JEZDCI i OSOBY LID ATHÉNSKÝ (Demos) PAFLAGON, vrchní sluna Lidu PRVNÍ SLUHA Lidu DRUHÝ SLUHA Lidu JELITÁŘ TRHOSLAV (Agorakritos) SBOR JEZDCŮ athénských Několik divek ř~......■ ■ !';:!.■ Koná $e před obydlím Lidu, Äriitofanes 1 17 první sluha stoji před domem a naznačuje, že ho holi záda Ouvé, ách, to je bída, ouvé, ách! Ať zničí bozi bídně Paflagona i s jeho pletichami, bídáka, jejž Lid, náš pán, si koupil nedávno! Co ďas ho přinesl k nám- do domu, jen samým bitím častuje náš hřbet. druhý sluha vyUkne z domu. Co nejhůř zhyň i s veškerou svou lží ten padouch! první sluha Ubožáku, jak se máš? druhý sluha Tak bídně jako ty. první sluha Pojď ke mně blíž, a spusťme srdcervoucí žalozpěv! oba držíce st spolu M-bú, m-bú, m-bú, m-bú, m-bú! první sluha Nač marně kňourat? Nebylo by lip spíš hledat spásu nějakou než výt? druhý sluha A jakpak to? první sluha Nu pověz! druhý sluha Já nemám chuť se bit. první sluha Spíš ty mně! Chraň bůh, ni já! druhý sluha Což kdybys řek' ty mně, co j á mám říci ? první sluha Jen promluv směle, pak chci mluvit já! druhý sluha Což o řeč! Ale „hurá!" — to mi chybí! Jak jen to říci hezky mazaně? první sluha Jen aby „nenamazali" pak nám! Spíš hleď, jak zmizet s očí pánovi! druhý sluha Tak řekni: „ně" „me", a ty zvuky spoj! první sluha Nu dobrá: „ně — me". 20 druhý sluha K tomu dopředu pak přidej „u" „prch"! „U - prch první sluha druhý sluha Výborně! Teď říkej zvolna „ně-me", k tomu pak zas připoj „u-prch", opakuj to rychle — první sluha Tak: „ně-me — u-prch-něme — uprchněme"! druhý sluha Nu, není-li to sladké? první sluha Hrome, je! Však já se přitom bojím o svůj hřbet! druhý sluha Pak bude nejlépe jít do chrámu a před některým z bohů pokleknout — první sluha A kterým? Věříš v bohy opravdu? druhý sluha Ó jak by ne! první sluha A z jakých důvodů? druhý sluha Mne bozi nenávidí! Nemám pravdu? 21 první sluha i Ba máš! Tak jinou cestu hledejme! ; Zda chceš, bych divákům to vysvětlil? j druhý sluha I třebas! Za jedno však poprosme: by dali na svých tvářích jasně znát, zda se jim líbí naše řeč a činy. ; první sluha k ohecetmvu Nuž pozor! Máme pána, zlostného | a hrubých mravů, jenž si cpe rád břich. | Je to pan Lid. Je rodem ze Sněmová f a nedoslýchá, dědek mrzutá. J Ten o minulém trhu otroka | si koupil, Paflagona jircháře, ■} a to je praničemný, podlý chlap. j Jak poznal slabé stránky starcovy, i ta paflagonská kůže, k pánovi i se vetřel, měl se k němu, lísal se | a pochleboval, řízky z koží svých | ho podváděl a takto mluvil s ním: „Ach, pane Lide, dost už práce dnes, ] jdi do lázní, pak za stůl zasedni a papej, bumbej a ber diety! Chceš večeřičku?" Když pak někdo z nás co pro Líd zchystá, on to uchvátí í a zavděčí se darem pánovi. % Já sám to trpce zkusil. Nedávno i jsem hnětl pro Lid chutný mazanec, když jsem se chystal v Pylu porazit | sbor Lakedaimoňanů; ale on § se praničema ke mně přikradl, ten sprosťák paflagonský, mazanec mi uchvátil a Lidu předložil jej sám — a já jsem jej přec uhnětl! Nás odstrkuje, nikdo mimo něj už nesmí Lidu sloužit. Při jídle si stoupne vedle něho s plácačkou a odhání mu s čela — řečníky. A proroctví mu zpívá (starý pán je po proroctvích celý posedlý), a vida, že je z toho zblblý už, hned pletichaří. Lživě pomlouvá nás v domě, my jsme za to biti pak. A Paflagon pak běhá po sluzích a říká: „Viděli jste Hylu, he, jak dostal pro mne výprask? Hleďte si mě získat, nebo dneska pojdete!" A my vždy dáme. Ne-li, pošlape nás děda tak, že třebas osmkrát se za den poděláme . . . K druhému slukovi T Nuze, pnteh, teď musíme si něco vymyslit, jak z toho vyváznout a kudy kam? druhý sluha To „něme" bude asi nejlepší. první sluha Však před tím chlapem nelze ukrýt nic! On vidí všecko! Jednu nohu má až v Pylu, druhou tady ve sněmu, a tak jsa rozkročen, má zadnici kdes v Epidouru, ruce v B e r s i i a celou myslí svou dlí v Lakómsku! 22 23 druhý sluha Pak nejlépe nám zemřít. první sluha ironicky nu, tak hleď, jak bychom nejslavněji zemřeli! druhý sluha Jak zemřít nejslavněji, ano, jak? — Snad nejlíp býčí krve napít se, jak Themistokles! Tu si zvolme smrt! první sluha Chraň bůh! To raděj vína čistého! Snad přijde kloudný nápad nějaký. druhý sluha Jak, čisté víno? Ty chceš tedy pít! Co kloudného lze čekat od opilce?! první sluha Hm, myslíš? Ty jsi vododžbánotlach! Ha, ty si troufáš tupit vína vtip? Je účinnějšího co nad víno ? Když pijí lidé víno, bohatnou, jsou zdárně činni, v soudech vítězí, jsou šťastni, pomáhají přátelům. Jen přines rychle vína konvici, bych svlažil vtip a chytře promluvil! druhý sluha Ach, co nám to tvé piti přinese! první sluha Jen dobro! Běž jen, já si pohovím. Natáhne se na zem; druhý sluha odejde do domu první sluha do IdediStí Jak cítím trochu v hlavě, zasypu vám tady všechno svými plánečky a vtipy, nápadečky, kličkami. druhý sluha se vrací z domu s konvicí vlna a ilSt Dík bohu, nechytli mne, když jsem tam to víno bral! první sluha druhý sluha Co dělá Paflagon? Dal z nahrabaných peněz koláčů si napéci, a když si pobendil, teď chrápe zpit a leží na kožich. první sluha Tak nalij mi už vínka čistého, a dobrou míru! druhý sluha mu podává nalitou čiSi Tu máš, napij se! Však dříve ulij bohu dobrému! Vyzunkni číši pramenského boha! první sluha uliv z tile dlouze pije; vtom se zarazí Ó bože dobrý, to je nápad tvůj, ne můj! druhý sluha Mluv, jaký nápad, prosím tě? první sluha Jdi rychle dovnitř, než se probudí ten Paflagon, a věštby ukradni mu všecky! druhy sluha Dobrá! Mám však strach, by bůh ten dobrý se mi nestal zlobohem! Postaví konvici a odejde do domu první sluha pije z komice A já si nyní přihnu z konve sám. Jak jen si mysl vínem zavlažím, hned případně a vtipně promluvím. druhy sluha u vrací 2 domu se svitkem papiru Ten Paflagon tam bzdí a chrápe tak, že jsem moh' tajně svaté věštby vzít, co nejvíc hlídal. první sluha Hlavo důvtipná, sem s tím, ať zvím, co v nich! A nalij mi přec vína! Ukaž! Bere od prvního sluhy žfíi o. svitek Copak tam as je? Napije se a dívá se do svitku Ó božské věštby! číši, číši sem! druhý sluha znovu naliv Tuje! — Co praví věštba?, první sluha vypiv nastavuje znovu Ještě číš! 26 druhý sluha nalévá Hm, to tam stojí psáno: ještě číš? první sluha Ó proroku! Pije druhý sluha Co je? první sluha lán hra Sem novou číš! druhý sluha Ten prorok se Často s číší obíral! první sluha Ha, bídný Paflagone, proto jsi tu věštbu hlídal, že ses o krk bál! druhý sluha Co je? první sluha Zde o něm čtu, jak zahyne. druhý sluha A jakpak? první sluha Jak? Ta věštba jasně dí, že se tu nejdřív zrodí koudelník, jenž bude prvý obec říditi. druhý sluha Tof jeden kramář. A co dále? Mluv! 27 první sluha A po něm následuje dobytkář. druhý sluha Dva kramáři! A čímpak ten má být! první sluha Má vládnout, než se zjeví větší lump, než byl on sám; pak ihned zahyne. Neb na to přijde jirchář Paflagon, řvoun, dravec, s hlasem jako vodopád. druhý sluha Ten dobytkář měl tedy jirchářem být zničen? první sluha Ano. druhý sluha Běda, kde teď vzít jen jedinkého ještě kramáře, jenž by nás zbavil toho jircháře? první sluha Jest ještě jeden kramář, báječný! druhý sluha A který? první sluha Mám to říci? druhý sluha Probůh, mluv! první sluha Nuž, jelitář ho odtud vyžene! druhý sluha Co, jelitář? Jak skvělé řemeslo! A kdepak toho muže najdeme? první sluha Nu, budem hledat. druhý sluha vyhlížeje jak bohem seslán! první sluha vyskočí Hle, tam na trh jde, Jelitáři, hej ty šťastný, drahý muži, hola, sem, ó spáso města, spáso občanstva! jelitář přichází, nesa stolek se svými výrobky a ovšíert střevy; za pasem má nůĚ Co je, co chcete? první sluha Sem pojď, nechať zvíš, jaks blažený a šťastný nä výsost! druhý sluha * prvnímu Ty, odejmi mu krám a vylož mu tu božskou věštbu! Já jdu do domu a Paflagona budu hlídati. Odejde s konvici a liSi ' první sluha k jelitáři Nuž, napřed na zem slož své věcičky, r " a zemi úctu vzdej i bohům všem! 29 28 jelitár odloží aoUk a klaní se Tak! Dále? první sluha Šťastný muži, boháči, jenžs dneska nic a zítra obrem budeš! Ó náčelníku Athén blažených! jelitár Hej, brachu, nač ten výsměch? Nech mě radš prát střeva, jitrnice prodávat! první sluha Ty blázne, jaká střeva? Ukazuje do Mediítl Pohleď Sem, zde na ty řady lidstva! jelitAr k ~ A co s timr první sluha Těch pánem budeš všech, i tržiště a sněmu, přístavů, a zkopat smíš i radu, pozutínat hřebínky všem velitelům vojska našeho a zavřít je a na radnici zprznit! jelitár Co, já? první sluha Ty, ovšem! A to nevidíš tu ještě všecko! Vystup na svůj stůl — Jelitáf tak učiní a pohled od západu na východ a od severu k jihu kol a kol a viz těch ostrovů! jelitAr Už vidím vše. první sluha Což skladiště a lodi nákladní? jelitár Ity! první sluha Zdaž nejsi blažen na výsost? Teď ještě levým okem k Africe a druhým do Asie zašilhej — nu, vidíš? jelitár A když krk si vykroutím, jak budu blažen? první sluha Ne, ne, ne — to vše lze zakramařit! Slyš! v*** sňuk Zde věštba dí, že se máš pánem toho všeho stát! jelitár seskočí se stolku E, nežvaň, prosím tebe! Jakpak mám se pánem stát, já sprostý jelitář!? první sluha Ba, právě proto se máš obrem stát, žes trhan z ulice a drzý chlap! jelitář Ne, já se k velkým věcem necítím. 30 31 Pámbu chraň, PRVNf sluha polekáni Ó běda! Pročpak by ses necítil? Toť skoro, jak by něco dobrého ti duši tížilo! Ty nejsi přec z tak zvané lepší třídy? JELITAŘ jsem pouhý prosťák! první sluha Jaký šťastný los! . Jak skvělý talent pro politiku! jelitar Ba ne, můj brachu! Neznám zhola nie, leč psát a číst, a taky jen tak tak! PRVNf sluha Už to je Skoda! Ani jen tak tak bys neměl něco umět! Vládnout lidu, to není přece pro vzdělance nic a muže ušlechtilé povahy, toť přece pro takové, jakos ty! Ať nepropaseš tedy hloupě to, co ti tu boží věštba nabízí! jelitAr Co tedy praví věštba? PRVNÍ sluha ,. Báječně je zapletena v chytrou hádanku. čte ze svitku „Až pak kožený sup, pták s křivými drápy, si chňapne do tlamy dlouhého draka a hloupého, pijáka krve, nastane žal vší jirchářské omáčce u Paflagonů, avšak výrobcůmjelit bůh velikou uchystal slávu, aéli snad nebudou chtít spíš jelita prodávat v trhu." JELITAR A jak se mne to týká? Pouč mne! první sluha Kožený SUp je tuhle - ukazuje na dům - Pafíagon. JELITAŘ A co ty křivé drápy? první sluha Tím se míní, že loupí, krade, křivě ruce své. JELITAŘ A nač ten drak? první sluha Toť zcela jasné přec! Je dlouhý drak ■—je dlouhé jelito; krev pije drak — krev pije jelito. A praví se, že drak si podrobit má koženého supa, nedá-li sc arci řečmi dravce omámit. JELITAŘ VÍŠ, je to lichotivé! Jen se divím, jak to, že já bych lid moh' spravovat. první sluha Toť pouhá hračka: čiň, co činíš teď! &ež, rozsekávej, míchej vše a vším 32 : Aristofanes 3 33 jak dříve, když jsi jaternice cpal, a okořeň to žvástem kuchyňským! Máš jinak vše, co na lid působí, a trh byl tvoje škola. Zkrátka vše, co třeba k správě obce, všecko máš. Nuž, ověnči se, božstvu Hlouposti pak obětuj a pusť se do toho, bys Paflagona srazil do prachu! jelitár Nu dobrá, ale kdo mi pomůže v té mele? Bojí se ho boháči; a chudý lid —ten strachy před ním bzdí! první sluha Však je tu tisíc jezdců udatných! Těm leží v žaludku, a ochotně ti přispějí, a rovněž občané z tak zvané lepší třídy pomohou, a z obecenstva každý řádný muž, a s nimi já, a se mnou milý bůh! paflagon vybilme hlomozní z domu; jest ovínSen Ha, co tu provádíte? Běda vám! Že proti Lídu něco kujete, vy ničemové! Smrt vám, zkáza vám! Jelitář utíká pryí první sluha za ním Hej, kampak běžíš? Počkej, šlechetný můj jelitáři, nezrazuj svou vlast! Vůli za scénu Pomoc, pomoc, páni jezdci, urození rytíři, kavalíři, vzácní páni! Rychle, rychle na pomoc! — Hola, jezdci se už blíží! Za scénou kluk; jelitdf se vrací, jsa tlačen kupředu jezdci první sluha k jelitáři Brachu, skočme na něho! Vrhnou se spolu na Paflagona a bijí ho. Jelitdř k tomu utívá i svých výrobků a střev. Na jeviítí vejde sbor jezdců sbor jednotliví Bij ho, bij ho, ničemníka, nenasytu, zloděje! Je to bídák, je to bídák, bídák, bídák tisíckrát! Jen mu nařež, prašť s ním o zem, zamíchej s ním, zatoč s ním, naplij na něj, zařvi na něj, roztrhej ho na cucky! Dotírají na Paflagona paflagon uhýbaje ranám, do hlediStě Dietáři, soudruhové, které živím křikem svým, pomoc, pomoc, přispějte mi proti rotě spiklenců! náčelník sboru hroze mu pěstí Zticha, zticha, sic ti vrazím do žaludku svoji pěst! paflagon Obci! Lide! Moje břicho! Lítá zvěř mě rozsápe! 35 náčelník sboru .) Co, ty křičíš, jako vždycky křikem obec ovládáš? '•iä( paflagon Musím křičet, ničemové, ) bych vás zahnal na útěk! v ; PRVNÍ SLUHA ukazuje na jelitdfe J Hola, chlape, tu je kdosi, * kdo tě slavně překřičí, j a co se tkne nestoudnosti, i naráz tebe přetrumfne! * s náčelník sboru ] Dobrá, ať se spolu měří, ; kdo je větším sprosťákem! ! Biti ustane* jezdci zaujmou ntifřlivéjH postaveni. , Pqftagon s jelitáfem ve stfechi f roli saiě i j PAFLAGON ■>' Ty jsi zloděj, kradeš střeva na svá bídná jelita! jelitář A tys ještě větší zloděj, ; cpeš si na radnici břich! j první sluha :3 Okrádá i svého pána, \ špižírnu mu vyžírá! | PAFLAGON í Pojděte, vy chlapi sprostí! '] i i JELITÁŘ Pojdi ty, a třikrát pojdi! PAFLAGON Já tě překřičím svým křikem. jelitář Já tě zase přeřvu řevem. PAFLAGON Osočím tě z velezrady. jelitař Jako psu ti záda zmlátím. paflagon Roztrhám tě, jak jen mukneš. jelitář Podělám tě, jak jen cekneš. SBOR zpivá Jsi hňup a hnusný drzý chlap a křikloun! Plníš celou zem svým řvaním, plníš celý sněm a všechny síně, každý kout. Ty šťourale, tys všechen kal a bahno v městě rozrýpal a uřvals celé Athény a poplatků jsi dravý žrout. PAFLAGON Já puknu zlostí! 37 první sluha Kéž by bůh ta slova tvoje slyšel! paflagon * jelitdH Já skočím na tebe jak drak a vyškrabu ti oči. jelitář A já ti nacpu zadnici, že bude z ní pak krvák. paflagon Já za zadek tě popadnu a vyhodím tě z domu. první sluha I hrome, vyhoď taky mne, až s ním se budeš tahat! sbor zpívá jako dříve Hned jaks tu začal v obci rýt, tys projevoval nestoudnost, štít řečníků, těch lumpů ctnost. V té byla moc a síla tvá! A o tu ty ses opíral, když cizince jsi vydíral! Však tenhle kramář, dá-li bůh, tě ničemností překoná. paflagon * jelitáfi Ha, do kozelce svážu tě! 38 jelitář Já udám, že jsi zbabělec. paflagon Já za uši tě přibiju. jelitár Já do jelit tě rozsekám. paflagon Já celého tě oškubám. jelitář hrozí mu našem A já tě, chlape, vyřežu! první sluha A hrome, kolík do huby mu strčíme jak praseti a uříznem té potvoře ten jeho jazyk zlolajný! sbor jednotliví Hoj, bravo, bravo! Výborně! Ha, jaký zápal! Jaký vtip! A jaká drzost! Nestoudnost! Jen udeř naň a doraz ho! paflagon ustupuje Dokud ještě žije rada, Lid pak celý zjančeriý tuhle v domě blbě sedí, pranic se vás neleknu! Hned na radnici běžím oznámit to vaše spiknutí a ty — - hrozí jelitáři - se těš ! Odbíhie 39 NÁČELNÍK SBORU k jeliláfi Co teď, co počneš, jakýpak máš plán? Jdi za ním, rychle na radnici běž, ať nám tam neuškodí křikem svým! jelitář Hned půjdu, ale dřív tu odložím svůj nůž a střeva, co mám na sobě. Odkládá vSe na stolek; ten pak dá stranou PRVNÍ SLUHA bere z jeho věcllůj Zde tímto lojem potři sobě šíj, bys mohl uklouznouti pomluvám! Natírá mu Xlji JEL1TÁR Máš pravdu — ty jsi dobrý cvičitel. PRVNl SLUHA A tuhle spolkni kousek Česneku! JELITÁR Nač to? PRVNÍ SLUHA Bys mohl lépe bojovat, jak kohout, když je krmen česnekem! - Jelitif sní lesnek A teď si pospěš už! A pamatuj: ať škubeš, kloveš, trháš hřebínky! A vrať se, až mu lalok ukousneš! Jelitář odbehne sa Paflagonem . První sluha odejde do domu mm ■Hj H ■i ■ smí mm ■i ■H NÁČELNÍK SBORU za jditéfem Jdi sbohem, jdi sbohem, a plný ať zdar tvůj provází krok, a touhy mé splň! Pak vrať se zas k nám, jako vítěz se vrať a obsypán věnci a květy! Sier, maje ndlclnika ve svém tifedu, postoupí f polokruhu smírem k hledišti NÁČELNÍK SBORU do hlediSti A vy teď obraťte pozornost k nám a na naše anapesty! Kdyby z dřívějších básníků veselých her byl některý nutil nás k tomu, bychom mimo svou úlohu předstoupli sem a mluvili do obecenstva, byl sotva by dosáhl od nás té cti; náš básník však hoden je toho. Máť v záští tytéž lidi co my, má odvahu mluyiti pravdu a statečně potírá řvoucí tu saň, jež soptí síru a oheň. I praví, že leckdo se setkává s ním a vysloví nejednou podiv a pátrá, čím to, že pod jménem svým teď teprv sem na scénu přišel. Nuž, básník nám přikázal, abychom zde vše řekli. Vzkazuje tudíž, že ho k váhání nevedl nerozum snad, ó nikoli! Ale on myslil, že napsat a provésti veselou hru je nadevše pracné a těžké. Co lidí to zkusilo mistry se stát, však zdar byl nemnohým popřán! Též povahu vaší už dávno prý zná: že se mění jak počasí v roce, že se zříkáte dřívějších básníků vždy, jak začne je opřádat stáří. Ví dobře, co Magneta postihlo zde, když hlava mu začala bělet, jenž nejvíce vítězství ze soků všech si vydobyl divadly svými. Ač všemožné zvuky vám předváděl v nich, hru na loutnu, šumění křídel a lydské tance i žlabatek sbor, i zelení žabí se oděl, přec omrzel. Nakonec když už byl stár — oč jíný za mlada býval! — byl na stará kolena vypískán zde, byv překonán v komických žertech. Pak vzpomíná básníka Kratina též, jenž slynul kdys velikou slávou, když rovinou širou se valil jak proud a strhoval základy její a platany, duby i soupeře své rval z kořen a odnášel dravě. Jen písněmi jeho kdys každý zněl kvas — té obliby dosáhl kdysi! Když teď ho však vidíte blábolit tak a žvástati, nemáte soucit: ba, z loutny mu kolíky vypadly již a v strunách zvuku už není, když nástroj popukal ve spárech všech. I vlekl se kolem ten stařec jak Konnos, s uvadlým vínkem svým a žízní napolo mrtev, ač pro svá dřívější vítězství měl být uctíván v radnici — pitím, a nežvanit zde — spíš měl sc tu skvít hned u kněze Dionysova! A Krates? Co rozmarů zakusil zde a potupných ústrků od vás! On sytil vás domáckou snídaní jen a tak vás posílal domů, když v čistých svých ústech rozžvýkal vám své rozmilé nápady vtipné. Ten jediný držel se na scéně zde, ať vítězil anebo padal. Nuž, z obavy před tím otálel vždy náš básník a mimoto říkal, že nejprve třeba se veslařem stát, než zkusíš kormidlo řídit; když odbyl sis veslařství, hlídej příď a zkoumej vanutí větrů a teprve pak řiď vlastní svou loď! A pro tyto důvody všechny, i proto, že skromně si vedl a sem se nevřítil s hloupými tlachy, mu spusťte pak ryčného potlesku bouř a slavnostní lenajský pokšik mu provoďte námořnímpozdravemsvým, by básník odcházel radosti pln, když sklidil tu zdar, a s jasnou, zářící tváří! sbor se seskup! k tanci; zpívá a vážni tanli Ty vladaři moří a ctiteli koní, jichž bujným rzaním se těšíváš rád i tepotem podkov, jež o půdu zvoní, ó pohlédni v milosti na náš stát! 42 Ty miluješ úsilí jinochů hbitých, když na vozech provodí závodní rej; ty chráníš nám koráby na vlnách lítých: ó Poseidone, své lásky nám přej! Sbor zaujme původní postaveni holém náčelníka smírem do hlediště NÁČELNÍK SBORU * obecenstvu Chceme velebit své předky, muže, kteří byli vždy hodni vlasti své i roucha Palladina svatého! Vítězili v pěších bitvách, vítězili na vlnách řadami svých četných lodí, a tak proslavili vlast. Neboť nikdo nepřátele, . jak je spatřil před sebou, nepočítal; jeho srdce stalo se mu Štítem hned! Upadl-Ii někdy někdo na bok v zápase, hned vstal, střásl prach a zapíral pak, že to vůbec nebyl pád, a hned zápolil zas dále. Žádný velitel nebyl by žádal nějakého chlapa o výživu v radnici. Ale teď, když nedostanou výživy a čestných míst, nechtějí už bojovati. My však chceme statečně zdarma brániti své obce a svých bohů domácích. Za to nežádáme pranic, leda toto jediné: až zas jednou bude pokoj, až ty boje skončíme, popřejte nám delších vlasů a víc péče o krásu! SBOR jako dříve zpívá a tanči Ó Pallado mocná, ó strážkyne vlasti, ty pečuješ o naši přesvatou zem, jež vyniká nad jiné země svou mocí i slávou pěvců: ó zavítej sem! Přijď s vítěznou Nikou, jež našemu voji vždy na čele kráčí a rozsévá děs! Ó Pallado, slyš nás: jsme poddaní tvoji, a dříve-lis pomohla, pomoz i dnes! náčelník sboru v původním postavení Ještě chceme s chválou říci to, co víme o koních. Zaslouží si této chvály, neboť s námi provedli velmi mnohá dobrodružství, útoky a zápasy. Nedivíme se však příliš jejich činům na souši, jako tomu, jak se hnali na prevozní lodice, nakoupivše polních misek, česneku a cibule. Pak se uchopili vesel jak my lidé, do vln je zabořili s bujným rzaním: ,,Hurá, hip! Tak zaber už! 44 45 Rychle k dílu! Co to děláš? Vesluj čile, vraníku!" Vyskočili do Korinta. Nej mladší si kopyty hrabali pak lože v zemi, stelivo si sháněli. Nemajíce sladký jetel, na břehu neb v hlubinách chytali si mořské raky, těmi pak se živili, takže z korintských těch raků jeden prý si posteskl: „To je hrůza, Poseidone! Nemohu ni v hlubinách ani na zemi ni v moři před jezdci se zachránit!" Navrací se jelitáf; sbor se rozestoupí náčelník sboru kU'täfi Ó nejdražší a nejnádhernější náš junáku, ach, jakou starost jsme tu měli, cos byl vzdálen, o tebe! A nyní, když jsi přišel šťastně zpět, nám vyjev, jak tvůj zápas dopadl! JELITÁR Jak jinak, nežli že jsem zvítězil? sbor jednotlivci Juch hejsasa hej! juch hejsasa hej! Tak vyprávěj honem! Povídej! Mluv! pr jelttár Ba, však to stojí za poslechnutí! Jt Tak: hnal jsem se mu v patách napořád m až do radnice. On tam hromoval W a soptil celé skály na jezdec B|; a dokazoval, že jsou spiklenci. W: " Tím lživým chrástem přecpal radu tak, lg že koukal každý jako kakabus Wf, a vraštil čelo. Já, když jsem to viděl, jak rada přijímá ty jeho lži fe a nechává se klamat šalbami, Jm-f řku k sobě: „Ó vy Hlupství bůžkové, L'( ó Pitomosti, Lsti a Podvode, W ó Nestoudnosti, podlá Drzosti, JěMÍ ó Trhu, který jsi mě vychoval, jp když jsem byl klukem, přispějte mi teď a dejte smělost, jazyk obratný ffi a drzou hubu!" Co tak mudrujú, i kýs prasák trumfnul po mé pravici i jak hrom. To bylo dobré znamení! |1|. Já skočím přes zábradlí mezi radu, jH' chřtán otevřu a zařvu: „Rado, slyš, Itř mám dobré zprávy, a tu blahou zvčst mt!" vám první oznamujú: sardele i jsou lacinější! Jářku, od těch čas, W co zuří vojna, nikdy nebylo w_> je možno mít tak levně jako dnes!" é* Tu ihned všichni rozjasnili tvář I" a rozhodli se za tu blahou zvěst p| í mě ověnčit a všichni tleskali a huby měli celé dokořán. Tu chápal Paflagon, že prohrává, a běsnil vztekle, křičel sem a tam pi a žvanil, ale všichni vstávali 47 a rámusili k vůli sardelím, a strážníci ho vlekli z rady ven. On prosil, aby chvilku počkali a vyposlechli posla ze Sparty, že přišel ujednati příměří. Tu vzkřikli všichni jako jeden muž: „Co příměří, ty hňupe? Ejhle, teď, když vědí, že jsou u nás sardele tak levné! Nepotřebujeme mír, chcem válku! Ať se válka vleče dál i" A řvali, aby schůzi skončili, a utíkali, kudy to jen šlo. Tu jsem je všechny předběh' do trhu a skoupil jsem tam všechen koriandr; ten jsem pak dával zdarma každému, kdo nemoh* dostat nic k těm sardelím. I chválili mě za to náramně a hrozně žasli. Nu, a konec všeho: že jsem jim koupil za groš koření, mám celou radu v hrsti. Vyhráno! sbor jednotlivci Sláva ti, hrdino! ítádněs to provedl! To byla krásná lest! Pěkněs ho oholil! NÁČELNÍK sboru Ale teď pozor, bys obstál i dále! My budem při tobě, spoléhej na nás! JELITAŘ vyhlížeje I vida, tam se valí Pafiagon jak dravá vlna! Běsní, jak by mě chtěl spolknout! Zuří! To je vztek, hu, hu! 43 HP ■ mí mm m paflagon se přiSene k jeliidfi Ty chlape, jestli já tě nezničím, ač zbyl-li ještě ve mně štipec lži a klamu, chci se raděj propadnout! jelitAr Ty hrozby tvé mi radost působí a tvoje chvásty smích! Hoj, chce se mi tak zakokrhat, je mi do skoku! Poskakuje paflagon Ha, nemysli si, žes mě u rady dnes přebil! Pojďme před Lid! jelitář Pročpak ne? I vida, pojďme! Nic nás nedrží. Jdou ke dveflm domu a i«í/ na ně paflagon Pojď sem, ó Lide! jelitář . pojď sem! paflagon Hola, tatíčku, Ó Lidečku můj rozmilý! lid vyhlídne ze dveří Kdo to tu křičí? Marš mi od prahu! paflagon Pojď ven, ať vidíš, jak mi ubližují! Anstofanei 4 49 LID vyjde v ohimSlém Satl A kdo ti křivdí, Paflagone? PAFLAGON ukazuje ten chlap a tihle výrostci! Zde LID A proč? PAFLAGON Že tě mám rád! Že jsem tvým milencem! LID k jelitdfi Kdo jsi? JELITAŘ ukazuje na Pafiagona Jsem jeho sok. A mám tě rád, už dávno, dávno.ti chci prospívat, a se mnou — ukazuje na jezdce — mnoho dobrých chlapíků; a on nám brání, nezmůžeme nic! Tys jako jedna třída chtivých žen: těch, kdo jsou řádní, nechceš vyslyšet, a všelijakým ševcům, lampářům a jirchářům se s chutí poddáváš. PAFLAGON Vždyť činím Lidu dobře! JELITAŘ Pověz, jak? PAFLAGON Když v Pylu mřeli strachy velitelé, já vyplul tam a zajal Sparťany. JELITAŘ Toť jako kdybych na procházku šel a ukraď někde mísu s pečínkou! PAFLAGON Ó Lide, rychle svolej valný sněm, bys poznal, kdo z nás dvou ti přeje víc, a pak se usnes toho míti rád! JELITAŘ Ba, to se usnes, jen ne ve sněmu! LID Mně nelze o tom jinde rozhodnout; jen přijďte na sněm, tam vás vyslechnu. Lid a Paflagon odejdou do domu JELITAŘ Ouvé, jsem ztracen! Ach, já ubožák! Ten děda, dokud sedí za pecí, má ze všech lidí nejvíc rozumu; a sotva do sněmu si zasedne, tu čumí jako tele na vrata! SBOR jednotlivci Nic nezoufej! Napni jen plachty svých lží a kliček a pletich a výmyslů Istných, a zvítězíš! Pozor však! Je jako had a dovede vyklouznout nakonec vždy i z největších nesnází! Nedej se zmást, buď prudký a první dej ránu! Ruch ve shotu, za niko nikdo přinese z domu jelitdfi vlci, kterých potom potřebuje. Pak se sbor rozestoupí. Vpravo od domu se objeví Lid: sedi na nízké skále, představující athénské snimoviUl Pnyx. Paflagon stoji « niho; na druhou stranu si stoupne jelitář, jemuž podává vlci jeden člen sboru Sí paflagon Bu<í pozdraven, Lide, na stolci svém f a poslyš mne: miluji tebe! Jí A mám-li tě v zášti a nebráním-li J já jediný prospěchu tvého, | chci pojit, chci na cucky roztrhán být J a v řemeny rozkrájen celý! 'M jelitár A jestli, ó Lide, tě j á nemám rád, ;| pak rozsekán na droboulinko <;| a uvařen do jelit nacpat se dám. ;| A nechceš-li tomu snad věřit, Ji ať na tomhle stolku jsem rozetřen hned ;| i s řesnekem, solí a pepřem! ;| paflagon :| Ó Lide, zda může tě víc než já í| zde milovat některý občan? j Hle, už jako radní míval jsem vždy | v tvé pokladně nejvíce peněz, ,í to tím, že jsem z každého ssál a tyl | a každého kroutil a škrtil I a na zájmy občanů nedal jsem nic, I jen tobě se zavděčit chtěje! I JELITÁŘ :;| Ó Lide, a tím se ti chlubí? Toť nic! I To dovedu pro tebe taky! I Ale mohu ti dokázat, jak tě má rád '! a jak je ti nakloněn. Pohled! | Tys bojoval s Peršany za naši vlast svým mečem u Marathona j S2 i a slavným vítězstvím vymohls nám, že můžeme hubami mlátit; a ejhle, jemu to nevadí nic, že na tvrdé skále tu dřepíš! Ale já jsem ti polštářek ušil — tu je! Nuž povstaň a sedni si měkce! Podloží Lida pod zadnici polltdřek Tvůj zadek se naseděl na tvrdém dost, kdyžs bojoval u Salaminy! lid Kdo, člověče, jsi? Snad potomek těch, kdo skáceli tyrany s trůnu? Toť opravdu od tebe šlechetný čin, jenž svědčí, žes přítelem Lidu! paflagon Ó bozi, tak titěrná lichotka jen, a za to hned taková přízeň! jelitář Když tys naň líčíval, často jsi jej í na menší vnadidlo lapil. Ty piješ mu krev a občany dřeš a loupíš a úplatky bereš a okrádáš Lid, sám žiješ jak král a nejlepší sousta mu zhltneš a mámíš ho, aby ses přítelem zdál, a zatím jsi horší než dravec! paflagon Ha, není to hrozné, ó Lide, ta řeč, co musím tu od něho slyšet, jen proto, že miluji tebe? Í3 lid I mlč a nech si své štěkání sprosté! Jak dlouhý čas jsi mě šálil a dřel, a já o tom nevěděl pranic! JELITAR Ten prohnaný ničema, Lidečku můj, se hanebných kousků natropil již! Tak kdykoli zíváš, vytrhne vždy z tvých účtů list a zhltne jej hned. A nabírá oběma rukama rád z tvých obecních peněz jak z mísy. paflagon Jen příliš nejásej! Usvědčím tě, žes ukradl třicet tisíc — ty, ty! JELITÁŘ Nač třískáš naplocho do vody jen? Jak opatruješ athénský lid? Co nejbídněji! Já dokáží ti, sic nechci být živ — to Demeter věz! žes od Mytilenských čtyřicet min vzal darem, ne-li snad více! SBOR Jednotlivci Ó výtečný muži, zjevil ses tu jak spása převelká pro celý svět! Jak obratný jazyk! Jen útoč tak dál: budeš největší z Řeků, té obce jsa pán i spojenců, budeš-li trojzubec mít. Jen třes jím, a vyděláš mnoho! 54 NÁČELNÍK SBORU ukazuje na Pa/tagona A toho chlapa nepouštěj, když se ti dal zač chytit! Vždyť ty ho snadno udoláš, když takové máš plíce. PAFLAGON k Lidu Ty bloude, nedbej toho nic! Buď jist, že nenalezneš Tak oddaného přítele jak mne! Jen já jsem zkrotil zde v obci všechny spiklence, a sebemenší hnutí mé pozornosti neušlo; já ihned spustil pokřik. JELITAR Tos jednal jako rybáři: chtěls v kalných lovit vodách! Však odpověz mi najedno: Tys prodal tolik koží, a jestlipak jsi někdy dal kus kůže na podrážky zde Lidu, když ho máš tak rád? lid Chraň bůh, to nedal nikdy! JELITÁŘ ŕíxMwí Lidu střevíce Tak vidíš tedy, jaký je! A podívej se na mne: já jsem ti koupil střevíce a dávám ti je darem! 55 lid přijímá a dává si odjelitéře obotai střevíce na nohy Aj, ze všech tvorů, které znám, ty nejlíp s Lidem smýšlíš! Jsi přítel obce největší, jsi přítel i mých nohou. paflagon * Lidu Oh, to je vskutku úžasné, co dokáže pár křápů! A na mne jsi už zapomněl, jak věrně jsem ti sloužil? jelitár I hleďme, to je služebník! Tys jistě dobře viděl, že stařec nemá na sebe kus pořádného šatstva, ač byla zima hezky zlá; a tys mu nevěnoval ni kousek cáru. Ale já — — k Lidu, podávaje mu chiton — ti dávám tuhle kytli! lid liji prohlíží Nu, to je přece skvělý dar! Hle, na takový nápad ni Themistokles nepřišel, a jaký to byl chlapík! paflagon hjelitáři Ne, v lichocení předstihnout mne nesmíš, chlape bídný! Strhne se sebe plá$( a vhodi jej na Lid Zde tento plášť ti obléknu, a ty - * jeíitáH - si pukni vztekem! 56 -to 1 W m IBS II m. 1 li l d odhazuje pláli Fuj, hrome! Táhneš k ďasu s tím Vždyť smrdí hnusně koží! jelitár On dal jej schválně na tebe, by zadusil tě smradem. paflagon Ha, s takým tlachem špinavým jdeš na mne, ničemní ku? jelitár Mně věštba boží kázala, bych překonal tě žvástem! paflagon To nesmíš! — Lide, slyš můj slib ty nehneš ani prstem, a přece si máš vyzunknout svou denní sklínku — diet! jelitár podává Lidu , Na, tu máš masti kelímek: je dobrá na puchýře. paflagon ho odstrkuje Já šediny ti vytrhám a učiním tě mladým. jelitár ho odstrkuje Tu vezmi pírko zaječí, tím vytírej si oči! S7 PAFLAGON ho odstrkuje Rač, Lide, když se vysmrkáš, se o mou hlavu otřít! JELITÁfc Ne, o mou spíš! PAFLAGON Ne, o mou rač! odstrkuji se NÁČELNÍK SBORU ukazuje na Pafiagona Ha, v tom to vře! Už dost, už dost, sic překypíš, a bude zle! LID ukazuje na jelitáře Jsem pevně přesvědčen, že tento muž je znamenitý občan, jakého tu dávno v naší obci nebylo. Tys, Paflagone říkal: „Mám tě rád" — a zatíms dráždil stále jen můj hněv. Teď navrať hezky prsten, nebudeš už u mne správcem! PAFLAGON mu podává prsten - Tu máš! Ale věz, když mne svým správcem býti nenecháš, pak přijde jiný, ještě větší lump. LID * jetitáfi, podávaje mu prsten . Zde vezmi a buď u mne správcem ty! Chci se ti zcela svěřit, a ty veď mne starce, dej mi novou výchovu! PAFLAGON Ach, sečkej ještě! Chci tě nakrmit, jak vždy jsem činil, zdarma ječmenem. LID Dej s ječmenem mi pokoj! Kolikrát jsem byl už tebou bídně oklamán! PAFLAGON Máš dostat mouku jemně umletou! JELITÁft A já tě uctím pěknou pečínkou a koláčky. Jen jíst a jíst máš teď! LID Tak dobrá, počkám, pospěšte si s tím! Kdo z vás mě nyní lépe obslouží, ten bude řídit sněmu otěže. PAFLAGON miH do domu Já půjdu dovnitř první. JELITÁŘ ho odstrkuje Ne, já dřív! Vběhnou do domu NÁČELNÍK SBORU Ó Lide, máš krásnou moc! Všecko se před tebou klaní, všecko se před tebou třese v bázni jak před samovládcem. Ale jsi přístupen svodům, těšíš se z lichotek planých, snadno se necháváš klamat. Na ty, kdo sypou ti frází, s obdivem otvíráš hubu, a rozum tvůj v dáli kdes bloudí. S8 LID Jste zelená ještě mlaď, jestliže myslíte o mně, že snad jsem na hlavu padlý. Dělám se schválně tak hloupým! Rád se nechávám krmit tak jako děťátko malé, za svého správce si vždycky jednoho zloděje živím; když pak se dosyta nacpe, já zdvihnu si jej a zmlátím. náčelník sboru A vedeš si správně, věř, jevíš-Ii takovou chytrost, báječnou, jak nám tu říkáš, v jednám s takovou cháskou, krmíš-li tuhlety Hdi — — ukazuje na obecenstvo — tak jako obětní žertvy ve sněmu; máš-li pak někdy o dobrý zákusek nouzi, toho, kdo nejtlustší ze všech, si zabiješ pěkně a slupneš. lid A hleďte, zda neumím podvádět obratně lidi, kteří se za chytré mají, chytře se zdají mě klamat! Dívám se na všechny stále, vidím je všechny, jak kradou, tvářím se však, že to nevím. Potom jim do jíchu vrazím procesní sondu, a musí, co nakradli, vyvrhnout zase. Pqfiagon vychází z domu nesa židli a zakrytý plný koS; za ním jelitdř s koíem témlř prázdni/m. Předbíhají se paflagon Jdeš ke všem ďasům! jelitář ho porazí Ničemo, spíš ty! paflagon jako by si byl schvální sedl Ó Lide, sedím tady dávno už, jsa hotov posloužit ti ochotně. jelitá& rychle vsedne vedle nlho A já už pradávno a prapradávno už a praprapradávno, přeprapradávno už! LID mrzutí A já tu čekám praprapradávno už a kinu vám tu přeprapradávno už! Sem s tím! Ať zkusím — Jelitář a Poflagon vyškolí a ve snazf pfedstihnouli se překáží jeden druhému jélitá& paflagon LID | Nepředbíhej mne Hm, buď se dneska od nich poměju jak bozi, nebo budu umačkán. paflagon uniknuv jelitáři Hle, já ti nesu křeslo dřív než on! 60 Í1 JELITÁŘ mezitím rychle smete něco výrobků se svého stolku do kole a na zem, popadne prázdný stolek a nese jej Lidu Však stolek ne — ten já zas nesu dřív! Vybírají oba vlci se svých koíů a předkládají je Lidu PAFLAGON Na, tu ti nesu chutný chlebíček, je z jemné pylské mouky uhněten! JELITÁŘ podávaje velkou dřevinou Hici A já ti nesu lžičku pěknoučkou, tu vyřezala sama Athéna! PAFLAGON Já krásně žlutou kaši hrachovou a k tomu uzenáče s jikrami. JELITÁŘ Já uvařené maso s omáčkou a dršŕky, droby s porcí tlačenky. PAFLAGON Já dále znamenitou topinku. JELITÁŘ A já zas doušek vínka starého. PAFLAGON Zde kousek máslového koláče. JELITÁŘ A já ti celý koláč předkládám! PAFLAGON Však zajíce mu nedáš, jako já! 61 JELITÁŘ> sobi Ouvé, kde sehnat honem zajíce? PAFLAGON Škodolibí HeČ, vidíš, proklatče! JELITÁŘ toho nedbá, vyhlíží stranou í ■ Eh, málo dbám! Tam pro mne přicházejí — PAFLAGON chvatní Kdo sem jde? JELITÁŘ Houf poslů s vaky zlata! PAFLAGON poloB zajíce do koíe Kde jsou, kde? JELITÁŘ Jí chystá jiti domnllým poslům vstříc Co tobě po tom? Nech je pěkně mně! Pafiagon ho předblhne. Zatím jelitář rychle přiskoli k jeho koSi, zmocni se sajíce a předkládá ho Lidu JELITÁŘ Ó Lidečku, hlé, tu máš zajíčlía! PAFLAGON « vrací Ouvé! já chudák! Tys mě okradl! A já ho chytil, já ho upekl! LID Jdi k ďasu! Kdo ho podal, tomu dík! PAFLAGON Ouvé, ouvé! Jsem přenestydatěn! 63 JELITÁŘ k Lidu Tak rozhodni už Lide, kdo z nás víc má zásluh o tebe a o tvůj břich! lid Jak mohu o vás správně rozhodnout, bych se zdál dobrým soudcem divákům? JELITÁŘ důvěrní Slyš, co ti povím! Vezmi ztichoučka koš můj a podívej se, co je v něm, i jeho; potom správně rozsoudíš. LID vstane a jde se podívat do kole jelitáfova Tak ukaž, co je v tvém? JELITÁŘ LID Je prázdný, hleď! Já předložil ti všecko, co jsem měl. Ba, ten koš smýšlí s lidem poctivě! JELITÁŘ A jdi se kouknout k Paflagonovi! Lid rtahliíl do Paflagonova koie Nu, vidíš? LID Hrome! Co tu lahůdek! A jakou spoustu toho koláče si schoval sám — a mně dal ždibínek! JELITÁŘ A takhle ti to prováděl i dřív! Co dostal, z toho ti dal sousto jen a sobě větší díly předkládal. JBP; WĚi mm LID k Paflagonovi) posadiv se zase Ty chlape, taks mě klamal, okrádal? A já ti dával dary, já tě věnčil! PAFLAGON Já kradl vždy jen v prospěch obecní. LID Hned dolů s věncem, ať jim ozdobím zde toho! JELITÁŘ se na nlho sápe Hned s ním dolů, padouchu! PAFLAGON Ne, posečkej! Znám jednu věštbu z Delf, ta praví, kým mám býti přemožen. JELITÁŘ Ta věštba dozajista míní mne. PAFLAGON Však vyzkoumám dřív všechny příznaky, zda se ta věštba hodí na tebe. , A především se táži: do jaké jsi chodil školy ještě jako kluk? JELITÁŘ Mně byly školou facky na jatkách. PAFLAGON Co? Pateticky paroduje Ach, ta věštba drásá srdce mé! — Nu budiž! A co ses v tělocviku naučil? 64 Aristofancs 5 65 JELITÁŘ v:i| Krást, drze hledět, křivě přísahat. PAFLAGON pateticky 'S| Ó Apollone, co mi učiníš! — Cos provozoval, když jsi dospěl v muže? J JELITÁŘ Já jelitafíl, dělal pasáka. | M PAFLAGON pateticky ■;| Já nešťastník! Jsem pouhopouhé nic! Mne drží už jen nitka naděje! — 4| Jen to mi ještě řekni: Prodávals Ŕ jelita na trhu či u brány? ti JELITÁŘ Vždy u brány, vždy na předměstí jen! | PAFLAGON Ó běda! Boží hlas se vyplnil! J Snímá í hlavy věnec '| Můj vínku, sbohem! Nerad, nerad jen se s tebou loučím. Jiný má tě mít, | ne větší zloděj, ale šťastnější. | Lid bere cd Pafiagona věnec a ověnčí jelitáre \ž JELITÁŘ vzhlíží k nebi $ 'i Ó řecký Die, tvé to vítězství! NÁČELNÍK SBORU A nezapomeň, kdo ti pomohl, • že skrze nás ses dneska mužem stal! Důvěrně ';\ A mne svým tajemníkem udělej! i 66 ; LID k jelitdfi A mně rci, jak se zoveš? JELITÁŘ Trhoslav, že jsem se hubou v trhu slavným stal. lid Nuž, Trhoslavovi se svěřuji a Paflagona dávám v jeho moc! JELITÁŘ A já ti budu, Lide, krásně sloužit, že jistě řekneš: „To je přece muž! Tak řádného jsme dosud neměli zde za správce v těch našich Řvathénách!" Lidajelitáf odcházejí do domu; sluhové za nimi odklidí stolek. Paftagon stoji zdrcen stranou sbor zpfod Radostný svite šťastného, šťastného dne, jenžs zaplanul slavně nad naší ztýranou zemí, probudils k životu Athény svobodné a srdcés nám naplnil blahými nadějemi! Dal jsi nám vítězství, dal jsi nám víru a klid, moc klamu jsi zvrátil, trůn lži jsi rozbořil kletý, poznání světlem jsi osvítil svedený Lid: zas rozkvetou Athény, věnčené fial květy! Vrací se, vrací se minulé slávy čas! Jak předkové naši, hodní té země krásné, chcemzvednoutsvékopí,přednímžsebarbartřás', a bojovat za vlast a za její bytí šťastné, za blaho občanů, za chrámy bohů svých. 67 Ó nej vyšší Díe a Athéno, mocná pani, dejte nám silu do paží mladistvých a po slavném vítězství mír a požehnání! Z domu vychdzi jelitář JELITAŘ Buď posvátné ticho, zamkněte již svá ústa! Nechť umlknou svědci a veškeré soudy nechť zavřeny jsou, v nichž občané zálibu mají, a nad novým štěstím jásavý zpěv nechť zapěje divadlo celé! NÁČELNÍK SBORU Ó světlo posvátných Athén, ó slyš, ty ostrovů ochránce spásný, nuž, pověz, jakou máš radostnou zvěst, bychom plnili ulice dýmem? JELITÁŘ Já v kouzelném kotlu jsem převařil Lid a z ošklivce učinil krásným. NÁČELNÍK SBORU A kdepak je nyní, smím-Ii se ptát, ó tvůrce myšlenek skvělých? JELITÁR On bydlí v bývalých Athénách zas, jež věnec z fialek zdobí. NÁČELNÍK SBORU A smíme ho uvidět? Jaký teď je a jaký má na sobě ústroj? 68 JELITÁŘ Je takový, jako když s Aristeidem a Miltiadem kdys jídal. Hned spatříte jej — už zaskřípal čep — a brána se otvírá, vizte! Nuž zavýskni, zajásej radostně vše! Hle, bývalé Athény slavné a obdivu hodné, jež velebí zpěv, se zjevují, Lidu to sídlo! NÁČELNÍK SBORU Ó Athény, fial jež zdobí květ, vy skvělé, závisti hodné, ó přijměte toho, jenž Řeků všech i této země je pánem! Z domu vychází Lid, omládlý, v slavnostním starodávném rouSe. Za nim jeden ze sluků, jeni nese jiné roucho JELITÁŘ Zde vidíte jej jak za dávných dob! Má ve vlasech cikádu zpěynou a nepáchne špínou ulic: jen mír a myrhu je cítiti z něho. NÁČELNÍK SBORU Buď pozdraven, vladaři Řeků, buď zdráv! My všichni se radujem s tebou. Hle, takto jsi hoden otčiny své i vítězství u Marathonu! LID k j elita!mi Ó drahý Trhoslave, předstup blíž! Jak jsem ti vděčen, žes mě omladil! 69 JELITÁR Vždyť ani nevíš, jakýs býval dřív, jaks jednal, ubožáku! Kdyby sis byl toho vědom, zbožňoval bys mne! LID zkrouienl A jak jsem jednal, jaký býval, mluv! JELITÁR Když někdo ve sněmu tě oslovil: ,,Ó Lide, miluji tě, mám tě rád, já jediný se starám o tebe a radím k tvému dobru —", stačila ta krátká řeč, a hneds byl celý pryč a vztyčils pyšně hlavu vzhůru. LID Já: JELITÁR přikyvuje A on tě oklamal a ztratil se! LID Co pravíš? Tak se mnou jednali, a já byl slep? JELITÁR přikyvuje Ba, uši tvé se roztahovaly a stahovaly jako slunečník. LID Tak stár jsem byl a tak jsem zpitoměl? JELITÁR přikyvuje A vždy když mluvili dva řečníci, z nichž jeden radil lodi stavětí 70 i ■m m lid a druhý zase všechny peníze dát lidu na diety sněmovní a porotní, tu vždycky druhého jsi nechal zvítěziti nad prvním. Co skláníš hlavu? Jenom pěkně stůj! Ach, je mi stydno, jak jsem chyboval! jelitár Ty nejsi přec tím vinen, netrap se: jsou vinni ti, kdo tě tak šálili. lid Já bloudil dlouho, klamat jsem se dal a zestárl jsem v podvodu a lsti a prospěchářství. Tys mě omladil a krásným učinil, jak jsem byl dřív. Ó jak jsem šťasten, že se vracejí dni mého mládí, doba slávy mé! Jelitář mu podá židli, Lid usedne jelitár i Co řekneš teprv, až ti-předvedu tvé Smlouvy míru! voU do domu Smlouvy, rychle sem Z domu vystoupl nčkolik dívek LID Óh, ty jsou krásné, Die přemocný! Kjelitáři Rci, smím je ihned I e k t i fikovat? A jaks k nim přišel? JELITÁR - Bídný Paflagon je skrýval, aby ses k nim nedostal. A já ti je teď dávám t vezmi je a jdi se s nimi kochat na venkov! LID A jak chceš Paflagona potrestat, že natropil mi tolik zlého? JELITAŘ Jak? Nechť převezme teď moje řemeslo: ať jelitaří sám kdes v předměstí, psí maso míchá s masem osličím a zpit se handrkuje s běhnami a pije z lázní vodu špinavou! LID Toť dobrý nápad, to si zaslouží! A tebe za to na radnici zvu, bys převzal místo toho zlosyna. Bere od sluhy roucho a podívá je jelitdíi Zde vezmi toto roucho slavnostní a pojď! Jelitáf shodl svůj pldíi a oblékne si darovaný LID smírem k Paflagotwvi, ukazuje na jelitářúv stolek A jemu dejte tenhle krám a odveďte ho odtud tam, kam patří! Paflagon, přes nlhož přehodí sluka Lidu plált jelitářúv, sbírá jelitařovy vlci a ujímá se jeho stolku, zatím co jelitář s Lidem odcházejí, jsouce provázeni dívkami a sborem 72