Teatralita veřejných událostí – podzim 2012 Tři oblasti zájmu: 1. Venkovské slavnosti spojené s cyklickým prožíváním celého roku 2. Městské veřejné události 3. Virtuální, mediální svět a svět subkultur Fáze výzkumu: 1. Vyhledání a výběr akce 2. Zorganizování výjezdu a účast na něm 3. Sepsání protokolu o výjezdu 4. Vytvoření studie (individuálně či v týmu – podle osobních dispozic) a její diskuse K výzkumu obecně: Výzkum je zaměřen pouze na projevy, které jsou vázány na procesualitu a časovost, tedy projevy, u nichž můžeme sledovat časovou strukturu, oddělení aktérství a diváctví, vymezení scény, použití kostýmu a určení rolí. Jedná se o projevy performativní. Jedná se o terénní výzkum a jeho dokumentaci (audio, foto, video) a rozhovory s účastníky událostí. Při zpracování úkolu budou studenti vycházet z teatrologických metod (popis základních divadelních aspektů – dramaturgie, režie, scénografie, herectví). Vedle toho budou sledovat tyto události v rozšířeném teatrologickém pojetí divadla jako „kulturního modelu“ E. Fischer-Lichte, který zahrnuje pojmy a aspekty: podívaná-jeviště-hlediště; aktér-divák-vnímání-recepce-účast; role-scéna-maska-kostým; repertoár-scénář-režie; tělovost. Tyto metody budou doplněny kvalitativními metodami etnometodologie, jež vychází, mimo jiné, z práce E. Goffmana Všichni hrajeme divadlo, a orální historie. Dělení úkolů: 1. organizační – schopnost týmové spolupráce, dohody, odpovědnosti za celý tým 2. výzkumné – rozvíjení pozorovacích schopností, schopnosti reflexe a písemného zachycení zkušenosti, schopnost získat dokumentační materiál pro zpětné potvrzování hypotéz a dohadů, odlišná pozice účasti, participace: postoj distancujícího se pozorovatele vs. postoj účastníka 3. tematické – podle „kulturního modelu divadla“ E. Fischer-Lichte sledování těchto fenoménů a aspektů: podívaná-jeviště-hlediště; aktér-divák-vnímání-recepce-účast; role-scéna-maska-kostým; repertoár-scénář-režie; tělovost Okruhy teatrologických a antropologických témat: - chování lidí na veřejných prostranstvích, při slavnostech, v komunitách - fenomén diváctví: přímé diváctví, diváctví diváků, diváctví skrze média (videonahrávky a fotografie); diváctví jako čumilství a antičumilství (ostentativní dělání, že nevidím), vnucené diváctví; vrstvení diváctví - organizátor, např. „ten s megafonem“, jako novodobý režisér, inspicient veřejné akce - textová složka scénáře události a její vznik: zápis, tradice, využití refrénů, šíření opakováním a skandováním, zpěvem, skandování hesel při demonstracích a při sportu - kruhové a půlkruhové formace účastníků událostí; průvod a jeho procesualita - oděv účastníků události: definice „slušného“ oblečení; oblečení jako kostým, kroj, uniforma, identifikační znak skupiny; znaková funkce oblečení (masky) vs. účelovost oblečení, spjatost se situací a aktivitou - scénografie událostí: daná architekturou, děním, užitím zvukových nosičů (reproduktorů) - možnosti dokumentace: zpětné vytvoření scénáře/partitury události na základě chronologického zápisu (časová linie události) a nákresu scénografické struktury - varianty vzniku události: tradice; spontánní, jedinečná a autentická akce; organizovaná masová zábava; událost kopírující kulturní modely, ověřené modely a kódy (vliv TV pořadů) Literatura: ABÉLÈS, Marc. Politika jako divadlo. In. ???? Antropologia widowisk, Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, Warszawa 2006 BLAŽEK, Bohuslav. Venkov – města – média. Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 1998 (kapitola Města) ERIKSEN, Thomas Hylland. Sociální a kulturní antropologie. Portál, Praha 2008 (kapitoly Náboženství a rituál, Úskalí mnohočetných tradic, Etnicita, Globální, lokální a glokální) FIEBACH, Joachim. Předvádění skutečnosti jako její performativní provádění. In. Tendence v současném myšlení o divadle. JAMU, Brno 2010 FISCHER-LICHTE, Erike. Estetika performativity. 2012 GEHL, Jan. Život mezi budovami. Nadace Partnerství, Brno 1996 GIRTLER, Roland. Okrajové sociální kultury. Masarykova univerzita, Brno 2001 GOFFMAN, Erving: Všichni hrajeme divadlo, Nakladatelství Studia Ypsilon, Praha 1999 PAVLICOVÁ, Martina. Lidová kultura a její historicko-společenské reflexe. ituál. Masarykova univerzita, Brno 2007 (jízda králů) SOUPIS MOŽNÝCH AKCÍ: maximum 10 akcí 1. Hody v České u Brna – 5. – 7. 10. 2012 (informátor M. Baumannová) 2. LARPY – Court of Moravia ( http://www.courtofmoravia.com/ ); larp pro naši skupinu – za 500,-Kč; přednáška o larpech na katedře; 10. a 11. 11. Larpvíkend v Brně – festival larpů – Tereza Frýbertová 3. Hokejový zápas Komety Brno – Pardubice – Lukáš Kubina 4. Demonstrace a politické mítinky – krajské volby a předvolební kampaně prezidentských kandidátů 5. Výzkum ulic Brna (říjen: úterý a středa 15 – 18hod): basking – pouliční hudební a divadelní produkce; happeningy; promo akce; dobročinné akce pouliční i speciálně organizované; náhodné pouliční akce a události (zásah policie, hasičů, zdravotníků, chování bezdomovců, chování prostitutek – ul. Lidická u Flédy) 6. Dušičky, památka zesnulých, všichni svatí, halloween, lampionové průvody – scénografie a atmosféra událostí 7. Svatomartinské hody 11. 11. 2012 – v Kyjově a Brně (venkov vs. město) 8. Komunitní akce v Kamenné čtvrti, tzv. Kamenka (M. Kratochvílová) 9. Studentské akce organizované skupinou BRNO PARTY UNIVERSITY 10. Slavkovská bitva – 5. 12. 2012 11. Mikuláš a advent – události v adventním čase, veřejné a církevní (evangelická a katolická mše) – Ilona Horváthová Metody výzkumu: Skutečný výzkum: 1. Deskriptivní výzkum Cíl: popis skutečnosti „Jak jsou věci nyní?“ § pozorování § průzkum § rozhovory 2. Historický výzkum Cíl: co nejpřesnější a nejobjektivnější rekonstrukce minulosti „Jak byly věci v minulosti?“ § rozhovory s pamětníky § zápisy v kronikách § průzkum místního tisku § fotografický materiál v rodinných albech 3. experimentální výzkum „Co by se stalo kdyby?“ § proměnné veličiny § kontrolní skupina Postavení výzkumníka: objektivní pozorovatel, odstup, participace, infiltrace Funkce v týmu: v týmu si studenti rozdělí úkoly podle tématu, který studenti budou sledovat. Jeden student bude vždy volný, tzv. žolík, a bude událost jen prožívat/vnímat jako „nevýzkumník“. Svou zkušenost bude rovněž reflektovat ve zvláštní reflexi. V pozici „žolíka“ se vystřídají všichni studenti. Rozhovory s účastníky: metoda orální historie; získání informace o historii události; průzkum důvodů k účasti na události apod. Informátor: jak ho získat?; jaké informace od něj získat?