Dašdawa Ganbat (13 let): Bratr vyrábí masky (Mongolsko). Maska, kostým a lidové divadlo SOUBOR STUDIÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ PRACOVNI SKUPINY „NÁBOŽENSKÉ SMĚRY V ASII" Redakce Lubica Obuchová Camf mongolská mysférie masek Lygžima Chaloupková Cam je pantomimická hra, mystérie v maskách. Slovo cam je tibetského původu a znamená „tanec". V tibetštině se vyslovuje čham, ale v severo-mongolském dialektu cam. I my se zde. přidržíme mongolské výslovnosti, jelikož chceme popisovat cam v Mongolsku, který se odehrával každoročně vUrze (Ulánbátaru) v letech 1811 až 1937. V jiných klášterech Vnitřního a Vnějšího Mongolska se také hrával cam, pokaždé jindy a s jiným pořadím účinkujících masek, jejichž počet někdy dosahoval kolem stovky. Z maskových tanců ve starém Mongolsku je znám Geser-cam, který byl pořádán v západní části dnešní Mongolské republiky, v klášteře svatého Ilagugsan-chutugtu a v horském klášteře knížete Dalaje Cojnchor-wana. Oba tyto kláštery měly fakulty pro studium mystiky boha války Gesera, který byl uctíván jako patron mandžuského císařského rodu. Podle očitých svědků byly masky a kostýmy, zhotovené klášterními umělci, obzvláště nápadné svým přepychem a nádherou. Během představení camu zněly výstřely ze starých mandžuských kanónů, uchovávaných právě pro tento účel. Geserovi spolubojovníci tančili ve skvostných hedvábných oděvech a na nich měli navlečeny starodávné krunýře a drátěné košile. Z tohoto camu bohužel neexistuji žádné fotografické záznamy, nedochovaly se ani kostýmy, zbraně a masky. Ve východní části dnešního Mongolska byl Geser-cam pořádán v klášteře knížete Sansarajdordže v dnešním městě Cojbalsanu. V tomto klášteře se nacházel i Geserův chrám. Literatura psaná o camu v mongolštiné existovala jen v rukopisné podobě a nikdy nevyšla tiskem, protože byla určena pouze úzkému okruhu zasvěcených osob. Rukopisy obsahovaly hlavně popis kostýmů, masek a atributů různých božstev, vystupujících v camu a byly uloženy j 57 v klášterech pro potřebu umělců, kteří vyráběli či restaurovali rekvizity. V tibetštině samozřejmě literatura o catnu existovala; nebyla však přístupná nikomu, kdo nebyl zasvěcen do tohoto mystéria. Tím se vysvětluje to, že v evropské odborné literatuře nalézáme pouze popisy očitých svědků — ti se mnohdy pokoušejí interpretovat význam catnu na základě výroků mnichů, kteří znají cam pouze od vidění. Agvangchädub, učený autor z 19. století, v Mongolsku dobře známý, informuje o catnu a jeho historii v samostatném pojednání, které nebylo zahrnuto do jeho sebraných spisů. Toto dílo bylo určeno jenom osobám, které složily slib duchům-ochráncům buddhistického učení. Jeho pojednání o catnu vydané v 19. století xylograrickou metodou nebylo pro širší veřejnost dostupné. Podle Agvangchäduba tanec mystérií cam pochází z Indie, kde ve starověku zvláštní herci tancovali v maskách a oděních bohů a démonů, přednášeli dialogy v řeči bohů, v řeči démonů a v řeči lidí. Později se s těmito mystickými tanci setkáváme i u Tibeťanů. Při založení kláštera Samjä v 8. století byl do Tibetu pozván známý indický učitel víry a mystik Padmasambhava, aby bojoval s pohanskými bohy a duchy tohoto kraje, kteří se pokusili vší silou zřízení kláštera zabránit. Proto Padmasambhava vytvořil mystický tanec božstev v maskách nahánějících strach, při kterém byly vyslovovány také kouzelné zaříkávači formule. Pohanští bohové Tibetu byli tímto svatým tancem v maskách přemožení a nedokázali výstavbě kláštera Samjä již více škodit. Později rovněž mnichové staré buddhistické sekty Ningmapa prováděli různé pantomimické tance v maskách k ukonejšení zlých démonů. Sekta Gelugpa, dnes nej rozšířenější buddhistická sekta v Tibetu a Mongolsku, zavedla tance cam poprvé v 16. století. Podle legendy měl jednoho dne svatý mnich Sanggjä Ješe (1653—1705) vidění, v němž se mu zjevila hrozná ochranná božstva buddhistické víry; Í uložil pančhenlamovi Lozang Chokji Gjalcchänovi (1570—1662), aby vytvořil tanec masek, které by měly podobu těchto božstev. Tak vznikl v klášteře Tašilhiinpo první cam v maskách sekty Gelugpa. Veliký 5. dalajláma Ngawang Lozang Gjamccho (1617-1682) sepsal dílo, které tento cam popisuje. V době 7. dalajlámy Lozang Kalzang Gjamccha (1708-1758) vznikl cam také v klášteře Namgjal. Jiný cam byl vytvořen později také v mnoha dalších klášterech školy Gelugpa v Tibetu. V Mongolsku se cam poprvé objevil v roce 1811 v klášteře, který sloužil . jako sídlo chutugtů (převtěleno!) z Urgy, dnešního Ulánbátaru. Podle ústní tradice 4. bogdgegén (tibetský džebcůn-dampa, hlava mongolské buddhistické církve) jen velice nerad přistoupil na zavedení catnu ve 58 svém klášteře. Avšak mongolská knížata a starší lámové na něho naléhali tak silné, že chutugtů nakonec ustoupil a dal svůj souhlas. Kostýmy a masky pro cam v Urze byly zhotoveny mongolskými mistry podle popisu obsaženého v díle 5. dalajlámy. Jeden z mongolských chánů, který sloužil jako místodržící mandžuského císaře v Urze, obohatil cam o postavy čtyř Ivů. Příslušné masky byly jeho darem. Podle akademika B. Rinčina, který se mystérií cam speciálně zabýval, existovaly v Mongolsku dva typy camu. Jednak to byl cam recitovaný, vycházející z odkazu proslulého tibetského básníka a poustevníka Milaräpy (1040-1123), a za druhé cam ve formě pantomimického tance v maskách. Milaräpa-cam byl poměrně málo rozšířen, pravděpodobně kvůli svému charakteru. Vystupuje v něm jen málo představitelů, z nichž jeden hraje poustevníka Milaräpu a druhý lovce jménem Gombodordže. Základem tohoto camu je epizoda z Milaräpova života. Jednou, když lovcem pronásledovaná laň nalezla útočiště u světcových nohou, odmítl poustevník zvíře lovci vydat. Ten, zaslepen zuřivostí, chtěl obrátit svou zbraň proti poustevníkovi, Milaräpa jej však svými písněmi přiměl, aby od pomsty upustil, načež lovec padl před starcem na kolena a od té doby se navždy zřekl usmrcování živých tvorů. Druhým typem camu je tanec v maskách, při němž účinkující s maskami hněvivých ochranných božstev pomocí gest a pohybů symbolizují vítězství nad nepřáteli víry a zlými démony. Podle některých pramenů se při mystérii cam zjevují božstva v takové podobě, jak je vidí mrtví v záhrobním světě. Často se uvádí legenda o bezbožném králi Langdarmovi, který žil v Tibetu v 9. století a snažil se buddhismus v zemi zlikvidovat. Jeden duchaplný mnich ho pozval na představení camu, sám v přestrojení tohoto krále zabil a tím zachránil buddhismus v Tibetu. Od té doby se představením camu vine myšlenka o pokoření a zničení všech zjevných i tajných nepřátel víry, nastolení a vítězství buddhismu v zemi. 59 Srí déva taniísvé sólo. Při mystérii cam je třeba zdůraznit tři hlavní momenty: 1. vysvěceni' a vystavení tři hlavních obětin sor (tibetský: zor), čagkhar {lčags-mkhar) a lingka (ling-ga); 2. tanec samotných masek, zobrazujících různá ochranná božstva; 3. spálení uvedených tří obětin, což symbolizuje očistu od zlých duchů a hříchů, osvobození od všech překážek tohoto světa. Přibližně měsíc před zahájením představení začínají zkoušky a přípravy. Mniši vybraní jako účinkující dostávají seznamy, kde je stanoveno, kdo z nich a v které masce bude vystupovat. Otevírají se truhly, v nichž se v přísném pořádku uskladňují masky, kostýmy, obuv ä veškeré atributy patřícík maskám. Účastníci kontrolují masky, opravují oblečenia ozdoby. ""!"^.f"-?fi'ř^"r-*' ' Zkoušky probíhají velmi intenzívně, i dvakrát denně. Na začátku představení se vystaví tři hlavní obětiny, vymodelované z těsta, zdobené četnými ornamenty a symbolickými figurami; obarvené jsou rost-' linnými barvami. První z nich, sor (doslova „zbraň proti zlým duchům"), připomíná špičatou třístrannou pyramidu, -ozdobenou ohnivými jazýčky. Na vrcho- .____~* ..-..u^nn-.m lek se nasazuje lidská lebka, utvořená ^^S^šS^L^^msSSmĚM z těsta a stejnou lebkou se ozdobí také 'Mjuň'iS^^W^^JBSB každý roh základny pyramidy. Dovnitř se s pomocí různých zaklínadel zaženou všichni zlí duchové. Ti se později spálí spolu s pyramidou. Druhá obětina zvaná čagkhar („ železný palác") před- Mas\a vládce pohřebišť. Maska Sengdongmy, ženy se lví hlavou. ~ -b.vm, v„ iciciiiiy paiac ) před- S41 T\U}t P°dzemr"' hrad hladových Tt{ dľ.chu (Pre'Ců^ kteří v podzemí trpí lt .___v jiuuicmi trpí věčným hladem a žízní, mají tenké krky a nafouklá břicha. Cagkhar z. sor bývají většinou skoro stejně vysoké, rozdíl mezi nimi spočívá jen v tom, že čagkhar je více zdobený, mimo jiné i „girlandami" ze skopových vnitřnosti. Na úpatí železného paláce se kladou plíce a srdce obětního zvířete. Tyto vnitřnosti slouží jako náhražka střev, plic a srdcí nepřátel a démonů, které představují 60 obětní dar pro božstva-ochránce učení. Čagkhar a sor se svými z těsta vyrobenými a obarveným máslem kolorovanými ornamenty představují cenná umělecká díla. Dále se z těsta zhotovuje malá figurka — lingka, zobrazující nahého člověka s vystouplým břichem a se spoutanýma rukama a nohama. Tato figurka má ztělesňovat nepřátele víry, ale i veškeré hříchy. Staví se na zvláštní trojúhelníkovou podložku. Během posledních tří dnů příprav camu se konajíve velké kruhové dřevěné budově bohoslužby na počest strašlivých ochránců viry a Erliga Nomun-chána, vládce podsvětí, kterým se přinášejí obětiny. Zmíněná kruhová stavba se nazývá Barún-órgô, což znamená Západní chrám. Před ním stojí další jednoposchodový, čtverhranný dřevěný chrám, ve kterém tanečníci nacvičují kroky pro tanec s maskami. Východně od kruhové stavby se nachází chrám Dečhen-galab se zlacenou střechou, před nímž se pořádají mystérie cam. Tři dny před začátkem představení si campon ('čham-dponj, taneční mistr, v Barún-órgô nasadí na hlavu vysokou černou čepici se symbolickými kovovými ozdobami a po pronesení obětní formule rozřeže lingku na předem určený počet dílů. S pomocí této formule a magických zaklínadel jsou vyvoláni nepřátelé viry a lingka je očarována; přičemž se figurka vykuřuje odporně páchnoucím dýmem, jež má přivábit duchy temnoty. Někdy se břicho figurky vzdulo a nezasvěcení věřili, že to do lůna lingky vstoupili duchové. Mistři, zhotovující z těsta čagkhar, sor a lingku, vsak měli své tajné recepty; věděli přesně, jak dlouho trvá zaklínací obřad, a přimíchali do těsta kypřící prostředky, díky kterým těsto začalo kynout a v pravý okamžik se vzdulo. Části lingky, oddělené magickou dýkou, byly pak pohozeny k úpatí železného paláce. Dva dni před zahájením celebroval argamči (jeden z vůdců camu) v kruhovém chrámu druhé rozřezání lingky, čili zničení nepřátel k potěše božstev ochraňujících víru. Den před zahájením tance v Barún-ôrgô proběhl třetí předepsaný obřad lingky, při němž se nově zhotovené figurky z těsta potřetí řežou na více kusů. V předvečer představení jsou přípravy na uvedení mystérie cam zakončeny. 61 Prostor před chrámem Dečhengalab byl urovnán a vyčištěn. Uprostřed velkého, tehdy nezastavěného prostoru byl umístěn ústřední bod camu — baldachýn na čtyřech pilotech s aplikovanými ornamenty, pod nímž byly vystaveny tři výše popsané obětiny. Kolem baldachýnu byl rozemletou křídou načrtnut prstenec pozůstávající ze sedmi soustředných'kruhů — hlavní dějiště působení tančících masek. První kruh od středu se nazývá čagltfiar-lig, kruh železného paláce. Uprostřed něho stojí již zmíněný baldachýn s obětinami. Druhý kruh je prázdný. Tretí kruh patří campo-novi neboli tanečnímu mistrovi. Čtvrtý kruh je opět prázdný. Pátý kruh se jmenuje bag-tig, což znamená kruh masek. Po něm následuje šestý, taktéž prázdný, a sedmý, označovaný jako žanag-tig, kruh strážců žanagů v černých čepicích. V tomto kruhu se v tanečním rytmu pohybuje jednadvacet černých strážců, k nimž se časem připojí ještě dvaadvacátý, a sice taneční mistr campon. Vně soustředných kruhů je křídou narýsován velký čtyřúhelník, na jehož čtyřech stranách vlají prapory patnácti ochranných božstev, strážců světových stran. Po obvodu čtyřúhelníka jsou vyhrazena místa pro vážené hosty a další diváky. . Od kruhového chrámu Barún-orgo vedl k tanečnímu prostoru průchod tvořený dvěma látkovými zástenami, napnutými na pilotech. Tudy masky přicházely na taneční plochu. Na konci této cesty byly vyznačeny dva malé kruhy, v nichž masky čekaly, než budou vyvolány ke svému vystoupení. Na severní straně velkého čtyřúhelníka byl postaven pavilón ze žlutého hedvábí, určený pro chutugtu z Urgy. Na západní straně na něj navazovaly tři další pavilóny; v prvním byla sedátka pro nejvyšší lamy, v prostředním místa pro lamy, kteří se čtením textů účastnili bohoslužeb, a v posledním místa pro lamy-hudebníky, doprovázející tanečníky hrou na velké pozouny a jiné hudební nástroje. Na jižní straně čtyřúhelníku byl postaven menší pavilon z látky, kde byla vystavena socha božstva 62 Strážce severu. Vadžrapáni. Za ní stály dvě velké žerdě, mezi nimiž byl napjat na rámu obrovský portrét tohoto božstva. Portrét byl aplikací z pestrého hedvábí o velikosti 16 metrů čtverečních. Tato hedvábná aplikace byla velice výrazná; podie svědectví pamětníků skutečně vznikal dojem, jako by toto božstvo, obklopené šlehajícími plameny, upíralo svůj pronikavý pohled na cam. Na východní straně velkého čtyřúhelníka stály dva pavilóny pro hodnostáře, úřední osoby a čestné hosty ze světského O □ Barůn orgo uhrám aasat -\ ŕ'rjchod oro inasky Pavilon Prapory strážci světových Uiváci Pavilon Diváci Obraz Vadžrapáni 63 prostredí. Prosti mnichové a diváci, kterým nebyly určeny žádné zvláštní pavilóny, stáli na obvodu čtyřúhelníka. Ráno v den zahájení se v kruhovém chrámu Barún-órgo konal čtvrtý obřad zničení nepřátel náboženství a campon znovu rozřezal magickou dýkou figurku lingky, vyrobenou z těsta, přičemž byly recitovány hrozivé zaklínací formule. Ve chvíli určené jedním z osmi astrologů, byl železný palác vynesen na taneční plochu a vystaven pod ústředním baldachýnem. Zde nutno dodat, že v Urze žili čtyři „velcí" a čtyři „menší" astrologové, kteří vypočítávali lunární kalendář, jakož i dny a hodiny pro všechny důležité oběti. Jeden z „velkých" astrologů pak měl za povinnost stanovit okamžik, kdy cagkhar, sor a lingf^a měly být vyneseny na taneční plochu. Obětní pyramida sor byla postavena na čtvercovém kusu látky, na kterém byla vyobrazena lidská postava. Při obřadu, předcházejícím vstupu masek cam na taneční scénu, byly recitovány zaklínací formule; s jejich pomocí mělo být docíleno vstoupení zlých duchů, kteří na závěr mystérie cam měli být zničeni, do figury lingka. Erlig-cam V poledne byly obětiny čagkhar a sor přineseny na své místo pod baldachýnem. V týž moment vstoupili na taneční scénu camu strážci světových stran ve svých hedvábných oděvech a maskách: žlutá maska byla oděna v žlutý kostým atd. Potom byla vynesena malá soška Vadžra-páni, postavena do svého pavilónu na jižním okraji taneční plochy a před ní položeny podnosy s hořícími máslovými lampičkami. Mnichové, kteří tance cam doprovázeli hudbou, při svém nástupu deklamovali předepsané modlitby za zvuků dlouhých měděných pozounů, fléten se širokými stříbrnými ozvučnícemi a měděných činelů. Délka pozounů dosahovala 3—4 metry a každý z nich nesli dva mnichové. V rohu taneční plochy, poblíž pavilonu pro mnichy-recitátory rituálních textů, na zvláštním místě pokrytém tygří kůží se zručně vypreparovanou hlavou, usedl mnich představující krotitele větrů. Masl^a mečonoše Dithoggjä. Oděn byl v kostýmu strážců-ir««agw, 64 v černém klobouku se symbolickými ozdobami z pozlaceného bronzu. Během celého představení camu své místo neopouštěl a pronášel magické formule, jež měly utišit vítr a zahnat špatné počasí. Po vystavení obětních darů do středového kruhu zaujali vyhrazená místa v pavilónech mnichové-recitátoři a mnichové-hudebníci. Dva rekové, strážci cagkitaru a soru, v plné zbroji, v rukou se štíty a meči, se postavili napravo a nalevo od baldachýnu. Maska jednoho z nich měla dobrosrdečný výraz, maska druhého byla zkřivena zlobou. Tanců se rekové nezúčastnili, stáli pouze jako strážci na okraji nejužšího kruhu. Teprve teď začalo vlastní taneční představení masek, které sestávalo celkem z pětadvaceti výstupů. Dějiště camu ochraňovalo rovněž patnáct strážců světových stran neboli chogkjongové (ph)osg-sk]ong), kteří drželi v rukou různé předměty jako meč, lotosový květ, praporek, laso na chytání zlých duchů atd. Ani tyto masky se tance neúčastnily. Jako první z průchodu pro masky přišly dvě masky kostlivců durtho-dagpo (dur-khrod bdag-po). Tito vládcové pohřebišť měli masky ve tvaru lidské lebkya bílé oděvy, s namalovanými žebry, představující kostry. Při obcházení železného paláce ve vnitřním kruhu svými pohyby a zaklínadly proměňovali čtyřdhelník'camu jakoby ve hřbitov. Další důležitou postavou/