Přehled hlavních slov z osmanské turečtiny, použitých v přednáškách dne 4. 10 a
                                    11. 10.

   Důležitá  je   správná   výslovnost.   Osmanská   turečtina   se   obvykle
   transliteruje pomocí abecedy současné turečtiny, tj. :

   C /dž/

   Ç /č/

   Ğ /j, resp. se nevyslovuje/

   J /ž/

   Ş /š/

   Y /j, je to souhláska, nikoli samohláska/

   Ö, Ü /jako v němčině ö, ü/

   dále se rozlišuje mezi I a İ, je to tvrdé a měkké i.

   Divan-i hümayun - rada ministrů a soudní dvůr

   Bab-i ali – Vysoká porta

   Şeyhülislam – mluvčí ulemy, tzv. velký muftí (müftü),

   Lale devri – období tulipánů, 1718-1730 za vlády Ahmeda III.,

   Nizam-i cedid – nový pořádek, 1792 Selim III.,

   Yeni çeri – nové  oddíly, tzv. janičáři,  doplňováni pomocí devşirme  (daň
   z krve, doslovně čin sbírání), rozpuštěni 1826 za Mahmuda II., nahrazeni -

   Asakir-i Mansure-i Muhammadiye- Vítězní Muhammadovi vojáci

   Cizye – daň z hlavy u nemuslimů, bedel – vykoupení se z branné  povinnosti
   u nemuslimů,

   Tanzimat-i Hayriye –  vznešená přestavba, období  1839-1876, dnes  reforma
   (tanzimat),

   Hatt-i şerif –   imperiální dekret 1839 (tzv.  gülhanský edikt, podle  Gül
   Hane –  růžová komnata  v  paláci Topkapı),  obdobně  i Hatt-i  hümayun  –
   imperiální dekret 1856,

   Genç Osmanlılar – mladoosmani, v čele Namik Kemal,

   Genç Türkler, nebo také Jöntürkler,  z fr. Les Jeunes Turcs –  mladoturci,
   tr. oficiálně İttihat ve Terakki Cemiyeti – Výbor jednoty a pokroku,

   Hamidiye – domobrana, hl. kurdská,

   Mecelle – osmanský občanský zákoník, přijat 1869 – 1874,

   Paláce v İstanbulu – Topkapı (od Süleymana II. do Mahmúda II.), Dolmabahçe
   (za Abdülmecita II. a Abdüazize) a Yıldız (za Abdülhamida II.)