Litterae magni dvcatvs Litvaniae 1 Epos historicko-oslavné 1516 Bellum Prutenicum (Ioannes Vislicensis) 1523 Carmen de statura, feritate ac venatione bisontis (Nicolaus Hussovianus) 1548 História funebris in obitu Divi Sigismundi Sarmatianum regis et ad Sigismundum Augustům filium admonitio (Petrus Royzius) 1580 Panegyricum in excidum Polocense (Basilius Hyacinthus) 1582 Hodoeporicon Moschicum (Franciscus Gradovius) 1583 Panegyrica apostrophe ad Christophorum Radivilum (Helias Pilgrimovius) 1590 Epithalamium in nuptias Illustris... D.Christophori Monvidi Dorohostayski,... et... Sophiae Chodkieviciae (Ioannes Radvanus) 1592 Radvilias (Ioannes Radvanus) 1606 Carolomachia (Laurentius Boierus) pro snazší čtení: polské verše a latinské prosaické výtahy 1585 AEKETHP02 AKPOAMA. TojestDziesiečrocinapowieščwoiennychspraw... PánáKryszto- fa Radziwila.... W Wilnie 1585 (Andrzej Rymsza, Joannes Cosacovitius Lithuanus) 1614 Rerum ab Christophoro Radvilo... gestorům epitome (Salomo Rysinius, Pantherus) Epos alegoricko-disputační 1525 De vita et gestis Divi Hyacinthi carmen (Nicolaus Hussovianus) 1557 Chiliastichon (Petrus Royzius) 1585 De heroibus in Dei Ecclesia liber unus (Helias Pilgrimovius) 1597 Philopatris ad senátům populumque Lituanum (Helias Pilgrimovius?) Paulus [Ruthenus] de Crosna. Začátek litevské renesance v prostředí krakovské university. Ioannes Vislicensis. Známý jen ze svého díla (v jeho úvodu velmi oslavuje Krosnu). Nicolaus Hussovianus. Známý jen ze svých děl. Pedro Ruiz de Moros = Petrus Royzius (« 1505 - 1571). Španěl, profesor práva na universitě v Krakově, od 1551 kanovník ve Vilniusu, právní poradce při II. redakci statut. Basilius Hyacinthus Franciscus Gradovius («1545 - post 1599) Ioannes Cosacovitius Lithuanus Ioannes Radvanus (t post 1592) Helias Pilgrimovivs (f 1604) Laurentius Boierus (1563 - 1619) Maciej Kazimierz Sarbiewski = Mathias Casimirus Sarbievius (1595 - 1640). Profesor university ve Vilniusu, královský kazatel ve Varšavě. Latinská sláva Litvy. Patří již jiné epoše. Vlastní «mediální obraz» (z Litvy do světa) «1501 Erasmi Vitelli c. praepositi Vilnensis, illustrissimidominiAlexandri... secretarii et oratoris, ad Alexandrům Sextum... inpraestita obedientia Rome nabita oratio. Romae 1501? (Erasmus Vi-tellius = Ciolek «1474 - 1522) «1514 Epištola Pisonis ad Joannem Coritium de conflictu Polonorum et Lituanorum cum Moscovitis. Romae? 1514? (Jokubas Pizonas) 1523 Carmen de statura, feritate ac venatione bisontis. Cracoviae 1523 (Nicolaus Hussovianus) 1524 Nova et miranda de Turcis victoria. Cracoviae 1524 (Nicolaus Hussovianus) Vnitřní historiografie (podávaná z litevské strany) Míchalo Lituanus = Mykolas Lietuvis («1490 - «1560) 1615 [Michalonis Lituani] de moribus Tartarorum, Lituanorum et Moschorumfragmenta X. Basile-ae 1615. Vydání jinak nedochovaného spisu o Litvě a jejích východních sousedech. Litterae magni dvcatvs Litvaniae 2 Augustinus Rotundus (1520 - 1582) *** *HistoriaLithuaniae. Byla známa ještě na počátku xix (Z.Ivinskis 1978:44), leč nedochovala se; zlomky z ní obsahuje v německém překladu barokní rukopisná Cronika aus einen und anderen Croniken ausgezogen und alten Geschichten ausgeschrieben (N.Vélius 2001:451-2) 1579 Epitome principům Lithuaniae. Příloha k latinskému vydaní II.redakce statut Mattias Striicovius = Maciej Stryjkowski (1547 - post 1586, ante 1593) 1582 [Ktora przed tym nigdy swiatla nie widziala] Kronika Polska, Litewska, Žmódzka y wszystkiey Rusi [Kijowskiey, Moskiewskiey, Siewierskiey, Wolhiňskiey, Podloskiey, Podgorskiey, Pod-laskiey etc. ...] Królewiec 1582 *** O poczatkach, wywodach, dzielnošciach, sprawach rycerskich i domowych stawnego národu litewskiego, iemojdzkiego i ruskiego, przedtym nigdy od iadnego ani kuszone, ani opisane, z natchnienia Boiego, a uprzejmie pilnego došwiadczenia (Warszawa 1978; veršovaná varianta, rukopis ve své době nikdy nevyšel) Alessandro Guagnini (1538 - 1614) 1578 [Alexandři Gwagnini] Sarmatiae Europeae descriptio. Cracoviae 1578 1581 [A.Gvagnini] Sarmatiae Evropeae descriptio. Spirae 1581 1611 Kronyka Sarmacyi Europskiej. Krakow 1611 R.Heidenstein (tl620) 1584 De bello moscovitico commentariorum libri VI. Cracoviae 1584, Basileae 1588, Coloniae 1589, Francoforti 1600 Albert Wijuk-Kojalowicz (1609 - 1677) 1650 Historiae Lituaniae pars prior. Dantisci 1650 1669 Historiae Lituaniae pars posterior. Amsterodami 1669 Paralelní historiografie (podávaná z polské strany) Jan Dlugosz (1415 - 1480) *** Annales Poloniae. Vycházelo ve výborech a kompilacích navazujících historiografii, celé dílo bylo po dlouhou dobu dokonce zakázáno vydat, aby se nevyzradila státní tajemství. Iodocus Ludovicus Decius (1484 - 1545) 1521 De vetustatibus Polonorum lib.I, De Jagellonum familia lib.II, De Sigismundi regis tempori- bus lib. III. Cracoviae 1521 Marcin Bielski (1495 - 1575) 1597 Kronika polska [przez Joachima Bielskiego syna wydana]. Krakow 1597 Martinus Cromer = Marcin Kromer (1512 - 1589), katolický kanovník v Průších královských 1551 De origine et rebus gestis Polonorum. Basileae 1555, 1558, 1568 1575 Polonia. Francoforti 1575, Coloniae 1577,... Stanislaw Sarnicki (**** - ****), kalvínsky kazatel v Průších vévodských 1582 Annales sive de origine et rebus gestis Polonorum et Lithuanorum libri 8. Cracoviae 1582 Globální historiografie (dotýkající se Litvy) Aeneas Silvius Piccolomineus = Enea Silvio de Piccolomini = Pius II (1405 - 1464) historicko-geografické spisy v různých posmrtných vydáních 1477 Historiarum ubique gestorům locorumque descriptio (Venezia 1477) 1509 Asiae Europaeque descriptio (Paris 1509) 1531 Cosmographia (Köln 1531) 1551 Opera (Basel 1551) Mathias de Miechow = Maciej z Miechowa (1457 - 1523) 1517 Tractatus de duabus Sarmatiis Asiana et Europiana. Cracoviae 1517; Augustae Vindelicorum 1518 Marcin Bielski (1495 - 1575) 1551 Kronika wsystkiego šwiata Krakow 1551, 1554, 1564 Gerhard Mercator (1512 - 1594) 1585^ Atlas sive cosmographicaemeditationes defabricamundi... . Duneldorpii 1585 (tomusl), 1590 (tomus II), 1595 (tomus III); Amsterodami 1606,... Litterae magni dvcatvs Litvaniae 3 Jan Lasicki («1534 - post 1599) 1582 De Rusorum, Moscovitarum et Tatarorum religione. Spirae 1582 1615 [Johan.Lasicu Poloni] De Diis Samagitarum caeterorumque Sarmatarum et falsorum Christia- norum. Basileae 1615 Pavel Piasecki (1579 - 1649) 1645 Chronica gestorům in Europa singularium. Cracoviae 1645, 1646, 1648; Amsterodami 1649 Životy významných osobností Wenceslaus Agrippa Lithuanus («1525 - 1597) 1553 Oratio funebris de illustrissimiprincipis et domini Johanni Radzivili, [sine loco] 1553 Vyšlo nejspíš přímo ve Wittenbergu, obsahuje přípisek od Philippa Melanchthona. Helias Pilgrimovius 1583 Panegyrica apostrophe ad Christophorum Radivilum Paulus Oderborn («1555 - 1604) 1585 Joannis Basilidis Magni Moscoviae Ducis Vita Privátní texty Teodor Jewlaszewski / Teodoras Jevlašauskas (1564 - 1604) *** Pamigtnik... nowogródzkiego podsedka (Warszawa 1860); Atsiminimai (Vilnius 1998) Radvila / Radziwill / Radvilus Mikolaj Krzysztof Sierotek (1549 - 1616) 1601 Hierosolymitanaperegrinatio IllustrissimiDomini Nicolai ChristophoriRadzivili... IV. Epistolis comprehensa, Ex idiomate Polonico in Latinám linguam trans lata & nunc primům edita. Thoma Tretero custode varmiensi interprete. Brunsbergae. MDCI. Polemiky (politické, náboženské) 1543 Confessio fldei Abrahami Culvensis, scripta ad serenissimam reginam Poloniae. Regimontii 1543 (Abraham Culvensis = Abraomas Kulvietis « 1510 - 1545) 1547 CATECHISMVSA PRAfty Sjadei.... Karaliaučiuje 1547 ......................................... luteránská polemika ze zahraničí Anonymi politická polemika z Litvy vůči Polsku 1564-5 Rozmowa polaka z litwinem. Sine loco, sine anno 1597 Philopatris ad senatum populumque Lituanum. Sine loco, cum anno 1597 Augustinus Rotundus (1520 - 1582), katolík 1582 De dignitate ordinis ecclesiastici regni Poloniae. Cracoviae 1582 Wenceslaus Agrippa Lithuanus («1525 - 1597), kalvinista 1582 Apologeticus to jest obrona konfederacyey. Vilnius Andreus Volanus («1530 - 1610), kalvinista 1566 Orthodoxa fidei confessio de una eademque Dei Patris, Filii et Spiritus Sancti divinitate. Regimonti 1566 1572 De libertatepolitica sive civili libellus lectu non indignus. Cracoviae 1572 1584 Oratio funebris in laudem... Nicolai Radivili.... Vilnae 1584 1583 Idolatriae Loiolitarum Vilnensium oppugnatio. Vilnae 1583 1584 Libri quinque contra Scargae... calumnias. Vilnae 1584 1596 De vita beata sive summo hominis bono. Dialogus. Vilnae 1596 1605 De principe et propriis eius virtutibus. Dantisci 1605 Petrus Gonesius («1530 - 1573), arián 1556 De filio Dei hornine Jesu. Rukopis byl odsouzen synodem polských kalvinistů a následně na příkaz kalvinisty Mikuláše Radvily Černého spálen. 1565 De primátu Ecclesiae Christianae. Vyšlo, nedochovalo se. 1570 O Trzech, to jest o Bogu, o synu Jeho i o Duchu Šwietym. Drukowano w wegrowie 1570 1570 O ponurzaniu chrystyjaňskim. Drukowano w we_growie 1570 Litterae magni dvcatvs Litvaniae 4 Simon Budny («1530 - 1593), arián 1574 Nowy Testament znowu przelozony... 1576 O przednieyszych Wiary Christiaňskiey Arty kůlech... w Losku 1576 Marcin Czechowich (1532 - 1613), arián 1556 Triům dierum colloqium de quibusdam articulis fldei, praecipue vero de paedobaptismo. Vydáno, nedochovalo se. Petrus Scarga (1536 - 1612), rektor university ve Vilniusu (1579-1584), králův kazatel v Krakově (1588-1612) 1576 Pro sacratissima eucharistia contra heresim Zvinglianam ad Andreám Volanum, Vilnae 1576 1582 Artes duodecim sacramentariorum seu zwingliocalvinistarum... contra Andreám Volanum, Vilnae 1582 Tisk ve velkoknížectví 1499 Agenda kanovníka Martina. První tištěná litevská kniha. Sepsána ve Vilniusu, vytištěna v Gdaňsku, latinsky. 1522 Malá cestovní knížka Františka Skariny. První kniha vytištěná na Litvě (Vilnius), ruténsky. 1553 Katechismus Bernarda Wojwodka, kalvínska. První kniha vytištěná na Litvě polsky (Brest). 1562 Katechismus Simona Budného, ariánský. Vytištěno v Nesvěži, ruténsky. 1563 Brestská bible, polsky. Vytištěna v Brestu. %xvi Soustavný knihtisk ve Vilniusu: jesuitská akademie, bratři Mamoničové, Jan Karcan et al. 1595 Katechismus Daukšův. První kniha vytištěná na Litvě litevsky. Biblické překlady ve velkoknížectví 1517-1519 Praha: Bhôjihs pycxa (ruténská), knihy Starého zákona [František Skaryna] 1525 Vilnius: Bhôjihs pycxa (ruténská), Skutky a epištoly [František Skaryna] 1561 Krakov: polská bible katolická [Jan Leopolita] 1563 Brest: polská bible kalvínska 1572 Nesvěž/Nešwiež/Nesvyžius: polská bible ariánská 1589 Ostřih: cirkevnoslovanská bible pravoslavná. První úplný překlad bible do církevní slovanštiny 1599 Vilnius: polská bible katolická [Jakub Wujek]. Dosud referenční text 1647 Vilnius: evangeliář polsko-litevský [Jonas Jaknavičius = Jan Jachnowicz] 1672 Vilnius: evangeliář lotyšský [Georg Elger] Texty katolické reformy po tridentském koncilu (1545 - 1563) Catechismus Romanus (1566), Breuiarium Romanům (1568), Missale Romanům (1570) zahraniční jesuitští učitelé překládaní ve velkoknížectví do litevštiny: Petrvs Canisivs (1521 - 1597), Němec. Paruus catechismus catholicorum (1561) Iacobvs Ledesma (1522 - 1570), Španěl Roberto Bellarmino (1542 - 1621), Ital. Dottrina cristiana breve (1597) občané Respubliky překládaní ve velkoknížectví do litevštiny: Mikolaj Rej (1505 - 1569), protestantský šlechtic vášnivě zbožný i vášnivě užívající života. Postilla (1557) Jan Kochanowski (1530 - 1584), první básník polské renesance. Psalterz Dawidów (1579) Jakub Wujek (1541 - 1597), jesuita z vilenské akademie. Postilla, velké vydání 1578-1579, malé, zkrácené vydání 1579-1580; bible 1599 (referenční katolický překlad). Nevím, které vydání Wujkovy Postilly se překládalo. Daukša v úvodu k litevskému překladu píše, že Wujkova kázání byla přeložena do češtiny i němčiny, což jsou symbolicky právě dva jazyky «odpadlické».' 1 Český překlad pořídil jesuita Ondřej Modestin, vyšel 1592 a pak znovu 1629. Obě vydání jsou v Národní knihovně ČR, sign. 54B90 (1592) a 54E51 (1629). LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 5 Náboženské texty baltskými jazyky (xvi - xvn století; pokud i později, pak pouze pro kontrast) Lotyšsky (jen katolické) 1585 Catechismus catholicorum. Vilnius. — Lotyšsky (!) a pouze lotyšsky psaný katechismus Petra Canisia, s předmluvou, věroukou ve formě otázek a odpovědí, a s modlitbami, uzavřený mariánskou písní. 1622 Agenda parua. Braunsberg. — Anonymní quattuorlingua lotyšsko-estonsko-polsko-německá. Oba tisky jsou zjevnými nástroji rekatolizace území, jež po přeuspořádání Livonské konfederace 1561 připadla polsko-litevské Respublice (a o jejichž správu se polské a litevské stavy přely). Jde o vévodstvíKuronsko-zemgalské aLivonsko-vidzemské. Catechismus catholicorum zcela jistě sloužil v Latgalsku, přímo anektovaném Litvou, leč měl dopad širší, jak dokládá skutečnost, že po jeho vydání kuronský vévoda, protestantský leník katolické Litvy, dává 1586-1587 v Královci spěšně pořídit první lotyšské tisky luteránské (znovu vycházejí 1615 v Rize). Estonská složka v Agenda parua (jež vyšla v polských Královských Průších), svědčí o tom že kniha byla určena pro vévodství Livonsko-zemgalské; vyšla v době, kdy Livonsko už bylo dobyto Švédy (1621), leč ještě Švédsku nebylo definitivně přiřčeno (1629). 1672 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus & Catechismus seu brevis institutio doctrinae Christianae.... Vilnius [Georg Elger]. 1673 Cantiones spirituales. Vilnius [Georg Elger post mortem].2 1753 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus. Vilnae 1753 [Jan Lukaszewicz].3 Samostatný vývoj lotyštiny v katolických polských Inflantech, spravovaných z Litvy. Lukasze-wiczova Evangelia jsou základní památkou svébytné latgalštiny. Její jazykový vývoj však přerušil ruský zábor 1772. «Žemaitsky» (katolické i kalvínske) 1595 Katechizmas (Dakšův, katolický; překlad Ledesmova katechismu z polštiny) 1598 Polski z litewskim katechism (zvaný Petkevičův, kalvínsky) 1599 Postilla catholicka (Daukšova) 1600 Postilla lietuwiszka (zvaná Morkunova, kalvínska) 1646 Giesmes tikieimuy katholickam pridiarancias (Slavočinskis) **** Drobné katolické tisky (papežská bula 1647, růženec 1681) a rukopisy (papežská bula 1641-1643, Dies irae «1656). 1653 Knyga nobažnystěs (kalvínska) 1662 Chilinského bible (kalvínska) 1680 Katechizmas mažesnis (kalvínsky) «Žemaitsko-pruskolitevsky» 1701 společný litevský Nový zákon kalvinistů z velkoknížectví a luteránů z vévodství «Litevsky» (jen katolické) < 1525 Pater noster, Ave Maria a Credo v litevském překladu připsány rukou do knihy Tractatus sacerdotalis (Štrasburk 1503), která patřila vilenským františkánům. **** Drobné příklady v latinských tiscích: litevský otčenáš v Guagniniho Descriptio 1578 & 1581. 1595 V dopise generálovi jesuitského řádu se praví, že «bohabojní mužové s velkou pečlivostí* překládají Ledesmův katechismus též do «litevštiny». O vydání se snažil administrátor vilenského biskupství Be- nedykt Wojna (lit. Benediktas Vaina). Nevyšlo, překlad se nedochoval. 1605 Katechismas aba pamokimas (nový překlad Ledesmy) **** Litevské liturgické formule vytištěné v Agenda parva 1616 & 1630, jakož i v Rituále sacramentorum 1633 — jež do konce xvm století vyšlo ještě téměř 40 x. 2 Georg Elger (1585 - 1672), lotyšský jesuita narozený v Livonsku v protestantské rodině. Od 1638 do smrti působil v Daugavpilsu, jeho práce vyšly posmrtně ve Vilniusu. Ve vilenské universitní knihovně byl navíc nalezen rukopis Elgerova překladu evangelií a epištol, který se datuje kolem 1640 (vydal Dravinš 1961 v Lundu). 3 Jan Lukaszewicz (1699 - 1779), litevský jesuita, zakladatel spisovné latgalštiny. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 6 1629 Punkty kazaň I. advent - půst (Sirvydas, vlastní text) 1644 Punkty kazaň II. velikonoce (Sirvydas post mortem, vlastní text) 1647 Ewangelie polskie y litewskie (Jaknavičius) **** Drobné texty rukopisné: litevské překlady Credo a Tantum ergo sacramentum v listu vilenského biskupa duchovním z 28.06.1662. 1677 Trumpas mokslo krikšcioniszko surinkimas, nuog Roberto Bellármino Kárdynoio párášitas Příležitostné texty (xvi - xvn století) «Litevsky» 1589 Gratulationes Serenissimo Ac Potentissimo Principi Sigismundo ra. Kniha přivítání novému králi Zikmundu m Vasovi, když poprvé přijíždí coby velkokníže litevský do Vilniusu. Vydali vilenští jesuité. Obsahuje mimo jiné dva litevské pozdravy v hexametrech (5+4 verše). Dokládají, že stále ještě bylo možné litevsky veřejně oslovit panovníka, a to ve vysokém stilu. «Žemaitsky» 1634 Przywitanie wesole. Kniha oslavných básní v různých jazycích vydaná ve Vilniusu. Obsahuje též 14 veršů, kterými farář v Šiauliai (Petras Tarvainis) přivítal žemaitského biskupa (Jurgis Tiškevičius) při jeho oficiální vizitaci. «LlTEVSKY» I «ŽEMAITSKY» **** Přísahy v soudních knihách z různých míst a různých let: celkem ani ne 10 příkladů. Slovníky a gramatiky (xvi - xvm století; litevsky a lotyšsky bez rozlišení a uvozovek) < 1620 Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum 1642 Dictionarium triům linguarum (Sirvydas post mortem) 1683 Dictionarium Polono-Latino-Lottauicum (Elger post mortem) 1737 Uniuersitas linguarum Lituaniae Popis pramenných textů popisujících baltské jazyky < 1620 Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum. Slovník polsko-latinsko-litevský. Dochoval se jediný exemplář bez titulního listu, začátku a konce, celkem 216 listů s 8.260 hesly. Obsahuje asi 5.700 litevských slov (ne všechna polská hesla mají i litevský ekvivalent, různá hesla mohou být přeložena stejným slovem), z nichž více než 2.000 se vůbec nevyskytne ve slovníku následujícím (1642). I heslář je odlišný. Název přiřadila I.Lukšaité podle soupisu knih Salomona Risinského (tl625). Slovník se připisuje Sirvydovi vlastně jen na základě přesvědčení, že nikdo jiný tehdy slovníky nepsal. Víme-li, že Sirvydovi pomáhal Jaknavičus a že úplné slovníky vycházely po smrti prvého (f 1631) i druhého (tl668), je rozumnější připustit, že lexikografii bylo na Litvě víc. 1642 DICTIONARIVM || TRIVM LINGVARVM || JnufumStudiofe Iuuentutis, || AVCTORE || Constan-tino Szyrwid I ě Societate Jesv. || Cum Superiorům permiffu editum. \\ Tertia editio recognita & aucta. || VILNLE, || Typis Academicis Societatis Jesv. || Anno Domini M. DC. XLII. Má na 10.000 polských hesel, k nimž přistupují ekvivalenty latinské a litevské. V předmluvě se píše, že 1631 musel slovník vyjít podruhé, protože první vydání bylo už rozebrané. První ani druhé vydání se nedochovalo, zato vedle třetího (1642) máme ještě čtvrté (1677) a páté (1713). Tato tři dochovaná vydání se obsahem prakticky neliší. Dobové jesuitské prameny (celkem 2 zdroje) uvádějí u Sirvyda shodně tři položky: Puncta in totius anni Dominicas, Dictionarium triům linguarum a Clauis linguae Lithuanicae. První dvě práce se dochovaly, třetí nikoliv. Sirvydovu starost o litevštinu dokládají jeho předmluvy ke kázáním. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 7 1641 Dictionariumpolonolatinum. Vzniklo ze Sirvydova slovníku (ještě před jeho 3.vydáním!) vypuštěním litevských položek. Vyšlo ve Varšavě, vycházelo pak ještě opakovaně. Dokládá to, jaký ohlas Dictio-narium triům linguarum mělo. 1683 Dictionarium Polono-Latino-Lottauicum. Sestavil Georg Elger tak, že Dictionarium polonolatinum (1641) doplnil ekvivalenty lotyšskými. Vyšlo ve Vilniusu. I toto dokládá ohlas Sirvydovy práce. 1737 UNIVERSIT AS || LingvarumLitvaniae || JnPrincipaliDucatusEjuJděDialecto || GrammaticisLegibus || CIRCUMSCRIPTA.il & in obfequium || Zelqforum Neo-Palaemonú || ORDINATA|| Permiffu Superi-orum\\ Anno|| äDejcriptioneUniversiOrbis|| 1737. || VILNríi|| TypisCollegii AcademiciSoc:JESU. Jediná gramatika litevštiny z velkoknížectví. Stručná, ve výkladu velmi samostatná práce. Výklad je psán latinsky, příklady jsou překládány do polštiny. 1829 vydal Simon Staniewicz její doplněnou versi jako Trumpas pamokimas kalbos lituwyszkos arba zemaytyszkos I Grammatica brevis linguae Lituani-cae seu Samogiticae. **** Tímto se lexikograficko-gramatická produkce Litevského velkoknížectví až do počátku xix vyčerpává. Popis pramenných textů náboženských Katechismy 1595 KATHE= || CHISMAS || ARBA MOKSLAS || KIEKWIENAM || KRIKSZCZI= || ONII PRIWALVS. || PARASZITASPER\\ D.IAKVBALEDES= IMATheologaSocie= ||tatis/£SV. || J^gulditasršLie^ || wio LankiBko ing Lietu= || wifika per Kuniga Mi= ||kaloiu DaugBa Ká= ||nonika ^emai= llczu. || Ijfpáuftas Wilniuie\\ Metuje, v^gimimo || Wiefipaties 1595. Trumpas I BudasPaJiJaki= || mo/ arba rjpa^inimo || Nůdemiu. || Drin tu kurie da^nai || wartôia tů Sakra= || mentu. || Y3 lakiBko ant Lietú= || wiBko pěrgulditas. | WILNIVl\\ Mětůffě M.D.XCV. — Jediná kniha sestávající ze dvou částí o samostatných titulních listech, leč s jedním průběžným číslováním. Latinský originál byl 1591 přeložen do italštiny, odtud do polštiny a z ní do litevštiny. Iniciativa žemaitské diecése, první litevský tisk celého velkoknížectví. Dochován 1 exemplář. 1598 Polski^LitewskimlI Katechism|| Albo| Krotkiewie= Hdnomieyfce^ebránie/wiá^ ||ryypowinnošči Kr7eščiáň= I Jlciey/ 3 páfterjtwem ^borowym/ y domo= || wym/ 3 Modlitwámi/ PJalmámi/ y Piqfn= || kámi/ ná eješč á chwalQ Pánu Bogu/1| á ^borowi iego ku ^budowániu/1| tera^ nowo 3 pilnoščia || wydany. || Nákladem Jego Mšči Páná || Málcherá Pietkiewidjá Pijarzá || ^iemfkiego Wileňfkiego. || W Wilnie/ Drukowal Stá = | niflaw Wier^eyfki/ Roku 1598. — Zrcadlové vydání polsko-litevské (252 strany). Titulní list a předmluva jsou pouze polsky. Universální kniha: výklad víry, písně, modlitby, liturgické formule. V tomto smyslu jde o vůbec první litevský zpěvník ve velkoknížectví. Dochovány 2 exempláře. Katechismus se jmenuje Petkevičův podle nakladatele, nikoliv podle tiskaře. Petkevič je podepsán i pod předmluvou, v níž říká, že nemalou část katechismu sám přeložil a že překlady písní dostal od jiných. 1605 KATECHISMAS || ABA|| PAMOKIMAS || WIENAM KV= || RIAMGIKRIKSCONIVY|| Reykiamas. II PARASZITASII Nuog D.IOKVBO LEDES, || MOSTheologoSoc:IESV. || E pěrgulditas Lietuwi= || fíkay/irVntrnkártili=||jpáu:tas|| WILNIVY|| Drukôrňioy Académios || SOCIETATIS IESV, || Metůfu u^gimimo WieBtatés/|| 1605. — První litevský tisk vilenské diecése. Dochován 1 exemplář. Výraz Vntrnkárt, čtený untrukárt (= antrakařt[aj), vyvolává otázku, co bylo vydání první. Anonymní překladatel v předmluvě píše, že lidé nerozumějí Daukšovu katechismu, přeloženému žemaitsky, a proto jej přeložil znovu. Sice už to bylo do litevštiny přeloženo, ale «nevím-jak zpotvořeně». Toto se dává do souvislosti se zprávou o «bohabojných mužích* (1595). 1653 Knyga nobainystěs je popsána v oddíle Zpěvníky. 1677 Trumpas I mokslo|| krikšcioniszko || surinkimas, || nuog Roberto Bellármino || Kárdynolopárášitas. || VILNííi II Typis Acad:Societatis IESU, || Anno 1677. — Přeloženo nejspíš z polského překladu Krátki zbiór nauki chrzešciaňskiej (Vilnius 1606). Překladatel neuveden. Přidán zpěvník: 21 píseň litevská, 1 polská. V tomto smyslu jde o vůbec jediný zpěvník vilenské diecése. Dochovány 2 exempláře. 1680 PRADZIA PAMOKSLA Del Ma^u Weykialu... KATECHIZMAS MAZIASNIS... Karalauciuy... MEATU M.DC.LXXX. — Začíná třemi stránkami abecedy a syllabisatury (teprve druhý případ v litevských tiscích), přidány číslice 1-1000 římsky i arabsky. Dochován 1 exemplář. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 8 Knihu dala vytisknout Ludvika Karolina Radvilaité (1667-1697), žena markraběte brandenbur-ského. Litevští kalvinisté už ve velkoknížectví tisknout nemohli. Vilenský biskup Slupski vydal 1682 cirkulář, že tato kniha musí být spálena, a kdo by ji četl, bude vyobcován z církve. 1725 Pamokslas krikščioniškas. První dochované vydání katolického dětského katechismu, který napsal Pranciškas Šrubauskas / Franciszek Szrubowski («1620 - 1680) a v xvm vyšel ještě 6 x. Pamokslas je počátkem žemaitské katolické iniciatívy xvm století, k níž dále patří zpěvníky (Balsas širdies, Giesmés apie švenáausia Pana Maria, Karunka), knihy modliteb (Rožančius), a populární dogmatiky (Broma atverta ing viečnasti, Pavynastys krikščioniškos, Žyvatas Pono ir Dievo músy...). Zpěvníky (pouze z žemaitské diecése; připomeňme katechismy 1598 a 1677) 1646 GIESMES || TIKIEIMVY KATHO= || LICKAM PRIDIARANCIAS, | o per metu sžwiétes gie= || damas: Kuriúp prifiduo = || da PJalmay Dowida. š. || Trecioy daley dedafe ape Sžwentus Diewa, || o ant galo ape giwenima ir tulus rey= || kalus Krikščionies. || J3 tu Kitos iB lankiBka ir iB lotiniBka. iBguldit- os II Kitos iB nauiajudetos ira. PontificisAlumno.il VILN^E, Auctore|| SALOMONE MOZERKA || SLAWOCZYNSKI, || Summi Typis Academicis Societatis || IESV, Anno Dni 1646. — Velký samostatně vydaný zpěvník: 3 oddíly, každý se zvláštní paginací, dohromady celkem 295 stran a 192 písně. Dvě třetiny přeloženy z Kochanovského zpěvníku Psalterz Dawidów (1579). 1653 KNIGA | Nobavniftés Krik= || ščioniBkos/1| Ant gárbos || Diewuy TRAYCEY Szwentoy | Wienatijam: || Ant wartojimá |f Bá^nicioms dides Kunigijtes || Lietuwos iBduotá. || KIEDAYNISE, || drvkawoia, iochimas ivrgis || rhetas, Meatu Poná, 1653. — Universální kniha sestávající ze tří částí: 1. Psolmay Dowida (285 stran), 11. Summa, aba Trumpas iszguldimas evangieliv (291 strana), lil. Maldos krikscio-niszkos & Katekizmas (99 stran). Písně do litevštiny přeložil Steponas Jugelis-Telega, kedainský purkmistr a ředitel gymnasia, hudební zápis pořídil Samuel Tomaszewski, Polák, celý svazek uspořádali a zredigovali Stárfiy Dojorcy y Páfterje. Dochoval se 1 výtisk. 1684 Knyga nobainystes vychází podruhé, a to v Královci. Titulní list zůstává stejný jako u prvního vydání, včetně datace «Kédainiai 1653», pouze s poznámkou «dabar antra. karta perdrukavota»: 1. zpěvník doplněn o 2 písně; 11. postilla doplněna o 2 evangelijní pasáže (bez výkladu) a o pašijový příběh, m. 6 nových modliteb, katechismus nově převzat z královeckého vydání 1680 (bez syllabisatury a číslic). Tohoto vydání se dochovalo přes deset výtisků. 1726 Balsas širdies. První dochované vydání nového katolického zpěvníku, který vytvořil Pranciškas Šrubauskas / Franciszek Szrubowski («1620 - 1680) a v xvm vyšel celkem 10 x. 1599 Pqftilla metús. I kázání catholicka. || Tái ejt: || J^guldimas Ewan || geliu kiekwienos Nedelos ir Bwe. = || tes per wijjús Per Kúniga mikaloiv davksza || Kanonika Médniku/ rj lékiBko pergůldita. || Su walá ir da-laidimuwireufiuiu.il WWilniui/|| Drukärnioi Akadémios societatis || iesv. a.d. 1599. — Překlad Wujkovy polské postilly. Předmluvy, latinská a polská, jsou manifestem postoje k litevskému jazyku. 646 stran. Z dopisů vilenských jesuitů generálovi řádu víme, že postilla byla připravena do tisku již 1595. Proč vyšla až 1599, nevíme. 1595 místo ní vyšel Daukšův překlad katechismu. 1600 Pojtilla I lietvwiszkaII Tátáy ejt/1| J^guldimás práftás || Ewángeliu ant ko^nos Nedelios ir || STjwentes per wijus metus/ kurios || págal budajená Bá^nic^ioy Diewá || ejt skáitomos. || Nun iB nauia ju did^iu perwei^deghimu ejt II iBduotá. || NokladuJosMili: Ponios^ophiospáfiu= || Bwes Ponios Morkuwienes Wnuc^kie= || nies MárBalkienes K.J.M. || wilnivy/ || per Jokuba. Morkuna/ tárna. Kunigáykjcjia Jo Mili= IlJtos Pona Pona. KryBtáfa Rádiwila/ Wáiwá= || dos Wilniaus. || Metuoje Diewa/ 1600. — Litevský překlad polské kalvinistické postilly Mikuláše Reje, která vyšla v 5.vydání 1594 ve Vilniusu v téže tiskárně. 856 stran. Překladatel(é) neuveden(i), předmluva podepsána jen iniciálami. Postilla se jmenuje Morkunova podle tiskaře, mohla (i měla) by se jmenovat podle nakladatelky, třeba «Žofiina» (cf. katechismus 1598). Dochovalo se 6 exemplářů. Obě knihy, přestože vyšly v různých tiskárnách, jsou téhož formátu, vyvedeny shodnou sazbou. Navíc titulní list obou je vytištěn dvojbarevné, červeně a černě, a to do stejného štočku. Lze z toho soudit, že kalvínska postilla (1600) se záměrně připodobňuje katolické (1599)? LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 9 Možná šlo víc o dobovou módu než o strategickou lest: štoček nepatřil ani Morkunově ani jesuitské tiskárně, měla jej pravoslavná tiskárna Mamoničů, odkud si jej obě vypůjčily; již 1597 byla s tímto štočkem vytištěna kalvínska postilla polská (Zinkevičius ni: 180). 1629 PVNKTY || KAZAN | od Adwentu do Pojtu, || Litewskim iezykiem, z wytlumá = || czeniem ná Pol-skie\ PRZEZ|| KsiedzáKonstantego Szyrwida/|| Theologa Societatis IESV/1 Z DOZWOLENIEM STARSZYCH|| wydáne. | WWILNIE|| WDrukárniAkádemieySocietatisIesv || RokuM.DC.XXIX. 1644 PVNKTY || KAZAN || NA POST WIELKI || Je^ykiem Litewfkiem || Prez || W.X.CONSTANTEGO SZYRWIDA || Theologa Societatis IESV/1| nápijáne, || á || Teraz ná Poljki Jejzyk przetlumaczone/ y oboiem|| do Druku podané. || Zápozwoleniem Stárfiych || WWilnie/|| WDrukárni Akademii Societatis JESV, || Roku Paňskiego, 1644. — Originální litevský text, doprovázený překladem do polštiny, l.díl, vydaný za života autorova a ohlašující pokračování, má 382 strany vlastních kázání, 2.díl, vydaný posmrtně, 259 stran. Autor v předmluvě (l.díl) lituje, že z technických důvodů (musely by se vyrobit nové typy) nemůže litevský text vytisknout s prízvuky, aby jej ten, kdo litevsky neumí, mohl správně nahlas číst. Doporučuje proto všem, kdo se litevsky učí, odposlouchat litevský prízvuk z živé mluvy. To vše dokládá, že jde o učební texty, podle nichž se na vilenské universitě cvičila litevská homileutika. Právě této disciplíny byl Sirvydas profesor. Navíc přes 10 let kázal litevsky v u-niversitním kostele. 1653 Knyga nobažnystés byla popsána v oddíle Zpěvníky. Biblické texty 1647 EWANGELIE POLSKIE Y LITE || WSKIE TAK NIE || džielne iáko y wfzytkich || Swiat, ktoré w Koš-čiele Katho || lickim, wedlug Rzymskeigo || porzadkuprzezcaly || rokczytáia.. || Wydáne za dozwoleniem ftarfiych. || Na imie Paná Je7ufowe niechay || tieka wfíelkie koleno mebiejkich/1| 'ziemfkich a poďziem-nich philip 21| wWILNIE. |f WDrukárniey AkademieySoc.lESv|| Roku/1647. — Dvojjazyčný evangeliář s titulním listem pouze polským. Dochován 1 exemplář. Polské znění evangelií převzato od Wujka z vydání 1620 o zcela totožném názvu Ewangelie i epištoly, tak niedzielne jako i wszystkich šwiat, które w košciele katolickim wedlug rzymskie-goporzadkuprez caly rok czytaja. Překladatel do litevštiny neuveden. Posledních 7 litevských čtení se jazykem i pravopisem výrazně liší od ostatních. Za autora litevského překladu se pokládá Jaknavičius, protože doboví jesuitští historiografové uvádějí, že Jaknavičius «Lithuanice scripsit euangelia aucta*. 1674 vyšlo znovu, jazykově upraveno, do konce xviii vyšlo pak víc než 30 x a vycházelo ještě i v xix. První katolický překlad celé bible vyšel až 1911-1937 (Ba-ranovského překlad nikdy vydán nebyl). 1660 BIBLIA tatey ira Rasztas SzwQtas Seno ir naúio TESTAMENTA. Pirma. karta perguldytas Lietuwisz-kan liežůwin užmariqfe nog Samuelies Baguslawo CHylinska Lietuwniko, ó nokladú Diewo-baymos fKaralistes - přeškrtnuto] Wienwaldystes Anglios, už karalawima Jo milistos Karalaús KAROLO ANTROIA Karalaús Anglios, Szkocios, Irlandios ir Francios — Nedokončený projekt kalvínskeho vydání bible v litevském překladu. Přeložil Chilinský z nizozemštiny (ex idiomate Belgico) s přihlédnutím k originálním jazykům, vydával týž Chilinský v Londýně za peníze sebrané v Anglii (s přispěním královské rady). Zachovaly se 3 neúplné výtisky Starého zákona (o rozsahu 416, 384, 176 stran), 2 z nich se stačily ztratit během xx století, takže dnes máme jen ten nejmenší výtisk zákona Starého a rukopis Nového. Projekt se zastavil kvůli neshodám uvnitř litevské kalvínske obce. Chilinský bibli přeložil a začal tisknout zcela sám. Aby pro ni v Anglii mohl získat finanční podporu, potřeboval schválení litevského synodu. Ten Chilinskému poděkoval za práci a pověřil dva muže jejím posouzením. Jeden z nich (Krainskis) pokládal litevskou bibli za zbytečný výdaj: stačí mít polskou; druhý (Božimovskis) překládal bibli do litevštiny též a chtěl vydat vlastní překlad. Posudek byl tedy ostře zamítavý, o čemž litevská obec 1662 ruče zpravila Angličany. Chilinský pak 1668 v Londýně zemřel v bídě a hanbě s cejchem podvodníka. Emisař litevských kalvínů (Minvydas), který 1680 přijel vyjednávat anglickou podporu pro tisk litevského Nového zákona v jiném překladu (cf. infra), při té příležitosti 1681 všechny už vytištěné Chilinského archy prodal na makulatúru. 1701 Nový zákon ve společném vydání kalvínsko-luteránském. Překlad je vyústěním konkurenční linie k Chilinskému. Božimovský zemřel 1673, aniž svůj překlad dokončil. Synod rozhodl, aby pozůstalý překlad byl dán Minvydovi a ten ať stanoví, Litterae magni dvcatvs Litvaniae 10 co chybí, a zařídí dokončení (v úvahu přicházeli Bittner, Lipský a Mankevič). 1680 se Minvy-das vydal do Anglie shánět peníze na vydání Nového zákona, mezitím však jeho dům na Litvě shořel i s překladem. Nový zákon pak znovu přeložil Samuel Bittner, v Průších jej zredigoval Friedrich Sigismund Schuster (za «zemaitske» výrazy dával do závorek «litevske»).4 Takto upravený překlad vyšel 1701 v Královci. 4 Zdůrazněme, že «litevské» varianty onoho společného vydání jsou «pruskolitevské», příznačné pro Prusy vé-vodské, nikoliv «vilenskolitevské», příznačné pro vilenské biskupství, což je jinak jazyk zde v tomto soupisu označovaný vůči «žemaitskému» jako «litevský».