučet

skudla v. škudla

skúla f. skulina; záminka, důvod z nouze

skulka f. skulinka

skúlostivý v. chúlostivý

skulovatý adj. mající skuliny, otvory, dutiny (?)

skúpati v. zkúpati

skupec, ‑pcě m. skoupý člověk

skúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. skoupit, nakoupit, zakoupit

skúpost, ‑i f. skoupost, lakota, lakomství

skúpý (jm. tvar skúp) adj. skoupý, lakomý

skusiti; skusovati v. zkusiti; zkusovati

skústi, skúbsti, skubati, sklústi, sklubati, šklubati, ‑b’u, ‑beš ned. škubat, trhat, rvát

skúšenie; skúšěti v. zkúšenie; zkúšěti

skutečně adv. skutkem

skutečník m. člověk, jehož víra se projevuje v jeho skutcích

skutek, ‑tka, ‑tku m. čin; výkon: milé skutky projevy lásky; skutky božie bohulibé skutky; skutek
manželský pohlavní styk; v skutce, skutkem ve skutečnosti, skutečně; funkce, povinnost

skúti v. skovati^1

skutiti, ‑cu, ‑tíš dok. učinit, udělat, spáchat, provést; ‑ skutiti sě stát se

skvieti sě v. stkvieti sě

skvrniti, škvrniti, ‑ňu, ‑níš ned. poskvrňovat, znesvěcovat

skvřieti (sě), škvřieti (sě), ‑ru, ‑řeš (sě) ned. rozpouštět se, škvařit se; péci se

skybka, skýbka, skyvka, skývka f. skývka, kousek chleba

skydati, zkydati, ‑aju, ‑áš dok. pomíchat, smíchat; pokydat, pokálet, zaneřádit

skydnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. setkat se, utkat se (?): tuť sě túha s hořem skyde (v. též zkydnúti)

skýsti, skytu, ‑eš, skýtati, ‑aju, ‑áš ned. podávat, nabízet; strkat, nastrkovat; skýsti sě nabízet
se (v. též zkýsti sě)

skytnúti, ‑nu, ‑neš dok. podat, nastrčit: šíje pod meč neskytneme nedáme, nevložíme

slabý (jm. tvar sláb) adj. slabý; slabý běh pomalý, volný běh

sladec, ‑dcě m. osladič

sladkošně, sladokušně adv. slaďounce

sládnúti, ‑nu, ‑neš ned. sládnout; chutnat: zbožie, jenž samé sládne

sladokušný adj. slaďounký

slámati v. zlámati

slamicě, ‑ě, slámička f. slámka, sláma

slamovati v. zlomovati

slaný adj. slaný; nejsúc slaní boží nejsouce posvěceni solí

sláti, šľu, šli, šeli, šleš, šéleš, šeleš (impf. slách) ned. posílat

sláva f. sláva; chvála, chvalozpěv

slávati, ‑aju, ‑áš ned. posílat

slavitel, ‑e m. oslavitel, oslavovatel

slaviti, ‑v’u, ‑íš ned. (o kom) oslavovat koho; slavit; ‑ slaviti sě (v čem) slynout čím

slavně adv. oslavně, pochvalně: o němž každý slavně praví jejž každý chválí, slaví

slavnost, ‑i f. sláva

slavný adj. slavný; oslavovaný; den slavný svátek; vynikající, proslulý: v sboží nad jiné slavný;
vzieti slavnú korunu vítězství dovršit slavné vítězství

slavota f. slavnost

sláze kompar. adv. sladce: sladčeji

slaziti, ‑žu, ‑zíš ned. slézat: ktož jest na střešě, neslaz (v. též zlaziti)

sled m. stopa; pořádek, postup věcí, souvislost: tiemž sledem týmž způsobem

slédati, ‑aju, ‑áš ned. (co) slídit za něčím, stopovat

sléditi, ‑z’u, ‑díš ned. slídit; potulovat se

sledník, slédník, slídník m. slídil; lovecký pes, slídič

slédný adj. slídici, honicí: slědný pes slídič

slehka v. zlehka

slehnúti, zlehnúti, ‑nu, ‑neš dok. ulehnout; slehnout, porodit; ‑ slehnúti sě octnout se v nějakém
stavu a setrvat v něm (?): ani na tom by sě slehlo ani na tom by nezůstalo

slechtilý v. šlechtilý

slépati, ‑aju, ‑áš dok. slepit, sklížit

slepiti, ‑p’u, ‑píš ned. oslepovat, zaslepovat; zastírat (koni) oči

slepost, ‑i, slepota f. slepota, zaslepenost

slepotovati sě v. slopotati sě

sleptánie, ‑ie n. sežrání, snědení

sleptati, zleptati, ‑pcu, ‑pceš dok. sežrat, shltat, schlamstnout: potom vy oheň peklný slepce

slepý adj. slepý; slepý hřiech tzv. němý hřích (sodomský)

sléti (sě), ‑leju, ‑léješ (sě) dok. slít (se), spojit (se) (srov. zléti, zléti sě)

slévanie, ‑ie n. slévání, lití; splývání

sleviti, ‑ v’u, ‑víš dok. slevit; polevit

slib‑ v. sľub‑

sličenstvie, ‑ie n. sličnost; pořádek; vhodný čas, příležitost

slíčiti sě v. zlíčiti sě

sličně, slíčně (kompar. slíčnějie) adv. pěkně, hezky; dobře; vhodně, náležitě, správně

sličnost, ‑i f. sličnost, krása; slušnost

sličný, slíčný adj. sličný, pěkný, krásný; vhodný, slušný; zdatný, zběhlý

slídník v. sledník

slimák m. hlemýžď

sliněnie, ‑ie n. slzení, pláč

sliniti (sě), ‑ňu, ‑níš (sě) ned. vylučovat sliny, slintat

slísati sě, ‑šu, ‑šeš sě dok. (s kým, s čím) spřátelit se, dát se dohromady

slíti, sľú, sléš dok. slít, ulít (z kovu); slíti co v jednotu sloučit, sjednotit, spojit; slíti sě
vylít se: slilo sě na ně moře a ztopilo všecky (v. též vzlíti)

slitie, ‑ie n. stékání, stok

slitina f. litá socha: učinili sú sobě slitinu z střiebra svého

slitov‑ v. sľutov‑

slitý adj. ulitý (z kovu)

slnce v. slunce

slnúti, ‑nu, ‑neš ned. slepnout

slobutný v. slovutný

slomenie; slomiti; slomovati v. zlomenie; zlomiti; zlomovati

slon, ‑ni f. slonová kost, slonovina

slonový adj. slonový, ze slonoviny: kost slonová; stolicě slonová

slopati, ‑p’u, ‑peš ned. pít (jako dobytek), chlastat

slopotati sě, ‑aju, ‑áš sě, slopotovati sě, slepotovati sě, zlopotovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok.
udřít se, upracovat se

sloptati, ‑aju, ‑áš ned. hltat, pohlcovat

slotský adj. zvířecí

slovce, slóvce, ‑ě n. slůvko, slovíčko; slovo, výraz; písmeno

slovenský adj. slovanský

slovně adv. výslovně, veřejně: slíbila‑lis slovně, to jest přěd knězem v kostele neb jinde přěd
lidmi

slovo n. slovo; rčení, výraz; výrok; řeč: slovo učiniti promluvit; slovo dokonati domluvit; krátká
slova stručná řeč; v tato slova odpovědě takto, těmito slovy; vtělené slovo božie Syn boží,
Bůh‑Syn; bráti slova vybírat; v náhlém slově rychle; v jednom slově ihned; mně dobrého slova přejte
slávu, dobrou pověst; dobré slovo jmieti mít dobrou pověst; zlé slovo hanba; z slova podle názoru;
dáti koho v slovo ohyzdné vydat všanc pomluvám; heslo; věta; písmeno, hláska

slovu, slóveš v. slúti

slovutenstvie, ‑ie n., slovutnost, ‑i f. proslulost, sláva

slovutně adv. slavně

slovutný, slobutný adj. slavný, proslulý, znamenitý; vznešený, vzácný

složenie, ‑ie n. složení, položeni; soubor; odložení, svlečení; příbytek

složený adj. (komu) připravený, určený; složená lež smyšlená

složiti, ‑žu, ‑žíš dok. složit, položit: život, živótek složiti; složiti hrdlo na čem ztratit hrdlo
pro něco; (komu co) uložit, určit.; složit, napsat, vytvořit; složiti mysl na čso vynaložit rozum;
(s sebe co) svléci, odložit; zrušit, odstranit; složiti sě uložit se, ulehnout; složiti sě
přiebytkem kdo usadit se; (s kým, čím) spojit se, tělesně se spojit (v. též zložiti, vzložiti)

sľub, slib m. slib

sľúbenie, slíbenie, ‑ie n. zasnoubení

sľúbený, slíbený adj. slíbený; zaslíbený: do země šli slíbené

sľúbiti, slíbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zalibit si; slíbit; zaslíbit; ‑ sľúbiti sě v. z ľúbiti sě

sľubný, slibný adj. slibovací: slibná řěč slib; slib, že se sporná věc místo před soudem urovná
dohodou

sľubovati, slibovati, ‑uju, ‑uješ ned. slibovat; zaslibovat; slibovati si zasnubovat se navzájem; ‑
sľubovati sě, slibovati sě (komu) činit se libým, nakloňovat si někoho; (zač) zaručovat se

sľubovník, slibovník m. kdo slibuje

slúditi, ‑z’u, ‑díš dok. (kým) oklamat koho, svést; (sobú v čem) zklamat se v čem

sluha, slúha m. sluha, služebník

sluha f. služba

sluch m. sluch; ucho; pověst; v drahém slušě v krásné, líbezné řeči; slovo (pojem); podlé slucha v
pravém smyslu; hluk, rámus

slúchati, ‑aju, ‑áš ned. slýchat

slunce, slnce, ‑ě n. slunce; přěd sluncem před východem slunce

sluncový adj. sluneční: světlo měsiecové jako sluncové

slunečnost, ‑i f. sluneční záře

slunečný adj. sluneční; slunečná krása krásná pohoda; slunečné kvietie kvítí zářivé jako slunce

slúp; slúpec v. stlúp; stlúpec

slúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. sloupnout; zbavit se čeho (srov. zlúpiti)

slúpiti sě, ‑p’u, ‑píš sě ned. (kým) podpírat se o koho, spoléhat na koho

slúpnatý v. stlúpnatý

sluščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. slousknout, pozřít; okusit

slušěti, ‑ěju, ‑ieš (příč. čin. slušal, slušěli, slušaly; přech. min. slušav, slušěvši) ned.
slyšet, poslouchat; lidé v ctnost sě obrátie, aby slušali; slušet: neslušie bláznovi rozkoš; slušet
se, příslušet, náležet: cožť jest na mě slušalo, toť sem učinil; jakož slušie na svaté; ‑ slušěti
sě slušet se, hodit se

slušně adv. vhod, náležitě

slušnost, ‑i f. půvab, důstojnost

slušný adj. vhodný, správný; příslušný, náležitý, řádný: že jest jim nebylo slušné postiti sě že se
na ně neslušelo, že jim nepříslušelo; zda mi nenie slušné učiniti, což chci zda nemohu, nemám
právo; účelný; sličný, krásný

slúti, slovu, slóveš, sloveš (impf. sloviech, příč. čin. slul, slúl) ned. jmenovat se, nazývat se;
být proslulý

sľutovánie, ‑ie n. slitování, milosrdenství, útrpnost

sľutovatel, ‑e m. slitovník

sluzný v. slzný

služba f. služba; po službě po zásluze

službicě, ‑ě f. službička, bohoslužbička (hanl.)

služebenstvie, ‑ie n. služebnost, služba

služebně adv. jako služebník, pokorně

služební, ‑ieho zpodst. m. služebník

služebničí adj. služebnický, služebníkův

služebnost, ‑i f. služebnictví, služebnost, poddanství, podřízenost; otroctví; služba, povinnost

služebnóstka f. drobná, formální služebnost

služebný adj. služebný, sloužící, jsoucí ve službě: obecná čeleď služebná obyčejné služebnictvo;
otrocký

slúženie, ‑ie n. služba; slúženie model modloslužebnictví

slúžiti,‑žu, ‑žíš ned. sloužit, posluhovat: slúžiti pitím podávat pití; slúžiti ze mzdy za mzdu;
slúžiti na nájem za nájem, za plat; slúžiti z chleba pracovat pro živobytí; sloužit mši; (k čemu)
sloužit, být určen k čemu; být oddán komu, čemu

slych m. sluch

slýchanie, ‑ie n. poslouchání

slyšěnie, ‑ie n. sluch: slyšěnie dáti vyslechnout

slyšěti, ‑šu, ‑šíš (příč. čin. slyšal, slyšěli, slyšaly, příč. trp. slyšán, slyšěni, slyšieni,
přech. min. slyšav, slyšěvši) ned. slyšet; (koho, v koho) poslouchat, být poddán

slyšievati, ‑aju, ‑áš ned. slýchat

slzavě, slzivě (dvojslab.) adv. plačtivě, se slzami v očích

slzavý, slzivý, slzlivý (dvojslab.) adj. slzavý, plačtivý: hlasem slzivým zavolal; v tomto slzivém
údole; uslzený

slzný (jednoslab.), sluzný, slzúcí (dvojslab.) adj. slzavý: v tomto slzném údolí

smáčený adj. zavlažovaný

smáčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zavlažovat, zalévat

smaha, šmáha f. vláha; míza, šťáva; skvrna; pach, zápach

smahlost, ‑i f. skvrna, pach (?): mezi námi ižádná smahlost závisti nenie

smakati, šmakati, ‑aju, ‑áš ned. hmatat, ohmatávat; ‑ smakati sě šmátrat, orientovat se hmatem (v.
též makati; srov. zmakati)

smalcovaný adj. emailovaný

smaragd, smaragdin, smagragdus, ‑da, ‑du m. smaragd

smatloka f. nechutné jídlo, patlanina: (měšťané i sedláci) nažerú sě smatlok obecných

smatu v. smiesti

smazovati, ‑uju, ‑uješ ned. smazávat, stírat; ‑ smazovati sě v. zmazovati sě

smědý adj. snědý, osmahlý, tmavý

směle adv. směle, odvážně, s jistotou; drze, opovážlivě

smělnicě, ‑ě f. smělá žena

smělost, ‑i f., smělstvie, ‑ie n. odvaha, smělost

smělý adj. smělý, odvážný; drzý

směna f. směněnie, ‑ie n. směna, výměna; obchodování, obcho (v. též změněnie)

směnie, ‑ie n. osmělení se, odvaha

směniti, ‑ňu, ‑níš dok. směnit, vyměnit, proměnit, zaměnit; ‑ směniti sě (o něco) vyměnit si něco
(v. též změniti)

směnně adv. výměnou: aby sobě směnně obdržal královstvie nebeské

smentiti, ‑cu, ‑tíš dok. selhat

směřiti^1, ‑u, ‑íš dok. změřit; vahú směřiti zvážit

směřiti^2 v. smieřiti

směs, ‑i f. směs; ve směs spolu, navzájem

směsicě, ‑ě f. změť, chaos, zmatek

směsičný adj. míchaný, všelijaký

směsitě adv. společně, najednou, nerozlišeně: my směsitě vykládáme o Antiochovi a o Antikristovi

směsknati (sě); směsnati (sě), směstknati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) dok. směstnat (se)

směstiti sě, ‑šču, ‑stíš sě dok. umístit se

směšný adj. smějící se

směšovánie, ‑ie n. směšování, míšení; příměs

směšovati, ‑uju, ‑uješ ned. směšovat, mísit; ‑ směšovati sě (s kým) mísit se; spojovat se s kým,
přátelit se, připojovat se ke komu; souložit s kým

smet, smeť, ‑i (pl. smeti) f. smetí; odpadky: my jsme jako smeti, jako ohryzkové

smetánie, ‑ie n. shození, svržení: smetání konšeluóv novoměstských

smetati, ‑cu, ‑ceš dok. shodit, sházet (v. též vzmetati)

směteš; směti v. smiesti; smieti

smetný, ‑ého zpodst. m. člověk vyvržený ze společnosti, vyvrhel

smiech (vok. smieše) m. smích; posměch: z smiechu na posměch, ze žertu; býti v smiechu být pro
posměch; držěti koho na smiechu vysmívat se komu; poddati v smiech koho komu uvrhnout v posměch,
vydat na posměch; v smiech obrátiti čso zesměšnit, vzít za žert; jmieti smiech kým mít z koho
legraci; učiniti smiech z čeho zesměšnit co; na smiech býti učiněn být vydán na posměch; podobný k
smiechu směšný, k smíchu; směšná věc, žert: při jídle a při stole pósobie ti lidé žerty, smíchy,
rozpustilosti; radost, potěšení: podiž ke mně, mój veš smieše celá má radosti

smienie, ‑ie n. úsměv

smiera f. (pravá, náležitá) míra; umírněnost, střídmost; v smieru s mírou

smiercě, ‑ě m. smírce, smiřovatel, prostředník

smierně adv. s mírou, vhodně, přiměřeně

smiernost, ‑i f. umírněnost, střídmost

smierný adj. přiměřený; mírný; smířlivý, pokorný; odměřený

smieřenie, ‑ie n. smíření

smieřitel, ‑e m. smiřovatel, smírce

smieřiti, směřiti^2, ‑řu, ‑íš dok. (k čemu, v co) obrátit, zaměřit (v. též zmieřiti)

smiesiti, zmiesiti, ‑šu, ‑síš dok. smísit, smíchat; přimíchat, namíchat; ‑ smiesiti sě smísit se;
souložit

smiesti, smatu, směteš dok. smotat, splést dohromady (v. též zmiesti)

smiestiti sě, ‑šču, ‑stíš sě dok. smístit se, srovnat se, umístit se

smiešeně adv. smíšeně, pomíchaně; nerozdílně

smiešenie, ‑ie n. smíšení; směs; připuštění dobytka; soulož

smiešený adj. smíchaný, smíšený, různorodý

smiešěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) ned. směšovat (se), míchat (se) dohromady (v. též zmiešěti)

smiešitě adv. smíšeně, dohromady, pospolu: Pán Bóh da hřímoty, búři, blýskoty a oheň smiešitě

smiešiti sě, ‑šu, ‑šíš sě ned. radovat se

smieška f. směs, smíšenina

smietati, ‑cu, ‑ceš ned. shazovat

smieti, směti, směju, smieš (impf. smějiech, smiech, aor. směch, příč. čin. směl) ned. smět;
odvažovat se, troufat si: ačť sem nesměl pověděti, ostýdaje sě tvé milosti

smieti sě, směju, ‑eš sě (impf. smějiech sě, aor. smiech sě, příč. čin. smál sě, smieli sě, přech.
min. smáv sě, smievši sě) ned. smát se, radovat se

smíliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. (komu) zlíbit se, zalíbit se; slitovat se, smilovat se; smíliti si co
proč oblíbit si

smilně adv. smilně, nemravně; prostopášně

smilněnie, ‑ie n. smilnění, smilstvo

smilnicě, ‑ě f. smilná žena

smilnicí, smilničí (?) adj. smilnický, smilný

smilnomluvcě, ‑ě m. kdo mluví oplzlosti, necuda, nestyda

smilný adj. smilný, oplzlý, nemravný: hřiech smilný smilstvo

smilovánie, ‑ie n. smilování, slitování, blahovůle

smilovatel, ‑e m. slitovník

smilovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho) smilovat se nad někým; ‑ smilovati sě smilovat se (v. též
zmilovati)

smírcě, ‑ě, smiřitel, ‑e m. smírce, smiřovatel

smlčěti, ‑ču, ‑číš dok. (co) zamlčet, pomlčet (o čem)

smlúva f. dohoda, smír

smlúvati, ‑aju, ‑áš ned. smlouvat; (koho) zprostředkovávat, sjednávat dohodu: ten slove snubač,
ktož jich dvé smlúvá v hromadu jako manžely; smlúvati sě smlouvat se, spolčovat se; umlouvat se;
shodovat se

smlúvcě, ‑ě m. smlouvač; rozhodčí

smluvčí, ‑ieho zpodst. m. potvrzovatel smlouvy

smluvenie, ‑ie n. úmluva, dohoda

smluvený adj. smluvený, stanovený; zpodst. m. spolčenec, spojenec

smluviti, ‑v’u, ‑víš dok. smluvit, domluvit, ujednat; (koho s kým) usmířit; smluviti sě smluvit se,
domluvit se, dohodnout se (v. též zmluviti, vzmluviti)

smluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. smlouvat; smiřovat

smočovati, ‑uju, ‑uješ ned. zavlažovat, smáčet

smola, smóla f. smůla, pryskyřice

smolník m. smolný kabát, řemínkový krunýř zpevněný smolou

smořiti, ‑řu, ‑říš dok. sníst (v. též zmořiti)

smradatý, smradný, smrdělý, smrdlavý adj. páchnoucí, smrdutý, smradlavý

smraditi, ‑z’u, ‑díš ned. páchnout, smrdět

smrak m. soumrak

smrděti sě v. zsmrděti sě

smrdnost, ‑i, smrduta f. zápach (?)

smrdúcí adj. smrdutý

smrkovina f. smrčí, smrkový les

smrskati, ‑aju, ‑áš dok. postínat: slúha mečový smrská hlavy těm

smrščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. stít, setnout: smrštil jemu hlavu

smrt, ‑i f. smrt: bojovná smrt smrt v boji; přivést do smrti usmrtit; raniti na smrti na smrt,
smrtelně

smrtcě, ‑ě f. smrt, smrtka (demin.)

smrtedlně (trojslab.), smrtelně adv. smrtelně; smrtelnicky, lidsky, pozemsky

smrtedlnost (trojslab.), smrtelnost, ‑i f. smrtelnost; věk smrtedlnosti lidský život

smrtedlný (trojslab.) adj. smrtelný; pozemský, pomíjivý: v smrtedlném životě; Smrtedlná neděle
Smrtná, třetí před velikonocemi (círk.); zpodst. m. smrtelník, člověk

smrtinosný adj. smrtonosný

smrtiti, ‑cu, ‑tíš ned. usmrcovat

smrtný adj. smrtelný; smrtný dóm posmrtný příbytek, hrob

Smrtonos, Smrtonoš, ‑ě m. zosobněný zánik života, smrt; Mars (planeta)

smrznúti sě v. zmrznúti sě

smřieti, semru, semřeš dok. zemřít

smúcěnie, ‑ie n. zármutek, žalost

smúcený adj. zarmoucený

smúcěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) (příč. čin. smúcal, smúcěli) ned. rmoutit (se), znepokojovat (se),
zarmucovat (se)

smucovati, smučovati, ‑uju, ‑uješ ned. zarmucovat; utiskovat (v. též zmučovati)

smucujúcí, ‑ieho zpodst. m. sužovatel

smučenie, ‑ie n. týrání

smučovati v. smucovati

smusiti, ‑šu, ‑síš dok. přinutit

smušiti (sě), ‑šu, ‑šíš (sě) ned. tvářit se zasmušile, mračit (se), kabonit (se)

smutek, ‑tka, ‑tku m. smutek, zármutek; smutek v čem nad čím; smutek ploditi být smutný; úzkost;
obtíž, nesnáz

smútiti, ‑cu, ‑tíš dok. zarmoutit; ‑ smútiti sě zarmoutit se; vzrušit se, rozlítit se

smutný adj. smutný, zarmoucený: smutný až do smrti až k smrti; činiti sě smuten tvářit se smutně,
zarmouceně; smutná postava smutné tváření; v smutném líci smutně; truchlivý; zesnulý

smyčec, ‑čcě m. smýknutí, hod, vrh: jedním smyčcem čan jedním vrhem štěstí (při hře v kostky)

smýčiti sě, ‑ču, ‑číš sě ned. smýkat se

smýkanie, ‑ie n. smýkání, vláčení

smýkati, šmejkati, ‑ču, ‑češ ned. smýkat, vláčet; smekat: smýkali čepice; smýkati sě toulat se,
potulovat se

smykovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. klouzat se, smekat se

smysl (jednoslab.), ‑a, ‑u m. mysl, myšlení, rozum: bez smysla nepříčetný; důvtip; úmysl; smysl,
význam, obsah; myšlenka, mínění, pochopení

smysleti, ‑šľu, ‑slíš ned. i dok. chápat, pochopit, (po)rozumět; mít smysl, rozum

smysliti, ‑šľu, ‑slíš ned. zamýšlet, přemýšlet, smýšlet, mít rozum; dok. vymyslet, pomyslet;
uvážit, rozvážit; nadeň smysliti vyniknout nad něj rozumem (v. též zmysliti sě, vzmysliti)

smyslně (dvojslab.) adv. rozumně, moudře, důvtipně

smyslný (dvojslab.) adj. rozumný, moudrý, důvtipný: lidé smyslní rozumní; důmyslný; z smyslnéj váhy
rozvážně, uvážlivě; v smyslnéj době vhodným způsobem, ve vhodné době

smyšlenie, ‑ie n. smyšlenka, výmysl

smyšlený adj. vymyšlený; vymyslitelný; všemožný, rozmanitý

smýšleti, ‑šľu, ‑šlíš ned. myslet; neroďte vtipně smýšleti nevymýšlejte si

smýšlivý adj. vymýšlející si, lživý, prolhaný (?); domýšlivý (?)

smyšlovánie, ‑ie n. vymýšlení, výmysl, smyšlenka

smyšlovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymýšlet

snábděnie, ‑ie n. pozorování, poznání

snábděti, snábditi, ‑bz’u, ‑bdíš ned. pozorovat; poznávat, hlídat

snad, snaď adv. snad: jest to bez spadu jisté; snadno, lehko

snaditi, ‑z’u, ‑díš dok. žárem spojit (kovy), svařit: železo spojiti, točíš snaditi

snadnost, ‑i f. snadnost; možnost, příležitost

snadný adj. snadný, lehký; vlídný, ochotný

sňach v. snieti

snář, ‑ě m. kdo mívá sny

snášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. snášet (dohromady), shromažďovat; snášet, trpět; ‑ snášeti sě (s kým)
snášet se; (v čem) shodovat se

snašovati, ‑uju, ‑uješ ned. snášet

sňatek, ‑tka, ‑tku m. shromáždění, sbor, schůze; vyhnán sem z nebeského sňatku společenství;
spojení, spolek; počátek, početí: (Ježíš narodil sě) z Marie panny, vzem bez mužského sěmene sňatku
byv počat; pl. sňatky slavnosti

snaženstvie, ‑ie n. snaha, snažení; vynalézavost; úsilí, usilování, horlivost

snažený adj. úsilím zjištěný, vypátraný

snažiti sě, ‑žu, ‑žíš sě ned. (na co, k čemu) snažit se, usilovat oč; (proti komu) zakročovat,
pracovat proti komu

snažně adv. snažně; horlivě, usilovně, vytrvale; opravdově, pečlivě, ochotně; drze, nestydatě

snažnost, ‑i f. snažení, snaživost; práce, úsilí

snažný adj. (čeho) mající snahu, snažící se oč; pečlivý, pracovitý, přičinlivý; hbitý, rychlý

snažovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. přičiňovat se

snědek, ‑dka, ‑dku m. snědení

sněch, snem^1, sněm, ‑ši v. snieti

snem^2, semna m. sněm: snem obecný všeobecný, generální sněm, svazek

snesitedlnost (čtyřslab.), ‑i f. vytrvalost

snesitedlný (čtyřslab.) adj. snášenlivý

snésti, snesu, ‑eš dok. donést: poselstvo snésti vykonat poselství; shromáždit; vyřídit; vrhnout,
mrštit: kopie snésti; snést, vydržet (srov. vznésti)

snět, ‑u m. peň, špalek

snětie, ‑ie n. uzavření manželství, sňatek

sniedanie, ‑ie n. snídání; snídaně

sniesti, sjiesti, zjiesti, ‑iem, ‑ieš dok. sníst, sežrat (v. též vzjiesti)

snieti, sjieti, senmu, semnu, sejmu, ‑eš (imper. senmi, semni; aor. sňech, sňach; přech. min. snem,
sňem, snemši) dok. sejmout; odstranit: srst snieti stáhnout kůži; taká poškvrna, ež sama voda jiej
nemóž snieti; anebo mě s této země sejmi

sniknúti, ‑nu, ‑neš dok. sejít, zaniknout; vysmeknout se (v. též zniknúti, vzniknúti)

snímanie, ‑ie n. scházení, shromažďování; pohlavní styk

snímati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. brát se, ženit se (v. též znímati sě, vzjímati)

snitel, ‑e m. snílek, snivec, člověk, který sní

sníti, sjíti, sejíti, ssjíti, sendu, sejdu, ‑eš (aor. snid, snide) dok. sejít, sestoupit: sníti s
světa sejít ze světa; přejít, zajít; sjíti z domu odejít; nesejde na kom není zaviněno kým; to již
jim nesejde na tom už jim nesejde, nezáleží; (o slunci) zajít, zapadnout; ‑ sníti sě, sjíti sě
sejít se, setkat se, shromáždit se; (s kým, čím) pohlavně se spojit: kterýž s hovadem a bravem
sejde sě; spojit se v manželství; srazit se v boji; vojem sě sníti bojovně se utkat; sjíti sě na
potaz sejít se na poradu (v. též zníti, vzjíti)

snitie, sjitie, ‑ie n. zánik, smrt; pohlavní styk, soulož (v. též sejdenie; vzjitie)

sníženie, ‑ie n. pokoření, ponížení

snížiti, ‑žu, ‑žíš dok. ponížit, pokořit

snoci adv. večer (?): toť sě kněz snoci na kvasu opil

snopček, ‑pečka, ‑pečku m. malý snop, snopek

snopový adj. ze snop: jide spat podlé slohu snopového jako snop, hluboce

snořiti, ‑řu, ‑říš dok. spustit (v. též vznořiti sě)

snositi, ‑šu, ‑síš ned. snášet; odolávat (v. též znositi; vznositi)

snóška f. schůzka, shromáždění (?)

snošovati, ‑uju, ‑uješ ned. snášet (dohromady) (v. též vznošovati sě)

snovati, snúti, snuju, ‑eš (impf. snovách, aor. snovach) ned. příst, spřádat; osnovat, strojit,
připravovat, chystat

snový adj. ze sen: skladač snový kdo si vymýšlí sny

snubač, ‑ě, snubák, snúbcě, snúbič, ‑ě m. námluvčí, družba, zasnubovatel: neb on byl taký snubač,
že pojil lidí s Ježíšem

snúbený adj. zasnoubený

snúbiti, ‑b’u, ‑bíš ned. i dok. (koho) ucházet se o koho; (koho komu) zasnubovat, zasnoubit

snubovati, ‑uju, ‑uješ ned. (sobě koho) zasnubovat se s kým

snuknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. spojit se, sdružit se

snúti v. snovati

snuzenie, ‑ie n. utrpení, trápení

snúziti, ‑žu, ‑zíš dok. utrápit, trápením donutit, přinutit (v. též znuziti)

snuzník m. trapič, sužovatel

snuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. sužovat, trápit

soba f. osoba

sobek, ‑bka m. sobec

soběmúdrý adj. připadající sám sobě moudrým, domýšlivý

sobenie, ‑ie n. přisvojováni, přivlastňování si; získávání

soběvolnost, ‑i f. svévolnost, nevázanost

soběvolný adj. svévolný, rozpustilý; samostatný, svobodný

sobiti, ‑b’u, ‑bíš ned. přisvojovat; ‑ sobiti sě zásobovat se, zaopatřovat se; (kde) počínat si
jako na svém, roztahovat se

sobný adj. vlastní

sobotáles m. týdenní plat učitelů (vybíraný v sobotu od rodičů za každého žáka)

sobú v. sě

sočba f. sočení, osočování, nactiutrhání

sočebný adj. nactiutrhačný: sočebné skutky pomluvy

sočěvicě, sočovicě, ‑ě f. čočka

sočiti, ‑ču, ‑číš ned. (na koho) osočovat, hanět

sočovičný adj. čočkový

sodomář, ‑ě m. sodomita

sodomitský adj. sodomský, neřestný

socha f. hůl, tyč, kůl; sloup, stožár

sochor m. tyč, bidlo, sochor; kůl; kormidlo (?)

sojě, ‑ě f. sojka

sok m. sok, protivník, nepřítel: k sokóm sě nepřičiňuj; pomlouvač, tupitel; donášeč; žalobník

sokolčí, ‑ieho zpodst. m. sokolník (opatrovatel loveckých sokolů)

sokolový adj. sokolí

sól, soli f. sůl

soléř, ‑ě m. špatný, zkažený člověk: takoví soléři majíť kázáni, trestání býti

solnicě, ‑ě f. solný důl, solivar

somovina v. sumovina

soptánie, ‑ie n. supění

soptati, ‑pcu, ‑pceš ned. supět; soptit

sosnovie, ‑ie n. sosnový, borový porost

soška f. podstavec

sotka f. malá rána

sotně, setně adv. sotva, stěží

sotný adj. nesnadný; sotnú túhú stěží

sóvka f. sovička

spáčiti, ‑ču, ‑číš dok. opětovat, obnovit (?); odmítnout, odvrátit, odrazit (?) (v. též zpáčiti,
vzpáčiti, vzpiečiti sě, vzpietiti)

spád m. spadenie, ‑ie n. pád; zkáza

spadlo n. lůžko

spadlý adj. spadlý; padlý: anděl spadlý ďábel

spadnúti, ‑nu, ‑neš dok. spadnout, upadnout, skácet se; připadnout

spadovati, ‑uju, ‑ uješ ned. spadat; připadat

spadu v. spásti^1

spajúcí adj. spící

spakostiti, ‑šču, ‑stíš dok. (komu) uškodit, ublížit

spal m. spáč

spála v. vzpála

spálenie, ‑ie n. spálení; zapálení; požár, vypálení

spálenina f. zápalná oběť

spálený adj. spálený; spálená oběť zápalná; vypálený

spáliti, zpáliti, ‑ľu, ‑líš dok. spálit, zapálit, vypálit; upálit; ‑ spáliti sě spálit se; shořet

spalivý v. spánlivý

spalní, spalný adj. zápalný: spalní oběť, oběť spalná

spalnieř, ‑ě m. oblek pod brnění; ramenní pláty brnění

spalobětní, spalobětný adj.: oltář spalobětní na zápalné oběti

spamatovánie, ‑ie n. vzpomínka

spamatovati, ‑uju, ‑uješ dok. zapamatovat si, připamatovat si

spanie, spánie, ‑ie n. spánek

spanilý adj. nádherný, pěkný, spanilý; zdařilý, úspěšný (?): spanilá jiezda zdařilé, úspěšné
(vojenské) jízdní tažení, vpád (v. též vzpanilý)

spánlivec, ‑vcě m. spáč, ospalec

spánlivost, ‑i f. ospalost

spánlivý, spanlý, spalivý adj. spící; ospalý

spas m. spasitel: ty, spase všeho míra; spása, spasení: mysl sě navrať k svému spasu

spáscě, ‑ě m. kdo spase, pohltí něco sám

spasě, ‑ě f. spása

spasedlivý, spasedlný (trojslab.), spasitedlný (čtyřslab.) adj. spasitelný

spasedlně (trojslab.), spasitedlně (čtyřslab.) adv. spasitelně, pro svou spásu

spasenec, ‑ncě m. kdo bude spasen

spasitedlník (čtyřslab.) m. spasitel

spasitedlnost (čtyřslab.) ‑ i f. spása, spasení

spasitelový adj. spasitelův

spasný adj. spásný, přinášející spásu: beze čsti nic spasno nenie

spasovati, ‑uju ‑uješ ned. spásat, vypásat, pasením ničit; přivádět ke spáse (v. též spašovati)

spásti^1, spadu, ‑eš dok. padnout, upadnout (srov. vzpásti)

spásti^2, spasu, ‑eš dok. spasit

spašovati, ‑uju, ‑uješ ned. přivádět k spasení, přinášet spásu

spata f. nůž na vyklešťování

spáti, sp’u, spíš (3. pl. spie, přech. přít. spě, spieci, spúci, impf. spách, aor. spach, sup.
spat) ned. spát: spáti sen mít sen, snít; (nad něčím) nedávat pozor na co

spatrný (dvojslab.), spatřný (?) adj. rozjímavý, hloubavý, kontemplativní (?): spatrný život, ješto
spatřije nebeské věci

spatrovánie, ‑ie n. rozjímání, hloubání, kontemplace

spatrovati v. spatřovati

spatřenie, ‑ie n. spatření, shlédnutí; poznání, pochopení

spatřiti, ‑řu, ‑říš dok. spatřit, shlédnout, prohlédnout; shledat; opatřit; ‑ spatřiti sě zhlédnout
se, podívat se na sebe

spatřný v. spatrný

spatřovánie, ‑ie n. spatřování, pozorování; poznávání, chápání

spatřovati, spatrovati, ‑uju, ‑uješ ned. spatřovat, vidět, všímat si; zkoumat, poznávat, nalézat,
shledávat

spatý adj. sepjatý; spoutaný, svázaný (srov. vzpatý)

spav v. spieti^1

spavý adj. ospalý

spéci v. zpéci

spéci sě, ‑peku, ‑pečeš sě dok. (čím) spéci se, slepit se

spěch m. prospěch

spěliti, spieliti, ‑ľu, ‑líš ned. spěchat, spět

spelunka f. jeskyně

spen, spenši, spemši v. spieti^1

spěra f. opora

sperčiti sě, ‑ču, ‑číš sě, spořiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. seprat se, poprat se; srazit se

speru; speš, spe v. seprati; súti

spěš, spěšě, spěšně adv. spěšně, rychle (v. též spieš)

spěšiti, ‑šu, ‑šíš ned. spěchat

spěšný adj. spěšný, rychlý, náhlý; (k čemu) pohotový, náchylný k čemu

spěti v. vzpěti

spička f. stopka

spiech v. súti

spielati,špielati, ‑aju, ‑áš ned. (pivo) stáčet vykvašené pivo do sudů; vlévat, nalévat

spieliti v. spěliti

spierati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (čemu) vzpírat se

spieš, spieše adv. rychle, spěšně; dříve; spíše, snáze (v. též spěš)

spiešiti (sě), ‑šu, ‑ šíš (sě) ned. spěchat, pospíchat; spiešiti dielo

spieti^1, sepieti, sepnu, ‑eš (přech. min. spen, spenši, spemši; spav) dok. sepnout, složit (srov.
vzpieti sě)

spieti^2; spíjěti, spikati v. vzpieti; zpíjěti; spískati

spiknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. umluvit se, dohodnout se, sjednotit se

spiknutie, ‑ie n. tajná úmluva, spiknutí

spikovánie, ‑ie n. tajné umlouvání, dělání spiknutí: nemilují rot a spikovánie a šibalstvie

spíle; spílenie; spíleti v. špíla; špílenie; špíleti

spinadlo n. spona; náhrdelník

spis m. co je zachyceno písmem, sepsání (spis, zápis ap.)

spískati, spikati, ‑aju; ‑áš dok. spískat; ztropit, vymyslet

spisovati, ‑uju, ‑uješ ned. spisovat, zapisovat; zachycovat písmem (v. též zpisovati)

spíti; spitoměti; spižérna, spižierna v. zpíti; zpitoměti; špižérna

splácený adj. zaplátovaný, zalátaný; vyspravený: sieti zedrané a splácené provázky

splakati v. vzplakati

splákati, ‑aju, ‑áš ned. splachovat, smývat: abychom mohli své hřiechy s sebe splákati

spláknúti, zpláknúti, ‑nu, ‑neš dok. spláchnout, smýt

splanúti v. vzplanúti

splašiti, ‑šu, ‑šíš dok. poplašit; ‑ splašiti sě splašit se

splatiti, zplatiti, ‑cu, ‑ tíš dok. splatit, zaplatit

splav m. prám, vor

splaviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. stéci, odtéci, odplynout: splaví sě jako struha ejiptská (v. též
zplaviti)

splaziti, ‑žu, ‑zíš dok. sedřít (v. též zplaziti, vzplaziti)

spléněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zplenit, poplenit

spleskati, ‑šču, ‑ščeš dok. splasknout (v. též zpleskati)

splésti, zplésti, ‑pletu, ‑eš dok. splést, uplést; ‑ splésti sě (v něco) zaplést se do něčeho,
upadnout do něčeho; splésti sě v rozumu splést se, poplést se, zmást se, upadnout ve zmatek

spletek, ‑tka, ‑tku m. zmatek, pomýlení

spletenec, zpletenec, ‑ncě m. popletenec

spletený, zpletený adj. spletený: vlasy spletené; popletený, zmatený, zamotaný: pikharti podlé
svých duómyslóv zpletených jinak slavějí

splněvati, ‑aju, ‑áš (?), splňovati, ‑uju, ‑uješ ned. splňovat, plnit; dodržovat co, dostávat čemu:
sliby budú splněvati; skutkem splňovati uskutečňovat

splniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co) splnit; dostát čemu, dodržet co: ktož vešken zákon splní; zaplatit:
splniti dluh

sploditi (sě) v. vzploditi (sě)

spľúskati, ‑aju, ‑áš dok. splácat, uplácat, dát dohromady

splúti, splovu, splóveš, sploveš dok. odplynout, odplout: vody splovú i zhynú (v. též vzplúti)

splynovati, ‑uju, ‑uješ ned. odplývat, odplouvat

splynúti, zplynúti, ‑nu, ‑neš dok. splavit se, odplynout: on splyne do pekla jako bláto; uplynout,
rozplynout se, zmizet: splynul svět (v. též vzplynúti)

spodní, zpodní adj. spodní: spodní svršky kalhoty

spodobenie, ‑ie n. forma, obraz (?): spodobenie slov bohem daných

spodobnánie, ‑ie n. zpodobení

spojenie, ‑ie n. spojení; spojitost, souvislost: ta naučenie mají spojenie s slovy Kristovými;
spojenectví, svazek

spojenina f. spojení, spojovací část: dřěvo, jenžto mezi spojeninami domovými jest

spojěvati, spojovati, ‑uju, ‑uješ ned. spojovat; ‑ spojovati sě spojovat se; (k komu, k čemu)
připojovat se; (z čeho) skládat se

spojímati, ‑aju, ‑áš dok. posbírat (srov. zpojímati)

spojiti, ‑ju, ‑jíš dok. (s kým, s čím, komu, čemu) spojit: ó by tento cizozemec mně byl manželstvím
spojen kéž by se mnou byl spojen manželstvím; ‑ spojiti sě spojit se; pohlavně se spojit; (k komu,
k čemu) připojit se (srov. též zpojiti)

spojovati (sě) v. spojěvati

spokojiti (sě) v. zpokojiti (sě)

spolčenie, ‑ie n. spojení, sloučení, sjednocení

spolčiti, ‑ču, ‑číš dok. i ned. spojit, sloučit, sjednotit; spolčovat se, mít spolek s někým: kto
spolčí s pyšným; (v čem) mít stejný podíl na čem: když jsú spolčily (matky a děti) v utrpení, mají
spolčiti i v odplatě

spolčovati, ‑uju, ‑uješ ned. spojovat, slučovat, sjednocovat

společně adv. společně; v tom jsme společně všichni v tom se shodujeme, v tom jsme zajedno

společní, společný adj. společný, vzájemný; společní, společnú rukú společně

společnost, ‑i f., společstvie, ‑ie n. spolek, společenství

spolek, ‑lka, ‑lku m. společenství, spojení; spolkem, po spolku spolu, zároveň, dohromady; v spolek
vespolek; ze spolka společně

spolem adv. spolu, společně, dohromady

spoliti, ‑ľu, ‑líš ned. (čím) plýtvat, nešetřit

spolní, spolný adj. společný

spoluběžěti, ‑žu, ‑žíš ned. souviset

spoludědična f. společná dědička

spoludržělivost, ‑i f. soudržnost

spoluhlas m. souhláska

spoluhlučenie, ‑ie n. spoluznění, souzvuk

spoluhřiech m. společný hřích (?): Pán dal sě na kříži zavěsiti pro jich spoluhřiechy

spoluchválenie, ‑ie n. chválení, slavení někoho (zároveň s jiným)

spolujitie, ‑ie n. spolujití, společné putování: duch jich ožil z jeho spolujitie na cestě

spolukvašenie, ‑ie n. společné hodování

spoluměščenín (pl. ‑ščěné, gen. ‑ščan) m. spoluměšťan: všěliký přěbyvač města měl tu věrnost
spoluměšťanóm držeti

spolumistr m. kolega v hodnosti mistra, mistr jemu rovný: aby pohaněn nebyl od spolumistruóv

spolumluvenie, ‑ie n. besedování, rozmlouvání

spolumodlenie, ‑ie n. společné modlení

spolumodlný (čtyřslab.) adj. mající být uctíván společnou modlitbou (?): Duch svatý jest
spolumodlný a spoluslavný s Otcem i Synem

spoluobcovánie, ‑ie n. vzájemný styk, soužití

spoluobrana f. společná obrana

spolupamatovánie, ‑ie n. památka: to čiňte na mé spolupamatovánie

spolupodstatný adj. mající stejnou podstatu, jsoucí stejné podstaty

spolupřěbývanie, ‑ie n. soužití

spoluradovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. společně se radovat: spoluradujte sě se mnú

spolurovnost, ‑i f. vzájemná rovnost

spolurovný adj. vzájemně si rovný, zcela rovný (?): Ježíš jest v Otci svém skrze spolurovnost a
jest s ním spolurovný

spolusěďúcí zpodst. m. spolustolovník, spoluhodovník

spoluslavný adj. slavný společně s někým jiným, mající být společně oslavován (srov. spolumodlný)

spoluslúha, spoluslužebník m. druh ve službě

spolustolenie, ‑ie n. (koho) společné stolování (s kým): utrhačóv spolustolenie jest horšie než
psie

spolustolúcí, ‑ieho zpodst. m. spoluhodovník

spolutovaryš, spolutovařiš, ‑ě m. společník, druh

spolutovaryšstvie, spolutovařišstvie, ‑ie n. společnost, přátelství, přátelský styk: od jeho
spolutovaryšství člověk zbohatí ve všem dobrém

spolutrpěti, ‑p’u, ‑píš ned. společně trpět: trpí‑li co jedem úd, spolutrpie s ním všickni údové

spoluvěčnost, ‑i f. stejná věčnost: (Kristova) spoluvěčnost s bohem Otcem

spoluvěčný adj. stejně věčný; současný: ot Abrahama spoluvěčného Moab desět národóv počítáme

spoluvěřiti, ‑řu, ‑říš ned. důvěřovat

spoluvzněnie, spoluvznie, ‑ ‑ie n. souhláska

spoluzvučenie, ‑ie n. souzvuk, souznění

spomáhajúcí adj. nápomocný

spomáhanie, ‑ie n. pomoc

spomáhati, zpomáhati, ‑aju, ‑áš ned. (komu čeho) pomáhat (komu k čemu)

spomanúti, spomenúti, spomněti; spomínati v. vzpomanúti; vzpomínati

spomoc, ‑i f., spomoženie, ‑ie n. pomoc

spomoci, zpomoci, ‑mohu, ‑móžeš dok. pomoci

spomocnicě, ‑ě f. pomocnice

spomocník m. pomocník

spomocný adj. nápomocný

spopadnúti, ‑nu, ‑neš dok. chytit, zastihnout, dostihnout, dopadnout: nikdež anjelóv nespopadl

sporota f. hojnost

sporý adj. vydatný, hojný; dlouho trvající; ochotný, pohotový, připravený

spořě adv. vydatně, hojně, velice

spořiediti v. zpořiediti

spořiti, ‑řu, ‑říš ned. rozhojňovat, množit, rozmnožovat

sposmievati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. postupně nebo hromadně se vysmát většímu počtu jedinců (?)

spósob; spósob‑ v. zpósob; zpósob‑

spoviedati; spozditi sě v. zpoviedati; zpozditi sě

spracovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. upracovat se, udřít se

správa f. řízení (v. též zpráva)

správcě, zprávcě, ‑ě m. správce; správce sboru, kněz; vládce, nadřízený

spravedlenstvie, ‑ie n. spravedlnost, pravdivost

spravedlivě, spravedlně (trojslab.), spravedně adv. spravedlivě, po právu, právem

spravedlivý, spravedlný (trojslab.) adj. spravedlivý; správný, pravý; pravdomluvný, pravdivý,
řádný, poctivý, náležitý; bohabojný

spravedlniti (čtyřslab.), ‑ňu, ‑níš ned. ospravedlňovat

spravedlno (trojslab.) n. spravedlnost

spravedlnost (trojslab.), ‑i f. právo k něčemu

spravenie, ‑ie n. správa, vedení, řízení; náprava (v. též zpravenie)

spravený, zpravený adj. vedený, řízený: živú vieru spravenú slovy božími; upravený, zařízený

spravidlo, zpravidlo n. kormidlo; ukazatel, index, rejstřík

spravitel, zpravitel, ‑e m. ředitel, správce

spraviti, ‑v’u, ‑víš dok. spravit, opravit, napravit; udělat, zařídit, splnit; ospravedlnit; dát
směr: dolů spraviti dostat dolů; ‑ spraviti sě zařídit se, připravit se; (čeho) očistit se,
ospravedlnit se z čeho (v. též zpraviti, vzpraviti)

správně, zprávně, zpraveně adv. správně, právem, po právu

správnost, ‑i f. zákonnost, poctivost, spravedlnost

správný adj. správný; spravedlivý

spravovánie, ‑ie n. správa, vedení, řízení, vláda (v. též zpravovánie)

spravovati, ‑uju, ‑uješ ned. opravovat, činit správným, řídit; ‑ spravovati sě řídit se, napravovat
se (v. též zpravovati)

spravujúcí, zpravujúcí adj. spravující, řídící, vedoucí, vládnoucí

sprchnúti, ‑nu, ‑neš dok. spadnout, opadat (v. též vzprchnúti)

sprchovati, ‑uju, ‑uješ ned. padat, opadávat

sprosta v. zprosta

sprostenstvie, ‑ie, sprostenstvo n. prostota, prostý původ: svój rod sprostenstvím vinie obviňují z
prostoty, znevažují

sprostně adv. prostě, jednoduše, neučeně; skromně; špatně

sprostní, sprostný, sprostý adj. prostý, nevzdělaný; hloupý, pošetilý; jednoduchý; neumělý, špatný;
chatrný

sprostnost, ‑i f. prostota, upřímnost; neumělost, neznalost

sproščenie v. zproščenie

sprošovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) vyprošovat co, prosit oč

spřahati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. (s kým) spojovat se s kým

spřáhnúti (sě), spřiehnúti (sě), ‑nu, ‑neš (sě) dok. spojit se (v. též spřieci)

spřahovati, spřěhovati, ‑uju, ‑uješ ned. zapřahovat; ‑ spřěhovati sě, spřěžovati sě spřahovat se,
spojovat se

spřahu, spřěžeš v. spřieci

spřědu adv. zpředu

spřěženie, ‑ie n. spřežení; (s kým) spojení

spřěžený adj. zapřažený

spřěžovati sě v. spřahovati

spřieci, spřahu, spřěžeš (3. sg. aor. spřěže, přech. min. spřáh, spřiehši, příč. čin. spřáhl,
spřiehli, příč. trp. spřěžen) dok. spřáhnout, spojit; ‑ spřieci sě (s kým oč) spřáhnout se; spojit
se, dohodnout se (v. též spřáhnúti)

spřiečiti sě; spřiehnúti sě; spřiesěženie v. vzpřiečiti sě; spřáhnúti (sě); spřísaha

spřieteliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. spřátelit se; smířit se

spřietelovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. přátelit se; smiřovat se

spřiezniti (sě), ‑žňu, ‑zníš (sě) dok. spříznit (se), spřátelit (se)

spřiezňovati (sě), zpřiezňovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. spřízňovat (se), spojovat (se): v
zlosti sě zpřízňují

spřísaha f., spřísěženie, spřiesěženie, ‑ie n. spiknutí: sta sě spřísaha v Jerusalémě

spřisáhnúti sě, ‑nu, ‑neš sě, spřisieci sě, ‑sahu, ‑sěžeš sě dok. zavázat se přísahou; spolčit se
(srov. též zpřísahati)

spu, speš; sp’ú, spieš v. súti; zpíti

spuditi, zpuditi, ‑z’u, ‑díš dok. sehnat, zahnat, zapudit; spuditi hlavu srazit hlavu

spuntovánie, ‑ie n. spolčení, spiknutí

spuntovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. spolčit se, spiknout se

spurný v. purný

spustiti, ‑šču, ‑stíš dok. vypustit; (komu co) odpustit, slevit; poslat (v. též zpustiti, vzpustiti
sě)

spuščenie, ‑ie n. spuštění, vypuštění (v. též zpuščenie)

spúščěti, ‑eju, ‑ieš, spuščovati, ‑uju, ‑uješ ned. spouštět, vypouštět; ‑ spuščovati sě spouštět se
(v. též vzpuščovati)

spyták; spytati v. zptytač; zpytati

sráč, ‑ě m. záchod

sráčiti, ‑ču, ‑číš dok. uvést ve shodu, přizpůsobit (?)

sraziti, zraziti, ‑žu, ‑zíš dok. srazit; shromáždit, soustředit; ubrat, odpočítat; porazit,
potlačit: zraž v sobě všicknu pýchu; ‑ sraziti sě srazit se, shromáždit se, shluknout se, sejít se;
spojit se (v. též vzraziti sě)

srážěti, ‑ěju, ‑ieš, sražovati, ‑uju, ‑uješ ned. srážet; zmenšovat, ubírat; ‑ srázěti sě srážet se,
zmenšovat se

srdatě adv. směle

srdce, ‑ě n. srdce; odvaha

srdečce, ‑ě, srdéčko n. srdíčko

srdečně adv. srdečně, celým srdcem, z celého srdce, opravdově, usilovně, upřímně: srdečně žádat
Ježíše viděti

srdeční adj. srdeční; vnitřní, duševní: aby tu řěč, ješto slyšíte tělesným sluchem, slyšěli také i
srdečním

srdečníček, ‑čka m. drahoušek

srdečnička, srdnatička f. žena srdečná, srdci milá

srdečnúcí adj. velmi srdečný

srdečný adj. srdečný; bolestně dojímavý, srdcervoucí, drásavý

srděti sě, ‑ěju, ‑ieš sě, srditi sě, ‑z’u, ‑díš sě ned. zuřit, vztekat se: mrzký oslík sě srdieše

srdnatě adv. srdečně, od srdce

srdnatička v. srdečnička

srdnatost, ‑i f. paličatost (?)

srdnatý, srdný adj. srdnatý, smělý, statečný; srdečný, upřímný: okázalý velikú srdnatú lásku k němu

srch m. sršeň (?); potupné označení sedláků

srn m. srnec; srna

srnek, ‑nka m. srneček

srní adj. srnčí

srnina f. srnčí maso

srokovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) dok. domluvit (se), smluvit (se)

srósti, srostu, ‑eš dok. srůst; zakrnět (srov. vzrósti)

srostlost,‑i f. srůst, spojení

srovnalý adj. srovnaný, vyrovnaný

srovnaně adv. spořádaně, řádně, svorně: pokorně a srovnaně spolu sě milovali

srovnánie, ‑ie n. srovnání; shoda; urovnání, svornost

srovnati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. shodnout se (v. též zrovnati)

srovnávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. sjednocovat se, být zajedno (v. též zrovnávati sě)

srozoměti, srozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. (čemu) porozumět, pochopit (v. též zrozuměti)

srozuměný adv. pochopený: ty věci, kteréž jsú stvořeny, srozuměné sě vidie

srozumievati, ‑aju, ‑áš ned. chápat, rozumět; (nad, kým) mít pochopení, soucit: blahoslavený, ktož
srozumievá nad chudým a nuzným; (na sobě) uvědomovat si

sršatě adv. zuřivě, ostře

sršatý adj. zuřivý; chlupatý

sršěti, ‑šu, ‑šíš ned. hrozit se děsit se; prchat, bázlivě utíkat

sršňový adj. sršní jako sršeň: množstvie much malosti sršňové

srub, svrub m. roubení; srub, dřevěná bašta

srúbati, ‑u, ‑eš dok. srubat, postínat; pokácet, vykácet (v. též zrúbati)

srúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. stít, skácet (v. též zrúbiti)

sřéci sě, seřku, sřeku, serčeš, sřečeš sě, sřeknúti sě, seřknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. smluvit se,
domluvit se

sřečenie, ‑ie n. výrok, slovo, učení: šest dní podlé sřečonie Samuele

sřečený, serčený adj. stanovený, vybraný: podlé dnóv serčěných

sřek m. slabika

sřěz m. kýta

sřězati, ‑žu, ‑žeš dok. uřezat, uříznout, useknout (v. též zřězati)

sřězovati, ‑uju, ‑uješ ned. seřezávat, ořezávat

sřiednúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. obměkčit se (?): avšak duše biedná nic se nesřiedne

sřiekati; sřútiti sě v. zřiekati; zřútiti sě

ssaditi, ‑z’u, ‑díš dok. sesadit; ‑ ssaditi sě posadit se; vrhnout se (?): kohožť nezná (pes), byť
pak byl svatý člověk, tehdyť sě naň ssadí (v též zsaditi)

ssalový adj. kojencův, kojenecký

ssanec, ‑ncě m. kojenec

ssánie, ‑ie n. sání; kojení: ostavený ssánie dále už nekojený, odstavený

ssáti, ssu, sseš (přech. přít. ssa, ssúci, příč. čin. ssal) ned. sát

ssaule v. ssúle

ssazenie, zsazenie, ‑ie n. sesazení

ssazovati, ‑uju, ‑uješ ned. sesazovat

sséci v. sieci^2

ssědák m. účastník turnaje

ssědánie, sědánie, ‑ie n. jezdecký souboj, zápas; rytířský turnaj (v. též vsědánie)

ssědati, sědati, ‑aju, ‑áš ned. sesedat (z koně); potýkat se v souboji; ‑ ssědsti sě, zsědati sě
sesedat se

ssědlý adj. sedlý, usazený: ku podobenství křištala ssědlého

ssědnúti, ‑nu, ‑neš dok. sesednout; ‑ ssědnúti sě (o mléce) sednout, srazit se

ssěkati v. sěkati

sselátko, selátko n. kojenec: z úst nemluvňátek a sselátek

ssele, ‑ete n. sele

ssieci v. sieci^2

ssielati, ‑aju, ‑áš ned. sesílat

ssiesti, ssadu, ssědeš dok. sesednout, seskočit; ‑ ssiesti sě sesednout se (v. též zsiesti)

ssjíti v. sníti

sskočiti, ‑ču, ‑číš dok. seskočit (srov. vzskočiti)

sslepiti v. zslepiti

ssložiti, zsložiti, ‑žu, ‑žíš dok. složit, odložit, svléci: ssložichu s sebe rúcho

ssmilniti, ‑ňu, ‑níš dok. zesmilnit

samraditi sě v. zsmraditi sě

ssov m. množství, dav, shromáždění, zástup

sstále; sstálost; sstálý v. stále; stálost; stálý

sstánie, ‑ie n. setrvání

sstaralý; sstaránie; sstarati v. zstar‑

sstáti, sstoju, ‑jíš dok. vytrvat, vydržet, odolat, obstát; setrvat; postavit se na odpor; sstáti
na rok dostavit se k soudu v určený den (srov. státi, zstáti)

sstavenie, ‑ie n. sestavení, spojení (v. též stavenie)

sstaviti, zstaviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co) sestavit, postavit, vybudovat; zastavit (v. též staviti)

sstavovati, zstavovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) sestavovat, stavět; zastavovat, bránit čemu (v. též
stavovati)

sstéci, ‑teku, ‑tečeš dok. sběhnout, seběhnout (v. též stéci)

sstierati, ‑aju, ‑áš ned. drobit: jeho slovo, jako kladivo sstírá skálu tvrdých srdcí (v. též
stierati)

sstíhati, ‑aju, ‑áš ned. stíhat, pronásledovat (v. též stíhati; zstíhati)

sstihnutý adj. dostižitelný

sstrčenie, ‑ie n. svržení, sražení (v. též strčenie)

sstrčiti, ‑ču, ‑číš dok. sestrčit; strčit dolů, shodit, srazit, svrhnout: chtěl roven býti bohu a
sstrčen jest; odstrčit (v. též strčiti)

sstrkovati, ‑uju, ‑uješ ned. svrhávat, srážet (v. též strkovati sě)

sstrpěti v. strpěti

sstupa f. sestoupení, sestup; cesta

sstúpati, ‑aju, ‑áš ned. sestupovat (srov. stúpati)

sstupek, stupek, ‑pka, ‑pku, sstupeň, stupeň, ‑pně m. svah; sestup

sstúpenie, ‑ie n. sestoupení; odstoupení; postoupení

sstúpiti, zstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. sestoupit; odstoupit, odvrátit se; postoupit, vzdát se,
přenechat; ustoupit; ‑ sstúpiti sě sevřít se, zavřít se, srazit se (v. též stúpiti)

sstupovánie, ‑ie n. sestupování

sstupovati, stupovati, ‑uju, ‑uješ ned. sestupovat; postupovat; odstupovat (úřad); srážet (srov.
též vstupovati)

sstupujúcí adj. sestupující

sstydati sě; sstydnúti v. stydati sě; zstydnúti

ssujúcí adj. sající; zpodst. m. kojenec (?)

ssúle, ssaule, ‑ete n. kojenec

ssúti, sespu, sespeš (aor. ssuch, příč. trp. ssut) dok. sesypat; ‑ ssúti sě sesout se, zbořit se

ssutiny pl. f. sutiny, trosky

ssúženie; ssúžiti; ssužovati; sšerěditi sě v. súženie; súžiti; sužovati; zšeřěditi

sšití, zšíti, ‑šiju, ‑eš dok. sešít, ušít, zašít

sšitie, ‑ie n. sešití

sšívati, zšívati, ‑aju, ‑áš ned. sešívat, zašívat

stádce, ‑ě n. stádečko, malý houf

stádlo n. stav

stádní, stádný, stádový adj. stádní, pro stádo: brána stádná; chlévy stádové; po sledu stádném za
stády

stáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. stáhnout, svázat, spojit (v. též vztáhnúti)

stále, sstále adv. stále, ustavičně; pevně, rozhodně, neochvějně: velmi stále odpověděl

stálost, sstálost, ‑i f. stálost; trvalost, trvanlivost, stabilita: vytrvalost; pevnost,
neochvějnost

stalý adj. který se stal, minulý

stálý, sstálý adj. stálý, trvalý; vytrvalý, pevný, neochvějný

stan m. stan; pl. ležení; svatostánek, tabernákul; stan srdce vnitřek srdce, nitro; stan přistaviti
k něčemu dbát něčeho: (milost) bieše stany všě rozbila usídlila se

stánek, ‑nka, ‑nku m. stánek, svatostánek, tabernákul; pl. stánky náboženská slavnost židů

stánie, ‑ie n. stanoviště; podstavec; příměří

stanišče, ‑ě n. ležení, tábor (?)

stánkový adj. ze stánek: šíř stánková šíře stánku; stánkový hod židovská náboženská slavnost stánků

stanný adj.: stanné právo rozhodnutí ve sporu, jestliže se protistrana nedostavila k soudu

stanovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. vyměřit tábor, utábořit se (?)

stanovišče, ‑ě n. stanoviště; pl. tábor, ležení; stanoviště své rozklásti položit se táborem

stanovišční, stanoviščný adj. stanový; stavařský: řemeslem stanovištným

stanoviti se, ‑v’u, ‑víš sě ned. tábořit, ležet táborem (?): tu smy sě stanovili tři dni

stanovní, stanový adj. ze stan: stanovnie miesta místa pro stany; stanové dřěvo stožár, stěžeň (?);
hody stanové v. stánkový

stanúti, ‑nu ‑neš dok. stanout, zastavit se; zůstat, setrvat potrvat; přestat

staralý v. zstaralý

staránie, ‑ie n. stárnutí; žádání, prošení (v. též zstaránie)

starati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) žádat, prosit; ‑ starati sě starat se; stárnout (v. též zstarati)

starcový adj. starcův, starců; stařecký

starček, ‑řečka m. stařeček

starost, ‑i f. stáří: dobrá starost velké stáří, vysoký věk; na starost v stáří; péče

starosta m. představený, náčelník, velitel, správce; stařec, otec; pl. starosty rodiče, předkové;
starší lidu

starosta f. stará žena

starostný adj. stařecký, starobný: čas starostný stáří

staroststvie, starostvie, ‑ie n. správcovství

staroščě pl. f. stáří

starší zpodst. m. pl. rodiče, dospělí

starý adj. starý, dávný, starobylý; bývalý, dřivější, původní: vrátiti všecko v starý stav

stář, stářě, ‑ě f. věk, stáří; děťátko jest bylo dvú měsiecí v stář staré; v stáři ve stáří, ve
věku

stařejší, ‑ieho zpodst. m. starší rodu, kmet

stářie, ‑ie n. stáří

Stašek, ‑ška m. Stanislav (domácké)

stat, ‑i f. podstata

statček, ‑tečka, ‑tečku m. stateček

statčiti, ‑ču, ‑číš ned. stačit

statečně adv. statečně, udatně; dostatečně; účinně; usilovně; mocně, silně: jedem druhého tak
statečně uhodi

statečnost, ‑i f. statečnost, udatnost; moc, síla; trvalost, vytrvalost

statečný adj. statečný, udatný (často v oslovení šlechticů); přední, hlavní; silný, početný; hodný,
ušlechtilý, počestný; dostatečný; užitečný, účinný, platný; trvalý, vytrvalý

statek, ‑tka, ‑tku m. zboží, majetek; moc, síla; pomoc, podpora; užitek, zisk, prospěch; podstata;
statka nenie nemůžeš stačit, rovnat se (komu)

statken m. myrha (?) (zkomolené latinské stactem): nesúce přiskyřici a statkem do Ejipta

státi^1, stanu, ‑os (přech. přít. stana, přech. min. stav, impf. staniech, aor. stach, příč. čin.
stal, subst. verb. stánie) dok. stanout; postavit se, zastavit se; přistát; potrvat, existovat:
stanu státi budu; stát, mít cenu; ucházet se oč, zasadit se oč; zhynout; ‑ státi sě, 3. sg. stane
sě udát se, zběhnout se; státi sě skutkem uskutečnit se; (komu) přihodit se; splnit se; postihnout
někoho; (čím, od čeho) být způsoben něčím; (kým) být ustanoven, být vytvořen; stát se vlivným
činitelem, zapůsobit, vykonat vliv

státi^2, stoju, ‑íš (imper. stój, přech. přít. stojě, impf. stojiech, stách, aor. stách, příč. čin.
stál, příč. trp. stán) ned. stát; trvat, být; (po čem) usilovat oč, pracovat k čemu, být při někom;
stavět se na odpor, odolávat; státi k súdu stát před soudem; (v čem) záležet v čem, záviset na čem;
státi komu řěči vyslýchat, poskytovat sluchu; (kým) existovat něčí pomocí; (zač) mít cenu; stój
dokud stój ať to trvá jak chce dlouho; státi na stravě stravovat se; (nač) žít z čeho (srov. též
sstáti, zstáti)

stav m. stav, postavení; zařazení; místo, stanoviště; příbytek; zlodějský, lupičský úkryt; hranice;
zastavení; schopnost stát: na stavě býti moci se postavit; síla; situace; věk; postava

stavadlo m. m. ohrada, stáj, chlév; stanoviště; místo zastavení (po denním putování); místo, kde
něco stává; přístav: kdež sú stavadla lodí; délková míra, hon: osm stavadl činie jednu míli; pl.
stavadla stánky (v. t.)

stav’án v. stavěti

stávati, ‑aju, ‑áš ned. stávat, stát, zůstávat; pobývat; stávat se, dít se: divóm, ješto u hrobu
jeho stávachu; trvat, existovat, být; ‑ stávati sě stávat se, dít se

stávcě, ‑ě m. stavitel

stavec, ‑vcě m. stav, zaměstnání

stávek, ‑vka, ‑vku m. pouto, spojení; stávek tvých bedr pas, opasek (?)

staveň, ‑vni f. (?) zastávka, zastavení (?)

stavenie, ‑ie n. stavení, stavba; stavění; postoj: stavenie poctivé uctivý postoj; zastavení,
zákaz; postavení; zdržování, přerušení; zadržení, zajetí (v. též sstavenie)

stavený adj. zastavený, zadržený

stavěti, ‑ěju, ‑ieš (příč. trp. stav’án, stavěni) ned. stavět, budovat; umisťovat, dávat na (čelné)
místo; ‑ stavěti sě (kde) dostávat se (kam) (srov. zstavěti)

stavič, ‑ě m. zedník

staviti, ‑v’u,‑víš dok. zastavit , překazit, zabránit, zadržet: zlého staviti zabránit zlému;
zastavit se, dostavit se; ‑ staviti sě zastavit se, dospět někam, octnout se někde (v. též
sstaviti)

stavovati, ‑uju, ‑uješ ned. zastavovat; zbraňovat, zakazovat; potlačovat, odstraňovat (v. též
sstavovati)

stazovati v. vztazovati

stblo (gen. pl. stébl) n. stéblo

stéblce (trojslab.), ‑ě n. stébélko

stéblé, ‑ě n. stébla, stébloví

stéci, ‑teku, ‑češ dok. dopadnout, povést se; utéci, uniknout, zběhnout; učinit výpad; oprchat,
opadat; ‑ stéci sě uplynout; zavřít se (v. též sstéci; ztéci)

stek m. soutok; souhrn (srov. též ztek)

stekl v. setknúti (též stéci a steknúti sě)

steknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. sběhnout se (v. též vzteknúti sě)

stěliti, ‑ľu, ‑íš dok. počít, zplodit, zrodit

stěnicě, štěnicě, ‑ě f. štěnice

stenník m. setník

stěnný adj. ze stěna: šířě stěnná šíře stěny; skúly stěnné štěrbiny ve stěnách

stepati v. ztepati

stěrovati, ‑uju, ‑uješ ned. drtit, rozdrcovat

stěřez; stesati v. stěžér; ztesati

stekliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. zželet se, politovat

stesknúti (sě), 3. sg. steskne (sě) (aor. stěšče (sě)) dok. zastesknout se; stesknúti sobě
postesknout si, zabědovat, zanaříkat; stesknúti sobě s dobrým úmyslem znechutit si dobrý úmysl,
upustit od něho

steščenie, ‑ie n. stýskání, stesk, zastesknutí

steščený adj. stísněný, jsoucí v nouzi

stěžený adj. stažený (srov. též vztěžený)

stěžér, stěžír, stěřez m. stožár

stěžěti, ‑ěju, ‑ieš ned. táhnout, vléci; brát se (srov. též ztěžěti)

stěžiti, ‑žu, ‑žíš dok. přinést, přivést; ned. (koho, co) stěhovat, dopravovat, táhnout, vést; ‑
stěžiti sě dospět, dostat se (srov. též vztěžiti)

stěžka, stěžkem v. ztěžka

stiekanie, ‑ie n. výpad (z hradu, z města) (srov. též vztiekanie)

stiekati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. stékat se; sbíhat se, scházet se (srov. též vztiekati sě)

stien m. stín; skryté místo; záštita, ochrana

stienati, ‑aju, ‑áš ned. i dok. stínat; postínat, poutínat

stieniti sě, ‑ňu, ‑níš sě ned. (o co) snažit se, pokoušet se o něco

stienka f. mšice; jmelí

stierati, zstierati, ‑aju, ‑áš ned. stírat; ‑ stíerati sě (čím) utírat se, čistit se, očišťovat se
(v. též sstierati)

stiežiti, ‑žu, ‑žíš dok. zatížit; ‑ stiežiti sě přitížit se

stihač, ‑ě, stihatel, ‑e m. pronásledovatel, stihatel

stíhanie, ‑ie n. vystihovaní

stíhati, ‑aju, ‑áš ned. (co) honit se za čím; chápat (v. též sstíhati, zstíhati)

stihnúti, ‑nu, ‑neš dok. stihnout, dohonit; postihnout (rozumem), pochopit, vystihnout; stačit

stínač, ‑ě m. kat

stínati, ‑aju, ‑áš ned. porážet, kácet; stínat, popravovat

stírati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. potírat se, vadit se

stiskánie, ‑ie n. tisknutí: ruky stiskánie

stiskati, ‑aju, ‑áš ned. tisknout, mačkat

stisknúti, ‑nu, ‑neš dok. stisknout, stlačit (v. též ztisknúti, srov. vztisknúti)

stiskovati, ‑uju, ‑uješ ned. tisknout, utiskovat, utlačovat

stkelný adj. skleněný

stketa v. cketa

stklena f. drahý kámen

stkleničný, skleničný adj. ze stklenicě

stklenicě, ‑ě, stklenička f. sklenice, sklenička

stklenný, sklen(n)ý adj. skleněný

stklo, seklo, sklo n. sklo; skleněná nádoba

stkmieti, ‑ěju, ‑ieš ned. ukrývat, schovávat, ukládat

stkvělost, ‑i f. skvělost, krása, nádhera; jas

stkvělý adj. skvělý, krásný, nádherný

stkvěnie, stvěnie, ‑ie n. skvění, lesk, záření, záře, jas

stkvieti sě, stvieti sě, skvieti sě, katvieti sě, ‑vu, ‑veš sě ned. skvít se, zářit, třpytit se

stkvost, stvost, ‑i f. skvělost, nádhera, krása; záře; ozdoba

stkvostnost, ‑i f. skvostnost, skvělost, nádhera

stkvostný adj. skvostný, skvělý, nádherný

stkvúcí, stvúcí adj. zářící; skvoucí, skvělý; stkvúcie nakaženina pobělavá prašivina, vyrážka na
kůži

stlačiti, ztlačiti, ‑ču, ‑číš dok. pošlapat, podupat, udupat, rozmačkat: oni by rádi tu svatost
velebnú nohami ztlačili; přemoci

stláti, stolu, stéleš ned. (co) připravovat, chystat, strojit; stele sě k čemu schyluje se k
něčemu, něco se připravuje

stlúci, ‑tluku, ‑tlučeš dok. stlouci (dohromady) (v. též ztlúci, srov. vztlúci)

stlúp, slúp m. sloup

stlúpec, slúpec, ‑pcě m. sloupec, sloupek; hloupý člověk, hlupák

stlúpnatý, slúpnatý adj. mající sloupy, sloupový

stočiti, ‑ču, ‑číš dok. stočit, ukroutit, svinout: snadně z něho (proutí) húžev stočíš; přemoci; ‑
stočiti sě stočit se (v. též ztočiti, vztočiti)

stodolář, ‑ě m. návštěvník Betlémské kaple (hanl.)

stojatý adj. stojící; stojatý; stojatý obraz socha

stojící, stojiecí adj. stojící; stojatý; stálý, neochvějný

stojnost, ‑i f. stálost, neměnnost

stok m. slití, smíšení, splynutí

stoka f. soutok, místo, kde se stéká voda: mořě stopa mořská pánev

stoklasa f. lilek, jílek mámivý

stól, stola, ‑u m. stůl; stolec; stolování: jakž brzo by po stole jakmile bylo po jídle, po hostině

stola (místo fiola) v. fiola

stolař, ‑ě m. výrobce nábytku, truhlář

stolček, ‑lečka, ‑u m. stoleček

stolec, ‑lcě m. trůn

stolenie, stolovánie, štolovánie, ‑ie n. stolování

stolicě, ‑ě f. židle; trůn; kazatelna; vladařská hodnost

stoliční adj. ze stolicě: na hlavách stoličních bývají kotúči točiti na hlavicích židlí (trůnu)

stolik, stoliko adv. tolik, toliko

stoliti, ‑ľu, ‑líš ned. hodovat, jíst

stoľúcí zpodst. m. stolovník, hodovník

stonánie, ‑ie n. sténání; lkání, naříkání; holubí vrkání

stonati, stóňu, ‑ňeš ned. sténat, vzdychat, naříkat, tesknit (srov. vzstonati)

stonek, ‑nka, ‑nku m. pařez; hloupý člověk

stonúti v. ztonúti

stopa f. stopa; cesta

stópěj, stópějě, ‑ě f. stopa, šlépěj

stopiti v. ztopiti

storacě, ‑ě f. sturač (cizokrajný strom s vonnou pryskyřicí); pryskyřice z něho: málo pryskyřicě a
strdi a storacě

storytieřník, stotýr m. setník

stovaryšiti sě, stovařišiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. spřátelit se, spojit se, spolčit se

stovařišenie, ‑ie n. spolčení

stpicě, stpička; stracenie; stracený v. špicě; ztracenie; ztracený

strádanie, ‑ie n. strádání; postrádání, pohřešování, nedostatek

strádati, ‑aju, ‑áš ned. (čím) strádat; (koho) postrádat koho; varovat se koho

stradúcí adj. strádající

strahovati, ‑uju, ‑uješ ned. střežit, ostříhat

strahovitě adv. ostražitě

strach m. (čeho) strach (o něco, z něčeho): strach mě jest bojím se

Strachota m. Metoděj

strachovánie, ‑ie n. bázeň

strachovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. strachovat se, bát se; žasnout: strachováchu sě všickni nad
múdrostí a na odpoviedkách jeho

strachovitý adj. postrašený

stran adv. ze strany; podél, po boku

strana f. strana, bok; krajina; část, díl, skupina; z větší strany větším dílem; stránka, zaměření,
způsob, povaha; s strany čeho co do, co se týče: člověk s strany těla jest nečistá věc

stráně, ‑ě f. stráň, svah, úbočí

straniti, ‑ňu, ‑níš ned. (co) zastávat se čeho

stránka f., strana; skupina, díl, částka; stránkú ‑ stránkú dílem ‑dílem; druh

stranní, stranný, stranovní, stranovný adj. postranní; částečný; zevní; třenovní (zub): otevřě bóh
zub stranný čelisti osličie

strast, ‑i f. strádání, trápení; lopota; škoda; nebezpečí

strastně adv. strastně, s útrapami; usilovně, namáhavě

strastný adj. plný útrap, strastiplný; nuzný; ustrašený

strašenie, ‑ie n. strach, hrůza

strašicí adj. bázlivý

strašidlo n. strašidlo, postrach; bázeň boží (?)

strašitedlný (čtyřslab.) adj. ustrašený, vystrašený, vyděšený; strašný, nahánějící strach

strašiti sě, ‑šu, ‑šíš sě ned. (kým, koho) bát se koho

strašivě, strašlivě adv. bojácně, bázlivě, s bázni

strašivý, strašlivý adj. bázlivý, ustrašený; učiněný ve strachu; strašný, hrozný

strašný adj. lekavý, bázlivý

stratiti v. ztratiti

strava, ztrava f. náklad, peníze vynaložené na živobytí; strava, jídlo; vše potřebné k životu;
útrata

strávený adj. otrávený, zkažený (?): pokolenie lidské padlé a strávené a ďáblóm poddané

stráviti, ‑v’u, ‑víš dok. strávit, spotřebovat, pohltit; (co pro koho) užít čeho ve prospěch koho;
(co nač) vynaložit, využít; ‑ stráviti sě vyčerpat se (v. též ztráviti)

stravicě, ztravicě, stravně, ztravně, ‑ě, ztravička f. strava, živobytí: stravicě utěžěti vydělat
na živobytí, na stravu; stravně sobě utěžěváše živil se

stravní, stravný, ztravní adj. potravinový: zásoby ztravní; který hodně stráví, spotřebuje;
nákladně, nádherně žijící

strávník, ztrávník m. jedlík, gurmán, bonvivant

stravovati, ztravovati, ‑uju, ‑uješ ned. stravovat, trávit; ztravovati modlu pokládat na modlu
jídlo (jako oběť)

strázný adj. strádající, jsoucí v strázni, ve strádání

stráž, strážě, ‑ě f. stráž, ochrana; střežení, péče; strážné místo; m. i f. strážce, strážkyně

strážcě, ‑ě m. strážce, ochránce

strážiti, ‑žu, ‑žíš ned. hlídat

strážná zpodst. f. strážkyně

střážný zpodst. m. strážce, hlídač; strážný domu vrátný

strčenie, ‑ie n. postrčení, pohnutí (v. též sstrčenie)

strčiti, ‑ču, ‑číš dok. strčit, vstrčit; pod lavici sú jimi strčili zastrčili je; ‑ strčiti sě
srazit se (v. též sstrčiti)

strdoplovúcí, stredoplovúcí adj. strdím, medem oplývající

stred, strdi f., strda m. strdie, ‑ie n. med; strdí, medový plást

stredný, stredový adj. medový, sladký

strez, strež (?) m. dřeň

strhati; strhávati; strhnúti v. ztrhati; ztrhávati; ztrhnúti

strkati, ‑aju, ‑áš ned. strkat; shazovat, srážet; (ot sebe) odstrkovat

strkolna f. palice

strkovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. řítit se, padat: sami sě strkují do pekla shazují, srážejí (v.
též sstrkovati)

strmáceti, ‑eju, ‑ieš dok. zeslabit, unavit

strmiti, ‑m’u, ‑míš ned. trčet: aniž vyně meč, ale necha ho v těle strmiti

stroj, ‑ě m. přistroj, nástroj; úprava, ústroj, výstroj, šat, odění

strójcě, ‑ě m. správce; původce: vojny strójcě

strojenie, ‑ie n. příprava, chystání se

strojený adj.: strojový vlas nepravé vlasy

strojiti, ‑ju, ‑jíš ned. připravovat, chystat; vytvářet, předstírat

strojný adj. pořádný; skvostný

strojstvie, ‑ie n. správa

strom m. strom; stěžeň

stroměti, ‑ěju, ‑ieš ned. strmět, čnít, stát

stropiti, ‑p’u, ‑píš dok. ztropit, udělat

stros; stroskotati (sě) v. štros; ztroskotati

strpenie, strpěnie, ‑ie n. trpělivost, shovívavost

strpěti, sstrpěti, ‑p’u, ‑píš dok. snést, vydržet, vytrpět; dovolit; snad mně nestrpíš v této řeči
nebudeš se mnou souhlasit

strpievati, ‑aju, ‑áš ned. snášet

stručně adv. stručně, krátce; mocně, silně, jadrně: zvola hrozným hlasem stručně

struditi v. ztruditi

struha, strúha f. strouha, potok; řečiště

strúhaný adj. soustruhovaný, vyrobený na soustruhu (?); řezbářský (?), rytecký (?): dielo strúhané

strúhati, ‑aju, ‑áš ned. strouhat, škrábat; soustružit, ozdobovat rytím (?): (hrnec) měděný velmi
dobře strúháchu (srov. též zstrúhati)

struplavý, strupový adj. strupatý

strus v. štros

strvalý adj. vytrvalý

strvati, ‑aju, ‑áš dok. setrvat, vytrvat

strýc, ‑ě m. strýc (z otcovy strany); švagr (v. též stříc)

strýček, ‑čka m. demin. ze strýc (v. t.); mužíček (mandragora, o jejímž kořenu, zvl. vyrytém pod
šibenici, se věřilo, že má zázračnou moc)

strýčena f. sestřenice, dcera strýcova

strýčenec, ‑ncě m. syn strýce, bratranec

strýčěný adj. ze strany strýcovy: bratr strýčěný bratranec; sestra strýčěná sestřenice

strych m. stará dutá míra (2,877 hl); stará plošná míra (40,936 m²) (srov. též štrych)

strýna f. teta

stržen, střen, ‑ene m. dřeň (stromu): tomu strženi vnitřniemu; nitro, podstata

střěbaninka f. polévka (hanl.)

střěbati, ‑b’u, ‑beš ned. srkat

střěd m. prostředek

střěd adv. uprostřed, doprostřed

střědmík, střědmitel, ‑e m. prostředník

střědmý adj. střední, prostřední; Střědmé moře Středozemní

střědní adj. střední, prostřední; prostředně dlouhý, nevýstřední (?): vlasy črné střědnie jmějieše

střědopostie, ‑ie n. období uprostřed postu

střědozemný, střědozemský adj. středozemní

střědují adj. střední, středový

střěchový, střěšný adj. střěšní, nástřešní; kořenie střěchové rostoucí na střeše

střěla f. střela, šíp, střěla s nálpem otrávená střela, šíp (srov. střiel)

střělcový adj. ze střělec: zástupové střělcoví oddíly lučištníků

střělec, ‑lcě m. lučištník

střělišče, ‑ě n. prak, metací stroj (srov. střielišče)

střěliti, ‑ľu, ‑líš dok. střelit; vyletět jako střela; vytrysknout

střělivo n. střelná zbraň

střělnicě, střielnicě ‑ě f. pohyblivá věž na dobývání opevněných míst; střílna, bašta

Střělobok m. Střelec (deváté souhvězdí zvířetníku)

střmen v. střmen

střemenář, ‑ě m. výrobce střmenů (v. t.)

střen; střěp v. stržen; třěp

střěpěti, ‑ěju, ‑ieš, střěpiti, ‑p’u, ‑píš ned. (k čemu) starat se, dbát o co; hledět, pozorovat;
zevlovat, koukat, civět

střěpně; střěšný v. střiepeně; střěchový

střětati, ‑aju, ‑áš ned. potkávat

střětnúti, ‑nu, ‑neš dok. potkat, zastihnout

střěví; střěvo v. třěví; třěvo

střězenstvie, ‑ie n. střízlivost, střídmost, rozvážnost

střít, ‑ě m. strýc; pl. střícě strýcové (v. též strýc)

stříci, střihu, střižeš (impf. střižiech, aor. střižech, příč. čin. střihl) ned. střihat; stínat
(mečem)

střiebrnicě (trojslab.), střiebernicě, ‑ě f. stříbrný korbel, stříbrná nádoba

střiecě, ‑ě f. potkání; v střieci, v střiec vstříc

střieci, střěhu, střěžeš ned. střežit, hlídat, chránit; (čeho) dbát čeho, zachovávat co, dávat
pozor na co: nestřěž ani hledaj zlosti v domu spravedlného; střieci sě (čeho, před čím) varovat se
čeho, vystříhat se, vyhýbat se čemu

střieda f. třída, řád; střídání (v. též třieda)

střiediti sě, třiediti sě, ztřiediti sě, ‑z’u, ‑díš sě ned. střídat se

střiedmiti, ‑m’u, ‑míš ned. (mezi kým) prostředkovat, dělat prostředníka

střiedmost, ‑i f. střed, prostředek: buóh (jest) každé milosti počátek, střídmost i skonatel;
střídmost

střiedmý adj. střední, prostřední

střiedníček, třiedníček m. kaplánek (hanl.)

střiedník, třiedník m. zástupce (většinou zástupce faráře), kaplan, vikář

střiehati, ‑aju, ‑áš ned. ostříhat, střežit (srov. též střihati)

střiel m. nástroj ke střílení; střela, šíp (srov. střěla)

střielišče, ‑ě n. vrhací kopí (?) (srov. střělišče)

střielnicě v. střělnicě

střiepně, střěpně, ‑ě f. péče; úřad

střiesti, ‑třasu, ‑třěseš dok. setřást (srov. též ztřiesti sě)

střieti, setřieti, setru, ‑třeš dok. setřít; prostřít; rozšířit; zahladit; ‑ setřieti sě srazit se
(v. též ztřieti)

střiezevstvie, střiezvenie, střiezvenstvie, ‑ie n. střízlivost, střídmost; rozvážnost; stydlivost,
slušnost

střiezvě adv. střízlivě, střídmě; rozvážně

střiezvěti, ztřiezvěti, ‑ěju, ‑ieš ned. i dok. být střízliv; vystřízlivět

střiezviti, ‑v’u, ‑víš dok. (čeho) vystřízlivět z čeho

střiezvost, ‑i f. střízlivost

střiezvý adj. střízlivý

střih m. střihánie, ‑ie n. střih; forma, tvar: střihóv rúcha potvorného za hřiech namají

střihaný, stříhaný adj. střihaný; proč jest vrbový list na koncích střihaný jinak než dubový
tvarovaný; přemrštěně vytřižený: v rúše střihaném

střihati, ‑aju, ‑áš ned. střihat; dělat výstřih na šatech; ostříhat, střežit (srov. též střiehati)

střípěti, ‑ěju, ‑ieš ned. koukat, civět, okounět

střižcě, ‑ě m. střihač: k střižcuóm ovcí

střížek, ‑žka m. střízlík (?): s stehlíčkem a střížkem, s militkým papúškem

střiženie, ‑ie n. stříž (ovcí)

střižený adj. ostříhaný

štřmen, střemen, třmen, třemen, ‑e m. hudební nástroj, lyra

studeň, ‑eni f., studeno n., studenost, ‑i f. studenost, zima, chlad, mráz; na studeně ve studenu,
v chladnu

studenicě, ‑ě f. studená pramenitá voda; zimnice

studený adj. studený, chladný; studená nemoc zimnice

stúdev, ‑dve f. štoudev

studěti sě, studiti sě, ‑ž’u, ‑díš sě ned. (komu) ošklivit se

studně, ‑ě f. pramen, studna

studnička f. studánka, pramínek

studniční, studničný adj. studniční, pramenitý; pramenový, jsoucí u pramenů: v najlepších miestech
lesních a studničních, kdežto přeutěšeně slýcháme ptačie spievanie

stúdvicě, ‑ě f. malá štoudev

stuchnúti v. ztuchnúti

stukverk m. štukatura, ozdobná stavební práce

stúlati (sě) v. ztúlati

stuliti, stúliti, ‑ľu, ‑líš dok. zavřít, stisknout: rozumný stulí svá rty; stul kabelku zavři hubu;
(co k čemu) schýlit, přitisknout

stúpa f. hmoždíř, stoupa

stúpati, ‑aju, ‑áš ned. stoupat; jít, kráčet; (čeho) odstoupit od čeho (srov. sstúpati)

stúpěj, stúpějě, ‑ě f. stopa, šlépěj

stupek, stupeň v. sstupek

stúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. postoupit, učinit krok (v. též sstúpiti)

stupník m. stupínek, malý stupeň

stupovati; stvěnie; stvieti sě v. sstupovati; stkvěnie; stkvieti sě

stvor m. stvora f. tvor, stvoření

stvórný adj. tvůrčí, tvořivý (?): stvórným rozomem věříte

stvořec, ‑rcě m. stvořitel, tvůrce

stvořenie, ‑ie n. stvořeni, tvor; tvorstvo

stvořiti, vzstvořiti, ‑řa, ‑říš dok. stvořit, vytvořit, udělat; způsobit; ‑ stvořiti sě povstat,
vzniknout: taky sě tu křik bě stvořil strhl se

stvořovati, ‑uju, ‑uješ ned. tvořit, vytvářet, dělat

stvořúcí adj. tvořící, tvořivý, tvůrčí: duch stvořící

stvost v. stkvost

stvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. potvrdit (v. též ztvrditi)

stvrdnúti v. ztvrděti

stvrzenie, ‑ie n. stvrzení, potvrzení: dáti stvrzenie čemu potvrdit, utvrdit co (v. též ztvrzenie)

stvrzený adj. který učinil slib (o klášterní osobě)

stvrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. stvrzovat, potvrzovat (v. též ztvrzovati)

stvúcí v. stkvúcí

styd m. stydnutí, studenost; mráz

stydati sě, sstydati sě, zstydati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. stydnout

stydatý adj. nestydatý, neslušný: stydaté věci

stydcě adv. nestydatě, hanebně

styděti sě, ‑z’u, ‑díš sě ned. (kým, čím, z čeho, čeho) stydět se za koho, zač; (koho) bát se

stydko adv. stydno: až o něm stydko psáti

stydkost, ‑i f. stud; mrzkost, hanebnost

stydký adj. hanebný, mrzký; studený (srov. zstydký)

stydlivě adv. stydlivě, cudně, ostýchavě, zdrženlivě

stydlivý, stydlý adj. stydlivý, cudný; ostýchavý; stydký: údy své stydlivé; údy stydlé (srov.
zstydlý)

stylý adj. vykrmený, tlustý

stýskati, ‑šču, ‑ščeš ned. stýskat si, naříkat; stýšče mi sě poslúchati nelíbí se mi, je mi nemilé
poslouchat

subtilní adj. tenký, jemný; útlý, choulostivý; bystrý, vtipný

súčie, ‑ie n. suky, suché větvoví, suché pahýly větví

sučovíčko, sukovíčko n. sukovité roští

súd m. soud, soudní tribunál; odsouzení; úsudek

súdcě, ‑ě m. i f. soudce

sudček, ‑dečka, ‑u, sudec, súdec, ‑dcě, súdek, ‑dka, ‑dku m. soudek, nádobka: súdče nezviený nádobo
smrdutá, nečistá

súdečný adj. soudní

sudič, ‑ě m. posuzovatel, kritik

súditi, ‑z’u, ‑díš ned. soudit, vykonávat soudní pravomoc; posuzovat; uvažovat, považovat; přát

sudlicě, ‑ě f. bodná zbraň s dvojitým nebo trojitým hrotem

sudličník m. bojovník ozbrojený sudlicí

sudnec, ‑dencě, sudník m. košík

súdný adj. uvážlivý, soudný; soudní: súdný den den posledního soudu (nábož.); sudičský

súdový adj. soudní: brána súdová

sudy adv. tudy

sufragán m. biskup podřízený arcibiskupovi

suchostina f. suchost: položím potoky v suchostinu vysuším je

suchota f. sucho

suchý adj. suchý; suché dni třídenní půst opakující se každé čtvrtletí (círk.)

sujný adj. marný, zbytečný, neužitečný; pomlouvačný, nevraživý

suk^1 m. větev, haluz

suk^2 m. šťáva

súkati, súču, ‑češ ned. soukat; (bradu) tahat se za vousy

sukénce, ‑ě n. sukno, sukénko

sukně, ‑ě f. část mužského oděvu

suknicě, ‑ě f. svrchní soukenný oděv, suknice

sukovíčko v. sučovíčko

súkromě, súkromie adv. soukromě, v soukromí, stranou: pojati koho súkromě vzít koho stranou; sám
pro sebe

súkromní, súkromný adj. odlehlý, ležící stranou; jsoucí v soukromí

sum^1 m. sumec

sum^2, sumák m. kožený pytel

summa, suma f. souhrn, úhrn, množství, počet, suma

summovně adv. úhrnem, stručně

sumovina, somovina f. sumec; sumčí maso

súmračiti sě, 3. sg. ‑čí sě ned. šeřit se, smrákat se

súmrak m. stmívání, soumrak: v súmrak, v súmraku za soumraku

sunúti sě, ‑nu, ‑neš sě ned. (na koho, co) hrnout se, vrhat se

súpeřě, ‑ě f. soupeřka, protivnice, sokyně

supový adj. supí: oko supové

supplikací, ‑ie f. písemná žádost, prosebný list

supplikovati, ‑uju, ‑uješ ned. snažně prosit

surový adj. syrový

súsěda f. sousedka

súsědský adj. sousedský: bezpráví súsědské; sousední

súsědstvie, ‑ie n. sousedství; z súsědstvie zblízka

susilovati v. usilovati

súsněžnicě, ‑ě f. sněhová přeháňka, sněžení (?)

sústruh m. soustruh; v sústruh dělati dělat na soustruhu

sústruhový adj. vysoustruhovaný: pupek tvój jako řepice sústruhová

súš, ‑ě f. suché dřevo, palivo

súšě, ‑ě, sušina f. souš, suchost

sušenie, ‑ie n. sušení, vysychání; sušenie těla postění

sušiti sě, ‑šu, ‑šíš sě ned. postit se

súti, spu, speš (impf. spiech, aor. such) ned. sypat; (na koho) sočit, žalovat, nenávidět; ‑ súti
sě sypat se, dmout se

sutý adj. sypký

súzenie, ‑ie n. souzení, odsuzování; rozsuzování, rozsouzení; soud

súziti, ‑žu, ‑zíš dok. spojit, sevřít: v jednotu súzil

súženie, slúženie, zsúženie, ‑ie n. soužení, trápení; sužování, útisk; úzkost

súženost, ‑i f. soužení, trápení

súžený adj. sužovaný, trápený

súžiti, ssúžiti, zsúžiti, ‑žu, ‑žíš dok. stísnit, sklíčit; omezit, snížit, zkrátit

sužovánie, ‑ie n. sužování, trápení

sužovati, ssužovati, zsužovati, ‑uju, ‑uješ ned. sužovat, soužit, trápit; zatlačovat, potlačovat:
sužujiece ty žádosti smilné; ‑ sužovati sě trápit se, soužit se

svacenina v. svěcenina

svacený adj. svěcený: svacená voda

sváda f. váda, různice, spor, svár, boj

svadba v. svatba

svádcě, ‑ě m. účastník sporu, disputace (též omylem místo svódcě)

svadčivý adj. svárlivý

svaditi, ‑z’u, ‑díš dok. znesvářit, rozvadit; ‑ svaditi sě pohádat se, dostat se do sporu, dát se
do boje

svadlivý, svádný adj. hašteřivý, svárlivý

svadnúti, ‑nu, svědneš ned. vadnout, chřadnout

svadúcí adj. vadnoucí, zvadlý

svak m. švagr; zeť; strýc (muž otcovy nebo matčiny sestry)

svalek, ‑lka, ‑lku m. ingot: svalek železný

svalenie, ‑ie n. tělesné spojení, soulož

sváleti, ‑eju, ‑éš dok. zpřevracet, zporážet, pokácet; uhníst, umnout

svaliti, ľu, ‑líš dok. svalit, shodit, svrhnout; převrátit, porazit; ‑ svaliti sě svalit se,
spadnout (srov. též vzvaliti)

svalovati, ‑uju, ‑uješ ned. spojovat, pojit

svanúti, ‑nu, ‑neš dok. ztratit se, zmizet: svanúti komu s očí

svařenie, ‑ie n. svaření; odvar

svářěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě, svářiti sě, ‑řu, ‑říš sě ned. svářit se, vést spor, přít se, hádat se;
bojovat

svařiti, zvařiti, ‑řu, ‑říš dok. uvařit (srov. vzvařiti)

svat m. svatebčan; starý svat starosvat, družba

svatba, svadba f. svatba; slavnost

svatbiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě ned. ženit se, vdávat se

svaté zpodst. n. svátost

svatební, svatebný adj. svatební: lidé svatební svatebčané

svatebník m. svatebčan

svátečník m. kdo světí svátky

svatina f. svatyně; svatina svatých věci nejsvětější (překlad lat. sancta sanetorum); (v. též
svatyna)

svatinný adj. ze svatina

svátkový adj. sváteční: den svátkový

svatnicě f. svatyně

svatočin m. oběť (nábož.)

svatokrádcě, svatokrádec,‑dcě m. svatokrádežník

svatokrádcový, svatokrádežský, svatokrádský adj. svatokrádežný

svatokradenie, svatokrádežstvie, ‑ie, svatokrádežstvo, svatokrádstvo n. svatokrádež

svatokupčenie, svatokupečstvie, ‑ie n. svatokupectví

svatokupčiti, ‑ču, ‑číš ned. provozovat svatokupectví

svatokupečsky adv. svatokupecky

svatokupský adj. svatokupecký

svatoprodač, svatoprodávač, ‑ě m. svatokupec, simoniak

svatoprodávanie, ‑ie n. simonie: svatokupectvie zavierá i svatoprodávanie

svatorušenie, ‑ie n. porušení slibu čistoty, smilný hřích vysvěcené osoby (nábož.): svatorušenie,
jenž jest mezi knězem a mezi jeptiškú

svatosluha m. služebník boží, duchovní

svatost, svátost, ‑i f. svatá, posvěcená věc; ostatky svatých; stav svatosti

svátostný adj. posvátný, svatý; svátostné očištění očištění od hříchů s pomocí svátostí (nábož.)

svatosvětský adj. věčně svatý

svatý (jm. tvar svat) adj. svatý: říše svatá křesťanstvo; posvátný: svaté čtenie evangelium;
sváteční: na svaté hody o výročních svátcích; zpodst. m. světec: světí v nebesiech; pl. m. ostatky
svatých; kostel

svatyna, svatyně, ‑ě f. svatyně; posvátná věc, svátost (v. též svatina)

svatynní, svatynný, svatyňský adj. svatyňový

svávole, ‑e, svávolička f. svévole

svaz m. svaz; svaz vozový pouto u vozu (?); svaz přiezni smlouva, spolčení

svázanie, zvězenie, ‑ie n. svázání, spletení; pouto; vazba

svázati, sviežu, ‑eš dok. svázat, spojit ‑ svázati sě u přiezn spřátelit se (srov. vzvázati)

svazček,‑zečka,‑zečku m. svazeček

svazek, ‑zka, ‑zku m. část, díl, článek; pouto

svázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. svádět

svazovánie, ‑ie n. zavazování, poutání

svazovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. svazovat (se), splétat (se), spojovat (se) (srov. vzvazovati)

své zpodst. n. vlastní prospěch

svěcenec, ‑ncě m. kdo je vysvěcen, vysvěcený kněz

svěcenie, ‑ie n. svěcení, vysvěcování, vysvěceni: svěcenie na kněžstvie

svěcenina, svacenina f. postvátná oběť

svěceninský adj. obětní: přikázanie svěceninská týkající se oběti

svěcký v. světský

svečerní adj. podvečerní, večerní, pozdní

svěda f. svědčenie, ‑ie n. svědectví

svědčiti, ‑ču, ‑číš ned. (na co, v co, co) svědčit o čem, dosvědčovat co, potvrzovat co; vypravovat

svědečnost, ‑i f. svědectví, doklad

svědečný, svědečský adj. svědecký

svědečstvie, ‑ie n. svědectví, potvrzení (čeho): svědečstvie dáti dosvědčit; toho sobě na
svědečstvie vzývaju volám si, beru za svědka; odznak hodnosti, osvědčení; chrám božieho svědečstvie
tabernákul

svedenec, ‑ncě m. kdo je sveden

svedenie, ‑ie n. svedení, svádění; lest (srov. zvedenie)

svědneš v. svadnúti

svědomě adv. svědomitě

svědomie, ‑ie n. vědomí; svědomí; svědectví: svědomie vzkládati vydávat svědectví

svědomý (jm. tvar svědom) adj. známý, povědomý: jest svědomo je známo; znalý, zkušený; vědomý;
patrný

svekr, švekr m. švagr; tchán (manželův otec)

svekra, svekrev, ‑krve (dvojslab.), svekrušě, švekrušě, svegrušě, ‑ě f. švagrová, tchyně

svelič‑, svelíč‑ v. zvelič‑, zvelíč‑

svémyslný (trojslab.) adj. domýšlivý, svéhlavý

svéprostnost, ‑i f. prostoduchost, prostomyslnost

svěřenie, ‑ie n. uvěření, víra

sveřěpec ‑pcě m. vyzvědač, zvěd; náhončí

sveřěpicě, ‑ě f. kobyla

sveřěpičí adj. kobylí

svěřiti, ‑řu, ‑říš dok. uvěřit; svěřiti sobě pojmout k sobě důvěru, nabýt sebevědomí

svěřovati, ‑ ‑uju, ‑uješ ned. svěřovat, důvěřovat, věřit

svěst, ‑i f. tchyně

svésti, svedu, ‑eš dok. svést, zavést; shromáždit; provést (?): (Kristus) nemohl jmieti sědla, na
němž by sě ta drahost svedla; svésti písmo napsat, vypsat; odvést, odklonit, odchýlit; (co na koho)
připravit komu co, nastrojit co na koho, svést co na koho; podvést, oklamat (v. též vzsvésti, srov.
vzvésti)

svěšovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. viset

svět^1 m. svět, okrsek zemský, země, zeměkoule; cizí země, cizina; světský život; věk; obyvatelé
země, lidstvo, lidé; svět opuštěný poušť

svět^2 m. světlo, svítání, úsvit: do světa do svítání

svět^3 m. rada, úrada

světě adv. svatě

světedinicě, světidlnicě, svietedlnicě, svitedlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. svítilna

světek, svietek, ‑tka, ‑tku m. demin. ze svět

světélce, ‑ě, světlko (dvojslab.) n. světélko

světelný adj. určený k svícení: sviecen světelný

světidlný (trojslab.), světitedlný (čtyřslab.) adj. posvátný: nad chleby světitedlnými

světiti, ‑cu, ‑tíš ned. světit, posvěcovat, vysvěcovat; velebit, ctít; ‑ světiti sě dávat se
vysvětit; odměnit se, odplatit

světle adv. jasně, zřejmě; veřejně, zjevně; do očí

světlicě, světlnicě (trojslab.), ‑ě f. svítilna

světlo n. světlo: před světlem před svítáním; slepý sě navrátil k světlu prohlédl, nabyl zraku;
svítilna

světlost, ‑i f. jasnost, lesk, záře; schopnost vidět

světlúcí adj. zářící, zářivý

světlý (jm. tvar světel) adj. jasný, svítící; zjevný, zřejmý

světník m. (neděle) kdo světí (neděli)

světomluvný adj. žvanivý, užvaněný

světoplozě, ‑ě, světoplozie, ‑ie f. přírodní tvořivá síla, příroda

světoplozí adj. plodící světy, stvořitelský

světosviec, ‑ě m. svíce světa, zdroj světla na světě

světský, svěcký zpodst. m. laik

svévolnost, ‑i f. svévolnost; bujnost, rozpustilost

svévolný adj. svévolný; vzešlý z vlastní vůle

svězěti, svěziti, ‑žu, ‑zíš ned. dávit, rdousit, vraždit

svézti sě, ‑vezu, ‑eš sě dok. (na kom) pomstít se na kom

sviecě, ‑ě f. svíce; světlo, světlost, záře

sviecenina v. svěcenina

sviecnový adj. svícnový: noha sviecnová

sviečka f. svíčka; pl. Sviečky svátek zjevení Kristova (slaví se na památku jeho křtu 8. ledna);
hromnice

sviečnicě, ‑ě f. svítilna

sviečný adj. svíčkový

svierati, ‑aju, ‑áš ned. svírat; obsahovat: svierají ta slova to, což slušie tomu dárci dáti; bodat

svietedlnicě; svietek v. světedlnicě; světek

svietiti, ‑cu, ‑tíš ned. svítit, zářit; (čím) skvít se čím; ‑ svietiti sě zářit, lesknout se,
blyštět se; svítat, rozednívat se

svieťúcí adj. svítící, zářící

svině, ‑ě f. svině; svině mořská delfín

sviní adj. sviní, vepřový

svinúti, ‑nu, ‑neš dok. svinout; ‑ svinúti sě (o čem) shrnout se, shluknout se okolo čeho, obklopit
co; skrčit se, stočit se; klesnout, zhroutit se

svislný (dvojslab.) adj. šikmý (?): píščěly svislné to sú próchody pod zemí

svislo n. střecha

svitedlnicě; svítěz‑, svítěž‑ v. světedlnicě; zvítěz‑, zvítěž‑

svíti, sv’u, svieš dok. uvít, uplést: svivše korunu

svitý adj. stočený

svláčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. svlékat; ‑ svláčěti sě svlékat se

svládnúti, ‑nu, ‑neš, svlásti, ‑vladu, ‑eš dok. (nad kým, nad čím, čím) ovládnout koho, co,
zvládnout co

svoboda f. svoboda, volnost, nezávislost; jest svoboda (s inf.) je dovoleno; nevázanost; osvobozená
od čeho, výsada; též m. (o svobodném, udatném muži): (Boleslav) svoboda veliká bieše

svobodenstvie, ‑ie n. svoboda, výsada, privilegium

svoboditi, ‑z’u, ‑ díš ned. osvobozovat

svobodně adv. svobodně; volně, bez překážky

svobodnost, ‑i f. svoboda; ušlechtilost

svobodný adj. svobodný: býti svoboden čeho být prost čeho, být bez čeho; býti v svobodné stráži být
pod dohledem; volný, nevázaný; zpodst. m. propuštěnec (?)

svobodstvie, ‑ie, svobodstvo n. svoboda, volnost

svod m. svedení viny nebo žaloby na jiného; svedení, souhrn; pl. svody svody, svádění (v. též zvod)

svódcě, ‑ě, svodič, ‑ě, svódník m. svůdce

svoditi, ‑zvu, díš ned. svádět; klamat (srov. vzvoditi; zvoditi dok.)

svódnicě, ‑ě f. svůdkyně

svódný adj. svůdný, svádějící z pravé cesty

svój zájm. svůj; vlastní; svój mordéř sebevrah; samostatný, svobodný; pl. svoji rodáci, krajané

svojiti, ‑ju, ‑jíš ned. (koho) pokládat za svého, přivlastňovat si; ‑ svojiti sě spojovat se

svolánie, ‑ie n. sněm, synoda

svolávcě, ‑ě m. svolavatel

svolenie, ‑ie n. svolení, souhlas; úmluva, dohoda

svoliti, ‑ľu, ‑líš dok. (co s čím) sjednotit, uvést v soulad; (čemu) přisvědčit, připustit co; ‑
svoliti sě smluvit se, spiknout se, sjednotit se

svolovati, ‑uju, ‑uješ ned. (k čemu, čemu) svolovat k čemu, souhlasit s čím; být po vůli; ‑
svolovati sě (s kým, s čím) spojovat se, sdružovat se; shodovat se (srov. též zvolovati)

svor m. spřežení

svorenstvie, ‑ie n. svornost, shoda

svorně adv. svorně; na závoru: v svém pokoji zavrúci sě sama svorně

svorník m. silný hřeb, který drží rozvoru a nápravu přední části vozu; pojítko

svornost, ‑i f. svornost; soulad, shoda; v svornost sebraný svorně, jednomyslně shromážděný,
sdružený

svořiti, ‑řu, ‑říš dok. spojit, sloučit; sklenout

svozenie, svozovánie, ‑ie n. svádění

svoziti, ‑žu, ‑zíš ned. svážet; ‑ svoziti sě svážet se

svozovati, ‑uju, ‑uješ ned. svádět

svracěti v. zvracěti

svraskalý, svraščený adj. svraštělý; vrásčitý

svraskati, ‑aju, ‑áš dok. i ned. svraštit, svrašťovat; ‑ svraskati sě dostat (dostávat) vrásky,
svraštit se, svrašťovat se

svrci, svrhu, svržeš dok. svrhrnout, shodit (srov. zvrci sě, vzvrci)

svrček, ‑čka m. cvrček

svrch, svrchek, ‑chka, ‑chku m. povrch; vrchní část, vršek, svršek

svrcha v. svrchu

svrchně adv. povrchně, zevně; svrchovaně; vrchovatě, na nejvyšší míru

svrchní adj. vrchní, horní, nejvyšší; svrchovaný; vrchovatý; povrchní, zevní; movitý

svrchnicě, ‑ě f. vrchní stan, hlavní sídlo; (v lázni) lavička při povrchu vody

svrchovánie, ‑ie n., svrchované zpodst. n. svrchovanost, dokonalost

svrchovanstvie, ‑ie n. dokonání, skonání

svrchovaný adj. dokonalý, úplný; výše uvedený

svrchovati, ‑uju, ‑uješ ned. dokonávat, dokonale provádět, dovršovat; zdokonalovat; obracet vniveč;
‑ svrchovati sě dovršovat se

svrchu, svrcha adv. svrchu, shůry; na povrchu, zevně (srov. vzsvrchu)

svršek, ‑ška, ‑šku m. přídavek, přebytek

svrub v. srub

svrženie, ‑ie n. svržení, poražení

svyč‑, svyk‑ v. zvyč‑, zvyk‑

sycenie, ‑ie n. sycení, nasycování

sychravicě, ‑ě f. sychravé počasí

sychřěti, ‑ěju, ‑ieš ned. třást se zimou

synovec, ‑ vcě m. synovec; bratranec

synovkyni, synovkyně, ‑ě f. sestřenice

synovstvie, ‑ie, synovstvo n. synovství, synovský poměr

synový adj. synův: nad syny synovými nad syny; synovský

sypenie, ‑ie n. původ, podstata, vztah (?): jest jedna osoba věčná, od niež druhá osoba se rodí. A
od té druhé osoby divného sypenie jest Duch svatý

sýr, sejr, sajr m. sýr

sýrec, ‑rcě m. sýr

syrově adv. chladně

syrový adj. syrový; chladný, bezcitný, surový: s takovým srdcem syrovým; nezralý, nevyzrálý, hloupý

syrý adj. nevyzrálý, hloupý

sýřenie, ‑ie n. kyselé, sedlé mléko

syslový adj. syslí: oko syslové

sytost, ‑i f. sytost, nasycenost, dostatek, hojnost; plnost, dokonalost

sýž zájm. týž, tentýž: v sýž rok (srov. sen (ž))

szadu v. zzadu

sznamenati, seznamenati, ‑aju, ‑áš dok. (co) poznat, seznat co; uvědomit se; zaznamenat, sepsat,
spočítat

szobati, zzobati, ‑b’u, ‑beš dok. sezobat

szořiti, ‑řu, ‑říš dok. uspíšit, přivést k zralosti; stvořit, připravit; (dietě) v dobrotě szořené
dobře, správně narozené

szosnovati v. zosnovati

szřěnie, ‑ie n. konstelace (hvězd) (v. též sezřenie)

szřieti, sezřieti, sezřu, ‑zříš dok. uzřít, spatřit, zhlédnout, uvidět; pohlédnout, přehlédnout;
pohrdnout; ‑ sezřieti sě prozkoumat se, pohlédnout na sebe (v. též vezzřieti)

szváti,szovu; sžádati sě v. sezvati; zžádati sě

sžéci, zžéci, sžieci, sežéci, sežhu, sežžeš (imper. sežzi, sejži; 3. sg. aor. sežže) dok. spálit
(srov. též vzžéci)

sžělenie, ‑ie n. lítost

sžěleti, zžěleti, ‑eju, ‑éš, sželiti, ‑ľu, ‑líš dok. (koho, čeho) slitovat se nad kým, čím,
politovat koho, co; ‑ sžěleti sě, zžěleti sě, sžěliti sě (komu koho, čeho, v čem) zželet se;
zastydět se za něco, zalitovat čeho; slitovat se, smilovat se

sžercě, ‑ě m. i f. kdo požírá, hubí: sžercě lidí

sžěsiti; sžieci v. zžěsiti; sžéci

sžiehati, ‑aju, ‑áš ned. spalovat

sžieti, sežieti, zžieti, sežnu, ‑eš dok. požnout, posekat

sžímati, ‑aju, ‑áš dok. zatínat, svírat, mačkat: sžímaje své zuby i pleci

sžíti^1, ‑živu, ‑eš dok. dožít

sžíti^2, sžuju, sžiji, ‑eš v. sežvati

sžráti; sžváti v. sežrati; sežvati

#Š

šacéř, ‑ě m. biřic

šacmistr m. pokladník, důchodní

šacováníe, ‑ie n. odhadováni, oceňování, určování; vymáhání; vydírání

šacovati, ‑uju, ‑uješ ned. cenit, oceňovat, odhadovat; vydírat, obírat; ‑ šacovati sě vyplácet se
zaplacením výkupného

šactví v. šatstvie

šacuňk m. vydírání, obírání, vykořisťování; výkupné

šacunkový adj. souvisící s výkupným. peniezi šacunkoví výkupné

šád m. stařec, kmet (v. též šed)

šafář, ‑ě m. správce, hospodář, šafář

šafářka f. správkyně, šafářka

šafářstvie, ‑ie n. správcovství

šafovati, ‑uju, ‑uješ ned. spravovat, řídit; hospodařit

šahati, ‑aju, ‑áš ned. sahat

šach m. šachová figurka

šachovánie, ‑ie n. hra v šachy

šachovaný adj. kostkovaný jako šachovnice

šachovní, šachový adj. šachový: jhra šachovní, šachová šachy

šachovničí, ‑ieho zpodst. m. šachovník m. šachista, hráč šachu

šachta f. jáma, propast; nádrž

šajdéřstvie, ‑ie n. šejdířství

šal m. zvuk

šálenie, ‑ie n. šálení, přelud

šálenost, ‑i f. šílenost, zběsilost

šalk m. šibal, čtverák, šelma; sluha

šalmějě, ‑ě f. šalmaj, píšťala

šalovný adj. šalebný, falešný

šalšě, ‑ě f. omáčka

šalvějný adj. šalvějový

šalvijě, ‑ě f. šalvěj

šámanie, ‑ie n. tápání

šámati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. nejistě hmatat tápat

šámavý adj. tápavý, nejistý

šamlat m. tkanina z velbloudí srsti

šamlatník v. šarlatník

šamlicě, ‑ě f. stolička pod nohy, podnož

šamrha f. čamrda (kolo, obruč k hraní s navěšenými rolničkami)

šanc, ‑ě m. dobrá naděje; odvážný podnik, nebezpečenství; hazardní hra v kostky; pl. šancě hradby,
zákop

šanovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) šetřit, mít ohled

šant m. klam

šantročiti, ‑ču, ‑číš ned. klamat, šidit; nepoctivě obchodovat

šantročník m. šibal, podvodník; lichvář

šantročný adj. podvodný, lichvářský

šantrok m. podvod, lež; lichva

šarlat m. šarlat, tkanina jasně rudé barvy; šarlatové roucho

šarlatník, šamlatník m. kdo se odívá do šarlatového šatu (zpr. vysoký církevní hodnostář)

šarlatný adj. šarlatový

šaršún m. dlouhý meč; kord

šart m. peníz nejmenší ceny, grešle, vindra

šartík m. grešlička

šata f. šat

šatan, šathan, šatanáš, ‑ě m. satan, ďábel

šatka f. rouška, šátek, hadřík; pl. šatky kusy plátna; šatečky: dosti zedrané šatky

šatlava f. vězení

šatnúti sě (?), ‑nu, ‑neš sě dok. na okamžik se vyskytnout, mihnout se (?): ale buóh řiedko jako
host budúci na jazyku se šatno

šatstvie, ‑ie, šatstvo n. šatstvo

ščakati; šcastně; ščastný v. zčakati; sčěstně; sčastný

ščastnost, ‑i f. štěstí, blaho, blaženost

ščebet m. ščebetánie, ‑ie n. štěbetání

ščeděti, ščediti (?), ‑z’u, ‑díš ned. šetřit: ščeděti života šetřit život

ščedie v. sčedie

ščedrodárcě, ‑ě m. štědrý dárce

ščedrost, ‑i, ščedrota f. štědrost

ščedrý (jm. tvar ščedr) adj. štědrý; štědrý řečí hovorný

ščedřě adv. štědře, hojně, bohatě

šček m. štěkání

ščekati^1, ‑aju, ‑áš ned. štěkat

ščekati^2; ščekávati v. zčakati; zčakávati

ščeknúti, ‑nu, ‑neš dok. štěknout; pomluvit

ščekotný adj. štěkavý

ščektati, ‑kcu, ‑kceš ned. drkotat (zuby): (ležíš) zimú se třasa a zuby ščekce

ščenec, ‑ncě m. zvířecí mládě; štěně

ščěp m. strom, štěp

ščěpenie, ščiepenie, ščípenie, ‑ie n. štěp, stromek; sazenice (?)

ščěpie, ščěpovie, ‑ie n. štěpované, pěstěné stromoví, ovocné stromoví

ščěpitel, ‑e m. pěstitel; vštěpovatel: štěpitel všech ctností

ščěpiti, ščiepiti, ‑p’u, ‑píš, ščěpovati, ‑uju, ‑uješ ned. štěpovat, roubovat; jiné vlasti
trojánskými měšťany jsou štiepeny založeny; sázet; pěstovat, zvelebovat

ščěpnicě, ‑ě f. štěpařka

ščěpovie v. ščepie

ščěpovnicě, ‑ě f. štěpnice, ovocný sad

ščěpový adj. štěpový: zahrada ščěpová štěpnice

ščerbivý; ščěstie v. ščrbivý; sčěstie

ščěvík, ščovík m. šťovík (?)

ščicě v. kčicě; tščicě

ščíčě, ‑ěte n. mladá štika

ščiepati, ‑p’u, ‑peš ned. štípat; trhat

ščiepenie v. ščěpenie

ščiepený adj. štěpovaný; pěstovaný; sázený, zasazený; zakořeněný

ščiepiti; ščika; ščikati v. ščěpiti; ščuka; ščkáti

ščilec, ‑lcě m. štulec

ščipáček, ‑čka m. uštěpačný, jízlivý člověk

ščípanie, ‑ie n. štípání; uštknutí

ščípenie v. ščěpenie

ščípavý adj. štípavý: hady štípavé a jedovaté; štiplavý, pálivý, trpký

ščír v. ščúr

ščít m. štít; erb, šlechtický znak; bojovník

ščítař, ‑ě, ščítník, ščítovník m. výrobce štítů, štítař

ščítiti sě, ‑cu, ‑tíš sě ned. štítit se; červenat se

ščítný adj. štítový: vladař štítný správce štítů, zbrojíř (?)

ščítovníkový adj. štítařský: za bydlišti štítovníkovými štítařů

ščítový adj. ze ščít: hýbanie ščítové hýbání štíty

ščítroba v. tščí

ščívalník m. švec, obuvník

ščívati, ‑aju, ‑áš ned. štvát, honit (?): kázachuť mě se psy štívati

ščkanie, ‑ie n. štkaní

ščkáti, ščikati, ‑aju, ‑áš ned. škubat, trhat, uštipovat: tehdy jeho učedníci ščkachu klasy; štkát

ščmel, čmel, štimel m. čmelák

ščovík v. ščěvík

ščpavý adj. čpavý

ščpieti; čpieti, ‑p’u, ‑píš ned. čpět

ščrbivý, ščerbivý adj. děravý, štěrbatý

ščuju v. ščváti

ščuka, ščika f. štika

ščúr, ščír m. štír

ščúrek, ‑rka m. štírek, škorpion

ščúrový, štírový adj. štíra, štíří; vzeštie štírové vzejití Štíra (souhvězdí)

ščvánie, ‑ie n. štvaní

ščváti, ščuju, štiji, ‑ješ ned. štvát, poštvávat: (pes:) když zloděje v domě čiji, štěkáním naň
lidi štiji

šebrynek, šebřinek, ‑nka, ‑nku m. kejkl, podvod

šed m. šedivec (?): starý šed vykládá si Písmo po svém (v. též šád; srov. šiet)

šed, šedši v. jíti, jdu

šedesátý čísl. šedesátý; šedesáterý

šělata pl. n. varlata (?)

šelemnost, ‑i f. šelmovství, lotrovství, zlotřilost, špatnost; surovost; bestiálnost

šelemný adj. šelmí; lotrovský

šeli, šeleš v. sláti

šelma f. šelma, dravec; darebák; mor, morová rána

šelmovánie, ‑ie n. počínání si jako šelma (v. t.); nadávání šelem (?)

šelmovati, ‑uju, ‑uješ ned. nadávat někomu šelem, lotrů

šenk m. číšník (u dvora), vyšší dvorní hodnostář mající dozor nad nápoji; čepování

šenkovánie, ‑ie n. šenkování, čepování, nalévání

šenkovati, ‑uju, ‑uješ ned. čepovat, nalévat

šenkový adj. ze šenk: mistr šenkový

šenktyš, ‑ě m. nálevní stůl

šeplati, ‑u, ‑eš ned. šeplat, šišlat

šepmistr m. kutnohorský konšel

šept m. šeptání, šepot

šeptač, ‑ě, šeptanec, ‑ncě m. našeptávač

šeptavý adj. šeptaný, řečený šeptem

šeradně, šeredně. šeřadně, šeřědně adv. šeredně, ošklivě ohavně, hanebně

šeradnost, šerednost, šeřadnost, ‑i f. šerednost, ošklivost

šeradný, šeredný, šeřadný, šěřědný adj. šeredný, ošklivý

šeradstvie, šeřědstvie, ‑ie n. šerednost, ošklivost, ohavnost; špína, nečistota

šerm m. šálení; potyčka

šerméřstvo n. uhýbání, šizení, klamání

šermicě, ‑ě f. boj, šarvátka

šermovánie, ‑ie n. spor, hádka; šarvátka; šermování

šermovati, ‑uju ‑uješ ned. hádat se, přít se o co; (proti čemu) dělat výpady, napadat co; šermovat

šěrý, šerý adj. tmavý, šedivý; mnich šerého zákona, šerý mnich dominikán; ničemný, k ničemu; jasný:
od povětřie barvu šerú má blýskanie

šěř, ‑i f. hrubé šedé plátno, hrubý šedý oděv

šěřad‑, šěřěd‑ v. též šerad‑

šeřědenstvie, ‑ie n. šerednost; mrzkost, hanebnost; nečistota

šeřěditi, ‑z’u, ‑díš ned. činit šeredným, ošklivým

šeřědník m. ohyzda,ohava

šeřina f. šedivý, tmavý oděv (?): jiní (mniši) v šeřině vlčaté, na trepkách

šestdesát, ‑i čísl. šedesát

šesterní, šesterný čísl. šestinásobný

šesterník m. stará dutá míra, šestina (asi ½ l): vezmieše dva beráncě a oleje šesterník

šestineděle, ‑e n. šestinedělí

šestinedělnicě, ‑ě f. šestinedělka

šestmezcietma, šestmedsietma, šestmedcítma, šestmecítma čísl. šestadvacet

šestýmezdsietmý, šestmezcietmý, šestmedsietmý, šestmedcítmý čísl. šestadvacátý

šestýnádstý, šestýnádctý, šestnádstý, šestnáctý čísl. šestnáctý

šešel, ‑e m. chochol

šešelina, šošolina f. šešulka, chocholka

šetelný adj. chocholatý, chlupatý (?)

šetřiti, ‑řu, ‑říš ned. (čeho) šetřit co, dbát čeho, na co; (koho) hledět na koho, pozorovat koho;
mít ohled na koho

ševčík, ševčíček, ‑čka m. švec, švícko

šibal m. šibal; podvodník

šibalník m. podvodník, prohnaný člověk

šibalský adj. podvodný, šejdířský

šibalstvie, ‑ie, šibalstvo n. šibalství, chytráctví; podvodnictví, lotrovství; podvod; sekta,
odtržená skupina

šiblinkovati, ‑uju, ‑uješ ned. získávat, lákat, navnaďovat (?)

šibřiti, ‑řu, ‑říš ned. nuzovat, třít nouzi

šidlář, ‑ě m. výrobce šídel

šidliti, ‑ľu, ‑líš ned. bodat

šied v. šiet

šielenie, ‑ie n. šálení, klam

šielenost, ‑i f. šílenost

šieliti, ‑ľu, ‑líš dok. učinit šíleným, zbavit rozumu

šiet, šied m. stařec, kmet (srov. šed)

šietnost, ‑i f. kmetství, stařectví

šietný, šietý adj. kmetský, stařecký: v šietém věku; baba šietná stařena

šíjě, ‑ě f. šíje, krk; pod šíjí pod trestem smrti; hrdlo u láhve; chodba, průchod

šijka f. malá šíje, krček

šik m. řád, způsob, pořádek

šikl m. siklus (židovská měnová jednotka): vyplatichu jej pěti šikly té váhy střiebra

šikovánie, ‑ie n. seřazování; řízení, vedení

šikovaný adj. sešikovaný, seřazený

šikovati, ‑uju, ‑uješ ned. řadit, seřazovat; posílat; (koho na koho) navádět, popouzet koho proti
komu

šilink m. peníz, šilink; výprask, veřejné mrskání

šilinkovati, ‑uju, ‑uješ ned. mrskat, bít, bičovat; trápit

šimavý adj. burácející, hučící: větruóv šimavá búřě hučící vichřice

šiměnie; šiměti v. šuměnie; šuměti

šimoněnec, ‑ncě, šimoník, šimonita m. následovník Šimonův, simoniak, svatokupec

šimonstvie, ‑ie n. simonie, svatokupectví

šínař, ‑ě m. výrobce tyčí, obručí, kování

šindelný adj. na přibíjení šindelů: šindelné hřebíky

šínek, ‑nka, ‑nku m. tyčka, prut: střiebro v šínky leji

šinúti, ‑nu, ‑neš ned. hýbat, pohybovat, postrkovat; šinúti sobú odcházet; ‑ šinúti sě šinout se,
ubírat se, směřovat; dok. (na koho) vrhnout se, skočit

šíp m. šípa f. šíp

šipišče, ‑ě n. násada u šípu

šípiti, ‑p’u, ‑píš ned. střílet šípy

širocě adv. široce, široko; stojie sebe širocě daleko od sebe; obšírně, důkladně, podrobně,
obsažně; široce sčasten hluboce, velmi šťastný

širokost, širost, ‑i f. šíře, šířka, rozsáhlost, rozlehlost

široký adj. široký, rozsáhlý; široká rada dobrá rada; širšie rada lepší (jiná, další)

šířě, ‑ě f. rozsáhlost, rozlehlost, šířka: potok jest šíři za míli je široký (zšíři) asi míli; širé
moře

šířiti, ‑řu, ‑říš ned. šířit, rozšiřovat; šířit se, mluvit podrobně: šířiti co v řěči šířit se o
něčem, široce, obšírně vykládat; šířiti řěči o čem rozvádět řeč, obšírně mluvit; ‑ šířiti sě šířit
se, rozšiřovat se; zvětšovat se; (v čem) bohatnout čím, získávat co

šiška f. knedlík

šitie, ‑ie n. šití; našitá, vyšitá ozdoba

škabryně pl. f. kalhoty (?)

škapa f. herka

škapilý adj. který pozbyl sil, odvahy, bojácný, zchátralý; (Zikmund) lek sě Turkóv, muž nesmělý,
jakti vlkóv pes škapilý (srov. zškapěti)

škapléř, škapuléř, ‑ě m. škapuliř, část mnišského roucha s otvorem pro hlavu

škared‑ v. škařěd‑

škarpál m. střevíc

škartička f. lístek papíru

škaryant m. biřic, pochop

škaryantský adj. ze škaryant: biřický: chceš být maršálkem škaryantským v pekle

škařědě, škaredě adv. škaredě, ošklivě

škařěditi, ‑z’u, ‑díš ned. kálet, znečišťovat: ten dóm, v němž ožil, škařědě znečišťuje (přech.
přít.)

škařědost, ‑i f. šerednost, ohavnost; poskvrněnost, poskvrna

škařědstvie, ‑ie, škařědstvo n. nečistota, kal, neřád

škařědý adj. škaredý, ošklivý

škebránie, ‑ie n. škemrání; nářek, úpění, bědování

škabrati, ‑řu, ‑řeš ned. škemrat; reptat

škeřěpina, škeřipina, škeřopina f. skořepina (v. též skořépka; škořépina)

škeřiti, ‑řu, ‑říš ned. šklebit, křivit: škeřiti ústa; ‑ škeřiti sě ušklíbat se, šklebivě se smát

šklubati v. skústi

škoda f. škoda, poškození; svú škodú sobě na škodu, k své škodě; na českú škodu Čechům na škodu,
aby Čechům škodili; škody hledati hledat, jak uškodit; dávati na škody na lichvu

škódcě, ‑ě, škoditel, ‑e m. škůdce

škoditi, ‑z’u, ‑díš ned. škodit; škodí mi je mi něco, jsem nemocen

škódka f. malá škoda

škodlivě, škodně, škodno adv. škodlivě, ke škodě, na škodu; škodně, ztrátově; bezvýsledně, zbytečně

škodlivost, ‑i f. škoda, poškození

škodlivý adj. škodlivý, škodící, poškozující: škodlivý člověk škůdce; zhoubný

škodník m. škůdce

škodno v. škodlivě

škodnost, ‑i f. škodlivost, zhoubnost

škodný adj. škodící, škodlivý; (z čeho) tratící (co)

škola f. škola; synagóga

školastika f. scholastika; vidopis školastiky dějiny scholastiky

školní, školný adj. školní: mistr školní, školný správce školy; scholastický; zpodst. m. učitel,
učenec

školník m. žák; učitel; správce školy; učenec

školský adj. školský, školní; školská postava studentský zevnějšek; student, žák

škop^1, skop, škopec, ‑pcě m. skopec

škop^2 m. škopek, káď

škopový adj. skopový

škořěpina, škořipina, škořupina f. skořepina (v. též skořépka: škeřěpina)

škořicě, ‑ě f. skořice

škorně, ‑ě f. hrubá selská bota

škrábanie, ‑ie n. dobírání si, vysmívání

škralúp m. škraloup; provinění, úhona, pohana

škravada, škrovada f. svár, různice, roztržka

škravadlivý adj. svárlivý

škrhet, škrht v. skrhet

škrhytnúti, ‑nu, ‑neš dok. načrtnout, načmárat

škriba m. písař, vzdělaný člověk (?)

škrovada v. škravada

škřěhot; škřěhtánie; škřěhtati v. skřěht; skřěhtánie; skřěhtati

škřěk; škřěk‑ v. skřěk; skřěk‑

škřěm‑; škřět v. křem‑; skřěht

škřidla f. deska, destička, plát, plech; břidlice, kámen: vzemši rychle přěostrú škřidlu i obřezala
kožku lóna syna svého (srov. škudla, štrudla)

škřidlicě; škřietek; škříně v. skřidlicě; skřietek; skříně

škřínka f. skříňka, truhlička, schránka

škřípěti v. skřípěti

škudla, skudla f. plech, plíšek, destička (srov. škřidla, štrudla)

škvařidlo n. pánev (?): kosti mé jakžto na škvařidle rozškřvěly sú sě

škvrniti; škvřieti (sě); šlahánie v. skvrniti; skvřieti (sě); sahánie

šlachtata f. dobytčí porážka, jatky

šlajférna f. brusírna

šlak m. stopa, šlépěj

šlakovati, ‑uju, ‑uješ ned. stopovat, slídit

šlapati, ‑p’u, ‑peš ned. šlapat; podupávat, rozdupávat, ničit

šlápějě, šlépějě, šlépěj, ‑ ě f. šlépěj

šlapiti, ‑p’u, ‑píš ned. šlapat

šle pl. f. koňský postroj, chomout a postraňky; biskupský plášť

šlechetenstvie, ‑ie n. ušlechtilost, statečnost

šlechetně adv. ctně, statečně

šlechetnička f. vznešená žena

šlechetník m. vznešený muž

šlechetnost, ‑i f. ctnost, ušlechtilost

šlechetný adj. vznešený, šlechtický; ctný, počestný; ušlechtilý; statečný

šlechta f. ušlechtilost; šlechetný duch, šlechetná duše; urozenost; šlechta, šlechtický stav,
šlechtici: přirozený svú šlechtú urozený; m. šlechtic

šlechticový, šlechticěvý adj. šlechtický

šlechtičí, šlechtilý adj. vznešený, ušlechtilý

šlechtiti, ‑cu, ‑tiš ned. činit ušlechtilým; šlechtit, zdobit

šlépěj(ě) v. šlépěje

šlépějka f. malá šlépěj, stopa

šlojieř, ‑ě m. šátek na hlavu, závoj

šlojieřek, ‑řka, ‑řku, šlojieřík m. šáteček na hlavu, závojík

šlu, šleš v. sláti

šmáha; šmakati v. smaha; smakati

šmakavý adj. tápavý, nejistý

šmatánie, ‑ie n. mlha (?): tmy a šmatánie učinily sú sě nad jeskyní

šmatati, ‑aju, ‑áš ned. hmatat

šmatlati, šmětľu, ‑leš ned. motat se, pajdat, kulhat; žvanit, tlachat

šmatlavý adj. žvanivý, breptavý, tlachavý

šmejd m. drobné zboží mosazné a měděné

šmejkati v. smýkati

šmelc, ‑u, ‑ě m. smalt, email

šmelcovati, ‑uju, ‑ uješ ned. smaltovat

šmětiti, ‑cu, ‑tíš dok. hmátnout

šmětľu v. šmatlati

šmrt m. pekelník (?): na, čerte, šmrte a ďáble a šatane, mějž v nás plnú svobodu

šmuchavý adj. čmuchavý, slídivý, zvídavý

šnek m. točité schody

šnóra; šnórka f. šňůra; šňůrka, tkanička

šňupka f. štulec

šorc, ‑ě m. drátěná rytířská zástěra; široká slavnostní zástěra

šos m. daň (z domu, z pozemku), poplatek: plodie šosy, k tomu berně, zlodějiť jsú, pravímť věrně

šosnéř, ‑ě m. výběrčí daní

šosovník m. kdo má zdaněný majetek, kdo z něho platí daň, poplatník

šošolina v. šešelina

šošovicě, ‑ě f. čočka

špalek, ‑lka, ‑lku m. špalek; v lútky a špalky budú hráti s loutkami a špalíčky (narážka na
kostelní obrazy a sochy)

špatník m. zbabělec

špatný adj. špatný, nedobrý: špatnou chuti dávati nemít dobrou chuť

špeh m. dozor, dohled

špehéř, ‑ě m. zvěd, vyzvědač; slídič, pozorovatel

špehovati, ‑uju, ‑uješ ned. špehovat, slídit; pátrat, zkoumat, sledovat

šperk m. šperk; lákadlo

šperkovánie, ‑ie n. zdobení se šperky

šperkovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zdobit se šperky

špetnúti, ‑nu, ‑neš dok. šeptnout, promluvit

špicě, štpicě, stpicě, ‑ě, štpička, stpička f., špic, ‑ě f. i m. špice, špička: anoť toho čert
právě jako na špičce podává; ostří; dlouhá špička u bot; čelo vojska

špielati v. spielati

špihovati, ‑uju, ‑uješ ned. zásobovat (v. též špižovati)

špich m. dřez, kbelík, hrnec, štoudev

špíla, ‑y, špíle, spíle, ‑e f. žert, hříčka: bez špíle bez žertu; hra

špílenie, spílenie, ‑ie n. žertování

špíleti, spíleti, ‑eju, ‑éš ned. žertovat klamat; (kým) tropit si žerty z koho, mít za blázna

špílman m. herec

špílný adj. žertovný

špís m. kopí

špitál m. hostinec, dům pro pocestné; nemocnice; chudobinec (v. též ospitál)

špitální adj. nemocniční

špitálník m. člen řádu templářů

špížě, ‑ě f. proviant, zásoby potravin; potraviny, potrava

špižérna, spižérna, špižierna, spižierna f. spižírna, zásobárna

špižierní adj. zásobovací: vóz špižierní

špižieř, ‑ě m. správce zásob, spíže: chlební špižieři

špižovati, ‑uju, ‑uješ ned. zásobovat; ukládat, uskladňovat (v. též špihovati)

špot m. posměch, výsměch: vy se nám vysmieváte špoty z nás majíce jsme vám na posměch

šprechéř, ‑ě m. mluvčí, řečník

šproch m. průpověď

šprýmovati, ‑uju, ‑uješ ned. šprýmovat, žertovat; nevhodně mluvit

šprýmovný adj. šprýmovný, žertovný; nevhodně mluvící: utrhač šprýmovný, klevetný, mnohomluvný

špúlák m. tulák

špúlati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. potulovat se

špunt m. zátka; otvor pro zátku

šrámek, ‑mka, ‑mku m. malý šrám, malá jizva

šrámovina f. šrám; trhlina: šrámovina zdi

šrámovitý adj. zjizvený, zmrzačený (?)

šraňk m. závora, mříž, ohrada

šrotovati, ‑uju, ‑uješ ned. těžce pohybovat, strkat

šťa‑ v. šča‑

štáf m. kus, díl

ště‑ v. též šče‑

štemfl m. podpora

štěnicě v. stěnicě

štercéř, ‑ě m. povaleč (?): ne vožralým štercéřuóm

štercovati, ‑uju, ‑uješ ned. potulovat se, chodit po žebrotě (?)

štěstie v. sčestie

šti‑, ští‑ v. též šči‑, ščí‑

šticě v. kčicě; tščicě

štiji v. ščváti

štilec, ‑lcě m. štulec

štimel v. ščmel

Štíropeň, ‑pně m. Štír (souhvězdí)

štítroba v. tščí

štok m. kláda, břevno; hrubý stůl

štóla, štůla f. štóla (dlouhý úzký pruh látky, který nosí kněz při některých obřadech)

štolovánie; štpicě, štpička v. stolenie; špicě

štrafovati, ‑uju, ‑uješ ned. trestat, plísnit, kárat, tupit; projíždět (jako stráž), činit nájezdy

štros, štrus, stros, strus m. pštros (srov. pštrosový)

štrosový v. pštrosový

štrudla f. deska, plát, plech, plíšek (srov. škřidla, škudla)

štrych m. čára (srov. strych)

štukverk m. ozdobná stavební práce

štůla v. štóla

šturm m. útok: šturm opustiti udeřit útokem, zaútočit; poplach

šturmovánie, ‑ie n. útočení, útok; zvoněni na poplach

šturmovati, ‑uju, ‑uješ ned. útočit, hnát útokem; zvonit na poplach

štver‑ v. čtver‑

šuba, čuba f. kožich, kožešinový plášť nebo kabát

šúlati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. těkat, potulovat se, potloukat se; šourat se

šuměnie, šiměnie, ‑ie n. šumění

šuměti, šiměti, 3. sg. ‑mí ned. šumět, hučet

šupina f. šupina; osten

švekr; švekrušě v. svekr; svekra

švihavý adj. švihající

#T, Ť

‑ť část. zdůrazňuje slovo, ke kterému se připojuje: jemu dávají a mněť nikdy nedadie, a jáť dělám
jako on; kdyžť sě tak líbí krása a sličnost zdejšího světa; spojovací část. (příčinná) neboť vždyť:
Pane, spas ny, hynemť; doufaj, synu, odpúštějíť sě hřiechové tvoji

ť dat. zájm. ty (v. t.)

tabart v. tapart

táčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. Iotáčet, obracet

tady, tadyž adv. tady; tak, takto, tím způsobem

tafat, taffat m. taft (?): sukničky s hedvábím, tafatem premované

táflovánie, ‑ie n. podlaží, podlaha

táhnujúcí adj. plazící se: hmyzajících třie sú národové: táhnujície jakožto črvové…

táhnúti, tiehnúti, ‑nu, tiehneš (impf. tiehniech, aor. táh, těže, příč. čin. táhl, tiehli, přech.
min. táh, tiehši) ned. táhnout, vytahovat; (nač) usilovat oč, zasazovat se oč: na to všěchny
tiehniechu o to všechny usilovaly; táhnúti na svú mísu na svou stranu, na svůj prospěch; ‑ táhnúti
sě, tiehnúti sě brát se, blížit se; (nač) dovolávat se čeho, spoléhat nač; usilovat oč, zasazovat
se oč; (k čemu) směřovat, tíhnout (v. též netáhnúti)

tajemně adv. tajně; mlčky

tajemnicě, ‑ě f. tajemnice, důvěrnice: (Čest) plášč svój poslala po svéj najvětčie tajemnici,
jiežto jméno bylo Opatrnost

tajemník, tajník m. tajemník, důvěrník, sekretář

tajemný adj. tajný

tajemstvie, tajenstvie, ‑ie n. tajemství, tajnost; mlčení; zjevení

tajeně adv. tajně, v tajnosti

tajený adj. tajný

tajiti, ‑ju, ‑jíš ned. tajit; ‑ tajiti sě skrývat se, tajit se

tajna f. část katolické mše před tzv. prefací, při níž se kněz modli tichou modlitbu (círk.)

tajnicě, ‑ě f. skrýš, ústraní; sklep, komora; tajemství; Tajnicě svatého Jana Zjevení sv. Jana,
Apokalypsa (bibl.)

tajnička f. komůrka, cela

tajník v. tajemník

tajné, ‑ého, tajno zpodst. n. tajné místo

tajnost, ‑i f. tajemství

tajný adj. tajný, skrytý; který dovede něco utajit; úskočný, lstivý

tak, take, takež, takéž, takéže, tako, takož adv. právě tak, stejně, takovým způsobem, podobně

takměř adv. téměř

takost, ‑i f. souhrn vlastností, jakost (?)

takově adv. tak

takovýž zájm. právě takový

taký(t), takýto, takýž(e), takýžť zájm. takový, právě takový

tal, tál, ‑i, tále^1, ‑e f. zástava, záloha, záruka: v táli v zástavě, jako zástava; v táli daný
daný do zástavy

talácenie, ‑ie n. trmácení

talácěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. trmácet se; toulat se

tále^2, ‑e f. řeč, pověst, vypravování, příběh: (král), o němž tak bohatú táli tento pústenník
pravieše

taléř, ‑ě m. talíř

tálný adj. z tal: zástavní, daný do zástavy

talov m. hnis

tamarind m. tamarinda f. tamarind; tamarinda (tropický strom)

tame, taméž, tamo, tamož, tamto adv. tam

tancovnicě, tanečnicě, ‑ě f. tanečnice

tancovod, tancovódcě, ‑ě m. pořadatel tance, předtanečník

tancový adj. taneční: tancová panna tanečnice

tant m. žvanění; marnost, zbytečnost, malichernost, nicotnost

tantéř, ‑ě m. žvanil; podvodník

tantovánie, ‑ie n. podvádění, šizení

taritovati, ‑uju, ‑uješ ned. podvádět, šidit

tanúti, ‑nu, ‑neš ned. objevovat se, vyvstávat: tanúti na mysl přicházet na mysl

tanutie, ‑i en. hnuti mysli, vnuknutí

tápač, ‑ě m. tonoucí, trosečník

tápanie, ‑ie n. bloudění

tapart, tabard, capart m. vojenský nebo akademický plášť; plášť s dlouhým pruhem splývajícím vzadu
na zem; chatrný žebrácký oděv

tápati, ‑aju, ‑áš ned. topit se, tonout: ješto tápaji na moři; klesat, zapadat

tarantovati, ‑uju, ‑uješ ned. toulat se (?.): tarantoval s pytlem po ulicéch

taras m. násep, bašta; ochranná střecha, kryt

tarasnicě, ‑ě f. druh obléhacího děla

tarasovati, ‑uju, ‑uješ ned. vytvářet překážku; opevňovat, ohrazovat

tarč, terč, ‑ě m. tarčě, terčě, ‑ě f. malý štít

tarmarčiti, ‑ču, ‑číš ned. (čím) kupčit, obchodovat

tarmarčník m. vetešník

Tater m. Tatar

tatarský adj. tatarský

tauš v. túš

tázanie, ‑ie n. tázání, otázka; pátrání

tázati, tiežu, ‑eš ned. (oč, o čem) ptát se, tázat se: tieži já tebe; žádat: co mne o tom máš
tázati?; ‑ tázati sě (s kým) radit se; o to sě nic netázavše o tom se nic neradivše, bez porady,
bez průtahu

tazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) vyslýchat

taženie, ‑ie n. natažení, napnutí

tba f. starost, péče

tbánie, ‑ie n. pečlivost

tbanlivě, tbavě adv. pečlivě

tbáti, tbaju, ‑áš ned. (na koho, o koho) dbát o koho, starat se, pečovat o koho; (čeho) dbát,
všímat si čeho

tbavý adj. (k čemu) dbalý čeho

tčbán v. čbán

tčiecí adj. (v čem) zaražený, vetknutý do čeho, tkvící v čem, čnící

tčieti, tču, tčíš ned. tkvít, zůstávat, zadržovat se: v svatého Jana húní šípi tčiechu

tdy v. tedy

téci, teku, tečeš ned. téci, plynout; běžet, běhat, utíkat, pobíhat; útočit; ‑ téci sě běhat se,
pářit se: klisicě sě teče a ořem pojímá se

tečenie, ‑ie n. tok

teď adv. zde, tady

tedě adv. teď, nyní

tedy, tdy adv. tedy, tehdy

těhař, ‑ě m. pracující člověk; rolník

těhařstvie, ‑ie n. práce (zvl. polní); rolnictví

tehda, tehdy, tehdyť adv. tehdy; tedy

téhodný adj. týdenní: (ten svátek) slovieše hod téhodný (srov. týdnový)

tejměř v. téměř

tejný adj. tajný

tější v. téžký

těkač, ‑ě m. běžec (v. též těkař)

těkačka m. poslíček

těkánie, ‑ie n. běhání, pobíhání; útěk

těkař, ‑ě m. rychlý jízdní posel; potulný student, vagant (v. též těkač)

těkati, ‑aju, ‑áš ned. běhat, pobíhat (sem a tam); rozbíhat se, utíkat; toulat se; těkat: v
rozbrojích zevnitř jich mysl těká; ‑ těkati sě běhat se, pářit se; střečkovat

těkavý adj. sem tam pobíhající, neklidný; toulavý: nynější vdovy těkavé

teklivý adj. propouštějicí vodu: střěcha teklivá děravá; oteklý, zduřelý

tekúcí adj. tekoucí; země mlékem a strdím tekúcí oplývající

tekutina f. kapalina, voda: tekutiny z tvé studnicě

tekutý adj. tekoucí; studnicě tekutá s pramenitou vodou; střecha tekutá děravá

telák m. pasák telat; hlupák, lenoch

tělce, tielce, ‑ě n. tílko, tělíčko

telcový adj. telecí

telček, ‑lečka m. telátko

tele, ‑ete n. tele; vodné tele vodnatelnost

telec, ‑lcě m. tele; kolouch

tělenstvie, tělesenstvie, tělestvie, ‑ie n., těles(t)nost, ‑i f. tělesnost, tělesná podoba;
hmotnost

tělesně, tělestně adv. tělesně; poznati koho tělesně mít pohlavní styk s kým; hmotně, skutečně;
smyslově, v konkrétním smyslu

tělesní, tělesný, tělestný adj. tělesný; hmotný, skutečný, smyslový; múdrost tělesná světská; v
tělesných úřadech světských

telicě, ‑ě f. kravka

telma, telmicě, ‑ě f. pytlík, tobolka

tělný adj. tělesný; tělový, barvy jako tělo

tělo n. tělo; těleso

témě, tiemě, ‑ene n. temeno

témenec, týmenec, ‑ncě m. temenišče, ‑ě n. pramen, studánka; mokřina, bažina: plno bahen a jezer a
týmencóv

téměř, téjměř, téřměř, téžměř adv. téměř, skoro; spíše; stejně

temnicě, ‑ě f. temnota; temně místo

temnost, ‑i f. temnota

temný, tempný adj. temný, tmavý; nejasný, nesrozumitelný

temple, ‑e f. svatyně velechrámu

templský (dvojslab.) adj. templářský

tempný v. temný

tenato, teneto n. síť; tenata

tenče adv. tence; řídce

tenčiti, ‑ču, ‑číš ned. tenčit; ředit, zřeďovat

tenetář, ‑ě m. výrobce tenat

tenetce, ‑ě n. demin. z teneto: síťka

tenetčí adj. z tenetko: diela tenetčieho síťkovaného

teneto v. tenato

tenký adj. tenký; hubený, řídký, slabý: tenké pivo

tenže, tenž zájm. tentýž, týž, právě ten, ten tedy, ten pak; v tomž hned; tiemž proto; právě tak,
stejně; v tuž dobu tehdy, tu

tepati, ‑p’u, ‑peš ned. (koho) tepat, bít, tlouci; pobíjet, zabíjet; ‑ tepati sě bít se, bojovat,
zápasit: jeho kolena třasúce sě tepiešta sě v hromadu narážejí o sebe (v. též teti)

těpati v. tiepati

těpělý, tepilý adj. ztepilý, štíhlý

těpiti v. tiepiti

teplicě, ‑ě f. teplá pramenitá voda; pl. teplé lázně

teplost, ‑i, teplota f. teplost, teplo

teplý adj. teplý; ohřátý: když jest člověk syt a tepl v teple

tepróv, tepruv, teprú, tepruva, teprvú adv. teprv

tepu; tep’u v. teti; tepati

tepúcí, tepujúcí adj. tepoucí, bijící

tercí, tercia, tercie, ‑ie f. jedna z církevních modliteb, tzv. hodinek

terč, terčě v. tarč

terebincový, terebintinový, terebintový, terebintský adj. terpentýnový: najdražšie jest rezina
terebincová; olej terebintinový

terebinkt, terebint m. terebint (keř pěstovaný kolem Středozemního moře, z jehož pryskyřice se
vyrábí terpentýn)

teřich m. břicho

teřicháč, ‑ě m. břicháč

těřiti, ‑řu, ‑říš ned. běžet, běhat; (po kom) pronásledovat někoho: když utiekali sú, těřil po nich
až do města Krakova

téřměř v. téměř

tesač, ‑ě, tesák m. tesař; kdo tesá, kameník: tesači kamení

tesaný adj. tesaný, otesaný, vytesaný: slúpové z kamene tesaného

tesař, ‑ě m. tesař; aedil (římský úředník)

tesec, ‑scě m. kameník: kamene tesci

teskle, tesklivě adv. tesklivě, teskně

tesklenie, ‑ie n., tesklivost, ‑i f. tesknota, stesk

teskliti, ‑ľu, ‑líš, teskniti, ‑ňu,.‑níš ned. být tesklivý, být naplněn steskem; rmoutit se;
teskliti sobě mít stesk

tesklivo, teskno adv. teskno, tesklivo, truchlivo, smutno

tesklivý, tesknivý adj. tesklivý, truchlivý, smutný, zarmoucený

tesknost, ‑i f. tesknost, stesk, truchlivost, smutek, zármutek, hoře, žal: dojíti tesknosti
upadnout do smutku; soužení, trápení; omrzení, nuda: zjednati tesknost komu čím omrzet, znudit
koho; nechuť, rozmrzelost, omrzelost; nesnáz, svízel

tesknúti, ‑nu, ‑neš ned. (sobě) stýskat si

tesknutie, ‑ie n. stesk, truchlivost, smutek; soužení, trápení

teskný adj. smutný; mrzutý, obtížný

těs(k)ný adj. těsný

teslík m. sekyra, teslice

test, tsti, testi, testě, cti, ctě m. tchán: cti svému povědě; syn ctě mého; f. tchyně

těščiti, ‑šču, ‑ščíš ned. tlačit, mačkat

těšený adj. utěšený

těšitedlný (čtyřslab.) adj. útěšný, potěšující, milý

tet zájm. ten: tet mládec; pro tet skutek

tetčený, tětěný adj. z tetka, teta: bratr tetčený syn tety, bratranec z tetiny strany

tetčic, ‑ě, tetěnec, ‑ncě m. tetin syn, bratranec

tetěně, tetieně, ‑ěte n. tetino dítě

tetéž adv. často; poměrně často, častěji

teti, tepu, ‑eš ned. tepat, bít: lehčějieť tepe dievčie ruka; pobíjet, zabíjet (v. též tepati)

tětivka f. tenký opasek, pásek

tetka f. teta; tetka božie tzv. svatá Trojice

tetřevný adj. tetřeví

tetřicě, ‑ě f. proso: vezmi sobě obilé a ječmen a bob a tetřici

teverný adj. dvorný, uhlazený

též zájm. totéž

též, téže adv. též, také; stejně

těžař, těžieř, ‑ě m. obchodník, kupec

těženie, ‑ie n. výtěžek půdy, úroda; žeň, sklizeň; těženie dědin obdělávání pozemků

těžený adj. zužitkovávaný, vzdělávaný

těžeti, ‑žu, ‑žíš ned. těžit, dobývat užitek, mít zisk; pracovat, vyrábět

těžieř v. téžař

těžieřka f. obchodnice

těžiti, ‑žu, ‑žíš ned. obchodovat, vydělávat peníze: kupečsky těžie vydělávají obchodem; získávat;
(komu) prospívat komu

těžko (kompar. tiež, tieže, těžšie) adv. těžko, ztěžka: těžko umřieti s těžkými bolestmi

těžkost, ‑i f. tíha, tíže; obtíž, obtížnost; potíž; těžkopádnost

těžký (jm. tvar těžek, kompar. jm. těží, těžši, tieže, slož. těžší, tější) adj. těžký; jsoucí na
obtíž, obtížný, nemilý; ľud těžký s těžkou zbrojí, těžkooděnci; těžká těhotná; březí

téžměř; tiehnúti v. téměř; táhnúti

tielce; tiemě v. tělce; témě

tiepati, těpati, ‑p’u, ‑peš ned. nosit; ‑ tiepati sě nosit se, brát se, ubrat se; potulovat se,
toulat se: ústy řieká (modlitby), ale duše jinde sě tiepá; tiepati sě po kupečstvích honit se po
obchodech

tiepiti, těpiti, ‑p’u, ‑píš dok. snést se, spočinout: oči jeho típita na chudého spočinuly na
chudém, zabloudily k chudému

tierati, ‑aju, ‑áš ned. utírat

tiesař; tiesař‑ v. ciesař; ciesař‑

tieskn, tiesn (jednoslab.), tiesň, ‑i f. tíseň, těžkost, nesnáz: v tieskni; tlačenice, těsně
sevřená skupina, kordon

tiež(e) v. téžko

tiežiti, ‑žu, ‑žíš ned. tížit; ‑ tiežiti sě stávat se těžším

tiežu, ‑eš v. tázati

tigris m. tygr

ticho n. ticho; z ticha potichu, tiše

tichost, ‑i, tichota f. tichost, mírnost, jemnost; dobromyslnost; mlčenlvost

tichý adj. tichý; mírný, pokojný; pokorný, dobromyslný

tirnúti v. trnúti

tis m. tis; cedr

tisan, tisúcník, tisícník m. velitel tisíce vojáků

tisk m. tisknutí, tlak: vidúce moc královu a tisk vojska jeho

tisknúti, ‑nu, ‑neš ned. tisknout, tlačit, potlačovat, utiskovat; ‑ tisknúti sě tlačit se (v. též
tiščěti sě)

tista, tistka f. fena, čubka; nevěstka

tisúc, ‑ě m. tisíc

tisúcník v. tisan

tiščěti sě, ‑ču, ‑číš sě ned. tisknout se, tlačit se (v. též tisknúti sě)

tišiti, ‑šu, ‑šíš ned. tišit, utišovat; ‑ tišiti sě utišovat se, utichat

tižba f. čižba (v. též čužba)

tkáčě, ‑ěte n. kdo nemá vlastní sídlo; tulák

tkadlcovský (trojslab.), tkadlcový (trojslab.), tkadlčí (dvojslab.), tkadlečný, tkadličí adj.
tkalcovský

tkadlicě, ‑ě f. tkadlena

tkadlnicě (trojslab.), tkanicě, ‑ě f. tkanice, šňůrka; opasek, řemínek, řetízek

tkajúcí adj. těkající, toulající se, toulavý, nestálý

tkánie, ‑ie n. tkaní

tkánka f. tkanina

tkaný adj. tkaný, vytkávaný, protkávaný

tkáti, tku, tčeš ned. tkát: pavouk tče své síti

tkáti sě, ‑aju, ‑áš sě ned. toulat se, potulovat se: Rubíne, kde sě tak dlúho tkáš?

tknúti, ‑nu, ‑neš dok. dotknout se, zmínit se

tknutie, ‑ie n. dotknutí, dotek; zmínka

tkýmati, ‑aju, ‑áš ned. obcházet, potulovat se

tkysati, ‑šu, ‑šeš ned. dotýkat se; napadat

tkysiti, ‑šu, ‑šíš dok. popadnout, chytit; uhodit, praštit: aneb tě túto palicí tkyši

tlačenie, ‑ie n. šlapání

tlačený adj. tlačený, stlačený, šlapaný: tlačeného prachu Kristovými nohami prachu, v němž šlapaly

tlačiti, ‑ču, ‑číš ned. tlačit, potlačovat; mačkat, rozmačkávat; dupat, šlapat

tlachač, ‑ě m. tlachal

tlamánie, tlampánie, ‑ie n. tlachání, žvanění

tlamati, tlampati, ‑aju, ‑áš ned. tlachat, žvanit

tlesk m. tleskánie, tlesktánie, ‑ie n. tleskání, pleskání

tléti, 3. sg. tlé ned. tlít

tlúci, tluku, tlučeš ned. tlouci; ‑ tlúci sě potloukat se

tlúk m. kyj, bidlo; tlouk, palice na tlučení, na pěchování

tlukač, ‑ě m. kdo tluče

tlumač, tulmač, ‑ě m. tlumočník, vykladač

tlumačiti, ‑ču, ‑číš ned. tlumočit; shromažďovat, hromadit

tlustiti (sě), ‑šču, ‑stíš (sě) ned. zhušťovat (se)

tlustost, ‑i f. tloušťka

tlustý adj. tlustý; silný: hlas tlustý silný, zvučný; hustý

tlúšč, tlúščě, ‑ě f. tloušťka: dvanádcte loket z tlúšči (v. též vztlúšči)

tma f. tma; pluk, voj (šest až třináct tisíc vojáků)

tmieti sě, 3. sg. ‑ie sě ned. tmít se, zatmívat se, zatemňovat se

tmíti, ‑m’u, ‑míš ned. (co) černit, začerňovat, ztemňovat

tmútiti v. smútiti

tobolicě, ‑ě, tobolka f. tobolka; brašna

tobú v. ty

točenicě, ‑ě f. stuha

točenička f. stužka

točenka f. vysoký biret (stočený z látky)

točený adj. točený, stočeny, spletený

točicí, točitý, ztočilý adj. točitý, zatočený, stočený: kotúči točití

točilivý adj. vrtivý, vrtkavý; neklidný, neposedný

točiti, ‑ču, ‑číš ned. točit: točiti mysľú přemítat, být na rozpacích; točiti sobú točit se,
obracet se, klátit se; ‑ točiti sě točit se; snažit se; (o něčem) mluvit o něčem, starat se o něco

točúš, točíš, totíž adv. totiž, to je (v. též čúš)

todě interj. hle

tok m. tok, proud; vodní tok, řeka; tok krve krvotok; točení, otáčení

tolikéž adv. právě tolik, také tolik

toliko, tolik adv. tolik, toliko, pouze, do té míry, tak velice

tolikokrát adv. tolikrát

toliký adj. tak veliký, tak mnohý; tolikýž právě tak velký

toliž adv. tu, tehdy; tu teprve; tehdy teprve; jeliž ‑ toliž až když ‑ pak teprve

Tóma m. Tůma, Tomáš

tóně, ‑ě f. tůně; močál

tonina v. tunina

topas, topaz, topazion, topazius, topazus m. topas (polodrahokam)

topazitový adj. topasový

topenicě, ‑ě, topenička, topinka f. topinka (?)

topiti, ‑p’u, ‑píš ned. topit, utápět; zatápět, zaplavovat (co); ‑ topiti sě topit se

topořišče, ‑ě n. topůrko; násada, násadec: toho sviecna topořišče

toť toti, totiť interj. a adv. hle, a to, totiž; zde; ovšem, zajisté, arci

totíž, touš v. točúš; tuš

tovaryš, tovařiš, ‑ě m. druh, společník; spojenec

tovaryšiti, tovařišiti, ‑šu, ‑šíš ned. důvěrně obcovat, stýkat se

tovaryška, tovařiška f. družka, společnice

tovaryšstvo, tovařistvo, tovařišstvie, ‑ie, tovařišstvo n. spolek, společenství, společnost;
přátelství; svazek

tovařišek, ‑ška m. druh (demin.)

tovařišie, ‑ie f. tovaryšstvo

tovaryšný, tovařišský adj. družný, přátelský

to věz, tověz adv. totiž

tož, tožť adv. pak, tehdy, potom

tracenie, ‑ie n. utrácení

tračec, ‑čcě m. řetěz, řetízek, náhrdelník; opasek

trajúcí v. trvajúcí

trak, trakař, ‑ě m. trakař

trakt m. naříkavý nápěv, žalm (?)

traktát m. spis, pojednání

trálivý v. trvanlivý

trank, traňk m. nápoj (léčivý); vodička (na rány), tekutý lék (srov. truňk)

trapec, ‑pcě m. prorok

trápenie, ‑ie n. trápení, týrání, mučení; soužení, útrapy

trápený adj. trápený, mučený, týraný; trestaný

tráta f. ztráta (v. též ztráta)

tráti v. trvati

tratiti, ‑cu, ‑tíš ned. ztrácet; kazit, mařit, ničit; ‑ tratiti sě ztrácet se

trávati v. trvávati

trávcě, ‑ě m. kdo stravuje své jmění, rozhazovač

trávenie, ‑ie n. otrávení; jed

trávenina f. jed, otravná látka

trávený adj. otravný, jedovatý

travicě, ‑ě f. tráva, travička

tráviti^1, ‑v’u, ‑víš ned. živit se, stravovat se; vynakládat

tráviti^2, ‑v’u, ‑víš ned. trávit, otravovat

trávní, trávný adj. travní: květ trávní; travou porostlý, travnatý

trčěti, ‑ču, ‑číš ned. trčet; (táboři) jako muži před se trčeli postupovati, běželi

trdlo n. trdlo, palice

tré, ‑ho čísl. tré, trojice; tři části, tři díly: rozděliti sě na tré

trefiti sě, ‑f’u, ‑fíš sě dok. zdařit se, povést se; (do něčeho) hodit se; (nač) přijít někam,
dostat se někam

trefný adj. vhodný, příhodný, případný

trefovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. přiházet se; hodit se

trefujúcí sě adj. příhodný

tréhranatý, tříhranatý adj. trojhranný

tréletý adj. tříletý

trénásobně adv. trojnásobně

trepka f. dřevák, trepka, pantofel: bos chodí a na trepkách jako bosák; nadávka nerozhodnému
člověku, bačkora: boj se téhož, trepko všetečná; pl. trepky chůdy

trepkař, ‑ě m. kdo chodí v „trepkách“ (v. t.); potupný název mnichů bosáků

trérohý adj. třírohý; rozdělený na tři části, trojdílný, trojitý

trérožka f. pánev stavěná přímo nad oheň: (Pražěné řiekají) renlík za trérožku

treskcící, tresktajúcí adj. trestájicí

tresktač, ‑ě m. karatel

tres(k)tánie, ‑ie n. kárání, pokárání; trest, trestání

tresktaný adj. trestaný

tres(k)tati, ‑cu, ‑ceš ned. trestat; kárat

tresktavý adj. káravý

trest, trsti (jednoslab.), třsti, třti f. třtina, rákos

tréstka f. malá třtina

trestný adj. třtinový, zhotovený ze třtiny; bambusový: v trestném kyji ve třtinové (bambusové ?)
holi

tretovati, ‑uju, ‑uješ ned. šlapat, stoupat

treverenský, trirský adj. trevírský

trézubý adj. trojzubý: háček trézubý

trh m. trhnutí, pohyb; skulina, skrýš; obchod: trh dieti obchodovat; trh rovný rovná míra; koupě

trhajúcí adj. trhající, drásající

trhánie, ‑ie n. trhání, rvaní, drásání

trhati, ‑aju, ‑áš ned. trhat; ‑ trhati sě (na koho) sápat se

trhlena, trlena f. potrhlice, ztřeštěná žena (?)

trhlík, trlík, trlek m. potrhlík, blázen, hlupák

trhlost, ‑i f. potrhlost, bláznivost

trhlý adj. potrhlý, bláznivý

trhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vytrhnout

trhnutie, ‑ie n. trhnutí; tah figurkou na šachovnici: pieškové jednostajné trhnutie mají stejné
tahy, stejný způsob tahu

trhodějcě, ‑ě m. trhovec

trhoděnie, ‑ie n. kupčení

trhově adv. kupecky, jako na trhu: co jest již svatého Kristova, ješto oni (kněží) toho trhově
nezcenili

trhovec, ‑vcě m. obchodník, kupec, kramář

trhovský adj. obchodnický, kupecký, kramářský; odpustky trhovské se kterými se kupčí, které se
prodávají

trhovstvie, ‑ie n. obchodování

trhový adj. kramářský

triák; trirský v. dryák; treverenský

trk m. pohyb, ruch, shon: (lidé) jsú jako prostřěd Babylóna v světském trku

trkoliti, ‑ľu, ‑líš ned. strkat, hnát

trlek, trhlík; trlena v. trhlík; trhlena

trlena f. potrhlice, ztřeštěná žena (?): nejedna slove panna, a jsúc bláznivá trlena

trlicě, ‑ě f. trdlice, nástroj k ručnímu lámání lnu, konopí

trmácěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. pachtit se, plahočit se

trn m. trn; trnitý keř

trnek, ‑nka, ‑nku m. malý trn

trníce, ‑ě n. trní (demin.)

trnie, ‑ie n. trní; křoví

trnka f. planá hruška (?); nápoj z „trnek“

trnúti, ‑nu, ‑neš ned. trnout: chodě sirdcem zavše tirnul trnulo mu srdce; třást se, chvět se

trocha, trochy adv. trochu: nedotekl sě jich i trochy oheň ani trochu, vůbec

trój čísl. trojí

trojiti sě, ‑ju, ‑jíš sě ned. trojit se, dělit se na tři části

trojně adv. trojím způsebem: viera v Písmu trojně sě béře

trojnost, ‑i f. trojitost, trojdílnost

trón m. trůn

tróska f. struska (odpad při opracování kovů)

troskotati (sě), ‑kocu, ‑ceš (sě) ned. rozbíjet (se), drtit (se), lámat (se), ničit (se)

trošky adv. trochu, trošku

trošt m. útěcha, naděje

troštovati, ‑uju, ‑uješ ned. těšit, utěšovat

trpedlenstvie, trpelenstvie, trpědlenstvie, ‑ie n., trpě(d)livost, trpědlnost, trpedlnost
(trojslab.), ‑i f. trpělivost, strpení

trpě(d)livě adv. trpělivě

trpě(d)livý, trpědlný (trojslab.) adj. trpělivý, shovívavý: trpělivý odplatitel; trpící

trpějúcí adj. trpící

trpenie, trpěnie, ‑ie n. trpění, trápení, utrpení, útrapy

trpěti, ‑p’u, ‑píš ned. trpět; (koho, co) snášet koho, co: což nemóže ohně trpěti, vodú bude
očiščeno; netrpím (bůh), by ty (Israel) smilnil; trpěti kříž snášet utrpení na kříži; s městem trpí
plní všechny povinnosti, platí všechny městské poplatky

trpký adj. trpký; zatrpklý; nepříjemný, odporný; těžký, obtížný, nesnadný

trplivý adj. vystavený utrpení (?): Helias člověk byl podobný nám, trplivý

trpně adv. stále, trvale

trpnost, ‑i f. trpělivost, schopnost trpět

trpný adj. trpělivý; kdo může trpět; kdo může být strpěn; hodný k čemu; povolný, poddajný;
snášenlivý; pevný, stálý

trpočiti, ‑ču, ‑číš ned. (koho) pudit, táhnout; točit, otáčet, pohybovat; vléci, strhávat

trstěný (dvojslab.), třstěný, tiřtěný adj. třtinový, rákosový

trstie (jednoslab.), třstie, třtie, ‑ie n. třtinový porost; rákosí

trstina (dvojslab.) f. třtina

trstinný (dvojslab.) adj. třtinový

trt, ‑i f. tření; třenice, hádka: já s tebú (tělo s duší) dávě sobě spolu trti

trúba f. trouba, trubka: k trúbě jíti jít za hlasem trubky; trúba ozdobných řěčí vychloubavé řeči

trubačí adj. trubačský, trubačů; trubačí hlas zvuk trub

trubicě, ‑ě f. trouba, trubka

trúbina f. (hlásná) trouba

trubky pl. f. název židovských svátků: hody, ješto v Starém zákoně sloviechu trubky

trubný adj. z trúba: v zvuku trubném; trubné hody tzv. trubky (v. t.)

trúbový adj. z trúba: zvuk trúbový

trúcěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. (oč) vrážet narážet na něco; tlačit se k čemu (?): trmácieše sě mezi
jich rukama, a o dřvi sě trúcěje (srov. trútiti)

trud m. námaha; dřina, práce; trápení, soužení

truditi, ‑z’u, ‑díš ned. trápit, rmoutit, zarmucovat; (koho k čemu) nutkat; štvát (na lovu):
truzený jelen; ‑ truditi sě namáhat se; obtěžovat se; trudit se, trápit se

trudně adv. namáhavě, pracně, těžce; špatně, bídně, uboze; unaveně, utrápeně, usouženě

trudný adj. namáhavý, těžký; nemocný, smutný, nebohý

trudovatenstvie, ‑ie n., trudovatina, trudovatost, ‑i f., trudovstvie, ‑ie n. malomocenství, lepra

trudovatěti, ‑ěju, ‑ieš ned. stávat se malomocným

trudovatý, trudovatný adj. malomocný

truhla f. truhla; skříň

truchlavný adj. truchlivý

truchle adv. truchlivě

truchlivý, truchlý adj. truchlivý, smutný: vnitř mu odpověděl: Nemohuť vstáti, nebuď mi truchliv

truchlost, ‑i f. truchlivost, smutek

truksas m. jídlonoš; stolník (vysoký dvorský hodnoatář, který měl dozor nad kuchyní s
hospodářstvím)

truňk m. zapití, doušek; piti, pitka (srov. trank)

trúp m. špalek, pařez; chám, neurozený člověk; troup, hlupák; trubec

trupec, ‑pcě m. špalek, pařez; hlupák

trupel, ‑ple m. hromada, hmota, kus; trupel s psí hlavú nemotora, hlupák

trus m. utroušený kousek; výkal

trúsiti, ‑šu, ‑síš ned. trousit; vypouštět trus, kálet

trútiti, ‑cu, ‑tíš ned. tlouci; usilovat, naléhat; trudit, tížit: bolest trútí (srov. trúcěti sě)

truzenie, ‑ie n. trápení, utrpení, namáhání

trvajúcí (trojslab.), trajúcí adj. trvající, zůstávájící; trvalý

trvale (dvojslab.), trvalivě, trvanlivě (trojslab.) adv. trvale, vytrvale

trvalivý, trvanlivý (trojslab.), trálivý, trvalý (dvojslab.) adj. trvanlivý, trvalý; vytrvalý,
stálý, pevný, neústupný

trvalost, trvavost (dvojslab.), trvánlivost (trojslab.), ‑i f. trvalost, trvanlivost

trvánie (dvojslab.) ‑ ‑ie n. trvání; setrvávání, vytrvání, vytrvalost, stálost

trvati (dvojslab.), tráti, ‑aju, ‑áš ned. trvat, setrvávat, vytrvávat, zůstávat; žít, existovat

trvávati (trojslab.), trávati, ‑aju, ‑áš ned. trvávat

trvavě (dvojslab.) adv. vytrvale, trvale, neustále; neústupně

trvavost v. trvalost

trvavý (dvojslab.) adj. trvalý; vytrvalý

trýbati, ‑aju, ‑áš ned. lít do sebe

trysknúti, ‑nu, ‑neš dok. vytrysknout; prudce se dostat ven (?)

tryščěti, ‑šču, ‑ščíš ned. dělat něco zlého; páchat: vše jiné zlé tryščěvše

trýzn (jednoslab.), trýzeň, ‑zni f. trýzeň, utrpení, soužení; útlak

trýzněnie, tryzňovánie, ‑ie n. trýznění, trápení, soužení; bičování; posměch

trýzniti, ‑žňu, ‑zníš, tryzňovati, ‑uju, ‑uješ ned. trýznit, trápit, mučit; pronásledovat; (kým)
posmívat se komu

trženec (dvojslab.), ‑ncě m. potrhlý člověk, blázen; šílenec: potkašta jeho (Ježíše) dva tržence
přieliš ukrutná

trženie, ‑ie n. kupčení

trženina f. (m.) potrhlý člověk

tržený adj. potrhlý, bláznivý

tržěti, ‑žu, ‑žíš ned. pudit, přitahovat: v žádostech, ješto tržie mysl člověčí; táhnout, jít,
směřovat: (Přemysl) a jeho druzi ku Praze tržěchu

tržišční, tržiščný adj. tržištní: takovým tržištním dvornostem veřejným vystřednostem (?)

tržiti, ‑žu, ‑žíš ned. kupčit; dohadovat, smlouvat; ‑ tržiti sě (oč) kupčit s čím

tržné, ‑ého zpodst. n. poplatek z trhu

tržný adj. prodejný

třapec, třěpec, ‑pcě m. střapec

třas, třěs m. třesení

třasavý adj. třaslavý, třesoucí se

třáslo n. pruh

třemen v. střmen

třemcha f. střemcha

třěnie, ‑ie n. řezání; tah perem při psaní: poče činiti krásné třěnie, napsa A; třenice, různice

třenovník m. třenovní zub

třěp, střěp m. střep, střepina (?); skořápka, skořepina

třěpačka f. hadr na čištění koní; nadávka podkoním

třěpati, ‑p’u, ‑peš ned. (koho, co) třepat, třást; je sě opat krále třěpati peskovat

třěpec v. třapec

třěpetati, třěpotati, ‑cu, ‑ceš ned. třást se

třěpetný adj. třepetavý, kmitavý

třěpina f. střepina

třěs v. třas

třěsenie, ‑ie n. třesení: země třěsenie, třěsenie země, třěsenie zemské zemětřesení; bázeň, strach

třeskati, ‑aju, ‑áš ned. třeskat, třaskat, bouchat

třesknúti, ‑nu, ‑neš dok. třesknout, bouchnout, uhodit: třeskl ho v líce

třěskota f. třesení, chvění

třeščený adj. ztřěštěný, bláznivý, pošetilý

třeščeti, třeščiti, ‑ču, ‑číš ned. praskat, praštět; s třeskotem létat; třeštit

třetí čísl. třetí; třetie nebe nejvyšší nebe (podle nábož. představ sídlo boha a svatých); třetie,
po třetie potřetí; třetie za třetí

třetímezcietmý čísl. třiadvacátý

třetínádstý, třetínádctý, třetínáctý čísl. třináctý

třěvce, ‑ě n. demin. z třěvo: střevo, útroba, vnitřnost

třěví, čřěví, střeví, ‑í, třěvíc, ‑ě m. střevíc

třěvíček, ‑čka, ‑čku m. střevíček

třěvo, střevo n. střevo; pl. vnitřnosti; z hrdelného třěva z hrdla, z hrtanu; nitro, srdce

třidsátý, třidcátý čísl. třicátý; třicaterý

třidsěti, třidcěti čísl. třicet

třie m. tři f., n. čísl. tři; na tři skoky na nevelkou vzdálenost

třiebiti (sě), ‑b’u, ‑bíš (sě) ned. tříbit (se), čistit (se)

třied‑ v. též střied

třieda f. střídání, pořadí, řada; pracná třieda střída, střídání v práci, pracovní směna; ulice (v.
též střieda)

třiemezidsietma v. třimezdsietma

třieska f. úlomek, kousek

třiesla pl. n. slabiny (část těla mezi břichem a stehny); lůno, útroby; srdce

třiesti, třasu, třěseš ned. (čím) třást, trhat, škubat; ‑ třiesti sě třást se

třieti, tru, třeš ned. třít; řezat; ‑ třieti sě (več) vnikat, drát se; (na koho) dorážet; (k komu)
vtírat se, tlačit se, tísnit se

tříhranatý v. tréhranatý

tříkomorný adj. o třech místnostech, se třemi pokoji: pokoj tříkomorný apartmá o třech pokojích

tříměrný adj. trojstopý (o metru básnické skladby): (David) kantily a ymny složi, některé tříměrné
a některé pětměrné

třimezdsietma, třimezcietma, třimecítma, čísl. třiadvacet

třimezdsietmý, třetímezcietmý, třimezicietmý, třimezcietmý, třimědcítmý čísl. třiadvacátý

třinádste, třinádcte, třinácte, třináste, třinádcět, třinádcet, třinádct čísl. třináct

třinádstý, třetínádstý, třinádctý, třinástý, třináctý, třetínádctý, třetínástý, třetínádcerý čísl.
třináctý

třípramenný adj. ze tří praménků

třístupný adj. o třech stupních

třmen v. střmen

třpaslek, ‑slka (dvojslab.) m. trpaslík

třst‑ v. trst‑

třtinný adj. třtinový, rákosový

tščě, čtě, ‑i, ‑ě f. tchyně (matka ženina)

tščí adj. lačný; jen ve spojení na tščútrobu (na tščú útrobu), na štítrobu, na čtítrobu na lačný
žaludek: smrdí česnekem na čtítrobu

tščicě, tšticě, čšticě, čticě, ‑ě f. sklíčenost, tesklivost, strast; utrpení, trápení (v. též
kčicě)

tščieti, ‑ču, ‑číš ned. tisknout, tlačit: z brány zle tščiechu hostě; ‑ tščieti sě dychtit, bažit

tu, tuto, tuž, tuže adv. tam, zde; tehdy

tučněti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. tučnět

tučniti, ‑ňu, ‑níš ned. činit tučným, mastit

tučnost, ‑i f. tučnost, tuk; úrodnost: dajž tobě buóh z rosy nebeské a z tučnosti zemské hojnost
obilé

tučný adj. tučný; tlustý; úrodný; pohodlný, tupý

tudiež adv. na témž místě, tam, tamtéž; stejnou cestou, stejně; ve stejnou dobu, zároveň, hned;
stejně, rovněž, také; zde; sem. jeden tudiež přišel bieše

tudy, tudyto adv. touto věci, tak, takto, tím; tamtudy, tou cestou; na tom místě; z toho

túha f. touha, stesk, tesknost: mine nás túha opustí nás tesknost; žalost, hoře, zármutek, starost

tuhdy adv. tak; tudy

tuhý adj. tuhý, nesnadný, obtížný; nepovolný, pevný, nepřístupný; krutý, nemilosrdný: tuhý
nepřietel

tuchnúti, ‑nu, ‑neš ned. utuchat, přestávat: tehdy již v nich viera, tuchla a hynula

tuk m. tuk; tučnost; tuk zemský úroda, úrodnost

túl m. toul, toulec

túlač, túlař, ‑ě, tulák m. tulák

tulačí adj. potulný

túlačka, túlka f. toulka, toulání, potulka: vydal sě na túlačky

túlajúcí, túlavý adj. toulající se, toulavý, potulný

tulich m. dýka

tulmač v. tlumač

tuna f. bečka, sud: pro jednu tunu heryňkóv

tunina, tonina f. druh ryb: ryby, ješto slovú tonina

tupati, ‑p’u, ‑peš ned. dupat

túpčě, tupič, ‑ě, tupitel, ‑e m. tupitel

tupěti, ‑ěju, ‑ieš, tupnúti, ‑nu, ‑neš ned. stávat se tupým, otupovat se: od člověčí krve meč tupí;
stávat se nevnímavým: (duše) tupne a hlúpne

tupiti, ‑p’u, ‑píš ned. tupit, hanobit; zlehčovat; kárat; stihat, pronásledovat; tupiti sě otupovat
se

tuplovaný adj. dvojnásobný; tuplovaný lhář velký, náramný

tupý adj. tupý; otupělý, nevnímavý

turba f. zástup, množství lidí, dav, shromáždění

turkas, turkat, turkus, turkys m. tyrkys

turma f. jízdní četa: turma činí třidcěti rytieřóv

turnaj, turnej, ‑ě f., turnovánie, ‑ie n. turnaj, klání

turnejník, turnovník m. zápasník v trurnaji

túš, touš, ‑ě m. dvě oka při hře v kostky

tušenie, ‑ie n. naděje

tušiti, ‑šu, ‑šíš ned. mít naději; ‑ tušiti sobě dávat si naději

tuten, f. tuta, n. tuto zájm. tento: tuti lidé, chudí kmetíkové

tutík m. pes (?): tutík bez ocasu

tutněti, ‑ěju, ‑ieš ned. doutnat (?): oheň smilný tutnie a smrdutý dým činí

tuto v. tu

tuzě adv. tuze, pevně; důrazně, vytrvale; velmi (v. též túže)

tuž, tuže v. tu

tužba f. toužení; žalost

túže, túžejí kompar. adv. tuzě: úsilněji, prudčeji

túžebně adv. toužebně; smutně, teskně, zarmouceně, rozmrzele

túžebnicě, ‑ě f. toužící žena

túžebnost, ‑i f. tesknost, hoře, zármutek; omrzelost

túžebný (jm. tvar túžeben) adv. toužící, dychtivý; tesklivý, rozteskněný, zarmoucený, smutný,
žalostivý

túženie, ‑ie n. toužení, touha

túžicě, ‑ě f. žalost

túžiti, ‑žu, ‑žíš ned. (po kom, po čem) toužit; pociťovat stesk;trápit se rmoutit se; (komu co)
naříkat si, stěžovat si; (na koho) žalovat, naříkat

tvárnost, tvářnost, ‑i f. tvářnost, podoba; krása; myšlenka, idea

tvárný, tvářný adj. hezký, krásný, pěkný

tvář, ‑i f. podoba, tvářnost; tvář, obličej, líce; tvor, stvoření: všě tváři všichni tvorové; vňuž
jiné tváři jako jiní tvorové; znak

tvoji zpodst. pl. zájm. tvůj: tvoji, tvoji lidé: jsú tě bohové a osudové od tvých a od tvé vlasti
vzdáliti chtěli

tvor m. stvoření, tvorstvo; tvářnost

tvořec, ‑rcě m. tvůrce, stvořitel

tvořenie, ‑ie n. tvoření, stvořování

tvořidlník (trojslab.) m. výrobce „tvořidel“, formiček, kadlubů

tvořidlo n. nádoba na formování sýra; kadlub

tvořitel, ‑e m. tvůrce

tvořiti, ‑řu, ‑říš ned. tvořit: bitie tvořiti nad kým bít koho

tvrdě, tvrdo adv. tvrdě, mocně, silně, pevně; houževnatě, vytrvale; řádně, přísně; jistě; velmi

tvrditi, ‑z’u, ‑díš ned. činit tvrdým, utvrzovat, upevňovat; opevňovat

tvrdnost, ‑i f. tvrdost, pevnost, houževnatost, vytrvalost

tvrdný adj. tvrdý, pevný; stálý, vytrvalý (srov. tvrdý)

tvrdospravedlný (pětislab.) adj. tvrdý a spravedlivý

tvrdost, ‑i f. pevnost; zatvrzelost, tvrdohlavost, tvrdé jednání, krutost

tvrdošný adj. tvrdošíjný, zatvrzelý, zarputilý

tvrdý adj. tvrdý, tuhý, pevný; namáhavý, těžký, krutý;velký; řádný, způsobilý (v. též netvrdý;
srov. tvrdný)

tvrzě, tvrz, ‑ě f. tvrz; těžko přístupné místo: u propastných tvrziech v hlubokých skrýších

tvrzenie, ‑ie n. utvrzování

tvrzicě, ‑ě f. malá tvrz

tvrzní, tvrzný adj. z tvrz(ě): tvrzních a hradových smilníkóv a násilníkóv

ty, tebe (dat. tobě, ti, ť, instr. tobú) zájm. ty: razuť, beř sě preč, biednicě, nebť v ten čas
ošiji líce; poddals sě na vojenské bydlo;‑ chovaj sě, by ť neostydlo

tyčiti, ‑ču, ‑číš ned. (co) zarážet kolíky, tyče k vinné révě: vinic netyčie

týdnový adj. týdenní: na hody týdnové a na hody přesncové a na hody stanové (srov. téhodný)

tykanec, ‑ncě m. koláč (?): vezmeš tykancóv bez kvasu

týkati, ‑ču, ‑češ ned. dotýkat se, dávat, navlékat: že sobě již na palec prsteny týkají; hmatat:
věci, jiež nevidíš, tělesně netýkáš; zpytovat

tykyta f. dykyta, taft: v šarlatích, v tykytě choditi

týl m. týl: obrátiti sě týlem v předek obrátit se zády kupředu, dát se na útěk

týlednicě, ‑ě f. palice (na zabíjení dobytka): an sě točí jako vuól pod týlednicí

týmenec v. témenec

tymián m. dymián; kadidlo: rouče vezma kadidlnici, naspiž tymiána, těch věcí vonných

týn m. plot, ohrada

týniti, ‑ňu, ‑níš ned. roubit, stavět z dřevěných sloupů

Týr, Tyr m. Trevír

týti, tyju, ‑eš ned. stávat se otylým, tloustnout: závistivý (z) zloby tyje; nadýmat se, nafukovat
se; hodovat

tyřicě, ‑ě f. cizrna (jedlé semeno cizrníku, rostliny pěstované v jv. Evropě)

týž v. ‑ž

týžden,téhodne m. týden

týž(e), f. táž(e), n. též(e) zájm. týž, tentýž: týmž, jímž stejně jako, podobně jako

#U

u předl. u: před retnicemi často místo předl. v. ve; do; s gen.: býti u čeho životem svým být u
čeho osobně přítomen; s akuz.: u boj do boje; s lok. u protičelí na protější straně, naproti; u
poli; u vodě; nekdy se předl. opakuje: dal sem spinadlo u šíje u tvé

ubádati, ‑aju, ‑áš ned. bodat; hrýzt, hlodat: svědomie ubádá; (v mysli) probleskovat, vynořovat se
(?): v mysli jiskérka ubádá

ubáti sě, ‑boju, ‑jíš sě dok. uleknout se, zaleknout se, dostat strach

ubávanie, ‑ie n. stydlivost, stud

ubávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. bát se, obávat se

uběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (v co) vběhnout (v. též vběhnúti)

uběhovati, vběhovati, ‑uju, ‑uješ ned. (v co) vbíhat, zabíhat: v které uběhuješ poníženie

ubezpečenie, ‑ie n. ubezpečení, ujištění; potvrzení, utvrzení, posílení; přesvědčení, jistota

ubezpečenstvie, ‑ie n. bezpečnost; glejt

ubezpečený adj. cítící se v bezpečí, ukolébaný

ubezpéčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. ubezpečovat, zabezpečovat; zaručovat bezpečnost, poskytovat pocit
bezpečí; uklidňovat

ubezpečiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho) ujistit koho, dát záruku; ‑ ubezpečiti sě spolehnout se na svou
bezpečnost

ubezpečovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. spoléhat na svou bezpečnost

ubičovánie, ‑ie n. zbičování

ubičovati, ‑uju, ‑uješ dok. ubičovat, umrskat, ubit; zbičovat, zmrskat, zbít

ubiehati, ‑aju, ‑áš ned. vbíhat

ubíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. ubíjet, pobíjet

ubiti, ‑b’ú, ‑biem, ‑bieš dok. ubít, zabít; zbít, ztlouci; udupat (srov. též vbíti)

ubitý adj. ubitý; zbitý

ubivcě, ‑ě m. vrah

ublátiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. zablátit (se)

ublíženie, ‑ie n. ublížení, ubližování

ubodčivý adj. pichlavý, bodavý, zraňující: lstivá jest múdrost tohoto světa a ubodčivá

ubohý adj. ubohý; bídný, podlý

úborek, ‑rka, ‑rku m. dutá nádoba, míra na obilí

ubořiti (sě), ‑řu, ‑říš (sě) dok. ubourat (se): ubořilo sě kus zdi kostelnie zbořilo se, spadlo

ubósti (sě), ‑bodu, ‑eš (sě), ubodnúti (sě), ‑nu, ‑neš (sě) dok. bodnout (se), píchnout (se) (srov.
též vbósti)

ubožě, ‑ěte n. ubožák, chudák

úbrana f. obrana, ochrana

ubrman, obrman m. rozhodčí, smírčí soudce

ubrmanský adj. vydaný ubrmanem

ubrusec, ‑scě m. menší ubrus; ručník, šátek

ubřísti, ‑brdu, ‑břdu, ‑bředu, ‑eš dok. vstoupit do vody a začít se brodit

ubuditi, ‑z’u, ‑díš dok. probudit, vzbudit: ubuditi ze sna

ubuzenie, ‑ie n. probuzení, vzbuzení

ubuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. probouzet, vzbuzovat, budit

ubytie, ‑ie n. ztráta

ucěditi, ‑z’u, ‑díš dok. ucedit, odcedit, prolít: svú drahú krev, kteréž jest ráčil dnes ucěditi

ucěleti, 3. sg. ‑é dok. zacelit se, zhojit se

ucútiti, ucítiti, ‑cu, ‑tíš dok. ucítit

účastek, ‑tka, ‑tku m. část, účast, podíl

účastenstvie, účěstenstvie, ‑ie, účastenstvo n. účastenství, účast; podílení se, podíl

účastně adv. s účastenstvím; s přítomností, skutečně: jest chléb účastně tělo jeho (Kristovo);
účastně jmieti co mít něco jako účastník; mít na něčem účast

účastník m. kdo je účasten něčích osudů; (Kristus) chtěl býti účastník lidu svého; účastník

učedlník (trojslab.); učenník m. učedník; žák; učitel; mistr

učenie, ‑ie n. učení; učenost, vzdělanost, moudrost; pražské učenie pražská univerzita; poučení;
naučení, znalost; umění

učený adj. znalý čeho

učesaný adj. učesaný, uhlazený; kuóň učesaný vyhřebelcovaný

učesati ‑šu, ‑šeš dok. účesat; uhladit, urovnat

učesnúti, učésti, ‑nu, ‑neš dok. utrhnout

účěstenstvie v. účastenstvie

účěstnicě, ‑ě f. účastnice, společnice

účěstník m. účastník, společník

účin m. účin, účinek; čin; skutek

účinek, ‑nka, ‑nku m. působení; konání, výkon, skutek, čin; milostný účinek díkuvzdání

učiňenie, ‑ie n. stvoření; čin, skutek; z učíňenie skutečně, vskutku

učiněný adj. učiněný, udělaný, vykonaný, vytvořený; provedený, způsobený: hanby i škody mně
učiňené; smlúva učiňená uzavřená; hřiech učiněný spáchaný; opravdový; skutečný: blázen učiňený

učinitedlně (pětislab.) adv. podle svého působení, činů; skutečně (?), (bůh) jest také učinitedlně
láska

učinitedlný (pětislab.) adj. tvůrčí, působící, skutečný (?): (bůh) jest příčina učinitedlná všeho

učinitel, ‑e m. tvůrce, stvořitel

učiniti, ‑ňu, ‑níš dok. učinit, udělat: nevieme, co tomu učiniti nevíme, jak se k tomu zachovat;
učini vzdychánie rozvzdychal se, začal tesknit; vytvořit, stvořit; ‑ učiniti sě (kým, čím) stát se
nějakým, proměnit se; (z čeho) vzniknout, povstat

učiňovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit, konat, dělat

učistilý, učiščený adj. vyčištěný, očištěný

učistiti, ‑šču, ‑stíš dok. učinit čistým, vyčistit, očistit; uklidit, upravit

učíščenie, ‑ie n. očištění

učiščovati, ‑uju ‑uješ ned. (od čeho) očišťovat

učitedlný (čtyřslab.) adj. účinný, mocný

učíti v. učúti

učrniti, ‑ňu, ‑níš dok. očernit, začernit, pošpinit, zašpinit

učřieti, učtřieti; ‑ru, ‑řeš dok. načerpat, nabrat: i učřěli sú vodu a polili přěd Hospodinem

učstiti, ‑čšču, ‑čstíš dok. uctít

učstivě adv. uctivě

učstivost, ‑i f. uctivost

učščenie, učštěnie, ‑ie n. uctění, úcta

učúti, učiti, ‑čuju, ‑čiji, ‑ješ dok. ucítit; zpozorovat; zjistit

úd m. úd, část těla; součást, člen

udarmiti, ‑m’u, ‑míš dok. oklamat, ošálit

udarovánie, ‑ie n. uplacení, podplacení

udarovati, ‑uju, ‑uješ, udařiti, ‑řu, ‑říš dok. obdarovat, obdařit; uplatit, podplatit

udatenstvie, udatstvie, ‑ie, udatstvo n. udatnost, ‑i f. udatnost, odvaha, statečnost, smělost:
vzieti co v své udatenstvie odvážit se čeho; převážnějšie udatenstvie odvážnější smělost; jmieti sě
podlé udatstva chovat se udatně, statečně

udáti sě v. udieti

udatně adv. udatně, odvážně, statečně, směle

udávati, ‑aju, ‑áš ned. podávat; udílet, udělovat; rozdávat

udaviti, udáviti, ‑v’u, ‑víš dok. udávit, uškrtit, zardousit: ujma je za jich čelisti i udaviech i
zabijiech je (srov. vdaviti)

udavovati, ‑uju, ‑uješ ned. udavovat; rdousit, škrtit

údek, ‑dka, ‑dku m. malý úd

udělač, ‑ě m. tvůrce, vzdělavatel (?): přišli sú udělači tvoji

udělánie, ‑ie n., udělanina f. výrobek, výtvor

udělaný adj. udělaný, vykonaný, zhotovený, vytvořený, provedený, způsobený; dóm udělaný vystavěný,
postavený

udělatel, ‑e m. tvořitel, tvůrce, výrobce

udělati, ‑aju, ‑áš dok. udělat; vykonat, vytvořit, zhotovit, provést, způsobit; udělati duóm, zed
postavit, vystavět

udělávati, ‑aju, ‑áš ned. dělat, vytvářet, zřizovat, stavět

uděliti, ‑ľu, ‑líš dok. udělit, dát, darovat; přidělit, rozdělit

udělovati, ‑uju, ‑uješ ned. udělovat, dávat, darovat; rozdělovat, přidělovat, dělit

udělý adj. spanilý

uděný v. udieti

udeřenie, ‑ie n. udeření, úder, uhození

udeřiti, ‑řu, ‑říš dok. udeřit, uhodit; (na koho) podniknout útok, napadnout koho; ‑ udeřiti sě
(več) pustit se do čeho: udeřiti sě u pláč propuknout v pláč

uděsiti, ‑šu, ‑síš dok. poděsit, vystrašit

uděšenie, ‑ie n. zděšení, strach

udičě, ‑ě f. udice; hák (k mučení); udidlo, uzda

udička f. malá „udice“ (v. t.)

udieleti; ‑eju, ‑éš (příč. čin. udielal, udieleli) ned. udílet, dávat, rozdávat

udierati, ‑aju, ‑áš ned. trápit: tvá nesmiera mého srdce mnoho udierá

udieti, ‑děju, ‑eš dok. udělat: koláči dobřě udění; ‑ udieti sě, udáti. sě stát se, udát se,
přihodit se

udlažiti, ‑žu, ‑žíš dok. vydláždit

udliti, ‑ľu, ‑líš dok. prodloužit

udněnie, ‑ie n. dnění, úsvit, svítaní, rozbřesk, jitro; na udnění na úsvitu; jest na udnění
rozednívá se; by na udněnie svítalo

údní adj.: údní dnové jasné, letní dny

udnieti, 3. sg. ‑ie dok. rozednít se

údný adj. z úd: zdravý i nemocný i cele údný i chromý muóž boha milovati s celými, se zdravými údy

údol m. údolé, ‑é n. údolí

údolitý, údolní, údolový adj. údolní; potok údolitý, údolový tekoucí údolím; lilium údolnie, jablka
údolnie

udrásnúti, ‑nu, ‑neš dok. škrábnout

udržěti, ‑žu, ‑žíš dok. zadržet, zachytit

udřieti, ‑dru, ‑dřu, ‑dřeš dok. (co) vydřít, urvat, nepoctivě získat

udusiti, ‑šu, ‑síš dok. udusit; potlačit, odstranit

udušovati, ‑uju, ‑uješ ned. dusit; potlačovat, odstraňovat

udutý adj. (o plameni) sfouknutý, uhašený: sviece udutá brzo přijme plamen

úfajúcí adj. doufající

úfale, úfalivě adv. doufanlivě, s doufáním, s nadějí, s důvěrou: úfalivě přistúpichu

úfanie, ‑ie n. doufání, naděje

úfati, ‑aju, ‑áš ned. (komu, v koho, do čeho) doufat, spoléhat se, důvěřovat, věřit; (někomu
něčeho) nadít se něčeho od někoho; sobě dobřě úfáše troufal si

ufiflovaný adj. nafintěný, vyfintěný

ufiflovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyfintit

ufresovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. nadřít se, nalopotit se (?): než nabude toho zbožíce, co se
ustará, ufresuje

uh, uhe, uho, uhu interj. och, ó

uhádati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) přehádat; zvítězit v učené při

uhaněnie, ‑ie n. pohana

uhaněný adj. pohaněný

uhaněti, ‑ěju, ‑ieš ned. i dok. (koho) obviňovat, nařknout; hanět, tupit, pohanět, potupit

uháněti, ‑ěju, ‑ieš ned. honit, chytat, lovit

uhaniti, ‑ňu, ‑níš dok. pohanět, potupit: kakož kolivěk ste mě uhonili, když ste mě tak potupili;
zahanbit

uhaňovati, ‑uju, ‑uješ ned. hanět, tupit; zahanbovat

uhasadlo n. zhasínadlo

uhasiti, ‑šu, ‑síš dok. uhasit; udusit, potlačit, potřít; býti uhašen být mrtev; pověst byla,
uhašena zanikla

uhasnúti, ‑nu, ‑neš dok. zhasnout, uhasnout; zaniknout, zemřít

uhašenie, ‑ie n. uhašení, zhasnutí; udušení, potlačení

uhašený adj. uhašený, vyhaslý, vychladlý: uhašený popel bude tělo naše; mrtvý

uhášěti, ‑ěju, ‑ieš, uhašovati, ‑uju, ‑uješ ned. uhášet, uhašovat, hasit, zhášet; dusit,
potlačovat, potírat

uházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. (s kým) dohadovat se, smlouvat se; (na co) narážet

uhe v. uh

úhel, úhla, ‑u m. úhel, strana; na všě úhly na všechny strany, úplně, zcela: roh, kout

úhelní, úhelný, úhlový adj. úhelný, rohový: úhelní hlava, kámen úhlový úhelný kámen; brána úhelná
rohová

uhlaviti, ‑v’u, ‑víš dok. stít, srazit hlavu

úhlavně adv. zásadně, rozhodně, tvrdošíjně

úhlavní, úhlavný adj. při kterém běží o hlavu: úhlavní súd hrdelní soud; hlavní

uhlazený adj. uhlazený, hladký; shoblovaný

uhlé, ‑é n. uhlí

úhled, úhleď, ‑i f. pohled, pohledění, spatření

uhledati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) vyhledat

uhlédati, ‑aju, ‑áš dok. vyhlédnout si: by svój čas uhlédal aby si vyhlédl, zvolil vhodný čas,
okamžik

uhléř, ‑ě m. uhlíř

úhlový v. úhelní

uhněvánie, ‑ie n. rozhněvání, rozhořčení, hněv

uhněvati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. rozhněvat se, rozhořčit se

uhnojiti, ‑ju, ‑jíš dok. způsobit uhnití; (koho) dát komu shnít

uhnúti, ‑nu, ‑neš dok. uhnout; odsunout, odtáhnout; ‑ uhnútí sě uhnout se; (od čeho) uchýlit se,
odvrátit se

uho v. uh

uhoditi, ‑z’u, ‑díš dok. uhodit, udeřit; postihnout, potrefit; nalézt cestu, trefit; trefit se: z
prakóv tak mierně lučiechu, že sú mohli v jeden vlas uhoditi; shodnout se, dohodnout se; uhoditi v
jeden úmysl s kým shodnout se, smluvit se: uhoditi v mieru zachovat míru, nalézt pravou míru;
uhoditi v pravdu doznat pravdu; ‑ uhoditi sě uhodit se, udeřit se; dohodnout se, shodnout se,
domluvit se, smluvit se

uhojiti v. uhověti

úhon m. úhona f. úhona, škoda; zhoršení, pohoršení

uhoniti, ‑ňu, ‑níš dok. zastihnout, chytit; ulovit (honěním)

úhor m. úhor; horský hřeben

uhotovati, ‑uju, ‑uješ dok. připravit, upravit: jenž uhotuje tvú cestu přěd tobú

uhověti, ‑ěju, ‑ieš dok. (komu) vyhovět

uhozovati, ‑uju, ‑uješ ned. (na cěstu) nalézat (cestu), narážet (na cestu)

uhraditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co) zahradit; zabránit čemu: cožkolivěk učijí, úklad nebo který skutek,
proňž by tobě přišel smutek, svú to snažností uhradie

úhralstvie, ‑ie n. hráčská vášeň, pěstování (hazardních) her: svůj trh mají ve hrách, v úhralství

úhrnkem adv. vesměs, veskrze

uhroziti, ‑žu, ‑zíš dok. (koho) zastrašit, nahnat hrůzu, naplnit hrůzou

uhryzánie, ‑ie n. uhryzání, uhryzávání, uhlodávání

uhryzati, ‑žu, ‑žeš dok. uhryzat, ukousat

uhryzavý adj. kousavý: slovy udatnými a uhryzavými

uhryzenie, ‑ie n. kousnutí

uhryznúti, ‑nu, ‑neš, uhrýzti, ‑zu, ‑zeš dok. kousnout, uštknout; ukousnout, uhryznout

uhřaznúti, ‑nu, ‑hřězneš (příč. čin. ‑hřazl, ‑hřězli) dok. zabřednout, utonout: vyprosť mě z bláta,
abych neuhřazl; smočit se, zalít se: uhřazla noha tvá ve krvi (v. též vhřaznúti)

Uhřě, ‑ěte n. Uhřík; uherský voják

uhu v. uh

uhybovati, ‑uju ‑uješ ned. (od koho) uhýbat před kým, odvracet se od koho

ucházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. odcházet, utíkat, prchat, mizet, ztrácet se; (čeho, čemu) unikat čemu,
vyhýbat se čemu

uchladiti, ‑z’u, ‑díš dok. ochladit

ucho n. ucho: přichýliti ucho, ucha vtáhnúti na co začít poslouchat, věnovat pozornost; mnozí
otchýlichu uši přestali poslouchat; v uši koho čísti co číst, předčítat něco někomu

uchoditi, ‑z’u, ‑díš dok. častým chozením získat, ovládnout; uhonit, přemoci; ned. odcházet

uchopiti, ‑p’u, ‑píš dok. uchopit; chytit; (koho z čeho) uchvátit, vyrvat; pochopit

uchopovati, ‑uju, ‑uješ ned. uchvacovat, chytat

uchovánie, ‑ie n. zachování, zachránění; (čeho) varování se, vyvarování se

uchovati, ‑aju, ‑áš dok. zachovat; odchovat; ‑ uchovati sě dát si pozor, vyvarovat se

uchřadnúti, ‑nu, ‑neš dok. zchřadnout, uhynout

uchuraviti, ‑v’u, ‑víš dok. (co, koho) zeslabit, způsebit ochuravění někoho

uchutnati, ‑aju, ‑áš dok. ochutnat, okusit, zkusit

uchvácenie, ‑ie n. uchvácení, chycení

uchváliti, ‑ľu, ‑líš dok. pochválit, vychválit

uchvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. uchvátit; popadnout, chytit, uchopit: svú řěč uchváti začal mluvit;
pospíšit si, přijet příliš časně, předstihnout

uchvatnúti, ‑nu, ‑neš dok. uchvátit, zachvátit

uchýleti sě, ‑eju, ‑éš sě ned. uchylovat se, odchylovat se

uchýliti, ‑ľu, ‑líš dok. uchýlit, odchýlit; odklonit: ktož uchýlí ucha svého; uchýliti na křivú
stranu převést na nesprávnou stranu; pochýlit, sklonit; ‑ uchýliti sě uchýlit se, odchýlit se,
odvrátit se

uchylovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. uchylovat (se), odchylovat (se), odvracet (se)

uchytiti, ‑cu, ‑tíš; uchytnúti, ‑ nu, ‑neš dok. (co) uchopit, zachytit

uj interj. oj, och

ujec, ujcě m. strýc z matčiny strany

ujednánie, ‑ie n. ujednání, úmluva; úmysl, předsevzetí; nařízení, ustanovení

ujednati, ‑aju, ‑áš dok. ujednat, sjednat, smluvit; ustanovit, stanovit; přikázat, nařídit;
uspořádat, urovnat; udělat; vykonat; ‑ ujednati sě dohodnout se: však jsi sě z peniezě ujednal se
mnú smluvil jsi se mnou částku; podvolit se, podřídit se (srov. vjednati)

ujednávati, ‑aju, ‑áš ned. ustanovovat, stanovit (srov. vjednávati)

újemný adj. malý, nevysoký (?): byl figurú újemnú

ujěti, ‑jědu, ‑eš dok. ujet, odjet

ujětie, ‑ie n. odnětí, odebrání (?): drev od ohně ujetie

ujiedati, ‑aju, ‑áš ned. ukusovat, kousat

ujieti, ‑jmu, ‑jmeš dok. ujmout, ubrat; sebrat, odejmout; obejmout; uchopit, vzít: ujemše jej za
ruku; pochopit: aniž móž mysl člověčí ujíti, což múdrost božská mluví; ‑ ujieti sě ujmout se,
zakořenit se

ujímanie, ‑ie n. ujímání, ubírání; odnímání

ujímati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) ubírat; utíkat, prchat: ujímajte s rychlostí do Prahy

ujistiti,‑šču, ‑stíš dok. (koho, čeho) zabezpečit, zajistit komu co; ochránit, dokázat; ‑ ujistiti
sě spolehnout se; (čím) přesvědčit se o čem

ujiščenie, ‑ie n. zabezpečení; přezkoušení

ujiščený adj. zajištěný, jistý; potvrzený, stvrzený

ujiščovati, ‑uju; ‑uješ ned. ujišťovat; utvrzovat; zajišťovat; dosvědčovat; přesvědčovat

ujíti, ‑jdu, ‑eš dok. utéci, vyváznout; (čemu) uvarovat se čeho, ujít čemu; (čeho, z čeho) uniknout
čemu; zbavit se čeho; odejít, uplynout: krev jej náramně bieše ušla ušlo mu mnoho krve

ujitie, ‑ie n. uniknutí; únik

újma f. újma, škoda, ztráta; poškození; ubrání; zmenšení; újma sluncě zatmění

uk m. znalec: práv uk právník, jurista

ukacěřovaný adj. obviněný z kacířství: lid ukacěřovaný a ukletý a uplvaný

ukacěřovati, ‑uju, ‑uješ dok. obvinit z kacířství

ukáleti, ‑eju, ‑éš dok. ušpinit, znečistit

ukanúti, ‑nu, ‑neš dok. ukápnout: najmenšie krópě neukanú na zemi

ukáranie, ‑ie n. pohanění

ukárati, ‑řu, ‑řeš ned. (koho) kárat někoho, hanět, utrhat se

úkaz m. úkaza f. ukázání, ukázka; dle úkazy na obdiv, na podívanou (v. též okaza)

ukazadlo n. ukazatel, index

ukázanie, ‑ie n. odiv; zdání, dojem (srov. okázanie)

ukázaný adj. ukázaný, zjevený, projevený; předložený, uvedený

ukázati, ‑žu, ‑žeš dok. ukázat, dát najevo, oznámit; přikázat, určit; napomenout potrestat;
dokázat; ‑ ukázati sě projevit se, ukázat se (v. též okázati)

ukázka f. monstrance

ukazovalý adj. ukazovaný

ukazovánie, ‑ie n. ukazování, zjevování, projevování

ukazovati, ‑uju, ‑uješ ned. ukazovat, dávat najevo, oznamovat; přikazovat; ukazovati sě projevovat
se (v. též okazovati)

ukazujúcí adj. ukazující, ukazovací

úklad m. úklad, úskok, zchytralost; múdrý úklad důmysl, rozšafnost, ustanovení, rozhodnutí

ukladač, ‑ě m. kdo strojí úklady

ukládati, ‑aju, ‑áš ned. zakládat; vyrovnávat, napravovat; (komu co) lstivě strojit; strojit úklady
komu

ukládcě, ‑ě m. rozhodčí, soudce: dřieve ukáži, že ste skladači křivé řeči a ukládcě křivého učenie

úkladně adv. úkladně, úskočně, lstivě, záludně, zákeřně

úkladnost, ‑i f. úkladnost, úskočnost, lstivost, záludnost, zákeřnost

úkladný adj. úkladný, úskočný, lstivý, záludný, zákeřný; důmyslný (?)

uklásti, ‑kladu, ‑eš dok. (co o kom) nastrojit úklady, lstivě rozhodnout proti někomu

úklejě, ‑ě f. ouklej (druh říční ryby); klient

ukletý adj. uproklínaný

ukľud, uklid m. klid; pokoj; uklidnění, upokojení, odpočinutí: mysl k uklidu přivedl uklidnil

ukľuditi, ukliditi, ‑z’u, ‑díš dok. uklidit; poklidit, odklidit, odstranit; uklidnit, upokojit; ‑
ukľúditi sě, ukliditi sě uklidnit se

ukľudně, uklidně adv. klidně, pokojně, mírně

ukľudnost, uklidnost, ‑i f. klidnost, poklidnost, klid, uklidnění

ukľudný, uklidný adj. klidný, pokojný, mírný, uklidněný

ukľuzenie, uklizenie, ‑ie n. uklidnění

ukľuzený, uklizený adj. uklidněný, klidný

ukľúznúti, ‑nu, ‑neš dok. uklouznout, upadnout

ukľuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. uklidňovat, upokojovat, utěšovat

uklvati (trojslab.), ‑kľuju, ‑eš dok. uklovat

ukojenie, ‑ie n. upokojení, uklidnění

ukojený adj. upokojený, uklidněný, utěšený

ukojiti, ‑ju, ‑jíš dok. uspokojit, naklonit si; ‑ ukojiti sě (komu) oddat se; (od čeho) uklidnit se
čím, utišit se (srov. okojiti)

ukojovati, ‑uju, ‑uješ ned. upokojovat, uklidňovat, utěšovat, těšit (srov. okojovati)

úkol m. předepsaná, uložená částka, daň

úkonně adv. konečně, naposled, definitivně

úkor m. úkora f. příkoří, křivda; ponížení, pohana, potupa

úkorník m. hanobitel

úkorný adj. hanl.ivý, utrhačný

ukorovati, ‑uju, ‑uješ ned. hanět, tupit

ukorunovati, ‑uju, ‑uješ dok. korunovat: biešta ukorunována byli korunováni

ukovati, ‑kuju, ‑ješ dok. okovat; ukovat; přikovat (koho řetězem)

ukrácenie, ‑ie n. ukrácení, zkrácení; zestručnění (v Tkadlečkovi omylem místo ukrocenie; v. t.)

ukrácený adj. zkrácený, zestručněný

ukracovati, ‑uju, ‑uješ ned. ukracovat, zkracovat, zestručňovat; krátit, ubírat

ukračovati, ‑uju, ‑uješ ned. (rytmicky) kráčet, dělat (taneční) úkroky: kráčely (dcery sionské)
jako pléšíc nohami, jako v určenú mieru ukračijíc

ukrádati, ‑aju, ‑áš, ukradovati, ‑uju, ‑uješ ned. krást; ‑ ukrádati sě odkrádat se, pokradmu
utíkat; stranit se, odtahovat se

ukradenie, ‑ie n. ukradení, krádež

ukradnúti v. ukrásti

ukrajovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čemu) ubírat čemu, oklešťovat co: abychme neukrajovali slovu božiemu,
což se nám líbí a zdá

ukrásniti, ‑šňu, ‑sníš dok. okrášlit, ozdobit

ukrásti, ‑kradu, ‑eš, ukradnúti, ‑nu, ‑neš dok. ukrást; něco tajně učinit; ukrásti sě, ukradnúti sě
odkrást se, kradmo utéci, potají odejít, vytratit se, odplížit se; odcizit se někomu

ukrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. ukrátit, zkrátit, ubrat: ukrátiti komu živótka zbavit koho života; tudy mě
mé núzě ukrátil zbavil mě mé starosti; ruka boží není ukrácena neztratila sílu, možnost zasáhnout

ukrmiti, ‑m’u, ‑míš dok. vykrmit

ukrocenie, ‑ie n. ukrocení, zkrocení: pro ukrocení lidu uklidnění

ukrocovati, okrocovati, ‑uju ‑uješ ned. krotit, potlačovat

ukrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. ukrojit, ustřihnout, useknout

úkrop m. horká, vřelá voda

ukropiti, ‑p’u, ‑píš dok. ukropit, ukápnout: ukrop sobě na dlaň něco balsámu

ukrotiti, okrotiti, ‑cu, ‑tíš dok. ukrotit, zkrotit; spoutat, potlačit; zmírnit; ukrotiti sě
umírnit se, uklidnit se, upokojit se

ukrotnúti, ‑nu, ‑neš dok. zkrotnout

úkruch m. kus, krajíc chleba

ukrutenstvie, ‑ie n. ukrutnost

ukrutně adv. ukrutně, krutě; velmi, velice: nebude‑li sě káti ukrutně přěd smrtí; přísně, tvrdě

ukrutník m. tyran

ukrutnost, ‑i f. ukrutnost, krutost: ukrutnost vésti proti zlodějuóm počínat si krutě

ukrutný adj. ukrutný, krutý; hrozný, strašný; přísný, tvrdý; těžký

ukrvavenie (čtyřslab.), ‑ie n. zkrvavení, zakrvavení, zakrvácení

ukrvavený (čtyřslab.) adj. zkrvavený, zakrvavený, zakrvácený

ukrvaviti (sě), ‑v’u, ‑víš (sě) dok. zkrvavit (se), zakrvavit (se)

ukryti (sě), ‑kryju, ‑eš (sě) dok. ukrýt (se), skrýt (se); ukryti sě veselé ukrýt se před radostí

ukrytý adj. (od koho) ukrytý, skrytý před kým

ukříkati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) okřikovat koho, křičet na někoho

ukřívati, ‑aju, ‑áš, ukřivovati, ‑uju, ‑uješ ned. nakřivovat, odchylovat ze správné cesty; zatáčet
se

ukřivenie, ‑ie n. zkřivení, pokřivení: ukřivenie úst úšklebek

ukřivený adj. zkřivený, pokřivený; nepřímý, křivolaký

ukřiviti, ‑v’u, ‑víš dok. zkřivit: ukřiviti ústa; (co od čeho) zkroutit, pozměnit

ukřižovanec, ‑ncě m. ukřižovaný

ukupčiti, ‑ču, ‑číš dok. kúpčením získat, vyobchodovat

ukusiti, ‑šu, ‑síš, ukúsnúti, ‑nu, ‑neš dok. ukousnout; kousnout, uštknout; ukúsnúti sě kousnout
se; polekat se, dát si pozor: kdyby s jedním (hříšníkem) neobcovali, hned by se druhý ukúsl

ukušenie, ‑ie n. ukousnutí

ukušený adj. ukousnutý

ukvapiti, p’u, ‑píš dok. ukvapit se, unáhlit se, přenáhlit se

ukvasiti, ‑šu, ‑síš dok. vykvasit, vykynout

ukydánie, ‑ie n. pošpinění, pohanění, potupení

ukydati, ‑aju, ‑áš dok. (koho čeho) poházet koho čím

uláti, ‑laju, ‑eš dok. vyhubovat, vyplísnit

uléci, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš, ulehnúti, ‑nu, ‑neš dok. ulehnout; (v čem) spolehnout nač; zůstat u
čeho, při čem (?); v žádosti ulehše oddavše se touze, propadnuvše touze

uléčenie, ‑ie n. vyléčení

uléčený adj. vyléčený

uléčiti, ‑ču, ‑číš dok. vyléčit

ulečovati, ‑uju, ‑uješ ned. léčit

úlehl(e), ‑e f. úhor, lado, neobdělané pole

ulehnúti v. uléci

uleptánie, ‑ie n. uštknutí, štípnutí

uleptati, ‑pcu, ‑pceš dok. uštknout, štípnout

uléti, ‑leju, ‑eš dok. ulít, uhasit: a tak by ulél oheň smilstvie

ulévati, ‑aju, ‑áš ned. ulívat, odlívat: ulévavše té krvi na rohy oltářě

uleviti, ‑v’u, ‑víš dok. ulevit, zmírnit; slevit: neulevímť; i krošě; polevit, ochabnout

ulevovati, ‑uju, ‑uješ ned. polevovat

úlí, ‑í m. úl

ulíb‑ v. uľúb

ulicě, ‑ě f. ulice; vesnička, osada; luh, háj (chybným překladem z lat.)

ulíčenie, ‑ie n. vykrášlení

ulíčený adj. nalíčený, ozdobený, okrášlený

ulíčilý adj. ozdobný, půvabný

ulíčiti, ‑ču, ‑číš dok. vyzdobit; nalíčit, nastražit, políčit; ‑ ulíčiti sě nalíčit se (?)

ulička f. ulička; vesnička, osada

uliční, uličný adj. uliční: v kútiech uličních; bláto uličné

ulízavý adj. poťouchlý, falešný

ulízati sě, ‑žu, ‑žeš sě ned. usmívat se (v. též ulyzati sě)

uliznúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. usmát se, pousmát se (v. též ulyznúti sě)

ulnúti, ‑nu, ‑neš dok. přilnout, ulpět

úloh m. uložení, předpis, požadavek; ustanovení, zřízení, řád

úlomek, ‑mka, ‑mku m. úlomek; ulomený chléb, drobet: úlomky slov

ulomovati, ‑uju ‑uješ ned. ulamovat, lámat

ulovenie, ‑ie n. úlovek

uloviti, ‑v’u, ‑víš dok. ulovit; chytit, lapit, polapit; získat

ulovovati, ‑uju ‑uješ ned. lovit; chytat, lapat

uloženie, ‑ie n. složení; úsudek

uložený adj. uložený; stanovený; ustanovený, určený

uložiti, ‑žu, ‑žíš dok. uložit; přikázat; (s kým) naložit; upokojit, usmířit, urovnat; ustanovit;
(mysl nač) upnout; tajně ujednat, umluvit; umínit si; ‑ uložiti sě uložit se, odpočinout si;
ustálit se na čem, v čem, pevně zakotvit; (na co) spolehnout se

uľúbati, ulíbati, ‑aju, ‑áš dok. zlíbat, zulíbat

uľúbiti, ulíbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (sobě koho) naklonit si

ulučilý adj. zvláštní, obzvláštní, nápadný

ulúditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyloudit

ulyzavý adj. poťouchlý, pošklebný

ulyziti sě, ‑lyzu, ‑lyzeš sě ned. usmívat se (v. též ulízati sě)

ulyznúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. usmát se, pousmát se (v. též uliznúti sě)

um m. rozum, schopnost vnímání, mysl: o svéms umě toho neučinil neučinil jsi to ze svého rozumu;
vůle; pl. umi umění, vědění, věda

umáčěti, ‑ěju, ‑ieš dok. smočit, namočit

umaliti, ‑ľu, ‑líš dok. zmenšit, umenšit

umářěti, ‑ěju, ‑ieš ned. umořovat; mořit: jenž umářie hladem družcě

umazanec, ‑ncě m. Pomazaný (Ježíš)

umazaný adj. umazaný; omazaný, pomazaný

umazati, ‑žu, ‑žeš dok. umazat; pomazat (v. též vmazati)

umdlelý, umdlený adj. umdlený, zemdlený, zesláblý

umdlenie, ‑ie n. umdlení, zemdlení, zeslábnutí

umdleti, ‑eju, ‑éš dok. umdlít, zemdlít, zeslábnout

umdlévati, ‑aju, ‑áš ned. umdlévat, zemdlévat, slábnout; činit mdlým, oslabovat, zeslabovat; ‑
umdlévati sě oslabovat se, unavovat se

umdlitel, ‑e m. unavovatel

umdliti, ‑ľu, ‑líš dok. zeslabit, unavit, oslabit, učinit mdlým, bezmocným

uměle adv. učeně, zkušeně

umělec, ‑lcě m. kdo něco umí, zná, znalec: vědci, točiš umělci obú jazykú lidé ovládající oba
jazyky

umělost, ‑i f. vzdělanost, učenost

umělý adj. znalý, vzdělaný, učený; vycvičený, zkušený

uméněnie, ‑ie n. umenšení, zmenšení

uměnie, ‑ie n. učenost, vědění, znalost, rozum, zkušenost, dovednost, schopnost

uméniti, ‑ňu, ‑níš dok. umenšit, zmenšit; potřít, pokořit; ‑ uméniti sě zmenšit se, ubýt

umeňovati, umeněvati, ‑uju, ‑uješ ned. umenšovat, zmenšovat; ‑ umeňovati sě, umeněvati sě zmenšovat
se; ubývat

umenšenie, ‑ie n. umenšení, zmenšení; zkrácení; úbytek; čekal umenšenie vod čekal, až vody opadnou;
okleštění, omezení

umenšený adj. zmenšený

umenšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zmenšit co, ubrat čeho, zkrátit; vynechat

umenšovati, ‑uju, ‑uješ ned. umenšovat, zmenšovat; ubírat; ‑ umenšovati sě zmenšovat se, ztrácet
se; oslabovat se

uměřený adj. vyměřený, změřený

uměřiti, ‑řu, ‑říš dok. (nad kým) vyměřit; způsobit

umésti, ‑metu, ‑eš dok. vymést, zamést

umeškati, ‑aju, ‑áš dok. prodlít, pomeškat

uměšovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. (več) vměšovat (se), míchat (se) do čeho (v. též vměšovati)

umetati, ‑cu, ‑ceš dok. vmést, vmetat, vhodit (v. též vmetati)

umětedlně (čtyřslab.) adv. znalecky, obratně

umětedlnost (čtyřslab.), ‑i f. znalost vědomost povědomost

umětedlný (čtyřslab.) adj. kdo umí: umětedlný k boji umějící bojovat; vědoucí, znalý

umětelstvo n. umění, vědění

umetený adj. zametený, vymetený

uměti, ‑ěju, ‑ieš ned. umět, dovést; (k čemu) být schopný k čemu (např. k vojně, k boji, k dílu);
znát, vědět; znamenat

umieňenie, ‑ie n. vymínění, výhrada; rozhodnutí

umieňený adj. umíněný; vymíněný

umieniti, ‑ňu, ‑níš dok. umínit si, odhodlat se

umiesiti, ‑šu, ‑síš dok. umisit, přimísit (v. též vmiesiti)

umiešenie; umiešěti v. vmiešenie; vmiešěti

umietati, ‑aju, ‑áš ned. umetat, zametat; uvádět, vhazovat (v. též vmietati)

umilovati sě, ‑uju, ‑ uješ sě dok. (s kým) pomilovat se, polaskat se

umířiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. smířit se, usmířit se; sjednat, uzavřít mír

umlčěčky v. mlčěčky

umlčěti, ‑ču, ‑číš, umlknúti, ‑nu, ‑neš dok. umlknout, zmlknout, ztichnout

umlený adj. uválený, odřený

úmluva f. výmluvnost; smlouva, ujednání, podmínka

umlúvati, ‑aju, ‑áš, umluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. smlouvat, umlouvat; ‑ umlúvati sě, umluvovati sě
umlouvat se, smlouvat se

úmluvcě, ‑ě m. kdo zprostředkovává úmluvu; prostředník, vyjednávač

umluvenie, ‑ie n. úmluva, dohoda; záminka

umluvený adj. smluvený, domluvený, dohodnutý

umluviti, ‑v’u, ‑víš dok. umluvit, řečí někoho do něčeho vpravit, mluvením umlčet; ‑ umluviti sě
dohodnout se

úmluvní, úmluvný adj. podle úmluvy, úmluvní, smluvní: list úmluvný; výmluvný

úmluvnost, ‑i f. sdílnost, vlídnost, laskavost

umluvovati v. umlúvati

umně adv. s porozuměním, pozorně

umňenie, ‑ie n. umenšení, zmenšení

umnieti, ‑mňu, ‑mníš dok. vyrozumět

umniti, ‑ňu, ‑níš dok. umenšit, zmenšit, ubrat; ‑ umniti sě zmenšit se, ubýt

umnožiti, ‑žu, ‑žíš dok. rozmnožit: v téj řěči nic neumnoži nic dále nepromluvil; přehnat,
upřílišit (v. též vmnožiti)

umnožovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (v čem) počínat si nemírně: u panosti sě neumnožij v pití si
nepočínej nemírně, neoddávej se opilství

umný adj. rozumný, schopný, dovedný

umordovaný adj. ubitý; zabitý

umordovati, ‑uju, ‑uješ dok. ubít; zmučit

úmorný adj. smrtonosný

umorovati, ‑uju, ‑uješ ned. mořit, usmrcovat, hubit

umořenie, ‑ie n. umoření, umučení, usmrcení; smrt

umořiti, ‑řu, ‑říš dok. umořit, umučit, usmrtit; zahubit, zničit; ‑ umořiti sě utrápit se

úmrak m. soumrak

umrlcový, umrlčí adj. týkající se umrlce, umrlčí: kosti umrlcové, umrlčí kosti z mrtvol

umrlina, umršina f. mršina

umrskati, ‑aju, ‑áš dok. umrskat, ubít, utlouci; zmrskat, zbít, ztlouci

úmrt, ‑i f. odúmrť

umrtvený adj. zabitý

umrtviti, ‑v’u, ‑víš dok. umrtvit; usmrtit, zabít; ‑ umrtviti sě zabít se; zmrtvět: umrtvilo sě
jest jeho srdce v něm

umrtvovati, ‑uju, ‑uješ ned. umrtvovat; usmrcovat, zabíjet

umrzkovati, ‑uju, ‑uješ ned. nenávidět

umřělý, umřětý adj. zemřelý, mrtvý

umřěnie, ‑ie n. umření; smrt

umřieti, ‑mru, ‑mřěš dok. umřít, zemřít; přestat existovat pro co

umučovati, ‑uju, ‑uješ ned. mučit

umúdřiti, ‑řu, ‑říš dok. (sobě) umoudřit se, zmoudřet

úmysl m. obsah myšlení, mínění; úmysl, záměr, předsevzetí, úsilí: z úmysla vědomě, úmyslně: mysl,
srdce, rozum vzieti sobě koho v úmysl obírat se v mysli kým; smysl

umysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. (sobě) usmyslit si, umínit si, předsevzít si, rozhodnout se pro něco

umyšlenie, vmyšlenie, ‑ie n. úmysl, záměr, rozhodnutí

umyšlený adj. úmyslný, záměrný: umyšlená závada úmyslná překážka; ustanovený, určený

umýtiti, ‑cu, ‑tíš dok. podplatit, uplatit

umyvadlo n. umývadlo; mýdlo

umyvatedlnicě (šestislab.). ‑ě f. umývadlo; vana

unáhlenie, ‑ie n. unáhlení, prchlivost; rozhořčení, hněv

unáhliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. unáhlit se, ukvapit se; pospíšit si

unášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. být schopen unést; unášet, odnášet, přenášet: mladec bieše tak silný, že
unášieše, kamž chtěl, patnádcte měřic obilé

unavenie, ‑ie n. usmrcení, zahubení

unaviti, ‑v’u, ‑víš dok. usmrtit, zahubit

unavovati, ‑uju, ‑uješ ned. usmrcovat, hubit

uncia, ‑ie f. stará římská jednotka váhy (přibližně 27 g)

unečistiti, ‑šču, ‑stíš dok. znečistit, pokálet

uneprázdniti, ‑žďňu, ‑zdníš dok. uprázdnit uvolnit

uneprážďněnie, ‑ie m. zaneprázdnění

unepraždňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zabývat se, zaměstnávat se

unesenie, ‑ie n. unesení, únos

ungelt m. mimořádný poplatek, clo ze zboží dovezené do města nebo provážené městem; dávka, poplatek
v královských městech

unížiti, ‑žu, ‑žíš dok. svážit, povážit

unořiti, ‑řu, ‑říš dok. prolít: unořiti slez prolít vízy, zaslzet

únosba f. únos

unositi, ‑šu, ‑síš ned. i dok. (v bludy) zavádět, unášet, odnášet; zavádět, unést, odnést

únosný adj. provedený únosem; únosným obyčějem přivedl ženu sem únosem, jako únosce

uobjímati, ‑aju, ‑áš dok. zobjímat

uodievati, ‑aju, ‑áš dok. přiodít, obléci

up v. vep

úpad m. pád, spadnutí; úraz; zkáza

upadati, vpadati, ‑aju, ‑áš; upadovati, vpadovati, ‑uju, ‑uješ ned. (več) vpadat, vtékat, vlévat
se: Jordán v ně (Mrtvé moře) vpadá; padat, upadat, dostávat se do čeho

upadenie, ‑ie n. (več) upadnutí; zabřednutí do čeho; pád, padnutí

upadlý, vpadlý adj. upadlý; vpadlý, zapadlý: břicho vpadlé

upadnúti, vpadnúti, ‑nu, ‑neš dok. upadnout, klesnout; ochabnout; v tom jima mysl nic núpadla v tom
jim mysl neklesla, neochabla, neupustili od toho (v. též upásti)

upáliti, ‑ľu, ‑líš dok. upálit; rozpálit; rozžhavit

upalovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. spalovat (se), pálit (se)

upamatovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. zapamatovat si

upařiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. vniknout

upásti, vpásti, ‑padu, ‑eš dok. upadnout, spadnout, klesnout; vpadnout (v. též upadnúti)

upatřiti, ‑řu, ‑říš dok. spatřit, uvidět

upečetiti, ‑cu, ‑tíš dok. ujistit, ubezpečit

upěkniti (sě) ‑ňu, ‑níš (sě) dok. ozdobit (se), okrášlit (se)

upěnie, ‑ie n. úpění, nářek, křik

upeskovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho) zpeskovat koho, vynadat komu

úpěti, úpěju, ‑ieš, úpiti, úp’u, ‑íš ned. úpět, vzdychat, naříkat: úpěti svú škodú naříkat nad svou
škodou; křičet o pomoc

upevněnie, ‑ie n. upevnění, utvrzení; pevnost, neochvějnost, jistota

upevněný adj. upevněný, utvrzený; pevný, neochvějný, jistý

upevniti, ‑ňu, ‑níš dok. upevnit utvrdit, posílit; stvrdit; ‑ upevniti sě upevnit se, utvrdit se,
posílit se

upevňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. upevňovat se, utvrzovat se, posilovat se

upierati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (v co) upírat se, zaměřovat se na co

upieti (sě), vpieti (sě), ‑pnu, ‑pneš (sě) dok. připnout

upíchati, ‑aju, ‑áš ned. bodat, trápit: dušě k bohu vzdýchá, neb jí silná strast upíchá

upichlati, upichrati, ‑ľu, ‑řu, ‑eš dok. vypiplat, vychovat: žes tak své tělo upichlal, upichral

úpiti v. úpěti

uplakati sě, ‑pláču, ‑pláčeš sě dok. naplakat se

uplákati, ‑aju, ‑áš ned. poplakávat, plakat

uplatiti, ‑cu, ‑tíš dok. zaplatit

uplaviti, ‑v’u, ‑víš dok. odplavit

uplésti, vplésti, ‑pletu, ‑eš dok. vplést; ‑ uplésti sě, vplésti sě zaplést se, dostat se do čeho

uplétati sě, vplétati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (v co, čím) zaplétat se, míchat se do čeho

uplně, vplně, vúplně adj. plně, úplně, zcela (srov. též plně)

uplundrovati, ‑uju, ‑uješ dok. zhanět; poplenit

uplvánie, ‑ie n. uplivání, poplivání, zaplivání, naplivání

uplvati (trojslab.), ‑pľuju ‑pliji, ‑ješ dok. poplivat, zneuctít

upočívati, ‑aju, ‑áš ned. odpočívat, zůstávat stát; prodlévat

upodobněný adj. připodobněný

upodobniti; ‑ňu, ‑níš dok. (koho k čemu) připodobnit

upohrdati, ‑aju, ‑áš dok. pohrdnout, opovrhnout

upokojenie, ‑ie n. upokojení, uklidnění; pokoj, klid

upokojený adj. upokojený, uklidněný; pokojný, klidný; uspokojený

upokojiti, ‑ju, ‑jíš dok. upokojit, uklidnit; uspokojit; ‑ upokojiti sě upokojit se, uklidnit se

upokojný adj. pokojný, klidný, jsoucí v klidu

upokojovati, ‑uju, ‑uješ ned. upokojovat, uklidňovat; ‑ upokojovati sě (s kým) usmiřovat se

upokořenie, ‑ie n. pokoření, ponížení; pokora

upokořený adj. pokořený, ponížený; pokorný

upokořiti, ‑řu, ‑říš dok. pokořit, ponížit

upokořovati, ‑uju, ‑uješ ned. pokořovat, ponižovat

upomanúti, ‑manu, ‑měneš dok. (koho) upomenout

upomínač, ‑ě m. výběrčí daní: lid mój upomínači oblúpili

upomínati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) připomínat, napomínat; upomínat: upomínati z dluhu vymáhat dluh

uponížiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. ponížit se

úpor m. odpor, vzpoura; vzpurnost, tvrdošíjnost

úporně adv. rozhodně, určitě

úporný adj. úporný, tvrdošíjný, zarputilý: úporná mysl urputnost, zarputilost, bezohlednost,
tvrdost; upřený, snažný

uporúhaný, adj. uposmívaný, vysmívaný

uporozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. pochopit

uposědati, ‑aju, ‑áš dok. znovu a znovu zachvátit, opětovně posednout: těch osídl ďábelských, jimiž
bývají lidé uposedáni

uposlúchati, ‑aju, ‑áš dok. uposlechnout

uposmievati, ‑aju, ‑áš dok. (koho) zesměšnit

upovíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zavíjet

upracovati, ‑uju, ‑uješ dok. vypracovat, zpracovat

uprati, ‑peru, ‑péřeš dok. zbít, ztlouci

úprava f. příprava, výstroj, výzbroj; zevnějšek, vzhled; nádhera; smlouva, dohoda

uprávěti, ‑ěju, ‑ieš, upravovati, ‑uju, ‑uješ ned. připravovat; opatřovat; spravovat

upraviti, ‑v’u, ‑víš dok. připravit (srov. vpraviti)

úpravný adj. dobře zřízený, řádný

uprázdniti sě, ‑žďňu, ‑zdníš sě dok. uvolnit se, osvobodit se; uklidnit se

upraždňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. uvolňovat se, osvobozovat se

úprk m. úprk: k domovi jechu úprkem; bez úprku bez chvatu, pomalu; útok

uprodati, ‑ám, ‑áš dok. odprodat, prodat

uprodávati, ‑aju, ‑áš ned. zaprodávat, zrazovat

uprositi, ‑šu, ‑síš dok. (sobě) vyprosit si

uprostraniti, ‑ňu, ‑níš dok. roztáhnout: ruce sobě uprostrani

uprostřed, vprostřěd adv. uprostřed; doprostřed; předl. (s gen.) mezi

uprošený adj. vyprošený, vyžádaný

uprošovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyprošovat

uprskati, ‑aju, ‑áš dok. poprskat, poplivat; znevážit, zneuctít

uprvé, vprvé adv. zprvu, zpočátku, nejprve, nejdříve; dříve

uprzniti, ‑žňu, ‑zníš dok. zprznit, poskvrnit

upřáhati, upřiehati, vpřiehati, ‑aju, ‑áš ned. zapřahat: upřiehajte koně

upřědčiti, ‑ču, ‑číš dok. vystrčit; předeslat: upřědči modlitbu tvú

upřieci, ‑přahu, ‑přěžeš, upřáhnúti, vpřáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. zapřáhnout: upřěže je v pluh oba

upřielišiti, ‑šu, ‑šíš, upřielišniti, ‑ňu, ‑níš dok. překročit míru, přehnat, přebrat

upřiemo, upřiemě, vpřiemo, vpřiemě adv. přímo, zpříma, rovně; upřímně

upřiemost, upřiemnost, ‑i f. přímost; upřímnost; čistá víra; jistota

upřiemý, upřiemný adj. rovný, přímý; upřímný

upřiesti, ‑přadu, ‑přědeš dok. upříst, spříst

upřieti, ‑pru, ‑přeš dok. upřít, obrátit; (cestu) zaměřit

upříkrovati, ‑uju, ‑uješ ned. příkře vytýkat, mít za zlé

upšenie, ‑ie n. píchnutí, bodnutí

upšiti, ‑šu, ‑šíš dok. píchnout; podráždit, podpíchnout

uptalý, uptaný adj. zjištěný, jistý

uptanie, ‑ie n. doptání, vyptání

uptati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (čeho) vyptat se nač, doptat se, vyzvědět co

uptávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. vyptávat se

upustiti, ‑šču, ‑stíš dok. upustit; opustit; (koho, co več) vpustit; ‑ upustiti sě (več) vrhnout se
do čeho (v. též vpustiti)

upuščený adj. vpuštěný, vložený, spuštěný, vržený: podobno jest královstvie nebeské vrši upuščenej
v moře

upúščěti, ‑ěju, ‑ieš, upuščovati, ‑uju, ‑uješ ned. opouštět; vpouštět, vkládat, opouštět (v. též
vpúščěti)

uraditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. uradit se, poradit se; dohodnout se

uradovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. zaradovat se

uratiti, ‑cu, ‑tíš dok. potřít: jedúce chléb s ním (s králem) uratie jeho a vojsko jeho podáveno
bude

úraz m. úraza f. úraz, poranění, poškození; urážka, pohanění; pohoršení; osidlo

úrazčivý adj. zraňující; překážející, škodlivý

úrazek, ‑zka, ‑zku m. ublížení, škoda; překážka; úlomek

urazenie, ‑ie n. úrada, porada

urázěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. rodit se (v. též uražovati sě)

uraziti, ‑žu, ‑zíš dok. ublížit, uškodit; poranit, udeřit; ‑ uraziti sě uhodit se

urazovati sě v. orozovati sě

uraženie, ‑ie n. úraz, poranění

uražený adj. raněný, poraněný; uražený, pohaněný, potupený

uražetedlný (pětislab.) adj. urážlivý

urážěti, ‑ěju, ‑ieš ned. urážet, napadat; omamovat, oslňovat; ‑ urážěti sě zraňovat se, udeřovat se
(v. též uražovati)

urážka f. poškození, ublížení; ústrk, úhona; urážka

uražovati, ‑uju, ‑uješ ned. urážet; udeřovat; ‑ uražovati sě (na kom) trpět urážku, trpět nehodu
(v. též urážěti)

určeně adv. určitě, přesně

určený adj. určitý, rozhodný; stanovený, určený

urobotovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. unavit se prací, udřít se

úročec, ‑čcě m. úrok, roční plat z nájmu, z půjčených, peněz

úroční, úročný adj. roční, výroční

úročnicě, ‑ě f. poplatnice, poplatná země: Judea byla úročnicě Římanóm

úročník m. kdo je povinen platit, poplatník

úrod m. narození: po úrodu Krista Pána

úroda f. úroda, úrodnost, plodnost; prvnie úrody prvotiny (v. t.)

uroditi, ‑z’u, ‑díš dok. porodit, zplodit; ‑ uroditi sě narodit se; urodit se (např. obilí)

úrok m. daň; roční plat z něčeho, za něco (např. z pozemku, za ochranu), poplatek; pl. úroky úroky;
roční poplatek

úroka f. hanba, pohana, potupa

úropně adv. hrdě, zpupně, neústupně, zatvrzele

úrost m. uroščenie, ‑ie n. vzrůst, postava

urostlý adj. urostlý; vzrostlý, odrostlý

urozenie, ‑ie n. narození; rod, původ; urozenost, šlechetnost, ušlechtilost; urozenie veliké vysoká
postava

urozený adj. narozený; šlechetný

urozoměnie, urozuměnie, ‑ie n. porozumění, pochopení

urozoměti, urozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. (čemu) porozumět, pochopit, vyrozumět

urozovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rodit se: (mnoho chudých) v téj zemi sě urozuje

urputně; urputný v. úrupně; úrupný

urubiti, ‑b’u, ‑bíš dok. useknout, posekat, rozsekat

urubovati, ‑uju, ‑uješ ned. usekávat, oklešťovat

urukovánie, ‑ie n. zaručení rukojmími

úrupně, urputně adv. urputně, zavile, zběsile

úrupnost, ‑i f. urputnost, zavilost, zběsilost

úrupný, urputný adj. urputný, zavilý, zběsilý

urvati, ‑u, ‑eš dok. urvat, vyrvat, vytrhat: (Maří Magdaléna) své vlasy sobě urvala

úřad m. úkol, poslání; úřad, zaměstnání; hodnost

úřadec, ‑dcě m. úkol

úřadný, úřědní adj. úřední: moc úřadná; lidé úřadní, úřědní úředníci

úřědlník (trojslab.) m. úředník; hodnostář: ze tří úřědlníkóv

úřědlníkový adj. z úřědlník: starosta úřědníkový představený úředníků, dvorních služebníků

uřězati, ‑žu, ‑žeš dok. uřezat, uříznout, odříznout, vyříznout: chce uřězati jazyk jeho

uřězávati, ‑aju, ‑áš, uřězovati, ‑uju, ‑uješ ned. uřezávat, odřezávat, řezat: mnohým nosy uřězováše

úřězek, ‑zka, ‑zku m. uříznutý kus; cíp, podolek

uřinúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. zřítit se: nějaká hora na tě se uřinula

uřúcenie, uřícenie, ‑ie n. vřícení, přihnání se: uřícením vod rozvodněných

uřútiti, uřítiti, ‑cu, ‑tíš dok. zřítit se; uchvátit: lidi v sě uřítily řěky babylonské jako břěh

úřutně, úřitně adv. náramně, nesmírně, velmi, velice

úřutný, úřitný adj. ohromný

usaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho) usadit; dosadit, ustanovit (do úřadu ap.); usaditi súd na koho
uvalit; upnout: na to svú mysl usadil; ‑ usaditi sě usadit se (srov. též vsaditi)

usahati, ‑aju, ‑áš dok. dosáhnout, získat; (lakomý) chce vždy usahati zbožie to, kterého nemá

usazenie, ‑ie n. spolehnutí

usazený adj. usazený, položený: Jeruzalém jest dobřě mezi horami usazené město; osazený, osídlený;
ustanovený (v. též vsazený)

usazovati, ‑uju, ‑uješ ned. usazovat, ustanovovat; ‑ usazovati sě usazovat se (v. též vsazovati)

usdravenie, ‑ie n. uzdravení; spása, záchrana

usdravený adj. uzdravený, zdravý

usdravitel, ‑e m. kdo někoho uzdravil, zachránce; spasitel

usdraviti, ‑v’u, ‑víš dok. uzdravit, zachránit; spasit

usědanec, ‑ncě m. rytíř poražený v sedání (v turnaji)

usědati, ‑aju, ‑áš ned. sedat si, usedat; (koho) přemáhat v sedání (v turnaji) (v. též vsědati)

useděti, ‑sez’ú, ‑sedíš dok. (čeho) zůstat uchráněn

usědnúti v. usiesti

uschlý adj. uschlý, vyschlý; uvadlý, povadlý; odumřelý

usehnúti, ‑nu, ‑neš (příč. čin. usechl, uschla) dok. uschnout; sejít, zemřít

uschovati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zachránit se

usieci, ‑sěku, ‑češ dok. useknout, usekat; usekat koho k smrti

usiesti, ‑sadu, ‑sědeš, usědnúti, ‑nu, ‑neš dok. usednout; ustat; (nad čím) rozhodnout o čem; (na
koho) obořit se

úsilé, ‑é n. úsilí, námaha; nesnadnost, pracnost; práce

úsilno, úsilně adv. s úsilím, těžce, nesnadno, obtížně

úsilný adj. nesnadný, těžký, obtížný, namáhavý; silný, urputný

usilovánie, ‑ie n. usilování, snažení, namáhání se, úsilí, práce

usilovati, susilovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) vynakládat sílu nač, usilovně pracovat, namáhat se

usilujúcí adj. usilující, namáhající se; soužený, trápený

uskakovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) uskakovat před čím, uhýbat čemu; odskakovat, odpadávat: rány
jim dávachu, až nosy uskakováchu

uskočiti, ‑ču, ‑číš dok. uskočit, odskočit: (ciesař) sotně do kaply uskoči (v. též vskočiti)

úskok m. uskočení stranou, odskok

uskrovněnie, ‑ie n. zmenšení, zmírnění: uskrovněnie vedra; uskrovnění

uskrovněný adj. skromný; zmenšený, zmírněný, omezený; skromný

uskrovniti, ‑ňu, ‑níš dok. zmenšit, omezit; aby uskrovnila smutku svého; zkrátit; ‑ uskrovniti sobě
(v čem), uskrovniti sě uskrovnit se, omezit se

uskrovňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zmenšovat, omezovat, mírnit

uskřinúti, ‑nu, ‑neš dok. uskřípnout

uskúpiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. ulakomit se, stát se skoupým

usléditi, ‑ž’u, ‑díš dok. vystopovat, vyčíhat, vyslídit

usleknúti, ‑nu, ‑neš dok. zajít, pojít, zhynout, zcepenět

usliniti, ‑ňu, ‑níš dok. poslinit, zaslinit

úslona f. záře, světlo

uslyšěnie, ‑ie n. vyslyšení

uslyšěti, ‑šu, ‑šíš dok. vyslyšet

uslyšitedlný (pětislab.) adj. slyšitelný, uslyšitelný, vyslyšitelný

usmiešenie, ‑ie n. úsměv, smích; radost, potěšení

usmiešiti, ‑šu, ‑šíš dok. (koho) rozesmát

usmieti sě, ‑směju, ‑eš se dok. usmát se (v. též vsmieti sě)

usmysleti, usmysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. (sobě) začit myslet, posoudit rozumem

usně, ‑ě f. useň, vydělaná kůže

usnúbenie, ‑ie n. zasnoubení, zaslíbení: usnúbenie bohu

usnúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zasnoubit (v. též vsnúbiti)

usnubovati, ‑uju, ‑uješ ned. zasnubovat

usnulý adj. usnulý, uspaný, zaspaný: usnulá mlčedlivost způsobená zaspáním, zapomenutím událostí (o
kterých by se mělo vypravovat)

usnúti, ‑nu, ‑neš dok. usnout; zesnout, zemřít

usnutie, ‑ie n. usnutí; zesnutí, skonání, úmrtí

úsoba f. stav mysli, nálada

usobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (co k čemu) získat co pro něco

uspěšiti, ‑šu, ‑šíš dok. uspíšit, urychlit (v. též vspěšiti)

uspiti, ‑sp’u, ‑šp’u, ‑spíš (aor. uspich, příč. čin. uspil, trp. uspen, ušpen) dok. uspat, přivést
k spánku: uspiti lid; mráz vody uspil bieše

uspoliti, ‑ľu, ‑líš dok. připojit, přidat

uspravedlenie, ‑ie n. ospravedlnění; spasení

uspravedlený adj.ospravedlněný

uspravedlovati, ‑uju, ‑uješ ned. ospravedlňovat

uspu, ‑eš v. usúti

usrozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. (sobě) dorozumět se, dohodnout se

usta pl. n. ústa; Jan Zlatá usta Jan zlatoústý (bibl.)

ustalý adj. unavený, umdlený, zemdlený

ustánie, ‑ie n. unavení, únava, ochabnutí, zemdlení

ustanovenie, ‑ie n. ustanovení, zřízení, vytvoření; stanovení, nařízení, příkaz; ustálení,
uklidnění

ustanovený adj. ustanovený, zřízený; stanovený, nařízený, určený

ustanovilý adj. ustálený, stálý, nepohnutý: mysl ustanovilá

ustanovitel, ‑e m. ustanovitel; zřizovatel, zakladatel

ustanoviti, ‑v’u, ‑víš dok. ustanovit; ujednat; založit; usadit, upevnit; ubezpečit koho, posílit;
‑ ustanoviti sě usadit se

ustanovitý adj. ustanovený

ustanovovati, ‑uju, ‑uješ ned. ustanovovat, zřizovat, vytvářet; stanovit, nařizovat, předpisovat,
určovat

ustati, ‑stanu, ‑eš dok. unavit se, přestat; zastavit se

ustáti, ‑stoju, ‑íš dok. stáním získat, dobýt, obdržet

ustávajúcí adj. umdlévající, ochabující

ustávanie, ‑ie n. umdlévání, únava, slabost

ustávati, ‑aju, ‑áš ned. umdlévat, slábnout, ochabovat

ustavenie, ‑ie n. rozhodnutí, ustanovení, určení; uspořádání; předpis, zákon; stavba, vystavění,
založení; upevnění

ustavený adj. ustanovený; výstavný

ustavěti, ‑ěju, ‑ieš dok. vystavět (v. též, vstavěti)

ustavičenstvie, ‑ie n., ustavičnost, ‑i f. ustavičnost, vytrvalost, stálost, pevnost

ustavičný adj. ustavičný, trvalý, vytrvalý, stálý, pevný

ustavičstvo, ustavičstvie, ‑ie n. stálost; s ustavičstvem sě smluviti pevně se rozhodnout

ustavitel, ‑e m. stanovitel

ustaviti, ‑v’u, ‑víš dok. ustanovit, určit; zřídit; zavést; upevnit; postavit, vystavět, zbudovat;
‑ ustaviti sě upevnit se

ústavně adv. ustavičně, vytrvale, stále

ústavnost, ‑i f. ustavičnost, vytrvalost, stálost

ústavný adj. ustavičný, vytrvalý, stálý, neměnný; ustanovený, určený

ustavovánie, ‑ie n. ustanovování, ustavování, zřizování, vytváření

ustavovati, ‑uju, ‑uješ ned. ustavovat, ustanovovat, zakládat; nařizovat; upevňovat, utvrzovat;
dělat (srov. ustavovati)

Ústec, ‑tcě m. obyvatel Ústí

ústicě, ‑ě f. nádoba: ústicě sklenná láhev

ustielati, ‑aju, ‑tíš ned. ustýlat, stlát

ustíhati, ‑aju, ‑áš ned. i dok. pronásledovat, dostihnout, uhonit, dohonit

ustihnúti, ‑nu, ‑neš dok. postihnout (rozumem), pochopit (srov. vstihnúti)

ústka pl. n. malá ústa, ústečka

ustlati, ‑steľu, ‑stéleš dok. ustlat, připravit; upravit, urovnat: aby nám cěstu k následování
ustlal

ústní, ústný adj. ústní: ústnie řiekánie říkání, odříkávání

ustonati, ‑stóňu, ‑stóněš dok. zasténat (v. též vzstonati)

ustrašilý adj. postrašený, ulekaný

ustrašiti, ‑šu, ‑šíš dok. nahnat strachu, zastrašit; ‑ ustrašiti sě poděsit se, odstrašit se (v.
též vzstrašiti)

ustrašovati, ‑uju, ‑uješ ned. zastrašovat, strašit

ustrčiti, ‑ču, ‑číš, ustrknúti, ‑nu, ‑neš dok. urazit; klofnout; ‑ ustrčiti sě, ustrknúti sě uhodit
se, udeřit se; klopýtnout utrpět úraz (nohy); (na něco) vzít si z něčeho výstrahu, ponaučení

ustrhati, ‑aju, ‑áš dok. vydrhnout: (orudie měděné) ustrháno bude a umyto vodú

ústrka f. obražení, úraz nohy

ustrkati, ‑aju, ‑áš ned. (co na koho) strkat, svalovat

ustrknúti v. ustrčiti

ustrkovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (nač) vymlouvat se; tísnit se

ustrňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čemu) povolovat, podléhat (?): žádosti své v tělesných věcech
ustrňují

ustrnulý adj. nepohnutý, stálý; uvázlý

ustrnúti, ‑nu, ‑neš dok. utkvět, zarazit se

ustrnutie, ‑ie n. poddání se, oddání

ustrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. nastrojit, zosnovat

ustrúhati, ‑aju, ‑áš dok. ostrouhat, sedřít

ustřělený adj. střelený, zastřelený

ustřěliti, ‑ľu, ‑líš dok. zastřelit

ustřětiti, ustřětnúti v. vstřetnúti

ustřieci, ‑střěhu, ‑střěžeš dok. uhlídat

ustřieleti, ‑eju, ‑éš dok. postřílet

ustřieti, ‑stru, ‑střeš dok. zakrýt

ustříhati, ‑aju, ‑áš ned. ustřihávat, stříhat

ustřihnúti, ‑nu, ‑neš dok. ustřihnout; uříznout

ustuditi, ‑z’u, ‑díš dok. zchladit, ochladit; nastudit, nachladit

ustúpati, ‑aju, ‑áš, ustupovati, ‑uju, ‑uješ ned. ustupovat; (čeho) odstupovat, upouštět od čeho:
své vuóle neustupují od své zvůle (?)

ustúpiti, ‑p’u, píš dok. ustoupit; (koho) ustoupit od koho, odejít od koho, zříci se: (čeho)
odstoupit, upustit od čeho:učenie ustúpiti odvolat učení

ústupně adv. povolně

ustydati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. ostýchat se, stydět se; bát se

ustyděti sě, ‑z’ú, ‑díš sě dok. (koho) zastydět se před kým, leknout se

ustydlost, ‑i f. chladnost; ochablost

ustydlý adj. jsoucí bez citu, chladný; ochablý

ustydnúti, ‑nu, ‑neš dok. ochladnout, ochabnout, pohasnout

ustýchati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (čeho) ostýchat se, obávat se

úsudek, ‑dka, ‑dku m. usúzenie, ‑ie n. úsudek, usouzení; rozsudek, rozhodnutí

usúditi, ‑z’u, ‑díš dok. rozhodnout; přisoudit

usušiti, ‑šu, ‑šíš dok. usušit; vysušit: usušil pán bóh potok jordánský; štědrý krve tok usušil
jest vysušil, zastavil

usušovati, ‑uju, ‑uješ ned. sušit, vysušovat

usúti, ‑spu, ‑eš dok. usypat

usuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. usuzovat, soudit; rozhodovat, stanovit, určovat

usvacený, usvěcený adj. posvěcený

usvadlý adj. uvadlý, zvadlý

usvadnúti, ‑vadnu, ‑vědneš dok. uvadnout

usvětiti, ‑cu, ‑tíš dok. posvětit; zasvětit

usvetnúti, 3. sg. ‑ne dok. rozednít se

usvetnutie, usvitánie, ‑ie n. úsvit, rozbřesk

usýpati^1, ‑aju, ‑áš ned. usínat

usýpati^2, ‑aju, ‑áš ned. usýpat, sypat; (co na sebe) chvatně házet, oblékat: usýpá brně obléká
brnění

ušák m. kdo má dlouhé uši, ušatec

ušanovati, ‑uju, ‑uješ dok. ušetřit

uščípati, ‑pu, ‑peš dok. poštípat

uščípávati, ‑aju, ‑áš ned. štípáním, uštknutím zabíjet, uštípávat: že jsú je (hadi) do smrti
uštípávali

úščipek, ‑pka, ‑pku m. újma, škoda: k úštipku ke škodě, na újmu

uščípnúti, ‑nu, ‑neš dok. štípnout, bodnout (žihadlem), uštknout

uščipovánie, ‑ie n. uštěpačné utrhání, posmívání

uščipovati, ‑uju, ‑uješ ned. uštipovat, ulamovat; (koho) uštěpačně utrhat, posmívat se

uščnúti, uštnúti, ‑nu, ‑neš dok. uštknout

uščnutie, ‑ie n. uštknutí

uščnutý adj. uštknutý

ušinúti, ‑nu, ‑neš dok. uchýlit, odchýlit; ‑ ušinúti sě uchýlit se, odchýlit se, uhnout, posunout
se

ušket, ‑škta, ‑šktu m. kus kůže, záplata

uškodievati, ‑aju, ‑áš, uškozovati, ‑uju, ‑uješ ned. škodit

uškoditi, ‑z’u, ‑díš dok. uškodit, ublížit

uškozenie, ‑ie n. uškození, škození, poškození, škoda

uškrnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. ušklíbnout se

uškrvati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. ušklíbat se

ušlapiti, ‑p’u, ‑píš dok. ušlápnout

ušlechtiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. zušlechtit (se)

ušní adj. ušní: ušnie zpověd pronášená do ucha

ušnicě, ‑ě f. náušnice

ušpehovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyzvědět, vyzkoumat

ušperkovaný adj. ozdobený šperky, vyšňořený

ušperkovati, ‑uju, ‑uješ dok. ozdobit šperky

ušprundalý adj. umáčený, umazaný, špinavý

uštnúti v. uščnúti

ušvihaný adj. sešvihaný, zpráskaný, zbičovaný: Ježíšě biči ušvihaného

ušvihati, ‑aju, ‑áš dok. sešvihat, zpráskat, zbít

utáhlý adj. utažený, stažený

utáhnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (kam) stáhnout se, žít v odloučení, uzavřít se

utajiti sě, ‑ju, ‑jíš sě dok. uniknout, ukrýt se, jít do ilegality

útajnost, ‑i f. utajenost, tajemnost, tajnost

útajný adj. utajený, tajný

utázati sě, ‑žu, ‑žeš sě dok. vzít v potaz, poradit se; otázat se, vyptat se

utazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho) dotazovat se, vyptávat se na něco (srov. vtazovati)

utéci, ‑teku, ‑tečeš dok. utéci; (čemu) uniknout; ‑ utéci sě pustit se, vydat se; přiběhnout; (k
někomu) obrátit se; vztéci se

utečenie, ‑ie n. útěk

útečišče, ‑ě n. útočiště

útěcha f. útěcha; potěšení, radost

útěk m. útěk; závod: na útěky běžěti běžet o závod

uteklý, uteknutý, utekutý adj. uprchlý, zběhlý; zpodst. m. uprchlík

utěkovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (ke komu) utíkat se ke komu (v. též utiekati)

utepati, ‑pu, ‑peš dok. ubít, utlouci

utěradlo n. utěradlo (knotů lamp a svící): utěradlo oharkuóv

utesati, ‑šu, ‑šeš dok. utesat, ztesat, tesáním zhotovit

utěšedlnicě (pětislab.), utěšitedlnicě (šestislab.), ‑ě f. těšitelka

utěšeně adv. pěkně, krásně

utěšeníčko n. potěšení, rozkoš (tělesná)

utěšenie, ‑ie n. útěcha, rozkoš, potěšení, radost

utěšený adj. půvabný na pohled, krásný

utěšěvati, utěšovati, ‑uju, ‑uješ ned. utěšovat

utěšitedlnicě v. utěšodlnicě

utěšitedlný (pětislab.) adj. potěšitelný

utěšitel, ‑e m. utěšitel, těšitel

utěšiti, ‑šu, ‑šíš dok. poskytnout útěchu, utěšit; ‑ utěšiti sě potěšit se, rozveselit se

útěžek, ‑žka, žka m. výdělek; útěžek, těhotenství

utěžěti, utěžiti, ‑žu, ‑žíš dok. dobýt, vytěžit, vyzískat: chce utěžěti stravy získat živobytí,
vydělat, přinést zisk

utěžěvati, ‑uju, ‑uješ ned. těžit, dobývat: stravně sobě utěževášě

utiekač, ‑ě m. uprchlík

utiekanie, ‑ie n. útěk: nepřátely k utíkání obrátili obrátili na útok

utiekati, ‑aju, ‑áš ned. (čeho) utíkat od čeho; vyhýbat se čemu; ‑ utiekati sě (na koho) útočit;
(od koho) utíkat před kým (v. též utěkovati sě)

utiekavý adj. plachý

utiepiti, ‑p’u, ‑píš dok. štípnout, uštknout

utierati, ‑aju, ‑áš ned. utírat, čistit

utiežiti, ‑žu, ‑žíš dok. přitížit, přidat (něčeho nepříjemného)

útinek, ‑nka, ‑nku m. odkrojek, úlomek; vynechání: z zákona božieho povědí ne vše, ale s útinkem

útisk m. útisk, utlačování; škoda, újma, poškození

utiskánie, utisknutie, utiščenie, ‑ie n. utiskování, útisk

utiskati, ‑aju, ‑áš ned. utiskovat

utisknúti, ‑nu, ‑neš dok. způsobit někomu útisk, potlačit

utiščený, utisknutý adj. utištěný, utiskovaný, potlačený, potlačovaný, zatlačený

utišenie, ‑ie n. utišení, uklidnění; upokojování, krocení, tišení; klid, pokoj

utišiti (sě), ‑šu, ‑šíš (sě) dok. utišit (se), upokojit (se)

utkánie, ‑ie n. potkání, obcházení

utkati, ‑aju, ‑áš dok. utkat: utkati bojem koho utkat se s kým v boji; potkat; pošlapat; ‑ utkati
sě potkat se, setkat se

utknúti, ‑nu, ‑neš dok. (na koho) uhodit na koho, napadnout

utkysiti, ‑šu, ‑síš dok. uchvátit

utlačenie, ‑ie n. potlačení, zatlačení

utlačený adj. utlačený, potlačený, stísněný

utlačiti, ‑ču, ‑číš dok. umačkat, utisknout; utvrdit

utlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. utlačovat, potlačovat

útlost, ‑i f. úzkost, malá šíře; jemnost, křehkost

utlúci, ‑tluku, ‑tlučeš dok. ubít; přemoci, zničit

útlý adj. křehký, slabý, jemný, choulostivý, snadno porušitelný; nestálý, vratký; pomíjející,
dočasný

útočený, útočiščný adj. sloužící jako útočiště, vhodný jako útočiště

útočišče, ‑ě, útočiščko n. útočiště

utočiti, ‑ču, ‑číš dok. (čeho) prolít: utočiti krve, krvi

útok m. ohlášení žaloby (škody) u soudu; útěk

útoka f. útěk

útor m. útor, drážka v hlavě dužiny, do které se upevňuje dno (víko) sudů; bude vody až do outoróv
až po okraje

utracenie, ‑ie n. ztracení; zatracení, zničení, zkáza: položiti v utracenie zatratit, zničit

utrácenie, utrucovánie, ‑ie n. utrácení, mrhání, promrhávání

utrácěti, ‑ěju, ‑ieš, utracovati, ‑uju, ‑uješ ned. utrácet, promrhávat; ztrácet, pozbývat

utrápiti, ‑p’u, ‑píš dok. utrápit, ztrápit, ztrýznit

útrata f. ztracení

utratiti, ‑cu, ‑tíš dok. utratit, promrhat; ztratit, pozbýt; zatratit, zahubit, zničit

útratný adj. drahý, drahocenný; příhodný

utrhánie, utrhovánie, ‑ie n. utrhání, hanobení; ústrky

utrhati, utrhati, ‑aju, ‑áš ned. utrhávat, ujímat, odnímat; pomlouvat, hanit; utrhati cti kom
utrhat komu na cti

utrhávati, ‑aju, ‑áš, utrhovati, ‑uju, ‑uješ ned. vytrhávat, vyrvávat; hanobit, pomlouvat; ‑
utrhávati sě (od čeho) utrhávat se: vesla od lodí se utrhávají

urhavý adj. utrhačný

utrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. utrhnout; ukřivdit, poškodit, zkrátit

utrhovánie v. utrhánie

utrkati, ‑aju, ‑áš dok. utrkat, trkáním usmrtit; potrkat

utrknúti, ‑nu, ‑neš dok. usmrtit trknutím; trknout

útroba f. útroby, vnitřnosti; srdce; mysl, myšlení, cit: v útrobě v mysli, v srdci

útrobný adj. citlivý, soucitný, milosrdný (?): jsa bohem byl si útrobný

utrpenie, ‑ie n. utrpení; trpělivost, strpění; zdrženlivost

utrpěti, ‑p’u, ‑píš dok. vytrpět; (čeho) zdržet se; podstoupit trest

utrpovati, ‑uju, ‑uješ ned. trpět, snášet utrpení

útrpný adj. působící utrpení, strastný

utruditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. unavit se, upachtit se

utrusovati, ‑uju, ‑uješ ned. utrušovat, trousit

utruzený adj. utrýzněný, ztrýzněný

utrýzněnie, ‑ie n. ztrýznění

utrýzniti, ‑žňu, ‑zníš dok. utrýznit, ztrýznit, ztrápit

utržený adj. utržený, oddělený, odpadlý: lidé utržení odpadlí (od víry)

útržka f. utrhání na cti, pomluva

utřieti, ‑tru, ‑třeš dok. uřezat, upilovat: utřieti pilú rohy

utučniti, ‑ňu, ‑níš dok. namazat, pomazat (olejem ap.)

utuchnúti, ‑nu, ‑neš dok. utuchnout, potuchnout, ztratit na síle

útulnost, ‑i f. pokornost, skromnost, dobráctví; bázlivost, malomyslnost

utvořiti, ‑řu, ‑říš dok. stvořit, udělat

utvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. upevnit; opevnit, upravit

utvrzenie, ‑ie n. opevnění

utvrzený adj. utvrzený, upevněný; posílený, podepřený, pevný, nepohnutý, jistý; bezpečný

utvrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. opevňovat

utýkati, ‑aju, ‑áš ned. vytýkat, obviňovat; svalovat (vinu); dotírat; ‑ utýkati sě utkávat se (v
boji)

utykovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (na co) odvolávat se nač, dovolávat se čeho

utylý adj. otylý

utýti, ‑tyju, ‑eš dok. ztučnět, ztloustnout

uvadenie, ‑ie n. uvadnutí

uvaditi, ‑z’u, ‑díš dok. uškodit

uvadlost, ‑i f. slabost

uvadlý adj. uvadlý, zvadlý; uschlý, suchý

uvadnúti, ‑vadnu, ‑vědneš dok. uvadnout, zvadnout; uschnout

úval m. úvalé, ‑é n. úval, údolí

uvalený adj. (v co) uvalený, uvržený do čeho

uvaliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. (več) vrhnout se, upadnout do čeho (v. též vvaliti)

úvalný adj. údolní: skrze bránu úvalnú do údolí

uvalovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho v co) uvalovat, uvrhovat koho do čeho; ‑ uvalovati sě (več, do
čeho) vrhat se, upadat do čeho: protož oni do hlubiny hřiechuóv sě uvalují

uvarovánie, ‑ie n. uvarování se, vyhnutí, ujití

uvázanie, ‑ie n. uvázání; ovázání: uvázanie ran

uvázati, ‑viežu, ‑eš dok. obvázat; uplést; ‑ uvázati sě (več) zavázat se k čemu, slíbit něco
udělat; (v koho, več) ujmout se koho, čeho, převzít péči o koho, co uvázati sě v syna vzít na sebe
péči o syna: i uvieže se sedm žen v jednoho muže; v sbožie sě uvázati převzít správu majetku; uváza
sě veň slovy začal s ním mluvit; zaplést se do čeho: nechci sě v to uvázati nechci s tím nic mít

úvazek, ‑zka, ‑zku m. závazek, povinnost, pouto; provaz (?)

uváznúti, ‑váznu, ‑viezneš (aor. uvěze) dok. uváznout

uvazovánie, ‑ie n. uvedení v držbu

uvazovati, ‑uju, ‑uješ ned. uvazovat, vázat; obvazovat: uvazovat rány; ‑ uvazovati sě (v co) brát
na sebe něco; zaplétat se do čeho; (komu v co) zmocňovat se proti komu čeho: v domyť se jim
(sirotkům a vdovám) uvazuje

uvážiti, ‑žu, ‑žíš dok. uvážit; zvážit

úvé interj. ouvej

uvedenie, ‑ie n. uvedení, zavedení; zatažení, zavlečení; vedení: uvedenie vody vodovod

uvedený adj. uvedený, zavedený; způsobený; uvalený

uvěditi, ‑z’u, ‑díš dok. vysušit: větvie jeho uvědí plamen

uveličiti, ‑ču, ‑číš dok. zvětšit

úvěrek, ‑rka, ‑rku m. úvěr, dluh

uvěřiti, ‑řu, ‑říš dok. poskytnout úvěr

uvěřovati, ‑uju, ‑uješ ned. věřit, důvěřovat; uvěřovat, začínat věřit

uveseliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. rozveselit se

uvésti, ‑vodu, ‑eš dok. uvést, zavést, přivést: uvedl vodu do města; dopustil, uvalit; provést,
udělat, vykonat, způsobit; svést, navést: uvésti v blud; uvésti něco v jiný rozum dát čemu jiný
smysl, překroutit co; uvésti koho na víru obrátit; připomenout; (něco v někoho) poskytnout komu co:
nemóž uvésti v lidi ani pokoje, ani lásky; ‑ uvésti sě (v co) dostat se, dosáhnout čeho; padnout do
čeho; oddat se čemu (v. též vvésti)

uvěziti, ‑žu, ‑zíš dok. uvěznit

uvězti, ‑vezu, ‑eš dok. uvézt; přivézt, dovézt

uviezneš v. uváznúti

uviniti, ‑ňu, ‑níš dok. (koho čím) obvinit koho z čeho, dokázat něčí vinu, usvědčit někoho z bludu

uvinovati, ‑uju, ‑uješ ned. ovinovat

uvinúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. uchýlit se

uvirý adj. křivý, zkroucený, zborcený

uvitý adj. ovinutý

uvláčiti, ‑ču, ‑číš dok. usmýkat

uvlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. provlékat, protahovat

uvládanie, ‑ie n. vládnutí, panování, vláda

uvléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. vtáhnout; odvléci

úvod m. úvod, počátek; uvedení, přivedení; círk. obřad, kterým je matka novorozeněte uváděna do
kostela a očištěna; odměna za uvedeni nevěsty do kostela

uvoditi, ‑z’u, ‑díš, uvozovati, ‑uju, ‑uješ ned. uvádět, přivádět; zavádět, svádět, navádět

uvrci, ‑vrhu, ‑vržeš, uvrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. uvrhnout, vrhnout; vhodit; přesunout: aby (člověk)
všicku pečlivost u bóh uvrhna

uvrhati, ‑aju, ‑áš ned. (koho v co) uvrhovat koho do čeho

uvržený adj. vhozený, hozený, vržený; vyhozený

uvřieti, 3. sg. ‑vře dok. uvařit se

uvzdychati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. navzdychat se: mnoho‑li se uvzdycháme sediec na kázaní

uzárukovati, ‑uju, ‑uješ dok. usmlouvat

uzáviděti, ‑viz’u, ‑vidíš dok. zazávidět, začít závidět

uzavieranie, ‑ie n. soustředění: uzavieranie smyslóv

uzavierati, ‑aju, ‑áš ned. uzavírat, zavírat

uzavíjěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zavinout

uzda f. uzda, otěž: držěti koho v uzdě na uzdě

uzdář, ‑ě m. výrobce uzd, řemenů

uzdicě, ‑ě f. malá uzda, uzdička

uzditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. (co) obehnat zdí

uzdřiemnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. zdřímnout si

uzel, ‑zla, ‑zle m. uzel, uzlík; svazeček: uzel myrry

uzeptati, ‑aju, ‑áš dok. (co) vypátrat, vyzkoumat; umluvit

úzkost, ‑i f. úžina, rozsedlina, propast: úzkost cěsty soutěska; sklíčenost, tíseň (duševní),
nesnáz

uzlacený adj. pozlacený

uzlatiti, ‑cu, ‑tíš dok. pokrýt zlatem, pozlatit; ‑ uzlatiti sě ozdobit se zlatem

uzlavý, uzlovatý adj. uzlovitý: já vás budu bíti kyji ostrými a bičmi uzlavými

uznamenati, ‑aju, ‑áš dok. zpozorovat, uvidět, zjistit

uzřěnie, ‑ie n. spatření; vzezření

uzřiediti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. sešikovat se

uzřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. uzřít, spatřit

užásati sě, ‑aju, ‑áš sě, užasovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. lekat se, děsit se, žasnout

užasnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. užasnout, leknout se, zděsit se

úžast v. užěsenie

užebrati, ‑řu, ‑řeš dok. vyžebrat

užéci, ‑žhu, ‑žžeš dok. upálit

užéhati, užiehati, ‑aju, ‑áš ned. upalovat, spalovat, pálit

užehnati, ‑aju, ‑áš dok. požehnat

užěsenie, ‑ie n., úžast, úžěst, ‑i f. úžas; leknutí, strach, zděšení, úděs

užhralec; užhralstvie; užiehati v. ožralec; užralstvie; užéhati

užierati, ‑aju, ‑áš ned. opíjet

užieti, ‑žnu, ‑eš dok. užnout

užitečně adv. užitečně, prospěšně; účinně

užitečný adj. užitečný, prospěšný; plodný, výnosný; vydatný; vhodný, příhodný: čas užitečný
zameškají pro lenost

užitek, ‑tka, ‑tku m. užívání, požívání; užitek, prospěch; plodiny

užiti, ‑živu, ‑eš dok. (čeho) užít, zakusit: užiti čeho zlým zakusit zlé za něco, mít škodu z čeho;
nejeden toho zlým užil měl z toho škodu; dosáhnout, získat; (čeho na kom) užít čeho u koho, využít;
(koho) užít koho, pobýt mezi kým

užitkový adj. užitkový, sklizňový: čas užitkový doba sklizně

užitný adj. užitečný, prospěšný

užívanie, ‑ie n. užívání: sebe užívanie souložení

užívati, ‑aju, ‑áš ned. požívat; mít prospěch, využitkovávat

užralec v. ožralec

užralstvie, užhralstvie, ‑ie n. obžerství, opilství

užralý adj. obžerný, ožralý, opilý

užrati, ‑žeru, ‑žéřeš dok. kousnout, pokousat; ‑ užrati sě ožrat se, opít se

užženie, ‑ie n. sežehnutí, spálení

#V

v, ve předl. v, ve, do, na, podle aj.; s akuz.: navrátiti sě v čso navrátit se k čemu; ve jmě
jménem, ve jménu; vyjěti v boj do boje; v znak na záda, naznak; ve smieru s mírou; v hromadu
dohromady; v divy napodiv; vložiti čso v ňadra na prsa, do zaňadří; v čest jmieti mít v úctě; v
poly na půlky, vejpůl; v ňuž dobu v té době; s lok.: pracovati v čem na čem; pět let v stáři pět
let starý; v slovu tvém podle tvých slov; popraviti koho v čem potrestat koho za něco; jiezda v
cěstě po cestě; někdy se předl. opakuje: v hořkostech v svých; oheň v branách v jeho; v ni v čemž v
ničem

va v. vě

vábiti, ‑b’u, ‑bíš ned. vábit, lákat, přivolávat

vacún v. facún

váček, ‑čka, ‑čku m. menší cestovní tlumok, pytel na oděv; tobolka na peníze

vada f. vada, chyba, úhona: beze všiej vady bezvadný: překážka; škoda, pohroma, záhuba

váda f. váda, hádka, svár, roztržka; vášeň, náruživost: v hněvnéj vadě rozhněván; jektaje pro litnú
vádu naříkaje s divokou vášní

vaděnie, ‑ie n. spor, svár: vaděnie lúčí od stavu nevinnosti.

vaditi, ‑z’ú, ‑díš ned. (koho s kým) svářit, znesvařovat; popuzovat, dráždit; škodit, být na
překážku; ‑ vaditi sě hádat se, hašteřit se

vadnúti, ‑vadnu, vědneš (impr. vědniech) ned. vadnout, usychat, odumírat

vaffenklejt m. kabátec (?)

vafnrok m. sukně bez rukávů (oblékala se přes pancíř)

váha f. závažnost; pravá míra, rovnováha; rozvaha, povaha: v svéj váze podle své povahy, podle
svého přirození; váhu strojiti uvažovat; na váze stojí je nutno rozvážit, je pochybné, přijde na to

váhati, ‑aju, ‑áš ned. (co) zmítat čím, kolísat; ‑ váhati sě sem tam se klonit (jako váhy)

vach, vachy interj. ach, aj, hle; ha, cha (v. též rach)

vajce, ‑ě n. vejce

vajéčko n. varle: kleštěnec s uřezanými vojéčkami

vajú, vají, gen., lok. du. zájm. 2. os. vás dvou (vyskytuje se též v akuz.)

val m. val, hradba (v. též valem)

valdyně f. nudle (?), škubánky (?)

valebný adj. prudký, silný, mocný

válečný adj. válečný; válkymilovný, bojovný: válečný muž zběhlý ve válčení, zkušený, udatný
bojovník

valem adv. houfně, hromadně; valem jíti valit se

váleti, ‑eju, ‑éš ned. válčit, bojovat; vláčet; (kým) smiech váleti vysmívat se tropit si posměch z
koho

valchéř, ‑ě m. kdo valchuje, zpracovává sukno, kůži

valehovati, ‑uju, ‑uješ ned. valchovat; povídat, vykládat; přemítat, omílat (?)

valiti, ‑ľu, ‑líš ned. valit, kutálet; ‑ valiti sě hnát se, útočit; vtírat se

válka f. boj, bitva; válka

valmo adv. valem

valně adv. valně, mnoho, velmi, silně, tuze; valem, houfně

valní, valný adj. valný, mnohý; silný; valný snem obecné shromáždění

valnost f. početnost, síla

valovitý adj. mohutný, silný, pevný

valpurt m. čaroděj

vápeničný adj. z vápenicě: věžě vápeničná

vápenicě, vápennicě, ‑ě f. vápenice, pec na pálení vápna

vápenník m. vápeník, kdo vyrábí vápno; kameník (?), zedník (?)

vápenný adj. vápenný; řemeslník vápenný zedník

var m. várka (např. piva); žár, palčivost, úpal: var slunečný

varda f. míč

varhanní, varhanný adj. varhanní: na zvuciech zvonových a varhanných

varhánky pl. m. strunný nástroj, lyra, citera (?): varhanek a húsliček pěvcóm

varhany v. orhany

varkoč, ‑ě m. krátká suknice rozříznutá po stranách i vprostředku

varmužě, ‑ě, varmužka f. kašovitý pokrm, příkrm, pochoutka (?)

varovati, ‑uju, ‑uješ ned. varovat; ‑ varovati sě (čeho) varovat se, stříci se, vyhýbat se, bránit
se

varta f. hlídka, stráž

vartéř, ‑ě m. hlídač, strážný; sluha

vartovati, ‑uju, ‑uješ ned. hlídat, držet hlídku, mít stráž

vařeníce, ‑ě n. vaření, vařivo (všechno kromě masa, co se může vařit k jídlu)

vařenie, ‑ie n. vaření, způsob přípravy jídel; vařivo: daj nám vařenie býlné a vodu; aby mu dávali
koláč chleba na všaký den kromě vařenie; pokrm, vařené jídlo (?)

vařenina f. závar, zavářka: z toho (ječmene a plev) ženy činie vařeninu, snad k stvosti tváři;
pánev, v niežto vařenina bývá u vodě

vařujúcí adj. na vaření, k vaření: hrnec vařijící

vastrman m. vodník (?); krokodýl (?): svú modlitbú vyhnal byl hady a vastrmany

vašinec, ‑ncě m. jeden z vašich lidí: všeliký vašinec každý z vás

vášně, ‑ě f. návyk, zvyk, náklonnost, záliba dobrá i špatná, vlastnost: dobrú vášňu jmějieše měl
dobrý zvyk; dobré vášně ctností; náruživost, choutka, vášeň

vášnivý adj. bujný: kóň velmi vášnivý

vášnost, ‑i f. bujnost: kóň muój vzteklost s vášností měl

váti v. vieti

vavák m. pohlavní úd: trojie věc jest nenasycena: peklo, vavák a země suchá

Vaváky pl. m. hanlivé označení zapadlé vesnice, Zapadákov: do vsi Vavák

vaz m. kloub; kosti spojující lebku s trupem, šije, vaz; spadesta koňma přěs vazy přepadli koním
přes šíje; šlacha; jilm

vazač, ‑ě m. felčar, obvazovač ran, ošetřovatel; čeledín, který pomáhal při sedlání koní

vázanie, ‑ie n. okovy, pouta

vázaný adj. pletený: sukně vázaným dielem učiněná

vázati, viežu, ‑eš (přech. přít. viežě) ned. vázat, poutat; plést (např. sítě, rukavice); ‑ vázati
sě (več) zavazovat se k čemu; ujímat se čeho; vázati sě v koho řídit se podle koho

vazba f. vazba, vězení; poddanost

vazenie, ‑ie n. hádání se, váda

váznúti, ‑nu, viezneš ned. váznout, zůstávat vězet; zůstávat, lpět

vazu, vězeš v. viezti

važič, ‑ě m. kdo odvažuje, vážný

važitel, ‑e, vážník m. kdo váži, posuzuje; posuzovatel, soudce: važitel duší

vážiti, ‑žu, ‑žíš ned. brát v úvahu; uvažovat, považovat; cenit, všímat si; vážit si; (na koho)
stát o koho, ukládat o koho; (na něco) dbát o něco; klonit se k čemu; (duši, život) vydávat všanc,
nasazovat, odvažovat; ‑ vážiti sě (čeho) odvažovat se

vážkati, ‑aju, ‑áš ned. oceňovat, ohodnocovat

vážně adv. vážně, důstojně; opravdově, opravdu, skutečně

vážnost, ‑i f. velká váha, cena, důležitost; vážná věc; uvážení

vážný adj. mnoho vážící, těžký; platný; cenný, vzácný; studnice vážná studna na vážení (čerpání)
vody

vběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (v co, do čeho) vběhnout; vběhše na hrad vpadnuvše; (v co) upadnout do
čeho: v takové porušení srdce i těla vběhše (v. též uběhnúti)

vběhovati v. uběhovati

vbíti, vb’ú, vbieš dok. (koho, co kam) zatlouci; přitlouci (srov. ubiti)

vbósti, ‑bodu, ‑eš dok. vbodnout, vpíchnout, vrazit (srov. ubósti)

vbožiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. splynout s bohem (nábož.)

vcěle adv. jistě, najisto

včas adv. včas, časem (v. též čas)

včeliti, ‑ľu, ‑líš dok. (koho) postavit v čelo

včelný adj. včelí: rojové včelní

včiesti v. včísti

včieti, věčnu, ‑eš dok. začít, počít

včile, včilé adv. v tu chvíli, teď, rychle, hned, právě

včiniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co v co) dát do čeho, vložit, vlít; (na co) natáhnout na něco

včiňovati, ‑uju, ‑uješ ned. navlékat, natahovat: zlaté orudie včiňujete na své prsty

včísti, včiesti, večtu, ‑eš dok. (v co) započítat, zahrnout do čeho: tak tu moc (kněží) k užitkóm
viery velebí a chce ji včiesti u vieru jako vlastní věc víry; ‑ včísti sě (v co) zahrnout se do
čeho, započítat se: hřiešníci chtiece sě v to včísti, že by oni byli cierkev

vdánie, vdávanie, ‑ie n. vdávání, vdavky: (mladice) takové ještě nejsú na vdání

vdaviti, vdáviti (?), ‑v’u, ‑víš dok. vtisknout, přitisknout (srov. udaviti)

vděčenstvie, ‑ie n., vděčnost, ‑i f. (čeho) vděk, vděčnost

vděči adv. vlídně, laskavě, mile; pěkně, krásně; slušně, uctivě, zdvořile, obratně; vhod

vděčně adv. ochotně, líbezně, pěkně

vděčný adj. (čeho) vděčný zač; hodný vděku; příjemný, přícházející vhod, milý

vdedek v. dedek

vděk, vdiek adv. vhod, k spokojenosti: mne dle vděk kvůli mně (v. též diek; srov. nevděk)

vdělati, ‑aju, ‑áš dok. (v co) vsadit, zasadit, zapustit do čeho: dva kameny v zlato vdělané

vdešený adj. vdechnutý; vnuknutý, seslaný

vdieti, ‑děju, ‑eš dok. (co do čeho, več) vložit

vdolček, ‑lečka, ‑lečku m. vdoleček

vdole adv. dole, níže

vdoví, vdovský adj. vdovský: rúcho vdovie

vdovicě, ‑ě, vdovička f. vdovička

vdoviti, ‑v’u, ‑víš ned. být vdovou: dlúho vdovila

vdovně, vdovsky adv. po vdovském způsobu, vdovsky, jako vdova

vdrobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. rozdrobit, rozházet, nadrobit, naházet

vdružiti, ‑žu, ‑žíš dok. zarazit, vstrčit

vdřieti sě, vedřieti sě, vedru, ‑dřu, ‑dřeš sě dok. (v co, do čeho) vetřít se, vlézt

vdunúti, ‑nu, ‑neš dok. vdechnout

vdy, vdycky adv. vždycky

vdýchati, ‑dýšu, ‑dýšeš ned. vdechovat

ve předl.; vé interj. v. v; vej

vě, va, ma (gen., lok. najú, nají, dat., instr. náma) du. zájm. 1. os. my dva, my dvě

vebrati sě, vberu, vbéřeš sě dok. (več) vniknout, vkročit, vedrat se kam

věc, ‑i f. věc; zemské věci záležitosti země; zjevné věci vnější věci; taká věc něco takového; ve
všiej věci veskrze, docela, úplně; všie věci ve všem, zcela; ovšem, vůbec; všie věci jie neodpovie
nikterak jí neodepře, neodřekne; všú věcú na každý způsob, veskrze; s kterú věcú nějak; poměry,
situace; záležitost, zájem:s rytietiřskú věcí se obchodiece zabývají se vojenskými záležitostmi

věcěch, vecěch, vecech, 3. sg. věcě, vecě, vece (3. du. vecěsta, vecesta s. pl. vecěchu, vecechu)
aor. slovesa věcěti říci, pravit (jinak nedochováno)

věcší, věčí, věčši, větčí (f., n. věčšie., jm. tvary věcí, věcši, věcše) kompar. adj. velký: větší,
mohutnější: měšťanóm Větčieho a Nového měst Pražských; hojnější, početnější: věčšie strana většina;
silnější, mocnější

věcšiti, věčšiti, většiti, ‑šu, ‑šíš ned. zvětšovat

večas, večás v. vetčas

večeré, ‑ého zpodst. n. večer, západ: obrátieť sě k večerému

večeros adv. tento večer, dnes večer

večeřadlko (čtyřslab.) n. malé večeřadlo, malá jídelna

večeřadlo, večeřišče, ‑ě n. večeřadlo, jídelna

věčí v. věcší

věčnost, ‑i f. věk, věčnost

večnu v. včieti

věčnúcí adj. věčný

věčný adj. věčný; stálý, ustavičný: věčný plat který by věčně šel na záduší

věčšiti v. věcšiti

věd m. člověk znalý, polovzdělanec (?)

věd, ‑i f. vědma, věštkyně; čarodějnice

veď, vedě adv. interj., spoj. vždyť, totiž, zajisté, arci; věru; viz; neboť, však, což

vědě v. věděti

vědec, ‑dcě m. kdo něco ví, dovede: vědci, točiš umělci obú jazykú

věděnie, ‑ie n. znalost, vědomost

vedený adj. vedený, prováděný: (hra) dvú neb tří kostek náhodným metáním vedená

věděný adj. známý

vědérce, ‑ě n. malé vědro, džbán

věděti, viem, vědě, vieš ned. vědět, znát: věděti brodu vědět o brodu, znát brod; umět; neuměji
toho věděti nedovedu to pochopit, nerozumím tomu

vedchnúti, ‑nu, ‑neš dok. vdechnout

vedchnutíčko n. malé vdechnutí

vedchnutie, ‑ie n. vdechnutí

vedchnutý adj. vdechnutý; vnuknutý

vedlé předl. (s gen.) podél, u čeho, při čem, podle: země Egyptská leží dlí vedlé Nila; vedle,
blízko; při kom, na straně koho; ve shodě s čím, přiměřeně čemu: pane bože muój, uslyš mě vedlé
množstvie slitování tvého

vědmo n. zjevení ve snu, znamení, věštba; vidění, hadačství

vědneš, vědniech v. vadnúti

vědomě adv. zřetelně, zřejmě, jasně

vědomie, ‑ie n. vědomost, známost

vědomý adj. patrný

vědrce (dvojslab.), ‑ě n. vědérko

vědro, vedro n. vědro, větší nádoba; dutá míra (56,6 l)

vedřieti sě v. vdřieti sě

věhlas m. věhlasnost, ‑i, věhlasa f. věhlas, sláva; moudrost, obezřetnost

věhlasně adv. moudře, obezřetně; skvostně

věhlasný adj. moudrý, proslulý

vehnati, vhnáti, vženu, ‑eš dok. vehnat; vtáhnout, vtrhnout, vpadnout někam; vyhnat, zahnat

vehnúti, ‑nu, ‑neš dok. ohnout dovnitř

vej, vé, ove, ové interj. ouvej, běda, ach; hle

vějadlo n., věječka f. věječka, nádoba na čištění obili províváním

vejdenie, ‑ie n. vejítí, vstoupení

vejdúcí adj. vcházející

věk m. věk, čas, doba; věky věkóm věčně, trvale; na věky (se záporem) nikdy; lidské žití, život
(generace); údobí lidského života: druhý věk jest jinošstvie

věkem adv. sotva, stěží

veklati, vkoľu, ‑kóleš (impf. voklách, aor. veklach) dok. vrazit, vbodnout

vél, víl m. závoj, rouška

velba f. velikost majestát

velbiti v. velebiti

velblúd m. velbloud; slon

velblúdový adj. velbloudí: mléko velblúdové; k bydlení velblúdovému za stáj velbloudům

velbovati, ‑uju, ‑uješ ned. povznášet

velé adv. mnoho, hojně

velebenie, ‑ie n. velebení, chválení

velebenstvie, ‑ie n., velebnost, ‑i f. velebnost, důstojnost; vznešenost

velebiti, velbiti, ‑b’u, ‑bíš ned. činit velkým, zvětšovat, rozmnožovat; oslavovat, vynášet,
povznášet; ‑ velebiti sě, velbiti sě pyšnit se, vynášet se, vychloubat se

velebně adv. velebně, vznešeně, důstojně, s poctami: i přivíta ho velebně; znamenitě, velmi

velebník m. velebitel; kdo se sám velebí, vypíná

velebný adj. znamenitý, vynikající, veliký; důstojný, ctihodný; velebný, vznešený

velebovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) velebit, vysoce chválit

veles m. démon, čert, zlá bytost

veleslavenstvie, ‑ie n., veleslavnost, veličnost, ‑i f., veličstvo, veličstvie, veličenstvie, ‑ie
n. velikost, vznešenost, velebnost, majestát

veleti, ‑ľu, ‑líš ned. (komu) kázat, rozkazovat, přikazovat; radit, chtít

velí, f. velé, n. velé adj. velký: velí sbor lidu; mocný, silný: velími hlasy volati

velicě, velícě adv. velice, velmi, velkou měrou, hojně, silně

veličenie, ‑ie n. zvelebení

veličiti, ‑ču, ‑číš ned. velebit zvelebovat; veličiti sě vynášet se, vypínat se

velikomluvný adj. mnohomluvný; výřečný

velikomocnost, ‑i f. velkolepost

velikomocný adj. velkomocný, přemocný, velmi silný; velkomožný, vznešený

velikomyslnost, ‑i f. velkomyslnost, velkodušnost

velikonoc, velkonoc, ‑i f. velikonoce (v. též veliký)

velikonocní, velikonocný, velikonoční adj. velikonoční

velikost, ‑i f. velikost; vznešenost, velebnost; významnost

veliký, velký (jm. tvar velik, kompar. věcí, věcší, veličejší, superl. najvěcší, návěččí) adj.
veliký, rozsáhlý, mohutný; četný, mnohý, hojný; mocný, silný: Alexander v tu dobu spade u velikú
sirobu; veliká mysl pýcha, hrdost; vysoko postavený, významný, slavný: král jeden veliký jel na
vozě; veliká noc velikonoce: ot veliky noci do letnic; o velcenoci; Veliký čtvrtek Zelený čtvrtek
(círk.); Veliká sobota Bílá sobota (círk.); veliký kostel biskupská katedrála; veliký oltář hlavní
oltář; veliká obec shromáždění všech usedlých občanů; býti u veliké nemoci být těžce nemocen;
jmieti velké dúfanie v kom pevně doufat v koho, pevně věřit komu

veliliký adj. velikánský, velmi velký

velím adv. velmi, mnohem: velím viece mnohem víc

velmě adv. velmi

velnúti, ‑nu, ‑neš dok. (več) vniknout; přilnout k čemu, spojit se s čím, splynout

vélovaný, vílovaný adj. zahalený závojem, rouškou

velryb m. velryba f. velryba

vem v. vy

věnček, ‑nečka, ‑čku m. věneček

vendu, venda v. vjíti

věnec, ‑ncě m. věnec; koruna

věnečnicě, ‑ě f. žena, která se zdobí věnci (?)

věnečník m. muž, který se zdobí věnci (?)

věník m. větvička, chomáč listů na větvi; svazek listů (zvl. jako „fíkový list“ Evin); zástěrka

věnovati, ‑uju, ‑uješ ned. dát věnem; věnovat

věnúti, 3. sg. věne ned. vanout, foukat

vemznúti, ‑nu, ‑neš dok. vsadit, zasadit

venznutý adj. vsazený, zasazený

vep, up, upa, upu m. úpění; křik, nářek

vepřek, ‑přka m. vepřík, prasátko

vepřieti sě, ‑pru, ‑přeš sě i ‑přu, ‑příš sě dok. dát se do hádky, zaplést se do rozepře

vepsati, vpsáti, vpíšu, ‑eš dok. vepsat, zapsat, napsat; ‑ vepsati sě (več) zapsat se do čeho

věrduňk m. čtvrt hřivny, kopy (asi 16 grošů)

věrně adv. důvěřivě, upřímně; opravdu, jistě, zajisté

věrník m. věrný člověk; důvěrník

věrný adj. věrný, oddaný; věřící; pravdivý, pravověrný (?); poctivý, svědomitý; opravdový, upřímný;
závěrné opravdu, jistě, zajisté

věrovánie, ‑ie n. dovolávání se víry, ujišťování, zapřísahání, zaříkávání se

věrovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. zapřísahat vírou, dušovat se, zaklínat se

verštat m. dílna

věrtel, vrtel, ‑e m. čtvrtina korce, stará dutá míra (přes 23 l)

veřějní, veřéní adj. hlavní, stěžejní: místo veřejní

věřitedlný (čtyřslab.), věřidlný (trojslab.) adj. uvěřitelný

věřiti, ‑řu, ‑říš ned. věřit čemu, mít víru v koho, důvěřovat; očekávat; (komu čeho) dávat na úvěr

věřný adj. kterému lze věřit hodný důvěry, spolehlivý: tehdy zajisté sme věřní, když což slovy
slibujeme, skutky splňujeme

věřúcí adj. věřící

veselé, ‑é, veselenie, ‑ie n. veselení, veselí, veselost, radost

veseléčko n. malé veselí, veselůstka

veseliti, ‑ľu, ‑liš ned. obveselovat; ‑ veseliti sě veselit se, radovat se

veselo adv. vesele: veselo se poče jmieti

veschnúti, vsechnúti, ‑nu, ‑neš dok. vsáknout

věsiti, ‑šu, ‑síš ned. věšet

véska f. víska, vesnička

veslati, ‑šlu, ‑šleš dok. vyslat, poslat do čeho

vesměs v. směs

vesní adj. vesnický

vespod adv. vespod, naspodu, dole; níže

vespu, ‑eš v. vsúti

věst, ‑i f. zpráva, poselství; pověst; znamení

věstě adv. určitě, jistě

vésti, vedu, ‑eš ned. vést; vésti život bít, být živ; přivádět; řídit koho; vykonávat co; uvádět,
navádět, provozovat; poučovat, vychovávat; ‑ vésti sě dařit se

věstný adj. známý, jistý, určitý

vesvět m. (z veš svět) celý svět

veš, všě, vše (často s příp. ‑cek, ‑tek, ‑cen, ‑kom, ‑cken, ‑tken, ‑chen, ‑keren, ‑kern, ‑ckeren,
‑cheren) zájm. všechen, veškerý: naposledy jej všie věci ochudie úplně, zcela; celý: smuť sě všěcka
země

věščbář, věščkář, ‑ě m. věštec; kouzelník

věščěvánie, ‑ie n. věštění

věščí, věští adj. nadaný věšteckým uměním; věštie panna věštkyně

věščicě, ‑ě f. věštkyně, kouzelnice

vešde, vežde, vezde adv. všude, ve všem: vezde okolo všude kolem

vešdy, veždy, vzdy, vždy adv. vždy; přece

vešken, veškeren, veškern v. veš

věští v. věščí

veštie, ‑ie n. vejití, vchod

vet adv.: býti s kým vet vyrovnat se s kým; buď s tobú vet ať je to s tebou tak srovnáno

vetčas, večas, vetčás; večás adv. v ten čas, v tento čas, právě nyní, v tu chvíli; večas ‑ večas tu
‑ tu (v. též čas)

vetčený adj. vetknutý

větčí v. věcší

vetěnie, ‑ie n. náhrada

větevnie, ‑ie n. větvoví

větevný adj. mající hodně větví, větevnatý, rozvětvený

vetchý adj. starý; měsiec je na vetchu ve čtvrti, kdy ho ubývá

vetchost, ‑i f. staroba

vetknúti, ‑nu, ‑neš (příč. čin. vtekl, vetkla) dok. vetknout, vbodnout, vrazit, zarazit do čeho

vetnicě, ‑ě f. hadačka, věštkyně (?) : vo tajných věcech v nejistotě mluvíme, jako vetnice se
šámajíce

vetovati, ‑uju, ‑uješ ned. sázet na základ; ‑ vetovati sě sázet se

větrně (dvojslab.) adv. lehce

větrní, větrný (dvojslab.) adj. větrný, větrový: dechnutie větrné závan větru; Větrná shvězděnie
Plejády (Kuřátka); povětrný, lehkovážný; nestálý, pomíjivý

větrnicě (trojslab.), ‑ě f. vichřice

větrník (dvojslab.) m. lodní plachta

větrový adj. větrný, větrový: mocí větrovú silou větru

vetšěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vetšet, kazit se stářím

většiti v. věcšiti

větva f. větev, ratolest

větvicě, ‑ě f. větévka

větvíčko, větvie, větvovie, ‑ie n. větvoví, větve

věvač, ‑ě m. věvačka f. dmychadlo, měch: najprvé jej (oheň) rozedmú někakú věvačkú; věječka

veverek, ‑rka m. veveřicě, ‑ě, veveřička f. veverka: múdrý veverek

vévoda, vývoda m. vůdce; kníže, vládce; vévoda

vévoditi, ‑z’u, ‑díš ned. panovat, vládnout, mít vrch

vévodna f. vévodkyně

vévodstvie, vývodstvie, ‑ie, vévodstvo n. vládcovstvi, vládnutí, panování; vévodství

vezbrati sě v. vzebrati sě

vezda; vezdajší; vezde v. vežda; veždajší; vešde

vezditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. vezdít, vsadit do zdi: v tom klášteřě jest jedna dska vezděna

vězenie, ‑ie n. věznění, žalář, zajetí

vězenstvie, ‑ie n. zajetí

vězený adj. vězněný; zpodst. m. vězeň

vězeš v. viezti

vězěti, ‑žu, ‑zíš dok. (kde) vězet, meškat, pobývat; být vězněn, být ve vězení

věziti, ‑žu, ‑zíš ned. věznit, držet v zajetí

vězňový adj. vězeňský: okovy i řetězy vězňové vězňů; číslo vězňové počet vězňů

vezpod adv. vespod, dole

vezřenie, vzezřenie, ‑ie n. vzezření, tvářnost, zevnějšek: na vezřenie napohled, naoko, navenek;
pohled, mrknutí, pokyn

vezřieti, vzezřieti, zezřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. pohlédnout, vzhlédnout, pohledět vzhůru, popatřit
(v. též vzřieti, zřieti)

vezvati, vzovu, vzóveš, vzoveš dok. pozvat; poprosit, požádat: boha našeho vzovemy

vežda, vezda adv. vždy

veždajší, vezdajší adj. vezdejší, každodenní, obyčejný

vežde; veždy v. vešde; vešdy

věžě, ‑ě f. věž; vězení, žalář

věžnicě, ‑ě f. fena (?): věžnicě u řetěza

věžník m. ovčácký pes, hlídací pes, domácí pes

věžný adj. z věžě: věžní: výsost věžná výška věže

vháněti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. (v co) upadat do čeho, propadat čemu: když tě neštěstie poděsí,
nevháněj sě proto v děsy

vhlédati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (v co) pohlížet, dívat se do čeho

vhleděti, vhlédnúti, ‑nu, ‑neš dok. (v co) pohlédnout, podívat se do čeho

vhlobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (do čeho, kam) vniknout proniknout; vtáhnout;

vhnáti v. vehnati

vhňésti sě, ‑hňetu, ‑eš sě dok. vtlačit se

vhod adv. správně, v pravé míře (ani mnoho, ani málo); v pravý čas, právě (v. též hod)

vhodný adj. vhodný, slušný; příslušný, náležitý

vhoniti, ‑ňu, ‑níš ned. vhánět

vhotově adv. pohotově; vždy vhotově býti být vždy připraven

vhověti, ‑ěju, ‑ieš dok. vyhovět

vhromadu adv. dohromady; navzájem (v. též hromada)

vhřaznúti, ‑nu, ‑hřězneš (příč. čin. ‑hřazl, ‑hřiezli) dok. smočit se (v. též uhřaznúti)

vcházěnie, ‑ie n. vcházení, vstupování, vstup; vchod, přístup

vcházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vcházet kam; dostávat se do nějakého stavu: těm, kteříž vcházejí v
biskupstvie

vchod m. vstup, vstoupení; příchod; vchod

vchoditi, ‑z’u, ‑díš ned. vcházet; vtékat, vlévat se

vchopiti, ‑p’u, ‑píš dok. pojmout do sebe, zachvátit (?)

vchozenie, ‑ie n. vcházení

vchozujúcí adj. vcházející (v. též vzchozujúcí)

vchvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. pohltit, pozřít

vchýliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) dok. (v co) uchýlit (se) do čeho, kam

vídač, ‑ě m. věštec: snový vídač vykladač snů

vídajúcí adj. vidoucí

vídati, ‑aju, ‑áš ned. vídat; vidět, spatřovat

vidědlný (trojslab.) adj. viditelný

viděnie, vizenie, ‑ie n. schopnost vidět, zrak; vidění, zjevení, přízrak

viděný adj. viděný, spatřený; viditelný, spatřitelný

viděti, viz’u, ‑díš ned. vidět; hledět, snažit se: viděti o sobě pamatovat na sebe, starat se o
sebe; ‑ viděti sě zdát se

vidlicě, ‑ě f., vidly, vidl (jednoslab.) pl. f. vidle

vidomě adv. patrně, viditelně, zjevně

vidomý (jm. tvar vidomen) adj. viditelný

vidomý adj. vidící; viditelný, zjevný, patrný, zřejmý

vidopis m. historie, dějiny

vidopissky adv. historicky (?): (prorok) propovědě vidopissky židy v posledniem času

vidúcí adj. viditelný

viece, viec, viecež adv. více; od té doby, nadále: ta žena (slepá) vzhledě a viec do svého
skončenie jměla zdravie i viděnie; navíc, dále, nadto; viece ne už nikdy: nepřišel sem viece do
Korintu; najviece, náviece nejvíc

viecka, vícka f. věcička

viečce, ‑ě, viečko n. víčko (oční)

vieko n. víko, příklop

vienek, ‑nka, ‑nku m. vínek, věneček; pás: učiništa sobě vienky, točíš zástěrky

vienie, vietie, ‑ie n. vání, vanutí

viera f. víra: vieru jieti, vzieti uvěřit; vieru ploditi posilovat víru; popsánie viery vyznání
víry; Viera Vyznání víry (Kredo); věrnost, poctivost: zastavovati vieru komu dávat své slovo,
zaručovat se; držěti vieru komu držet slovo, zachovávat věrnost; vieru nezdržiechu nedodrželi
slovo; dávati sě na vieru spoléhat se (na dané slovo); vzieti koho na svú vieru zaručit někomu
bezpečnost svým slovem; své viery pravý opravdový ve své věrnosti; u vieře sě potvrdivše upevnivše
svou věrnost; býti dlužen vierú být povinen věrností; lomiti vieru porušovat věrnost; dojieti sobě
viery pojmout důvěru v sebe, odvážit se; s věrú věrně

vieti, váti, věju, ‑eš (impf. vějiceh, aor. viech, příč. čin. vál, trp. ván, přech. min. váv) ned.
vát, vanout

vietr (jednoslab.), větra, ‑u m. vítr; vzduch; vietr bíti marně bojovat, marně se stavět proti
něčemu

viezneš v. váznúti

viezti, vazu, vězeš ned. vázat, přivazovat, připevňovat: budeš vězen budeš žit připoután; plést
(např. sítě, punčochy apod.); vyšívat; nastrojovat

viežu v. vázati

vigilí, vigilia, vigilie, vigiljí, vigilije, vijiljí, ‑ie, vijiljě, ‑ě f. předvečer svátku,
svatvečer; noční bohoslužby před velkými svátky

viglef m. stoupenec Viklefův

vicher, ‑chra, ‑chru m. silný větrný vír, vichřice, uragán

vichrovánie, ‑ie n. vichřice, prudký vítr

vichrovatý adj. bouřlivý, prudký, neklidný, nestálý

vichrový adj. větrný; bouřlivý: vietr vichrový

vikář, ‑ě m. vyšší hodnost katolického faráře; zástupce biskupa; místodržitel

viklánie, ‑ie n. váhání, nerozhodnost

viklati, ‑ľu, ‑leš ned. viklat; váhat, kolísat, ustupovat

viklavý adj. nerozhodný, váhavý; nepevný, nestálý

víl v. vél

vila m. bloud, blázen; šašek

vilenie, vilstvie, ‑ie, vilstvo n., vilnost, ‑i f. smilství, smilstvo; smilnění, cizoložení

viléř, ‑ě m. prostopášník: o synu viléři

viliti, ‑ľu, ‑líš, vilniti, ‑ňu, ‑níš ned. smilnit, cizoložit

vílka f. závoj, závojík

vilnicě, ‑ě, vilnička f. smilnice, prostitutka, nevěstka

vilnící, vilničí adj. smilnící, vězící v smilstvu; rúcho vilničí roucho nevěstky

vilník m. smilník, chlípník

vilnost v. vilenie

vilný adj. smilný, chlípný; prostopášný; zlý

vilost, ‑i f. (tělesná) žádost, chtíč

vílovaný v. vélovaný

vilstvie, vilstvo v. vílenie

vilý adj. nemoudrý, pošetilý

vina f. vina; pokuta za provinění; poplatek; záminka

viniti, ‑ňu, ‑níš ned. vinit, obviňovat, nalézat na kom vinu: viniti koho chlapstvem 10 trestat
koho zač; mstít se zač; ‑ viniti sě (k někomu) proviňovat se proti někomu

vinně adv. zaviněně, svou vinou: vinně byl z města vypověděn

vinnicě, ‑ě f. vinice, vinohrad

vinníčí adj. viniční, vinný: juž nebudu píti z tohoto národa, vinničieho z této úrody vína

vinničný adj. z vinnicě: po cěstách vinničných po cestách ve vinících

vinník m. viník; hříšník

vinnost, ‑i f. vnější přirozená podoba (způsoba) vína: poňadž přijmeš Pána svého chlebností,
pročpak jeho nechceš vzieti pod vinností? proč nechceš přijímat i pod způsobou vína? (nábož.)

vinný^1 adj. mající vinu: vinen býti někomu prohřešovat se vůči komu; mající povinnost, povinný,
dlužný

vinný^2 adj. patřící vínu, vinné révě: vinné kořenie vinná réva; vinný červ (podle středověkých
představ rodící se z vína)

vínočka f. vinná polévka

vínočrv m. červ, který se domněle rodil z vína

vínopitie, ‑ie n. pití vína

vinovati, ‑uju, ‑uješ ned. vinit, obviňovat koho

vinovatý adj. vinný, vinen: (viny), jimiž jsme vinovati; povinný, dlužný

vinšovati, ‑uju, ‑uješ ned. (komu co) přát

vinúti, ‑nu, ‑neš ned. vinout, přivinovat, tisknout; neviňte jich k sobě neposkytujte jim ochranu,
podporu ap.; ‑ vinúti sě vinout se, tisknout se; přidružovat se

vinutý adj. sepjatý: rukama vinutýma

viper m. zmije, had

visatý, visutý adj. visutý, visíci; zavěšený, přivěšený; visatý vóz lehký přepychový vozík

vise v. vize

visělec, ‑lcě m. oběšenec

visěti, ‑šu, ‑síš ned. viset; (na čem) záviset, záležet

visúcí adj. visící

visutý v. visatý

vítanie, ‑ie n. vítání, pozdravení hosta (vcházejícího do domu, do města apod.); vítanie dáti
uvítat, přivítat

vítěz, ‑ě m. hrdina; vítěz; rytíř

vítězenie, ‑ie u. hrdinný boj, vítězství (v. též zvítězenie)

vítězilý v. zvítězilý

vítězitel, ‑e m. vítěz

vítězný, vítězský, vítěžský adj. vítězný; hrdinný, rekovný

vítězobět, ‑i f. oběť (vítězova)

vítězový adj. týkající se vítěze, patřící vítězi: čest vítězová

vítězsky, vítěžsky adv. vítězně; hrdinsky

vítězstvie, vítěžstvie, ‑ie n. rekovnost, hrdinnost, udatnost

vítězujúcí adj. vítězící

vítěžilý adj. vítězný

vítěžitedlný (pětislab.) adj. (vždy) vítězící, neporazitelný

vítěžsky; vítěžský; vítěžstvie v. vítězsky; vítězný; vítězstvie

víti, v’ú, vieš ned. vít; plést, spřádat, točit: provaz z palmového listu víti

vize, vise, ‑ě f. vize, vidina (?): budeť život tvój jakožto vise před tobú nebo jako strašidlo

vizenie v. viděnie

vizitovati, ‑uju, ‑uješ ned. konat vizitace, prohlídky

vjednati, ‑aju, ‑áš dok. ujednat, vyjednat; (čemu) vpravit, vtělit: ež by byl (Kristus) vjednán
přirození tělesnému že by se vtělil v lidskou podobu (v. též ujednati)

vjednávati, ‑aju, ‑áš ned. (čemu) vpravovat, vtělovat (srov. ujednávati)

vjěti, vněti, ‑jědu, ‑eš (příč. čin. vněl, přech. min. vněd) dok. vjet; přijet

vjětie, ‑ie n. vjetí, vjezd; příjezd

vjězditi, ‑žďu, ‑zdíš ned. vjíždět; přijíždět

vjiedati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (kam) dostávat se

vjiesti sě, ‑jiem, ‑jieš sě dok. (kam) dostat se

vjíti, vníti, vendu, vejdu, ‑eš (přech. přít. venda, vejda, vnida,) dok. vejít, přijít: ujíti v
kněžstvie stát se knězem; vjíti v manželstvo ke komu vstoupit do manželství s kým; vjíti v milost,
v doufánie začít milovat, doufat; ve dsky vníti vejít do desk, být zapsán do desk; vjíti na horu
vystoupit; dobrým obyčějem vešlo jest v lid stalo se dobrým zvykem, ujalo se, rozšířilo se; vjíti v
řěč o čem rozhovořit se, dát se do řeči o čem; u boj vnide dal se do boje

vjitie, vnitie, ‑ie n. vejití, vstoupení, příchod; vstup, přístup, vchod

vkáleti sě, ‑eju, ‑éš sě dok. zašpinit se, znečistit se: zmaž sě, vkáleje sě v zlosti

vkládati, ‑aju, ‑áš ned. vkládat; ukládat; nakládat: shromáždiv břěmiečko drev, i vkládáše na svého
učeníka

vklásti, ‑kladu, ‑eš dok. vložit, položit, přiložit: vklásti drev na oheň; naložit: vkladúce na
velblúdy

vklenúti, ‑nu, ‑neš dok. zahrnout, pojmout

vkloniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. vklonit se, naklonit se dovnitř

vklonúti, ‑nu, ‑neš dok. (v co) upadnout do čeho, dostat se do čeho; aby po tvé smrti horší
nevklonul na tvé miesto nedostal se, nepříšel

vkluzovati, ‑uju, ‑uješ ned. (v co) vklouzávat do čeho, vnikat, pronikat

vkoľu, vkóleš v. veklati

vkopávati, ‑aju, ‑áš ned. zakopávat, zapouštět do země

vkopati, ‑aju, ‑áš dok. zakopat

vkořeněný, vkořenilý adj. zakořeněný, pevný

vkořeniti, ‑ňu, ‑níš dok. (v co, v čem) zakořenit, získat pevný základ, oporu v čem; ‑ vkořeniti sě
(v co) zakořenit se, opřít se o co

vkořeňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zakořeňovat, získávat pevný základ, oporu

vkračovati, ‑uju, ‑uješ ned. vkračovat, vstupovat

vkrátcě adv. zakrátko, zanedlouho

vkročiti, ‑ču, ‑číš dok. vkročit, vstoupit; nasednout (na koně): Štemberk na svój kuóň vkroči; (v
co) upadnout, zabřednout do čeho

vkropiti, ‑p’u, ‑píš dok. nakapat, v menším množství nalít, vlít: vkrop sobě na dlaň málo balsámu

vkúpiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. (v co) úplatkem, penězi se někam dostat, získat něco (zprav. nějaký
úřad): nejeden sě v úřad vkúpil proto, aby lidi lúpil

vkupovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. úplatkem, penězi se někam dostávat, získávat něco: vkupují sě v
kněžstvie

vkvapky v. kvapky

vkydati, ‑aju, ‑áš dok. (co nač) nakydat, naházet

vkydnúti, ‑nu, ‑neš dok. (co nač) kydnout, hodit

vláčěti, ‑ěju, ‑ieš, vlačiti, vláčiti, ‑ču, ‑číš ned. vláčet, smýkat, tahat; ‑ vláčěti sě, vlačiti
sě, vláčiti sě vléci se: (v našem srdci) se mnohé tmy vláčejie prostírají, táhnou

vládanie, ‑ie n. vládnutí, panování, vladaření

vládař, ‑ě m. správce (ve dvoře)

vladařiti, ‑řu, ‑říš ned. vládnout, dělat vládce, vladaře

vladařstvie, ‑ie, vladařstvo n. vladařství, vládnutí

vladatel, ‑e, vládcě, ‑ě m. vládce, vladař, pán

vladenie, vládnutie, ‑ie n. vládnutí, vláda, vladařství, panování

vládnúti, ‑nu, ‑neš ned. (čím) mít co v své moci, pod svou mocí; (kým) vládnout komu

vladyčí adj. vladycký, šlechtický

vládyčka m. demin. z vládyka; f. žena vladyckého, šlechtického původu

vladyčstvo n. vladykové

vládyka m. příslušník nižší staročeské šlechty; pán tvrze

vláhnúti, ‑nu, ‑neš ned. vlahnout, rozplývat se

vlákénce, ‑ě n. vlákénko

vlas m. vlas; za vlas, na vlasě (v zápor. větě) nic, vůbec nic: neuškoditi za vlas

vlásek, ‑ska, ‑sku m. vlásek; chloupek; srdéčko nerozpáči sě za vlásek nezviklalo se ani trochu

vlásenie v. vlášenie

vlásený, vlásenný, vlásinný adj. žíněný

vlasina f. žíně

vlasitě adv. vlasatě, s dlouhými, vlasy: proto snad malují Krista a apoštoly vlasitě

vlasitý adj. vlasatý, s dlouhými vlasy

vlast, ‑i f. země, krajina, oblast; vlast přirozená rodná země; národ: u velikú vlast učiniti koho
učinit velikým národem

vlastcě, ‑ě f. demin. z vlast: zemička

vlastensky adv. vlastnicky; v naší zemi, u nás: vlastensky loket náš pól druhé nohy v sobě má;
naším jazykem, česky: caluarie vlastensky slovo kost nahá hlavy člověčie

vlastenstvie, ‑ie n. vlastnictví, majetek; domov: jižť jest přišla hodina, abyste sě (učedníci)
rozprchli každý k svému vlastenství

vlásti, vladu, ‑eš ned. vládnout; (co) ovládat; (sobú) hýbat sebou: sebú nevláda nemoha se hýbat

vlastinný adj. týkající se vlasti, rodné země; vlastinné bojě boje vlasti

vlastně adv. výstižně, jak náleží; jako vlastní; zvlášť; skutečně

vlastní, vlastný adj. vlastní; příbuzný, příslušník téže rodiny: vlastnie postat vlastní lidé

vlastniti, ‑ňu, ‑níš ned. vlastnit, přivlastňovat si, přizpůsobovat po svém

vlastnost, ‑i f. vhodnost, náležitost.; poměr

vlastovicě, lastovicě, ‑ě f. vlaštovka

vlaštovičí, vlaštovičin adj. vlaštovčí, vlaštovčin: ptáče vlaštovičino

vláščě v. zvlasti

vláščí, vláští, vlášční; vláščnost; v. zvláščí; zvláštnost

vlášenie, vlásenie, ‑ie n. žíně (pl.)

vlažený adj. blažený, blahoslavený (srov. blažiti)

vlažiti, ‑žu, ‑žíš ned. zavlažovat; napájet

vlažně adv. vlažně; slabě, netečně, málo

vlažněti, ‑ěju, ‑ieš ned. stávat se vlažným; slábnout, zmešovat se

vlažnost ‑i f. vláha; vlažnost, netečnost, slabost, chabost

vlažný adj. vlhký; mírný; netečný, liknavý

vlčatý adj. mající vlčí barvu, stříbrošedý, šedý (?)

vlčsky adv. po vlčím způsobu, jako vlk

vlčský adj. takový jako vlk, vlčí

vléci^1, ‑lahu, ‑ležeš, vlehnúti, ‑nu, ‑neš dok. nastoupit ležení, kterým se donucoval dlužník k
zaplacení (srov. ležěnie)

vléci^2, vleku, vlečeš ned. vléci, táhnout; (po sobě) vléci, táhnout za sebou; (něco na sebe)
navlékat si, oblékat si; ‑ vléci sě vléci se, táhnout se

vlecovati, ‑uju, ‑uješ ned. vlétat, zalétat: (včely) rády vlecují na zelené pole

vlehati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (do čeho) bořit se

vléti, ‑leju, ‑léš dok. vlít, nalít; vnuknout, seslat

vlévanie, ‑ie n. vlévání, nalévání; vliv

vlévati, ‑aju, ‑áš ned. vlévat, nalévat; vnukávat, sesílat

vležěnie, ‑ie n. nastoupení ležení, kterým se donucoval dlužník k zaplacení (srov. ležěnie)

vlísati sě, ‑šu, ‑šeš sě dok. vlísat se, vetřít se

vlitie, ‑ie n. vliv

vlitý adj. vlitý, nalitý; vnuknutý, seslaný

vlk m. vlk; vřed, opruzení (?); kožní rakovina

vlnatý adj. vlasatý, huňatý, chundelatý, zarostlý (?): o kněžích vlnatých

vlnivý adj. rozbouřený, bouřlivý

vlnostřiež, ‑ě, vlnostřiežec (?), ‑žcě m. kdo stříhá vlnu, střihač vlny

vlnotepec, ‑pcě m. kdo myká, češe vlnu

vlnotkadlčstvo, vlnotkadlstvo (čtyřslab.) n. zpracovávání, tkaní vlny

vloženie, ‑ie n. vložení, uložení; jména vloženie dání jména, pojmenování; pozice

vložený adj. vložený, uložený; vsazený: drahým kamením v zlato vloženým

vložiti, ‑žu, ‑žíš dok. vložit, uložit: vložiti v knihy zapsat, zanést do knih; vložiti moc na koho
postavit se mocí (vojenskou) proti komu; (co na co) vynaložit; (co na koho) uložit komu co

vlúčiti, ‑ču, ‑číš dok. (v co) sloučit, spojit s čím; vnést, připojit, zapojit

vlúditi, ‑z’u, ‑díš dok. (kam) vlákat, vtáhnout, přivábit

vlúzěti, ‑ěju, ‑ieš, vluzovati, ‑uju, ‑uješ ned. (kam) lákat, vábit

vmazati, ‑žu, ‑žeš dok. pomazat, namazat (v. též umazati)

vměšovati, ‑uju, ‑uješ ned. vmíchávat, přimíchávat; ‑ vměšovati sě (več) vměšovat se do čeho,
míchat se do čeho (v. též uměšovati)

vmetati, ‑mecu, ‑ceš dok. vmetat, vházet, naházet (v. též umetati)

vmiesiti, ‑šu, ‑síš dok. vmíchat, přimíchat; ‑ umiesiti sě (več) vmísit se do čeho, připlést se k
čemu; vmiesili sě v bolesti upadli do bolesti (v. též umiesiti)

vmiešenie, umiešenie, ‑ie n. vmíchání, vměšování

vmiešeti, umiešěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vměšovat

vmietati, ‑aju, ‑áš ned. vmetávat, vhazovat; vnukávat, sesílat (v. též mietati)

vmlčěčky v. mlčěčky

vmnožiti, ‑žu, ‑žíš dok. rozmnožit (v. též umnožiti)

vmyšlenie v. umyšlenie

vnad m. půvab, kouzlo

vnada f. zvyk, způsob, obyčej: v svyčnéj vnadě obvyklým způsobem; poučení; vnadidlo, vábidlo; chuť

vnaditi, ‑z’u, ‑díš ned. vábit; povzbuzovat; učit něčemu; ‑ vnaditi sě cvičit se; zvykat si

vnadný adj. zvyklý, obeznámený, zdomácnělý; vycvičený

vnáhle v. náhle

vnášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vnášet, přinášet, nést

vně adv. venku; zvenčí

vnější adj. vnější; pozemský, světský

vnenadále v. nenadále

vnenáhle adv. poznenáhlu

vneprázdniti, ‑ždňu, ‑zdníš dok. zaneprázdnit, zaměstnat

vnésti, ‑nesu, ‑eš dok. vnést, přinést; zanést, vynést; uvést, dodat

vněti; vneumieřě; vnid, vnide v. vjěti; miera; vjíti

vniknúti, ‑nu, ‑neš (3. sg. aor. vniče) dok. vniknout, proniknout; vklouznout: svleče rúcho veselé
a vniče ve vdovie; (v čso) porozumět čemu; vstoupit, vejít

vnikovati, ‑uju, ‑uješ ned. vnikat, pronikat

vníti; vnitie; vnitř; vniž v. vjíti; vjitie; vňutř; vňuž

vnočiti, ‑ču, ‑číš dok. (kam) vniknout, vrazit

vnositi, ‑šu, ‑síš, vnošovati, ‑uju, ‑uješ ned. vnášet, přinášet, nosit

vnově adv. nově, poprvé; v nové době, nedávno; znovu, nanovo, opět

vnuka f. vnučka

vnukánie, ‑ie n. vnuknutí; popud, podnět: taková vnukánie anjel tobě dává

vnuknúti, ‑nu, ‑neš dok. vnuknout; dát na vědomí, oznámit

vnukovati, ‑uju, ‑uješ ned. vnukat, vnukávat

vňutř adv. uvnitř

vňutřek, ‑třka, ‑třku m. vňutřnost, ‑i f. vnitřek, nitro

vňutřně adv. vnitřně, uvnitř; v mysli

vňutřní adj. vnitřní

vňuž, vňužto, vňužkoli, vniž adv. a spoj. jako; vňuž by koli jako by; vňužkoli když jako když

vóbec adv. vůbec; veřejně; na veřejnost, otevřeně; bez rozdílu (v. též obec)

vóči adv. vůči, do očí, zpříma

vod m. vedení; vod dávati komu vést koho; jdétež po mého koně vodu jděte, kam vás můj kůň povede

vódcě, ‑ě m. i f. vůdce, vůdkyně

voděna f. voda (expr.)

vodicě, ‑ě f. voda, vodička

vodič, ‑ě m. vůdce, průvodce; pěstoun

voditi, ‑z’u, ‑díš ned. vodit; (co) řídit co; voditi péči pečovat

vodnatý adj. vodnatý, plný vody; přievaly vodnaté přívaly vody

vodně, ‑ě f. povodeň

vodnotedlnost (čtyřslab.), vodnotelnost ‑i f. vodnatelnost

vodnotedlný (čtyřslab.), vodnotelný adj. vodnatelný

vodný (jm. tvar voden) adj. vodnatý, rozvodněný, plný vody; nemoc vodná, tele vodné vodnatelnost

vodohlas m. harmonie; melodie (?): vymyslitel muziky, točiš vodohlasa spoluhlučenie

voj, ‑ě m. vojsko: vojěm sě snieti bojovně se utkat; pl. vojě branná moc, armáda

vojen, ‑jna m. voják

vojensky adv. vojensky, po vojensku, válečně: vojensky jíti válečně táhnout

vojna f. vojna, válka, vojenská výprava; bitva

vojovati, vojěvati, ‑uju, ‑uješ ned. bojovat

vojska f., vojšče, ‑ě n. vojsko

vojský adj. vojenský

vókol adv. vůkol, kolem, okolo, dokola; vókol jíti s čím obírat se čím, zacházet s čím

vókolní adj. okolní, sousední

vól, volu, ‑a m. vůl: nevložíš uzdy v ústa volu dělného

volánie, ‑ie n. volání: volánie bojě voláni do boje; křik, nářek

volánky pl. f. (?) kalendy (v starořímském kalendáři první den v měsíci)

volaný adj. svolaný

volati, ‑aju, ‑áš ned. volat, hlásat; křičet, naříkat

volavec, ‑vcě m. kdo volá, hlasatel: sv. Jan jest volavec boží; honec na lovu; pohúněč, pobízeč

volavý adj. hlučný, hlasitý

vóle, ‑e f. vůle, libost: k vóli po vůli; své vuóle požívati prosazovat svou vůli; svá vóle
svévolnost; zvůle; volnost; svolení, souhlas: přidati svú vóli dát souhlas, svolení; po mé vuóli s
mým souhlasem; po vóli, svú vólí dobrovolně; voľú nevoľú volky nevolky, chtě nechtě: plnost,
hojnost, blahobyt; do vóle do libosti

volenec, ‑ncě m. volič, volitel, kurfiřt

volenie, ‑ie n. volba

volenstvie, ‑ie n. volnost

volený adj. vyvolený

vólička f. vůle, vůlička; záměr, cíl (expr.)

voliti, ‑ľu, ‑líš ned. volit, vybírat, vybírat si: voliti ku papežstvie, na biskupstvie; voliti
koho v syna vybrat, zvolit za syna; jej (boha) volíme nade všecko dáváme mu přednost přede vším

volně adv. podle své vůle, z vlasní vůle, dobrovolně

volný adj. jsoucí po vůli, ochotný, dobrovolný

volovatý adj. mající vole, strumu: hrbovatí, volovatí nemohli sú přisluhovati

volový adj. volský: mnoho koží volových

voňavost, vonnost, ‑i f. vůně, voňavost

voňavý, vonlivý adj. voňavý; vonný

vóně, ‑ě f., vonno n. vůně

voněnie, ‑ie n. čich

voněti, ‑ěju, ‑ieš ned. čichat, vnímat, cítit vůni; (komu) vonět, být příjemný

vonně adv. voňavě

vopomozi; vorhany; voř v. bóh; orhany; oř

vos v. os^1, os^2

voščěný adj. voskový

vóz, voza, ‑u m. vůz; Vůz (název souhvězdí)

vozataj, ‑ě m. vozka, vozataj

vozatajový adj. vozatajský, vozatajův

vozba f. vožení, přeprava; potah

voziti (sě), ‑žu, ‑zíš (sě) ned. vozit (se); voziti sě na kom vozit se po někom, vykořisťovat koho,
škodit komu

vozník m. výrobce vozů; tažný kůň

vozný adj. vozový: kolo vozné; hodící se k zapřažení do vozu: vozný kóň tažný

vozový adj. vozový: zvuk vozový zvuk vozu, vozů

vpad‑ v. upad‑

vpast, ‑i f. propast, propadlina, hlubina

vpásti v. upásti

vpeřiti, ‑řu, ‑říš dok. vrazit, vstrčit, strčit: vpeřiti ruku v hlavu udeřit rukou do hlavy;
popadnout; ‑ vpeřiti sě (v koho) popadnout se s kým, dát se, pustit se do koho; vpařiti sě za vrch
vjet si do vlasů

vpieti (sě) v. upieti (sě)

vpínati, ‑aju, ‑áš ned. upínat, upevňovat, připínat

vpíšu v. vepsati

vplaziti, ‑žu, ‑zíš dok. vtáhnout

vplésti; vplétati sě; vplně v. uplésti; uplétati sě; uplně

vplývati, ‑aju, ‑áš ned. vplývat, vtékat, vnikat

vpoléhati, ‑aju, ‑áš ned. (nač) spoléhat se nač, opírat se oč

vpravdě adv. vpravdě, opravdu, vskutku, zajisté, skutečně

vpraviti, ‑v’u, ‑víš dok. dopravit, postavit (srov. upraviti)

vprostřěd; vprvé v. uprostřed; uprvé

vprýščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. vrhnout se (do vody)

vpřáhnúti; vpřiehati v. upřieci; upřáhati

vpřiemo, vpřiemě; vpsáti v. upřiemo; vepsati

vpustiti, ‑šču, ‑stíš dok. vpustit; zepustit; vložit vsunout, zastrčit; upustit vhodit; vnuknout,
seslat; ‑ vpustiti sě (v co) vrhnout se do čeho (v. též upustiti)

vpúščěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vpouštět (v. též upúščěti)

vr interj. vr: (nevážně se modlé), toliko: „Vr, vr, vr“, leda se spieše odřiekalo

vrabček, ‑bečka m. vrabeček

vrábě, ‑ěte n. malý vrabec, vrabčí mládě

vrabí adj. vrabčí: hniezdo vrabie

vrácenie, vracenie (?), ‑ie n. vracení, návrat; zvracení, dávení

vracěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vracet; dávit, zvracet

vracovati, ‑uju, ‑uješ, vracievati, ‑aju, ‑áš ned. vracet; zvracet; ‑ vracievati sě vracet se
(opětovně), vracívat se

vrah m. nepřítel; vrah: vrah neb mordéř

vrahový adj. nepřátelský

vrahyně, ‑ě f. nepřítelkyně

vran m. havran, vrána

vraný adj. černý (o koni, smole, barvě aj.)

vráp m. vrapa, vráska f. vráska, záhyb

vrask citosl. prsk

vráskati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. svrašťovat se, svraskovat se

vraščiti sě, ‑šču, ‑ščíš sě ned. dělat vrásky, kabonit čelo, chmuřit se; stahovat se (křečí)

vrátcě, ‑tec pl. n. vrátka, branka, dveře

vrátek, ‑tka, ‑tku m. zadek, týl: z vrátka zezadu, z týla

vratidlo n. vratidlo (válec u tkalcovského stavu k navíjení osnovy): tkadlcovské vratidlo

vrátkost, vrtkost, ‑i f. vratkost, nepevnost, nestálost

vrátký adj. pomíjející, vratký, nestálý

vrátná zpodst. f., vrátnicě, ‑ě f. vrátná: vrátná domu bieše usnula

vrátničstvo n. vrátnictví, zaměstnání vrátného: vybraní k vrátničstvu vybraní za vrátné

vrátnový adj. z vrátný: z oleje diel jáhnový, zpěvačový i vrátnový díl pro jáhny, pro zpěváky a pro
vrátné

vrátný adj. týkající se vchodu: brána vrátná; dievka vrátná vrátná; zpodst. m. vrátný

vraziti, ‑žu, ‑zíš dok. vrazit, vstrčit, zarazit; vhodit; vehnat; ‑ vraziti sě (več) vmíchat se do
čeho, vpadnout do čeho, vniknout v co

vrážě, ‑ě f. odlehlé místo, pustina (?): spáti budete prostřěd vrážě; los, sudba, věštba (?)

vražedlivě adv. nepřátelsky, jako nepřítel (?)

vražedlně (trojslab.) adv. vražedně, jako vrah

vražedlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. vražednice

vražedlník (trojslab.) m. vrah, vražedník

vražedlný (trojslab.) adj. vražedný, krvavý: boj velmi vražedlný na život a na smrt

vrážěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vrážet; (co za co) vydávat, prohlašovat: nebo ji (svou vůli) za obyčěj
vrážejí

vražiti, ‑žu, ‑žíš ned. kouzlit, čarovat

vražně adv. vražedně, jako vrah

vrbie, ‑ie n. vrbí, vrboví, vrbový porost

vrci, vrhu, vržeš (imper. vrz, vrž, aor. vrh, vržech) dok. vrhnout, hodit, mrštit: vojnu ottad
náhle vrže válku odtud rychle jinam obrátil, přenesl; ‑ vrci sě vrhnout se: tam sě mezi kořist vrhú
(v. též vrhnúti)

vrčábnicě v. vrhcábnicě

vrčěti, ‑u, ‑íš ned. vrčet; reptat

vrhcáb, vrchcáb m. hrací kostka; pl. vrhcáby hra v kostky

vrhcábní, vrchcábní adj. z vrhcáb, vrchcáb: hra vrchcábnie hra v kostky

vrhcábnicě, vrchcábnicě, vrčábnicě, ‑ě f. deska na hraní v kostky; šachovnice

vrhcábník, vrchcábník m. kdo hraje v kostky

vrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vrhnout, hodit; prostřít, rozprostřít; ‑ vrhnúti sě (k čemu) vrhnout se na
co, dát se do čeho; obrátit se k čemu (v. též vrci)

vrhu v. vrci

vrch m. vrch; vrchol; temeno, kštice, vlasy; za vrch za hlavu, za vlasy; ot vrchu do pat od hlavy k
patě; od vrchu až do vrchu vrchovatě, do posledního místa; od vrchu do konce odshora dolů; povrch,
kryt

vrch předl. na (s gen.): vrch koně na koni

vrchcáb, vrchcáb‑ v. vrhcáb, vrhcáb‑

vrchní adj. vrchní, vysoko postavený; svrchovaný, nejvyšší; nebeský

vrchnicě, ‑ě f. společenská horní vrstva, vládnoucí třída

vrchovina f. pramen, studánka: těch studnic neb vrchovin

vrchovišče, ‑ě n. zřídlo, pramen, začátek vodního toku

vrchulek, ‑lka, ‑ku m. palice do hmoždíře, tlouk: zjevila sě nad zemí drobná věc a jako vrchulkem
opichano v podobenstive jínie na zemi (míněna bibl. mana)

vrknúti, ‑nu, ‑neš dok. zavrčet; muknout, ceknout: nevrkne nemukne

vrkoč, ‑ě m. vrkoč, cop, spletené vlasy

vrobiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. dát se v porobu, stát se otrokem

vrobovati, ‑uju, ‑uješ ned. (sobě koho) porobovat si koho

vrovnati, ‑aju, ‑áš dok. přirovnst, učinit podobným; ‑ vrovnati sě vyrovnat se

vrovnávati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. přirovnávat (se), připodobňovat (se); vyrovnávat (se)

vrst, ‑i f. vrstva (?)

vrstva f. vrstva; stav; věk: dievka téže vrstvy vrstevnice

vrš^1, ‑i f. dávka nasypaného obilí (jako mzda pastýřům): ten nehoden své vrši nehoden své mzdy

vrš^2, vršě, ‑ě f. vrš, košík k lovení ryb, proutěná válcovitá past na ryby

vrtati, ‑aju, ‑áš ned. vrtat; mučit, trápit, hlodat: krutá závist vrtala srdce

vrtel v. věrtel

vrtěnie, ‑ie n. vrtění, nepokoj

vrtěti, ‑cu, ‑tíš ned. vrtět, kroutit: vrtiece svými hlavami; vrtě očima; nevěda co pověděti, i
vrtieše myslí, protože nic nevědieše byl na rozpacích; chybu vrtěti pochybovat, být na pochybách; ‑
vrtěti sě vrtět se, kolísat; pohybovat se; plést se, motat se: myslí sě vrtěti; točit se, kroutit
se, otáčet se; zmítat se

vrtkánie, ‑ie n. rozpakování

vrtkati, ‑aju, ‑áš ned. být na rozpacích, na pochybách, rozpakovat se

vrtkost v. vratkost

vrtký adj. vrtkavý, nestálý, vratký, nepevný

vrtlák m. vrtkavý člověk, obojetník (v. též vrták)

vrtlánie, ‑ie n. pochybování, reptání (v. též vrtránie)

vrtlati, ‑aju, ‑áš ned. (o čem) pochybovat o čem, pohrdat čím; být vrtkavý, vratký, nepevný,
nestálý, kolísat; potácet se, zmítat se; váhat; kroutit (hlavou) (v. též vrtrati)

vrtlavost, vrtlost, ‑i f. vrtkavost, nestálost, nepevnost, nejistota

vrtlavý, vrtlý adj. vrtkavý, nestálý (v. též vrtravý)

vrtnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (kam) obrátit se, vrátit se

vrtoviez, ‑i f. houžev

vrtrák m. kdo pomlouvá, utrhač (v. též vrtlák)

vrtrákový adj. utrhačský; reptavý

vrtránie, ‑ie n. reptání, mručení (v. též vrtlánie)

vrtrati, ‑třu, ‑třeš ned. reptat, bručet; utrhat (v. též vrtlati)

vrtravý, vrtrurný adj. reptavý, bručivý (v. též vrtlavý)

vrtvrný adj. zpupný, domýšlivý

vrub m. vrub; rabuše, tyč s vruby; dluh: na vrub na účet; čiň kdo chce jak chce na svój vrub na
vlastní odpovědnost

vrúbiti, ‑b’u, ‑bíš ned. dělat vruby

vrúcí adj. vroucí, vařící; tuhý, krutý: zima vrúcí třeskutá

vrúcný adj. vroucný, horoucí, citově opravdový: modlitby vroucné

vrúčě v. rúčě

vrupný adj. pyšný, zpupný, domýšlivý

vrytý adj. zarytý, zakořeněný: jest to vrytý hřiech v nás; hluboce věřící

vrzúkati, ‑aju, ‑áš ned. vrzat, skřípat

vrženie, ‑ie n. vržení, vrhnutí; uvrhnutí, zavrhnutí

vržeš v. vrci

vřěseň, ‑sně m. srpen

vržeš v. vrci

vřesklavý adj. vřeskný, vřískavý

vřětenicě, ‑ě f. zmije, had

vřieti, vru, vřeš (impf. vřiech, aor. vřěch) ned. vřít; hořet, planout: vřieti milostí komu planout
láskou ke komu; vřěť každému srdce po jazyku svému; kvasit: nové víno vře; kypět

vřivost, ‑i f. vření, horkost

vřivý adj. vařící, vroucí

vsaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (nač) posadit, umístit; vsaditi koho do dědictva učinit dědicem; dosadit
kam: jehož čert byl na ciesařstvie vsadil; vsadit (do vězení), uvěznit; ‑ vsaditi sě usadit se:
vsaditi sě v tělo vtělit se; vloudit se; nalodit se (v. též usaditi)

vsátý adj. zasetý, nasetý

vsazenie, ‑ie n. vsazení; dosazení

vsazený adj. vsazený; zasazený; dosazený, ustanovený; daný: vsazené slovo (v. též usazený)

vsázěti, ‑ěju, ‑ieš ned. i dok. vsazovat, sázet; dosazovat; vsazovat do vězení, uvězňovat; (co na
koho) naložit: vsázěv děti a ženy na velblúdy

vsazovati, ‑uju, ‑uješ ned. sázet; dosazovat, ustanovovat; vsazovat (do žaláře), uvězňovat (v. též
usazovati)

vsědač, vsědař, ‑ě, vsědatel, ‑e m. vsědajúcí zpodst. m. nasedající, nastupující, jedoucí: vóz a
vsědař; kuóň a vsědající jeho

vsědánie, ‑ie n. jezdecký souboj, zápas (v. též ssědánie)

vsědati, ‑aju, ‑áš ned. nasedat do čeho; bít se v souboji na koních (v. též usědati)

vsědnúti; vsechnúti v. vsiesti; veschnúti

vschcu,vschocu v. vzechtěti

vschod; vschýliti (sě) v. vzchod; vzchýliti (sě)

vsieci, ‑sěku, ‑sěčeš dok. vseknout

vsiesti, vsadu, vsědu, ‑eš, vsědnúti, ‑nu, ‑neš dok. vsednout: na kóň vsěde vsedl na koně

vsieti, ‑sěju, ‑eš (příč. čin. vsál, vsěl) dok. zasít: když diábel v čistú zemi vsál jest lež

vsievati, ‑aju, ‑áš ned. vsévat, zasévat

vskočiti, ‑ču, ‑číš dok. vskočit, skočit; vstoupit, sestoupit: vskočít v tě duch boží; vtrhnout,
vpadnout, vniknout; vyskočit: (nemocný) ihned vskočí a chodí (srov. uskočiti)

vskóro, vskóřě, vskuóře adv. vbrzku, brzy, vzápětí; v rychlosti, rychle, spěšně (v. též skoro)

vskrúšený v. vzkrúšený

vskrytě adv. skrytě, utajeně, ukrytě

vskučěti, ‑ču, ‑číš dok. zaskučet, zaúpět

vskýsti, ‑skytu, ‑eš dok. vstrčit: to zvieře stálo na zemi a druhdy vskytlo svú hlavu vysoko do
okna

vsláněti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. uklánět se

vslaviti v. vzslaviti

vsľubovati, ‑uju, ‑uješ ned. slibovat

vslunie, ‑ie n. výsluní

vslúžiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. (v co) získat službou, přisluhováním (zpr. úřad)

vslužovati sě, ‑uju, ‑uješ sú ned. (v co) získávat, službou, přisluhováním (zpr. úřad)

vsmieti sě, vsměju, ‑eš sě dok. vysmát se (v. též usmieti sě)

vsnúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. slíbit, přislíbit, připovědět (v. též usnúbiti)

vspěšiti, ‑šu, ‑šíš dok. pospíšit (v. též uspěšiti)

vspolek adv. vespolek, společně

vspor v. vzpor

vsrknúti, ‑nu, ‑neš dok. vsrknout, pozřít, pohltit

vsrkovati, ‑uju, ‑uješ ned. vsrkávat, pohlcovat

vsrósti v. vzrósti

vstalý adj. vstalý, který vstal (z mrtvých)

vstánie, ‑ie n. vstání, vstanutí, vzestup, povznesení; vstání z mrtvých, vzkříšení

vstáři v. stářě

vstáti, vzstáti, ‑stanu, ‑eš dok. vstát, povstat, zvednout se: z mrtvých vzstáti; (na koho, proti
komu) povstat proti komu: vstáti na vojnu zdvihnout se do války; (po kom) nastoupit (na trůn) po
kom: Neklan vsta po Křěsomyslu; vzmoci se, vzpamatovat se: ten rod viece nevstane; rozmoci se: když
německý jazyk v zemi vstane; (z čeho) zbavit se čeho: vstáti z nemoci uzdravit se

vstávati, ‑aju, ‑áš ned. vstávat, zvedat se; povstávat, vznikat; (z čeho, od čeho) zbavovat se
čeho: vstávati z obyčějě vymaňovat se ze zvyku; (na koho, proti komu) povstávat, bouřit se

vstavený adj. postavený, umístěný

vstavěti, ‑ěju, ‑ieš, vstaviti, ‑v’u, ‑víš dok. postavit, umístit, nasadit: svú korunu na sě vstavě
nasadil si; vystavět (v. též ustavěti)

vstavovati, ‑uju, ‑uješ ned. stavět, umísťovat, rozsazovat (srov. ustavovati)

vstéci v. vztéci

vstěkánie, ‑ie n. vztek, vzteklost, prchlivost

vsteklý; vstěžiti (sě) v. vzteklý; vztěžiti (sě)

vstihnúti, ‑nu, ‑neš dok. stihnout, stačit (srov. ustihnúti)

vstonati; vstrašiti (sě) v. vzstonati; vzstrašiti (sě)

vstrčiti, ‑ču, ‑číš dok. vstrčit, vsunout, vrazit, vbodnout; nastrčit

vstrkávati, ‑aju, ‑áš, vstrkovati, ‑uju, ‑uješ ned. zastrkovat, strkat; vrážet, zarážet

vstrojiti v. vzstrojiti

vstřětnúti, ustřětnúti, ‑nu, ‑neš, ustřětiti, ‑cu, ‑tíš dok. (koho) potkat koho; přijít v ústrety
komu

vstřieci, vstřiec adv. vstříc

vstupadlo n. schodiště, schod, výstup: odpočivadlo zlaté, vstupadlo purpurové

vstúpati, ‑aju, ‑áš ned. vstupoval, stoupat, šlapat

vstúpcě, ‑ě m. nástupce

vstupeň, ‑pně m. stupeň, schod; hodnost, gradus; hodnota, míra

vstúpenie, ‑ie n. vstoupení, vystoupení (na nebesa)

vstúpiti, vzstúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. vstoupit, vkročit: vstúpiti v neřády oddat se zlořádům;
vstúpiti na něčie srdce přijít komu na mysl; vstúpiti na miesto koho nastoupit na něčí místo;
vstúpiti v jednotu sjednotit se; vstúpiti v turnaji zúčastnit se zápasů v turnaji; vystoupit
(vzhůru); nastoupit; (več) oddat se, propadnout čemu: nikdy v hřiechy nevstúpili; vstúpiti na dielo
začít pracovat, přiložit ruku k dílu

vstupovati, vzstupovati, ‑uju, ‑uješ ned. vstupovat, vcházet: vstupovati v poznánie poznávat;
vstupovati v súd s kým začít se soudit; vstupovati v své svědomie zpytovat svědomí; vystupovat,
stoupat (vzhůru) (srov. též sstupovati)

vstyděti sě v. vzstyděti sě

vstýchati sě, vztýchati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. obávat se, bát se

vsúkati, vzsúkati, ‑súču, ‑češ dok. vysoukat, vyhrnout: svých rukávóv vsúče

vsúti, vespu, ‑eš dok. vsypat

vsýpati, ‑aju, ‑áš ned. vsýpat; (co) házet na sebe (šaty), rychle oblékat: sen tepruv vsýpá brně

vsývati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (v čso) pouštět se do čeho: jest to, kráľu, bez diva, ž’sě taký v
sujnú řěč vsývá

všady adv. všude

však, všake, všako adv. a spoj. však, přece, přece jen, ale, avšak; kakžkoli všali(ž) ačkoli,
třebaže ‑ přece: kakžkoli smrt tiše chodí, však každému silně škodí

všaký adj. každý, všeliký, veškerý: všaký den každodenně

všamo adv. na všechny strany, všude

vščekati, vzščekati, ‑aju, ‑áš dok. zaštěkat, zareptat (?): nevštěká proti tobě žádný

vščěvovati, ‑uju, ‑uješ ned. navštěvovat

všda, všdy, vžda, vždy adv. vždy, stále; pokaždé; pořád ještě; každým způsobem; přece, však; v
zápor. větě nikdy, nikterak

všě, vše zájm.; vše‑ v. veš

vše, všecko adv. všeobecně, bez výjimky, vesměs; vše jeden stále jeden (a též); v týž vše jeden den
jednoho a téhož dne; stále

všedně adv. každodenně všedně, obyčejně

všední, všedný adj. každodenní, obyčejný; všední hřiech nikoli tzv. smrtelný (nábož.)

všedobrovolécí adj. nejvýš blahovolný, nejvýš dobrotivý

všedobrovolnost, ‑i f. nejvyšší blahovolnost, dobrotivost

všehomocnost, ‑i f. všemohoucnost

všehomocný adj. všemohoucí

všehosvětný adj. rozléhající se po celém světě (?): převeliký loskot a hřmot a zvuk všehosvětný

všejeden zájm. jediný, jedinečný; všejedna svatá Trojice trojjediná (círk.)

všelicě adv. všelijak

všelijaký, všelikaký adj. všelijaký, všeliký; každý, veškerý, všechen

všelik adv. ovšem, také; zcela

všelikak, všelikterak adv. všelijak; všestranně, celkově, cele, úplně; spoj. jakkoli

všelikost, ‑i f. všelikost, veškerost, celek, souhrn

všelikteraký, všelikterý, všeliký zájm. všelijaký, všeliký; každý, veškerý, všechen

všelikž adv. zcela, vůbec

všemahúcí adj. všemohoucí

všemocnost, všemohúcnost, ‑i f., všemohúcenstvie, všemohutenstvie, všemohútstvie, ‑ie n.
všemocnost, všemohoucnost

všestie, ‑ie n. vstoupení, vstup: všestie v srdci ujednal

všetečenstvie, všetečstvie, ‑ie, všetečstvo n. všetečnost, zvědavost

všetečně adv. všetečně, zvědavě; opovážlvě, drze; nerozvážně

všetečný adj. všetečný, zvědavý; smělý, opovážlivý, drzý; nerozvážný, lehkomyslný

všetečnost, ‑i f. nerozvážnost, opovážlivost, zbrklost; smělost, drzost

všeumělý adj. všeumělý, všeznalý

vševědomost, ‑i f. vševědoucnost

vševolný adj. svrchovaně svobodný, pocházející pouze z vlastní vůle

všeznámost, ‑i f. vševědoucnost

všímati, ‑aju, ‑áš ned. všímat si, sledovat

všinúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (mezi koho) vsunout se

všíř, všíři adv. na šířku

všíti, ‑šiju, ‑eš dok. všít, zašít: by dva v jednu kuóži všili; vyšít, vetkat

všívati, ‑aju, ‑áš ned. všívat, zašívat; ‑ všívati sě v. vsývati sě

vštěkati v. vščekati

všudy adv. všude

všudybytnost, ‑i f. všudypřítomnost

všudybytný adj. všudypřítomný

vtáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vtáhnout, vniknout; přitáhnout, přilákat

vtasiti, ‑šu, ‑síš dok. vrazit, vstrčit

vtazovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyptávat se (srov. utazovati)

vtéci, ‑teku, ‑tečeš dok. vtéci, vlít se; vskočit, vpadnout, vniknout

vtěliti, ‑ľu, ‑líš dok. vtělit (co do čeho), spojit v jedno tělo, sjednotit; býti vtělen komu být
vlastní komu: jest ženám vtěleno, aby jich mysl nikdy stálosti nejměla vrozeno; (sobě co) plně se
věnovat čemu, umínit si co, předsevzít si co; cele proniknout (do těla): v knězi, v kteréhožto
nenasycená žádost své střeny vtělila; ‑ vtěliti sě vtělit se; spojit se (v jedno tělo), sjednotit
se

vtělovati, ‑uju, ‑uješ ned. vtělovat, spojovat v jedno tělo, sjednocovat; (sobě) přijímat (do těla)
co: nevtěluje sobě vína jako dřieve; ‑ vtělovati sě vtělovat se; spojovat se, sjednocovat se; (več)
vtírat se do čeho

vtepati, ‑p’u, ‑peš dok. zatlouci

vtiekati, ‑aju, ‑áš ned. vtékat

vtieti, vetnu, ‑eš dok. vtít, vseknout, zatít, zaseknout: vtieti zuby v čso zakousnout se,
zahryznout se; vtesat, vytesat

vtip m. vtip, důvtip, důmysl: vtipy přirozené přirozený důvtip, nadání; nápad; domněnka

vtipenie, ‑ie n. nápad; vtip, důvtip, důmysl; domněnka

vtípiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. dovtípit se, pochopit

vtipně adv. vtipně, důvtipně, důmyslně, moudře

vtipnost, ‑i f. vtipnost, důvtipnost, důmyslnost; chytrost

vtipný adj. vtipný, důvtipný, důmyslný: vtipný lékař dobrý, obratný, zkušený; chytrý, duchaplný

vtipovánie, ‑ie n. nápad, myšlenka, domněnka

vtipovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. dovtipovat se, domýšlet se, chápat

vtisknúti, ‑nu, ‑neš dok. vtisknout, vtlačit, zatlačit

vtočiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. vlézt

vtrákati, ‑aju, ‑áš dok. přinést

vtrhati v. utrhati

vtrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vtrhnout, vnést

vtrkoliti, ‑ľu, ‑líš dok. vstrčit, vehnat

vtrúsiti, ‑šu, ‑síš dok. (v co) vtrousit, natrousit

vtrženie, ‑ie n. vyzdvižení, vstoupení, vystoupení: vtrženie do třetieho nebe nenie v moci člověka

vtýkanie, ‑ie n. zátoka, úžina

vúplně v. úplně

vuzďovati, ‑uju, ‑uješ ned. držet na uzdě: nevuzdije jazyka svého

vvaliti, ‑ľu, ‑líš dok. (koho nač) vtlačit; zavalit koho čím (v. též uvaliti sě)

vvésti, ‑vedu, ‑eš dok. uvést, zavést (v. též uvésti)

vy (dat. vám, vem, akuz. vy) zájm. 2. os. pl. vy

vyběhati, ‑aju, ‑áš dok. (sobě co) vyběhat si co, běháním si obstarat; ‑ vyběhati sě vymknout se,
uniknout (?)

vyběhlý adj. zběhlý, vyobcovaný: (mnich) pro kteréžkoli neřády z zákona vyběhlý

vyběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vyběhnout, vybočit, zatoulat se

vyběhnutie, vyběženie, ‑ie n. vyběhnutí, vybočení; prchnutí, útěk

vybiehati, ‑aju, ‑áš ned. vybíhat; prchat, utíkat

vybieliti, ‑ľu, ‑líš dok. očistit

vybíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vybíjet, pobíjet; ničit, plenit, drancovat; střásat, oklepávat, oprašovat

vybiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. (koho, čso) vybít, pobít; zničit, vyplenit, vydrancovat; bitím vyhnat;
střást, oklepat, oprášit: vybí prach z noh svých; ‑ vybit: sě (z čeho) vysekat se, probít se: ze
všeho zástupu udatně sě vybiti

vybitý adj. prohnaný

výboj, ‑ě m. násilné vniknutí do domu; loupež, drancování, rabování

výbojcě, ‑ě, výbojník m. zbojník, lupič, drancovatel

výbojníkový adj. z výbojník: synové výbojníkoví

vybojovati, ‑uju, ‑uješ dok. vybojovat, bojem získat, dobýt; vyplenit, zničit; ‑ vybojovati sě
bojem se vyprostit: (světí sú sě) z moci ďábelské vybojovali

výbojovník m. dobyvatel; plenitel, ničitel

výbor m. vybrání, vyvolení

výborně adv. skvěle, výtečně; velice

výbornost, ‑i f. znamenitost

výborný adj. výborný; znamenitý, velmi dobrý, vybraný

vybořenie, ‑ie n. vybourání, zbourání, poboření; zbořenina, ruina

vybořený adj. vybouraný, zbouraný, pobořený

vybořiti, ‑řu, ‑říš dok. pobořit, zbořit

vybósti, ‑bodu, ‑eš dok. vybodnout, vypíchnout; (co z koho) bodáním vynutit: vybósti z koní přimět
koně k rychlému běhu bodáním ostruhami

vybranec, ‑ncě m. vybraný muž, vyvolenec

vybraný adj. vybraný, vyvolený; vzácný

vybrati, ‑beru, ‑béřeš dok. vybrat, vyvolit; sebrat, vzít, vyloupit; ‑ vybrati sě vydat se, vyjít,
vypravit se; (z čeho) dostat se z čeho

vybřísti, ‑brdu, ‑břdu, ‑eš dok. vybřednout

vycěditi, ‑z’u, ‑díš dok. vycedit, prolít, vylít, vypustit: poslední krapet své krve vycedil; běda
vám, pokrytci, jenž komára vycedíte a velblúda požieráte, tj. z malých věcí sobě svědomie činíte

vycězovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypouštět

vycitovati, ‑uju, ‑uješ dok. uvést výčet, vyjmenovat

vyctiti v. vyčstiti

vycúditi, ‑z’u, ‑díš dok. vycidit, vyčistit; (co z čeho) odstranit, vyklidit

vyčesati, ‑šu, ‑šeš dok. vyčesat, vyčistit, vykartáčovat

vyčiňený adj. vystrčený: ruka leží ven vyčiňena z té skříně

vyčiniti, ‑ňu, ‑níš dok. vystrčit: vyčiniti jazyk vypláznout

vyčísti, ‑čtu, ‑čteš dok. vypočíst; ‑ vyčísti sě vymluvit se, vytočit se

vyčíščěti, ‑ěju, ‑ieš, vyčiščovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyčišťovat, čistit

vyčítanie, ‑ie n. počítání

vyčítati, ‑aju, ‑áš ned. vypočítávat, uvádět výčet, vyjmenovávat; (o kom) vykládat, mluvit

vyčřieti, ‑čru, ‑čřeš dok. vyčerpat

vyčstiti, vyctiti, ‑čšču, ‑cťu, ‑čstíš, ‑ctíš dok. vymámit poklonkováním, vylákat projevováním úcty

vyčtenie, ‑ie n. výčet

vydánie, ‑ie n. vydání; ustanovení; stanovení, určení

vydaný adj. vydaný; ustanovený; stanovený, určený

vydati, ‑ám, ‑áš dok. vydat, dát: vydati mocně vydat do moci, do rukou; odevzdat; vyhlásit,
oznámit, připomenout; označit, ukázat; určit, ustanovit; vyslat; ‑ vydati sě (k čemu) pustit se do
čeho; (proti komu) vydat se, vypravit se; (čemu) oddat se čemu; prokázat se: těch mých přikázání
vydaj sě za milostivého zpuósobitele ukaž se, projev se jako

vydavač, ‑ě m. vydavatel

vydávati, ‑aju, ‑áš ned. vydávat, dávat, poskytovat, odevzdávat: vydávati daň odvádět, platit daň;
vydávati chválu komu oslavovat koho; vydávati řeč k komu mluvit, promlouvat ke komu; vydávati súdy
vynášet soudy, rozsudky, rozhodovat; své životy vydávali obětovali; rotu vydávati předříkávat
přísežnou formuli; vyhlašovat, prohlašovat, hlásat: vydávati kříž na koho vyhlašovst křížovou
výpravu proti komu; zakládat, ustanovovat, naznačovat, udávat, určovat; šířit, rozšiřovat; ‑
vydávati sě (nač) oddávat se čemu; vynášet se, chlubit se; (komu) vzdávat se, poddávat se, podléhat

vydávený adj. vymačkaný, vytlačený, vylisovaný

vydáviti, ‑v’u, ‑víš dok. vymačkat, vylisovat, vytlačit co; (co z ruky) vykroutit, vyrvat; aby sě
(lidé) ode zlého vydávili zbavili se

vydavovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymačkávat, vytlačovat, vytiskovat

vyděditi, ‑z’u, ‑díš dok. (ot čeho) vydědit

vyděkovánie, ‑ie n. poděkování

vyděkovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) dok. poděkovat (se)

vydělánie, ‑ie n. udělání, zhotovení

vydělaný adj. udělaný, zhotovený; vykládaný, vyzdobený čím

vydělati, ‑aju, ‑áš dok. udělat, zhotovit; vytesat; vyzdít, vyložit; vydělat

vydělávati, ‑aju, ‑áš ned. vytesávat, zobrazovat: Říměné Spravodlivost takto vydělávali

vydéř, ‑ě m. kdo mnoho vydává, marnotratník: o synu vydéři

vydierati, ‑aju, ‑áš ned. vydírat, násilím brát, loupit

vydieti, ‑děju, ‑eš dok. vyprázdnit, vyčerpat

vydiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. vynadivit se

vydlažiti, ‑žu, ‑žíš dok. vydláždit

vydobyti (sě), ‑budu, ‑budeš (sě) dok. vyprostit (se)

vydobývati, ‑aju, ‑áš ned. vyhledávat za účelem zjištění něčeho, dotazovat se: svědečstvie
vydobýval; toužit po čem, přát si: zákona jeho vydobývali

vydojiti, ‑ju, ‑jíš dok. vydojit; vysát, vytáhnout, vytrhnout

výdořek, řka, ‑řku m. slovo, stvořitelské slovo (kterým byl podle nábož. představ stvořen svět),
hmota (?): troje věci byly ot počátka věčnosti, točiš buóh, tvárnosti a ile, toť jest výdořek, toť
jest mateřie neb příprava prvnie všeho

vydra f. vydra; nevěstka: kněžie, jenž vydrám dávají almlužny

vydrati, ‑deru, ‑déřeš dok. vyrvat, vytrhnout

vydraženie, ‑ie n. spojení, spojka, spona

vydržěti, ‑žu, ‑žíš dok. vydržet; vydržěti střiedu vystřídat koho, přijít na řadu; ‑ vydržěti sě
(čeho) držením, užíváním nabýt na něco právo nebo právní nárok

vydřiduch m. kdo někoho vydírá, vysává, žije na úkor druhých, dravec: Písmo i lva i člověka i jiné
živočichy vydřiduchy nazývá

vydřieti, ‑dru, ‑dřeš dok. vydřít, vyrvat, vytrhnout, vzít mocí; ‑ vydřieti sě vytrhnout se,
vyrazit, proniknout

vydušovati, ‑uju, ‑uješ dok. podvodně vymámit

vydynchovati, ‑uju, ‑uješ dok. vybílit

výheň, výhně, ‑hně f. výheň; pec; kovárna

výhled m. výhled: po výhledech v dohledu; pohled

vyhlédač, ‑ě, vyhlédatel, ‑e m. pozorovatel, zvěd, stráž

vyhlédadlo n. pozorovatelna

vyhlédati, ‑aju, ‑áš ned. vyhlídat, vyhlížet; pozorovat; pohlížet

vyhledávati, ‑aju, ‑áš ned. vyhledávat, hledat; vyšetřovat, zkoumat

výhledie, ‑ie n. výhled, vyhlídka: ktož na vysokém stavu jmá výhledí kdo se na vše dívá svrchu,
všechno podceňuje

vyhnati, ‑ženu, ‑eš dok. vyhnat; ‑ vyhnati sě (na koho) vyřítit se

výhně v. výheň

vyhněvati, ‑aju, ‑áš dok. hněvem vymoci, vynutit

výhněvý adj. výhňový: v horkosti výhněvé v žáru výhně

vyhnúti (sě), ‑nu, ‑neš (se) dok. (z čeho) vyhnout se, uhnout (se), odejít z čeho

vyhoditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyhodit; mrštit: vyhodil je (kopí) na Davida

vyhojiti, ‑ju, ‑jíš dok. (koho z čeho) vyhojit, vyléčit, uzdravit

výhon m. výpad, přepadení

vyhoňenie, ‑ie n. vyhánění, vyhnání

vyhoniti, ‑ňu, ‑níš, vyhoňovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyhánět

vyhořěti, ‑řu, ‑říš dok. vyhořet; shořet, spálit se, sežehnout se: vše hyne a vyhoří horkostí
slunečnú

výhost m. výhosta (obyč. pl. výhosty) f. propuštění (z poddanství)

vyhostiti, ‑šču, ‑stíš dok. propustit

vyhrabati sě, ‑u, ‑eš sě dok. vyhrabat se, uniknout

vyhraditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyjmout, vyloučit

vyhroziti, ‑žu, ‑zíš dok. vymoci hrozbami

vyhrožovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymáhat hrozbami

vyhřebovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyhrabávat, vykopávat

vyhřésti, ‑hřebu, ‑eš dok. vyhrabat, vykopat

vyhřěšiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. dosyta se nahřešit, skončit s hřešením

vyhřúžěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě) dok. vynořit (se)

vyhýbati sě, ‑b’u, ‑beš sě, vyhybovati sě,‑uju, ‑uješ sě ned. vyhýbat se, uhýbat: vyhýbati sě komu
z potkánie uhýbat z cesty

vyhynovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymírat, hynout

vycházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vycházet, vystupovat: řěka vycházie z břehuóv; jít, postupovat; (před
kým) chodit v čele, koho; pocházet: křivda z boha nevychází

vycházievati, ‑aju, ‑áš ned. vycházívat, vycházet

vychlubiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (co) chlubením získat

východ m. vyjití, vystoupení; východ; rozcestí

vychoditi, ‑z’u, ‑díš ned. vycházet; pocházet

vychopiti, ‑p’u, ‑páš dok. vytáhnout

vychovaný adj. vykrmený

vychovati, ‑aju, ‑áš dok. vykrmit

vychovávati, ‑aju, ‑áš ned. živit, odchovávat: palmy, ješto je vedro letnie vychovává; vychovávat

vychozenie, ‑ie n. odchod: následuje Exodus, točiš vychozenie (bibl.); vznik, počátek; východ
(slunce)

vychrkati, ‑aju, ‑áš, vychrknúti, ‑nu, ‑neš dok. vychrchlat, vyplivnout, vykašlat

vychrknútie, ‑ie n. plivnutí, vyplivnutí

vychrkovati, ‑uju, ‑uješ ned. vychrchlávat, vyplivovat, vykašlávat

vychvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. vytrhnout, vyrvat

vychýliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. nahnout se ven, vyklonit se

vychystati, ‑aju, ‑áš dok. přichystat, připravit

vyj interj. oj: vyj, vyj, ty zlé a nestydlivé neščestie

vyjadati, ‑aju, ‑áš dok. zvídavě se zeptat

vyjadřovati, ‑uju, ‑uješ ned. vykládat, vysvětlovat; vyjadřovat, vyjevovat

vyjdenie, vyndenie, ‑ie n. odchod

vyjednati, ‑aju, ‑áš dok. vyložit, vysvětlit; vyjednat; pořídit

vyjěti, vyněti, ‑jědu, ‑nědu, ‑eš dok. vyjet: vyjeti ven vyrazit, vydat se na vojenskou výpravu

vyjětie, ‑ie n. vyjetí, vyjížďka; odjezd

vyjěvenie, ‑ie n. vyjevení, projevení

výjězd m. výjězda f. výjezd, vyjížďka: učiniti komu výjězd vyjet si s kým; výprava; odjezd: dřieve
výjězdy před odjezdem

vyjězditi, ‑žďu, ‑zdíš ned. vyjíždět

vyjhrati, ‑jhraju, ‑áš dok. vyhrát

vyjiedřenie, ‑ie n. vyjádření, vyjevení

vyjiedřiti, ‑dřu, ‑říš dok. vyjádřit, vyjevit

vyjiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. vyjíst; vyčerpat, vyprázdnit, zpustošit, zničit

vyjieti, vynieti, vyjmu, vynmu, vymnu, ‑eš dok. vyjmout, vyndat: a z toho dále vymni; vytrhnout,
vytasit: aniž vyně meč; vyprostit, vymanit, vysvobodit; odstranit; vynieti kotvy zvednout kotvy,
odplout

vyjíti, vyníti, vyjdu, vyndu, ‑eš (imper. vyjdi, vyndi, vyď. vyniď. impf. vynidiech, aor. vynidech)
dok. vyjít, odejít; uniknout, utéci; (proti komu) vyjít naproti, v ústrety; uplynout, minout:
krátký čas toho vynide uplynut od toho krátký čas; pojít, vzniknout, vzejít: vyndeta dvě olivě
zlatiej z něho; vyšel jsem bohatstvím nade všě převýšil jsem bohatstvím všechny; vyjieti z miery
překročit meze, vybočit; vyjíti na tělesnú potřebu odejít na stranu, na záchod; vytáhnout (do
boje); vyrazit; vylétnout

vyjitie, vynitie, ‑ie n. vyjití, odejítí, odchod; uplynutí: vyjitie roku

vyjmenovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyjmenovat, vypočítat, uvést

vyk m. povyk, rámus

vykaditi, ‑z’u, ‑díš dok. vykouřit kadidlem

vykázati, ‑žu, ‑žeš dok. vypovědět; ukázat, vylíčit, vyložit; stanovit

vykaziti, ‑žu, ‑zíš dok. zkazit, ztupit

vykazovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. ukazovat se, objevovat se

vykažený adj. pokažený, zkažený

vykladač, ‑ě, vykladatel, ‑e m. vykladatel: vykladač snuóv; prostředník, učitel

vykládanie, ‑ie n. výklad, vysvětlení, vyložení

vykládaný, výkladný adj. vysvětlující, vykládající: vykládané, vykladané písmo písemný rozklad,
vysvětlení

vykládati, ‑aju, ‑áš ned. vykládat, vysvětlovat: vykládá sě míní se, rozumí se; vyprávět, líčit;
předkládat, vystavovat, vyjímat, vylučovat

výkladně adv. jasně, zřejmě, jak vyplývá z výkladu

vyklamati, ‑aju, ‑áš dok. (čeho) klamem dosáhnout, získat, podvodně vylákat

vyklamovati, ‑uju, ‑uješ ned. podvodně získávat

vyklaněti, ‑ěju, ‑ieš dok. (sobě co) klaněním, poklonkováním získat, dosáhnout

vyklásti, ‑kladu, ‑eš dok. vyložit, rozložit: kde bychom mohli svój krám vyklásti; vyvrhnout;
přeložit

vyklátiti, ‑cu, ‑tíš dok. klácením vyvrátit

vykléti, vyklnúti, ‑klnu, ‑eš dok. (koho) klatbou vyobcovat, proklít, dát do klatby; (co) klením,
zlobou získat

vykletie, ‑ie n. prokletí

vykliditi v. vykľuditi

vyklinúti, ‑nu, ‑neš dok. vyklovnout

vyklnúti v. vykléti

vykloktati, ‑kcu, ‑kceš dok. vykloktat; (co z čeho) vyvrhnout

vykloniti, ‑ňu, ‑níš dok. vyklonit, vystrčit

vyklopiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. (z čeho) vyvalit se, vyřítit se

vykľuditi, vykliditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyklidit, vystěhovat, vyvést; odstranit; usmířit; ‑ vykľuditi
sě, vykliditi sě vytáhnout, vyjít

vyknúti, ‑nu, ‑neš dok. zvyknout

vykodlúčený adj. odloučený

vykodlúčiti, ‑ču, ‑číš dok. odloučit, oddělit; vyloučit

vykodlučovati, ‑uju, ‑uješ ned. odlučovat, oddělovat

vykonánie, ‑ie n. vykonání; uplynutí: po vykonání dnův

vykořeniti, ‑ňu, ‑níš dok. vykořenit, odstranit, vyhladit, zahubit, zničit

vykořiti, ‑řu, ‑říš dok. (co) pokorou, pokorností získat: musíme to vykořiti, vyprositi

vykotiti sě, ‑kocu, ‑kotíš sě dok. vyklopit se; vylíhnout se

vykrajovaný adj. mající výstřih, s výstřihem

vykrásliti, vykrášliti, ‑šľu, ‑slíš, ‑šlíš dok. vykrášlit, vyšperkovat

vykrcenie, ‑ie n. zvrácení, vrhnutí, zvratek

vykrmiti (sě), ‑m’u, ‑míš (sě) dok. vykrmit (se); vykrmiti sě v čem, býti vykrmen v čem vyrůst, být
vychován v čem: zrodivše se a vykrmivše se v té drahé pravdě

vykrojený adj. vystřižený, mající výstřih

vykrtiti, ‑cu, ‑tíš dok. vyzvracet

vykřičěti, ‑ču, ‑číš dok. (koho) vyvolat

vykupčiti, ‑ču, ‑číš dok. kupčením, svatokupectvím získat

výkúkati, ‑aju, ‑áš ned. vyhlížet, pohlížet

vykúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. vykoupit, spasit; ‑ vykúpiti sě vykoupit se

vykupiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. vyhrnout se, ukázat se, objevit se; vstát, vystoupit

výkuš, výkušě, ‑ě f. střílna; bašta s otvory ke střílení; střelnice,

vykydati, ‑aju, ‑áš dok. vykydat, vyházet; vyčistit

vykydnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. vyvalit se, vyhřeznout

výkysek, ‑ska, ‑sku m. výměšek; zbytek

vylačněti, ‑ěju, ‑ieš dok. vyhladovět

vylámati, ‑aju, ‑áš dok. vylámat; vyloupit

vylamovati, ‑uju, ‑uješ ned. vylamovat, lámat; vylupovat: neb jest hroby pokrádal a vylamoval

vylanžovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyžebrat

vyláti, ‑aju, ‑aješ dok. (co) láním dosáhnout čeho

vyléci sě, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš sě dok. vylíhnout se

vylehnúti, ‑nu, ‑neš dok. vytáhnout, vyrazit (s vojskem); ‑ vylehnúti sě vylíhnout se

vyléti, ‑leju, ‑leješ i ‑ľú, ‑léš dok. vylít, prolít: jestliže vyléš krev některého hosti; ‑ výléti
sě, vyliti sě vylít se, vyvalit se, vyhřeznout; (v co; k čemu) oddat se čemu: bohatci, ješto sě
vylili v rozkoš

vylévanie, ‑ie n. vylévání; prolévání: slz vylévanie; (sebe v co) oddávání se čemu; projev

vylévati, vylívati, ‑aju, ‑áš ned. vylévat, lít: déšť lijavý štědře poče vylévati; vylévati slova,
řeči pronášet slova, vést řeči; prolévat,vyhazovat, vysýpat; ‑ vylévati sě vylévat se, vyvalovat
se, vyhřezávat; (z koho) lít se: pot se s něho vylévati poče; projevovat se; (več, nač) věnovat se,
oddávat se čemu

vyležěti, ‑žu, ‑žíš dok. (koho, co) obléháním dosáhnout vítězství, obléháním donutit ke kapitulaci:
vyležěti koho hladem obléháním koho vyhladovět

vylhati, ‑lžu, ‑lžeš dok. (co na kom) vylhat, lhaním získat

vylhovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co na kom) vylhávat, lhaním získávat

vylíčiti, ‑ču, ‑číš dok. vylíčit, vypovědět; potvrdit, osvědčit

vyličovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyličovat, líčit, vykládat

vylichviti ‑v’u, ‑víš dok. získat lichvou

vylinúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. vyvalit se, vyřinout se; vystoupit, stoupnout

vyliti (sě) v. vyléti (sě)

vylitie, ‑ie n. náruživost, oddanost čemu, hovění čemu

vylitý adj. vylitý, prolitý, nalitý; náruživý, chamtivý, hrabivý (?): to činí srdcem vylitým a
lakomým

vylívati v. vylévati

vylomiti, ‑m’u, ‑míš dok. vylomit, vylámat, vyvrátit: dvéře vylomiv; nalámat, nadolovat: když ji
(sůl) vylomie a ztlukú

vyloženie, ‑ie n. vyložení, výklad

vyložený adj. vyložený; vynikajici, znamenitý, obzvláštní

vyložitě adv. jasně, otevřeně

vyložiti, ‑žu, ‑žíš dok. vynaložit; přeložit; vymazat (ze zemských desk)

vylučený adj. vymrštěný, vržený, hozený: kámen na tě vylučený

vylúčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vylučovat: z toho vezmém naučení, abychom z svých kvasóv, z svých svateb
nevylúčeli svými vzteklými činy nebohobojnými Matky božie

vylučiti, ‑ču, ‑číš dok. (co na koho) vymrštit, vrhnout, hodit

vylúčiti, ‑ču, ‑číš dok. (co) vyloučit, odstranit

vylúditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyloudit, vylákat, vymámit

vylúpenie, ‑ie n. vyloupnutí, vylupování: mučení, očí vylúpenie

vylúpiti, ‑p’u, ‑píš, vylúpnúti, ‑nu, ‑neš dok. vyloupnout, vyloupat: oko sobě vylúpil, vylúpl

vyluzovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyluzovat, vylákávat, vymamovat, loudit, mámit

vylyhovati, ‑uju, ‑uješ ned. vylhávat

výmě, vymene n. vemeno

výměnka, výmienka, výminka f. výminka, výhrada, podmínka: pod výměnkú; výjimka

vyměňovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyměňovat; vymiňovat; přech. přít. vyměňuje, vymieňuje, vyměňujíce,
vymieňujíce vyjma, vyjímajíc; pomlčujíc, nechávajíc stranou

vyměřiti, ‑řu, ‑říš dok. vyměřit, změřit; stanovit; ‑ vyměřiti sě (z čeho čím) ospravedlnit se

vymetati, ‑mecu, ‑ceš dok. vyházet, vyhodit; vymetati základy vykopat základy; vyhnat, zahnat,
vyloučit, vypudit, zavrhnout; vymetat, vypustit: vinnicě rozplodila sě v ratolesti a vymetala
větvičky

vymieniti, ‑ňu, ‑níš dok. vymínit; vyjmout

výmienka; vymieňuje, vyměňujíce v. výměnka; vyměňovati

vymietajúcí adj. vymítající, vyhánějící

vymietanie, ‑ie n. vyhánění, vypuzování, vyhnání, vypuzení; vyhazování, odstraňování

vymietati, ‑aju, ‑áš ned. vyhazovat, odstraňovat; vyhánět, vypuzovat, zavrhovat, vylučovat;
vyrážet, vykvétat

vymieti, ‑mnu, ‑mneš dok. vymnout: obilé rukú vymněného

vymilovati, ‑uju, ‑uješ dok. milováním získat

vymínanie, ‑ie n. mnutí (klasů)

vymínati, ‑aju, ‑áš ned. mnout, mnutím dostávat ven: zrna, vymínajíc rukama

výminka v. výměnka

vymlacovati, ‑uju, ‑uješ ned. mlátit (obilí)

výmluva f. výmluvnost; vypravováni: výmluva bojovná vypravování o bojích

vymluvač,‑ě m. kdo se vymlouvá

vymlúvati, ‑aju, ‑áš ned. hlásat; omlouvat; vyjadřovat výjimku

vymluvenie, ‑ie n. výmluvnost: usta vymluvenie výmluvná; vypovědění, vylíčení; vymlouvání, vytáčka

vymluvený, výmluvný adj. omluvený: prosím tebe, měj mě vymluvena

vymluviti, ‑v’u, ‑víš dok. promluvit, povědět, vypovědět, vyslovit, vyjádřit, říci; omluvit,
ospravedlnit; mluvením vymoci, získat co; vymínit; ‑ vymluviti sě omluvit se, ospravedlnit se;
mluvením se očistit

vymluvovati, ‑uju, ‑uješ ned. promlouvat, povídat, vypovídat, vyslovovat, vyjadřovat, říkat;
omlouvat, ospravedlňovat

vymněný; vymni v. vymieti; vyjieti

vymoci, ‑mohu, ‑móžeš dok. vymoci; vybojovat, zachránit

vymočený adj. močením vyčištěný

vymodlechati, ‑aju, ‑áš dok. vymodlit (expr.) vchceme‑li co míti, musíme to vymodlechati

výmol m. výmol; koryto řeky, řečiště; dutina

vymrtvenie, ‑ie n. umrtvení

vymučiti, ‑ču, ‑číš dok. (co) mučením dosáhnout

výmysl m. výmysl; myšlenka, návrh

vymyslitel, ‑e m. (čeho) kdo něco vymyslel, vynálezce, původce

vymyšleně adv. vymyšleně, smyšleně; úmyslně

vymyšlenie, vymyšlovánie, ‑ie n. výmysl, vymýšlení

vymyšlený adj. vymyšlený, smyšlený; vylhaný; promyšlený, důmyslný, složitý; vybraný, zvláštní;
krásný

vymyšlovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymýšlet; obmýšlet, zamýšlet, mít v úmyslu

vynaložiti, ‑žu, ‑žíš dok. vynaložit; použít; ‑ vynaložiti sě (zač) zasadit se oč, ujmout se čeho:
sám sě vynaložím za vaše dušě

vynasaditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. (na co) zasadit se o něco

vynášěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vynášet; vyzdvihovat, pozdvihovat; pronášet; vyhlašovat, oznamovat: v
vietr slova svá vynášie mluví do větru; ‑ vvnášěti sě vynášet, se, chlubit se

vynaučiti, ‑ču, ‑číš dok. vyučit, poučit

vyndenie; vyndu, vyndi; vyně v. vyjdenie; vyjíti; vyjieti

vynesenie, ‑ie n. vynesení; pronesení: k vynesení tvé řěči; oznamování, vyhlášení

vynésti, ‑nesu, ‑eš dok. vynést; vynést na světlo, objevit

vynět; vyniď, vynidech, vynidiech v. vyjěti; vyjíti

vynie, ‑ie n. vytí

vyniemati, ‑aju, ‑áš ned. vyjímat

vynieti v. vyjieti

vynietiti, ‑cu, ‑tíš dok. vypálit (?), vymýtit (?)

vynikalý, vynikaný, vynikavý, vyniklý adj. vystupující (ze země apod.), vyčnívající: po vynikalém
skalí po vystupující skále; v každém úhlu dsky vynikané (vynikavé) byly spojovány

vynikati, ‑aju, ‑áš, vynikovati, ‑uju, ‑uješ ned. vynikat; vyvstávat; povstávat, vycházet

vyniknúti, ‑nu, ‑neš dok. vyjít, vyběhnout, vyrazit; dostat se odkud; dopadnout

vynímanie, ‑ie n. vyjímání

vynímati, ‑aju, ‑áš ned. vyjímat, vytahovat; vybírat, brát; činit výjimku

vyníti; vynitie; vynmu v. vyjíti; vyjitie; vyjieti

vynořiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. vysunout se, vypadnout: usta svoje otvoři, maso se jemu z ust vynoři

vynositel, ‑e m.: vynositel práv zákonodárce, soudce

vynositi, ‑šu, ‑síš, vynošovati, ‑uju, ‑uješ ned. vynášet

vynutkati, ‑aju, ‑áš dok. vyhnat, vypudit, přinutit vyjít: často jej (zboží mnicha) z pelešě
vynutká

vyostřiti, ‑řu, ‑říš dok. naostřit, nabrousit

vypáčiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. (o vodě) vzedmout se: tehda vypáči sě moře

vypadati, ‑aju, ‑áš ned. vypadat; odpadat: lidé vypadají od boha; upadat, slábnout: láska nikdy
nevypadá

vypadlý adj. vypadlý; spadlý, svržený: ďábel z nebe vypadlý; odpadlý

vypadnúti, ‑nu, ‑neš dok. odpadnout; zaniknout (v. též vypsati)

vypáchnúti, ‑nu, ‑neš dok. vypáchnout, vyčichnout

vypáliti, ‑ľu, ‑líš dok. vypálit; spálit, sežehnout

vypařiti, ‑řu, ‑říš dok. vytáhnout: (Kristus) vypaři na ně tento bíček; ‑ vypařiti sě (na koho,
proti komu) vyřítit se

vypáslý adj. vypasený, tlustý

vypsati, ‑padu, ‑eš dok. vypadnout, odpadnout (v. též vypadnúti)

vypásti sě, ‑pasu, ‑eš sě dok. vyplást se, vykrmit se

vypastviti, ‑v’u, ‑víš dok. vykrmit

vypierati, ‑aju, ‑áš ned. vypírat, vymývat, prát

vypilý adj. vyplivnutý (?): vypilá slina nechutná

výpis m. výnos, dekret; zápis; pl. výpisy, dějiny

vypisovati, ‑uju, ‑uješ ned. popisovat, vypisovat, líčit

vypiti, vypíti, ‑p’ú, ‑pieš dok. vypít; pitím ztratit, propít

vyplacenie, ‑ie n. vyplacení, vykoupení; výkupné

vyplácěti, ‑ěju, ‑ieš, vyplavovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyplácet, splácet, vykupovat

vyplakalý adj. vyplakaný: očima, svýma, z kořen juž vyplakalýma

vyplakati, ‑pláču, ‑eš dok. (co) vyplakat, pláčem získat; vyplakat si: (panna) oči bieše vyplakala

vyplaniti, ‑ňu, ‑níš dok. vyplenit, vyhubit, zničit

vyplanúti, ‑nu, ‑neš dok. uprchnout, utéci

vyplašiti, ‑šu, ‑šíš dok. vyhnat

výplata f. výplata, vyplacení; zaplacení, vykoupení

vyplatiti, ‑cu, ‑tíš dok. vyplatit, zaplatit; vykoupit

vyplaviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. vyplavit se, vyplout

vyplenitel, ‑e m. plenitel, zhoubce, ničitel

vypleniti, ‑ňu, ‑níš dok. vyplenit, vyhubit, zničit

vypléti, ‑plevu, ‑eš dok. vyplát, vymýtit, odstranit, zničit

vypleňovati, ‑uju, ‑uješ ned. plenit, vymycovat, odstraňovat, vyhlazovat, ničit

vyplevovati, ‑uju, ‑uješ ned. vymycovat, vyhlazovat, odstraňovat, ničit

vyplinúti; vyplískati; vypliščiti v. vypľunúti; vypľúskati; vypľuščiti

vyplňenie, ‑ie n. vyplnění, naplnění; uskutečnění, vykonání

vyplniti, ‑ňu, ‑níš dok. vyplnit, naplnit; splnit, uskutečnit, vykonat: vyplniv oběti zápalné

vyplňovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyplňovat, naplňovat; plnit, uskutečňovat, vykonávat

vyplozenie, ‑ie n. zplození

vypľunúti, vyplinúti, ‑nu, ‑neš dok. vyplivnout; odmítnout

vypľúskati, vypliskati, ‑aju, ‑áš dok. naplácat, nažvanit: co vy tu řěči zlých vyplískáte

vypľušěiti, vypliščiti, ‑ču, ‑čiš dok. vyslovit, plácnout

vyplúti, ‑plovu, ‑ploveš, ‑plóveš dok. vyplout; vyjít, vyklouznout, vynořit se

vyplutie, vyplývanie, ‑ie n. výtok

vyplynúti, ‑nu, ‑neš dok. vyplynout, vytéci, vytrysknout; vyklouznout, proklouznout; vyjít, odejít

vyplývati, ‑aju, ‑áš ned. vyplouvat: olej vyplývá zhóru

vypojiti, ‑ju, ‑jíš dok. vyčepovat, vytočit, prodat k piti: neb by bez nich (kostkářů) vína a piva
(hostinští) nevypojili

vypokrásti sě, ‑kradu, ‑eš sě dok. vykrást se, povytrácet se, vytratit se: když by ten ďábel
nenávisti vypokradl sě kdy tajně

vyporúhati, ‑aju, ‑áš dok. narouhat se, prolít

vypósobcě, ‑ě m. vykonavatel

vypósobenie, ‑ie n. vykonání, udělání, provedení

vypósobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. vykonat, udělat, odstranit

vypostělý adj. zmořený, zesláblý postem: pústenníkóm vypostělým, zchuravělým

výpověd, ‑i f. nález, usnesení, rozhodnutí, rozsudek; vyhnanství

vypověděnec, ‑ncě, výpovědlník (čtyřslab.), výpovědník m. vypovězenec; vyhnanec; opovědník,odbojník

vypověděnie, ‑ie n. soudní výrok, nález; rozkaz; výklad

vypověděný, výpovědný, vypovědnicí adj. vypovězený, vyhoštěný, vyhnaný: výpovědný člověk vyhnanec;
k tobě volámy, vypovědnicí děti Eviny; určený, stanovený

vypověděti, ‑viem, ‑vědě, ‑vieš dok. vypovědět, vyslovit, vyjádřit, vylíčit; vyhnat, vyhostit: od
jichž očí všecka spravedlivost vypověděna jest kteří nedovedou vidět spravedlnost; rozhodnout,
(u)stanovit, určit

vypóžčiti, ‑ču, ‑číš dok. vypůjčit

vypóžčovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypůjčovat

vypracovati, ‑uju, ‑uješ dok. prací získat, vydělat

vyprati, ‑peru, ‑péřeš dok. vyprat; (koho) vymrskat, vypráskat, bitím vyhnat

výprava f. vypravování; družina

vyprávcě, ‑ě f. osvoboditelka

vypravenie, ‑ie n. výklad, vynaložení, vysvětlení; vylíčení, vypravování; vybavení, výbava; odchod

vypravený adj. vypravovaný, vyučený; vyložený, uvedený: podlé svrchu vypraveného naučenie; uniklý,
osvobozený (?)

vyprávěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vypravovat; správně vykládat

vypravitel, ‑ě m. vyprávěč; osvoboditel

vypraviti, ‑v’u, ‑víš dok. (koho kam) vypravit, vyslat; (koho odkud) vyvést, odvést; vyprostit,
vysvobodit; povědět, oznámit, vyložit, vylíčit, vypovědět; (koho nad jiné) vychválit; ‑ vypraviti
sě vypravit se, vydat se; vyprostit se; (z čeho) dostat se, uniknout z čeho

výpravně adv. výmluvně, výstižně: výpravnějie pověděno jest Jozefem

vypravovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypravovat, líčit, vypodobňovat; dokazovat; vysvobozovat

vyprázdniti, ‑žďňu, ‑zdníš dok. vyprázdnit; (co odkud) odstranit: vyprázdnie márnosti z své dušě;
zrušit, popřít: porotož tato řěč onu první vyprazdňuje, ale netoliko tu řeč vyprázdní, ale i tu
svátost; (od čeho) zbavit čeho; ‑ vyprázdniti sě vyprázdnit se

vyprázdněnie, vypráždněnie, ‑ie n. zmaření, zrušení

vyprázdňovati, vypráždňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co od čeho) zbavovat co čeho, očišťovat od čeho;
odstraňovat; mařit, ničit, rušit; ‑ vyprázdňovati sě (od zlého) zbavovat se (zlého)

vyprnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. vytratit se, zmizet: (čert) vyprnu sě jim z očí

vyprostitel, ‑e m. vysvoboditel, osvoboditel

vyprostiti, ‑šču, ‑stíš dok. vyprostit, vysvobodit, osvobodit

vyproščenie, ‑ie n. vyproštění, vysvobození, osvobození

vypruščovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyprošťovat, vysvobozovat, osvobozovat

vypršěti, 3. sg. ‑ší dok. vypadat: vlasové z brady vypršěli

vyprýščěti sě, 3. sg. ‑ie sě ned. vytékat, pramenit: (Dunaj) vyprýščie sě z lampartských hor

vyprýščiti sě, 3. sg. ‑ščí sě dok. vyprýštit, vytrysknout: inhed sú sě vyprýštily vody valné

vypřieci, ‑přahu, ‑přěžeš dok. vypřáhnout

vypsánie, ‑ie n. vypsání, popsání, vylíčení; vyložení, výklad

vypsati, ‑píšu, ‑eš dok. vypsat, popsat, vylíčit; napsat

vyptati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. vyptat se, zeptat se, vyšetřit, zjistit

vyptávati, ‑aju, ‑áš ned. (co, na co) vyptávat se na co, ptát se; vyšetřovat, zjišťovat

vypučěti sě, vypučiti (sě), 3. sg. ‑čí (sě), vypukati sě, 3. sg. ‑á sě dok. vypučet, vyhnat,
vyrůst, vyrazit

vypustiti, ‑šču, ‑stíš dok. vypustit; vyslat, poslat; seslat: vypusti Hospodin požehnánie na tvé
pivnice; propustit; vydat; vylít, prolít: že jsi toliko slz vypustil

vypuščenec, ‑ncě m. poslaný, vyslaný: tomu kozlu (obětnímu) dějiechu česky vypuščenec

vypuščený adj. vypuštěný: kletba nadarmo vypuštěná; zpustlý

vypúščěti, ‑ěju, ‑ieš, vypuščovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypouštět; ‑ vypúščěti sě (o moři) vylévat se

vypuščovánie, ‑ie n. výhonek

vypuzenie, ‑ie n. vypuzování, vyhánění

vypúzěti, ‑ěju, ‑ieš, vypuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypuzovat, vyhánět, zahánět

výr m. výr; hejsek (hanl.)

výrazek, ‑zka, ‑zku m. výstřelek; výjimka, výjimečnost, výjimečný stav

vyraziti, ‑žu, ‑zíš dok. vyrazit; vypudit, zapudit; (koho z čeho) vyhodit, vyloučit koho z čeho,
zbavit koho čeho: lidé z rozumu sú vyraženi; vyjmout, udělat výjimku; ‑ vyraziti sě vyrazit,
vyřítit se, vyběhnout, vyskočit; zdvihnout se; objevit se; vyvalit se; odvážit se; rozjásat se,
zajásat

vyrazovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyjímat, dělat výjimku; ‑ vyrazovati sě vyrážet, vyvstávat

vyraženie, ‑ie n. odražení

vyražený adj. vyhrazený, výhradní; výjimečný, odlišný

vyrážěti, ‑ěju, ‑ieš dok. vyrážet; vypuzovat, vyhánět, zahánět; vylučovat; vyjímat, dělat výjimku;
‑ vyrážěti sě vyrážet se, vyvalovat se, objevovat se

vyrážka f. výstřelek; výmysl

vyražovaný adj. vyrážený; vyšívaný

vyražovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyrážet; vypuzovat, vyhánět, zahánět; ‑ vyražovati sě vyrážet: (vody)
v jistých hodinách sě vyražují a ukazují

vyrčenie v. vyřčenie

vyrobotovati, ‑uju, ‑uješ dok. získat usilovnou prací, robotou, vydřít

vyroditi, ‑z’u, ‑díš dok. urodit, vydat: jenž všecko žéře, krmi z sebe vyrodí sladkú

vyrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. vyštvat; ‑ vyrojiti sě vyrojit se, vyhrnout se, vyřítit se

vyrostovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyrůstat

vyrozoměti, vyrozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. porozumět, pochopit

vyrozprávěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vyprávět, vykládat, povídat

vyrozuměnie, ‑ie n. porozumění, pochopení

vyrúbati, ‑aju, ‑áš, vyrúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. vysekat, vyseknout; vypáčit; vylomit

vyručiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. zaručit se

vyryti, ‑ryju, ‑eš dok. vyrýt

vyrytina f. rytina, reliéf, socha

vyrytý adj. vyrytý, vytesaný

vyřčenie, vyrčenie, vyřknutie, ‑ie n. výrok, nález, rozhodnutí, rozsudek; rozkaz

vyřéci, ‑řku, ‑řčeš, ‑rčeš dok. vyřknout; vynést rozhodnutí

výřek, ‑řka, ‑řku m. výrok

vyřězaný adj. vyřezávaný, ozdobený řezbářskou prací

vyřězati, ‑žu, ‑žeš dok. vyřezat, řezáním vyprostit, odstranit; ozdobit řezbářskou prací

vyřiekati, ‑aju, ‑áš dok. (co po kom) přeříkat

vyřihnúti, ‑nu, ‑neš dok. říhnout, vykrknout; pronést, vypovědět (hanl .)

vyřihovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyříhávat; povídat, tvrdit (hanl.): tuto opět mniše, z svého
vlastnieho vyřihuješ, pravě a tak žádaje papežóm bohatstvie

vyřinovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypouštět, chrlit

vyřinúti, ‑nu, ‑neš dok. vyvrhnout; vyvalit se, vzedmout se; ‑ vyřinúti sě vyřinout se, vyvalit se

vyřinutý adj. propuklý, rozpoutaný: búřě vyřinutá

vyřknutie v. vyřčenie

vyřútiti, vyřítiti, ‑cu, ‑tíš dok. vyhloubit, vykopat, vyčistit: vyřítichu jámu

vysaditi, ‑z’u, ‑díš dok. osadit, zřídit; sesadit, odstranit; vyhostit, vyvrhnout, vyloučit,
vyhnat; určit, ustanovit, stanovit

vysáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. dosáhnout

vysapiti, ‑p’u, ‑piš dok. vytáhnout, vyjmout; vytrhat, vyplenit, zničit

vysazenie, ‑ie n. vyhoštění, vyhnání, vypuzení; ustanovení, zřízení

vysazený adj. vyloučený, vyvržený

vysazovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyhazovat, vyhánět; zřizovat, ustanovovat; opatřovat výsadami;

vyscěrčiti; vyséci sě v. vystrčiti; vysieci sě

vysědlina f. výstupek

vysědlý adj. vystouplý, vyčnívající; oči vysědlé vypoulené

vysědnúti, .nu, ‑neš dok. vystoupit, začít vyčnívat (v. též vvsiesti)

vyschnúti, ‑nu, ‑neš (příč. čin. ‑sechl, ‑schla) dok. vyschnout

vysieci sě, vyséci sě, ‑sěku, ‑sěčeš sě dok. vysekat se

vysiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. (z čeho) vysednout, vystoupit: vysiesti z korábu; (do čeho) vstoupit,
vtáhnout; (nač) dosednout, dotáhnout: (pole) na něž jest vysedl (při hře v šachy) (v. též
vysědnúti)

výsiti (sě) v. výšiti

vyskakovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyskakovat; prýštit, vytékat (ze země); proskakovat, prokmitávat,
objevovat se; (nad koho) vypínat se

vyskočilý adj. vyvýšený, strmý

vyskočiti, ‑ču, ‑číš dok. vyskočit; vyvýšit se, vynořit .se, objevit se: (skála) kteráž nad břěhem
bieše vyskočila

vyskubati, vyškubati, vyšklubati, ‑u, ‑eš dok. vyškubat, vytrhat

vyskubnúti, ‑nu, ‑neš dok. vyškubnout, vytrhnout

vyskýsti, ‑skytu, ‑eš, vyskytnúti, ‑nu, ‑neš dok. vystrčit; ‑ vyskýsti sě vystavit se: vyskyteš sě
nebezpečenství velikému

vyskýtati, ‑aju, ‑áš ned. vystrkovat; (co) ukazovat, jevit

vyslánie, ‑ie n. vyslání, poslání

vyslati, ‑šlu, ‑eš dok. vyslat, poslat

vyslédíti, ‑z’u, ‑díš dok. vyslídit, vyšpehovat

vyslovovati, ‑uju, ‑uješ ned. nazývat, jmenovat

vysluchovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyslýchat

vyslúžiti, ‑žu, ‑žíš dok. (co) vysloužit si, službou získat; (co na kom) dostat za službu

vyslychovati, ‑uju, ‑uješ ned. popřávat sluchu, poslouchat, naslouchat

vysocě adv. vysoce; vysoko; pronikavě, vysokým hlasem; zvysoka, vznešeně, povýšeně: (ti) mluvie
zlost vysocě (v. též vysoko)

vysočiti, ‑ču, ‑číš dok. osočováním vypudit

vysoko adv. vysoko; vysoce; z výšky, zvysoka (v. též vysoce; vysoký)

vysokost, ‑i f. výška

vysoký (jm. tvar vysok) adj. vysoký, vysoko položený; vznešený; vysoko postavený, nadřízený; na
vysocě ve vešce, na výsosti; vysoké moře hluboké; vez na vysoko zajeď na hloubku

výsost, výsot, ‑i f. výška: u výsost i vysokost; výsost

výsostina f. vynikající vlastnost, vynikající čin: ktoré výsostiny Judovy?

výsostný adj. z výsost: popi výsostní vznešení

vyspanlivý adj. vyspalý, čilý

vyspiech v. vysúti

vyspiešiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. rychle vyjít, zmizet; vymizet

vyssáti, ‑ssu, ‑sseš dok. vysát

vystarati, ‑aju, ‑áš dok. (co na kom) vyprostit, vyžádat

vystavený adj. postavený, vybudovaný, zřízený, ustanovený

vystaviti, ‑v’u, ‑víš dok. postavit (vzhůru), vystrčit; naměřit: zatiem hlodá vystaviti, kdož by
jměl najvěčší mieru tak, aby měl

vystavovati, ‑uju, ‑uješ ned. vystavovat, vystrkovat

vystíhati, ‑aju, ‑áš dok. dostihnout: vystíhajte nepřátely do jednoho je dostihněte

výstražný adj. výstražný; opatrný, ostražitý

vystrčený adj. uvalený: klatba na nás vystrčená

vystrčiti, vyscěrčiti, ‑ču, ‑číš dok. vystrčit; vyvrhnout, vypudit, vyhnat: vyscěrčmež jeho pryč od
nás; vysadit: zlatá vrata vystrčili; oko sobě vystrčil vypíchl

vystrhati, ‑aju, ‑áš dok. vyškrábat, škrábáním odstranit

vystrojiti (sě), ‑ju, ‑jíš (sě) dok. vystrojit (se), vypravit (se), přichystat (se)

vystrúhati, ‑aju, ‑áš dok. vyhladit, vybrousit

vystřěbati, ‑u, ‑eš dok. vstřebat, pohltit: vystřěbe (ďábel) řěku vypije

vystřěpěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě, vystřepiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. nahledět se, nakoukat se (expr.)

vystřěženie, ‑ie n. výstraha; vystříhání se

vystřieci, ‑střehu, ‑střěžeš dok. (koho) vyhnout se komu: vystřěz nás bohatcova psota; (koho proč)
dát výstrahu komu; (koho čeho) upozornit koho na co, varovat před čím; uchránit, ochránit; ‑
vystřieci sě (čeho, čemu, v čem) vyhnout se čemu, vystříhat se čeho, vyvarovat se, ujít, uniknout
čemu

vystřiehanie, ‑ie n. vystříhání se, vyhýbání se, vyhnutí se; ochrana; výstraha

vystřiehati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) dávat výstrahu, varovat; ochraňovat, opatrovat; ‑ vystřiehati sě
(čeho) vystříhat se čeho, chránit se, mít se na pozoru

vystřieti sě, ‑stru, ‑střeš sě dok. (o množství) vyhrnout se, vyjít

vystřiezvěti, ‑ěju, ‑ieš dok. vystřízlivět

výstup m. vystúpenie, ‑ie n. vystoupení; odchod (ze života): (mluvili s Ježíšem) o výstupu, ješto
měl vyplniti v Jeruzalémě, točiš o jeho smrti

vystúpati, ‑aju, ‑áš ned. vystupovat, vycházet

výstupek, ‑pka, ‑pku m. přestupek

vystúpilý adj. vyšlý, vystoupivší

vystúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. vystoupit, vyjít; odejít; (na koho) vystoupit proti komu; (z čeho) vzdát
se čeho, ztratit co; vystúpiti z pořadu pravenie odbočit při vyprávění

vystupovati, ‑uju, ‑uješ ned. vystupovat, vycházet, vzcházet: (od čeho) odstupovat, vzdalovat se

vysúditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co na kom) vysoudit, vymoci soudem

vysunúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. vysunout se, objevit se; (na koho) vyřítit se, vrhnout se na (koho)

vysúti, ‑spu, ‑speš imper. ‑spi, ‑spěte, impf. ‑spiech, aor. ‑such) dok. vysypat; vylít; ‑ vysúti
sě vyhrnout se

vysvatečený adj. prokletý, zlořečený

vysvěcený adj. zbavený svěcení, odsvěcený

vysvěcovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozsvěcovat se, rozzařovat se: již se slunce vysvěcuje

vysvědčenie, ‑ie n. ohlášení; dosvědčení, svědectví, důkaz

vysvědčiti, ‑ču, ‑číš dok. potvrdit svědectvím, dosvědčit

vysvědčovati, ‑uju, ‑uješ ned. dokládat svědectvím, dosvědčovat

vysvětiti, ‑cu, ‑tíš dok. zbavit svěcení

vysvobodcě, ‑ě m. vysvoboditel

vysýpáček, ‑čka, ‑čku m. nádoba na vysýpání něčeho: naděláš ku potřebám jeho vysýpáček, ktorýmž by
vysýpal popel

vysypovati, ‑uju, ‑uješ ned. vysypávat

výš, výšě, ‑ě f. výše, výška

vyšantročiti, ‑ču, ‑číš dok. vylichvařit

vyščerbený, vyštěrbený adj. odchylující se, odpadlý: aby sě jich varovali, ani v nálezciech jich,
od zákona božieho vyštěrbených, jich poslúchati

vyščrbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. odchýlit se, odpadnout; provinit se, prohřešit se

vyščrbovati, ‑uju, ‑uješ ned. proviňovat se, prohřešovat se

vyšinovati, ‑uju, ‑uješ ned. vysouvat se, vyrážet

výšiti, výsiti, ‑šu, ‑síš ned. povznášet; vyvyšovat, vynášet, oslavovat; zvyšovat, zvětšovat; ‑
výšiti sě, výsiti sě povyšovat se: vynášet se, pyšnit se, spět, docházet k vrcholu, vrcholit:
poňadž sě den výší a dolóv sě chýlí stien

vyšívati, ‑aju, ‑áš ned. činit výpady; vyšívat; ‑ vyšívati sě (odkud) vysekávat se

vyškubati, vyšklubati v. vyskubati

vyšší kompar. adj. z vysoký: vyšší; zpodst. m. výše postavený člověk, nadřízený, představený,
prelát

vyštěrbený v. vyščeřbený

výštie, ‑ie n. vyjití, odchod; východ; následek, konec; vchod; vznik; výprava

vytantovati, ‑uju, ‑uješ dok. podvodně vymámit

vytasiti, ‑šu, ‑síš dok. vyrazit; ‑ vytasiti sě vyskočit, vyběhnout; (s čím) vytasit se

vytasovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vytasovat se s námitkou, namítat

vytázanie, ‑ie n. zjištění pomocí dotazování, tázání: tajemstvie vytázanie

vytázati, ‑žu, ‑žeš dok. dotázat se, vyptat se

vytazovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. dotazovat se, vyptávat se

výtažek, ‑žka, ‑řku m. výběžek, záliv, zátoka

vytčený adj. vystrčený

vytéci, ‑teku, ‑tečeš dok. vyhrnout se, vyřitít se, vyběhnout

výtečnost, ‑i f. vytečnost; přednost, ctnost; sličnost

výtečný adj. sličný

vytkl v. vytéci; výtknuti

vytepati, ‑p’u, ‑peš dok. vybít, vyhladit, zničit; vytlouci, zvyrážet: mnohémuť vytepú zuby;
vytesat

vytěžěti, vytěžiti, ‑žu, ‑žíš dok. vytěžit, vyzískat

vytiekač, ‑ě m. zvěd, špeh

vytiekati, ‑aju, ‑áš ned. vytékat; činit výpady, útočit

vytieti, ‑tnu, ‑tneš dok. vyseknout, vysekat; vykopat

vytiskati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (z čeho) valit se, vyhřezat

vytisknúti, ‑nu, ‑neš dok. vytlačit koho kam; vyrazit; vytvořit

vytiskovati, ‑uju, ‑uješ ned. vytiskovat, vymačkávat

vytiščenie, ‑ie n. vytlačení, vytvoření

vytknúti, ‑nu, ‑neš (příč. čin. ‑tekl, ‑tkla) dok. vztyčit; vystrčit: vytekl sobě na čest korúhev
vítězství; (co komu) vytknout, vyčíst

vytlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. tlačit, lisovat: vytlačují vinné hrozny

vytlúci, ‑tluku, ‑tlučeš dok. vytlouci, vymlátit: (obilé) u večer prutem vytlúkla a vybila

vytočený adj. vycezený, prolitý: krev vytočená

vytočiti, ‑ču, ‑číš dok. vypustit; vylít, vycedit, prolít: dals krev z srdcě vytočiti; vykroutit

vytopiti, ‑p’u, ‑píš dok. (vodou) vytopit, zatopit

vytovaryšiti, vytovařišiti, ‑šu, ‑šíš dok. vyloučit

vytráviti, ‑v’u, ‑víš dok. strávit, spotřebovat

vytresktati, vytrestati, ‑cu, ‑ceš dok. (co na kom) trestem, trestáním vydobýt, získat

vytrhati, ‑aju, ‑áš dok. vytrhat; vytasit: meče na se vytrhasta; ‑ vytrhati sě (z koho, z čeho)
odtrhnout se od koho, od čeho, opustit koho, co; odchýlit se od koho, od čeho

vytrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vytrhnout, vyrvat; vyčasit: vytrhl svój meč

vytrhovánie, ‑ie n. vyvyšování (?): jest veliké potřebí hleděti rozumem k svým bližním, aby svým
vytrhováním jiných nepohoršil

vytrhovati, ‑uju, ‑uješ ned. vytrhovat, vytahovat; ‑ vytrhovati sě vyvyšovat se, vytahovat se

vytrpěti, ‑p’u, ‑píš dok. (čso) utrpět co; snést co

vytrženec, ‑ncě m. povýšenec, nadutec (?): ale kto leč vytrženec tvrditi bude

vytrženie, ‑ie n. odtržení, vzdálení se, odpadnutí; vyproštění; tasení; odchod

vytržený adj. (z čeho) odpadlý, odtržený: ten z boha vytržený lid; (meč) tasený

vytržiti, ‑žu, ‑žíš dok. utržit

výtržka f. výtržnost

vytřěný adj. vytříbený

vytřiesti, ‑třasu, ‑třěseš dok. vytřást; svrhnout

vytuliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. vyvalit se, vyřítit se

vytupiti, ‑p’u, ‑píš dok. ztupit, otupit

vytýkanie, ‑ie n. zpytování

vytýkati, ‑ču, ‑češ ned. bádat, rozjímat, zpytovat; oči vytýkati čím komu vyčítat, vytýkat co komu

vytykovaný adj. tkaný

vytylý adj. ztučnělý, otylý

vyváděti, ‑ěju, ‑ieš ned. vyvádět; vysvobozovat

vyvaditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho z čeho) vyplatit, vykoupit; vysvobodit (rukojmí, vězně); ochránit
koho před čím, vyprostit

vyváleti, ‑ľu, ‑léš dok. vyválčit

vyvalchovati, ‑uju, ‑uješ dok. zpracovat valchováním (?), vyvalchovat: valchéři, ješto jsú
vyvalchovali jinú barvu

vyvaliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. vyvalit se, objevit se; vyjít: nekyprost nutí mě k tomu, že sě
řiedky vyvalím z domu; vyprostit se; vylomit

vyvarovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. (čeho) vyvarovat se, uvarovat se; (co) zajistit se, pojistit se
proti čemu; předejít, zabránit čemu

vyvál v. vyvieti

vyvázati, ‑viežu, ‑eš dok. rozvázat; vybrat, vyndat

vyvážiti, ‑žu, ‑žíš dok. vynést, pronést, vyslovit

vyvažovati, ‑uju, ‑uješ ned. vážit, čerpat: vody z studnic vyvačováchu

vyvedenie, ‑ie n. vyvedení, odvedení; (úspěšné) provedení, vykonání

vyvedený adj. vyvedený; porozený

vyvěrati (sě), 3. sg. ‑á (sě) ned. vyvěrat, valit se (v. též vyvierati)

vyvěrovati, ‑uju, ‑uješ dok. (co) získat zapřísaháním

vyveseliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. dosyta užít veselí, naveselit se

vyvésti, ‑vedu, ‑eš dok. vyvést, odvést, předvést: vyvésti svědky předvést; vyvésti plod urodit; na
jevo vyvésti vynést; doložit, vyložit, vyvodit, dokázat; ospravedlnit; (koho z čeho) zbavit koho
čeho, oloupit oč: z vašich práv dáte se vyvésti připravit se; vytvořit, stvořit; odstranit, vyndat;
‑ vyvésti sě (čím) ospravedlit se

vyvierati, 3. sg. ‑á ned. vyvěrat, prýštit (v. též vyvěrati)

vyvieti, ‑věju, ‑eš (příč. čin. ‑vál, ‑vieli) dok. vyvát, vyfoukat

vyviežu v. vyvázati

vyviniti, ‑ňu, ‑níš dok. zbavit viny, ospravedlnit

vyvinovati, ‑uju, ‑uješ ned. vybočovat, uchylovat se, odchylovat se: z cěsty pravdy nevyvinuje

vyvinúti, ‑nu, ‑neš dok. sejít ze správné cesty, chybit; (od čeho) vymknout se, vyprostit se,
uniknout, ujít; (proti komu, čemu) provinit se; ‑ vyvinúti sě vybočit, uchýlit se: vyvinúti sě z
cěsty

vyvláčěti, ‑ěju, ‑ieš, vyvlačovati, ‑uju, ‑uješ ned. vláčet, vyvlačovat, vytahovat, rvát; ‑
vyvláčěti sě (z čeho) vyvlékat se, zbavovat se čeho, odkládat co

vyvláčiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho z čeho) vyvléci; vytahat, vyrvat; zbavit

vyvléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. vyvléci; (koho z čeho) zbavit; ‑ vyvléci sě (z čeho) vyvléci se,
zbavit se čeho

vývod m. očištění, ospravedlnění, dokázání neviny; východ, konec, výsledek

vývoda; vývodstvie v. vévoda; vévodstvie

vývodcě, ‑ě m. kdo vyvádí, vede, vůdce

vyvoditi, ‑z’u, ‑díš ned. vyvádět, vysvobozovat; vyvoditi ovoce vydávat, rodit; ‑ vyvoditi sě
očišťovat se

vývodský adj. vévodský

vyvolati, ‑aju, ‑áš dok. vyvolat; (koho) rozhlásit, rozkřičet; (koho zač) prohlásit

vyvoleník m. vyvolenec, vyvolený

vyvoliti, ‑ľu, ‑líš dok. zvolit

vyvolovati, ‑uju, ‑uješ ned. volit

vyvrácenie, ‑ie n. vyvrácení, zničení; rozvrat; vyzvracení, zvracení, zvratek

vyvrácený adj. vyvrácený; převrácený

vyvracěti, ‑ěju, ‑ieš, vyvracovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyvracet, vyvrhovat, zvracet; ničit, hubit,
rozvracet; (koho z čeho) odvracet; ‑ vyvracěti sě (z čeho) dostávat se z čeho

vývrat m. zničené místo, troska; zvratek, vyvrhnutý pokrm

vývratek, ‑tka, ‑tku m. zvratek

vyvrátiti, ‑cu, ‑tíš dok. vyvrátit: město bude z kořen vyvráceno; vyvrhnout; vyzvracet, vydávit;
odvrátit; ‑ vyvrátiti sě vyvrátit se, převrátit se

vyvrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. vyvrhnout; vyloučit; vyhodit; (co na koho) hodit, mrštit; vypudit;
zavrhnout, zanechat

vyvrženie, ‑ie n. vyvržení, vyhození, vypuzení; vyvrhnutí

vyvržený adj. vyvržený, vypuzený, vyloučený, vyobcovaný

vyvřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. vzkypět: inhed studnicě vyvře; vyvřít, vyprchat; (koho, co na co)
(vy)pustit, poštvat; ‑ vyvřieti sě vyklouznout: (mnišie) když sě ven vyvrú, bývají smilní

vyvýšený adj. vznešený

vyvýšiti, ‑šu, ‑šíš dok. povýšit

vyvyšovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. vyvyšovat (se), vynášet (se), vypínat se

vyvzdvíhati sě v. vyzdvíhati sě

vyvzdviženie, ‑ie n. vyzdvižení, povznesení; zvednutí, pozvednutí; (koho zač) ustanovení, dosazení

vyvzvěděti, ‑viem, ‑vědě, ‑vieš dok. vyzvědět

vyzaháleti, ‑eju, ‑éš dok. získat zahálením

vyzdvíhati sě, vyvzdvíhati sě, ‑aju, ‑áš sě, vyzdvihovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vyvyšovat se,
vyzdvihovat se

vyzievati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. vyzívat se, dosyta se nazívat

vyzina f. vyza, vyzí maso

vyzinka f. malá vyza

vyzískati, ‑šču, ‑ščeš dok. získat (někoho pro něco)

vyznamenánie, ‑ie n. význam, smysl, naučení

vyznamenati, ‑aju, ‑áš dok. vyznačit

vyznamenávati, ‑aju, ‑áš ned. znamenat, značit

vyznánie, ‑ie n. vyznání, konfese; výpověď, prohlášení; přiznání

vyznatel, vyznavatel, ‑e m. vyznavač

vyznati, ‑aju, ‑áš dok. vyznat, doznat, přiznat; vypovědět, prohlásit, vyhlásit; uznat; ‑ vyznati
sě (v čem) vyznat se z čeho, přiznat se k čemu

vyznávati, ‑aju, ‑áš ned. veřejně přiznávat, prohlašovat, oznamovat; ‑ vyznávati sě (kým)
prohlašovat se za koho

vyzpievati, ‑aju, ‑áš dok. (co) vyzpívat, zpěvem (nábožných písní) získat, dosáhnout: kněžie je z
pekla vyslúží svými mšemi a vyzpívají žaltáři

vyzpósobenie, ‑ie n. provedení

vyzřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. vyhlédnout

vyzvednúti, ‑nu, ‑neš dok. vztyčit, postavit

vyzvěstovati, ‑uju, ‑uješ dok. vypovědět, povědět: vyzvěstuje výmluvu; vyzradit (?): cěsty
vyzvěstovach

vyžádati, ‑aju, ‑áš dok. žádáním, prošením získat, dosáhnout, vyprosit: musíš to vymodliti,
vyžádati vší silú na milém bohu

vyžděný adj. vyzděný

vyždmúti v. vyžmúti

vyžéci, ‑žhu, ‑žžeš dok. vypálit, spálit, sežehnout

vyžehovati, ‑uju, ‑uješ ned. vypalovat

vyžieti, ‑žnu, ‑žňu, ‑eš (příč. čin. ‑žal, ‑žěli) dok. vyžnout: což sú vyžěli každého obilé

vyžiti, ‑živu, ‑eš dok. využít, opotřebovat; vyčerpat, vysát

vyživenie, ‑ie n. obživa

vyžle, ‑ete n., vyžlec, ‑žlcě (dvojslab.) m. vyžle, plemeno menšího loveckého psa

vyžmúti, vyždmúti, ‑mu, ‑meš ned. vyždímat

vz předl. (s akuz.) nad; na; proti; vz někoho býti být proti komu, stavět se na odpor, odporovat,
protivit se komu; vz sparu proti horku; bieše veliký na dvanáste noh vz déli na délku; vz hóru
nahoru; vz hóru sě vyvýšiti povyšovat se; vz to pověděnie na tu řeč, na ta slova, k těm slovům

vzácně adv. vznešeně, vybraně, vděčně, důstojně, s poctami; mile, příjemně

vzácnost, ‑i f. vzácnost, vznešenost, důstojnost, vážnost, váženost, úcta

vzácný, zacný adj. vzácný, vznešený, důstojný, ctný; vážený, milý, příjemný: by od světských ne tak
vzácni byli že by je laikové nechovali v takové úctě; drahocenný, vybraný; vzácný čeho vděčný zač

vzajtra v. zajtra

vzápětí adv. v patách, vzápětí, hned

vzásobenie, ‑ie n. zásobení, vytvoření zásob: o vzásobení proti drahým letóm

vzatek. ‑tka, ‑tku m. odměna, mzda; dar; užitek; prospěch, zisk; úplatek; krádež, lup

vzatý adj. vzatý, pojatý, přijatý; získaný, dobytý

vzáviděti, ‑z’u, ‑díš dok. (komu) začít závidět

vzbáti sě, zbáti sě, ‑boju, ‑íš sě dok. leknout se, polekat se

vzběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vyjít, vyběhnout vzhůru, zaútočit; (na mysl) připadnout na mysl, namanout
se

vzberu v. vzebrati

vzbíti, ‑b’ú, ‑bieš dok. přibit, přitlouci: vzbit jsem na kříž; Ctirada na kolo vzbichu vpletly do
kola; ‑ vzbíti sě svést boj (srov. zbíti)

vzbláhati, ‑aju, ‑áš ned. (koho) dobrořečit

vzblúditi, ‑z’u, ‑díš dok. zbloudit, zmýlit se, chybit; (od někoho) zabloudit od koho, ztratit se
komu; (v čem) pobloudit; ‑ vzblúditi sě pomást se (srov. zblúditi)

vzbočiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. vzpříčit se; postavit se bokem k čemu (srov. zbočiti)

vzbóh v. bóh

vzbohatěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zbohatnout

vzbohatiti, ‑cu, ‑tíš dok. obohatit, učinit bohatým

vzbok adv. stranou: pakli chodíce vzbok proti mně protiviti sě budete

vzbořiti v. zbořiti

vzbósti, zbósti, ‑bodu, ‑eš dok. začít bodat

vzbrániti, ‑ňu, ‑níš dok. zabránit; ‑ vzbrániti sě ubránit se, odolat (srov. zbrániti)

vzbraňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zbraňovat, zabraňovat, bránit (v. též zbraňovati)

vzbrojiti sě, ‑ju, ‑jíš sě dok. vzbouřit se, pobouřit se, rozbouřit se: vojensky se vypravit

vzbúděti v. vzbúzěti

vzbuditi, zbuditi, ‑z’u, ‑díš dok. vzbudit; povzbudit; způsobit, roznítit, vyvolat: zbuditi válku;
vzbuditi boj proti komu zahájit boj, začít válku; vzrušit, pobouřit, popudit; stvořit; (koho k
čemu) přimět; ‑ vzbuditi sě vzbudit se; povzbudit se; vzniknout, projevit se, vypuknout; povstat,
vzbouřit se; rozzlobit se, popudit se

vzbújěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. vzpouzet se (v. též zbujěti)

vzburcovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. vzbouřit se

vzbúřenie, ‑ie n. vzbouření, pobouření; zmatek

vzbúřiti, zbúřiti, ‑řu, ‑říš dok. vzbouřit, pobouřit, rozbouřit; ‑ vzbúřiti sě vzbouřit se,
rozbouřit se; rozzlobit se, rozčílit se

vzbuřovati, zbuřovati, ‑uju, ‑uješ ned. bouřit, pobuřovat, podněcovat

vzbuzenie, ‑ie n. povzbuzení, podnět

vzbúzěti, vzbúděti, ‑ěju, ‑ieš ned. vzbouzet; povzbuzovat, rozněcovat, vyvolávat; ‑ vzbúzěti sě
budit se; podněcovat se (v. též vzbuzovati)

vzbuzovati, zbuzovati, ‑uju, ‑uješ ned. vzbuzovat, budit; probouzet, křísit; povzbuzovat,
podněcovat; bouřit, pobuřovat; ‑ vzbuzovati sě budit se, uvádět se v život, vznikat (v. též
vzbúzěti)

vzbydliti, ‑ľu, ‑líš dok. začít bydlet, usídlit se; zdržet se; potrvat (v. též zbydliti sě)

vzbývati, ‑aju, ‑áš ned. rozhojňovat se (v. též zbývati)

vzcěliti, vzcělovati; vzčakávati v. scěliti, scělovati; zčakávati

vzdajné, ‑ého zpodst. n. poplatek při odchodu od pána

vzdál, vzdáli, vzdáľu, zdál, zdáli adv. na dálku, daleko, opodál; vzdál šest set honóv; za dvě
malej míli zdáli ot čeho ve vzdálenosti slabých dvou mil; (cěsta jest) vzdál daleká, dlouhá

vzdálenie, ‑ie n. (od čeho) vzdálení, vzdálenost, vzdálení se čeho, odřeknutí, zřeknutí se čeho

vzdálený, zdálený adj. vzdálený, daleký; nepravděpodobný, přitažený za vlasy

vzdalevati, ‑iji, ‑iješ, vzdalovati, zdalovati, ‑uju, ‑uješ ned. vzdalovat, oddalovat, odkládat (co
od sebe) stranit se čeho, vyhýbat se čemu; ‑ vzdalovati sě vzdalovat se; otálet, vzpírat, se,
bránit se; (od koho) stranit se koho; (čeho) vyhýbat se čemu

vzdáliti sě, zdáliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. vzdálit se, odstoupit od čeho, opustit co

vzdáti, zdáti, ‑ám, ‑áš dok. odevzdat, dát, vydat; vzdát: díky vzdav; (co) vzdát se čeho: vzdáti
biskupstvie; vzdáti dušu zemřít; ‑ vzdáti sě odevzdat se: vzdáti sě bohu; poddat se: vzdáti sě
smrti; vzdát se

vzdávanie, ‑ie n. vzdávání: diek vzdávanie díkůvzdání; odevzdání, dávání

vzdávati, zdávati, ‑aju, ‑áš ned. vzdávat, dávat, projevovat komu co (chválu); vzdávati manžely
oddávat, zasnubovat (v. též sdávati)

vzděditi, ‑z’u, ‑díš dok. podědit

vzdechnúti, vzedchnúti, vzdychnúti, ‑nu, ‑neš dok. vzdechnout, vzdychnout: na skončenie nevzdyše na
konec nepomyslel; projevit pokoru; zdechnout, pojít, zahynout (v. též zdechnúti)

vzděkovati, ‑uju, ‑uješ dok. poděkovat

vzdělaně adv. moudře

vzdělánie, zdělánie, ‑ie; n. obdělání; budování, vybudování, stavění; stavení, stavba, budova;
vzdělání, zušlechtění; (čeho) podnět k čemu

vzdělaný, zdělaný adj. zbudovaný, vystavěný; zhotovený; udělaný

vzdělatel, ‑e m. tvůrce, budovatel, stavitel: vzdělatel plotóv

vzdělati, zdělati, sdělati, ‑aju, ‑áš dok. vystavět, postavit; zřídit, zbudovat; obdělat, vzdělat,
zušlechtit; vypěstovat; udělat, vytvořit, zhotovit

vzdělávati, zdělávati, ‑aju, ‑áš ned. stavět, budovat, vytvářet; vzdělávat, pěstovat, zušlechťovat,
obdělávat

vzdéli adv. na délku

vzděnie, ‑ie n. dání, stanovení: vzděnie jmen zvířatóm

vzdešenie, ‑ie n. vdechnutí, vzdechnutí, vzdech (v. též vdešenie)

vzdieti^1, ‑děju, ‑dieš dok. (komu) dát jméno, pojmenovat, nazvat, přezdít; oznámit

vzdieti^2, ‑děju, ‑ješ dok. (co) učinit, udělat, prověst; vložit, položit, dát; obléknout (v. též
sdieti, zdieti sě)

vzdievati, ‑aju, ‑áš ned. nazývat, pojmenovávat, jmenovat; vkládat

vzdivěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zdivočet (srov. zdivělý)

vzdiviti, ‑v’u, ‑víš dok. udivit

vzdobyti, ‑budu, ‑eš dok. vyhledat (?)

vzdobývati, ‑aju, ‑áš ned. hledat, vyhledávat (?): obličeje tvého vzdobývám (srov. zdobývati)

vzdolu v. zdolu

vzdor m. příkoří

vzdora, vzdóra, zdora f. vzdor, odpor, projev odporu: učiň vzdoru odporuj: vésti vzdóru vzdorovat,
dělat opak; na vzdóru, na vzdóru navzdor, navzdory, ke škodě; násilí, zpupnost, nadutost;
nepříjemnost; příkoří

vzdorně adv. vzdorně, tvrdohlavě; slepě, nerozvážně

vzdorný adj. vzdorný, plný vzdoru

vzdrastiti, zdrastiti, ‑šču, ‑stíš dok. zježit; ‑ vzdrastiti sě, zdrastiti sě zježit se; (proti
komu) vzbouřit se

vzdraviti, ‑v’u, ‑víš dok. pozdravit: archanjel ji vzdravil

vzdrážditi, zdrážditi, ‑žďu, ‑zdíš, zdrážiti, ‑žu, ‑žíš, vzdrážniti, ‑ňu, ‑níš dok. vydráždit,
podráždit, popudit

vzdržělivost, ‑i f. zdrženlivost

vzdržěnie, ‑ie n. zdržení se, zdrženlivost: vzdržěnie ot pokrma; zachování, dodržení: v čistotě
vzdržěnie

vzdržěti, ‑žu, ‑žíš dok. udržet, podržet, zadržet; zdržet; vydržet, snést; ‑ vzdržěti sě zdržet se,
počkat, vydržet; (od čeho) zdržet se čeho; (jak) vést si jak; vzdržěti sě mysli nepřipustit si
myšlenku (v. též zdržěti)

vzdržovati, ‑uju, ‑uješ ned. zadržovat; nést na sobě; vzbuzovat; očekávat

vzdřehnúti (?) ‑nu, ‑neš dok. způsobit (?); bolest jí k srdečku vzdřehši způsobivši, zahnavši (?)

vzdřiemati sě, ‑m’u, ‑meš sě dok. usnout

vzdutý adj. nadutý, nadmutý

vzdurmiti, ‑m’u, ‑míš dok. napojit, nasytit

vzdúti, zdúti, vzedmu, zedmu, ‑eš dok. nadout, nafouknout; ‑ vzdúti sě, zdúti sě vzdout se, nadout
se, nafouknout se

vzdutý, zasutý, sdutý adj. (o dobytku) vzdutý, nadmutý: dva sdutá voly

vzdvihati, zdvíhati, ‑aju, ‑áš ned. zdvíhat; ‑ (v)zdvíhati sě (nad koho) vypínat se

vzdvihnutě adv. vztyčeně, vzhůru

vzdvihnúti, zdvihnúti, ‑nu, ‑meš dok. zdvihnout; vyvrátit (město); odstranit; ‑ vzdvihnúti sě
pozvednout, se (v. též zzdvihnúti)

vzdvihnutie, ‑ie n. zdvižení, pozvednutí

vzdvihovati, ‑uju, ‑uješ ned. pozdvihovat, zvedat; vyzvedat, zdůrazňovat; ‑ vzdvihovati sě zvedat
se, vzdouvat se

vzdviž, zdviž, ‑ě f. oběť (zápalná): zdviž tvá tučna buď

vzdviženie, zdviženie, ‑ie n. pozdvižení, zdvižení, povznesení; zvedání, vzdouvání; vyvyšování,
zpupnost

vzdvižený adj. zdvižený, upřený

vzdy v. vešdy

vzdýchati, ‑dýšu, ‑šeš ned. vzdychat; (po čem) toužit

vzdychnúti v. vzdechnúti

vzeblščěti (trojslab.) sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. zablyštět se, zazářit

vzebránie, ‑ie n. sebrání, pobrání; rozebrání; loupež; kořist (srov. sebránie)

vzebrati, vezbrati, vzberu, ‑béřeš dok. vzít, pobrat, sebrat; rozebrat; uloupit; vzebrati tvrzě
zmocnit se, dobýt, zabrat, vyloupit; ‑ vzebrati sě, vezbrati sě (na něco) dostat se, vystoupit na
něco, vylézt; (proti komu) zdvihnout se, vydat se (s vojskem proti komu) (srov. sebrati)

vzedchnúti; vzedmu v. vzdechnúti; vzdúti

vzehřměti, 3. sg. ‑hřmí dok. zahřmít

vzěch v. vzieti

vzechtěti, zechtěti, vzechcu, zechcu, vzchocu, vschocu, ‑eš (aor. vzchotě) dok. zatoužit po čem,
začít něco chtít, dostat zálusk, chuť na něco; ‑ vzechtěti sě zachtít se: vzchotě sě jemu ovocě
zachtělo se mu ovoce; požádat

vzejhráti sě, vzehráti sě, ‑aju, ‑áš sě dok. rozehrát, rozbouřit se (v. též sejhráti, zejhráti)

vzejíti, ‑jdu, ‑eš dok. vyjít vzhůru, vystoupit

vzejmu; vzektvu v. vzjieti; vzkvísti

vzelhati, ‑lžu, ‑lžeš dok. zalhat (v. též selhati)

vzem, vzém v. vzieti

vzemčěti, ‑mču, ‑číš dok. zavléci, zatáhnout

vzenmúti, ‑mu, ‑meš dok. vzejmout se, vzplanout: potom sě plamenem vzenme rozhoří

vzepnúti sě v. vzpieti sě

vzepřieti sě, zepřieti sě, ‑pru, ‑přeš sě dok. vzepřít se, postavit se na odpor

vzeptatel, ‑e m. zpytatel, zkoumatel

vzeptati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zeptat se (v. též zeptati sě)

vzeřvati v. zeřvati

vzeslzěti, ‑ěju, ‑ieš dok. rozslzet se

vzespod adv. vespod, dole

vzespodka adv. zespodu

vzest(k)věti sě, zest(k)věti sě, ‑v’u, ‑víš sě i ‑věju, ‑vieš sě dok. zaskvít se

vzeštie, vzeščie, ‑ie n. vzejití, východ: slunce vzeščie

vzětíčko n. něco vzatého (násilím, potají), malá kořist, lup ap. (expr.): malé vzětíčko

vzětie, ‑ie n. vzetí; vzětie k milosti na milost

vzeupěti, vzupěti, zupěti, ‑ěju, ‑ieš, vzeupiti, vzupiti, zupiti, ‑p’u, ‑píš dok. začít úpět,
naříkat, reptat, křičet; zaúpět, zanaříkat; zareptat; vzkřiknout

vzevřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. začít vřít (v. též zevřieti, srov. sevřieti)

vzevznieti, ‑zvňu, ‑íš dok. zaznít

vzezpievati, ‑aju, ‑áš dok. zazpívat (v. též sezpievati)

vzezřěnie; vzezřieti v. vezřenie; vezřieti

vzezvoniti, zezvoniti, ‑ňu, ‑níš dok. zazvonit

vzežhu; vzežrati v. vzžéci; sežrati

vzhaněti, ‑ěju, ‑ieš dok. pohanit, potupit (v. též zhaněnie)

vzhladati, vzhlédati, ‑aju, ‑áš ned. vzhlížet; ohlížet se, mít ohled na koho; hledat (?) vzhledasta
jeho s žalostí (srov. shľadati, zhledati)

vzhlédanie, ‑ie n. vzhližení, pohlížení; pohled, vzhled, vzezření (v. též shlédanie, zhlédanie)

vzhleděnie, vzhlédnutie, ‑ie n. vzhlédnutí, pohlédnutí, nahlédnutí, pohled; vzhled, vzezření

vzhleděti, ‑z’u, ‑díš, vzhlédnúti, ‑nu, ‑neš dok. vzhlédnout, pohlédnout, podívat se (srov.
zhleděti)

vzhlúb’u, vzhlúbi adv. na hloubku, do hloubky (v. též hlúbě)

vzhněvati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. rozhněvat se (v. též zhněvati sě)

vzhníti v. shníti

vzhoniti, zhoniti, ‑ňu, ‑níš dok. dohonit, dostihnout

vzhonošovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vynášet se, honosit se

vzhóru, zhóru adv. vzhůru, nahoru

vzhořěti, ‑řu, ‑říš dok. vzplanout; shořet (v. též shořěnie)

vzhrdánie, zhrdánie, ‑ie n. (čeho) pohrdání

vzhrdatel, ‑e m. kdo pohrdá

vzhrdati; vzhrděti, vzhrditi v. zhrdati; zhrděti

vzhroziti, ‑žu, ‑zíš dok. postrašit, vyděsit; ‑ vzhroziti sě zhrozit se, dostat strach, zděsit se
(v. též zhroziti)

vzhroženie, ‑ie n. zhrození, hrůza, úděs

vzhrzěnie; vzhrzěti v. zhrzěnie; zhrzěti

vzhrzěný adj. pohrdaný, odmítnutý, zavržený

vzhrzitel v. zhrzitel

vzhřěnie, ‑ie n. zahřátí, rozehřátí; nadšení

vzhřievati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. zahřívat se, ohřívat se; rozehřívat se (v. též shřievati)

vzhřmieti, 3. sg. ‑ie dok. zahřmít (v. též zhřímati)

vzhústi, shústi, ‑hudu, ‑eš dok. zahrát

vzhynúti; vzhyzditi v. zhynúti; zhyzditi

vzchápati, ‑aju, ‑áš dok. (co) chopit se čeho, uchopit co, sáhnout k čemu; ‑ vzchápati sě vzchopit
se, sebrat se (v. též zchápati)

vzcházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vycházet, vzcházet; vznikat, pocházet; vcházet

vzchechtati sě, ‑chcu, ‑chceš sě dok. rozchechtat se

vzchlúba, zchlúba f. chlouba: na vzchlúbu pyšně, nadutě

vzchlubiti sě, zchlubiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. pochlubit se

vzchocu v. vzechtěti

vzchod, vschod m. vzestup, výstup; východ: vzchod slunečný východ slunce; východní strana; schod,
stupeň, přistup (vzhůru), schody, schodiště (v. též schod)

vzchoditi, ‑z’u, ‑díš ned. vycházet; vystupovat nahoru; pocházet, mít původ (v. též schoditi,
zchoditi)

vzchodní, vzchodný adj. východní: na vzchodní stranu

vzchodosluneční, vzchodoslunečný adj. východní: ke vzchodoslunečné straně

vzchopiti, zchopiti, ‑p’u,‑píš dok. uchopit, popadnout; zdvihnout: oděnie na sě vzchopi hodil na
sebe; uchvátit; ‑ vzchopiti sě, schopiti se vzchopit se, sebrat se, dodat si mysli; povstat,
zvednout se: hned sě schopi s lože; vzchopiti sě na smrt vydat se na smrt

vzchopný adj. čilý; živý; podnikavý; pohotový (v. též schopný)

vzchopovati, ‑uju, ‑uješ ned. chytat, popadat; (koho z čeho) utahovat

vzchotě v. vzechtěti

vzchovalý, schovalý, vzchovaný adj. vychovaný; odchovaný, vyrostlý: jenž sú dobře vzchovalí v zemi
kdož nejsou v zemi cizozemci

vzchovanec, ‑ncě m. odchovanec; chovanec (v. též zchovanec)

vzchovanicě, schovanicě, ‑ě f. chovanka

vzchovánie, ‑ie n. vychování; chovanci (pl.): mé vy děti i synové, mé zchovánie

vzchovatedlnicě (pětislab.), ‑ě f. vychovatelka, pěstounka

vzchovati, zchovati, ‑aju, ‑áš dok. vychovat; vykrmit; povýšit (v. též schovati)

vzchozujúcí adj. vcházející; postupující (v. též vchozujúcí)

vzchutnati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (po čem) dostat chuť na co, zatoužit po čem

vzchvále adv. schválně

vzchváliti, ‑ľu, ‑líš dok. vychválit, pochválit (v. též schváliti)

vzchvátati, ‑aju, ‑áš dok. začít chvátat, dát se do spěchu

vzchvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. uchvátit, chytit

vzchvěti sě, ‑chvěju, ‑eš sě dok. zachvět se

vzchýliti (sě), vschýliti (sě), ‑ľu, ‑líš sě dok. vzpřímit se, napřímit se; schýlit se (v. též
schýliti)

vzchylovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. schylovat se, klonit se (v. též schylovati)

vzchytiti, zchytiti, schytiti, ‑cu, ‑tíš dok. popadnout, chytit; ‑ vzchytiti sě, zchytiti sě,
schytiti sě sebrat se, vzchopit se

vzieti, vezmu, ‑eš (aor. vzěch, vzach, přech. min. vzem, vzém, vzav, příč. čin. vzal, vzěli, trp.
vzat, vzěti) dok. vzít; přijmout; dostat; vzieti sobě koho u manželstvo vzít si koho za muže, za
ženu; vzieti boj s kým dát se do boje, podstoupit boj; vzieti konec skončit, domoci se rozsouzení:
vzieti smrt ot koho přijmout smrt od koho, být zahuben kým; vzieti ztrátu utrpět; ‑ vzieti pomstu
utrpět pomstu; mladost vzieti omladnout; vzieti otpuščenie rozloučit se, dovolit se; vzieti mysl
rozhodnout se, pochopit; vzieti rozum porozumět, přijít k rozumu; vzieti za zprávu vzít za
ponaučení směrnici; synem koho vzieti za syna; na sě zákon vzieti vstoupit do řehole; známost
vzieti seznámit se; vzieti radu rozhodnout se; (koho) unést; sklidit; čas vzieti řěpu; (peníze)
vypůjčit, vydlužit (na vrub dlužníka)

vzievati; vzímati v. vzývati; vzjímati

vzítra adv. zítra (v. též zjutra)

vzjěčěti, ‑ču, ‑číš dok. rozječet se

vzjednánie, zjednánie, ‑ie n. zjednání; ujednání, ustanovení; způsobení; zřízení, uspořádání (v.
též sjednánie)

vzjednaný adj. způsobený

vzjednati; vzjednávati v. zjednati; zjednávati

vzjěti, ‑jědu, ‑eš dok. vjet; vyjet; (na koho) zahájit tažení, vytáhnout na koho (s vojskem) (v.
též sjěti)

vzjěvenie; vzjěviti v. zjěvenie; zjěviti

vzjiesti, ‑jiem, ‑jieš dok. pojíst (v. též sniesti)

vzjieti, vznieti, vzejmu, ‑eš dok. vzít na sebe, podstoupit, podniknout (srov. zjieti)

vzjímati, vzímati, vznímati, ‑aju, ‑áš ned. brát, přijímat: vzímati škodu trpět škodu; vzímati radu
s sobú radit se sám se sebou; odnímat; ‑ vzjímati sě, vznímati sě vznikat, rozmáhat se: ot jedné
jiskry vznímá sě oheň; stavět se, zdvíhat se, vzpřimovat se, útočně se stavět; (o koni) vzpínat se;
vystupovat (srov. zjímati sě, snímati sě, znímati sě)

vzjíti, vzníti, vzejdu, vzendu, ‑eš (aor. vzjid, vzjide, vznid, vznide) dok. vzejít, vystoupit,
vejít, vyjít; nastoupit, povstat, zmoci se; (nad koho) vyniknout; ‑ vzjíti sě, vzníti sě začít se,
vzniknout (v. též sníti, zníti)

vzjitie, vznitie, ‑ie n. vzejití; vyjití, východ; výstup (v. též snitie)

vzkanúti, ‑nu, ‑neš dok. zvednout (?): vzhóru mě nikakž nevzkaneš nepřiměješ, abych vstal (srov.
též skanúti)

vzkapati, ‑p’u, ‑peš dok. vykapat, rozlít se; pojít, zahynout (v. též skapati)

vzkazovánie, ‑ie n. vzkazování, vzkázání, vzkaz

vzkazovati, ‑uju, ‑uješ ned. vzkazovat; vyřizovat, oznamovat; ukazovat, dávat najevo (v. též
skazovati, zkazovati sě)

vzkládanie, skládanie, ‑ie n. vzkládání, přikládání: skrze vzkládanie rukú apoštolských dává sě
Duch svatý (srov. též skládanie)

vzkládati, ‑aju, ‑áš ned. nakládat, skládat: břemena na jiné vzkládají; vynakládat, přikládat;
klást, ukládat (v. též skládati)

vzklásti, ‑kladu, ‑eš dok. vložit (v. též sklásti, zklásti)

vzklécěti v. zkécěti

vzklekati, ‑aju, ‑áš dok. začít klekat, poklekat

vzkléti, zkléti, ‑klnu, ‑eš dok. zaklít; prolít

vzkloktati, ‑kcu, ‑kceš dok. začít vřít, začít klokotat, vzedmout se: káže vzkloktati hlubokostí
mořské jako hrnci

vzkochati sě v. zkochati sě

vzkolupiti sě, ‑p’u, ‑piš sě dok. zdvihnout se

vzkopati, ‑aju, ‑áš dok. zkopat, vykopat

vzkrachotati, vzkrochotati, ‑cu, ‑ceč dok. zachrochtat

vzkralovati, ‑uju, ‑uješ dok. začít kralovat

vzkrmiti, zkrmiti, ‑m’u, ‑míš dok. vykrmit, nakrmit

vzkrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. rozkrojit, rozříznout (v. též skrojiti)

vzkropiti, ‑p’u, ‑píš dok. utrpět (?): když která zvěř úraz vrkropi

vzkrúšenie v. skrúšenie

vzkrúšený, vskrúšený adj. zkroušený, kajícný

vzkružie; vzkřěhtati v. skružie; skřěhtati

vzkřěsnúti, ‑nu, ‑neš dok. vstát z mrtvých, ožít; vzniknout

vzkřěšovati, zkřěšovati, zkřiešovati, ‑uju, ‑uješ ned. křísit, oživovat; pozvedat, zdvíhat:
zkřěšuje z prachu

vzkřičěti, zkřičěti, ‑ču, ‑číš dok. vzkřiknout, zavolat, zařvat

vzkřiesiti, zkřiesiti, skřiesiti, ‑šu, ‑síš dok. vzkřísit

vzkřiešenie, ‑ie n. vzkříšení

vzkřiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. pozdvihnout se (kroucením), vykroutit se vzhůru: had sě vzkřivi
(v. též zkřiviti)

vzkřižovati, zkřižovati, ‑uju, ‑uješ dok. ukřížovat

vzkupiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. nakupit se, nahromadit se

vzkúřiti, ‑řu, ‑říš dok. vykouřit; ‑ vzkúřiti sě zkouřit se, kouřem stoupat vzhůru

vzkušený; vzkúšěti, vzkušovati v. zkušený; zkúšěti

vzkvieliti, zkvieliti, ‑ľu, ‑líš dok. zakvílet, zabědovat

vzkvísti, zkvísti, vzektvu, zektvu, ‑eš, vzkvetnúti, zkvetnúti, ‑nu, ‑neš dok. rozkvést, vykvést,
vypučet

vzkvítati, zkvítati, ‑aju, ‑áš ned. vykvétat, rozkvétat, vzkvétat

vzkynulý adj. zkynulý, vykynulý

vzkynúti, ‑nu, ‑neš dok. zkynout, vykynout

vzkysalý adj. zkysaný

vzkysati, ‑šu, ‑šeš dok. zkysat

vzlačněti; vzlapati v. zlačněti; zlapati

vzláščě; vzláti v. zvlasti; zláti

vzléci, ‑leku, ‑lečeš dok. obléci navrch; navléci, pověsit navrch, přes něco

vzléčiti (sě), zléčiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) dok. vyléčit (se)

vzleknúti sě v. zleknúti sě

vlévati, ‑aju, ‑áš dok. nalévat, lít, vylévat

vzlézti, ‑lezu, ‑eš dok. vylézt (v. též zlézti)

vzlíti, ‑ľú, ‑léš dok. nalít, vylít (v. též slíti)

vzlízati, ‑žu, ‑žeš dok. olízat: zemi vzlíži

vzlomoziti, ‑žu, ‑zíš dok. roztřást: strach vzlomozi tělo mé

vzlostiti, ‑šču, ‑stíš dok. rozzlobit se (v. též zlostiti sě)

vzloženie, ‑ie n. vložení, dání (v. též složenie)

vzložený adj. vložený, daný (v. též zložený)

vzložiti, ‑žu, ‑žíš dok. vložit, vynaložit (v. též složiti, zložiti)

vzložovati, ‑uju, ‑uješ ned. vkládat, ukládat

vzľúbati (sě); vzľúbiti sě; vzlúpiti v. zľúbati (sě); zľúbiti sě; zlúpiti

vzlykávati, ‑aju, ‑áš ned. vzlykávat, plakávat

vzmáchati, ‑aju, ‑áš ned. vzhůru mávat, napřahovat

vzměňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (o čem) zmiňovat se (srov. změňovati)

vzmetati, ‑mecu, ‑eš dok. naházet (v. též smetati)

vzmieniti^1, ‑ňu, ‑níš dok. změnit

vzmieniti^2 v. zmieniti

vzmierati, ‑aju, ‑áš dok. zhynout, zemřít

vzmlámolati, ‑aju, ‑áš dok. zamumlat

vzmluviti, ‑v’u, ‑víš dok. (ke komu) promluvit ke komu; domluvit (v. též zmluviti, smluviti)

vzmnožiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. (čím) oplynout, nabýt v hojnosti (čeho): pójdu a vzmnožím sě
rozkošmi (v. též zmnožiti)

vzmoci, ‑mohu, ‑móžeš dok. povýšit, zvelebit; stát se mocnějším; ‑ vzmoci sě zmoci se; zmohutnět,
proslavit se

vzmocněti sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. (nad kým) nabýt moci nad kým (v. též zmocněti)

vzmocniti sě, zmocniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. zmoci se, zmohutnět, stát se mocným, zesílit, nabýt
sil

vzmodliti sě v. zmodliti sě

vzmrákati, ‑aju, ‑áš ned. zatemňovat, zakalovat

vzmrzěti; vzmužilý v. zmrzěti; zmužilý

vzmysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. uvážit, promyslit; ‑ vzmysliti sě pojmout úmysl: vzmysliti sě napadlo
mě (v. též smysliti, zmysliti sě)

vznáhliti, ‑ľu, ‑líš dok. pospíšit (?): vznáhliti křikem k komu rychle vzkřiknout

vznak, znak adv. naznak, na záda, dozadu: znak s koně spade

vznařiekati, znařiekati, ‑aju, ‑áš dok. dát se do nářku

vznásledovati, ‑uju, ‑uješ dok. začít následovat

vznášěti, znášěti, ‑ěju, ‑ieš dok. vznášet: vznášěti chválu na koho chválit koho, pět chválu o kom;
‑ vznášěti sě vznášet se; (nad koho) vynášet se, vypínat se

vznemáhati, ‑aju, ‑áš ned. být sláb

vzněnie, ‑ie n. znění, zvuk (srov. zvnieti)

vznesenie, ‑ie n. vynášení se, chlouba, pýcha

vznesený adj. domýšlivý, ješitný, nadutý

vznésti, ‑nesu, ‑eš dok. přednést, oznámit, předložit k úvaze; vztáhnout (co k čemu); ‑ vznésti sě
vznést se; vyvýšit se, zpychnout (srov. snésti)

vzničenie, ‑ie n. vznik

vznieti v. zvnieti

vznietiti, ‑cu, ‑tíš dok. vznítit, roznítit

vznikati, ‑aju, ‑áš, vznikovati, ‑uju, ‑uješ ned. vznikat; vystupovat, vycházet: na počátku noci
nevzniká měsiec; vynikat (srov. znikati)

vzniklý adj. vzniklý, nastalý, počínající se

vzniknúti, ‑nu, ‑neš dok. povstat, zmoci se; vyniknout; vyplynout na povrch (v. též sniknúti,
zniknúti)

vzniknutie, ‑ie n. vznik, původ

vznímati; vzníti v. vzjímati; vzjíti

vznitie; vznóci v. vzjitie; noc

vznojiti, ‑ju, ‑jíš dok. uhřát, rozehřát, rozpálit

vznořiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. (ke komu) vplížit se (v. též snořiti)

vznositi, ‑šu, ‑síš ned. vznášet, zdvíhat; vynášet na povrch; (na něco) přinášet, přivádět:
vznositi na mysl; ‑ vznositi sě vznášet se (v. též snositi, zmositi)

vznošovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vynášet se (v. též snošovati)

vznotiti, ‑cu, ‑tíš dok. pronést: toho dle mé srdce tu prosbu vznotí (v. též znotiti)

vznucovati, ‑uju, ‑uješ ned. podněcovat, vybízet, pudit: vznucuje k létání

vzobykati, ‑aju, ‑áš ned. navykat si (?)

vzochvovati, ‑uju, ‑uješ ned. (k čemu) vybízet, vyzývat

vzorati, ‑řu, ‑řeš dok. zorat

vzořiti, ‑řu, ‑říš dok. stvořit, uvést v řád

vzpáčiti, ‑ču, ‑číš dok. zvrátit, vyvrátit; ‑ vzpáčiti sě vzepřít se, postavit se na odpor (v. též
spáčiti, zpáčiti, vzpiečiti sě, vzpietiti)

vzpadu v. vzpásti

vzpáchati; ‑šu, ‑šeš dok. spáchat, provést něco zlého

vzpála, spála f. úpal, vedro; horkost, bolest

vzpanilý adj. ušlechtilý, vznešený (v. též spanilý)

vzpániti, zpániti, ‑ňu, ‑níš dok. zvelebit; znásobit, učinit mohutným

vzpara v. zpara

vzpásti, ‑padu, ‑eš dok. připadnout: ta jmu žádost na mysl

vzpade (srov. spásti^1)

vzpatý adj. vzepjatý, vyvýšený, vysoký (srov. spatý)

vzpět v. zpět

vzpěti, zpěti, spěti, spieti, ‑pěju, ‑eš dok. zazpívat; (o recitativním modlení) odzpívat, odříkat

vzpětně; vzpětný v. zpětně; zpětný

vzpiečenie, zpiečenie, ‑ie n. zpěčování; vzepření, odpor, zdráhání

vzpiečitel, ‑e m. kdo se zpěčuje, vzpírá, staví na odpor

vzpiečiti sě, zpiečiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. (čemu), vzepřít se, postavit se na odpor (v. též
spáčiti, zpáčiti, vzpáčiti:; vzpietiti)

vzpiečovati (sě), zpiečovati sě, ‑uju, ‑uješ sě, zpiečěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. (čemu) zpěčovat
se, stavět se na odpor, vzpírat se

vzpieti sě, vzepnúti sě, vzepnu, ‑neš sě dok. vzepnout se, vypnout se; vyvýšit se; zastavit se
(srov. spietil)

vzpietiti, zpietiti, zpětiti, ‑cu, ‑tíš dok. (čemu) odporovat; ‑ vzpietiti sě, zpietiti sě, zpětiti
sě vzepřít se, postavit se na odpor: nemohl se jeho moci zpětiti; obrátit se, otočit se; vzpřímit
se; zastavit se (v. též spáčiti, zpáčiti, vzpiečiti sě)

vzpievati, ‑aju, ‑áš dok. zazpívat

vzpínati, zpínati; ‑aju, ‑áš ned. vzpínat se, vzmáhat se; připínat, oblékat; ‑ vzpínati sě, zpínati
sě (nad koho) vypínat se, vyvyšovat se

vzpiščěti, ‑ču, ‑číš dok. zapištět

vzplakati, zplakati, splakati, ‑pláču ‑eš dok. (na co) dát se do pláče, zaplakat nad čím

vzplanúti, splanúti, ‑nu, ‑neš dok. vzplanout (v. též zplanúti)

vzplápolati, zplápolati, ‑aju, ‑áš dok. vzplanout, začít plápolat; zplápolati v milování koho
vzplanout láskou

vzplaziti, ‑žu, ‑zíš dok. (vodu kalem) znečistit: pití skalil, čistotu vodnú kalem vzplazil; ‑
vzplaziti sě vyplazit se, vynořit se (v. též splaziti, zplaziti)

vzplesati, ‑šu, ‑šeš dok. zaradovat se, zaplesat

vzploditi, sploditi, ‑z’u, ‑díš dok. zplodit, rozmnožit; nevzplodíš lesu nevysadíš les; obohatit;
povznést, pozdvihnout; ‑ vzploditi sě, sploditi sě vypučet, vyklíčit, vyrůst; rozmnožit se, rozrůst
se (v. též zploditi)

vzplozenie, ‑ie n. výplod, výtvor

vzplozovati, ‑uju, ‑uješ ned. plodit

vzplulý adj. (o nápoji) připravený, smíchaný

vzplúti, ‑plovu, ‑plóveš, ‑ploveš dok. začít plout, vyplout; doplout (v. též splúti)

vzplynúti, ‑nu, ‑neš dok. vyplout, vyjet (na moře) (v. též splynúti)

vzplývati, zplývati, ‑aju, ‑áš ned. vytékat, vyvěrat, vylévat se; vlnit se; vyplouvat

vzpod adv. vespod, dole

vzpodjěnie, zpodjěnie, vzpodjětie, ‑ie n. podniknutí

vzpodjieti, zpodjieti, vzpodejmu, ‑eš dok. pozdvihnout, vyzdvihnout; podniknout; pojmout, zmocnit
se; ‑ vzpodjieti sě (kam) zdvihnout se, odebrat se, vydat se na cestu; z patra sě vzpodjieti
utrhnout se, obořit se

vzpodjímati, zpodjímati, ‑aju, ‑áš ned. zdvihat; podnikat (cestu): zpodjímaje cěsty tvé

vzpodpieranie, zpodpieranie, ‑ie n. podpírání, podporování; vzpírání, vzpouzení

vzpodpierati, zpodpierati, ‑aju, ‑áš ned. podpírat, podporovat

vzpodvihnúti, zpodvihnúti, vzpo(v)zdvihnúti, zpozdvihnúti, ‑nu, ‑neš dok. pozdvihnout, nazdvihnout;
vyzdvihnout, vytáhnout

vzpodviženie, ‑ie n. nanebevzetí (nábož.) vzpochlebovati, ‑uju, ‑uješ ned. pochlebovat, lichotit

vzpoléci, ‑lahu, ‑lehu, ‑lezeš, vzpolehnúti, zpolehnúti, ‑nu, ‑neš dok. (na čem) spolehnout se,
spočinout na čem, opřít se oč; (na kom) spolehnout se na koho

vzpolehadlo n. lůžko, pohovka

vzpoléhati, zpoléhati, ‑aju, ‑áš, vzpoležěti, ‑žu, ‑žíš ned. (na čem) ležet na čem, spočívat na
čem, opírat se oč; (na kom) spoléhat se na koho

vzpomanúti, zpomanúti, spomanúti, vzpomenúti, zpomenúti, spomenúti, ‑nu, ‑neš, vzpomněti, spomněti,
‑mňu, ‑mníš dok. (nač) vzpomenout se, rozpomenout se; (komu co) připomenout

vzpomanutie, ‑ie n. vzpomenutí, připomenutí; vzpomínka

vzpomínanie, ‑ie n. vzpomínání, připomínání; vzpomínka

vzpomínati, zpomínati, spomínati, ‑aju, ‑áš ned. vzpomínat na koho; (komu) co připomínat

vzpomněti v. vzpomanúti

vzpor, vspor m. spor, odpor

vzpořiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. postavit se na odpor

vzpósobiti v. zpósobiti

vzpověděti, zpověděti, ‑viem, ‑vieš dok. vypovědět, povědět, říci; oznámit, vyhlásit

vzpoviedati, ‑aju, ‑áš ned. vypovídat, oznamovat; ‑ vzpoviedati sě zpovídat se, vyznávat se (v. též
zpoviedati)

vzpo(v)zdvihnúti v. vzpodvihnúti

vzpraviti, ‑v’u, ‑víš dok. povědět, říci (v. též spraviti, zpraviti)

vzprchati, ‑aju, ‑áš dok. vyletět, vyřítit se (srov. zprchati)

vzprchnúti, zprchnúti, ‑nu, ‑neš dok. vystříknout, vytrysknout; zasršet; vzlétnout (v. též
sprchnúti)

vzproložený v. zproložený

vzprorokovati, ‑uju, ‑uješ dok. pronést proroctví

vzprositi, zprositi, ‑šu, ‑síš dok. poprosit

vzprostiti sě, ‑šču, ‑stíš sě dok. zdvihnout se, narovnat se (srov. zprostiti)

vzprostřieti; vzprotivenie; vzprotiviti sě v. zprostřieti; zprotivenie; zprotiviti sě

vzprotivovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. stát proti komu, protivit se, odporovat komu

vzprúčěti sě, zprúčěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. vzpírat se, protivit se

vzprúčíti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. vzepřít se, zprotivit se; vzpřímit se

vzpručný adj. tekoucí, vedoucí: studnicě vody vzpručné u věčný život

vzprýščiti sě, zprýščiti sě, ‑šču, ‑ščíš sě dok. vyprýštit, vytrysknout; vzedmout se

vzpřieč, ‑i f. vzpoura; odpor

vzpřiečiti, zpřiečiti, spiřečiti, ‑ču, ‑číš dok. vzpříčit, obrátit napříč; ‑ vzpřiečiti sě,
zpřiečiti se, spřiečiti sě vzepřít se, postavit se na odpor, na obranu

vzpúra, vzpurnost; vzpurný v. púra; purný

vzpustiti, ‑šču, ‑stíš dok. ponechat, svěřit; na ně ruce své vzpustili vztáhli, vložili; byla oči
své naň vzpustila spočinula na něm očima; ‑ vzpustiti sě, spustiti sě (na koho, nač) spolehnout se
(v. též zpustiti)

vzpuščovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozpouštět se (v. též spúščěti, zpúščěti sě)

vzpýchati; vzpytač; vzpytánie v. zpýchati; zpytač; zpytánie

vzpytati; vzpytovati v. zpytati; zpytávati

vzraditi, ‑z’u, ‑díš ned. (komu) odrazovat koho, rozmlouvat komu co: všickni jsú jemu vzradili
(srov. zraditi)

vzradovati sě, zradovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. zaradovat se

vzraziti sě, ‑žu, ‑zíš sě dok. zarazit se (v. též sraziti)

vzrechňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho proti komu) pobuřovat, popouzet

vzreptati, zreptati, ‑pcu, ‑pceš dok. začít reptat, zareptat

vzročně adv. v danou dobu, v určený čas

vzróst, zróst, zrost m. vzrůst, postava; prospěch

vzrósti, zrósti, vsrósti, ‑rostu, ‑eš dok. vzrůst, vyrůst (srov. srósti)

vzrostiti, zrostiti, ‑šču, ‑stíš dok. (co) dál vzklíčit čemu: aby země namoknúci nachystaných sěmen
nezrostila a nezkazila

vzrostlý adj. vzrostlý, vyrostlý

vzrostovati, ‑uju, ‑uješ ned. vyrůstat, dorůstat

vzroščěnie, ‑ie n. vzrůst

vzruditi, ‑z’u, ‑díš dok. zarmoutit: král pohanský by tiem vzruzen (v. též zruditi)

vzrúhati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. rouhat se, vysmívat se

vzrydati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. propukat v hádku, v soptění, v hněvivý křik: jeden proti druhému
vzrydáše

vzrýti, ‑ryju, ‑eš dok. uvalit (?): tuť se nás hřieši neskryjí, jako na své vrahy zvyjí, hoře věčné
na nás vzryjí

vzřieti, vezřu, ‑íš dok. vzhlédnout (v. též vezřieti)

vzříhati, ‑aju, ‑áš ned. vyvrhovat (?)

vzřúti, ‑řevu, ‑eš dok. zařvat

vzskákati, ‑ču, ‑češ dok. (na co) vyskákat: vzskákavše na zdi

vzkočiti, ‑ču, ‑číš dok. vyskočit (srov. sskočiti)

vzslaviti, vslaviti, ‑v’u, ‑víš dok. oslavit

vzsmieti sě, ‑směju, ‑eš sě dok. dát se do smíchu, rozesmát se; zasmát se (v. též zsmieti sě)

vzsmraditi sě; vzsmrděti sě; vzstáti v. zsmraditi sě; zsmrděti sě; vstáti

vzstonati, vstonati, ‑stóňu, ‑něš dok. (čím) onemocnět, rozstonat se; zasténat; zájásat (?):
radoštěmi srdce vstona (v. též stonati, ustonati)

vzstrašiti (sě), vstrašiti (sě), ‑šu, ‑šíš (sě) dok. leknout se, zaleknout se, dostat strach;
poděsit (se), polekat (se) (v. též zstrašiti; ustrašiti)

vzstrojiti, vstrojiti, ‑ju, ‑jíš dok. nastrojit

vzstřieci, ‑střěhu, ‑střěžeš ned. pozorovat, střežit, ostříhat

vzstúpiti; vzstupovati; vzstvořiti v. vstúpiti; vstupovati; stvořiti

vzstyděti sě, vstyděti sě; ‑z’u, ‑díš sě dok. (kým, čím, za koho, za co) zastydět se

vzstýchati sě, vstýchati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. ostýchat se; obávat se, bát se

vzsúkati v. vsúkati

vzsvésti, ‑vedu, ‑eš dok. svést (v. též svésti, vzvésti)

vzsvrchu adv. nahoře, navrchu (srov. svrchu)

vzščekati v. vščekati

vzšeptati, ‑pcu, ‑pceš dok. zašeptat

vzšíři, zšíři adv. na šířku

vzškřípěti, ‑p’u, ‑píš dok. zaskřípat

vztáhati, ztáhati, ‑aju, ‑áš, vztahovati, ztahovati, ‑uju, ‑uješ ned. vztahovat, natahovat,
napřahovat; vytahovat, vynášet, povznášet; předčit co, vynikat nad co; ‑ vztáhati sě, vztahovati sě
táhnout se, prostírat se; natahovat se, protahovat se: bohatí leží vztahujíce se

vztáhlý, ztáhlý adj. protáhlý, táhnoucí se

vztáhnúti, ztáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vztáhnout, napřáhnout: vztieh ruku; natáhnout: své oděnie na sě
vztiehli natáhli, oblékli; vytáhnout, vynést, povznést; (mysl) jsúc ztažena k divným věcem
zaměřena, obrácena, upřena; roztáhnout, protáhnout, rozprostřít; ohyzdnú tě smrtí stáhnu zasáhnu,
stihnu; ‑ vztáhnúti sě vytáhnout se, povznést se; roztáhnout se, protáhnout se, rozprostřít se,
natáhnout se (v. též stáhnúti)

vztancovati, ‑uju, ‑uješ dok. začít tančit

vztázati (sě), ztázati (sě), ‑tiežu, ‑žeš (sě) dok. otázat se, zeptat se, vyptat se

vztazovati, ztazovati, stazovati, ‑uju, ‑uješ ned. ptát se, vyptávat se; (na kom) dotazovat se
koho; vyšetřovat, zkoumat, pátrat; ‑ vztazovati sě, ztazovati sě tázat se, dotazovat se

vztéci, vstéci, ‑teku, ‑tečeš dok. ztéci, dobýt: hrad vztéci; ‑ vztéci sě, vstéci sě vztéci se,
vzteknout se; vytrhnout se: vztéci sě ze sna (srov. sstéci, stéci, ztéci; v. též vzteknúti sě)

vztečenie, ‑ie n. dobytí (v. též ztečenie)

vzteklec, ‑klcě (dvojslab.) m. zuřivec; šílenec, blázen

vzteklost, ‑i f. vztek, zuřivost

vzteklý, vsteklý, zteklý adj. vzteklý, zuřivý; divoký, rozbouřený (např. povodeň)

vzteknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. vztéci se, vzteknout se; zbláznit se, zdivočet (v. též steknúti sě,
vztéci sě)

vztěžený, vztiežený, ztiežený adj. vztažený, natažený; povýšený, vznešený (srov. stěžený)

vztěžiti, vstěžiti, ‑žu, ‑žíš dok. natáhnout, napřáhnout, vztáhnout; ‑ vztěžiti sě, vstěžiti sě
vtáhnout, dostat se někam (srov. stěžiti)

vztiekanie, ‑ie n. vzteklost, vztekání (srov. stiekanie)

vztiekati sě, zstiekati sě, zstěkati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. vztekat se, bláznit, zuřit (srov.
stiekati sě, ztiekati sě)

vztieženie, ‑ie n. vztažení, natažení; vzdálenost: (ráj) jest miesto přěrozkošné, dalekého
vztieženie ot země

vztiežu (sě) v. vztázati (sě)

vztisknúti, ‑nu, ‑neš dok. začít tlačit, přitlačit, zatlačit (srov. stisknúti, ztisknúti)

vztleskati, ‑šču, ‑ščeš dok. zatleskat

vztlúci, ‑tluku, ‑tlučeš dok. zatlouci (srov. stlúci, ztlúci)

vztlúšči, ztlúšči adv. ztloušti, na tloušťku: zeď vztlúšti čtyřidceti a pět loket; (plechy) na prst
ztlúští silné

vztočiti, ‑ču, ‑číš dok. (kým, čím) zatočit, zachvátit koho, co: hněv prchlavý vztočí člověkem; ‑
vztočiti sě (po čem) projít se po čem, projít, čím, obejít co (v. též stočiti, ztočiti)

vztopořiti, ztopořiti, ‑řu, ‑říš dok. postavit, napřímit

vztratiti; vztresktati v. ztratiti; ztresktati

vztrhati, ‑aju, ‑áš ned. trhat (vzhůru) (srov. ztrhati)

vztrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. vynést, povznést; (koho) vytrhnout, vyrušit, vzbudit; (koho k čemu)
strhnout, přitáhnout; vpadnout; ‑ vztrhnúti sě zvednout se: když sě vietr vztrže; strhnout se:
mnoho válek vztrhlo sě bylo v židovskéj zemi; vytrhnout se, vyrušit se, vzbudit se; povstat:
vztrhnú sě rozličné žádosti světské (srov. ztrhnúti)

vztrhovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vytrhovat se

vztrnúti, ‑nu, ‑neš dok. ustrnout

vztrúbiti, ztrúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zatroubit

vztruditi v. ztruditi

vztržěti, ‑žu, ‑žíš dok. začít pudit, nutkat, přitahovat: žádost k ní vztrží milostí nepořádnú
vzplane (v něm) touha po ní nepřístojnou láskou

vztřěščěti, ‑ču, ‑číš dok. zapraskat, zavrzat, zaskřípat

vztuha f. stuha, pás

vztúlati (sě) v. ztúlati

vztúžiti, ztúžiti, ‑žu, ‑žíš dok. (po kom, po čem) zatoužit; ‑ vztúžiti sě, ztúžiti sě roztoužit se

vztvornost, vztvrnost, ‑i f. zpupnost, povýšenost

vztvrný v. vzvrtný

vztýčiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho) pozvednout, postavit; ‑ vztýčiti sě vztyčit se, zvednout se,
povstat: vztyčiti sě od země vstát ze země

vztýchati sě; vzu‑; vzuk v. vstýchati sě; vzvu‑, zvu‑; zvuk

vzupěti, vzupiti v. vzeupěti

vzvábiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zvábit, zlákat

vzvalchovati, ‑uju, ‑uješ dok. zdeformovat, překroutit (?): vzvalchovali jsú Zákon podlé vuóle své

vzvaliti, zvaliti, ‑ľu, ‑líš dok. svalit, navalit, uvalit: aby mohl vešken svět na jeho ramena
zvaliti (srov. svaliti)

vzvařiti sě, 3. sg. ‑ří sě dok. začít se vařit, vzkypět (srov. svařiti)

vzvázati, zvázati, ‑viežu, ‑žeš dok. svázat; přivázat: žernov zvázali na hrdlo; (co na někoho)
vložit, uvalit, uvázat; zvěžte k bojovi připravte se k boji; ‑ vzvázati sě, zvázati sě (v čso)
uvázat se do čeho, zavázat se (srov. svázati)

vzvazovati, ‑uju, ‑uješ ned. (o břemenech) vkládat, uvalovat: vzvazuji na vy břěmena těžká (srov.
svazovati)

vzvěděnie, ‑ie n. zvědění (srov. zvěděnie)

vzvěděti v. zvěděti

vzvednúti, ‑nu, ‑neš dok. zvednout, zdvihnout

vzvěktati, ‑kcu, ‑kceš ned. chřestit, chrastit, šramotit (?): (kůň) nepohne sě před mečem, ano na
něm vzvěkce túl, kopie sě tluče

vzvelebenie; vzvelebiti v. zvelebenie; zvelebiti

vzvelebený adj. vynášený, oslavovaný, slavený

vzveličitel; vzveličiti v. zveličitel; zveličiti

vzveseliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. začít se veselit, rozveselit se (v. též zveseliti)

vzvěsiti, zvěsiti, ‑šu, ‑síš dok. zavěsit, pověsit; oběsit; ‑ vzvěsiti sě, zvěsiti sě oběsit se

vzvésti, zvésti, ‑vedu, ‑eš dok. vztyčit, zdvihnout, pozdvihnout: vzvésti oči; uvést; provést,
dovést; povznést; ‑ vzvésti sě, zvésti sě pozdvihnout se, rozmoci se, vzmoci se; vydařit se, zdařit
se (v. též svésti, vzsvésti)

vzvěst‑ v. též zvěst‑

vzvěstovánie, ‑ie n. zvěstování

vzvěšěti, zvěšěti, ‑ěju, ‑ieš dok. postupně (ve větším množství) zavěsit, pověsit

vzvětřiti sě, ‑řu, ‑říš sě dok. srazit se (srov. zvětřěti)

vzvieci, zvieci adv. zvíci, o velikosti: byl jako hora zvieci velký jako hora

vzviežu v. vzvázati

vzvléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. (co na sebe) navléci, obléci, vzít na sebe: vzvlékl na sě
tělesenstvie vzal na sebe tělesnou podobu

vzvlek m. oblek

vzvoditi, zvoditi, ‑z’u, ‑díš ned. zdvíhat, zvedat, vzpřimovat; povznášet, vodit, přivádět;
provádět; (v. též svoditi; srov. zvoditi dok.)

vzvoditý, zvoditý adj. zvedací: zvoditý most

vzvodněti, 3. sg. ‑nie dok. rozvodnit se

vzvolati, ‑aju, ‑áš dok. zvolat

vzvole‑, vzvoli‑ v. též zvole‑, zvoli‑

vzvolenník m. vyvolený

vzvolovati v. zvolovati

vzvon m. zvon

vzvoniti, ‑ňu, ‑níš dok. začít zvonit

vzvrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. hodit do výše, hodit, vyhodit; vzvrci čso vzhóru vynést, zdůraznit;
vzvrci koho na dřěvo ukřižovat; (čím) pohrdnout (srov. svrci, zvrci sě)

vzvrtný, vztvrný adj. zpupný, vzpurný, vzdorný, povýšený

vzvrtrati, ‑řu, ‑řeš dok. začít reptat (v. též zvrtrati)

vzvřieti, zvřieti, 3. sg. ‑vře ned. začít vřít, přijít do varu, vzkypět

vzvučěti, vzučěti, ‑ču, ‑číš dok. zazvučet, zaznít; v trúby vzvučiece zatroubivše

vzvuk; vzvykánie v. zvuk; zvykánie

vzvýšený adj. zvýšený; vyvýšený, povýšený, povznesený (v. též zvýšený)

vzvýši, zvýši adv. zvýši, na výšku, do výšky, o výšce: hora tisíc a patnádcte loket zvýši

vzvýšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zvýšit; vyvýšit, povýšit, povznést, vynést; pozdvihnout; ‑ vzvýšiti sě
(nad koho) povznést se, vyniknout; vznést se (v. též zvýšiti)

vzvýti, zvýti, ‑vyju, ‑eš dok. zavýt

vzývati, zývati; vzievati, ‑aju, ‑áš ned. nazývat; volat, vybízet; vzývat; ‑ vzývati sě (čím)
nazývat se

vzžádati, ‑aju, ‑áš dok. požádat; projevit přání, zatoužit

vzžalovati, vžalovati, ‑uju, ‑uješ dok. (na koho) zažalovat, požalovat

vzžéci, vzežhu, vzežžeš dok. zapálit (srov. sžéci)

vzžehrati, zžehrati, vžehrati, ‑hřu, ‑hřeš dok. (nač) vytknout co, vyčíst co; zažehrat, zareptat,
postěžovat si

vžda, vždy v. všda, všdy

vždyckny, vždycky, vždychny adv. vždy, vždycky

vžiezniti, ‑žňu, ‑zníš dok. zažíznit, dostat žízeň: vžieznie opět

#Y

ymna v. hymna

ymnář, ‑ě m. sborník, sbírka hymnů

ysop, yzop m. yzop, jihoevropský polokeř s drobnými kvítky

#Z

z, ze předl. z, ze: (s gen.) z kořen ze základů, zcela; z rok do roka každý rok, rok co rok;
ztepati koho z čeho zbít koho pro co; děkovati komu z čeho za co; slaviti koho z čeho oslavovat
koho proč; z peněz za peníze, pro peníze; z dávnieho času od dávných časů, odedávna; z stara dávna
odedávna; z dětinstva od dětství; ze jména pod svým jménem, nikoli anonymně; ze jmene zvlášť;
obzvlášť; povolati koho ze jména jménem; z práva podle práva; z slova podle názoru, pojmu; z zákona
podle zákona; to, což z stránky jest co je částečné, nedokonalé; někdy se předložka opakuje: z
veliké z své pýchy

za předl. za: (s gen.) za dávného času; za času zavčas, dokud je čas; (s akuz.) za sě za sebe,
nazpět; zvrhli jsú lidé tvá slova za sě zavrhli; ustúpiti za sě ustoupit zpět; za cělo, zacelo
zcela, cele, zajisté, najisto, jistě, bezpečně, určitě; býti za jednoho člověka být svorní, být
jako jeden muž; tiskněvě oba za jednako táhněme zajedno; býti komu za koho být komu kým: budu jemu
za otce; dáti koho za muž provdat; jmieti za to věřit, mít za to; báti sě zač oč; dáti sě za vinna
přiznat se k vině; za zákon býti sobě být sobě zákonem; za obyčej ze zvyku, obyčejně; za sedm dní
po sedm dní, po dobu sedmi dní; za dlúhý čas po dlouhou dobu; za mnohé časy na dlouhou dobu; za dvě
maléj míli vzdáli ve vzdálenosti slabých dvou mil; adv. jako, jakožto: oběsiti za lotra jako lotra;
židé Krista za kacieře zamordovali; (krev jich, tj. zvířat) za duši jest je jako duše, místo duše;
Čechovéť by to za svátost ctili jako svátost; toto píši za věrnú kroniku jako věrnou kroniku; (s
instr.) seděti za obědem u oběda; za větší bolestí člověk menší zapomene pro, kvůli; ciesařovu
sestru za sobú mějieše měl za manželku; za mírem za účelem míru; za málem zakrátko, brzo, málem;
někdy se předložka opakuje za všě za ny za nás všecky

za adv., část. a spoj. v. zda

zabedněný adj. uzavřený

zabedniti, ‑ňu, ‑níš dok. uzavřít

zaběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. utéci, zmizet

zabíjěč, ‑ě, zabitel, ‑e m. vrah, vražedník

zabíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zabíjet, vraždit

zabitec, ‑tcě m. zabitý

zabiti, ‑b’ú, ‑bieš dok. zabít

zabitie, ‑ie n. zabití: někteří z nich v zabití mečě zemřeli sú na ránu, usmrcení mečem

zablúdilý adj. zbloudilý, pobloudilý

zablúditi, ‑z’u, ‑díš dok. zbloudit, zabloudit; pobloudit, pochybit; upadnout do bludu

zábludný, zablúzený adj. zbloudilý, bloudící; pobloudilý, bludný

zablúzenie, ‑ie n. zbloudění, zabloudění; pobloudění; upadnutí do bludu, blud

zaboleti, ‑leju, ‑léš dok. zabolet, začít bolet

zabósti, ‑bodu, ‑eš, zabodnúti, ‑nu, ‑neš dok. bodnout, pobodnout; zabod kuóň bodl ostruhou,
bodnutím pobídl

zábradek, ‑dka, ‑dku m. podbradek, krk (?)

zábradlo n. zábradlí; pl. zábradla zdi, hradby

zábrana f., zabráněnie, ‑ie n. bránění, zabránění, překážka, zákaz

zabráňený adj. zakázaný

zabrániti, ‑ňu, ‑níš dok. zabránit, zamezit; zakázat; (co) zastavit, odvrátit: zabráňena jest rána
od izrahelského lida; odepřít

zabraňovati, ‑uju, ‑uješ ned. (čeho, co) zabraňovat, bránit, zbraňovat čemu, zamezovat co

zabrati sě, ‑beru, ‑béřeš sě dok. (kam) odebrat se, odejít

zabrázditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. ohraničit brázdou, obsadit (?): zabrázdil jest po všěch krajích

zábřěsk, ‑ska, ‑sku m. rozbřesk, svítání

zabřězkovánie, ‑ie n. východ, vycházení, svítání: neuzří ani zabřězkovánie orážějície zořě

zabřěžděnie, zábřěždie, ‑ie n. rozbřesk, svítání: na zábřěždie na úsvitě

zabřísti, zabrdu (dvojslab.), ‑břdu, ‑eš dok. zabřednout

zabyle adv. bláznivě, pošetile

zabylec, ‑lcě m. blázen, pošetilec

zabylost, ‑i f., zabylstvie, ‑ie, zabylstvo n. bláznivost, bláznovství, pošetilost; šílenost,
vzteklost; zábava, kratochvíle

zabylý adj. bláznivý, zblázněný; pošetilý, nemoudrý

zábyt m. zabavení

zabyti sě, ‑budu, ‑eš sě dok. zapomenout se; rozzuřit se, ztřeštit se

zabývanie, ‑ie n. bláznovství

zabývati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. bláznit; počínat si zpupně, překračovat míru, zapomínat se; bouřit
se; (na koho) zuřit, vztekat se; (s kým) bavit se, vyvádět, dovádět s kým

zabývávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. občas bláznit, šílet

zacělený adj. zacelený, zahojený

zacěleti, ‑leju, ‑léš dok. zahojit se

zacělo, zacelo adv. zcela, cele; zajisté, najisto, jistě, bezpečně, určitě, podle pravdy

zacipovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zacpávat se: dýchanie sě zacipuje stává se dušným

zacloněnie; zacloniti; zacloňovati v. záslon; zasloniti; zasláněti

zacný v. vzácný

začarovati, ‑uju, ‑uješ ned. i dok. očarovat, začarovat, očarovávat, začarovávat; (z)působit
kouzlem: začarovala, aby nemohl umříti

začas adv. nějaký čas, nějakou dobu

začětie, ‑ie n. začátek, počátek

začiniti, ‑ňu, ‑níš dok. učinit, udělat: začiniti proti komu udělat něco nepoctivého

začrniti, ‑ňu, ‑níš dok. začernit

zad m. zadní část, zadek: s zadu zezadu; na zad dozadu, vzadu, zpět; žena na zad přišedši i dotkla
sě podolka jeho

zádav m. nátlak, násilí, útisk; překážka

zádava f. útisk; strast; škoda

zádavcě, ‑ě m. kdo vyvíjí nátlak, utiskovatel

zádavek, ‑vka, ‑vku m. závdavek

zadávenie, ‑ie n. zardoušení

zadáviti, ‑v’u, ‑víš dok. udávit, zardousit, uškrtit

zadávna adv. za starodávna

zadek, ‑dka, ‑dku m. zadek, zadní část těla; záda, hřbet: tvář jeho (nepřítele) proti moři na
polúnocie a zadek jeho proti moři poledniemu; v Písmě údy božie, rámě, pleci, zadek, a také jiné
údy máš duchovně vzieti

zadělati, ‑aju, ‑áš dok. zacelit, spravit; zakrýt; zavřít

zadchnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. zadusit se

zadievaný adj. zapsaný, usnesený, vyhlášený (?): mají tolik zákonóv slavně zadievaných

zadní adj. zadní; zaostalý; podružný, špatný

zadrastiti, ‑šču, ‑stíš dok. zdrsnit, učinit hrubým, obhroublým: (ďábel) v nich svědomí umrtvil a
zadrastil falešnými pokáními

zadrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. zadrhnout, zatáhnout; přivázat

zadrobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zasypat

zadržěti, ‑žu, ‑žíš dok. zadržet, potlačit co; získat

zadržievati, ‑aju, ‑áš, zadržovati, ‑uju, uješ ned. zadržovat, držet, udržovat; ‑ zadržovati sě
zdržovat se, varovat se, ostýchat se: nezadržij sě mluviti rovně s mocnějšími

zadřieti, ‑dru, ‑dřu, ‑dřeš dok. vydřít, násilně odejmout; poškodit

zadšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zadusit; udolat

zadusiti, zadušiti, ‑šu, ‑síš dok. zadusit, udusit, zardousit, uškrtit; zničit, vyhladit

zadušenie^1, ‑ie n. zadušení, udušení

zadušený, zádušný^1 adj. zadušený, zardoušený

zádušie, zadušenie^2, zádušnie, ‑ie n. záduší, církevní majetek (který byl někým odkázán církvi pro
domnělou spásu duše)

zádušní, zádušný^2 adj. zádušní: zádušní mšě (círk.)

zadušovati, ‑uju, ‑uješ ned. zadušovat, dusit

zadýchati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zadýchat se, udýchat se, vyčerpat své síly

zafier; zafír, zafirus m. safír

zafirový, zafírový adj. safírový

zahájiti, ‑ju, ‑jíš dok. zabránit, zakázat; vyhradit; uhájit, obhájit

zahálčivý, zahálevý, zahálivý adj. zahálčivý, líný

zahanbenie, ‑ie n. zahanbení; hanba, potupa

zahanbený adj. zahanbený; potupený

zahanbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zahanbit, pohanět, potupit: jsa zahanben stydě se; ‑ zahanbiti sě
zastydět se

zahasiti, ‑šu, ‑síš dok. zahasit, uhasit

zahasnúti, ‑nu, ‑neš dok. zhasnout, pohasnout

zahašovati, ‑uju, ‑uješ ned. zhášet, uhašovat

zahátka f. ohrada, ohrazení, uzavření (?)

zahávati, ‑aju, ‑áš dok. zajít, zaběhnout

záhé, záhe adv. záhy, brzy (u Štítněho přepsáním zahlé)

zahladitel, ‑e m. ničitel, zhoubce (?)

zahladiti, ‑z’u, ‑díš dok. vyhladit, zničit, zahubit

zahlazenie, ‑ie n. zahlazení, vyhlazení, zničení, odstranění, zrušení

zahlazovati, ‑uju ‑uješ ned. zahlazovat, vyhlazovat, ničit, hubit; odstraňovat, vykořeňovat

zahlechnúti, ‑nu, ‑neš dok. ohluchnout

zahlé v. záhé

zahnati, ‑ženu, ‑eš dok. zahnat, zapudit; odmítnout, zamítnout: její prosbu zahnal

zahnojiti sě, 3. sg. ‑jí sě dok. zahnít, znečistit se: zahnojie sě vody

zahoditi sě, ‑hoz’u, ‑díš sě dok. (kam) nahodit se, nachomýtnout se

záhon m. záhon; řádek, sloupec: v knihách na mezech vedlé řádkuóv písma, neb záhonuóv

záhonek, ‑nka, ‑nku m. řádek: v řádciech neb v záhonciech psáti

zahoniti, ‑ňu, ‑níš, zahoňovati, ‑uju, ‑ uješ ned. zahánět, zapuzovat; odmítat

zahorčenie, ‑ie n. rozpálení

zahorliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. rozpálit se hněvem

záhorní adj. který je za horami (?): hvězda záhornie Polárka, Severka

zahrada f. zahrada; ohrada

zahraditi, ‑z’u, ‑díš dok. (co čím) ohradit, obehnat, uzavřít; ‑ zahraditi sě (čím) uzavřít se do
čeho, skrýt se: zahradil si sě oblakem

zahradničí, zahradníkový adj. zahradnický, zahradníkův

zahrazditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. zahradit, zakrýt

zahrazenie, ‑ie n. nahrazení, náhrada

zahrazený adj. zakrytý: mázdrú zahrazenú okno zatmí sě; diery zahrazené zacpané (?)

zahrazovati, ‑uju, ‑uješ ned. zahrazovat, zatarasovat, klást překážky: úzkosti cěst zahrazováše
žrnovy spojenými; zakrývat

zahrdlenie, ‑ie n. zardoušení

zahrnúti, ‑nu, ‑neš dok. shrábnout

záhrob m. ohrada, násep, val

záhrobec,‑bcě m. záhon

zahromazditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. shromáždit, nashromáždit

zahřaznúti, ‑nu, ‑neš dok. (v čem) zabřednout uváznout zapadnout; utonout

zahřěnie, ‑ie n. zahřátí

zahřěný adj. zahřátý

zahřésti, ‑hřebu, ‑eš dok. zahrabat, pohřbít; ‑ zahřésti sě ukrýt se, schovat se

zahřieti, ‑hřěju, ‑ješ dok. zahřát

zahřievati, ‑aju, ‑áš ned. zahřívat; rozpalovat

záhubcě, ‑ě, zahubitel, ‑e m. zhoubce, ničitel

zahubenie, ‑ie n. záhuba, zahubení, zničení

zahubený adj. zahubený, zničený: studnicě zahubené zbořené, zasypané; vyhublý, vychrtlý

záhubie, ‑ie n. záňadří; klín, lůno

zahubiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zahubit, zničit; zabít; ‑ zahubiti sě zabít se

záhubný adj. zhoubný

zahubovati, ‑uju, ‑uješ ned. hubit, ničit, vyhlazovat

zahustiti, ‑hušču, ‑stíš dok. zahustit; nasytit: (církev) zahustila všicku zemi krví

zahýnati, ‑aju, ‑áš, zahynovati, ‑uju, ‑uješ ned. hynout

zahynúti, ‑nu, ‑neš dok. zahynout; ztratit se, zmizet

zahynutý adj. pomíjející

zachamraditi, ‑z’u, ‑díš, zachamrazditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. zaneřádit; zasout; přehlušit

zachápati, ‑u, ‑eš ned. (čeho) chápat, pochopovat, uchopovat, chápat se

zacházěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zabývat se, zaměstnávat se; dostihovat, docházet ke komu, dostávat se ke
komu; dávat se v nepřátelství s kým

záchod m. západ; konec: záchod dráhy konec cesty; zacházení, počínání, jednání: toť sú tvoji
zákonníci, zlým záchodem záchodníci

zachoditi, ‑z’u, ‑díš ned. (o slunci) zacházet, zapadat

záchodník m. kdo lstivě obchází, lstivě si počíná, záludník

zachopiti, ‑p’u, ‑píš dok. zachytit, zachvátit, uchopit, pojmout

zachovač, ‑ě, zachovatel, zachovavatel, ‑e m. zachovatel, zachovávatel; ochránce; spasitel

zachovalost, ‑i f. dobrý poměr (ke komu): pro svú šlechetnost a zachovalost k lidu

zachovalý adj. zachovalý; bezúhonný, počestný

zachovánie, ‑ie n. zachování, uchování, udržení, dodržení: zachovánie od hřiechóv uvarování se
hříchů

zachovanstvie, ‑ie n. zachovávání

zachovaný adj. zachovaný, uchovaný, zachovalý

zachovatel, zachovavatel v. zachovač

zachovati, ‑aju, ‑áš dok. zachovat, uchovat, udržet, podržet, dodržet; uchránit, ochránit; (sobě)
ponechat si; ‑ zachovati sě schovat se

zachovávati, ‑aju, ‑áš ned. zachovávat, uchovávat, udržovat, dodržovat; chránit, ochraňovat; (sobě)
ponechávat si; ‑ zachovávati sě zachovávat se, chovat se: budeš mluviti, psáti i v skutku sě
zachovávati s Davidem řídit se, počínat si jako David

zachrániti (sě); ‑ňu; ‑níš (sě) dok. zachránit (se); uchránit (se), zachovat (se)

zachtieti, ‑chcu, ‑chceš dok. pocítit touhu, žádostivost po něčem: což kdy zachtí zlí a nemúdří

zachule, ‑e f. zadnice

zachutnati, ‑aju, ‑áš dok. (sobě čeho) najít zalíbení (v čem), zalíbit si: zachutnav sobě řeči jeho
řekl

zachvátiti, ‑cu, ‑tíš dok. zachvátit, uchvátit: (vítr) zachvátil kobylky; chytit: (rybáři)
zachvátichu ryb množstvie

zachystati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zásobit se; opatřit se (čím)

zachytiti, ‑cu, ‑tíš dok. zachytit, zadržet, zajmout; chytit: jakéž ryby zachytí

zajatý adj. zajatý, chycený, zachycený

zajedno v. jedno

zájem m. půjčka, závazek; zajetí; kořist

zajěti, ‑jědu, ‑jědeš dok. zajet, odjet (kam)

Zajiečenci pl. m. synové Viléma Zajíce

zajiekavý adj. zajíkavý

zajieti; ‑jmu, ‑eš dok. zajmout, vzít: zajieti smysla prohloubit; zachytit; vypůjčit si

zajímati, ‑aju, ‑áš ned. vypůjčovat si, vydlužovat si

zajisté, zajisto adv. zajisté, jistě, určitě, věru, opravdu: zajisté to věz buď ubezpečen, buď si
jist: ovšem, sice

zajistiti, ‑šču, ‑stíš dok. zaručit

zajíti, ‑jdu, ‑eš dok. zajít, zabočit, dostat se; zabloudit; upadnout; přepadnout, zmocnit se;
zastihnout, zasáhnout, stihnout, dolehnout; zajíti s kým povadit se, začít boj

zajitie, ‑ie n. zajití, zabloudění; výprava

zajtra, vzajtra adv. zítra

zajtřější adj. zítřejší

zajtřek, ‑řka m., zajtřie, ‑ie n. zítřek

zajžený v. zažžený

zakaditi, ‑z’u, ‑díš dok. vykouřit kadidlem, zakouřit

zakalenie, zakálenie (?), ‑ie n. zakalení, znečištění; poskvrnění, poskvrna: čistota bez zakalenie

zakaliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) dok. zakalit (se), zkalit (se): zakalila sě v své tváři zachmuřila
se, zamračila se

zakalovati, ‑uju, ‑uješ ned. zakalovat, kalit; ‑ zakalovati sě zachmuřovat se, mračit se

zakázanie, ‑ie n. slib, závazek

zakázati sě, ‑žu, ‑žeš sě dok. (komu) zavázat se, slíbit, nabídnout se

zakazenie, ‑ie n. zápalná oběť

zakazovánie, ‑ie n. slibování, zavazování se; pálení zápalné oběti

zakazovati, ‑uju, ‑uješ ned. nakazovat, přikazovat; objednávat; (sobě) slibovat si; ‑ zakazovati sě
zavazovat se

základ m. zástava, zajištění, potvrzení; sázka; záloha; peněžitá záruka; oděv: na základ jhráti
hrát (v kostky) o svršky

zakládanie, ‑ie n. památka stánků (náboženská slavnost židů); v. stánek

zakládati, ‑aju, ‑áš ned. zakládat; (co na čem, v čem) činiti něco základem úvahy, stavět co na
čem, opírat se oč; (koho) zakládat koho, dávat zálohu, půjčku, poskytovat, půjčovat komu; ‑
zakládati sě sázet se; (na čem) zakládat se na něčem, spočívat v čem, opírat se oč

základně adv. v základu, svou podstatou: vždy to v skutku ukáží, v čem základně srdce jich stojí

základní, základný adj. základní, důležitý, podstatný

zaklaný adj. zaříznutý, zabodnutý: jako zaklaný beran choditi

zaklásti, ‑kladu, ‑eš dok. kladením něčeho zaplnit, zahradit, zastavět: zaklade dvéře kamením

zaklati, ‑koľu, ‑kóleš dok. (v co) bodnout do čeho; (koho, co) proklát, probodnout, zabodnout; ‑
zaklati sě probodnout se

zaklektati, ‑klekcu, ‑eš dok. zatřepat

zaklenovati (sě), ‑uju ‑uješ (sě) ned. zavírat (se), uzavírat (se); zaklínat, začarovávat: někteří
v prstenech ducha zlého zaklenují

zaklenúti, ‑nu, ‑neš dok. uzavřít; sevřít; chytit, zatáhnout: (rybáři) zaklenuchu veliké množstvie
ryb

zaklenutie, ‑ie n. uzavření, ukončení, zakončení

zaklenutý adj. (v čem) zavřený, uzavřený, obsažený

zakléti, ‑klnu, ‑eš dok. (koho) zaklít, začarovat; zaklínáním očarovat, proklít, vyhlásit klatbu;
přísahou zavázat

zakletie, ‑ie n. zakletí, zaklínání; prokletí

zakletý adj. prokletý

zakloniti, ‑ňu, ‑níš dok. zaclonit, zakrýt: oči své zaklonili

zaklopocovati, ‑uju, ‑uješ ned. zchvacovat, přivádět k pádu

zákon m. zákon, pravidlo, zákonné ustanovení; právo; slušnost; řád, řehole; klášter; náboženství;
Zákon Písmo, bible

zákonně adv. zákonně, podle zákona

zákonní, zákonový adj. řeholní, řádový

zákonničí, zákonniční, zákonničný, zákonničský, zákonníkový adj. zákonický, zákoníkův: sbor
zákonníkový zákoníků (v. t.)

zákonničstvie, ‑ie, zákonničstvo n. řeholnictví, mnišství; řeholnictvo, mnišstvo

zákonník m. farizeus; řeholník, mnich

zákonníkový v. zákonničí

zákonný adj. řeholní, řádový; zbožný

zákonošě, ‑ě m. zákonodárce

zákonový v. zákonní

zakrčiti, ‑ču, ‑číš dok. potlačit, pokořit

zakrňaný, zakrnělý adj. zakrnělý, zakrslý; vadný, falešný, zrádný: (bůh nenávidí) očí zakrnělých,
jazyka křivého

zakropovati, ‑uju, ‑uješ ned. pokropovat, kropit

zakrsalý adj. (o půdě) neúrodný, jalový, planý

zakrsati, ‑aju, ‑áš dok. zakrsnout, zakrnět

zakrvaviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. rozlítit se

zakrýti, ‑ju, ‑ješ dok. zakrýt, zahalit, zastřít, přikrýt: zakryji tvář mú ot nich skryji před nimi
svou tvář

zakrytý adj. zakrytý, utajený

zakrývati, ‑aju, ‑áš ned. zakrývat, zahalovat, skrývat

zaktvenie, ‑ie n. rozkvetení, vykvetení: zaktvení štěpuóv v času zimním

zaktviesti; zaktvítati v. zakvísti; zakvítati

zakúpenec, ‑ncě m. koupený sluha

zakúřenie, ‑ie n. obřad zápalné oběti: zakúřenie na oltáři

zakusiti, ‑šu, ‑síš dok. okusit

zakušenie, ‑ie n. zakušení, snášení, trpění čeho

zakušovati, ‑uju, ‑uješ ned. okoušet

zákutina f. skrýše, doupě: i obrátili sě v smilstvie ohavné do lesóv a do zákutin

zakutiti, ‑cu, ‑tíš dok. zahrabat

zákútně, ‑ě f. zastrčený kout; ulička

zakúzlený adj. zakouzlený, zakletý; zpodst. m. čaroděj, kouzelník

zakvasiti, ‑šu, ‑síš dok. nakvasit, porušit; ‑ zakvasiti sě rozkysat se

zakvašenie, ‑ie n. kvas, zákvas, nakvašení, narušení, nakažení

zakvieliti, ‑ľu, ‑líš dok. zakvílet, zanaříkat

zakvísti, zaktviesti, ‑ktvu, ‑ktveš, zakvetnúti, zakvitnúti, ‑nu, ‑neš dok. rozkvést, vykvést

zakvítati, zaktvítati, ‑aju, ‑áš ned. rozkvétat, vykvétat

zakydnúti, ‑nu, ‑neš dok. zaplácnout

zakysěliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. zakysnout zatrpknout; zanevřít

zaléci, ‑lahu, ‑lehu, ‑ležeš dok. políčit, nastražit

zaléčenie, ‑ie n. lék, léčivo; léčení, vyléčení

zaléčiti, ‑ču, ‑číš dok. vyléčit, zahojit

zalehnúti, ‑nu, ‑neš dok. (cestu) zatarasit, obsadit

zaletěti, ‑lecu, ‑tíš dok. zaletět, odletět, uletět

zalévati, ‑aju, ‑áš ned. zalévat; zaplavovat; nalévat se, pít, popíjet

zaležěti, ‑žu, ‑žíš dok. proležet: Jětřich zaležal ten čas

záležěti, ‑žu, ‑žíš ned. (v čem, na čem) záležet, spočívat, zakládat se; (k čemu) vztahovat se na
co, příslušet

zali v. zda

zálina f. čep (?)

zalknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. zajíknout se

záloh m. základ

záloha f. záloha; léčka, nástraha; obležení

založenie, ‑ie n. založení; základ; doklad, doložení, podklad, důkaz, odůvodnění; smlouva;
přirozenost, přirozená povaha; obloha

založený adj. (v čem, na čem) založený na čem; spočívající v čem

založiti, ‑žu, ‑žíš dok. založit; (co v čem) učinit něco základem úvahy, postavit co na čem, opřít
co oč: v Písmě svatém svú řěč založiti dát základ, podklad své řeči; (koho) založit koho, dát
zálohu, půjčku komu, půjčit, poskytnout komu; ‑ založiti (sě) postavit (se) do zálohy

zaľúbenie, ‑ie n. zaslíbení, slíbení, slib

zaľúbený adj. slíbený

zaľúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. (někoho) oblíbit si, zamilovat si; zaslíbit, slíbit, přislíbit, zavázat
se

zaľubovati, ‑uju, ‑uješ ned. oblibovat si: (bóh) ty lidi velmi zalibuje; slibovat zavazovat se; ‑
zaľubovati sě (v čem) mít zalíbení

zamačovati, ‑uju, ‑uješ ned. nemírně pít, zalévat nápojem: od rána do večera do břicha cpáti a
zamačovati

zamáchati, ‑mášu, ‑mášeš dok. (čím) zamávat

zamálem adv. zakrátko, brzo; málem

zamanúti, ‑nu, ‑neš dok. vzpomenout si; umínit si

zámatek, ‑tka, ‑tku m. zmatek, chaos

zamátnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. (v co) zaplést se (do čeho)

zámatný adj. křivý, nesprávný

zamazati, ‑žu, ‑žeš dok. zamazat; vymazat: (jméno tvé) nebude zamazáno

zamčený adj. zamčený, zavřený, uzavřený

zamčieti, ‑mču, ‑mčíš dok. odnést, odvát, sebrat: zamčí vietr plevu, ostaneť zrno; smést, zničit:
neutekú‑li sě zasě v koráb za času, zamčiť je vzteklá povodeň

zamčitý adj. zamčený; který se zamyká

zaměkčiti, ‑ču, ‑číš dok. obměkčit

zaměstknánie, ‑ie n. zaměstnání, zaneprázdnění

zaměstknati, ‑aju, ‑áš dok. zaměstnat, zaneprázdnit; ‑ zaměstknati sě směstnat se, vejít se kam

zaměstknávati, ‑aju, ‑áš ned. zaměstnávat, zaneprazdňovat; zaujímat, zabírat: zamněstknávati miesto

zaměščovati, ‑uju, ‑uješ ned. obsazovat; kazit

zameškalý adj. zameškaný, opožděný; zpozdilý, zanedbaný; nedbalý; prohřešilý

zameškánie, ‑ie n. zameškání, zmeškání, zanedbání, nedbalost

zameškati, ‑aju, ‑áš dok. zavinit nedbalostí, nepozorností; propást, zmeškat, dát si ujít; ‑
zameškati sě omeškat se, zdržet se

zameškávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. omeškávat se, zpožďovat se

zametati, ‑mecu, ‑meceš dok. odházet, vyházet: obrazy jsi z kostelóv zametal

zamieňenie, ‑ie n. úmysl, záměr; předsevzetí

zamieňený adj. předsevzatý, zamýšlený

zamieniti, ‑ňu, ‑níš dok. umínit si, usmyslet si

zamieřenie, ‑ie n. záměr, předsevzetí

zamiesiti, ‑šu, ‑síš dok. pomíchat, smísit; ‑ zamiesiti sě pomíchat se, smísit se: tehdy sě zástup
zamiesi srazil

zamiesti, ‑matu, ‑měteš dok. zaplést, zamísit, poplést, přeházet; ‑ zamiesti sě zaplést se

zamiestiti, ‑šču, ‑stíš dok. obsadit

zamietati, ‑cu, ‑ceš i ‑taju, ‑táš ned. zamítat, odmítat, popírat; ‑ zamietati sě zatarasovat se,
ohrazovat se (čím), zakrývat se

zamilovánie, ‑ie n. (koho) zamilování (si), obliba, láska: zamilovánie pána boha

zamilovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho, co) zamilovat si, oblíbit si

zamladu, za mladu v. mladý

zamlčěti, ‑ču, ‑číš dok. pomlčet, zůstat zticha: Krista hanějí a ty slyšě zamlčíš; (komu co)
zamlčet, zatajit

zamlčovati, ‑uju, ‑uješ ned. mlčet, zůstávat zticha; (komu co) zamlčovat, zatajovat

zámluva f. slib; úmluva

zamlúvati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. slibovat

zamluviti sě dok. slíbit; zamluviti sě k boji s někým smluvit si, určit dobu k souboji

zámluvný adj. ze zámluva: knihy zámluvné knihy úmluv, smluv

zamordovati, ‑uju, ‑uješ dok. zabít, zavraždit

zámorský, zámořský adj. zámořský; dub zámorský eben

zamračenie, ‑ie n. zatmění: zamračenie slunce a měsiece; temnota

zamračilý adj. zamračený

zamračiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) dok. zamračit (se), zahalit se mrakem, zatemnit (se)

zamrlý adj. zmořený (hladem), polomrtvý; chabý, slabý

zamrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. zamrzat

zamřieti, ‑mru, ‑mřeš dok. zemřít: zamřieti lačností umřít hlady

zamřiežiti, ‑žu, ‑žíš dok. zamhouřit: zamříživ oči

zamúcenie, ‑ie n. zarmoucení, zármutek; zakalení

zamúcený adj. zarmoucený, smutný

zamúcěti, ‑ěju, ‑ieš, zamucovati, ‑uju, ‑uješ ned. zarmucovat; kalit; ‑ zamucovati sě zarmucovat
se, rmoutit se

zamučenie, ‑ie n. muka, bolest, utrpení

zamučený adj. umučený

zamučovati, ‑uju, ‑uješ ned. mučit; sužovat, trápit

zámutek, ‑tka, ‑tku m. zármutek, smutek; vzrušení, pobouření mysli

zamútiti, zarmútiti, ‑múcu, ‑tíš dok. zarmoutit; znepokojit, zneklidnit, rozčílit, pobouřit; uvést
ve zmatek; zakalit, zkalit; ‑ zamútiti sě zarmoutit se; znepokojit se, zneklidnět, rozčílit se,
pobouřit se; rozbouřit se: moře samo sebe nezamútí

zámutný adj. smutný; bouřlivý, vzbouřený; spiklý

zámysl m. úmysl, záměr; záminka; výmysl; rada

zamysliti, ‑šľu, ‑slíš dok. pojmout úmysl, umínit si, usmyslet si, vymyslet

zámyslný (trojslab.) adj. záměrný, předstíraný, vymyšlený

zamyšlenie, ‑ie n. úmysl, záměr; výmysl

zamyšlený adj. vymyšlený; rozhodnutý

zamýšleti, ‑leju, ‑léš, zamyšlovati, ‑uju, ‑uješ ned. zamýšlet, mít v úmyslu; vymýšlet; ‑ zamýšleti
sobě vymýšlet si, předstírat

zamyšlovánie, ‑ie n. vymýšlení, předstírání

zamžieti, ‑mžu, ‑mžeš dok. zamhouřit: zamžev oči (srov. semžieti)

zanášěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. (čím) zabývat se čím, myslet na co: zanáší sě jménem Ježíšovým

zaněcovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozněcovat se

zanečistiti, ‑šču, ‑stíš dok. znečistit, zašpinit, pošpinit, zaneřádit

zaneprázdněnie, zanepráždněnie, ‑ie n. zaneprázdnění, zabývání se, zaměstnávání se: ve mně jest
zaneprázdnění o těch věcech zabývám se těmi věcmi

zaneprázdněný adj. zaneprázdněný; vyplněný, naplněný, plný

zaneprázdniti, ‑ždňu, ‑zdníš dok. zaneprázdnit, zaměstnat; zabrat; strávit; vyplnit; promarnit

zaneprazdňovati, zanepraždňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zaneprazdňovat, zaměstnávat; vyplňovat, plnit:
zaneprazdňuje břicho; ‑ zaneprazdňovati sě (čím) zaměstnávat se, zabývat se

zanésti, ‑nesu, ‑neseš dok. zanést, odnést; odvést: ta přiezn zanese je ot rozumu

zanetbánie, ‑ie n. zanedbání, nedbalost

zanetbati, ‑tbaju, ‑tbáš dok. zanedbat, opominout; zameškat

zanícěnie, ‑ie n. zajití, zapadnuti: po zaniecení sluncě za horu po západu slunce

zanietiti, ‑cu, ‑tíš dok. zapálit; vzbouřit

zaniknúti, ‑nu, ‑neš dok. zajít, zapadnout

zanova, za nova v. nový

západ m. západ; svých posledních dnóv v západu na sklonku svých dnů

západný adj. západní

zapadovati, ‑uju, ‑uješ ned. zapadat

zapájúcí, zapájějúcí adj. napájející

zápal m. podpal

zapálanie, ‑ie n. zardívání, červenání se studem

zapálati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. červenat se

zapálčivý adj. vznětlivý, prudký

zapáleně adv. se zápalem

zapálenie, ‑ie n. zapálení, zápal, zanícení, horlivost

zapálený adj. zapálený; žhavý; (na koho) rozpálený, rozhněvaný; horoucí; zapálenú péči vodí vyvíjí
horlivé úsilí, péči; zápalný: zapálená oběť

zapáliti, ‑ľu, ‑líš dok. zapálit; zanítit, roznítit, podnítit koho; ‑ zapáliti sě zapálit se,
nadchnout se

zapalovati, zapalevati, ‑uju, ‑uješ ned. zapalovat, zaněcovat, rozněcovat; podněcovat, nabádat; ‑
zapalovati sě (k čemu, v čem) rozpalovat se, rozněcovat se, rozohňovat se; červenat se, rdít se

zápas m. zápas: chytiti sě v zápas s kým chytit se do křížku; zápasa sě ujieti s kým pustit se do
zápasu

zapásati, ‑aju, ‑áš ned. zápasit: ihned sě s ním chytí, zapásá

zapásti, ‑padu, ‑deš dok. zapadnout

zapaženie, ‑ie n. spona; spínadlo (?)

zapéci sě, ‑peku, ‑pečeš sě dok. zapálit se

zapečetitý adj. zapečetěný

zapekelný, zapeklený, zapeklitý adj. zatvrzelý, zarytý, urputný

zapeklenie, ‑ie n. zatvrzelost, tvrdohlavost, urputnost

zapekliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) dok. zatvrdit (se): srdce sě zapekli jako kámen

zapeklitost, ‑i f. zatvrzelost, zarytost, urputnost, tvrdohlavost

zapeklitý v. zapekelný

zápětie, ‑ie n.: v zápětie v patách, blízko; vzápětí, hned

zapierati; ‑aju, ‑áš ned. zapírat; odpírat, upírat; popírat, zamítat

zapieti, ‑pnu, ‑pneš dok. zapnout: zapieti koho v púta spoutat

zapíjěti sě, ‑jěju, ‑jieš sě ned. zpíjet se; opájet se (čím)

zapilstvie, ‑ie n. opilství

zapilý adj. opilý

zápis m. písemná smlouva: pod zápisem na základě smlouvy; dlužní úpis

zapisovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (s někým) spojovat, spolčovat se

zapiti sě, ‑p’ú, ‑pieš sě dok. opít se

zapitie, ‑ie n. opití, opilost, podroušenost

zaplacovati, ‑uju, ‑uješ ned. platit, splácet

zaplakánie, ‑ie n. zaplakání, pláč

zaplakati, ‑pláču, ‑eš dok. zaplakat; (na, co) zaplakat nad čím

zaplameniti, ‑ňu; ‑níš dok. roznítit plamen

záplat m., záplata f. zaplacení, plat, mzda, odměna; cena; dluh

zaplésti, ‑pletu, ‑eš dok. zaplést, oplést: (kostel) bieše zapleten reždícem opleten, zarostlý
proutím; ‑ zaplésti sě splést se; (v co,čím) zaplést se, zamotat se do čeho

zaplétati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. (v co, čím) zaplétat se do čeho

zápletek, ‑tka, ‑tku m. zamotaná věc; zápletka, zmatek: bez zápletkuóv, bez sváruóv

zapletenie, ‑ie n. zapletení, zápletka, zmatek; zmatení; popletení

zapletený adj. (v co) zapetený, upadlý do čeho: lid zapletený v bludy; popletený, zmatený

zapletovati, ‑uju, ‑uješ ned. zaplétat

zapliščiti, ‑šču, ‑ščíš dok. zaplesknout, zamazat: hovnem jemu tvář zaplíštil

zaplvati (trojslab.), ‑pľuju, ‑ješ dok. zaplivat, poplivat

zápoj, ‑ě m. nápoj

zapojenie, ‑ie n. opojení

zapojiti, ‑poju, ‑íš dok. opojit, opít

zápojný adj. opojný

zapojovati, ‑uju, ‑uješ ned. opojovat, opíjet; omamovat

zapoleti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. zapálit se, zapýřit se

zapomanúcí, zapomanutedlný (šestislab.), zapomínaný, zapomnělý adj. zapomínající, zapomnětlivý

zapomanúti v. zapomněti

zapomanutie, ‑ie n. zapomenutí

zapomenutě adv. zapomnětlivě

zapomínaný, zapomnělý v. zapomanúcí

Zapomna f. Léthé (v řec. mytologii), řeka zapomnění (oddělující svět od podsvětí)

zapomněti, ‑mňu, ‑mníš, zapomanúti, ‑manu, ‑měneš dok. zapomenout

zápona, záponicě, záponka f. spona, sponka, ozdoba; náramek; náhrdelník

zapopásti, ‑padu, ‑padeš dok. popadnout, uchvátit, chytit

zápověd, ‑i f. zákaz; rozkaz, vyhláška

zapověděnie; ‑ie n. zákaz; zapovězení

zapověděný adj. zapovězený, zakázaný

zapověděti, ‑viem, ‑vieš dok. zapovědět; zakázat; rozkázat, rozkazem ohlásit: zapověděti na vojnu
nařídit vojenský odvod, svolat vojáky; na snem zapovědě svolal sněm

zápovědný adj. zakázaný; zápovědný snem mimořádný sněm

zapoviedati, ‑aju, ‑áš ned. zapovídat; zakazovat; nařizovat

zapozditi sě, ‑žďu; ‑zdíš sě dok. opozdit se, zdržet se

zapraždňovati sě, ‑ňuju, ‑uješ sě dok. (čím) zaneprazdňovat se, zaměstnávat se

zaprositi, ‑prošu, ‑síš dok. vyprosit, vyžádat si

zaprošenie, ‑ie n. (čeho) vyprošení, vyžádání

zaprošovati, ‑uju; ‑uješ ned. vyprošovat, vyžadovat

zaprtilý, zaprtlý adj. zarputilý, zatvrzelý, tvrdošíjný

zaprtiti, ‑cu, ‑tíš dok. zahnojit; porušit

zaprtnúti, ‑nu, ‑neš dok. zarputit se, zatvrdit se

zapřěnie, ‑ie n. zapření, zapřená

zapřieci, ‑přahu, ‑přěžeš dok. zapřáhnout

zapřiesěženie v. zapřisěženie

zapřieti, ‑pru, ‑přeš i ‑přu, ‑příš dok. zatarasit; zavřít na závoru; (koho) zapřít; (komu čeho)
odepřít komu co

zapřievati, ‑aju ‑áš ned. zapírat, popírat

zapřisahovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zapřísahat se, přísahat

zapřisěženie, zapřiesěženie, ‑ie n. zapřisáhnutí, přísaha

zapřisěžený adj. odpřisáhnutý, stvrzený přísahou: slib zapřisěžený

zapřisieci, ‑sahu, ‑sěžeš dok. zapřisáhnout; odpřisáhnout; přísahou ujistit; ‑ zapřisieci sobě dát
si slib, uzavřít smlouvu; ‑ zapřisieci sě zapřisáhnout se, zavázat se přísahou

zapsalý adj. zapsaný

zapsati sě, ‑píšu, ‑píšeš sě dok. upsat se, zavázat se; zapsati sě do ohně zavázat se k podstoupení
smrti ohněm (upálením)

zapsovati, ‑uju, ‑uješ dok. (co) zašpinit, poskvrnit, zkazit, pokazit

zapuchlý adj. opuchlý: oči zapuchlé

zapustiti, ‑šču, ‑stíš dok. zpustošit; ‑ zapustiti sě zakořenit se, uchytit se

zapuščený adj. zpustlý, zpustošený

zapúzěti, ‑eju, ‑ieš ned. zapuzovat

zapýřenie, ‑ie n. zapýření, začervenání

záramnicě, ‑ě f. náramek

zaraně adv. zrána, časně ráno

zaratiti, ‑cu, ‑tíš dok. zničit, zahubit

zaraziti, ‑žu, ‑zíš dok. zarazit, zastavit; začít razit, zavést: (kniežě) zarazí dobrý peniez;
začít, založit, zřídit

zaražený adj. založený, zřízený, zavedený

zarážěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zarážet, zastavovat, zakládat, zavádět, zřizovat; hlas jeden zajide
zarážějě na všě strany doléhaje, rozléhaje se

zardělý adj. zardělý, červený

zarděnie, ‑ie n. zardění, ruměnec; prchlivost, zběsilost, vztek

zardieti sě, ‑děju, ‑ieš sě dok. zardít se, začervenat se; vzedmout se, vzkypět: i zardie sě proti
nim voda morská

zarmútiti v. zamútiti

zárod m., zároda f. zárodek

zárodek, ‑dka, ‑dku m. úroda

zaroditi, ‑z’u, ‑díš dok. zplodit, zrodit; ‑ zaroditi sě ujmout se; urodit se, vzejít

zaroščovati, ‑uju, ‑uješ ned. nechávat zarůst: (kněžie) plešě zarošťují

zaroveň, zároveň, zarovno adv. zároveň, současně; rovně, stejně, stejnou měrou; shodně: nikdá jsú
neseděli zarovno s zákonem božím neshodovali se; na stejnou úroveň: údolé naplniti zarovno s zemí

zarozovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rodit se, přicházet na svět

zarpucený adj. zarputilý

zarubati, ‑aju, ‑áš dok. zahradit zásekami: zarubati cěsty

zárúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. obklopit, ohradit, opevnit zásekami; aby tu zarúbili své spasenie
zabezpečili

zarukovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. zaručovat (se)

zaryzený adj. zardělý

zarzivělý adj. narezavělý, zrezivělý: železo zarzivělé

zařúcený adj. zavalený, zasypaný

zařúti, zaříti, ‑řevu, ‑řeveš dok. zařvat

zařútiti, zařítiti, ‑řúcu, ‑řícu, ‑tíš dok. zavalit, zaplavit, zasypat: řěky jě zařítie; zařítili
všecky studnicě

zásada f. lest, úklad

zasaditi, ‑saz’u, ‑díš dok. posadit, vysadit; nastavit; ‑ zasaditi sě posadit se; (proti komu)
opřít se, postavit se na odpor; (o něco) vsadit se, vejít ve spor; (podlé, vedlé koho) zasadit se o
koho, ujmout se někoho, přispět někomu

zasáhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (čeho) zasáhnout, postihnout, stihnout; popadnout, vzít si

zasazenie, ‑ie n. založení

zasazený adj. usazený; založený

zasázěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zasadit, usadit, umístit

zasazovati, ‑uju, ‑uješ ned. zasazovat, umisťovat; ‑ zasazovati sě (proti čemu) zasazovat se,
vystupovat proti čemu

zasě adv. zpět, nazpět; naopak; navzájem; z druhé strany, opačně; naproti tomu; opět, zase

zasědati, ‑aju, ‑áš ned. zasedat, usedat; sedět, sídlit

zasěděti, ‑sěz’u, ‑díš dok. posedět

zasědlý adj. usedlý

zasědnúti v. zasiesti

zasěstup m. zpětný postup, pohyb zpět

zasieci, ‑sahu, ‑sěžeš dok. (koho) zasáhnout, postihnout, uškodit, zarmoutit: zasieci ani uraziti
jich nemožiechu

zasiesti, ‑sadu, ‑sědeš, zasědnúti, ‑nu, ‑neš dok. zasednout, usednout

zaskočiti, ‑ču, ‑číš dok. zaskočit; zastoupit: Dětleb mu zaskoči dvéře

zasláněti, ‑ěju, ‑ieš, zasloňovati, zacloňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zaclánět, zastiňovat; zahalovat;
chránit, ochraňovat

zaslati, ‑šlu, ‑šleš dok. zaslat, poslat; vyhnat

záslon m., záslona f., zasloněnie, zacloněnie, ‑ie n. zaclonění, zastínění, zatmění; zahalení,
rouška; záclona; záštita, ochrana

záslonek, ‑nka, ‑nku m. zástěnek, zástěna

zaslonitel, ‑e m. ochránce, podpora, štít

zasloniti, zacloniti, ‑ňu, ‑níš dok. zakrýt, zaclonit, zastínit; zatemnit; schovat, ochránit;
udělat clonu, kryt: (bože), zaclonil jsi nad hlavú mú v den boje

zasloňovati v. zasláněti

zasľúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. slíbit, přislíbit; ‑ zasľúbiti sě (s kým) uzavřít smlouvu

zasľubovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. slibovat

zásluh m., zásluha f., zaslúženie, ‑ie n. zásluha

zasluhovánie, ‑ie n. odplata; posluhování

zasluhovati, ‑uju, ‑uješ ned. získávat si zásluhy, dobývat zásluh

zasluhujúcí, zaslužitedlný (pětislab.) adj. záslužný; zasluhující

záslužebně adv. záslužně

zaslúženie v. zásluh

zaslúžilý adj. zasloužený; záslužný

zaslužitedlně (pětislab.) adv. zaslouženě, po právu; právem, správně

zaslužitedlný v. zasluhujúcí

zaslúžiti, ‑žu, ‑žíš dok. (čeho) zasloužit něco; (co na kom) zasloužit si: nemóž člověk na bohu
zaslúžiti

zaslyšěti, ‑šu, ‑šíš dok. zaslechnout

zasmieti sě, ‑směju, ‑eš sě dok. zasmát se

zasmievati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. usmívat se

zasnúbiti (sě), ‑b’u, ‑bíš (sě) dok. zasnoubit (se); zasnúbiti sobě koho zasnoubit se s někým

zásobný adj. zásobený

zaspati, ‑sp’u, ‑spíš dok. usnout, upadnout ve spánek

zaspávati, ‑aju, ‑áš ned. usínat

zastalý adj. stálý

zastaralý adj. zakořeněný, starý

zastarati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zastarat; dlouho setrvat, zvetšet, zestárnout

zastati, ‑stanu, ‑neš dok. (proti komu) stanout, postavit se; (koho) zastihnout, přistihnout;
zaskočit; zastati stanovišče (kde) usadit se; zastati miesto zabrat místo

zástava f. záruka, zastavení; zástup

zastávati, ‑aju, ‑áš ned. bránit; zastávati hospody objednávat si ubytování

zastavěti v. zstavěti

zastaviti, ‑v’u, ‑víš dok. zastavit; zamezit cestu; dát zástavu; zastaviti vieru dát čestné slovo;
‑ zastaviti sě postavit se

zástavní, zástavný adj. ze zástava: drží její věnnú zástavnú dědinu její věno jako zástavu

zástavník m. člověk daný do zástavy, zastavenec, rukojmí

zastěhovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. odstěhovat se

zastěňovati, ‑ňuju, ‑ňuješ ned. zastiňovat

zástěra f. zastření, zástěrka, záminka

zástěrek, ‑rka, ‑rku m., zástěrka f. zástěra, zástěrka; rouška, pokrývka

zástěrný adj. zastírající, ochranný

zastěrovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zastírat se, zahalovat se

zastieňenie, ‑ie n. zastínění

zastieňený adj. temný, nejasný, zastíněný, nezřetelný

zastieranie, ‑ie n. zaštítění, záštita, ochrana

zastierati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. zakrývat se, chránit se

zastihnúti, ‑nu, ‑neš dok. zastihnout, stihnout; přistihnout; zaskočit

zastiženie, ‑ie n. vystižení, zachycení

zástolní, zástolný adj. sedící za stolem, jsoucí za stolem; zpodst. m. společník u stolu,
spolustolovník

zastonati, ‑stóňu, ‑něš dok. zasténat, zaúpět

zastražiti, zastrážiti, ‑žu, ‑žíš dok. ochránit, ostříhat

zastrkovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) nastrkovat místo sebe

zástřěl m., zastřělenie, ‑ie n. zasažení, zásah (střelou)

zástřěla f. střela (zasahující cíl)

zastřěliti, ‑ľu, ‑líš dok. (koho več) střelit, postřelit, zasáhnout

zastřěnie, ‑ie n. zastření, zahalení; závoj; záštita, ochrana

zastřieti, ‑stru, ‑střeš dok. (co čím) zastřít, zahalit

zástup m. shluk, hlouček, zástup; šik, četa, pluk, vojsko

zastúpati, ‑aju, ‑áš ned. (co) stavět se v cestu; zastupovat cestu čemu

zastúpenie, ‑ie n. zastoupení; přičinění, přispění, zakročení

zastúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. zajít; zastihnout, potkat; (co) postavit se nač, postavit se do cesty
čemu; zarazit, zabránit; obránit

zástupně adv. v zástupu

zastupovati, ‑uju, ‑uješ ned. (co) stavět se v cestu, překážet,bránit čemu

zastydnúti, ‑nu, ‑neš dok. nastydnout; zestydnout

zastyzovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. stydět se

zasúkati, ‑aju, ‑áš dok. vysoukat, vyhrnout: tu bychom rukávy zasúkali

zasupiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. nasupit se, vystupňovat hněv, zatvrdit se zasupiv sě v hněvě

zasušiti, ‑šu, ‑šíš dok. vysušit: súchotiny tě zasušie

zasúti, ‑spu, ‑speš dok. zasypat

zasutie, ‑ie n. zasypání; sutiny

zasvěcovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. rozsvěcovat se

zasvětiti, ‑cu. ‑tíš dok. (svátek) vyhlásit, ohlásit

zasvietiti, ‑cu, ‑tíš dok. rozsvítit

zasvítávati, 3. sg. ‑vá ned. svítat

zasypovati, ‑uju, ‑uješ ned. spát

záščie v. záštie

zášijek, ‑jka, ‑jku m. týl; pohlavek

zášijkovanie, ‑ie n. pohlavkování

zášijkovati, ‑uju, ‑uješ ned. pohlavkovat

zášik m. záludnost

zaškludnúti, ‑nu, ‑neš dok. zhubenět, zakrsnout

zašlý adj. zašlý, odešlý; zanedbaný; zbloudilý; zabředlý: mámť lidi zašlé v hřiechy

zašmúřiti, ‑řu, ‑říš dok. zachmuřit

záštie, záščie, ‑ie n. zášt, hněv, nenávist; svár, rozbroj, spor, nepřátelství; zajití, zabloudění

zaštpicě, ‑ě f. druh hrachové kaše

zať v. zda

zatáčěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě ned. otáčet se, točit se, kroutit se

zatajenie, ‑ie n. zatajení; úkryt

zatemněný, zatemnilý, zatmělý, zatměný adj. zatemněný; nevědomý, neosvícený: rozum zatemnilý;
zaslepený

zateskňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zatěžovat se, plnit se, cpát se (srov. zatěsniti)

zatesknúti, ‑nu, ‑neš dok. (sobě) zastesknout si; propadnout zármutku, zoufalství: zatesk sobě
oběsil sě

zatěsniti, ‑ňu, ‑níš dok. zatížit, zaplnit, nacpat, ucpat (srov. zateskňovati sě)

zatěsňovati, ‑uju, ‑uješ ned. zatěžovat, zaplňovat, nacpávat

zatiekati, 3. sg. ‑ká ned. obtékat, oblévat

zatiem adv. zatím, potom

zatierati, ‑aju, ‑áš ned. zadělávat (?): sěmencem zatierajíce hrašec a zelíce

zatieti, ‑tnu, ‑tneš dok. tít, udeřit; zatnout: zuby zatna; (koho v čem) zarazit; žílu zatieti
pustit žilou; ‑ zatieti sě zarazit se

zatiskovati, ‑uju, ‑uješ ned. zacpávat, ucpávat

zatkati, ‑tkaju, ‑áš dok. zacpat: zatkánie uší

zatkávati, ‑aju, ‑áš ned. zacpávat

zatknúti, ‑nu, ‑neš dok. zasunout

zatlačiti, ‑ču, ‑číš dok. potlačit

zatmělost, ‑i f., zatměnie, ‑ie n. zatmění; zatemnění: pro zatměnie rozumu

zatmělý, zatměný v. zatemněný

zatměniti, ‑ňu, ‑níš, zatměti, ‑ěju, ‑ieš, zatmiti, ‑tm’u, ‑tmíš dok. zatemnit; ‑ zatměti sě,
zatmiti sě zatmít se, ztemnět

zatmievati, ‑aju, ‑áš ned. zatemňovat, zastírat

zatočený adj. zatočený, stočený; otáčený, zmítaný: duchem vrtlavým zatočený

zatočiti, ‑ču, ‑číš dok. zatočit, stočit; klesnout: zatočiti mysl čím poklesnout kvůli čemu na
mysli, na duchu, zoufat si

zatonulý adj. ponořený, potopený

zátopa f., zatopenie, ‑ie n. zkáza, zatracení

zatopiti, ‑p’u, ‑píš dok. utopit; zatratit

zátopný adj. zatopújící; zatracující

zatopovati, ‑uju, ‑uješ ned. potápět; skrývat

zatracenie, ‑ie n., zátrata f. zatracení, záhuba (věčná); ztráta, utracení

zatracený adj. zatracený, prokletý; ztracený

zatracovati, ‑uju, ‑uješ ned. zatracovat; ztrácet: nezatracuj času

zátratcě,‑ě m. zhoubce

zatratitedlný (pětislab.) adj. hodný zatracení

zatratiti, ‑cu, ‑tíš dok. vyhubit, zničit; zatratit, odsoudit, zahubit; ztratit; ‑ zatratiti sě
pohynout, zmizet, ztratit se

zátratný adj. záhubný, zhoubný

zatrhánie, ‑ie n. utrhání, urážky

zatrhavý adj. (o řeči) necudný, dvojsmyslný

zatrhnúti, ‑nu, ‑neš dok. necudně, dvojsmyslně promluvit

zatrknúti, ‑nu, ‑neš dok. trknutím usmrtit: vól slúhu zatrkl

zatrpočiti, ‑ču, ‑číš dok. (koho kam) proti vůli vehnat

zatrútiti, ‑cu, ‑tíš dok. zavraždit

zatřásati, ‑aju, ‑áš ned. potřásat: zatřásá hlavú

zatřiesti (sě), ‑třasu, ‑třěseš (sě) dok. zatřást (se)

zatřieti, ‑tru, ‑třeš dok. zacpat: zatřieti svój sluch

zatuchati sě, 3. sg. ‑á sě ned. zatuchat, kazit se

zatuliti, ‑ľu, ‑líš dok. zacpat, ucpat; ‑ zatuliti sě zavřít se

zátupa f., zatupenie, ‑ie n. zkáza, zatracení

zátvora f., zatvořidlo n. závěra, uzavření

zatvořenie, zatvořitie, ‑ie n. uzavření, zakončení

zatvořený, zatvořitý adj. zavřený, uzavřený

zatvořitel, ‑e m. zasazovač (drahokamů)

zatvořiti, ‑řu, ‑říš dok. zavřít, uzavřít

zatvrdilost, zatvrzenost, ‑i f., zatvrzenie, ‑ie n. zatvrzelost, neústupnost, tvrdohlavost

zatvrdilý, zatvrdlý adj. zatvrzelý, neústupný, urputný

zatvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. pevně zavřít, uzavřít; zabezpečit

zatvrdnúti, ‑nu, ‑neš dok. zatvrdit se

zatvrzenie, zatvrzenost v. zatvrdilost

zatvrzený adj. zatvrzelý, urputný, neústupný; zabezpečený

zatýkati, ‑týču, ‑týčeš ned. zavírat, zacpávat, ucpávat; zatýkat, dopadat

zatýniti, ‑ňu, ‑níš dok. (co čím) ohradit, zaštítit

zaúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. zaúpět, zanaříkat

zaur m. kaše z ječné mouky (synon. k stč. kysělicě; z něm.)

záušek, ‑ška, ‑šku m., záušenie, ‑ie n. rána za uši, pohlavek; náušnice

záušnicě, ‑ě f. boltec (?)

zautrhati, ‑aju, ‑áš dok. urazit (na cti)

závada f. dluh, závazek; závada, překážka

zavaditi, ‑z’u, ‑díš dok. zavázat, právně zatížit závazkem

zavadnúti, ‑nu, ‑neš dok. zavadnout, uvadnout, zvadnout

zaváleti, ‑eju, ‑éš, zavaliti, ‑ľu, ‑líš dok. zavalit, uvrhnout; zaváleji práci způsobím strast,
nesnáz; ‑ zaváleti sě zaválet se, válením se dostat: najde hrozníček, ješto se v listu zaválí

zaváti, ‑věju, ‑věješ dok. zabzdit, vypustit větry

zavázaně adv. závazně

zavázanie, zavazovánie, ‑ie n., závazek m. závazek slib, smlouva

zavázaný, zavazený adj. zavázaný: býti zavázán být zavazán, povinen, muset: každý jest zavázán, aby
dělal; vázáný dluhem, zadlužený (?)

zavázati, ‑viežu, ‑viežeš dok. zavázat, přivázat, upevnit; zavázati rozum v čem skrýt v čem
moudrost; (koho k čemu) nařídit komu co, uložit komu co; ‑ zavázati sě zavázat se, slíbit

zavazenie, ‑ie n. závada, potíž

zavazený v. zavázaný

zavazovati, ‑uju, ‑uješ ned. zahrnovat, spojovat (vjedno); ‑ zavazovati sě zaplétat se

závažie, ‑ie n. závaží; hřivna, libra, unce, lot: dal dvadcěti závaží střiebra

zavdánie, ‑ie n. záruka, zástava; daní závdavku: (ten) nenie vděčen Kristovy krve zavdánie

zavdaný adj. daný závdavkem

zavdati, ‑dám, ‑dáš dok. dát závdavkem

závdavně adv. závdavkem

zavděk v. diek

zavedenie, ‑ie n. podvod

zavedený adj. zavedený, pobloudilý, zbloudilý, svedený

zavěradlo n. zavěrací kláda

zavěřné adv. zajisté, opravdu, vskutku, určitě

zavěrovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. zapřisáhnout se vírou

zavěřiti, ‑řu, ‑říš dok. uvěřit

zavěsiti, ‑šu, ‑síš dok. zavěsit; oběsit; (co na koho, co) učinit něco závislým na kom, čem;
zavěsiti naději na čem opřít naději o co, vložit naději do čeho

zavésti, ‑vedu, ‑deš dok. zavést, odvést; svést, zmást, podvést; ošidit, připravit oč

zavěšenie, ‑ie n. zavěšení: v zavěšení co držěti udržovat ve vleku; oběšení

závět, ‑i f. závětří; útočiště

záviděnie, ‑ie n. nenávist

zavieradlo n. závěr, závora

zavierati, ‑aju, ‑áš ned. zahrnovat, pojímat, obsahovat

zavíjěnie, ‑ie n. šátek, závoj

zaviklati, ‑kľu, ‑kleš dok. zatřást: zaviklati sobú zakymácet se, zatřást se

zavilý adj. stočený, zavinutý

závina f., zaviňenie, ‑ie n. zavinění, vina, provinění

zavinilý adj. provinilý; zpodst. m. viník

zaviniti, ‑ňu, ‑níš dok. provinit se, zhřešit

zavinúti, ‑nu, ‑neš dok. zavinout, zabalit; až mi sě v srdci zavine až se mi zasteskne až mě srdce
zabolí

zavinutie, ‑ie n. zahalení

závisky pl. f. závěsky

závist, ‑i f. závist; nenávist

závistivý, závistný adj. závistivý; nenávistný: všecko jest (mi) závistivé vše to nenávidím

závistník m. závistník; nenávistník

zavítanie, ‑ie n. (komu) zavítání ke komu, příchod ke komu, návštěva koho

zavíti (sě), ‑vinu, ‑vineš (sě) dok. zavinout (se), zahalit (se)

zavitie, ‑ie n. závoj

zavitý adj. zavinutý, zahalený, zakrytý

zavláčěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zatahovat

zavlásti, ‑vladu, ‑vladeš dok. stát se vládcem

závod m. závod, závodění: pravým závodem jako o závod

závodcě, ‑ě m. vůdce, vedoucí

zavoditi, ‑z’u, ‑díš ned. přivádět; zavádět, svádět, šidit, připravovat (oč)

závodník m. běhoun (kůň, velbloud ap. určený k běhu)

zavolánie, ‑ie n. zavolání, zvolání; přivolání, povolání (do úřadu)

zavolati, ‑aju, ‑áš dok. zvolat, vzkřiknout; zavolat, přivolat, povolat

závora f. závora; tyč, berla

závorka f. závorka, malá závora

zavazovati, ‑uju, ‑uješ ned. zavádět, uvádět; ‑ zavazovati sě uvádět se (v omyl)

závrat, ‑u m. závrať

zavrátiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. odvrátit (se); převrátit (se), přeměnit (se)

zavražditi, ‑žďu, ‑ždíš dok. (s kým, ke komu) dát se do vražedného boje

zavrci, ‑vrhu, ‑vržeš dok. zavrhnout, odvrhnout, odložit, zahodit; zamítnout; opovrhnout; ‑ zavrci
sě (čím) zakrýt se

zavrhati, ‑aju, ‑áš ned. zavrhovat

zavrhlý adj. zavržený

zavrtěti, ‑vrcu, ‑vrtíš dok. zavrtět: jak sě kterému mozku zavrtí jak si kdo usmyslí

závrtka f. závora

zavrženě adv. zavrženě, v zavržení, v opovržení: jsú živi zavrženě

zavrženie, ‑ie n. zavržení; opovržení

zavržený adj. zavržený, opovržený, opovrhovaný

zavržný adj. zavrženíhodný

zavřenie, ‑ie n. závěr, cíl, zakončení

zavřieti, ‑vru, ‑vřeš dok. zavřít, uzavřít; odepřít, zakázat; ukončit; ustanovit usnést; zahrnout,
obsáhnout: toliko jest přikázání v tom slovu zavřěno zahrnuto, obsaženo; ‑ zavřieti sě (někomu
něčím) zavázat se

zavěs adv. vždy, stále

zavývati, ‑aju, ‑áš ned. výt, skučet

zavzieti, ‑vezmu, ‑eš dok. pojmout, zabrat, vzít

zavznieti v. zazvnieti

zazaháleti, ‑eju, ‑éš dok. prozahálet (nějakou dobu)

zazditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. zazdít; ‑ zazditi sě (kde) uzavřít se

zazliti sě, ‑žľu, ‑zlíš sě, zazlobiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. (proti komu) rozzlobit se na koho

zaznamenati, ‑aju, ‑áš dok. zaznamenat; poznamenat, označit

zazřieti, ‑zřu, ‑zříš dok. uzřít, uvidět, spatřt, zahlédnout

zazvnieti, zavznieti, ‑ňu, ‑níš dok. zaznít

zazvoniti, ‑ňu, ‑níš dok. zazvonit; ‑ zazvoniti sě rozezvonit se: zvonec sě zazvonil

zažéci, ‑žhu, ‑žžeš; zažhnúti, ‑nu, ‑neš dok. zažehnout, zapálit, zanítit, roznítit; ‑ zažéci sě,
zažhnúti sě zapálit se, vzplanout

zážeh, ‑žha, ‑žhu m. požár

zažehač, ‑ě m. rozněcovatel, podněcovatel

zažehati, zažéhati, zažiehati, ‑aju, ‑áš ned. zažíhat, zapalovat, zaněcovat, rozněcovat; ‑ zažehati
sě, zažéhati sě, zažiehati sě zapalovat se, rozpalovat se

zažěleti, ‑eju, ‑éš dok. (čeho) zalitovat

zažženie, ‑ie n. zapálení, rozpálení

zažžený, zajžený adj. zapálený; obět zažžená zápalná

zbadati, sbadati, ‑aju, ‑áš dok. probádat, propátrat, prozkoumat; zpozorovat, zjistit, objevit;
pobídnout, dát podnět k boji

zbahniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. stát se březí: ovcě zbahnily sě

zbáti sě v. vzbáti sě

zbava f. osvobození, svoboda

zbavitel, ‑e m. kdo něčeho zbavuje, o něco připravuje

zbaviti, ‑v’u, ‑víš dok. zbavit čeho, odejmout co; nechat na pokoji

zbedný v. sbedný

zběh, sběh m. běženec, štvanec, vyhnanec; tyran, násilník, lupič (v. též sběh)

zběhati, ‑aju, ‑áš dok. (co) sem tam proběhat, zběhat

zběhlý adj. zběhlý, uprchlý; minulý, uplynulý, dřívější

zběhnúti, sběhnúti, ‑nu, ‑neš dok. zběhnout, utéci; přiběhnout

zběhový, zběžský adj. uprchlický: jeskyně zběhová kde se schovávají uprchlíci (?); roty šibalské a
zběžské

zběhujúcí, sběhujúcí adj. ubíhající: voda zběhující

zběliti, ‑ľu, ‑líš dok. zbělit; smočit, očistit, oprat: zbělili sú rúcha svá v krvi beránkově

zbělovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit bílým; smáčet, očišťovat, prát: aby svého rúcha nezbělovali v
krvi beránka

zběrač; zběř v. sběrač; sběř

zběsilý adj. posedlý běsem, ďáblem

zběžěti; zběžský v. vzběžěti; zběhový

zběžstvie, ‑ie, zběžstvo, zběstvo n. vyhnanství; bydliti v zběžství žít jako zběh

zbieliti, ‑ľu, ‑líš dok. vybílit, obílit

zbierati (sě) v. sbierati (sě)

zbíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. zabíjet, pobíjet

zbitec, ‑tcě m. padlý, zabitý

zbitel, ‑e m. kdo někoho pobil, zabil; vrah

zbíti, ‑b’ú, ‑bieš dok. pobít, zabít, zranit; zabušit, zatlouci; roztlouci; složit dohromady (srov.
vzbíti)

zbitie, ‑ie n. pobití

zbilý adj. pobitý, zabitý

zbižnost, ‑i f. hojnost (v. též obižnost)

zbláhati, ‑aju, ‑áš ned. dobrořečit

zblahoslaviti, ‑v’u, ‑víš dok. vychválit; prohlásit blahoslaveným

zblatiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. zablátit (se), pokálet (se) blátem (v. též sblatiti)

zblázněný, zbláznivělý adj. zblázněný, bláznivý, poblázněný

zbláznievati, ‑aju, ‑áš, zblázňovati, zblážňovati, ‑uju, ‑uješ ned. poblázňovat; ‑ zbláznievati sě,
zblázňovati sě, zblážňovati sě upadat do bláznovství

zbláznievěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zbláznit se, pomást se

zbledělý adj. zbledlý

zbleděti, ‑z’u, ‑díš dok. zblednout

zblúditi (sě), sblúditi (sě), ‑z’u, ‑díš (sě) dok. zbloudit, zabloudit; pobloudit, chybit

zblúzenie, ‑ie n. poblouzení, oblouzení

zbočiti, ‑ču, ‑číš dok. odbočit; ustoupit; usmrtit; ‑ zbočiti sě obrátit se bokem, ustoupit na
stranu

zbodenie, ‑ie n. probodnutí (v. též sbodenie)

zbodený adj. probodený, probodaný, pobodaný

zbóh, zbuóh v. bóh

zbohacenie, ‑ie n. zbohatnutí

zbohacený adj. zbohatlý, bohatý

zbohacovati, ‑uju, ‑uješ ned. obohacovat

zbohatěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zbohatnout

zbohatiti, sbohatiti, ‑cu, ‑tíš dok. (koho čím) obohatit

zbojcě, ‑ě m. zhoubce

zboleti, ‑eju, ‑éš i –ľu, ‑líš dok. začít bolet, zabolet; zželet se, slitovat se

zbor, zboř v. sbor, sboř

zbořenie, sbořenie, ‑ie n. zboření, zničení, pád, záhuba, zkáza

zbořenina, sbořenina f. probořený otvor: skrze tu sbořeninu stěny vynesú ho; pl. zbořeniny ruiny,
trosky

zbořiti, vzbořiti, ‑řu, ‑říš dok. zbořit, zničit, rozbít

zbořovati, ‑uju, ‑uješ ned. bořit, ničit, porušovat

zbósti, ‑bodu, ‑eš dok. probodnout; bodnout; vypíchnout (oči); vyhodit ze sedla při turnaji; neb
juž s koně král jich zboden sražen z koně

zbož‑ v. též sbož‑

zbožilý adj. božský

zbraň v. bran

zbrana f. obrana

zbraněvati v. zbraňovati

zbranitel, ‑e m. ochránce

zbrániti, ‑ňu, ‑níš dok. (čeho) ovládnout co

zbraňovati, zbraněvati, ‑uju ‑uješ ned. (čeho) zabraňovat, bránit čemu, zapovídat co; držet v
kázni; obraňovat, ochraňovat; ‑ zbraňovati sě dát se odstrašit

zbráti v. sebrati

zbroditi, ‑z’u, ‑díš dok. zkálet, pokálet

zbroj, ‑ě m. mužský pohlavní úd

zbrojě v. sbrojě

zbrojiti sě, ‑ju, ‑jíš sě ned. chápat se zbraní, bouřit se

zbrúsiti, ‑šu, ‑síš dok. (čeho) obrousit, nabrousit, naostřit; zchodit, projít křížem krážem

zbud‑ v. vzbud‑

zbujěti, ‑jěju, ‑jieš dok. zbujnět (v. též vzbújěti sě)

zbúřený adj. vzbouřený, pobouřený

zbúřiti; zbuřovati; zbuzovati v. vzbúřiti; vzbuřovati; vzbuzovati

zbuzujúcí adj. povzbuzující

zbydliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) ned. obývat, bydlet, sídlit, zdržovat se; prodlévat, přebývat (v. též
vzbydliti)

zbylý adj. (čeho) který pozbyl, pozbyvší

zbytečně, zbytně adv. hojně, nadbytečně

zbyteční, zbytečný, sbytečný, zbytní, zbytný adj. zbývající, přebytečný: zbytečné jest zbývá;
zbytečný

zbytečnost, ‑i f., zbytek, ‑tka, ‑tku m. nadbytek, přebytek, hojnost

zbyteční, zbytečný, sbytečný, zbytní, zbytný adj. přebytečný

zbýti, sbýti, ‑budu, ‑budeš dok. setrvat, zůstat, pobýt; obstát; (čeho) zbavit se, zprostit se,
pozbýt, ztratit; ubýt; uniknout: smrti zbýti uniknout smrti; ľuti zbýti uniknout krutosti,
divokosti; ‑ zbýti sě, sbýti sě (s kým) shodnout se, dohodnout se, snést se, vyjít s někým

zbytie, ‑ie n. pozbytí; zesláblost

zbytní, zbytný v. zbyteční

zbytnost, zbytost, ‑i f. nadbytek, hojnost

zbývati, ‑aju, ‑áš ned. oplývat; zbavovat se, pozbývat: sbožie zbývá pozbývá majetku (v. též
vzbývati)

zcěditi, ‑z’u, ‑díš dok. procedit; roztřídit

zcěla, zcělu; zcěl‑ v. cělý; scěl‑

zcěniti, ‑ňu, ‑níš dok. ocenit, zcenit

zcepenati, ‑aju, ‑áš ned. schcípat, hynout

zcúditi, ‑z’u, ‑díš dok. vyčistit

zcúzený adj. vyčištěný

zcuzolilý, scuzolilý adj. zcizený, odcizený

zcuzoloženie, scuzoloženie, ‑ie n. cizoložství

zcuzoložiti, scuzoložiti, ‑žu, ‑žíš dok. dopustit se cizoložství

zčakati, sčakati, sčekati, ščakati, ščekati, ‑aju, ‑áš dok. vyčkat, počkat: zčakali sebe počkali na
sebe; přečkat

zčakávati, sčakávati, ščekávati, vzčakávati, ‑aju, ‑áš dok. vyčkávat, očekávat: vespolek sě
ščekáváte čekáte na sebe navzájem

zčastně; žčědie; zčerněti v. sčěstně; sčědie; zčrnati

zčesati, ‑šu, ‑šeš dok. učesat

zčiňený adj. učiněný, udělaný; zčiněný stan postavený

zčiniti, ‑ňu, ‑níš dok. učinit, zhotovit, nadělat; ‑ zčiniti sě stát se (v. též sčiniti)

zčísti v. sčísti

zčistidlo n. čistidlo; očista: zčistidlo od hřiecha

zčistiti, ‑šču, ‑stíš dok. vyčistit, očistit

zčiščovati, zčišťovati, ‑uju, ‑uješ ned. očišťovat

zčrnati, ‑aju, ‑áš, zčrněti, zčerněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zčernat, zčernět

zčrniti, ‑ňu, ‑níš dok. očernit, zašpinit, pošpinit

zčrvenalý, zčrvenaný adj. zčervenalý

zčrveniti, ‑ňu, ‑níš dok. zčervenit, začervenit

zčrvivěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zčervivět

zda, zdali, za, zali, zať část. a spoj. zda, zdali, což, cožpak: a sdať ty (paní) mne neznajú?; zda
snad, zdali snad; jestliže, ‑li, kdyby: veliký kám posadil strážě, zdali by sě (poddaní) chtěli
protiviti; za mníš zda myslíš

zdal‑; zdál‑ v. vzdal‑; vzdál

zdánie, ‑ie n. zdání, domněnka. mínění

zdarma adv. nadarmo, bez příčiny

zdařilý adj. dokonalý, ušlechtilý

zdařiti, ‑řu, ‑říš dok. způsobit, aby se něco podařilo, učinit zdárným

zdáti; zdávati v. vzdáti; vzdávati

zdáti sě v. zdieti sě

zdávený adj. utýraný

zdáviti, ‑v’u, ‑víš dok. zadávit, zadusit, zardousit; zahubit (v. též sdáviti)

zdavovati, ‑uju, ‑uješ ned. hubit; ‑ zdavovati sě zatěžovat se

zde; zdejší v. sde; sdejší

zdechnúti, ‑nu, ‑neš dok. vydechnout; vypustit duši, zemřít, zhynout (v. též vzdechnúti)

zděl‑ v. též vzděl‑

zděliti, ‑ľu, ‑líš dok. (co) rozdělit co; (čím) podělit čím; ‑ zděliti sě, sděliti sě (čím, oč)
podělit se čím; (na něco) společně prokázat

zdělovati sě v. zdieleti sě

zděraviti, ‑v’u, ‑víš dok. proděravět, provrtat

zděrek, ‑rka, ‑rku m. hadr, cár: náklad vetchých klákolóv a vetchých zděrkóv

zděř, ‑i f. železná obruč

zdese adv. zde, tu

zdětinu adv. od dětství

zdieleti sě, sdieleti sě, ‑eju, ‑éš sě, zdělovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. (s kým) dělit se s kým

zdielný, sdielný adj. kdo se ochotně dělí s druhým, štědrý: buóh jest velmi štědrý a sdielný

zdieti v. sdieti

zdieti sě, zdáti sě, 3. sg. zdí sě, zdá sě ned. zdát se, jevit se; stát se (v. též sdieti)

zdivělý adj. zdivočelý (srov. vzdivěti)

zdlažiti, ‑žu, ‑žíš dok. vydláždit

zdlužiti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. zadlužit se

zdoba f. dobrá příležitost

zdobný adj. dobrý, užitečný, vhodný

zdobřiti (sě), ‑řu, ‑říš (sě) dok. udobřit (se)

zdobývati, ‑aju, ‑áš dok. postupně dobýt, podobývat (srov. vzdobývati)

zdojiti, ‑ju, ‑jíš dok. podojit

zdolu, zdoly, vzdolu adv. zdola

zdora; zdrastiti v. vzdora; vzdrastiti

zdraščený adj. zježený

zdrav‑ v. též sdrav‑

zdravě adv. zdravě: zdravě domnieti mít zdravý rozum; bedlivě, pozorně; správně, moudře

zdrávo adv. milo: zdrávo hleděti radost pohledět

zdrážditi, zdrážiti v. vzdrážditi

zdrhovati (sě), ‑uju, ‑uješ (sě) ned. zadržovat (se), přidržovat (se); zdržovat (se)

zdrobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. rozdrobit, nadrobit

združný v. sdružný

zdržělivý, zdržědlivý adj. zdrženlivý

zdržěnie, sdržěnie, ‑ie n. zdrženlivost: pokora, sdrženie těla a netbánie na svět

zdržěti, sdržěti, ‑žu, ‑žíš dok. (koho, co) ochránit, zachovat, udržet; snést, vydržet; dodržet; ‑
sdržěti sě (čeho) odepřít si, zachovat se zdrženlivě (v. též vzdržěti)

zdržievati, ‑aju, ‑áš ned. ochraňovat, zachovávat; udržovat, zadržovat

zdržitel, ‑e m. udržovatel

zdržovánie, ‑ie n. zdržování, zdrženlivost

zdržujúcí adj. zachovávající, dodržující

zdřiemati, ‑m’u, ‑meš dok. zdřímnout si; ‑ zdřiemati sě usnout

zdřiezkati, ‑žču, ‑žčeš dok. rozbít se, roztříštit se

zduchovněti, ‑ěju, ‑ieš dok. nabýt povahy ducha, stát se duchem: Pan Ježíš po vzkříšení zduchovněl
jest

zduchovniti, ‑ňu, ‑níš dok. přeměnit v duchovní hodnoty, duchem překonat (?): sniž by sedlák uměl
šperkuó a trávenin Antikristových sduchovniti, jako v jíšcě sladké připravuje je

zdúti sě; zdutý v. vzdúti sě; vzdutý

zdvíhanie, ‑ie n. zdvíhání; svatořečení (círk.)

zdvíhati; zdvihnúti v. vzdvíhati; vzdvihnúti

zdvihnutý adj. zdvíhací

zdviž; zdviženie v. vzdviž; vzdviženie

zdychánie, ‑ie n. vzdychání

zdýchati sě v. sdýchati sě

zdymujúcí adj. rozdmýchávající, rozněcující

zdynchovati, ‑uju, ‑uješ dok. vybílit: vápnem zdynchovati duóm

zebránie; zebrati; zečtenie v. sebránie; sebrati; sečtenie

zed, zdi f. zeď, stěna

zedcě, ‑ě, zédka f. zídka

zedna adv. uvnitř

zední, zedný adj. ze zeď: v dierách skalských a zedních; na úhlech zedných

zedníkový adj. zednický: lžícě zedníková

zedraný adj. rozedraný, roztrhaný

zedrati, zderu, zdéřeš dok. roztrhat, rozedrat (v. též sedrati)

zedřieti, ‑dru, ‑dřeš dok. rozedřít, rozetřít; roztrhnout, roztrhat (v. též sedrati)

zehmati, ‑tnu, ‑meš ned. trhat: býlé zehmati až do kořene

zehřměti, 3. sg. ‑hřmie dok. zahřmět, zaburácet

zechtěti v. vzechtěti

zejhráti, ‑jhraju, ‑jhráš dok. promarnit, pokazit; (komu) protivit se, příčit se; ‑ zejhráti sě
rozehrát se; zbujnět, rozdovádět se (v. též sejhráti, vzejhráti sě,)

zejmati, ‑aju, ‑áš dok. zjímat, pochytat, pozajímat: některé zbili a některé zejmali

zejména, zejmene adv. jmenovitě, jménem; zéjména, obzvlášť

zejmu; zejžený v. zjieti, sežžený

zekrvavený (čtyřslab.) adj. zkrvavený

zakrvaviti (čtyřslab.) (sě), ‑v’u, ‑víš (sě) dok. zkrvavit (se)

zektvu v. vzkvísti

zelé, ‑é n. zelí; zelenina, byliny

zelenajúcí, zelenatý, zelenitý, zelenúcí adj. zelenající se

zeleněti, ‑ěju, ‑ieš ned. zelenět, zazelenávat se

zelhánie v. selhánie

zelíce, ‑ě n. bylina; zelíčko

zelíčko n. zelenina

zelina, zelinka f. rostlina, bylina

zelinie, ‑ie n. tráva, býlí

zelinný, zelinový adj.: rostlinný, bylinný

zelsknúti sě, ‑nu, ‑neš dok. zalesknout se

zelva f. snacha, nevěsta; švagrová (sestra manželova)

zelvicě, ‑ě f. švagrová

zemdlenie, ‑ie n. oslabení; úpadek

zemdlený adj. zemdlený, zesláblý

zemdleti, ‑mdleju, ‑mdléš dok. zemdlít, zeslábnout

zemdlévati, ‑aju, ‑áš ned. zemdlívat, slábnout

zemdliti, ‑ľu, ‑líš dok. učinit mdlým, unavit, zeslabit

země, ‑ě f. země, svět; země, hlína, půda: země hnutie zemětřesení: stát, území

zemek, ‑mka m. krajan

zeměměrnovstvie, zeměměrnostvie, ‑ie n. zeměměřičství

zeměměrný adj. měřičský

zeměněl n. prefekt, soudce

zeměnín (nom. pl. zeměné, gen. zeman) m. zeman, šlechtic; obyvatel země; krajan, domorodec

zeměplaz, zemiplaz, zemoplaz m., zemoplazicě,.‑ě f. plaz, had

zemicě, ‑ě f. zemička, malá země

zemléti, zmeľu, ‑leš dok. semlít; rozbít, rozrazit, rozdrtit (v. též semléti sě)

zemnatost, ‑i f. zemitost, přízemnost, drsnost

zemní, zemný, zempný adj. zemský, tělesný

zemoplaz, zemoplazicě v. zeměplaz

zemoplazní adj. plazí, hadí

zemřěnie, ‑ie n. zemření, smrt; vyhlazení, zničení

zemský adj. pozemský, světský (ne duchovní); drsný, hrubý

zeplvánie (trojslab.), ‑ie n. poplivání, zneuctění

zeplvati (trojslab.), zpľuju, ‑ješ dok. poplivat, zneuctít

zeprati, zperu, zpéřeš dok. vyprat (v. též seprati)

zepřieti sě; zepsánie v. vzepřieti sě; sepsánie

zepsaný adj. pomalovaný

zepsěti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se podlým, zkazit se (?); zchátrat

zepsovati, ‑psuju, ‑eš dok. (co) zhanobit; zahubit, pohubit

zeptati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. vyptat se (nač), vyzpytovat (v. též vzeptati sě)

zerbovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyznačit se, odlišit se nějakým znamením: tak sú ty roty zerbovaly
zvláštními potvornostmi

zervati sě, zruju, ‑eš sě dok. servat se, poprat se

zerzavěti, zerzěvěti, zerzivěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zrezivět

zeřivost v. zářivost

zeřvati, vzeřvati, zřevu, ‑řéveš, ‑řeveš dok. vzkřiknout

zeschlý; zeschna v. zsechlý; zsechnúti

zeskrz, zeziskrz adv. veskrze, vesměs

zeslnúti, ‑nu, ‑neš dok. oslepnout

zesnúti, ‑nu, ‑neš dok. usnout

zespati, ‑sp’u, ‑spíš dok. uspat; oklamat; ‑ zespati sě vyspat se (dosyta)

zest(k)věti sě v. vzest(k)věti sě

zestlati, zstelu, zsteleš, ‑stéleš dok. prostřít: zestlati stól

zestrhaný adj. seškrábaný

zestrhati v. sestrhati

zastřihati, ‑aju, ‑áš dok. sestříhat

zeškřvieti, ‑škřvu, ‑eš dok. rozplynout se

zět, ‑i m. švagr, zeť

zetčenie; zetkati v. zetřěnie; setkati

zetleti, ‑tleju, ‑tléš dok. shnít, zetlít

zetmíti, ‑tm’u, ‑íš dok. ztemnit

zetřěnie, setřěnie, zetčenie, ‑ie n. potření, záhuba, rozbití, zničení

zetřěný adj. rozetřený, rozdrcený; potřený, pošlapaný, ponížený

zetřieti v. ztřieti

zěv‑ v. zjev‑

zevna adv. zevně, zvenčí

zevní adj. zevní, vnější; zjevný, veřejný

zevňutř adv. zevnitř

zevňutřek, ‑třka, ‑třku m. vnějšek: neroďte podlé zevnitřku súditi

zevřieti, ‑vřu, ‑vřeš dok. svařit se, uvařit se (v. též vzevřieti; srov. sevřieti)

zeziskrz; zezpievati v. zeskrz; sezpievati

zezléti, ‑leju, ‑léš dok. (komu) stát se zlým ke komu

zezpod adv. zezpod, zdola

zezřieti; zezvoniti; zežrati v. vezzřieti; vzezvoniti; sežrati

zežvaný adj. pomačkaný (v. též sežvati)

zežžený v. sežžený

zfaldovati, ‑uju, ‑uješ dok. zřásnit, poskládat v záhyby: blány jsú složeny a čistě zfaldovány

zhajovati, ‑uju, ‑uješ ned. zabraňovat, zakazovat; obhajovat, chránit

zhanbiti, ‑b’u, ‑bíš, zhaněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zhanobit, pohanět

zhaněnie, ‑ie n. zhanobení, pohanění (v. též vzhaniti)

zhašovati, ‑uju, ‑uješ ned. zhášet, zhasínat, hasit

zhemzati, ‑žu, ‑žíš dok. zahemžit se

zhladiti v. shladiti

zhlazený adj. ohlazený

zhlédanie, ‑ie n. vzhlédání, pohledy, pohlížení (v. též shlédanie, vzhlédanie)

zhledati, zhlédati, ‑aju, ‑áš dok. prohledat, nahledat se; shledat, zjistit (v. též shladati; srov.
vzhladati)

zhleděti, ‑hlez’u, ‑hledíš dok. (co) prohlédnout (srov. vzhleděti)

zhliniti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. zamazat se hlínou

zhlodati; zhlúb’u, zhlúbi v. shlodati; hlúbě

zhluk m. klam, mámení: v zhlucě v oblouznění

zhlúpěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zhloupnout

zhlupovati, ‑uju, ‑uješ ned. ohlupovat

zhmatati, ‑aju, ‑áš dok. ohmatat, prohmatat (v. též shmatati)

zhněvati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. navzájem se pohněvat (v. též vzhněvati sě)

zhniesti, zhnětu, ‑eš dok. zhníst; ‑ zhniesti sě (v nohy) otlačit si (nohy) (v. též shnésti)

zhniezditi sě; zhníti v. shniezditi sě; shníti

zhnojiti, shnojiti, ‑ju, ‑jíš dok. dát shnít, proměnit v hnůj

zhoditi, ‑hoz’u, ‑díš dok. nahradit, přiměřeně srovnat, uspořádat; přijít vhod; (čemu) učinit něco
přiměřeně k čemu (v. též shoditi)

zhojiti sě, ‑ju, ‑jíš sě dok. (čeho) vyléčit se z čeho; vynahradit si: zhojiti sě bitie vzít
odškodnění, náhradu za bití

zhola, shola adv. úplně, zcela, naprosto: shola jasně

zholiti, sholiti, ‑ľu, ‑líš dok. oholit, ostříhat

zhoniti v. vzhoniti

zhorliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. rozhorlit se

zhoršiti (sě), ‑šu, ‑šíš (sě) dok. zhoršit (se); zhoršiti sě čím pohoršit se nad čím

zhóru v. vzhóru

zhořčiti, zhořičiti, ‑ču, ‑číš dok. naplnit hořkostí, zhořčit, ztrpčit

zhořěknúti, ‑nu, ‑neš dok. zhořknout

zhovadělý, zhovadilý, zhovadnělý adj. zhovadilý, zdivočelý, zlotřilý (?): lid velmi zhovadělý

zhovadněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zhovadět zesurovět, zdivočet (?)

zhrdánie v. vzhrdánie

zhrdati, vzhrdati, ‑aju, ‑áš ned. pohrdat

zhrděti, vzhrděti, ‑ěju, ‑ieš, zhrditi, vzhrditi, ‑z’u, ‑díš dok. pohrdnout; zpychnout, zpyšnět

zhrdliti, ‑ľu, ‑líš dok. zardousit, uškrtit (?): abychme byli zatraceni i zhrdleni a zhynuli

zhroziti, shroziti, ‑z’u, ‑zíš dok. (koho) pohrozit, nahnat hrůzu komu, postrašit koho (v. též
vzhroziti)

zhrožovati, ‑uju, ‑uješ ned. nahánět hrůzu, děsit, strašit

zhrubělý, zhrublý adj. zhrublý; ztloustlý

zhruběti, ‑ěju, ‑ieš dok. zhruběti; ztloustnout

zhrubievati, ‑aju, ‑áš ned. hrubět, stávat se hrubým

zhrýzti, shrýzti, ‑hryzu, ‑eš dok. zhryzat, rozhryzat; sníst

zhrzěnie, vzhrzěnie, ‑ie n. pohrdání

zhrzěti, vzhrzěti, ‑ěju, ‑ieš, zhrzovati, ‑uju; ‑uješ ned. pohrdat, opovrhovat

zhrzitel, vzhrzitel, ‑e m. (čeho) kdo pohrdá (čím): zhrzitelé daróv

zhřieti; zhřievati sě v. shřieti; shřievati sě

zhřímati, 3. sg. ‑á dok. zahřímat (srov. vzhřmieti)

zhúba f., zhubenie, ‑ie n. zhouba, zkáza, záhuba

zhúbcě, ‑ě m. škůdce

zhubený adj. zmařený, zubožený

zhubiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. zpustnout, být zpustošen

zhubovati, ‑uju, ‑uješ ned. hubit, zabíjet, vraždit

zhuntovati, ‑uju, ‑uješ dok. zničit, zkazit

zhusta adv. hustě: snieh prší zhusta

zhustanie, ‑ie n. polohlasité mluvení, šepot (?)

zhustati, ‑aju, ‑áš ned. mluvit polohlasem, šeptat (?): zhustati bude (Hospodin) sladké řeči

zhustiti, zhušču, ‑stíš dok. (řěč) promluvit hrdě, vychloubačně

zhynovati, ‑uju, ‑uješ ned. hynout, pomíjet

zhynujúcí adj. hynoucí, smrtelný, pomíjivý, pomíjející

zhynúti, vzhynúti, ‑nu, ‑neš dok. zhynout, zahynout, být zničen: zhynúti na životě zahubit svůj
život; zmizet; ochabnout

zhynutie, ‑ie n. zhynutí, zahynutí; zánik

zhynutý adj. zahynulý; zanikající, osláblý; pomíjející

zhyzditi, shyzditi, vzhyzditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. zhyzdit, zohyzdit, zkazit, pokazit; (koho komu)
zošklivit koho komu, pošpinit, zhanobit koho před kým

zhyždovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho, čso komu) špinit, hanobit koho před kým, činit odporným koho
komu

zchápati, ‑aju, ‑áš dok. (kamení) posbírat, pochytat (v. též vzchápati)

zchlapěti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se chlapem, ničemným člověkem: který již člověk diáblu povolí, již
ten takový člověk zchapie

zchlapilý adj. zchlapštělý, ničemný: kdy sě člověk diábla drží, již jest zchlapilý

zchlúba; zchlubiti sě v. vzchlúba; vzchlubiti sě

zchlubený adj. vychválený, proslulý

zchluditi, ‑z’u, ‑díš dok. (koho) zbít, ztlouci

zchoditi, ‑z’u, ‑díš dok. zchodit, prochodit, projít křížem krážem: když jsú zchodili vešken
ostrov; ned. vycházet: slunce zchodí (v. též schodití, vzchoditi)

zchodné, ‑ého zpodst. n. poplatek vybíraný od poddaných, kteří přecházeli na jiné panství

zchopiti v. vzchopiti

zchovanec, ‑ncě m. domácí služebník (v. též vzchovanec)

zchovánie, ‑ie n. opatrování, ukrytí; vychování; panování (?): já (Česká země) zchování jeho
(Zikmundovo) sem milostnú dobrotivostí přijala

zchovati v. vzchovati

zchuditi, ‑z’u, ‑díš dok. udělat chudým, ožebračit: rmoho zabitcóv naděláchu, lidi mnohé zchudiechu
(v. též schuditi)

zchuravělý adj. ochuravělý, nemocný; zesláblý (?)

zchuravěti, ‑ěju, ‑ieš, zchuraviti, ‑v’u, ‑víš dok. ochuravět, onemocnět, zchřadnout; zeslábnout,
ochabnout

zchuravovati, ‑uju, ‑uješ ned. činit nemocným, slabým; sužovat, trápit: život bídný, kterýžto
bolesti zchuravují

zchváliti v. schváliti

zchvalovati, ‑uju, ‑uješ ned. pochvalovat (si)

zchvořěnie, ‑ie n. ztenčení, zchudnutí (?)

zchvostati, schvostati, ‑aju, ‑áš dok. sešlehat, spráskat, ztřískat, ztlouci; posekat, porubat

zchytiti v. vzchytiti

zchytralý adj. zchytralý, vychytralý, chytrý; lstivý, záludný

ziedati; ziesti v. zjiedati; sniesti

zielo adv. zhusta, často (?)

zievati, ‑aju, ‑áš ned. zívat

zima f. zima; zimě adv. (z lok. sg.) v zimě

zimný adj. zimní; studený

zisk m. zisk: vzieti zisk získat; výdělek; prospěch, užitek; buóh v zisk jest jim položil čas
tento; výhoda; majetek (v. též nevzisk)

získati, zíšču, ‑eš dok. získat, vyhrát; ‑ získati sě zalíbit se

ziskovánie, ‑ie n. vydělávání: kupectví, kramářství a jiná ziskování

ziskovati, ‑uju, ‑uješ ned. získávat; vydělávat

ziščný adj. prospěšný, výhodný, užitečný, výnosný; ziščen čeho býti čím mít z čeho zisk v něčem;
ziskuchtivý, žištný

zítra v. zjutra

zjadati, ‑aju, ‑áš dok. probádat, prozkoumat

zjadovati, ‑uju, ‑uješ ned. zkoumat, zvídat, zpytovat

zjasna adv. jasně: nebesa se zjasna modrají

zjěd, ‑i f. nenajedená čeládka, jedlíci, darmožrouti: že by nákladové kostelův, žákovstva a
rozličné zjedi daremné přestali

zjednánie v. vzjednánie

zjednaný adj. zařízený, určený; udělaný, zavedený (v. též sjednaný, vzjednaný)

zjednatel, ‑e m. strůjce

zjednati, vzjednati, ‑aju, ‑áš dok. zjednat, opatřit; způsobit: zjednati tesknost komu čím omrzet,
znudit; zařídit, zřídit, provést, vytvořit, stvořit; ustanovit; upravit, připravit (?): Kristus
chtěl zjednati k spasení nám cestu; vykonat; ujednat; zvolit, vybrat, (v. též sjednati); ‑ zjednati
sě v. sjednati sě

zjednávati, vzjednávati, ‑aju, ‑áš ned. zjednávat, opatřovat, zařizovat, zřizovat, tvořit,
vytvářet, provádět; vést k čemu: že chudoba zjednávala jest preláty k ctnostem (v. též sjodnávati);
‑ zjednávati sě v. sjednávati sě

zjědovatěti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se jedovatým; být otráven jedem

zjědoviti, ‑v’u, ‑víš dok. uštknout, otrávit

zjemaný adj. pozajimaný

zjemati v. zejmati

zjěvenie, vzjěvenie, ‑ie n. zjevení

zjěviti, zěviti, vzjěviti, ‑v’u, ‑víš dok. zjevit, vyjevit, projevit; oznámit, odhalit; ‑ zjěviti
sě projevit se, ukázat se, prozradit se

zjevně, zěvně adv. zjevně, zřejmě, zřetelně, veřejně

zjěvník, zěvník m. publikán

zjěvnost, ‑i f. zjevnost, zřejmost; zřetelnost, názornost

zjěvný adj. zjevný, viditelný, zřejmý; zřetelný

zjěvovati, ‑uju, ‑uješ ned. zjevovat, sdělovat, svěřovat, dávat najevo, ukazovat

zjězdilý adj. zcestovalý, světem protřelý

zjězditi, ‑žďu, ‑zdíš dok. zjezdit, projezdit

zjiedati, ziedati, sjiedati, ‑aju, ‑áš ned. pojídat: núzi činie chudým sjiedajíce a spíjejíce, co
by měli chudí jiesti a píti

zjiesti v. sniesti

zjieti, zejmu, ‑eš dok. zajmout; pozájímat (srov. vzjieti)

zjietřiti v. znietřiti

zjímanie, ‑ie n. pozajímání, zajetí

zjímaný adj. pozajímaný, zajatý

zjímati, ‑aju, ‑áš dok. pozajímat, zajmout (hromadně); ‑ zjímati sě ned. (proti čemu) stavět se,
protivit se (?): křivomluvný se zjímá proti mému obličeji (srov. znímati sě, vzjímati)

zjistiti, zjišču, ‑stíš dok. zkusit; ‑ zjistiti sě ujistit se, přesvědčit se

zjíti v. zníti

zjutra, zjitra, zítra adv. zrána, ráno; zítra (v. též vzítra)

zkacěřovati, ‑uju, ‑uješ dok. (koho) nařknout koho z kacířství, označit za kacíře

zkaditi, zkaz’u, ‑díš dok. vykouřit

zkálenie, ‑ie n., zkálenina f. znečištění, poskvrna

zkálený adj. znečištěný, poskvrněný

zkáleti (sě), skáleti (sě), ‑eju, ‑léš (sě) dok. zmazat (se), umazat (se), potřísnit (se); zhanobit

zkameňalý, zkamenilý adj. ztrvdlý v kámen, zatvrzelý: zkamenilé srdce

zkašlati sě, ‑ľu, ‑eš sě dok. (čeho) vykašlat, kašláním se zbavit

zkázaný adj. ukázněný, zvedený

zkázati, ‑žu, ‑žeš dok. potrestat, pokárat; napravit, ukáznit (v. též skázati)

zkázcě, ‑ě, zkazitel, ‑e m. kazitel, ničitel; škůdce, porušovatel, rušitel

zkaziti, ‑žu, ‑zíš dok. zkazit, zničit, zahubit; poškodit; ‑ zkaziti sě zkazit se; ublížit si

zkazovati, ‑uju, ‑uješ ned. kazit; ukazovat: abyšte spravedlnosti své nezkazovali přěd lidmi;
oznamovat, říkat: kdo mi povie neb zkazuje, koho má dušě miluje; ‑ zkazovati sě ničit se; vyznávat
se (v. též skazovati, vzkazovati)

zkaženec, ‑ncě m. zkažený člověk

zkaženie, ‑ie n. zkáza, záhuba; škoda

zkaženina f. zničení, znečištění, poskvrna

zkažený adj. zkažený, pokažený, zničený

zkažovati, ‑uju, ‑uješ ned. kazit, ničit, bořit

zkažujúcí adj. kazící, ničící, rušící

zklamánie, ‑ie n. oklamání, klamání, klam, blud, omyl

zklamaný adj. oklamaný, pomýlený, bludný

zklamati, sklamati, ‑aju, ‑áš dok. (kým) zklamat, oklamat, napálit, podvést koho; ‑ zklamati sě,
sklamati sě zklamat se, zmýlit se, splést se, napálit se

zklamávati, ‑aju, ‑áš, zklamovati, ‑uju, ‑uješ ned. oklamávat, klamat

zklamovný adj. klamný, ošidný, šálivý

zklásti, ‑kladu, ‑eš dok. položit, (hromadně nebo postupně) poskládat; ‑ zklásti sě položit se,
(hromadně nebo postupně) si lehnout: všichni v odění sě zkladachu (v. též sklásti, vzklásti)

zklázněnie, ‑ie n. pomatenost, pobloudilost

zklázniti, ‑žňu, ‑zníš dok. omámit, poblouznit

zklécěti, vzklécěti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se kulhavým, zchromnout; zhřešit

zklektati; zklepaný v. sklektati; sklepaný

zkléti v. vzkléti

zklíbati, ‑b’u, ‑eš dok. sklovat, sezobat

zklopotati, ‑cu, ‑ceš dok. pospíšit si (?): (král s jeho rotú) svú zpurností zklopotali, aby zákon
tvój (Pane) zrušili

zkochati sě, vzkochati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. pokochat se, potěšit se, pobavit se

zkomonilý adj. vzrostlý

zkorunovati, ‑uju, ‑uješ dok. ozdobit korunou, dát korunu; erbem zkorunovaný ozdobený erbem (tj.
šlechtický)

zkositi sě, ‑šu, ‑síš sě dok. skácet se: když sě rytieř mdlobú zkosí

zkostrbatiti, ‑cu, ‑tíš dok. rozcuchat: (Briseida) své zlstě vlasy zkostrbstivši rváše z hlavy

zkradenie, ‑ie n. ukradení

zkrájěný, skrájěný adj. rozkrájený; nastřihaný, střižený, ušitý: byl na ní plášť z plátna skrájený

zkrájěti, skrájěti, ‑ěju, ‑ieš dok. rozkrájet; nastřihat, ušít; uřezat, ustříhat; okrájet,
oklestit, zkrátit

zkrásti, ‑kradu, ‑eš dok. okrást, vykrást, vyloupit (v. též skrásti sě)

zkrmiti v. vzkrmiti

zkrocovati, ‑uju, ‑uješ ned. krotit

zkrotka, skrotka adv. krotce, poníženě, uctivě, pokorně; pomalu, nenáhle, neprudce: ne zkrotka
prudce, divoce

zkruchati; zkrútilý v. skrúchati; skrútilý

zkrvavený adj. zkrvavený, zakrvácený; zbarvený

zkrýti v. skrýti

zkřaňovati, ‑uju; ‑uješ ned. trnout; žasnout

zkřěhtati v. skřěhtati

zkřěnúti, skřěnúti, ‑nu, ‑neš dok. zkřehnout, ztuhnout

zkřěsťanilý adj. pokřestanštělý; najzkřesťanilejší nejkřesťastěnstější

zkřěšovati, zkřiešovati, v. vzkřěšovati

zkřičěti; zkřiestiti v. vzkřičěti; vzkřiestiti

zkřik v. skřěk (omyl)

zkříkati, skřikati, ‑aju, ‑áš ned. pokřikovat

zkřiknúti, ‑nu, ‑neš dok. vzkřiknout, vykřiknout; zakřičet

zkřivenie, ‑ie n. zkřivení, zvrácení, zkažení

zkřivený adj. zkřivený, zvrácený, zkažený, špatný: kterak srdce v člověku jest zkřiveno a zkaleno

zkřiviti, skřiviti, ‑v’u, ‑víš dok. zkřivit; pokazit, zkazit; křivě slibit, zalhat: v svéj řěči
nikdy nezkřivila nepromluvila nepravdu (v. též vzkřiviti sě)

zkřivovati, ‑uju, ‑uješ ned. křivit; kazit

zkřižovati v. vzkřižovati

zkulhati, ‑aju, ‑áš dok. stát se kulhavým, začít kulhat

zkúpati, skúpati, ‑p’u, ‑peš i ‑aju, ‑áš dok. vykoupat, zkoupat, smočit: meč v nich skúpá

zkúsati, ‑aju, ‑áš dok. pokousat, poštípat

zkusiti, skusiti, ‑šu, ‑síš dok. (koho, čeho) vyzkoušet, zokusit, okusit

zkusovati, skusovati, ‑uju, ‑uješ ned. pokousávat, štípat

zkúšenie, skúšenie, zkušovánie, ‑ie n. zkoušení, vyzkoušení; bolest, utrpení; lítost, pokání

zkušený, vzkušený adj. zkušený, zběhlý; vzdělaný, učený; vyzkoušený, osvědčený

zkúšěti, vzkúšěti, ‑ěju, ‑ieš, zkušovati, vzkušovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) zkoušet, zkoumat;
pokoušet; (co) přezkušovat

zkvetenie, ‑ie n. vzkvetení, rozkvetení

zkvetlý adj. vzkvetlý, rozkvetlý

zkvetnúti; zkvieliti v. vzkvetnúti; vzkvieliti

zkvičěti, ‑ču, ‑číš dok. začít kvičet

zkvísti; zkvítati; zkydati v. vzkvísti; vzkvítati; skydati

zkydnúti, ‑nu, ‑neš dok. ohodit, postříkat (v. též skydnúti sě)

zkyselenie, ‑ie n. nenávist, zášť, zatrpklost

zkýsti sě, ‑kytu, ‑teš sě ned. vycházet (v. též skýsti)

zlačněti, vzlačněti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se lačným, zlačnět, dostat hlad, vyhladovět

zlámanie, ‑ie n. zlámání, zlomení; pokoření, podrobení

zlámati, slámati, ‑aju, ‑áš dok. zlámat, zlomit: druzí hlavy slámali zlomili si vaz; zbořit,
zničit, zkrušit

zlamovati, slamovati, ‑uju, ‑uješ ned. lámat, ulamovat

zlapati, vzlapati, ‑aju, ‑áš dok. pochytat, pozajímat; ohmatat, omakat

zláti, vzláti, ‑aju, ‑aješ dok. (komu, koho) vyhubovat, vyplísnit koho; ‑ zláti sě (s kým) pohádat
se

zlaticě, zlatnicě, ‑ě f. zlatá nádoba, pohár, konvice

zlatička f. zlatoušek

zlatohlav m. sukno protkané zlatem na způsob brokátu

zlatohlavý, zlatohlavový adj. zdobený zlatem; purpurový, nachový, brokátový

zlatorúnný adj. mající zlaté rouno: zlatorúnného berana

zlatý adj. zlatý; zpodst. m. zlatý peníz, zlaťák; Jan Zlatá usta Jan Zlatoústý

zlaziti, ‑žu, ‑zíš dok. zlézt, prolézt, prohledat (v. též slaziti)

zle, zlo^2 adv. zle, špatně, hrozně, ošklivě: zle činie, ktož často přijímají; zle užívati čeho
špatně čeho užívat, zneužívat; zle mluviti zlořečit; zles se tázal se zlou ses potázal, nedobře jsi
činil; ač zlo řéci ač odporno, hrozno říci; neprávem, omylem: kteréž on jest zle otsúdil

zlé v. zlo^1

zlécěti, ‑cěju, ‑ieš dok. nalíčit, políčit, dát nástrahy (postupně nebo hromadně)

zléčiti v. vzléčiti

zlehčenie, ‑ie n. znevážení, braní na lehkou váhu

zlehčěti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se lehkovážným

zlehčilý adj. lehkovážný, náchylný k zlehčování

zlehčiti, ‑ču, ‑číš dok. zlehčit, znevážit

zlehčovati, ‑uju, ‑uješ ned. zlehčovat, znevažovat, tupit; nadlehčovat

zlehka, slehka, zlehky adv. zlehka, s lehkým srdcem; bez řeči, šeptem; snad; nenáhle

zlehnúti v. slehnúti

zleknúti sě, vzleknúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. zaleknout se, uleknout se, leknout se, polekat se

zléněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zlenivět, zlenošit

zlepiti sě, ‑p’u, ‑píš sě dok. (od čeho) polepit se, potřísnit se čím: nesnadné jest smolu pichlíc
nezlepiti sě od nie

zlepšiti, ‑šu, ‑šíš dok. zlepšit, polepšit, učinit lepším: ‑ zlepšiti sě zlepšit se, polepšit se;
zotavit se, uzdravit se

zleptati; zleřečenie v. sleptati; zlořečenie

zléti, zleju, ‑eš dok. (co čím) zlít, polít (v. též sléti)

zléti sě, zlíti sě, zľú, ‑éš sě, ‑íš sě ned. hněvat se, svářit se: mezi sobú sě rezléce (srov.
sléti sě)

zlézti, ‑lezu, ‑eš dok. (hrad) ztéci, dobýt útokem (v. též vzlézti)

zležěti sě, ‑žu, ‑žíš sě dok. vyležet se

zliběvěti, ‑ěju, ‑ieš dok. (o mase) stát se libovým, zhubenět: tučnost masa

zliběvie zlíčiti, ‑ču, ‑číš dok. stvrdit, osvědčit, prokázat; okrášlit

zlíčiti sě, slíčiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. stát se, udát se, přihodit se, splnit se, realizovat se

zlišiti, ‑šu, ‑šíš dok. (čeho) odloučit, zbavit

zlíti sě v. zléti sě

zlo^1 m., zlé, ‑ého zpodst. m. zlo

zlo^2 adv. v. zle

zlob, ‑i, zloba f. zlo, špatnost, zločin; zloba, zlost, zlomyslnost

zlobiti, ‑b’u, ‑bíš ned. páchat zlo

zlobivě adv. zlobně, zlostně: zlobivě sě vztekáchu

zlobivec,‑vcě, zlobivník m. zlý člověk, nešlechetník

zlobivost, ‑i f. zloba

zlobivý adj. zlý, nešlechetný, zlomyslný; neroď mi býti zlobiv nezlob, neobtěžuj mě

zloboch m. zlosyn

zločincě, ‑ě, zločinitel, ‑e m. zločinec

zloděj, zlodějcě, ‑ě m. zlý člověk, zločinec, loupežník

zlodějný adj. kradený, ukradený

zlodějový, zlodějěvý adj. zlodějský: tovařiši zlodějoví

zlodějsky adv. zlodějsky, jako zloděj: Bavoři do Čech zlodějsky jezdiechu

zlodějský adj. zlodějský; zločinný; nepoctivý; kradený, ukradený

zlodějstvo n. zločin, zločinnost

zloděnie, ‑ie n. dělání zla: za dobroděnie zloděnie

zlohořúcí, ‑ieho zpodst. m. ďábel (obrazné pojmenovaní): aby jeho zlohořící nedosáhl

zlolajcě, ‑ě, zlolajčí, zlolejči, ‑í m. zlolajník, utrhač

zlomek, ‑mka, ‑mku m. úlomek

zlomenie, slomenie, ‑ie n. zlomení: jáma prokopaná k slomení hlavy k sražení vazu

zlomiti, slomiti, ‑m’u, ‑míš dok. zlomit, rozlomit, rozlámat; přetrhnout, zničit; podrobit (si)

zlomlúvcě, zlomluvcě, ‑ě m. kdo zle mluví, nactiutrhač

zlomovati, slomovati, ‑uju, ‑uješ ned. lámat

zlopotovati sě v. slopotati sě

zlorádcě, ‑ě m. zlý, falešný rádce, proradník

zlořěčenec, ‑ncě m. zlořečený, prokletý člověk

zlořěčenie, zleřěčenie, zlořěčenstvie, zlořěčstvie, zlořěctvie, ‑ie n. zlořečení, lání, nadávky;
proklínání, prokletí

zlořěčiti, ‑ču, ‑číš ned. (komu) zlořečit komu, proklínat koho

zlost, ‑i f. zlo, zloba; zlý skutek, špatnost, nepravost, hřích

zlostiti sě, ‑šču, ‑stíš sě, zlostniti sě, ‑ňu, ‑níš sě ned. (nač) zlobit se, mít zlost; nevražit
(v. též vzlostiti)

zlostivý adj. zlostný, zlý; špatný, hříšný

zlostivě, zlostně adj. zlostně, zle; hříšně, špatně

zlostník m. zlý člověk, ničema, ďábel

zlostný adj. nešlechetný, zlomyslný, špatný; hříšný; najzlostnější (zpodst. m.) nejhorší ďábel

zlosynský adj. ničemný, hanebný

zlosynstvie, ‑ie, zlosynstvo n. ničemnost, hanebnost

zlotrovati sě, ‑uju, ‑uješ sě dok. zlotřit: všickni jsú sě zlotrovali

zlotrovilý, zlotřelý, zlotřilý adj. zlotřilý, darebný, ničemný, zkažený

zloviti, ‑v’u, ‑víš dok. ulovit

zložiti, ‑žu, ‑žíš dok. založit (v. též složiti)

zľúbati (sě), vzľúbati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) dok. políbit (se), zlíbat (se): mír a pravda sě
zlíbáchu vyměnily si polibky

zľúbiti sě, sľúbiti sě, vzľúbiti sě, ‑b’u, ‑bíš sě dok. (komu) zalíbit se komu

zlučiti, ‑ču, ‑číš dok. hodit

zlúpati, ‑p’u, ‑peš dok. rozbít, zničit; ‑ zlúpati sě rozbít se, rozpadnout se, rozloupnout se (?):
sudové staří zlúpali by sě

zlúpenie, ‑ie n. vyloupení

zlupiti, zlúpiti, vzlúpiti, ‑p’u, ‑píš dok. uloupit, ukrást; oloupit; ‑ zlúpiti sě sebrat se (srov.
též slúpiti)

zlý adj. zlý, špatný: na zlém slově býti mít špatnou pověst; chatrný; zkažený, hříšný: zlá kóžě
nevěstka

zmácěti, ‑ěju, ‑ieš dok. ohmatat, omakat (srov. též smakati)

zmaleti, ‑eju, ‑léš dok. zmenšit se, zeslábnout

zmaliti, ‑ľu, ‑líš dok. (koho, co) zmenšit, oslabit

zmalomocněti, ‑ěju, ‑ieš dok. onemocnět malomocenstvím

zmalovánie, ‑ie n. pomalování, obarvení, vyzdobení, okrasa

zmalovaný adj. pomalovaný, obarvený; povrchně vybavený čím, povrchně vyznávající co (?): roty
šibalské a posvátné, zmalované svatostí lstivú

zmalovati, zmalevati, ‑uju, ‑uješ dok. pomalovat, obarvit; vymalovat, omalovat, okrášlit, nalíčit

zmámený adj. omámený, pomatený

zmámiti, ‑m’u, ‑míš dok. omámit; uvést v omyl, splést, zaslepit; ‑ zmámiti sě zmýlit se, splést se;
pomást se, zešílet: jako by sě zmámili nebo vztekli

zmař v. nazmař

zmařenie, ‑ie n. zmaření, zmar: přikládati zmařenie čemu mařit co

zmařile adv. ochable, chabě

zmařilost, ‑i f. zkaženost; ochablost, lenost, neochota: hotovost k zlému a zmařilost k dobrému

zmařilý adj. zkažený

zmařiti, ‑řu, ‑říš dok. zkazit, zničit

zmařovati, ‑uju, ‑uješ ned. mařit, rušit, ničit

zmásti v. zmiesti

zmatečně adv. neoprávněně

zmatečný adj. neoprávněný; nepravý, bludný

zmatek, ‑tka, ‑tku m.: bez zmatku bez omylu, bez chyby

zmatenec; zmatenie v. změtenec; změtenie

zmazánie, ‑ie n. zašpinění, pošpinění, znečištění: zmazánie vzieti pošpinit se; namazání, pomazání

zmazaný adj. zašpiněný, znečištěný; namazaný, pomazaný

zmazati, ‑žu, ‑žeš dok. pošpinit, poskvrnit; namazat, pomazat

zmazovati sě, smazovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. špinit se, mazat se, natírat se

zmdlíti v. zemdliti

změ, ‑ě f. zmije

zmek m. zlý duch, zloduch, čert, ďábel

zmeľu, ‑leš v. zemlíti

změněnie, ‑ie n. změnění, změna, proměna (v. též směněnie)

změniti, ‑ňu, ‑níš dok. změnit, proměnit; mne nezměnil zachoval mé panenství (v. též směniti)

zmenovati, ‑uju, ‑uješ dok. pojmenovat

změňovati, ‑uju, ‑uješ ned. měnit, proměňovat, přeměňovat; ‑ změňovati sě měnit se (srov.
vzměňovati sě)

zmeškale, zmeškaně, zmeškanlivě adv. liknavě, nedbale

zmeškalost, ‑i f. zpozdilost; nedostatečnost

zmeškalý, zmeškaný adj. zameškaný, opožděný; zpozdilý; liknavý; nedostatečný

zmeškánie, ‑ie n., zmeškanost, ‑i f. zmeškání, zameškání; zanedbání, nedbalost

zmeškanlivý adj. liknavý, nedbalý

zmeškati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. zameškat, opozdit se; (koho čím) zapomenout na koho s čím,
opominout, koho; (koho oč) připravit koho oč

zmeškávati, ‑aju, ned. zameškávat, zanedbávat; zdržovat

zmeškavě adv. s omeškáním, nedbale

změtencovánie, ‑ie n. pobloudilost, scestnost

změteně adv. zmateně, popleteně

změtanec, zmatenec, ‑ncě m. pomatenec, blázen; bezbožník, pohan

změtenicě, ‑ě f. pomatená žena

změtenie, zmatenie, ‑ie n. zmatení, zmatek; pomatení, popletení

změtený adj. zmatený, popletený

změteš v. zmiesti

změžďený adj. pomatený, popletený, pobloudilý (?): kacíři jdú po svých hlavách změžďených (srov.
zmiežditi)

zmiena f., zmieňenie, ‑ie n., zmienka f. zmínka

zmieniti, vzmieniti, ‑ňu, ‑níš dok. (čeho) zmínit se; ‑ zmieniti sě, vzmieniti sě (o čem) zmírnit
se

zmieňovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. zmiňovat se

zmieřiti, ‑řu, ‑říš dok. zmírnit, uvést do míry (v. též smieřiti)

zmiesti, zmásti, ‑matu, ‑měteš dok. zmást, poplést: vírou jsou zmateni bloudí ve víře; zrušit,
zkazit; zmýlit se (v. též smiesti)

zmiešěti, ‑ěju, ‑ieš ned. mást, plést: zmiešie rozum (v. též smiešěti)

zmietka f. cíl (při hře koulí)

zmiežditi, ‑žďu, ‑ždíš dok. očarovat, omráčit (srov. změžďený)

zmilelec, ‑lcě, zmilelíček, ‑čka m. miláček, milovaný muž, milenec

zmilelicě, ‑ě, zmilelička f. milá, milovaná žena, milenka

zmilelý adj. milý, milovaný

zmilovati, ‑uju, ‑uješ dok. pomilovat (v. též smilovati)

zmilúci, zmiľutký, zmilitký adj. milovaný, velmi milý, přemilý, rozmilý; předrahý (?)

zminovati, ‑uju, ‑uješ, zminúti, ‑nu, ‑neš dok. minout, pominout; vyhynout, zmizet

zmířiti, ‑řu, ‑říš dok. smířit.

zmisánie, zmizanie, zmizěnie, ‑ie n. zmizení

zmisati, ‑šu, ‑šeš, zmizati, ‑žu, ‑žeš dok. zmizet, ztratit se

zmistrovati, ‑uju, ‑uješ dok. (v čem) poučit, vyučit

zmladi, zmladu adv. zamlada, v mládí

zmládnúti, ‑nu, ‑neš dok. omládnout

zmlátiti, ‑cu, ‑tíš dok. ztlouct, zbit; pomlátit, rozmlátit

zmlcěti, ‑ču, ‑číš dok. umlknout

zmlklý adj. (o obilí) zkažený, ztuchlý, plesnivý; neplodný

zmlknúti, ‑nu, ‑neš dok. zkazit se, zplesnivět, ztratit plodivou sílu

zmluviti, ‑v’u, ‑víš dok. promluvit, namluvit (v. též smluviti, vzmluviti)

zmnožiti, ‑žu, ‑žíš dok. rozmnožit (v. též vzmnožiti sě)

zmoci, ‑mohu, ‑móžeš dok. zmohutnět, zesílit; zmoci život ztratit, obětovat: co to pomóže, ač nás
každý život zmóže; ‑ zmoci sě (v čem) vyčerpat se, obětovat se (v. též vzmoci)

zmocněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zesílit, zmohutnět, zvětšit se (v. též vzmocněti sě)

zmocniti sě v. vzmocniti sě

zmočiti, ‑ču, ‑ěíš dok. smočit, namočit; pomočit: vešken bieše zmočen zbrocen krví

zmodliti sě, vzmodliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. pomodlit se

zmodranina f. modřina (?)

zmordovánie, ‑ie n. pobití; zabití, povraždění, zavraždění

zmordovaný adj. pobitý; zabitý, povražděný, zavražděný

zmordovati, ‑uju, ‑uješ dok. pobít; zabít, povraždit, zavraždit

zmořiti, ‑řu, ‑říš dok. umořit, utrápit (v. též smořiti)

zmračiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. zamračit se, zachmuřit se

zmraziti, ‑žu, ‑zíš dok. zmrazit, učinit tuhým, nepružným: zmrazí starost jeho tělo

zmrhati, ‑aju, ‑áš dok. (co) promrhat, promarnit, přijít o co, ztratit co

zmrlina f. mrtvola, mrtvé tělo

zmrlý adj. umrlý, zemřelý, mrtvý; nedomrlý

zmrtvělý adj. umrtvělý, otupělý

zmrtvený adj. umrtvený, mrtvý, usmrcený

zmrtvěti, ‑ěju, ‑ieš dok. ztrnout

zmrtviti, ‑v’u, ‑víš dok. umrtvit, usmrtit, zabít

zmrzěti, vzmrzěti, ‑žu, ‑zíš dok. zošklivit se, zevšednět, omrzet

zmrzkovati, ‑uju, ‑uješ dok. zničit, zpustošit: zmrzkoval jest dědiny

zmrzlík m. stříbrný groš z doby Václava III.

zmrznúti sě, smrznúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. zmrznout, ztuhnout

zmrzutilý adj. zachmuřený: líci jeho zamrzutilé

zmučený adj. zmučený; umučený

zmučiti, ‑ču, ‑číš dok. zmučit; umučit; nezmučím člověka věčně nebudu trápit

zmučovati, ‑uju, ‑uješ ned. mučit, trápit (v. též smučovati)

zmužilost, ‑i f. zmužilost, statečnost; mužný věk, dospělost: v mladosti, v zmužilosti, v starosti

zmužilý, vzmužilý adj. zmužilý, statečný; zmužilý věk mužný věk, dospělost

zmysliti sě, ‑šľu, ‑slíš sě dok. pojmout úmysl, vzít si do hlavy (v. též smysliti, vzmysliti)

zmýti, ‑myju, ‑eš dok. umýt

zmytie, ‑ie n. umytí

zmývati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) ned. (čeho) smývat ze sebe něco, mýt si ruce nad nějakou záležitostí:
toho dnes zmývaji, že což mu sě stane, nedbaji

znajímati, ‑aju, ‑áš dok. zpronajímat

znak v. vznak

známě adv. patrně, viditelně, znatelně

známek, ‑mka, ‑mku n. známka, znamení; zřízení, zařízení: však sě známkem cierkve svaté ten sbor
(kostnický) nazval

znamenaně adv. symbolicky, jako symbol: ten chléb jest tělo Kristovo posvátně neb znamenaně

znamenánie, ‑ie n. význam, smysl; označení; uvažování; znamení, známka

znamenaný adj. poznamenaný, označený, vyznačený; zaznamenaný

znamenati, ‑aju, ‑áš ned. označovat; poznávat, všímat si, pozorovat, vědět; vykládat; ‑ znamenati
sě mít význam

znamenatý adj. symbolický, obrazný

znamenávati, ‑aju, ‑áš ned. označovat, mít smysl, značit, znamenat; pozorovat

znaménce, ‑ě n. znamení, znaménko

znamenie, ‑ie n. znamení, znak, erb; zázrak, div, úkaz

znamenitě adv. zřejmě, výslovně; zvlášť, velmi, značně, pozoruhodně, významně

znamenitý adj. patrný, zřejmý, výslovný; pozoruhodný, důležitý; nápadný, poznatelný

známiti, ‑m’u, ‑míš ned. oznamovat; ‑ známiti sě seznamovat se

známokrok m. zvířetník, zvěrokruh

známost, ‑i f. znalost, obeznámenost

známota f. vyšetření

známý adj. známý; zřejmý, patrný, viditelný

znánie, ‑ie n. poznání, známost, znalost, vědění

znánko n. zrníčko, drobet, troška

znapájěti, ‑ěju, ‑ieš dok. postupně nebo hromadně zapojit: znapájeli stáda

znapínati, ‑aju, ‑áš dok. postupně napnout (jeden po druhém)

znařiekati; znášěti (sě) v. vznařiekati; vznášěti (sě)

znáti, ‑aju, ‑áš ned. znát, poznávat; přiznávat; ‑ znáti sě (v čem) vyznat se z čeho

zneduživievati, ‑aju, ‑áš ned. činit neduživým

zněměti, ‑ěju, ‑ieš dok. oněmět

znemocněti, ‑ěju, ‑ieš dok. onemocnět, ochuravět; zeslábnout

znenáhlý adj. ponenáhlý, pomalý, volný, mírný

znepevněti, ‑ěju, ‑ieš dok. ztratit pevnost, jistotu, stálost

znepoznánie, ‑ie n. nedostatečné poznání

znepřiezniti sě, ‑žňu, ‑zníš sě dok. znepřátelit se

znevděčněti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se nevděčným

znicě v. nicí

zničěti (?), ‑ču, ‑číš dok. (v čem) zaniknout, stát se ničím, ztratit něco (?): máš sě varovati,
aby smrtedlně nezhřěšil a nezničěl v boží milosti

znietřiti, ‑řu, ‑říš dok. zjitřit, rozjitřit

znik m. únik: neměli zniku neměli možnost úniku

znikati, ‑aju, ‑áš ned. unikat, utíkat; zbavovat se (srov. vznikati)

zniknúti, zvniknúti, ‑nu, ‑neš dok. (čemu) uniknout, ujít, utéci; zbavit se (v. též sniknúti; srov.
vzniknúti)

znikovati, ‑uju, ‑uješ ned. unikat

znímati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. vzmáhat se, růst (v. též snímati sě, vzjímati)

zníti, zjíti, zendu, zejdu, ‑eš (aor. znid, zjid) dok. (co) zchodit, zcestovat; uběhnout, uplynout:
všecka ta noc zjide přešla, uplynula; póhon zšel byl platný (v. též sníti, vzjíti)

znobiti, ‑b’u, ‑bíš ned. trápit, mořit, sužovat mrazem

znoj, ‑ě m. žár, vedro, palčivost; pot, námaha

znositi, ‑šu, ‑síš dok. (koho, co) ponosit, postupně zanést: když po všech bratřích ten hrozen
znosichu když s ním obešli všechny bratry (v. též snositi vznositi)

znotiti, ‑cu, ‑tíš ned. prozpěvovat (v. též vznotiti)

znovu, znovy adv. znova; nově, čerstvě, nedávno (?)

znutiti, ‑cu, ‑tíš dok. přinutit: znutiti koho z slibu vynutit slíbenou věc na někom

znuziti, ‑žu, ‑zíš dok. ožebračit (v. též snúziti)

znýti, ‑nyju, ‑eš dok. ochabnout, zchřadnout, ustrnout: srdce strachem znyje

znývati, ‑aju, ‑aš ned. naříkat, tesknit

zobati, ‑b’u, ‑beš ned. zobat; jíst, žrát: žeť by z hrsti již zobali

zobláčěti (sě), ‑ěju, ‑ieš (sě), zobláčiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) dok. obléci (se)

zobrati, ‑beru, ‑béřeš dok. sebrat

zobřězovati, ‑uju, ‑uješ dok. obřezat (postupně nebo hromadně)

zobúvati, ‑aju, ‑áš dok. obouti poobouvat

zobyčějiti sě, ‑ju, ‑jíš sě, zobyknúti, ‑nu, ‑neš dok. navyknout si

zočiti, ‑ču, ‑číš dok. spatřit; ‑ zočiti sě naskytnout se k spatření, ukázat se, namanout se (?):
aby sě jemu co zočilo

zodiak, zodiakus, ‑ka, ‑ku m. zvířetník, zvěrokruh

zodievaný adj. (při)oděný, oblečený; vyšňořený, vyzdobený(?): kostelóv zodievaných krásnými
postavci

zodievati, ‑aju, ‑áš dok. (při)odít, obléci (postupně nebo hromadně), pooblékat

zofista m. sofista

zohledati, ‑aju, ‑áš, zohledovati, ‑uju, ‑uješ dok. prohlédnout, prozkoumat (postupně nebo
hromadně)

zohýbati, ‑aju, ‑áš dok. zohýbat, překroutit (?)

zochviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. roznítit se, zjitřit se (?)

zopálati, ‑aju, ‑áš dok. pomluvit, zošklivit

zopasovati, ‑uju, ‑uješ dok. opásat

zopijěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. opít se (postupně nebo hromadně)

zopravovati, ‑uju, ‑uješ dok. postupně opravit, poopravovat

zora f. jitřenka; svítání, rozbřesk: u prvéj zóřě, u pravé zořě za prvního rozbřesku, sotva se
rozbřesklo (srov. též zořě)

zorní adj. jitřní, ranní

zořě, zóřě pl. f. ranní záře, svítání, červánky, oblaky; jítřenka

zóřivě adv. zuřivě, hněvivě, prudce

zóřivost, zeřivost, ‑i f. přísnost, prudkost, hněvivost; horlivost

zářivý adj. přísný, prudký, hněvivý; horlivý

zosnovati, szosnovati, ‑uju, ‑uješ dok. zosnovat; splést, spojit

zóstalý adj. který zůstal, zůstalý

zóstati, ‑stanu, ‑eš dok. zůstat, zbýt; (čeho) zanechat čeho, opustit; (před čím) obstát, odolat

zóstávati, ‑aju, ‑áš ned. zůstávat, zbývat; trvat; setrvávat

zóstaviti, ‑v’u, ‑víš dok. zůstavit, zanechat, ponechat, nechat; zachovat

zóstavovati, ‑uju, ‑uješ ned. zůstavovat, zanechávat, ponechávat, nechávat; zachovávat

zostřěti, ‑ěju, ‑ieš, zostřiti (sě), ‑řu, ‑říš (sě) dok. naostřit, zostřit, nabrousit; ‑ zostřěti
sě (proti komu) popudit se

zovu, zóveš v. zváti

zpáčiti, ‑ču, ‑číš dok. zvrátit, změnit v opak: dielo zpáčiti (v. též spáčiti, vzpáčiti, vzpietiti)

zpáliti v. spáliti

zpaněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zpyšnět, zpanštět

zpanchartilý, zpankhartilý adj. zkažený, zvrhlý, degenerovaný

zpániti v. vzpániti

zpanošilý adj. který se stal šlechticem, který navykl dvorskému způsobu života (?): mužie rytieřščí
a zpanošilí

zpara, vzpara f. parno, vedro, horko

zpátkem adv. nazpátek, zpět; obráceně, naopak

zpéci, spéci, ‑peku, ‑ pečeš dok. upéci

zperu v. zeprati

zpeskovati, ‑uju, ‑uješ dok. (komu, koho) vyspílat, vynadat

zpět, vzpět adv. zpět; opět, zase; obráceně, naopak

zpěti; zpětiti v. vzpěti; vzpietiti

zpětně, vzpětně adv. opačně: zpětně činiti dělat opak, dělat něco protichůdného; opět, znovu;
nazpět, zpět

zpětný, vzpětný adj. opačný, převrácený: zpětné založenie opačný důkaz, protidůkaz; zpětný, jdoucí
nazpět

zpěvač, zpievač, ‑ě m. zpěvák

zpěvačový adj. ze zpěvač: z olejě diel zpěvačový díl pro zpěváky

zpiečenie v. vzpiečenie

zpiečěti sě, zpiečovati sě; zpiečiti sě v. vzpiečovati sě; vzpiečiti sě

zpierati, ‑aju, ‑áš ned. prát, přepírat: ženy zpierají svá rúcha k hodóm

zpietiti; zpievač v. vzpietiti; zpěvač

zpievatedlný (čtyřslab.) adj. zpěvný: píseň zpívatedlná

zpíjěti, spíjěti, ‑ěju, ‑ieš ned. vypíjet: to všechno zjiedali a zpíjeli; ‑ zpíjěti sě opíjet se

zpilý adj. opilý

zpínati v. vzpínati

zpisánie, ‑ie m. sepsání; malba, malování

zpisovati, ‑uju, ‑uješ ned. malovat (v. též spisovati)

zpíti, spíti, ‑p’ú, ‑piem, ‑pieš (imper. zpí, spí) dok. vypít: zjedli sú všecky věci a spilí; ‑
zpíti sě, spíti sě zpít se, opít se

zpitoměti, spitoměti, ‑ěju, ‑ieš dok. zkrotnout

zplakati; zpláknúti v. vzplakati; spláknúti

zplanělý adj. pustý

zplaniti, ‑ňu, ‑níš dok. vyplenit, poplenit, zpustošit

zplanúti, ‑nu, ‑neš dok. (od očí) zmizet (z očí) (v. též vzplanúti)

zplápolati; zplatiti v. vzplápolati; splatiti

zplaviti, ‑v’u, ‑víš dok. splavit, spláchnout, odplavit (v. též splaviti)

zplaziti, ‑žu, ‑zíš dok. (co) zanechat v něčem stopu plazením: (kokodryl) tak ten piesek zplazi,
jako by strom táhl tady; ‑ zplaziti sě (po čem) prolézt co (v. též splaziti, vzplaziti)

zpleskati, ‑aju, ‑áš ned. splaskovat (v. též spleskati)

zplésti (sě); zpletenec; zpletený v. splésti (sě); spletenec; spletený

zploda f., zplozenie, ‑ie n. zplození, zrod

zploditel, ‑e m. otec; původce

zploditi, ‑z’u, ‑díš dok. zplodit,; způsobit (v. též vzploditi)

zplstiti, ‑šču, ‑stíš dok. učinit plstnatým, změnit v plst: kuóže zedrána, vlna, zplstěna

zpľuju, ‑eš; zplvati; zplvánie v. zeplvati; zeplvánie

zplvaný adj. poplivaný, pohaněný, zneuctěný

zplynúti; zplývati v. splynúti; vzplývati

zpodek, ‑dka, ‑dku m. spodek, spodní část

zpodepřieti sě, ‑pru, ‑přeš sě dok. podepřít se

zpodjěnie; zpodjieti; zpodjímati v. vzpodjěnie; vzpodjieti; vzpodjímati

zpodliniti, ‑ňu, ‑níš dok. olemovat

zpodní v. spodní

zpodolek, ‑lka, ‑lku m. podolek

zpodpieranie; zpodpierati v. vzpodpieranie; vzpodpierati

zpodvihnúti v. vzpodvihnúti

zpohaněti, ‑ěju, ‑ieš, zpohaniti, ‑ňu, ‑níš dok. zpohanštět, stát se pohanem, nevěřícím

zpohanilý adj. zpohanštělý, pohanský

zpojímati, ‑aju, ‑áš dok. (ženy) poženit se: zpojímáchu sobě ženy (srov. též spojímati)

zpojiti, ‑ju, ‑jíš dok. napojit, opít (srov. spojiti)

zpokojiti (sě), spokojiti (sě), ‑ju, ‑jíš (sě) dok. utišit (se), uklidnit (se), upokojit (se),
ukonejšit (se); klidně (se) usadit

zpoléhati; zpolehnúti v. vzpoléhati; vzpoléci

zpoležěti, ‑žu, ‑žíš dok. poležet si, odpočinout si

zpomáhati v. spomáhati

zpomanúti, zpomenúti; zpominati v. vzpomanúti; vzpomínati

zpamlúvati, ‑aju, ‑áš dok. očernit pomluvami

zpomnijúcí adj. pamatující, myslicí na co

zpomoci v. spomoci

zpopeleti, ‑eju, ‑éš dok. obrátit se v popel, zetlít

zpopeliti, ‑ľu, ‑líš dok. zpopelnit, obrátit v popel

zpořiediti, spořiediti, ‑z’u, ‑díš dok. uspořádat, přizpůsobit, urovnat; ustanovit, zjednat,
zřídit, určit; (koho k čemu) přikázat, přidělit

zpořiezenie, ‑ie n. uspořádání; zřízení

zpořiezený adj. uspořádaný, ustanovený, zřízený, platný

zpósob, spósob m. způsob; podoba, forma: vzev spuósob hada; ustanovení, působení: spósob boží;
způsobilost; pozice, umístění, postavení (?)

zpósoba, spósoba f. způsob; tvar, podoba; způsobení, stvoření; nádhera, okázalost

zpósobcě, spósobcě, ‑ě m. způsobitel, původce; tvůrce, autor, stvořitel

zpósobenie, spósobenie, ‑ie n. způsobení, zřízení, zařízení; nařízení; určení, řízení; způsob,
podoba, forma; připravení; zpósobenie hvězd konstelace

zpósobenstvie, ‑ie n. způsobilost

zpósobený, spósobený adj. způsobený; utvářený, stvořený, zhotovený, zformovaný; upravený, zřízený,
zařízený; (k čemu) způsobilý, vhodný k čemu; vycvičený; šlechetný, ctný

zpósobilost, ‑i f. způsobilost; příležitost: když by jiný den přišla zpuósobilost

zpósobilý adj. způsobilý, schopný; krásný, dokonalý

zpósobitel, ‑e m. plnitel, vykonavatel

zpósobiti, spósobiti, vzpósobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. způsobit; zřídit, zařídit, udělat, vykonat;
upravit, uzpůsobit; seřídit (šiky); opatřit, zjednat; pomluvit

zpósobně adv. vhodně, řádně, náležitě

zpósobnost, ‑i f. schopnost, příhodnost, náležitost

zpósobný adj. způsobilý; řádný, náležitý, vhodný; připravený; pěkný

zpósobovánie, ‑ie n. působení, péče; hřiechy jsú veliká překážka k častému zpuósobování těla a krve
drahého Ježíšei

zpósobovati, spósobovati, ‑uju, ‑uješ ned. působit, dělat, vykonávat, tvořit; zařizovat, ujednávat,
stanovit; uzpůsobovat, upravovat; seřizovat do pořadí za sebou (jezdce ap.); spravovat: spósobuj
královstvie své; zušlechťovat, zdokonalovat; pomlouvat, hanobit

zpotrhati, ‑aju, ‑áš dok. (komu) vynadat: mnohokrát jim nezaplatí, nafúkají se na ně, nalají,
zpotrhají; ‑ zpotrhati sě (na koho) osopit se, utrhnout se

zpotvořiti, ‑řu, ‑říš dok. zpotvořit, znetvořit, zohyzdit

zpověděti v. vzpověděti

zpovědlnička (čtyřslab.) f. vyzpovídaná žena

zpovědlník (trojslab.) n.,. zpovědník; vyznavač

zpovědlný (trojslab.) adj. zpovědní

zpoviedanie, ‑ie n. zpověď, zpovídání

zpoviedati, spoviedati, ‑aju, ‑áš ned. vzkazovat, poroučet; ‑ zpoviedati sě (čeho) vyznávat se,
zpovídat se z čeho (v. též vzpoviedati)

zpozdile adv. liknavě, pomalu, opožděně

zpozdilost, ‑i f. liknavost, zdlouhavost, opožděnost; pošetilost, zaostalost

zpozdilý adj. opozdilý, opožděný, omeškalý; pomalý, liknavý; zaostalý, pošetilý

zpozditi sě, spozditi sě, ‑žďu, ‑zdíš sě dok. opozdit se

zpozdvihnúti sě v. vzpodvihnúti

zpozvati, ‑zovu, ‑zóveš dok. sezvat, hromadně nebo postupně pozvat

zprahnúti, ‑nu, ‑neš dok. vyprahnout, vyschnout, seschnout

zpráchněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zpráchnivět

zpráskati, ‑aju, ‑áš dok. zpráskati mečem ztrestat mečem (expr.)

zprášiti sě, ‑šu, ‑šíš sě dok. zaprášit se, zašpinit se

zpráva f. vzor, naučení, směrnice; zákon; řehole (v. též správa)

zprávcě; zpraveně v. správcě; správně

zpravenie, ‑ie n. zpráva, zpravení; vypsání, poučení (v. též spravenie)

zpravený; zpravidlo; zpravitel v. spravený; spravidlo; spravitel

zpraviti, ‑v’u, ‑víš dok. dát zprávu, poučit, vyložit, uvést, povědět: zpraviti lži napovídat lži;
zpraviti co na koho svést co na koho, svědčit proti komu (v. též spraviti, vzpraviti)

zprávně v. správně

zpravovač, ‑ě m. zpravodaj, informátor, posuzovatel

zpravovánie, ‑ie n. dávání zpráv (v. též spravovánie)

zpravovati, ‑uju, ‑uješ ned. podávat zprávu; (koho čeho) poučovat koho o čem; odpovídat; pomlouvat
(v. též spravovati)

zpravujúcí v. spravujúcí

zpražilý adj. prohnaný, protřelý

zprchnúti v. vzprchnúti

zproložený, vzproložený adj. proložený, prokládaný, vykládaný čím

zproložiti, ‑žu, ‑žíš dok. proložit, vyložit: (uzda) zlatými cetkami zproložena

zpronikati, ‑aju, ‑áš dok. (čím) být postupně proniknut, zachvácen: jiní údové divnú bolestí
zpronikali

zpropadenie, ‑ie n. padnutí, zkáza, vyvrácení: zpropadenie měst

zpropadnúti sě, ‑nu, ‑neš sě dok. být vyvrácen, zřícen, zničen: když sě ona města zpropadla

zprositi v. vzprositi

zprosta, sprosta adv. prostě

zprostierati, ‑aju, ‑áš ned. rozestírat

zprostitel, ‑e m. (z čeho) kdo něčeho zprošťuje, zprostil: zprostitel z každého pokušenie

zprostiti, ‑šču, ‑stíš dok. zprostit, vyprostit, vysvobodit, zachránit (srov. vzprostiti sě)

zprostřieti, vzprostřieti, ‑stru, ‑střeš dok. předložit, přednést; zprostřieti prosbu přednést
prosbu; rozprostřít, rozšířit, roztáhnout; vyslat; vydat; způsobit: zprostřieti hlas povznést hlas,
zvolat; tu křik zprostřěchu veliký začali křičet; narovnat, zdvihnout

zproščenie, sproščenie, ‑ie n. zproštění, vyproštění, osvobození; odpuštění

zproščený adj. zproštěný, vyproštěný, osvobozený; vzpřímený, vztyčený: dřěvo zproščeno proti kříži

zproščovati, ‑uju, ‑uješ ned. zprošťovat

zprotivenie, vzprotivenie, ‑ie n. vzbouření, vzpoura, odpor; svár

zprotiviti sě, vzprotiviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. (čemu) postavit se na odpor, postavit se proti
čemu

zprovíjěti, ‑ěju, ‑ieš dok. propojit: vozy (válečné) spravil v jeden řád, že je zprovíjel jako
věnec

zprovoditi, ‑z’u, ‑díš dok. doprovodit, vyprovodit

zprúčěti; zprýščiti sě v. vzprúčěti sě; vzprýščiti sě

zprzňený, zprznilý adj. zprzněný, zhanobený, poskvrněný, zneuctěný

zprzněti, ‑ěju, ‑ieš dok. stát se ošklivým, špinavým, hanebným

zprzniti, ‑žňu, zníš dok. zprznit, zhanobit, poskvrnit, zneuctít; ‑ zprzniti sě (krví, hříchem)
poskvrnit se

zprznilost, ‑i f. hanba, potupa, zneuctění

zpržňovati, ‑uju, ‑uješ ned. prznit, hanobit, poskvrňovat, zneucťovat

zpřěchuravělý adj. vysílený, zemdlený, zmořený

zpřěmietati, ‑aju, ‑áš dok. zpřeházet, přehrabat

zpřiečiti v. vzpřiečiti

zpřieti, ‑přěju, ‑eš dok. (komu) popřát: dřieve had se v ledě shřeje, nežli Němec Čechu zpřeje

zpřiezniti, ‑žňu, ‑zníš dok. (sobě koho) naklonit si koho (v. též spřiezniti)

zpřiezňovati (sě) v. spřiezňovati (sě)

zpřijieti, ‑jmu, ‑jmeš dok. přijmout koho

zpřisahati, ‑sahu, ‑sěžeš dok. potvrdit přísahou, odpřisáhnout (srov. spřisáhnúti)

zp’ú, zpieš v. zpíti

zpučiti sě, ‑ču, ‑číš sě dok. nadmout se, nabubřet, zpychnout

zpuditi v. spuditi

zpuchnúti, ‑nu, ‑neš dok. opuchnout

zpukati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. rozpukat se, popukat

zpupnalý adj. zpupný, vzpurný

zpupný adj. zpupný, pyšný, nadutý; zpupný statek svobodný, alodiální (opak statku manského)

zpúra, zpurnost; zpurný v. púra; purný

zpustek, ‑tka m. zpustlík, klacek

zpustěti, zpúščěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zpustnout

zpustilý adj. zpustlý, pustý

zpustiti, ‑šču, ‑stíš dok. zpustošit, učinit pustým (v. též spustiti, vzpustiti)

zpuščenie, ‑ie n. zpustošení, zpustnutí, pustota; opuštění (v. též spuščenie)

zpúščěti sě, ‑ěju, ‑ieš sě dok. (na čso) spoléhat se na co (v. též spúščěti)

zputovati, ‑uju ‑uješ dok. (co) procestovat, zcestovat

zpýchati, vzpýchati, ‑aju, ‑áš dok. zpyšnět, stát se pyšným, nadutým

zpýřěti, 3. sg. ‑ie dok. změnit se v popel, shořet: (odřezané révoví) na oheň sě nehodí, než zpýřie
brzo

zpyšněti, ‑ěju, ‑ieš dok. (proti komu) zatvrdit se proti komu

zpytač, vzpytač, ‑ě, zpyták, spyták, zpytatel, ‑e m. vyzvědač, špeh, zvěd

zpytánie, zpytovánie, vzpytánie, ‑ie n. zpytování, zkoumání; vyzvídání

zpytati, spytati, vzpytati, ‑aju, ‑áš ned. zpytovat, prozkoumávat, prohlížet; špehovat

zpytávati, ‑aju, ‑áš, zpytovati, vzpytovati, ‑uju, ‑uješ ned. zpytovat, zkoumat, zjišťovat

zpytovánie, ‑ie n. zpytování, zkoumání

zračitel, ‑e m. kdo má zjevení, jasnozřivec, prorok

zračiti, ‑ču, ‑číš dok. vyjevit, ukázat: by bóh to zračil aby to ukázal; způsobit; učinit
zřetelným, ozřejmit; ‑ zračiti sě vyjevit se, ukázat se; vyplnit se, uskutečnit se, stát se: sen sě
na jěvě zračí ve bdění se vyjeví

zračovati sě, ‑uju, ‑uješ sě ned. vyjevovat se

zraditi, ‑z’u, ‑díš dok. zradit; (k komu) pomluvit u koho (srov. vzraditi)

zrádný adj. zrádný, proradný, nečestný

zradovati sě v. vzradovati sě

zrak m. zrak; du. zraky oči: kto má tako světlá zraky

zraziti v. sraziti

zrazovati, ‑uju, ‑uješ ned. zrazovat; křivdit; ‑ zrazovati sě zrazovat se: mnozí sě pohoršie, sami
sě zrazijíce

zrcadlko (trojslab.) n. zrcátko

zreptati v. vzreptati

zrnatý adj. zrnitý; jablko zrnaté granátové jablko; hrubý

zrnce, ‑ě n. zrnko

zroční adj. zvěstovaný, předpověděný(?): zročnie dietce jehož narození bylo zvěstováno

zroditi sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. zrodit se, narodit se, přijít na svět

zrohatilý adj. opatřený rohy: desieti rohy zrohatilý

zrohatiti sě, ‑cu, ‑tíš sě dok. vzepřít se

zrositi, ‑šu, ‑síš dok. zrosit, smočit, pokropit

zróst, zrost v. vzróst

zrósti; zrostiti v. vzrósti; vzrostiti

zrotiti (sě), ‑cu, ‑tíš (sě) dok. srotit (se), sešikovat (se), shromáždit (se)

zrovnati, ‑aju, ‑áš dok. vyrovnat (v. též srovnati)

zrovnávati sě, ‑aju, ‑áš sě ned. vyrovnat se, rovnat se: jenž sě na výsosti slonóm zrovnávajie (v.
též srovnávati sě)

zrozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. (koho o čem) vyrozumět (v. též srozoměti)

zrubati, ‑u, ‑eš i ‑aju, ‑áš dok. rozsekat: tele zabil a v kusy zrubal; ‑ zrubati sě posekat se:
počnú korduóv dobývati a potom sě zrubají (v. též srubati)

zrúbiti, ‑b’u, ‑bíš dok. osekat, oklestit (v. též srúbiti)

zruditi, ‑z’u, ‑díš dok. zastrašit; ‑ zruditi sě (o počasí) zamračit se, zkazit se (v. též
vzruditi)

zruju sě v. zarvati sě

zrušenie, ‑ie n. zkažení, záhuba

zrušený adj. zrušený; porušený, vadný, chybný

zrušitel, ‑e m. hubitel, zhoubce

zrušiti, ‑šu, ‑šíš dok. zrušit; rozbít, zničit: z kořěn zrušiti co vyvratit, vykořenit, vyplenit;
porušit, pokazit; ‑ zrušiti sě zaniknout; zřítit se, rozpadnout se, padnout; porušit se

zrušovati, ‑uju, ‑uješ ned. porušovat, rušit, ničit, kazit

zrúti sě v. zervati sě

zrýpati, ‑u, ‑eš dok. rozrýpat, rozrýt; podrýt

zrytiti sě v. zřútiti sě

zřědlný, žřiedlný (dvojslab.) adj. zřetelný, zřejmý, jasný, patrný; stavy zřědlné svatosti stavy
(společenské vrstvy) vnějškově pozorovatelné domnělé svatosti, řeholníci

zřědlo n. zrcadlo

zřějemný, zřějmý, zřěmý adj. zřejmý, zřetelný, jasný, patrný

zřězati, ‑řěžu, ‑eš dok. rozřezat, nařezat, pořezat (v. též sřězati)

zřějmě, zřějmo, zřěmě adv. zřejmě, jasně, zřetelně: nikdy smy tak zřejmo neviděli

zřěnie, ‑ie n. vidění, zření

zřětedlný (trojslab.) adj. zřetelný, zřejmý, jasný, patrný; zřětedlnú múdrostí prozíravou
moudrostí; vynikájící, význačný, znamenitý; viditelný

zřětel, ‑e m. zřetel: míti zřětel k čemu brát zřetel, ohled na co; vztah, souvislost: chléb zřetel
má k tělu a víno k duši

zřevu v. zeřvati

zřieditel, ‑e m. vedoucí, vůdce (?): pošli jim zřieditele

zřiediti, ‑z’u, ‑díš dok. uspořádat, uvést do pořádku; ‑ zřiediti sě vypořádat se

zřiedlně (dvojslab.) adv. zřetelně, zřejmě, jasně, patrně

zřiedlnice (trojslab.), zřietedlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. zřítelnice, pupila

zřiednost (dvojslab.), ‑i f. zřetelnost, patrnost, zřejmost, viditelnost

zřiedlný v. zřědlný

zřiedlo, žřiedlo, hřiedlo n. ústí nádoby; otvor do pece; díra, odkud vyvěrá pramen, zřídlo

zřiekati, sřiekati, ‑aju, ‑áš dok. odříkat

zřietedlnicě v. zřiedlnicě

zřieti, zřu, zříš ned. zřít, dívat se, vidět; vzhlížet

zřievati, ‑aju, ‑áš ned. vídat

zřiezeně adv. způsobně, řádně, náležitě, spořádaně

zřiezenie, ‑ie n. pořádek, řád, spořádanost; uspořádání, stav

zřiezenost, ‑i f. zřízení, zařizení; pořádek, řád; uspořádanost, uspořádání

zřiezený adj. zřízený, zavedený; uspořádaný, seřazený; ustanovený, určený; ukázněný, spořádaný,
řádný, náležitý; jasný: vypravi zřiezenú řěčí

zřútiti sě, sřútiti sě, zřítiti sě, ‑cu, ‑tíš sě dok. zřítit se: snieh sě bieše zřítil

zsaditi, ‑z’u, ‑díš dok. zasadit, zasázet (v. též ssaditi)

zsápati, ‑aju, ‑áš dok. rozsápat, roztrhat, potrhat

zsazenie; zséci v. ssazenie; zsieci

zsěčený adj. posekaný

zsědalý adj. roztrhaný, popukaný, popraskaný

zsědati sě v. ssědati

zsěděti, ‑sěz’u, ‑sědíš dok. posedět (si), pobýt

zsědlati, ‑aju, ‑áš dok. osedlat

zsechlý, zeschlý adj. zeschlý, uschlý

zsechnúti, zeschnu, ‑eš dok. zeschnout, uschnout

zsěkati, ‑aju, ‑áš dok. rozsekat, posekat

zsieci, zséci, ‑sěku, ‑sěčeš dok. rozsekat, posekat; poranit sečnou zbraní (v. též sieci^2)

zsiesti, ‑sadu, ‑sědeš dok. usednout (v. též ssiesti)

zsieti, ‑sěju, ‑eš dok. zasít

zsíliti sě, ‑ľu, ‑líš sě dok. posílit se, zesílit

zsilněti, ‑ěju, ‑ieš dok. zesílit

zsinalost, ‑i f. sinalost, smrtelná bledost: (Kristus) svú smrtí nás uléčil a jeho zsinalostí
uzdraveni jsme

zsinati, ‑aju, ‑áš dok. zesinat, zmodrat

zslabiti, ‑b’u, ‑bíš dok. oslabit

zslepiti, sslepiti, ‑p’u, ‑píš dok. oslepit: (nepřietel) sslepiv je (křesťany) vede je po sobě;
zaslepit

zsložiti v. ssložiti

zsmieti sě, ‑směju, ‑eš sě dok. vysmát se (v. též vzsmieti sě)

zsmraditi sě, ssmraditi sě, vzsmraditi sě, ‑z’u; ‑díš sě dok. zasmrádnout

zsmrděti sě, vzsmrděti sě, smrděti sě, ‑z’u, ‑díš sě dok. začít smrdět, zasmrádnout, zkazit se,
pokazit se

zsrozuměti, ‑ěju, ‑ieš dok. porozumět

zstálý adj. znavený, unavený

zstanoviti, ‑v’u, ‑víš dok. podnítit, vybídnout: (Antonín) k tomu nás jest všěch zstanovil

zstaralý, sstaralý, staralý adj. zestaralý, zestárlý; starý

zstaránie, sstaránie, ‑ie n. zestárnutí (v. též staránie)

zstarati (sě), sstarati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) dok. zestárnout (v. též starati)

zstáti, ‑stanu, ‑eš ned. hynout (v. též sstáti)

zstavěti, ‑ěju, ‑ieš dok. nastavět: nemáme v chrámu našeho boha diábelských modl zstavěti;
vystavět, vybudovat (srov. stavěti)

zstaviti; zstavovati v. sstaviti; sstavovati

zstěkati sě, zstiekati sě; zstelu v. vztiekati sě; zestlati

zstierati v. stierati

zatíhati, ‑aju, ‑áš, zstihnúti, ‑nu, ‑neš dok. dostihnout; zstíhati škody domáhat se odškodnění (v.
též sstíhati, stíhati)

zstrašenie, ‑ie n. zastrašení, vyděšení

zstrašiti, ‑šu, ‑šíš dok. postrašit; poděsit (v. též vzstrašiti sě)

zstráviti, ‑v’u, ‑víš dok. strávit

zstravovati, sstravovati, ‑uju, ‑uješ ned. stravovat, živit: zstravovati modlu pokládat na modlu
jídlo

zstrúhati, ‑aju, ‑áš dok. otesat: duby zstrúhali sú k tvým veslóm (srov. strúhati)

zstřieleti, ‑eju, ‑léš dok. postřílet

zstřiezvěti, ‑ěju, ‑ieš dok. vystřízlivět

zstříhati, ‑aju, ‑áš dok. sestříhat, ustřihnout, přistřihat: rúcho hesovné a dvornostmi rozličnými
zkrájené a zstřihané

zstúpiti; zstydati sě v. sstúpiti; stydati sě

zstydle adv. chladně; bez zanícení, chabě, ochable

zstydlost, ‑i f. chladnost; chabost, ochablost

zstydlý adj. chladný, chabý, ochablý (srov. stydlý, stydlivý)

zstydnúti, sstydnúti, ‑nu, ‑neš dok. vystydnout, zchladnout, ztuhnout; polevit v nadšení

zsúditi, ‑súz’u, ‑súdíš dok. posoudit, rozsoudit

zsušiti, ‑šu, ‑šíš dok. usušit

zsúženie; zsúžiti; zsužovati v. súž‑; suž‑

zsvětiti, ‑cu, ‑tíš dok. posvětit (hromadně)

zsytěti, ‑ěju, ‑ieš dok. nasytit se

zščiepati, ‑p’u, ‑peš dok. rozštípat; poštípat, pokousat

zšeřaditi, zšeřěditi, sšeřěditi, ‑z’u, ‑díš dok. zohavit, znečistit, pošpinit; ‑ zšeřěditi sě,
sšeřěditi sě pošpinit se, poskvrnit se; učinit se šeredným

zšeřěděnie, zšeřězenie, ‑ie n. zohyzdění, škaredost, ošklivost

zšieleti, ‑leju, ‑léš dok. zešílet, zbláznit se

zšikovati, ‑uju, ‑uješ dok. sešikovat, seřadit: tu své vojsko zšikuje

zšíři; zšíti; zšívati v. vzšíři; sšíti; sšívati

zškapěti, ‑ěju, ‑ieš dok. pozbýt sil, zchátrat; zškapěv ženú pozbyv síly působením ženy (srov.
škapilý)

zšlechtilý adj. vznešený, ušlechtilý

zšlechtiti, ‑cu, ‑tíš dok. zušlechtit; ‑ zšlechtiti sě stát se slavným

zšpehovati, ‑uju, ‑ uješ dok. vyzvědět, vyšpehovat

zšpiniti, ‑ňu, ‑níš dok. zašpinit

zšvihati, ‑aju, ‑áš dok. zmrskat

ztahajúcí adj. rozpínající: ztahající křídla

ztáhati; ztahovati v. vztáhati; vztahovati

ztáhlý; ztáhnúti (sě) v. vztáhlý; stáhnúti, vztáhnúti (se)

ztajiti sě, ‑ju, ‑jíš sě dok. odebrat se na odpočinek

ztajna; ztázati (sě); ztazovati v. tajný; vztázati (sě); vztazovati

ztažený adj. vztažený: ruka ztažená napřažená

ztéci, ‑teku, ‑tečeš dok. ztéci, dobýt (město); otéci (v. též stéci)

ztečenie, ‑ie n. ztečení, dobytí (v. též vztečenie)

ztek m. zteč; výpad (?): ztek učiniti proti velebnosti našeho ciesařstvie (srov. stek)

ztěkati, ‑aju, ‑áš dok. zběhnout

zteklý v. vzteklý

ztenčěti, ‑ěju, ‑ieš dok. ztenčit se

ztenčilý, ztenilý adj. tenký

ztenčiti, ‑ču, ‑číš, zteniti, ‑ňu, ‑níš dok. ztenčit, oslabit, zeslabit

ztepati, stepati, ‑pu, ‑peš dok. zbít, ztlouci: pakli tě kdy stopu z čeho jestliže tě za něco
zbiji; pobít

ztesati, stesati, ‑šu, ‑šeš dok. (co) vytesat, otesat, tesáním vytvořit

ztěžěti, ‑ěju, ‑ieš dok. využitkovat, vytěžit (srov. stěžěti)

ztěžka, stěžka, stěžkem adv. stěží, ztěžka, těžko: přijíti ztěžka přijít zatěžko

ztiekati, ‑aju, ‑áš ned. ztékat, dobývat útokem (srov. vztiekati sě, stiekati sě)

ztieženie, ‑ie n. zatížení (srov. vztieženie)

ztiežený v. vztiežený

ztiežěti, ‑ěju, ‑ieš dok. využitkovat, sklidit úrodu: do zahrady své, jižto sobě připravil a
ztiežel

ztirl v. ztřieti

ztisknúti, ‑nu, ‑neš dok. (koho odkud) vytlačit, vyloučit, vytisknout z funkce (v. též stisknúti,
srov. vztisknúti)

ztkaničiti, ‑ču, ‑číš dok. (co) ozdobit tkanicemi, pentlemi

ztlačiti v. stlačiti

ztlúci, ‑tluku, ‑tlučeš dok. ztlouci; roztlouci: v stúpě stlúci; rozbít; pobít (v. též stlúci,
srov. ztlúci)

ztluščěti, ‑ěju, ‑ieš dok. ztloustnout

ztlúšči; ztočilý v. vztlúšči; točicí

ztočiti, ‑ču, ‑číš dok. zatočit, zamotat; ‑ ztočiti sě (s kým) utkat se (v. též stočiti, vztočiti)

ztonulý adj. utonulý

ztonúti, stonúti, ‑nu, ‑neš dok. utonout, utopit se

ztopenie, ‑ie n. utopení; volajíce na ztopenie aby (je) utopili

ztopiti, stopiti, ‑p’u, ‑píš dok. utopit

ztopořiti v. vztopořiti

ztracenec,‑ncě m. zatracený člověk, hříšník, člověk stižený klatbou; vyhnanec, psanec

ztracenie, stracenie, ‑ie n. ztracení, zatracení, ztráta, záhuba; zahynutí

ztracený, stracený adj. ztracený, marný

ztracovati, ‑uju, ‑uješ ned. ztrácet; mařit, ničit; zdržovat

ztráta f. ztráta, škoda; zahynutí, úmrtí (v. též tráta)

ztrátcě; ‑ě m. kdo něco vydává nebo uvádí v nebezpečí, v záhubu; zhoubce (?) (ďábel) ztrátcě
čistoty

ztratiti, stratiti, vztratiti, ‑cu, ‑tíš dok. ztratit; ztratiti boj prohrát; zmařit, zničit: býti
ztracen být vydán záhubě; zatratit

ztravicě, ztravička, ztravně v. stravicě

ztráviti (sě), ‑v’u, ‑víš (sě) dok. otrávit (se) (v. též stráviti)

ztrava, ztravní; ztrávník; ztravovati v. strava; stravní; strávník; stravovati

ztresktati, vztresktati, ‑kcu, ‑kceš dok. ztrestat, potrestat, pokárat

ztrhaný adj. roztrhaný

ztrhati, strhati, ‑aju, ‑áš dok. potrhat, roztrhat; zedrat; ‑ ztrhati sě, strhati sě přetrhnout se,
roztrhnout se; utrhnout se (srov. vztrhati)

ztrhávati, strhávati, ‑aju, ‑áš ned. trhat, přetrhávat

ztrhnúti, strhnúti, ‑nu, ‑neš dok. (ot koho) odtrhnout od koho; ‑ ztrhnúti sě, strhnúti sě spojit
se; (k čemu) obrátit se k čemu: aby sě mysl nikam neztrhla k tělesným věcem; (s koho) opustit koho,
přestat být jeho přívržencem (srov. vztrhnúti)

ztrl v. ztřieti

ztrnost, ‑i f. strnulost

ztroskati, ‑aju, ‑áš, ztroskutati, stroskotati, ‑cu, ‑ceš dok. ztroskotat; rozbořit, rozbít,
zničit; zlámat: aby jim jich hnáty ztroskatali; rozmělnit; (co od čeho) utrhat, urvat; ‑ ztroskati
sě, stroskotati se ztroskotat; roztříštit se, rozbít se, polámat se

ztrúbiti v. vztrúbiti

ztruditi, struditi, vztruditi, ‑z’u, ‑díš dok. sklíčit, zarmoutit; obtížit; znavit, unavit,
ztrácet, umdlet; ‑ ztruditi sě unavit se, namoci se

ztrupati, ‑aju, ‑áš dok. rozbít, rozlámat; ‑ ztrupati sě rozdrobit se: chlebi sú dávností velmi sě
ztrupali

ztrýzniti, ‑žňu, ‑zníš dok. ztrýznit, ztýrat, zmučit

ztrýzňovati, ‑uju, ‑uješ ned. trýznit, týrat, mučit

ztřěpilý adj. vykotlaný, vyhnilý, dutý: když je (sloupy) prodlabachu, uzřev, že sú ztřepilí,
přikáza do nich patnádcte set zlatých vsúti

ztřiediti sě v. střiediti sě

ztřieskati, ‑aju, ‑áš dok. roztřískat, roztříštit, rozbít

ztřiesti sě, vztřiesti sě, ‑třasu, ‑třěseš sě dok. zatřást se, zachvět se (srov. střiesti)

ztřieti, zetřieti, zetru, zetřeš (příč. čin. ztrl, zetřěl) dok. potřít, vyhladit, zničit; nebo sě
jim řebřie ztirli neboť se jim žebříky zlomily, polámaly (v. též střieti)

ztřiezvěti v. střiezvěti

ztučniti, ‑ňu, ‑níš dok. namastit, namazat tukem; naolejovat

ztuchnúti, stuchnúti, ‑nu, ‑neš dok. ztuchnout; zvlhnout; potuchnout, utuchnout; stát se lakomým;

ztúlati, stůlati, vztúlati, ‑aju, ‑áš dok. (co) křížem krážem projít, prochodit: ztúlachu všicku
zemi; ‑ ztúlati sě, stúlati sě, vztúlati sě běhat kolem, obíhat; žít ve vyhnanství

ztupenie, ‑ie n. otupení

ztupený, ztupilý adj. ztupený, otupený, tupý

ztupěti, ‑ěju, ‑ieš, ztupnúti, ‑nu, ‑neš dok. ztupět otupět

ztupiti (sě), ‑p’u, ‑píš (sě) dok. ztupit (se), otupit (se)

ztúžiti v. vztúžiti

ztvrďalý adj. zatvrzelý

ztvrděti, ztvrdněti, ‑ěju, ‑ieš, stvrdnúti; stvrdnúti, ‑nu, ‑neš dok. ztvrdnout, ztuhnout;
zatvrdit: ztvrdělo bylo srdce faraonovo

ztvrditi, ‑z’u, ‑díš dok. utvrdit; zatít (zuby); ‑ ztvrditi sě ztvrdnout; otužit se (v. též
stvrditi)

ztvrzenie, ‑ie n. utvrzení, opora (v. též stvrzenie)

ztvrzovati, ‑uju, ‑uješ ned. utvrzovat, upevňovat; ‑ ztvrzovati sě upevňovat se (v. též stvrzovati)

zub m. zub: vtieti zuby v čso zatít zuby do čeho, zahryznout se; lomiti zuby skřípat zuby

zubinatý adj. ozubený

zubrový adj. zubří: zubrové trúby vyrobené ze zubřích rohů

zučený adj. (v čem) vyučený, znalý; jazyk zučený vycvičený, vzdělaný (omylem napsáno zvučený)

zučiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) dok. naučit (se), vyučit (se)

zúfalec; ‑lcě m. zoufalec; zlý člověk, nešlechetník

zúfalost, ‑i f., zúfalstvie, ‑ie n. troufalost; zoufalství

zúfalý adj. troufalý; nešlechetný; zlý; zoufalý

zúfanie, ‑ie n. mravný rozvrat; zoufání

zúfati, ‑aju, ‑áš ned. být všeho schopen; zoufat

zajímati, ‑aju, ‑áš dok. (co) postupně zmenšit, ubrat čeho

zúmyslna, zúmyslně adv. úmyslně, naschvál

zámyslný adj. úmyslný

zupěti, zupiti v. vzeupěti

zúplna adj. úplně, zcela

zurcadlo n. zrcadlo

zuřivost, ‑i f. zuřivost; prudkost; ukrutnost, přísnost

zuřivý adj. zuřivý, hněvivý: prudký, ukrutný: přísný

zustávati, ‑aju, ‑áš ned. ustávat

zúti, zuju, ‑eš dok. zout (v. též zzúti)

zutiekati, ‑aju, ‑áš dok. poutíkat, rozutíkat se, rozutéci se

zutrhati, ‑aju, ‑áš dok. osočit: zutrhati na pověsti urazit na pověsti, na cti

zvaliti v. vzvaliti

zvánie, ‑ie n. zvaní; pozvání zvařiti v. svařiti

zváti, zovu, zóveš (imper. zovi, zov; přech. přít. zova; impf. zoviech, zvách) ned. zvát; nazývat

zvázati v. vzvázati

zváznúti, ‑nu, ‑vězneš dok. uváznout, uvíznout

zvážiti, ‑žu, .žíš dok. navážit; nasadit, riskovat: chciece životy i sbožie zvážiti

zvedenie, ‑ie n. zvednutí, pozvedutí (srov. svedenie)

zvěděnie, ‑ie m. poznání, vědění (srov. vzvedenie)

zvěděti, vzvěděti, ‑viem, .vieš dok. (koho, co) zvědět, poznat; dovědět se o kom, o čem

zvěhlasiti, ‑šu, ‑síš dok. (sobě) věhlasem nebo rozumem si pomoci (?)

zvěhlasnost, zvěhlavnost, ‑i f. moudrost

zvěhlasný adj. moudrý, rozvážný

zvelebenie, vzvelebenie, ‑ie f. zvelebení, povznesení, povýšení, růst; sláva

zvelebiti, vzvelebiti, ‑b’u, ‑bíš dok. zvelebit, zdokonalit, povznést; oslavit; pomoci

zvelebovati, ‑uju, ‑uješ ned. zvelebovat, zdokonalovat, povznášet; velebit, slavit

zveličenie, sveličenie, ‑ie n. povýšení; povýšenost; vypínání

zveličenost, ‑i f. velikost

zveličený, sveličený adj. vyvýšený, povýšený, vznešený; vynikající, velkolepý; vychválený,
zvelebený

zveličěti, ‑ěju, ‑ieš, zveličiti (sě), vzveličiti (sě), sveličiti (sě), ‑ču, ‑číš (sě) dok.
zvelebit, povznést, učinit velkým, zvětšit, rozhojnit; vyvýšit se, pochlubit se

zveličěti, svelíčěti, ‑ěju, ‑ieš, zveličovati, sveličovati, ‑uju, ‑uješ ned. zvelebovat,
rozhojňovat, zmnožovat; ‑ zvelíčěti sě, svelíčěti sě, zveličovati sě, sveličovati se vynášet se,
vypínat se, chlubit se, pyšnit se

zveličitel, vzveličitel, ‑e m. rozmnožitel

zveličovánie, sveličovánie, ‑ie n. vynášení se, vypínání

zveličujúcí, sveličujúcí adj. pyšnící se, vychloubající se

zvěrovati, ‑uju, ‑uješ dok. zadušovat se

zvěř, ‑i m. i f. zvíře, živočich: neb sem přěd ním tako malý, jakž přěde lvem zvěř ustalý; zvířata,
zvěř

zvěřátko, zviřátko n. zvířátko

zvěřinička f. demin. ze zvěřinicě (lichotivě o ženě)

zvěrský adj. ze zvěř: odpočivadlo zvěrské pelech zvěře

zveseliti (sě), ‑ľu, ‑líš (sě) dok. obveselit (se), rozveselit (se) (v. též vzveseliti sě)

zvěsiti v. vzvěsiti

zvěstě adv. jistě, určitě

zvésti v. vzvésti

zvěstie, ‑ie n. zpráva, zvěst

zvěstiti, ‑šču, ‑stíš, zvěstovati, vzvěstovati, ‑uju, ‑uješ ned. zvěstovat, oznamovat

zvěstovatel, ‑e, zvěstovník, vzvěstovník m. zvěstovatel, prorok; oznamovatel hlasatel

zvěstovati, ‑uju, ‑uješ dok. zvěstovat; oznámit, ohlásit

zvěstovný adj. zvěstující, oznamující, hlásající

zvěstý adj. známý, jistý

zvěšěti v. vzvěšěti

zvetchalý adj. zvetšelý, vetchý, starý

zvětralý adj. lehkomyslný, nestálý: lidé sú velmi zlehčilí a zvětralí

zvětřěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zvětrat: aby (mast) brzo nezvětřela (srov. vzvětřiti sě)

zvetšěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zvetšet, stát se vetchým

zvězenie; zviece, zvieci v. svázanie; vzvieci

zvieřě, ‑ěte n. zvíře, živočich

zvieřinicě, zvieřidlnicě (čtyřslab.), ‑ě f. večernice, jitřenka

zvieti, 3. sg. ‑věje dok. zavanout

zvihlasný adj. věhlasný

zviklati, ‑ľu, ‑leš dok. zviklat, poplést, zmást; zatřepat, zatřást: za vrch babu zvlkli zacloumám
za vlasy

zviniti, ‑ňu, ‑níš dok. obvinit

zvinutý adj. vymknutý, pochroumaný

zvířátko v. zvěřátko

zvítězenie, svítězenie, svítěženie, svítězstvie, svítěžstvie, ‑ie n. vítězství (v. též vítězenie,
nesvítěženie)

zvítězilý, zvítěžilý, svítěžilý, vítězilý adj. Vítězný

zvítězitel, svítězitel, ‑e m. vítěz

zvítěziti, svítěziti, zvítěžiti, svítěžiti, ‑žu, ‑žíš dok. zvítězit

zvítězovati, zvítěžovati, svítěžovati, ‑uju, ‑uješ ned. vítězit (v. též vítěžovati)

zvíti, zv’ú, zvieš dok. uvít, uplést

zvláčiti, ‑ču, ‑číš dok. zvláčet, uvláčet: zorati dědinu, zdělati, osieti, zvláčiti a potom sžíti

zvlahnúti, ‑nu, ‑neš dok. zvlažnět, stát se vlažným

zvlasti, zvlášč, zvláščě, vzláščě, zvláščně, vláščě adv. zvlášť obzvlášt; zvláště, odděleně,
stranou: oddělé sě zvlášť od lidu odloučí se

zvlastiti, ‑šču, ‑stíš dok. (co sobě) přivlastnit si

zvláščí, zvlášční, vláščí, vláští, vlášční adj. zvláštní, obzvláštní; ojedinělý, jedinečný;
vlastní; zpodst. m. zvláščí důvěrný přítel

zvláščiti, ‑šču, ‑ščíš ned. (co sobě) osobovat si

zvláščivý adj. zvláštní

zvláščnost, vláščnost, ‑i f. zvláštnost, zvláštní vlastnost; privilegium; soukromý majetek; poměr
mezi lidmi

zvléci, ‑vleku, ‑vlečeš dok. svléci

zvnieti, vznieti, zvňu, vzňu, ‑íš ned. znít, zvučet; znamenat

zvniknúti v. zniknúti

zvod m. uvedení ve statek (v. též svod)

zvoditi,‑z’u, ‑díš dok. povodit (srov. svoditi, vzvoditi)

zvodný v. vzvoditý

zvodniti, ‑dňu, ‑dníš dok. zavodnit

zvohledovati v. zohledovati

zvokot m. lomoz, rámus

zvóle, ‑e f. svoboda, volnost; zvůle, libovůle

zvolenec, vzvolenec, ‑ncě, zvoleník, zvolenník, vzvoleník m. zvolený, vybraný, vyvolený, vyvolenec

zvolenicě, ‑ě f. vyvolená (žena)

zvolenie, ‑ie n. vyvolení

zvolenitě adv. vyvolením, adoptováním (?): proto tuto sě die syn zvolenitě syn se nazývá po
adoptivním otci (vyvolením za syna)

zvolený, vzvolený adj. vyvolený; znamenitý; zpodst. m. vyvolenec

zvoliti, vzvoliti, ‑ľu, ‑líš dok. zvolit (si), vybrat (si), vyvolit (si)

zvolovati, vzvolovati, ‑uju, ‑uješ ned. volit (si), vybírat (si), vyvolovat (si) (srov. svolovati)

zvoncový adj. ze zvonec: zvuk zvonocový

zvonček, ‑nečka, ‑nečku, zvonec, ‑ncě m. zvoneček, zvonek

zvoniti, ‑ňu, ‑níš ned. zvonit; zvoniti k šturmu zvonit na poplach

zvracěti, svracěti, ‑ěju, ‑ieš, zvracovati, ‑uju, ‑uješ ned. obracet, převracet rozvracet,
vyvracet, porážet; rozbíjet, bořit; zvracet, vrhnout

zvrštiti, ‑cu, ‑tíš dok. obrátit, převrátit; rozvrátit, vyvrátit, porazit; rozbít, rozbořit

zvrci sě, ‑vrhu, ‑žeš sě dok. převrhnout se (srov. svrci, vzvrci)

zvrtaný adj. provrtaný; popletený

zvrtati, ‑aju, ‑áš dok. provrtat

zvrtkati (sě), ‑aju, ‑áš (sě) dok. zviklat (se)

zvrtrati, ‑třu, ‑třeš, zvrtřěti, zvrtřieti, ‑ěju, ‑ieš dok. (co) zhanit, pomluvit něco, s reptáním
odmítnout, (v. též vzvrtrati)

zvřieti v. vzvřieti

zvuček, ‑čka, ‑čku m. demin. ze zvuk: chutným a sladkým zvučkem

zvučěnie, ‑ie n. zvuk

zvučený v. zučený

zvučiti, ‑ču, ‑číš ned. zvučet; nechat zvučet, znít: bychom vždy (tu píseň) v srdci zvučili

zvučna f. souhláska

zvučný, vzučný adj. zvučný, hlasitý; lesk zvučný znějící, zvonící kov

zvučúcí adj. zvučící, znějící

zvuk, vzuk, vzvuk m. zvuk; hluk, hlahol; hlas

zvuknúti, ‑nu, ‑neš dok. zaznít, zazvučet

zvyčej, svyčej, ‑ě m. zvyk, návyk, obyčej

zvyčenie, ‑ie n. osvojení si, naučení

zvyčěný, zvyčný, svyčný adj. obvyklý, obyčejný

zvyčnost, zvyklost, svyčnost, svyklost; ‑i f. zvyklost, návyk, obvyklý způsob jednání

zvyjebený adj. zpropadený, zatracený; hrubá nadávka (zkurvený)

zvykánie, vzvykánie, ‑ie n. zvykání, navykání, přivykání čemu

zvykati, ‑aju, ‑áš ned. (co) zvykat, uvykat čemu, osvojovat si co, cvičit se čemu

zvyklý, svyklý, zvykalý adj. obvyklý, zvyklý, navyklý: obyčej zvyklý obvyklý způsob

zvyknúti, svyknúti, ‑nu, ‑neš dok. (v čem) zvyknout si na co, uvyknout čemu; ‑ svyknúti sě (s kým)
navyknout si na koho

zvyobcovati, ‑uju, ‑uješ dok. vyobcovat (hromadně)

zvypověděný adj. vypovězený

zvýsiti v. zvýšiti

zvýšenie, ‑ie n. povýšení; zvýšenie mysli vzrůst sebevědomí, domýšlivosti

zvýšený adj. povýšený (v. též vzvýšený)

zvýši v. vzvýši

zvýšiti, zvýsiti, ‑šu, ‑šíš dok. zvýšit; zvýšiti zed postavit, zřídit zeď; povýšit, povznést,
zvelebit; ‑ zvýšiti sě (nad co) povznést se (v. též vzvýšiti)

zvýti v. vzvýti

zvyvoliti, ‑ľu, ‑líš dok. vyvolit (si), vybrat (si)

zývati v. vzývati

zzadu, szadu adv. odzadu; vzadu

zzaháleti, ‑leju, léš dok. zazahálet si, zalenošit si

zzdvihnúti, ‑nu, ‑neš dok. pozdvihnout (v. též vzdvihnúti)

zzerzavěti, zžeřavěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zrezivět: střiebro, zlato zzerzavělo

zzlořečiti, ‑ču, ‑číš dok. proklít (?)

zznobiti, ‑b’u, ‑bíš dok. omrznout

zzobati v. szobati

zzúti, zzuju, ‑eš dok. zout, sezout; (koho z čeho) zbavit: i zzula skrze to Davida z pravdy a
nevinnosti (v. též zúti)

zžádati sě, sžádati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (čeho) zatoužit po čem, roztoužit se; zachtít se

zžasati sě, ‑aju, ‑áš sě dok. (čeho) užasnout nad čím, leknout se čeho

zžasnúti, ‑nu, ‑žěsneš dok. poděsit, postrašit; ‑ zžasnúti sě užasnout, uleknout se, vyděsit se

zžáci; zžehrati; zžěleti v. sžéci; vzžehrati; sžěleti

zženěti, ‑ěju, ‑ieš dok. zženštět, zchoulostivět

zženilalý, zženilý adj. zženštilý

zženile adv. zženštile

zženiti sě, ‑ňu, ‑níš sě dok. oženit se

zžený; zžeřavěti v. sežžený; zzerzavěti

zžěsiti, sžěsiti, ‑šu, ‑síš dok. zděsit, poděsit, vyděsit; polekat, nahnat strach

zžěsneš v. zžasnúti

zžiediti sě zžiez’u, ‑díš sě dok. roztoužit se

zžierati, ‑aju, ‑áš dok. požírat, sežírat

zžieti v. sžieti

zžíti^1, ‑živu, ‑eš dok. strávit, sníst: nadělají z nich (sirotků) otrokuóv a statky sami zživú

zžíti^2, zžúti, zžiji, zžuju, ‑eš v. sežvati

zživiti, ‑v’u, ‑víš dok. uživit, obživit: buóh jeho opraví, opatři a zživí jeho

zžlutnúti, ‑nu, ‑neš dok. zežloutnout

#Ž

‑ž, ‑že část. zdůrazňuje slovo, ke kterému se připojuje: neslušie to na rozumného; takáž řěč;
přestaňž hněv; všakže každý; vyjadřuje navazování: tyž pí a ty pij, ty pak pij (v. též že, ž spoj.)

žába f. žába; želva

žábě v. žiebě

žabinec, ‑ncě m. hlemýždí skořápka; želví krunýř

žáček, ‑čka m. žáček, žák, studentík

žáda (lok. sg. žiedě) f. žádost, touha, přání

žadač, ‑ě, žádovník m. kdo žádá, žadatel, prosebník

žádajúcí adj. žádaj ící, prosící; žádoucí, chtěný, vytoužený: poklad žádající; vyžádaný

žádanie, ‑ie n. žádost, tužba; záliba

žádaný adj. žádaný, vyžadaný; žádoucí, chtěný, vytoužený

žádati, ‑aju, ‑áš ned. (koho, čeho) žádat, přát si; toužit, dychtit

žádičký, žádničký, žádúcký adj. naprosto žádný: žádúcké odplaty nevezmou

žádně adv. vhod

žádný adj. žádaný, milý, žádoucí; žádostivý, dychtivý; žádný, nikdo (srov. ižádný, nižádný)

žádost, ‑i f. žádost, přání; žádostivost; chtivost, lačnost čeho; chuť na co, touha: žádost sbožie
touha po majetku; cit

žádostivě, žádostně adv. žádostivě, toužebně; snažně, horlivě

žádostivost, ‑i f. žádostivost, žádost, touha, chtění

žádostník m. žádostivec

žádostný adj. žádostivý; žádoucí; dychtivý: z žádostnéj podstaty toužebně

žádoščě, ‑í pl. f. žádost, tužba

žádovník v. žadač

žádúcí adj. žádoucí; drahý; žádný (srov. ižádný)

žádúcký v. žádičký

žahadlo, žěhadlo n. žihadlo; nástroj k žíhání, vypalování

žáhati, žěhati, ‑aju, ‑áš ned. žíhat, pálit

žák m. žák, student;klerik, čekatel kněžství; duchovní s nižším svěcením

žakéř, ‑ě m. herec; kejklíř

žákovský adj. žákovský, studentský; týkající se nižšího kněžstva

žákovstvie, ‑ie n. studium; učenost

žákovstvo n. studenti; klerici, klérus, nižší kněžstvo; žákovstvu sě učiti připravovat se ke
kněžskému stavu

žalář, žalář, ‑ě m. vězení

žalářný adj. uvězněný; zpodst. m. vězeň

žalářový adj. žalářní: žalářový strážný; sience žalářová žalářní kobka; dóm žalářový věznice

žalmavník, žalmovník m. skladatel žalmů

žalmový adj. žalmový; Žalmové knihy Kniha žalmů, Žalmy (bibl.)

žaloba f. žaloba; žalování, naříkání

žalobně adv. ve formě žaloby, stížnosti: žalobně propoviem proti Zikmundovi

žalobný adj. žalující; naříkavý

žalost, ‑i f. žalost, žal; bolest, smutek, zármutek: Polixena; jsúci v takých žalostech jsouc tak
zarmoucena; jmieti žalost čeho; oč želet čeho; pokánnú žalost vzieti upřímně se kát; nářek,
truchlení; trápení

žalostěnie, ‑ie n. naříkání, nářek

žalostiti, ‑šču, ‑stíš ned. truchlit; rmoutit se

žalostivě, žalostně adv. žalostně, zarmouceně, smutně

žalostivý, žalostný adj. žalostný, zarmucující; zarmoucený, smutný, truchlivý, nařikavý; smuteční:
žalostné rúcho

žalostnicě, ‑ě f. žena mající žalost, žena ve smutku

žalovánie, ‑ie n. žaloba, obvinění

žalovati, ‑uju, ‑uješ ned. (na koho z čeho, proč, čím) žalovat na koho pro co, stěžovat si,
obviňovat koho z čeho: žalovati hanby stěžovat si na pohanění; podávat žalobu; naříkat

žalovník m. žalobník

žalovný adj. žalobnický

žaltář, ‑ě m. kniha žalmů; zpívání žalmů; hadovitý hudební nástroj

žaltářník m. skladatel žalmů, žalmista

žaltářový adj. žaltátřní: (bratr) počě modlitby plniti žaltářové; zpieváte žaltářovým hlasem

žarek, ‑rka, ‑rku m. spodní tunika

žařátek v. řeřátek

žásanie, ‑ie n. úlek, strach

žásati, ‑aju, ‑áš ned. lekat, děsit; žasnout; ‑ žásati sě bát se, lekat se, děsit se (v. též
žěsiti)

žasavý adj. lekavý, bázlivý

žasnúti sě, ‑nu, žěsneš sě dok. leknout se

Žaťák, Žatečěnín, ‑a m. obyvatel Žatce

žbán v. čbán

ždáti, žďu, ‑eš, později ždám, ‑áš (imper. ždi, ždaj, přech. přít. žda, ždúci, impf. ždiech, ždách)
ned. čekat, očekávat

ždímanie, ‑ie n. ždímání; zpytování svědomí, soužení se (?)

ždímati, ‑aju, ‑áš ned. ždímat; ‑ ždímati sě trápit se, soužit se: aby želel, ždímal sě v srdci
svém

že, ž, ježe, jež spoj. že: vědúce, ž posvěcují ženy jich bohóm cizím že jejich ženy obětují cizím
bohům; protože, poněvadž; by, kdyby; že by aby; a že a to: ten nic neví, a že proto, že …; zesiluje
spojku ale: ale že děl svatý Pavel (v. též než spoj., ‑ž, ‑že část.)

žebra f., žebro n. žebro: vyňal jednu žebru jeho

žebrací adj. žebrácký

žebráčstvie, ‑ie, žebráctvo n. žebráctví

žebrem, žebrotně adv. jako žebrák, za účelem žebroty: jíti žebrem po žebrotě; po domiech vandrovali
žebrotně

žebří v. řebří

žéci, žhu, žžeš (imper. žzi, přech. přít. žha žhúci, impf. žžiech, příč. čin. žehl, žhla) ned.
pálit, vypalovat: saský vévoda, zemi žha, Prkošovi neškodieše; žhnout, prahnout: milostí jiej
žžieše prahl k ní láskou

žěditi sě, žiediti sě, ‑z’u, ‑díš sě ned. (na něco) toužebně žádat, touhou se spalovat, toužit,
dychtit

žěhadlo; žehati v. žahadlo; žahati

žehnač, ‑ě m. zaříkávač

žehnačka f. zaříkávačka

žehnanina f. požehnání (hanl.) zaříkávání (?)

žehnaný adj. požehnaný

žehnati, ‑aju, ‑áš ned. dávat požehnání; potvrzovat; ‑ žehnati sě (čeho) zažehnávat co, varovat se
čeho: toho sě žehnaj léhajúc i vstávajúc

žehr m., žehránie, ‑ie n. žehrání, kárání, plísnění, domlouvání, výtka

žehrati, ‑řu, ‑řeš ned. (koho) žehrat, plísnit, kárat, domlouvat, vytýkat; (na koho) hněvat se;
žárlit; ‑ žehrati sě (s kým) zlobit se na koho: nežehři sě s svými dětmi

žejdlík, žejtlík m. žejdlík

žěl adv. žal, žel: buď nepřátelóm libo nebo žěl ať se jim to líbí nebo nelíbí; býti žěl komu být
líto; žěl mi jest té příhody vaší lituji, je mi líto

želář; želéř v. žalář; žoléř

žělenie, ‑ie n. lítost, žal, útrprnost

žěleti, ‑leju, ‑léš, žěliti, ‑ľu, ‑líš ned. želet, litovat; želiž, pod klejtem žel (bohužel), ač
měl glejt; oplakávat, plakat, truchlit, mít bolest; ‑ žěleti sě, žěliti sě želet se, být líto:
(taký jest pláč), že by sě mohlo buohu žěliti; žěliž sě tobě polituj; žěl se toho slituj se nad tím

želézce, ‑ě n. želízko, železný nástroj

železo n. železo; pl. železa vojenská železná výstroj a výzbroj; právo železo tzv. boží soud
(ordalie), při němž přísahající držel prsty na rozžhaveném železe

železový adj. z železo: kovář železový

žěli v. žieti

žaludek, ‑dka, ‑dku m. žalůdek

žemba v. ženba

žemnička f. hrst, hrstka, svazek, svazeček

žen, žeň, žni f. žeň, sklizeň: v čas žni

žen, ženši v. žieti

žena f. žena; manželka; žena prázdná nevěstka; žena duchovní bekyně, mniška

ženba, žemba f. ženitba

ženěnie, ‑ie n. ženění, oženění, sňatek; manželství

ženilý adj. zženštilý (?)

ženima, ženina f. lehká ženština, prostitutka; souložnice, konkubína, družka

ženimčě, ‑ěte n., ženimčic, ‑ě, ženimec, ‑mcě m. dítě, syn prostitutky; bastard, levoboček: aby
jich děti nebyly cizoložňata a ženimčata

ženimčičný adj. z ženima: kromě synóv ženimčičných nemanželských

ženimstvo n. souložení, souložnictví, konkubinát

ženina v. ženima

ženitebný adj. svatební: ženitebné dary

ženka f. malá žena, ženička, ženuška; paní; milenka; ženština, lehká žena; prázdná ženka nevěstka,
prostitutka

ženkýl m. zženštilec, zbabělec; chlípník, sukničkář

ženkýlevý adj. zženštilý, změkčilý

ženní, ženný^1 adj. žňový: čas ženní

ženný^2 v. žžený

žensky adv. zženštile, chabě: počechu se slabě a žensky brániti

ženský adj. ženský: ženská hlava, ženská tvář žena; nemoc ženská menstruace; žádost ženská mužská
pohlavní žádostivost; zženštilý

žércě, ‑ě m. žráč, žrout

žerd, žerď; žernov; žernov‑ v. žrd; žrnov; žrnov‑

žerný adj. žravý, hltavý

žertéř, ‑ě m. vtipný, prohnaný, úskočný člověk; šprýmař

žertovánie, ‑ie n. žertování, šprýmování; klamání, úskočné jednání

žertovati, ‑uju, ‑uješ ned. (koho) dělat si žerty, vtipkovat; klamat, obelhávat, připravovat o něco

žertovný adj. vtipkující, vtipkářský (hanl.)

žeřátek; žeřavý; žeřěvie v. řeřátek; řeřavý; řeřěvie

žeřivost, ‑i f. řeřavost

žeřucha f. řeřicha

žěsiti, ‑šu, ‑síš ned. lekat, děsit (v. též žásati)

žěti v. žieti

žětie, ‑ie n. žnutí, žeň

žezl m., žezla f., žezlo n. žezlo

žežhule, ‑e f. žežulka, kukačka

žha, žhúci; žhla v. žéci

žhavost, ‑i f. žhavost; horoucnost, vroucnost

žhavý adj. žhavý; pálivý, palčivý

žhúcí adj. žhavý, žhoucí

židký adj. řídký, tekutý, zředěný; rozbředlý, kašovitý

židovina f. židé, židovstvo (hanl.): již vás mrzí (slovo boží), jako onu židovinu mrzala mana?; pl.
židoviny spánky, skráně, hlava: pokoj židovinám mým

židoviti sě, ‑v’u, ‑víš sě dok. vrátit se k židovské víře

židovstvie, ‑ie, židovstvo n. židovstvo, židé; židovská víra; židovská země, Judea, Izrael

žiebě, žábě, ‑ěte n. žabec, žabka (označení malého dítěte)

žiedě; žiediti sě v. žáda; žěditi sě

žieti, žňu, žnu, žňeš, žneš (impf. žniech, přech. přít. žně, žnúci, min. žen, ženši, příč. čin.
žal, žěli, trp, žat, žěti) ned. žnout, sekat

žiezě, ‑ě, žiezn (jednoslab.), žiezen, žiezeň, ‑zni f. žízeň (v. též žizn)

žieziti, ‑žu, ‑zíš, žiezněti, ‑ěju, ‑ieš, žiezniti, ‑žňu, ‑zníš ned. (koho, k čemu, v co) žíznit po
čem; prahnout, toužit, bažit: žiezila dušě k bohu; žiezila v tě dušě

žiezivý, žiezlivý adj. žíznivý

žiezněnie, ‑ie n. žíznění

žiaznievati, ‑aju, ‑áš ned. žíznívat, žíznit

žieznivost, žieznost, ‑i f. žíznivost, žízeň

žiezný v. žizný

žiež, žíž, ‑ě m. šest ok (při hře v kostky)

žíla f. žíla: krev v žilách život; ctnosti žila smysl pro čest; žíla, bič

žilovatý adj. houževnatý

žíně, ‑ě f. žíně; žíněná pokrývka, houně; žíněný oděv (jako projev kajícnosti)

žínie, ‑ie n. žíněné pokrývky, houně; žíněné šaty, oděv

žírač, ‑ě m. vyžírač (?)

žíren, ‑rna, ‑rnu m., žíren, žířen, žířeň, ‑rni, ‑řni f., žírno n. úroda, hojnost: z obilé zemského
i z žírnu jejieho; přišla jest žířeň sedmletá

žirný adj. úrodný; tučný, tlustý

žíti, živu, ‑eš (imper. živ, přech. přít. živa, živúci, 3. sg. aor. žive) ned. požívat, užívat:
cuzieho nic nechtěl žíti; žít, být naživu;

žito n. obilí; žito

živ, živeš v. žíti

žívati, ‑aju, ‑áš ned. požívat

živel, ‑vle m. živý tvor; živočich

živenie, ‑ie n. živobytí, výživa; žití, život

živěti, ‑ěju, ‑ieš ned. ožívat, být živ

živiti, ‑v’u, ‑víš ned. živit, dodávat výživu; nechávat při životě, šetřit komu život

živlost, ‑i f. živel, element

živnost, živost, ‑i f. živobytí, výživa; život

živnóstka, živóstka f. demin. z živnost, živost: živobytíčko; živůtek

živný adj. živný, zachovávající při životě, výživný

živostný adj. životný

život m. život: (Vlasta) všěm mužóm na život otpovědě vypověděla boj na život a na smrt; zvésti
život na též stopě prožít život stejným způsobem; potřeba životóm životní potřeba; prázdniti
životem tělesně odpočívat; plat do života doživotní; břicho, lůno: v život do žaludku, do břicha;
tělo: býti u čeho životem svým být při něčem osobně přítomen: (pole druhého pole) jest dotklo svým
životem dotklo se po celé délce

živótek, ‑tka, ‑tku m. živůtek; tílko, bříško

životně adv. životně; živě; osobně

životnost, ‑i f. vlastnost, příznak živého člověka, živého organismu: (bylo možno vzkřísit) jedno
znovu umrlého a k tomu s cělými životnostmi

životný adj. živý, životný; životodárný

živu, živeš v. žíti

živúcí adj. žijící, živý, živoucí

živý adj. živý; jsoucí naživu; živu býti žít, být naživu; kam se podě, živ nevědě naprosto nevím
kam se poděl; nevědieše, co živ zděje vůbec nevěděl, co dělat; živé uhlé v. žživý

žizn (jednoslab.), žizen, žízeň, ‑zni f. i ‑znu m. život; úroda, hojnost, dostatek; uspokojení,
osvěžení (v. též žiezě)

žiznost, ‑i f. úroda, hojnost, dostatek

žizný, žiezný adj. úrodný, bohatý, hojný

žíž; žížal‑, žížel‑ v. žiež; žúžal‑

žíželovatý adj. zdobený drobným pestrým vzorkem: to (rúcho) bieše divně krásné a kropeninné
žíželovaté

žlabina f. úžlabina, údolí

žláti (?), ‑aju, ‑áš ned. (sobě co) přát si co (nejisté, má‑li se v jednom zlomku Alexandreidy číst
žláte ‑ 2. os. pl. od jinak nedoloženého slovesa žláti, nebo adj. zlaté)

žlč, žluč, ‑i f. žluč

žleb m. žlab, koryto, kanál

žlučný adj. žlučový

žňu, žňeš, žniech, žně, žnúci v. žieti

žold m. plat, mzda, výkupné

žoldán m. sultán

žoléř, želéř, ‑ě m. síň, pavlač; půda nad stropem, půdní světnička

žráce, žrádlce (dvojslab.), ‑ě n. demin. ze žrádlo: žrádýlko

žráč; ‑ě m. žrout, jedlík, nenasyta

žráti, žeru, žéřeš ned. žrát; (na čem) užírat co

žrd, žerd, žerď, ‑di, ‑dě f. žerď, tyč, bidlo, lať, hřada: (Zloba) potoči na ni svú žerdi obrátila
na ni svou hůl, zbila ji

žrnov, žernov m. žernov, mlýnský kámen

žrnovec, ‑vcě m. žernůvek, ruční mlýnek na obilí

žrnovový, žernovový adj. ze žrnov: kámen žernovový

žřiedlo; žuju, ‑eš v. zřiedlo; žváti

župicě, ‑ě f. svrchní šat z houně až po kolena

žúžala, žúžela, žížela f. plaz; ještěr; žížala, červ, housenka; mravenec; hmyz

žúžalka, žúžělka, žížalka f. červík, hmyz: (Dyonysius) ku popsání někakú žížalku ustaví

žváč, ‑ě m. žvanil, tlachal

žvačka f. žvanivá žena, drbna, klepna

žvánie, ‑ie n. žvaňění, tlachy

žváti, žuju, ‑eš (imper. žuj, přech. přít. žujě, příč. čin. žval, trp. žván) ned. žvýkat; žvanit,
tlachat

žvavý adj. žvanivý, mnohomluvný, tlachavý: baby žvavé

žzi v. žéci

žženie, ‑ie n. spálení

žžený, ženný^2 adj. pálený; ženné víno pálenka, kořalka; sežehnutý; žžená oběť zápalná

žžiech; žžieše v. žéci

žživý adj. žhoucí: žživé (živé) uhlé řeřavé