Terminologické minimum •Výtvarný materiál a techniky •Rukopisy a tisky •Liturgika • Výtvarný materiál a techniky •„Model - skica“ •Bozetto •Modello (modelli) •Modeletto (modellino) •Ricordo •Replika • • • 6102 6394 Malířské a kresebné techniky • Nástěnná malba •Fresco buono •Omítka: trulisato, arriccio, intonaco (max. 5 mm) •Giornato – denní díl •Sinopie •Fresco secco •Freska do vápenného nátěru •Olejomalba (na fermežovou vrstvu) •Sgrafito •Mozaika • Závěsný obraz •Podložka (dřevo, plátno, karton, kov, kámen, sklo) •Podkladové vrstvy: •Křída s klihem, plátno – vyrovnání •Imprimatura •Pentimento (pl. pentimenti) •Technika – olej, tempera, olejová (mastná) tempera •Lazury •Rentoilování • • Pentimenti Adriaen Brouwer, Starý muž a panna, 1633 ab-Our-Brouwer--Craesbeck aq-Pentimenti-7 J. B. Lampi st.: Portrét staršího muže, autorská přemalba, snímání IR skenerem a velkoplošným RTG 3Hradil_L1a 3Hradil_L1b Malířské a kresebné techniky •Pensiero, Disegno •Suché techniky (tyčinky, tužka, křída) •Mokré techniky (tuš, pero, bistr) •Lavírování 232 229 230 235 233 •Papír – filigrán •(L. M. Briquet, Les filigranes, •Lyon 1907) • polska-orlice Grafika •Jane S. Peters, The Illustrated Bartsch 19 (1). German Masters of the Sixteenth Century. Virgil Solis: Intaglio Prints and Woodcuts, New York 1987. •Manfred Sellink – Huigen Leeflang, The New Hollstein German Engravings, Etchings and Woodcuts 1400–1700. Cornelis Cort III, Rotterdam 2000 P1080348 Antická pastorální božstva: Autumnus, Cyparissus a Vertumnus Kratochvíle Grafické předlohy: Cornelius Cort podle Franse Florise, 1563 Souboj Marka Valeria Corvina s Galem (Livius VII, 26) - Kratochvíle C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Koncepty_Články\KRATOCHVÍLE\Dlší komparace a k tisku\Zlatý sál\P1100138.JPG C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Koncepty_Články\KRATOCHVÍLE\Exteriér_Místnosti\06_Zlatý sál\DSC_0988.JPG Grafické techniky •Z hloubky •(mědirytina, lept, suchá jehla, •mezzotinta, akvatinta, oceloryt) • •Z výšky •(dřevořez, dřevoryt, linoryt) • •Z plochy •(litografie) • •Mimo : monotyp, sítotisk apod. 220px-Vyska 220px-Intaglio_printing 220px-Plocha Z hloubky (mědirytina, lept, suchá jehla, mezzotinta, akvatinta, oceloryt) Jaques Callot, Ukřižování, 1612 •Rozdíl: mědirytina a mědiryt •Mědiryt: rytí do měděné desky SWS 253_MG_7782 Antonio Tempesta, Ukřižování, 1512 •Lept: od poč. 16. stol. – kresba se provede do voskového či pryskyřičného krytu ma měděnou desku a vyleptá se – linie jsou rozechvěné (na rozdíl od m+dirytu) SWS 197_MG_7826 Jean-Baptiste Le Prince, Houpačka, 1796 •Akvatinta – zrnkový lept •Ital. Acquatinta - obarvená voda (připomíná akvarel) •- do kalafunového a přileptaného poprašku Archivo:Jean-Baptiste Le Prince, Le Berceau.jpg Goerges Roual, Miserere De profundis, 1917 •Mezzotinta: •Vznikla v 17. století v •Německu – Ludwig von •Siegen -umožňuje velkou •škálu odstínů určité barvy •(zrnité) • SWS 206_MG_4662 Max Slevogt, Ukřižování, 1923 •Suchá jehla: ryje se do měděné či zinkové desky několikahranným rydlem (diamantovým hrotem) – zvednutá část kovu (hřebínek) se neodstraňuje – dodává rozechvěný malebný charakter SWS 245_MG_7820 Friedrich Vogel podle Josepha Führicha, Uctívání kříže, 1860 •Oceloryt – jako mědirytina, jen používá desku z tvrdé oceli – od 1. pol.19. století – není tak pružné, ale velmi jemné a hlavně odolné (pro tisk cenin) SWS 319_MG_7783 Z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt) Josef Eberz, Kristus, 1920 •Dřevořez: nejstarší grafická technika, od 2. pol. 14. století – matrice do špalíčku seříznutého podélné, po létech •Dřevoryt (xylografie) – před r. 1800 (Thomas Bewick) – matrice do příčně seříznutého dřeva - jemnější SWS 150_MG_4006 Z plochy Marc Chagall, Kristus v rodině, 1959 •Litografie (kamenotisk): •Z desky solnhofenského vápence, vynález pražského rodáka Aloise Senefeldera (1796) – kreslí se na desku mastnou tuší či křídou a plocha se zaleptá kyselinou – otisk je zcela věrný – barva přilne jen na kresbě SWS 123_MG_7803 Soubor:Litography negative stone and positive paper.jpg •Inkrustace – vkládání jiného materiálu do vyhloubených částí jiného materiálu •Intarzie (marketerie) – vykládání dřevem •Tauzování – kov do kovu (zbraně) •Niello – jiná hmota (email) do kovu •Mosaica in pietra dura – mramor do mramoru • • Studiolo Niello; Pietra dura File:3rd century BC Eastern Zhou bronze and silver flask.jpg : Giovanni Castrucci: View of the Hradčany at Prague, *pietra dura*, after 1606 •Reliéf •Nízký (basreliéf); střední •(mezzorilievo; vysoký (hautreliéf) •Intaglio (gemma řezaná do hloubky) •Kamej (gemma s reliéfem) • • • • 92 2_2bdfe60754f53211ce7067ce7ea1c539 Disc-with-Intaglio-Lion •Poliment – leštící běl • (r Lüster) •Polychromie •Křídování •Štafírování •Bolus • • 66 Exkurz: Práce s rukopisy a tištěnými prameny – jako s „uměleckými díly“ C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\knizni_vazba_Medaile\100-0013_IMG.JPG C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\knizni_vazba_Medaile\100-0014_IMG.JPG Rukopisy •Foliace (a, b; r, v; recto, verso) •Paginace •Incipit •Explicit •Kolofón •Bordura •Drolérie •Makulatura • • HPIM7534 005629920_3 HPIM7126 Kodikologický popis knihy – základní body •A. Velikost vazby (výška × šířka v cm s přesnosti na 0,5 cm) •B. Material a technika vazby •B.1. Materiál desky (přední, zadní) •• Dřevo, Lepenka, Dřevěná dýha; Neobvyklé materiály: kov, slonovina, kost •B.2. Pokryv desek •• Úseň / kůže – bila (obvykle vepřovice, teletina, méně hovězina, kozina, skopovice, jelenice atd.); Pergamen; Látka – plátno, aksamit, atlas, brokát, hedvábí; Papír; Kovový plech – mosazný, stříbrný, zlatý atd. odlišující se použitou technologií zpracovaní (gravírování apod.) •B.3 Technika vyzdoby pokryvu vazby: •Slepotisk, ražený tisk, zlacení, řezba v kůži, vyšívání, různé materiálové aplikace •B.4 Kompozice výzdoby desek včetně hran: •Bordura, zrcadlo, dominanta, rámeček, kolky •vazba •supralibros •mezivazí (pole hřbetu) Rám, zrcadlo, dominanta, pukla, supralibros C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\171-72.jpg •Přední přídeští •Exlibris •Přední, horní, dolní ořízka •Přední předsádka C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\142.jpg Kování: pukly; spony, stuhy Vazba chotěšovského rukopisu legendy o bl. Hroznatovi z počátku 16. století Pohled na přední přídeští a předsádku svazku s exlibris a vlastnickým záznamem z poloviny 18. století Tisky •prvotisk (pro tisky vydané do roku 1500 včetně), •• starý tisk (tisk z let 1501–1800), •• historický tisk (1801–1860) •• tisk (pro knihy vytištěné po roce 1861) •Titulní strana, rámová kompozice, viněty, vlys, lišty, bordury, ilustrace, kartuše, signet C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\182.jpg C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\190.jpg C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Dis_Txt_Obr\DisObr\186.jpg •Spodní okraj strany misálu s normou (Miss. Rom), signaturou archu (G 3) a stránkovou kustodou (Gra-) •List tištěný v rámečku z jednoduchých linek, v němž nahoře místo označeni záhlaví jsou uprostřed tiskařské ozdůbky, dole je signatura archu a kustoda. V záhlaví dedikace je vlys s dataci 1703, dole pak plná novogotická iniciála N v dekorativním pozadí, zalomena do osmi řádků. •List tištěný v rámečku z jednoduchých linek, v němž nahoře je živé záhlaví (označeni biblické knihy a její kapitoly) a ve vnějším rohu arabská paginace, v rámečku dole je signatura archů. Na vnější straně se rámeček rozšiřuje do úzkého sloupce, kde jsou zachyceny odkazy a citace. Vlastni biblicky text je tištěn švabachem, závěr pak výrazně menšími typy (frakturou i švabachem) ve dvou sloupcích, na konci textu akantová viněta. Liturgika a její terminologie řec. leitos = veřejný a ergon = čin •Stolleis, K.: Liturgiegewander – ein Uberblick uber die Entwicklung liturgischer Gewander vom Mittelalter bis ins 20. Jh, in: Poschmann , A.: Liturgiegewander für den Gottesdienst heute, Trier 2003 •Bouše, Z. B.: Malá katolická liturgika. Tradice – kritika – budoucnost, Praha 2002 Oltář •Triptych diptych, polyptych •Archa •Mensa •Antependium •Retábl •Predela •Sanktuárium/pastoforium • C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Brno\Přednášky a semináře\2011_ZS\Úvod DU\Obr\P1120196.JPG Polyptych File:Eyck.hubert.lamb.750pix.jpg Predella File:Carlo Crivelli 023.jpg Antependium File:Altar.stmaryredcliffe.arp.jpg Pastoforium File:PastoforiumElisabethCathedral.jpg Kopie%20pastoforium C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Brno\Přednášky a semináře\2011_ZS\Úvod DU\Obr\P1120197.JPG C:\Documents and Settings\Administrator\Dokumenty\Brno\Přednášky a semináře\2011_ZS\Úvod DU\Obr\P1120198.JPG Liturgické potřeby •Jako předměty související bezprostředně s průběhem křesťanské bohoslužby musí být vše (včetně parament a kostelního prádla) řádně posvěceno (benedikováno), tedy definitivně vyjmuty z profánní sféry. •I když jde o předměty nevyužívané, stále jsou posvátná. Žehnáni bohoslužebných rouch biskupem, mědirytina z Pontificale Romanum (Romae 1726) •Monstrance 394 •Relikviář 1 (35) 1 (31) •Ostensorium 393 •Kalich •Paténa 402a 402a (1) •Ciborium 436 426 St 433 •Oltářní relikviářový nástavec 399 •Pacifikál (z lat.), schrána, nejčastěji na ostatky či hostie se zobrazením kříže (zvaný odtud, že kněz jej při obřadech dává líbat a říká pax tecum (pokoj s tebou). Něm. Kusstafel DSCF5473 SWS 562 Paramenta – liturgický oděv a potřeby •Paramenta – lat. parare – zdobit •Cirkevní textil: všechny oděvy a textilní doplňky používané v souvislosti s činnosti církve, kromě bohoslužebného oděvu sem patři i kněžský oděv užívaný mimo chrám, známý svým propracovaným systémem odlišnosti, jež zdůrazňuji různé církevní hodnosti •Textil liturgický: označuje skupinu podstatně užší - pouze svrchní roucha používaná při bohoslužbě (paramenta) - jsou zpravidla zhotoveny z cennějších materiálů •a tzv. kostelní prádlo (linteamina; sem patři všechny součásti, které měly byt podle starší tradice ze lněného plátna – tj. ustrojeni kalicha (korporál, lavabo, purifikatorium), oltáře a spodní oděv kněze (humerál, alba) Liturgický průvod. Využiti pontifikálního paramentu biskupem a asistujícími kněžími a jáhny Alba dlouhé spodní liturgické řasené roucho z jemného bílého plátna s přiléhavými rukávy •Rocheta a superpelice – dnes tyto dva blízké typy svrchního roucha pro obřady mimo mši splývaji v jedno. •Superpelice vznikla v zemích severně od Alp, jako zkrácena forma alby, kterou si oblékali kněží na teple oblečeni do chrámu v zimním období (z lat. super-pellicae, na kožich) •Rocheta bývala oděvem biskupů, prelátů •a kanovníků, je obdobného střihu, dnes převážně nižší svěcenci (akolyté, jáhni) rocheta Soubor:Priest or seminarian with censor.jpg •Dalmatika a tunicella – jsou svrchní roucha jáhnů. • Obě se vyvinuly z římského profánního oděvu, obdoby prosté tuniky. •K dalmatice často patři ještě tzv. ověsky (dependence): připomínají výzdobné prvky starozákonních kněží – levitů (odtud jeden z německých názvů pro dalmatiku – Levitengewand). 464 •Kasule (ornát, kazule) –hlavni součást oděvu kněze. Vyvinula se ze starořímského občanského oděvu tzv. paenula nobilis – zvonovitého pláště bez rukávů s otvorem pro hlavu, který tělo dokonale zakrýval, odtud jméno (lat. casula = domeček). Z původního římskeho oděvu byl přejat i výzdobný prvek – svisly pruh tzv. kolumna (nebo tež colonna), jehož původní funkci bylo zakryti švu. • •Kasule je nyní výhradní kněžsky oděv, ale dříve ji patrně užívaly všechny stupně svěcení. Kasule •Vývoj kasule: postupné zkracování od středověké formy po tridentskou •1. kolem 1200 •2. kolem 1300 •3. kolem 1500 • 4. kolem 1600) Regionální odlišnosti formy kasule užívané v potridentské liturgii (1a-b německá; 2. římská, 3. španělská 457 465a 462 Görlitz_Peterskirche_Kasel •Pluviál (cappa choralis) – podobně jako kasule se z původní řimske paenuly. Zatímco se však zvonová kasule po stranách zkracovala, pluviál se •vpředu otevíral, až nabyl podobu širokého pláště vpředu sepjatého sponou (agrafou). •Zpočátku měl vzadu kapuci, která však od 13. století již nesloužila původnímu účelu jako ochrana před deštěm, k čemuž byl pluviál původně určen. Změnila se ve štít, který byl zpravidla bohatě vyšívaný a ukončeny střapcem a ve středověku někdy i zvonkem. •Z liturgického hlediska není pluviál rezervován žádnému svěceni, takže jej může nosit klerik stejně jako biskup. Užívá se zpravidla při obřadech mimo mši a je i chórovým oděvem. Je často rovněž součástí paramentu pontifikalního. 461 (1)A •Štóla (štola) úzký dlouhý pás tkaniny obvykle v barvě liturgického roucha zdobeny uprostřed a při okrajích křížem. Jde o odznak (insignii) kněze a nosí se podle stupně svěceni různým způsobem: jáhen nosí štolu šikmo od levého ramene k pravému boku, kněz nosil štolu pod ornátem (kasulí) zavěšenou kolem krku, vpředu překříženou a v pase upevněnou cingulem, biskup rovněž pod ornátem zavěšenou kolem krku a volně zpuštěnou podél těla, v pase upevněnou cingulem. •Různé druhy: zpovědní, pro kázání, pohřební, svatební •Manipul – svým materiálem a způsobem zdobení koresponduje se štolou, již se tvarem podobá, je však kratší (kolem 40 cm), přeloženy v polovici a při spodním okraji sešit tak, aby se dal navléci na levé předloktí. Podobně jako štola je obvykle zdoben třemi křížky. Původně to byl vlastně potní šatek, ale v římské liturgii ho brzy začal užívat vyšší klérus. 461a •Cingulum: dlouhý původně lněný provaz s ozdobnými střapci na koncích, který slouží k přepásaní alby. • •Humerál (amikt ) – obdélný šátek (cca 80 x 60 cm) z bílého plátna, kterým si duchovni zakrývá v krčních partiích spodní oděv. humeral Parament pontifikální •Soubor liturgických rouch určených ke konání slavných bohoslužeb s velkou asistenci, kterým předsedá biskup nebo hodnostář s právem pontifikálií. Celebrujícímu duchovnímu přísluší kasule, štola, manipul a mitra a v průběhu bohoslužby užívá ještě gremiale (event. také rukavice, punčochy a střevíce). •Pod kasuli má však ještě dalmatiku, tunicellu (zpravidla z tenkeho materialu), rochetu a albu. Přisluhující presbyter assistens je oděn pluviálem a štolou, asistující jáhen a podjáhen (tzv. ministri ad altare) jsou oděni v dalmatikách, slouží-li mši svatou biskup, jsou přitomni ještě dva další asistující jáhnove (tzv. diaconi assistentes) rovněž v dalmatikách (se štolami a manipuly). •Velký pontifikální parament je pro složen ze 2 pluviálů, 1 kasule, 4 dalmatik, mitry (pretiosy nebo aurifrisiaty), gremiale, 7 štol, 5 manipulů a dalších doplňků (velum, bursa, pala). •Mitra (infule) – Jde o zvlaštní pokrývku hlavy používanou zvláště při liturgických obřadech. • •Solideo (pileolus ) (z lat. soli Deo – pouze Bohu) - malá pokrývka hlavy ušita z obvykle z hedvábného moire, liší se podle barvy: biskupové a arcibiskupové nosí solideo barvy fialové, kardinálové barvy červené (purpurové) a papež barvy bílé. • •Kvadrátek soli_bone Fil:Soli Deo Papst.jpg 469 470 Bohoslužebná paramenta •Antependium (též antipendium) –velmi stará ozdoba oltáře zakrývající přední pohledovou stranu oltařního stolu (mensy), nemusí byt však jen textilní, ale rovněž z tepaného kovu nebo malované na platně vypnutém na rámu. •Korporál – je čtvercový šátek zpravidla; uprostřed jedne ze stran je vyšitý drobný (většinou červeny) křížek, pokud je vyšit uprostřed, pak jde o tzv. korporál určeny pod monstranci s hostii pro adoraci Nejsvětější svátosti •Bursa – (theca corporalis) čtvercová schránka (obvykle 25 × 25 cm) potažena tkaninou či zdobena výšivkami, do níž se vkládá korporál. •Lavabo – obdélný šátek zpravidla ze lněného běleného plátna, kterým si kněz po obětování po obřadném umývání utírá ruce. •Purifikatorium – obdélný šatek zpravidla ze, kterým kněz kalich a další bohoslužebné nádoby po obřadném očišťování (purifikaci) vytírá do sucha. • • Velum na kalich 459 Liturgické knihy •1. Misál – mešní texty •2. Breviář - modlitby •3. Ordinales – pravidla bohoslužebného pořádku •4. Martyrologia – seznamy mučedníků – dle kalendáře • Misál •Sakramentář – první sbírka mešních modliteb kněze •Antifonář - sbírka mešních zpěvů (antifony a responsoria) •Graduál - sbírka mešních zpěvů dle církevního roku – lat. gradus •Lekcionář – výběr z evangelií dle církevního roku – pro kázání •Knihy perikop, též evangelistář – výběr evangelií •Evangeliář – souhrn všech 4 evangelií •Epištolář • • •Vazba misálu 415 Breviář •Též: Hodinky, horologium •Žaltář – žalmy určené k recitaci při mši •Homiliář - komentované texty z Bible – pro kázání •Sermologus – texty kázání církevních otců •Legendář – ukázky ze života světců •Pasionál – svědectví o církevních mučednících • Ordinales •Pontifikál •Rituál •Penitenciář, penitanciál •Agenda HPIM9234 HPIM9261 •Ad.: kalendarium, diarium, nekrologium, apod. Bibliografie práce se shromažďováním informací – prameny, literatura – 85% času •Osobní bibliografie • •Norma ČSN •Specifické normy časopisů a institucí •Norma čas. Umění •Individuální norma – lze, ale musí být důsledné Norma čas. Umění •Kniha: Andreas Tacke, Der katholische Cranach. Zu zwei Großaufträgen von Lucas Cranach d. Ä, Simon Franck und der Cranach-Werkstatt (1520-1540), Mainz 1992. • •Časopiscký článek: Jarmila Vacková Epitafní obrazy v předbělohorských Čechách, Umění XVII, 1969, s. 138-154. • •Článek ve sborníku: Jan Royt, Horní město Jáchymov. Reformace a umění, in: Jaromír Homolka et al. (ed.), Gotika v severních Čechách, Ústí nad Labem 2001, s. 351-359. Nejčastější bibliografické zkratky •Ibidem •Idem •Eadem •Iidem •S. l. •S. d. •B. n. •Nepagin. •nefol. •f.; p.; sl. •Ed., eds., edd. •et al. • Nejčastější bibliografické zkratky •Ibidem – tamtéž (případně op. cit.; c. p.) •Idem – tentýž •Eadem – tatáž •Iidem – titíž •S. l. sine loco – bez uvedení místa vydání (b. m.) •S. d. sine dato – bez uvedení data vydání (b. d.) •B. n. – bez uvedení nakladatele •nepagin., nestr. – nestránkováno •nefol. - nefoliováno – recto, verso •f. – folio; p. pagina; s.; sl.; •Ed., eds., edd. – vydavatelé •et al. – et alia – a další = a kol. • Umět pracovat s prameny a literaturou a „umění psát“ •Excerpce •Citace •Kontrola – verifikace – kritika literatury •Plagiátorství: automatické/nevědomé x úmyslné • Prameny a historické texty •Transliterace: druh přepisu, v němž je zachována grafická podoba textu, všechna písmena ve stejném pořadí, velikosti (tj. dodržujeme rozdíl mezi maiuskulními a minuskulními písmeny), dodržujeme interpunkci, přehlásky atd.), dodržujeme původní interpunkci, respektujeme hranice slov •Transkribce: přepis, jehož zvuková podoba (tj. čtený text) je identický se zvukovou podobou původního pramene, grafika předlohy je zjednodušena s ohledem na dnešní pravopisná pravidla •Czeske rzeczi – české řeči; mee hrzijbie – mé hříbě; gest – jest, gde – kde; newyminiuge – nevymiňuje apod. Podobně v němčině: vnnd – und, inn – in, ffürst – fürst Historické datování •Odlišné a složité – středověk a raný novověk – nejčastější normy určování data: •Průběžné •Dle svátků •Dle římského datování • • = specifické názvosloví I:\BRNO\ZS 2011\Úvod DU\Obr\P1140595.JPG •Dny v týdnu: •Neděle – feria prima, dies solis •Pondělí – feria secunda, dies Lunae •Úterý – f. tertia, dies Martis •Středa – f. quarta, dies Mercurii •Čtvrtek – f. quinta, dies Iovis •Pátek – f. sexta, dies Veneris •Sobota – f. septima, dies Saturni • Datace dle svátků Církevní svátky: sanktorál – pevná data (svatí, Vánoce, mariánské svátky apod.) temporál – Velikonoce, letnice – od 1. neděle po 1. jarním úplňku •ferii secundi post Sancte Wenceslai = 30. září •ferii secundi ante Sancte Wenceslai = 26. září • •!? feria secunda post Nativitatem Christi •!? dies secunda post Nativitatem Christi •Den před – večer, předvečer, vigilie, dies pro festa, pridie, nox, predie, Abdnd, Nacht, Bannfasten •Den poté – nazejtří, cras festi, dies secunda, dies alter •Pondělí – zvl. den po svátku – dies octava (osmý den), Achtet – např. „v oktávě po Narození Páně“ •ad… např. čtrnáct dní po svátku = kvindéna, dies quintadecima (tj. 15ý den) • • I:\BRNO\ZS 2011\Úvod DU\Obr\P1140598.JPG Specifická terminologie „nedělí velikonočních“ •- předpostí – 9. neděle před V. (3 týdny) – 3. neděle je neděle Masopustní •- půst •- Velikonoce • •6 postních nedělí - Popeleční středa – před 1. z nich •6. postní neděle = Palmarum – Květná n. •Svatý týden zakončený nedělí Resurrectio (Boží Hod Velikonoční) •8 povelikonočních nedělí •2. Misericordia •3. Jubulate •5. Rogate – čtvrtek po ní – Ascendio Dni •7. Pentacostes – Letnice •8. Svátek N. Trojice – čtvrtek po ní je svátek Božího Těla • • • I:\BRNO\ZS 2011\Úvod DU\Obr\P1140596.JPG I:\BRNO\ZS 2011\Úvod DU\Obr\P1140597.JPG Římský kalendář •7bris; Xber •Kalenda – 1. den v měsíci •Ante, post – odpočítávání •Např. Datum XVI ante Kalendas Ianuarii A.D.MCCXII = 17. 12. 1211