SURREALISMUS
První Man i f e s t s u r r e a II s m u André Bretona, stěžejní
dokument hnutí, byl uveřejněn roku 1924; Dr u hý
man I f e s t s u r r e a I I s m u roku 1930: Ú vod k t ř etím
u man I f e s t u s u r r e a II s m u raku 1942. První
manifest je zde přeložen celý.
Prvnf Manifest surrealismu
Tak daleko jde víra v život, v to, co na životě je nejnejistější,
na s k u teč n é m životě samozřejmě, že nakonec
z této víry nic nezbude. ť::lověk, ten definitlvni snlvec, den
ode dne nespokojenější se svým údělem, chodí s přemáháním
kolem předmětO, kterých musí uŽÍlvat a které mu dala
na pospas jeho bezstarostnost nebo jeho úsilí, jeho úsilí
téměř vždycky, neboť souhlasil, že bude pracovat, nebo se
alespoň nevzpíral zkusit štěstí (to, čemu říká štěstí I). Veliká
skrovnost je nyní jeho údělem: ví, které ženy měl, v koliko
směšných dobrodružstvích si smočil; jeho bohatství nebo
jeho chudoba mu není ničím, v tomto ohledu je stále právě
narozeným dítětem, a pokud jde o souhlas jeho mravního
svědomí, myslím, že se bez něho docela dobře obejde.
Uchovává-Ii sl nějaký jas, může se nyní jenom vracet ke
svému dětství, na němž nalézá plno půvabů, třebaže je
zpackali vychovatelé svou dresurou. Tam neexistuje ta poznaná
neúprosnost, a tak je mu otevřena perspektiva několika
žlvotO žitých najednou; zakořeňuje se v této ilusi;
a nechce už znát nic jiného než okamžitou a krajní snadnost
ve všem. Děti každé ráno vyběhnou bezstarostně ven.
Všechno je blízko, ty nejhorší hmotné podmínky jsou výteéné.
lesy jsou bílé nebo černé, už nikdy nebudeme spál.
Je však pravda, že nemOžeme jít tak daleko, není to jenom
otázka vzdálenosti. Hrozeb přibývá, ustoupíme, opustíme
část území, kterého má být dobyto. Té představivosti, která
nepřipouštěla hranice, nyní už nepovolíme nic víc, než aby
274
pracovala padle zákonů libovolné užitečnosti: představivost
neni s to dlouho hrát tuto podřadnou roli a kolem dvacítky
obyčejně dá přednost tomu, ponechat člověka jeho
osudu bez světla.
Když se později tak nebo onak člověk snaží o to, aby se
vzpamatoval, uvědomiv si, že už ,pomalu nemá proč žít, neboť
již není s to stát na výši situace tak výjimečné, jako je
láska, nikdy se mu to nepodaří. Ta proto, že již tělem a duší
náleží pánovité praktické nutnosti, která nestrpí, aby Ji
ztratil s očí. Ze všech gest se ztratí rozmáchlost, ze všech
myšlenek šíře. Bude sl představovat - z toho, co se mu
stává a může stát - jenom to, co tuto příhodu spojuje
s řadou příhod podobných, příhod, jichž se neúčastnil, příhod
pro pás I ý c h. lépe řečeno, bude o tom uvažovot
ve vztahu k jedné z těch příhod, jež svými dOsledky uklidňuje
víc než ostatní. Nebude v tom pod žádnou záminkou
vidět svou spásu.
Drahá imaginace, nejvíc na tobě miluji to, že neodpouštíš.
Slovo svoboda je všecko, co mě ještě vzrušuje. Mám za to,
že je s to uchovat do nekonečna storý lidský fanatismus.
Nepochybněvycházívstříc mé jediné spravedlivé touze. Nad
tolika zděděnými neštěstími je třeba přiznat, že n e j vět š í
s v o bod a d uch a nám je ponecháno. Je na nás, abychom
jí těžce nezneužili. Ujařmit Imaginaci, i kdyby šlo
o to, co se neotesaně -nazývá štěstím, to znamená zříci se
všeho, co v hloubi nitra zbývá z nejvyšší spravedlnosti. Jenom
imaginace ml dává vědět o tom, co m ů ž e být, a to
stačí, abych trochu oslabil hroznou klatbu; to mi také
stačí, abych se jí oddal bez bázně, že mě podvede (jako
by mě mohla oklamat ještě víc). Kde začíná být škodlivá
a kde končí bezpečnost ducha? Není pro ducha možnost
bloudit spíše případným setkáním s čímsi dobrým?
Zbývá šílenství, "šílenství, které se zavírá", jak bylo dobře
řečeno. Ta nebo ono ... Všichni ve skuteénosti víme, že
šílenci vděčí za své internování jen několika málo činům,
jež si podle zákona zasluhují pokárání, a že nebýt těchto
činO, Jejich svoboda (to, co je vidět z jejich svobody) by
nebyla ohrožena. Jsem ochoten připustit, že jsou do jisté
míry oběťmi své imaginace v tom smyslu, že je vede k zanedbávání
některých pravidel, mimo něž má lidský druh
pocit, že Je na něho ukazováno prstem, což každý člověk
275
musí vědět. Ale hluboká lhostejnost, kterou dávaji najevo
vůči kritice. kterou pronášíme na jejich vrub, dokonce
i k různým trestům, které jim jsou uloženy, dovoluje předpokládat,
že čerpají velikou posilu ve své imaginaci, že
nacházejí ve svém šílenství takové zalíbení, že se smiřují
s tím, že se nehodí k 'ničemu jinému než k němu. A vskutku
halucinace, iluse atd. nejsou zanedbatelným pramenem
požitku. Nejspořádanější smyslnost si zde přijde na své a
já vím, že .bych po mnoho večerů krotil tu krásnou ruku,
'která na posledních stranách Tainovy I nt e I i gen ce se
oddá podivným zločinům. Celý život bych prožil tím, že bych
lIyvolával důvěrnosti bláznů. Jsou to lidé 'úzkostlivě počestní
a jejich nevinnost se nevyrov.ná žádné vyjma mé. Bylo třeba,
aby Kolumbus vyplul s blázny objevit Ameriku. A hleďte,
jak se toto šílenství stalo skutečností, a trvalou.
Není to stroch ze šílenství, co nás přiměje 'nechat na půl
žerdi prapor imaginace?
Proces realistického postoje vyžaduje, aby byl zahájen, po
procesu postoje materialistického. Materialistický postoj,
poetičtější ostatně než předešlý, zahrnuje, pokud jde o člověka,
pýchu nepochybně obludnou, ale ne novou a 'úplnější
ztrátu práv. Je třeba v něm především vidět šťastnou
reakci proti všem směš'ným snahám spiritualismu. Ostatně
není neslučitelný s jistou povznešeností myšlení.
Naopak postoj realistický, inspirovaný posítivismem, od
Svatého Tomáše k Anatolu Franceovi, mi vždycky připadal
nepřátelský každému intelektuálnímu a morálnímu rozmochu.
Mám z něho hrůzu, poněvadž je složen z prostředností,
z nenávisti a jalové domýšlivosti. To on dnes rodí ty směšné
knihy, to urážlivá díla. Ustavičně sílí v novinách a je příčin.ou
nezdaru vědy a umění, neboť s; dává záležet na tom,
aby 'Pochleboval veřejnému mínění v Jeho .nejnižších záIibách:
jasnost v sousedství stupidnosti, .psí život.
Cinnost nejlepších duchů tím trpí: zákon nejmenší 'námahy
je jim nakonec vnucen jako ostatním. Směšným důsledkem
tohoto stavu věcí, v literatuře na příklad, je nadbytek
románů. Každému v něm jde o své drobné "pozorování".
Ve s'naze očistit jej, ,pan Paul Valéry před časem
navrhoval vydat antologii co možná největšího počtu začátků
románů, od jejich stupidnosti si mnoho sliboval. Taková
myšlenka dělá ještě čest Paulu Valérymu, který mě
276
nedávno, ,pokud Se románů týče, ujišťoval, že pokud jde
o něho, vždycky by odmítl napsat: "Markýza vyšla z domu
v pět hodin." Ale dodržel'slovo?
~estliže styl pouhé a prosté informace, jehož příkladem je
právě uvedená věta, je obvyklý téměř výlučně v romá'nech,
le to proto, musíme to uznat, že ctižádost autorů nejde příHš
daleko. Na okolnostech závislý, zbytečně ozvlášťňující
~áz každého z jejich označení mě přivádí ·na myšlenku, že
se baví na můj účet. Nejsem ušetřen žádného váhání o postavě:
bude blondýn, jak se bude jmenovat, setkám se
's ním v létě? Když je tolik otázek nazdařbůh 'rozřešeno jednou
provždy, není mi ponechána jiná možnost jednat podle
vlastního uvážení než zavřít knihu, což bez váhání udělám
hned po přečtení ,první stránky. A poplsyl Nic nelze
srovnat s jejich nicotností: je to jen soupis obrazů v katalogu,
autor jich čím dál víc užívá, jak se mu zlíbí, využívá
příležitosti podstrkovat mi p.ohlednice, snaží se přimět mě
k tomu, abych se s ním dohodlo banalitách:
"Pokojík, do něhož byl mladý muž uveden, byl vylepen tapetami
ze žlutého papíru; byly tam čapí nůsky a mušelínové
záclony na oknech; zopadající slunce vrhalo na všecko
surové světlo ... V místnosti nebylo nic zvláštního. Ná'bytek
ze žlutého dřeva byl všechen velmí storý. Pohovka
s velikým vyvráceným opěradlem, oválový stůl naproti pohovce,
toaletní stolek a zrcadlo opřené mezi dvěma okny,
židle podél zdi, dvě nebo tři bezcenné rytiny představujíci
německé slečny s ptáky v rukou - to tedy bylo celé za­
řízení."l
Nemám chuť připustit, že duch je náchylný, byť přechodně,
k takovýmhle mot i v ů m. Namítnete mi, že toto školní
kresba má svůj účel a že na tomto mí'stě knihy autor má
své důvody, aby mě nudil. Ale stejně mrhá časem, protože
do jeho místno'sti nikdy nevkročím. lenost, únava druhých
mě neupoutají. Mám o kontinuitě života příliš nestálé ponětí,
než abych s nejlepšími chvílemi srovnával chvíle skleslosti
a s/abostl. Chci, abychom mlčeli, když přestaneme cítit.
A pochopte, že neobviňuji z nedostatku originality pro
nedostatek originality. Ríkám jenom, že si nezakládám na
nicotných chvílích svého života, že není hodno člověka krystalisovat
chvíle, které mu njcotnými připadají. Dovolte mi,
abych tento popis místno'sti přeskočil s mnoha Jinými po­
pisy.
277
i
,',I
I I
" ,
I:
I'
1 Doato;ev.kij. Zlo~in
a tMltt.
I
Vida, dostal Jsem se kpsychologii, kthemotu, o kterém nechci
žertovat.
Autor se chopí nějaké povahy, a když je dána, dá svému
hrdinovi putovat světem. Ať se děje co děje, tento hrdina,
jehož činy o reakce jsou podivuhodně předvídány, je povinen
nezhatit výpočty, jejichž předmětem je, třebaže se
zdá, že Je zhatí. Vlny života jej mohou vynášet, točit s ním,
vrhat ho dolů, a on vždycky znovu postaví na nohy ten
u t v oře n Ý lidský typ. Obyčejná šachová partie, která
mě strašně nudí, když člověk, ať je to kdokoli, je průměrný
protivník. Co nemohu snést, to jsou ty ubohé diskuse nad
tím nebo oním tahem, když už nejde oni o výhru, ani prohru.
A Jestllie hra nestojí za námahu, Jestliže objektivní
rozum prokazuje strašně špatnou službu, jako v tomto případě,
neudělal by líp ten, kdo se ho dovolává, kdyby nechal
na pokoji tyto kategorie? ..Existuje tak obrovská rozmanitost,
že všechny tóny hlasu, všechny způsoby chůze, kašlání,
smrkání, kýchání .. :'2 • Pucal.
Jestliže hrozen nemá dvě zrno stejná, proč chcete, abych
vám popsal toto zrno prostřednictvím jiného zrna, prostřednictvím
všech ostatních zrn, abych z něho udělal zrno, které
se dá jíst? Svéhlavá manle převádět neznámé na známé, na
utřiditelné, uspává mozky. Touha po analyse vítězí nad city.3 • B...6•• Pro"".
Odtud rozvláčnévýklady, jež čerpají svou přesvědčivost jenom
ze své podivnosti a imponují čtenáři jenom tím, že se
uchylují k abstraktnímu slovníku, ostatně dost neurčitému.
Kdyby obecné Ideje, jimli se filosofie až dodnes snaží obírat,
byly známkou definitivního vpádu do rozsáhlejší domény,
byl bych první, kdo by se z toho radoval. Ale to Je
pořáq Jen škrobenost sama; až dosud vtipné nápady a jiné
dobré manýry nás o závod okrádají o sKutečné myšlení, hledající
samo sebe, místo aby se snažily dopracovat se něčeho
kloudného. Zdá se mi, že každý čin má v sobě své ospravedlnění,
alespoň pro toho, kdo byl schopen ho učinit, a že
je obdařen tokovou zářivou silou, že sebemenší výklad by
ho zatemnil. Přičiněním výkladu přestává dokonce v jistém
smyslu být zjevným. Nic 'nezíská na tom, že byl takto vyznamenán.
Stendhalovi hrdinové padají pod ranou hodnocení
svého autora, hodnocení více nebo méně šťastného,
které nic nepřidává k jejich slávě. Skutečně je nalézáme
tam, kde je Stendhol ztratil z očí.
278
2ijeme stále pod vládou logiky: k tomu jsem zkrátko o
dobře chtěl dojít. Ale logických postupů se dnes již užívá
jenom na rozřešení problémů druhořadéhovýznamu. Absolutní
racionalismus, který zůstává v módě, dovoluje zkoumat
jenom činy bezprostředně závislé na naší zkušenosti. lo­ , ,
gické cíle 'nám naopak unlkaji. Je zbytečné dodávat, že
sama zkušenost měla své hranice. Zmítá se v kleci, z níž
je stále těm Ji dostat. Ona také se opírá o bezprostřední
prospěšnost o je střežena zdravým rozumem. Dočkali jsme
se toho, že pod pláštíkem civilisace, pod zámInkou pokroku
je z ducha vyháněno všechno, co právem nebo neprávem
lze označit za pověru, za chiméru; že je zavrhován každý
způsob hledání pravdy, který se neshoduje se způsobem
obvyklým. Byla obrovská náhoda, zdánlivě,že byla nedávno
vynesena no světlo část Intelektuálního světa, a podle mého
názoru část nesmírně důležitá, jež byla okázale zanedbá­
'.
vána. Za to je třeba poděkovat Freudovým objevům. Opíraje
se o jeho objevy, konečně se rýsuje myšlenkový proud,
s jehož přispěním lidské bádání bude s to dovést dál své
výzkumy, neboť konečně bude oprávněno nebra't v úvahu
jen sumární skutečnosti. Imaginace se možná dočkala
chvíle, kdy sl znovu vydobude svá práva. Jestliže hlubiny
našeho ducha tají podivné síly schopné umocnit síly povrchu
nebo s nimi vítězně zápasit, je nanejvýš prospěšné
podchytit je, nejprve je podchytit, a potom je případně podrobit
kontrole našeho rozumu. Sami analytikové na tom
mohou jen získat. Ale je nezbytné mít na zřeteli, že žádný
prostředek není určen a priori k uskutečnění tohoto podniku,
že až do nového uspořádání může být stejně dobře
pružinou básníků Jako vědců a že jeho úspěch nezávisí
na, více nebo méně rozmarných cestách, jež budou zvo­
leny.
Plným právem Freud obrátil svou kritickou pozornost ke
snu. Je vskutku nepřípustné, aby tato značná část psychické
člnnastl (neboť, alespoň od narození člověka k jeho
smrti, myšlení funguje bez přerušení a součet chvll snění,
z hlediska času, I když bereme v úvahu jen čistý sen, sen
ve spánku, není menší než součet chvil skutečnosti, řek·
něme pouze: chvil bdění) stále tak málo upoutávalo pozornost.
Podstatná, závažná krajní odlišnost, s jakou se běžnému
pozorovateli jeví příhody snu a .příhody bdění, mě
279
vždycky udivovala. To jest, že člověk, když přestane spát,
je především hříčkau své paměti a že v normál'ním stavu
si má paměť Hbuje v tom, že mu lehce načrtává okalnosti
snu, že zbaví sen každého aktuálního důsledku a dá vytrysknout
jedíné de t e r min a nt ě tam, kde - jak se
člověku zdá - před několika hodina-mi sen opustil: ta pevná
naděje, ta saužení. Clavěk má dajem. že pokračuje
v něčem, co stojí za to. Tak je sen znovu přiveden k odbočení,
jako v noci. A obyčejně nepřijde - tak jako noc s
radou na pomoc. Tento zvláštní stav věcí mě přivádí k několika
úvahám:
1. V mezích, v nichž se sen uskutečňuje (má se za to, že se
uskutečňuje), je pravděpodobně nepřetržitý a nese stopy
organísace. Jenom paměť si osobuje právo zasahovat do
něho, nedbat na přechody a předkládat nám spíše řadu
snů než sen. Rovněž máme v každé chvíli pouze různé před·
stavy o skutečnosti, jejichž řazení je záležitostí vůle.4
Je
třebo zdůraznit. že nic nám nedovoluje přímět konstruktívní
prvky snu k většímu rozptýlení. Lituji, že o tom mluvím podle
fo.mule. která v zásadě sen vylučuje. Jak dlouho. spící 10gíkové
a filosofové? Chtěl bych spát, abych se mohl věnovat
spáčům. jako se věnuji těm, kdo mě čtou s otevřenýma
očima; abych v tomto thematu přestal zdůrazňovatvědomý
rytmus svého myšlení. Můj sen z této nocí možná navazuje
na sen z noci předcházející a v něm bude pokračovat sen
nocí příšli se záslužnou neoblomností. To jed o cel a
m o ž n é, jak se říká. A poněvadž není níkterak dokázáno,
že v tomto případě "skutečnost", která mě zaměstnává,
exístuje ve stavu snu, že se nepotápí do nepa-měti. proč
bych nepřiznal snu to, co často odpírám realitě, totiž tu
hodnotu sebejistoty, o které. když trvá, nepochybuji? Proč
bych neočekával od znamení snu více, než čekám každý
den od vyššího stupně vědomí? Nemůže být í snu užíto
k řešení základních otázek života? Jsou tyto otázky stejné
v jednom jako druhém případě a jsou již přítomny ve snu
tyto otázky? Má sen méně tíživé sankce než ta astatní?
Slórnu, ale víc než tata skutečnast. které se. jak se mí zdá,
padrabuJi, mě možná dělá starým sen a lhostejnost, kterou
k němu chovám.
2. Znovu se vracím ke stavu bdění. Jsem ·nucen považovat
Je za jev interferenční. Nejen že duch projevuje za těchto
podmíne'k zvláštní sklon k desorientací (je to historie po­
4. Je tfeba také br4t
zfetel k objemu ,nu.
Obvykle .1 zapematull
jenom to, co mi
usahuJe z jeho
neJ.vrchnějlSch vrste....
Nelraději le df...f,rn na
viechna to, co .e
potipl pf! probuzeni,
na to, co mi nezLlseene
z viel, jimil i'em se
zaml.tn'....1pf.delliho
dne, na temn' Ultovl,
idlocsk' vitve.
v. ".kutelnosti" tak'
nejraději pad'm.
klesků a přehmatů všeho druhu, jejichž tajemství nám začíná
být odhalováno). ale dosud se nezdá, že - ve své
normál'ní čínnosti - je poslušen něčeho jiného než podnětů,
které k němu přicházejí z té hluboké nocí, s kterou ho
spojují. Ať je sebelépe uzpůsoben, jeho rovnováha je relativní.
Odvažuje se sotva vyjádřit, a jestliže to udělá. omezí
se jenom na konstatování, že ta a ta myšlenka, ta a ta žena
na něho děl á doj e m. Jaký dojem - to by ·nebyl s to
povědět. a tím vyjadřuje míru svého subjektivismu a níc
víc. Tato myšlenka. tato žena jej znepokojuje. vede ho
k menší přísnosti. Působí tak, že ho na chvíli odlučuje od
toho, co jej ro~pouští. a že jej povznese na nebe Jako
svrženého anděla, jímž by nakrásně mohl být nebo jímž je.
Zoufaje sí nad příčínou, vzývá náhodu, božstvo temnější
než jiné, jíž připisuje všechna svá poblouzení. Kdo mi řekne,
že zorný úhel, pod nímž se představuje tato myšlenka.
která se ho dotýká, to, co miluje ve zra·ku této ženy, není
pře sně to, co jej spojuje s jeho snem, připoutává k údajům,
jichž pozbyl vlastní vinou? A kdyby tomu bylo jínak,
čeho by možná byl schopen? Chtěl bych mu dát klíč k té
chodbě.
3. Duch člověka, který sní. má plné uspokojení z toho, co
se mu přihází. Úzkostná otázka po možnosti Se víc neklade.
Zabij, létej rychleji. mil'uj, jak je ti libo. A Jestliže umíráš,
nejs'i jist, že se probudíš mezi mrtvými? Nech se vést, události
nestrpí, abys je odkládal. Nemáš jméno. Snadnost
všeho je neocenitelná.
Kde je pohnutka toho, ptám se, 'Pohnutka o tolik mohutnější
než jiná, že ve snu je všechno tak přírozenéa že příjímám
bez výhrad spoustu episod, jejichž podivnost by mě
v této chvíli, kdy píšu, ohromila? A přece mohu věřit svým
očím. svým uším: ten krásný den přišel, to zviře promluvilo.
Jestliže probuzení člověka je příliš tvrdé, jestliže příliš důkladně
ruší kouzlo, je to proto. že člověku vštípili ubohou
myš,lenku na pokání.
4. Od chvile. kdy sen bude podroben methodickému zkoumání.
kdy za pomocí určítých method bude sen vyložen ve
svém celku (a to předpokládá kázeň paměti po několik generací;
nioméně začněme zaznamenávat význačná fakta),
kdy jeho křivka bude mít neobyčejně pravidelný a rozmáchlý
průběh - budeme moci doufat. že neexistující tajemství
udělají místo velikému tajemství. Věřím. že v bu­
I
Může se zdát libovolné, že uvádím tento příklad, když jde
o zázračnost, kterou si severské a orientální literatury vy-půjčují
na každém kroku, nemluvě o literatuře ve vlastním
slova smyslu náboženské všech zemí. To proto, že většina
příkladů, které by mi tylo literatury mohly poskytnout, jsou
plny dětinství, z toho jediného důvodu, že se obracejí k dětem.
Ty jsou velmi brzy odstaveny od zázračnosti a později
už nemají dost panenskosti ducha, aby měly obzvláštní
potěšení z 051 í k ů ž e. Ať jsou báchorky sebepůvabnější,
člověk by měl za to, že to 5 nim jde 5 kopce, kdyby se
jimi těšil, a připouštím, že všechny báchorky nejsou vhodné
pro jeho věk. Předivo roztomilých nepravděpodobností by
mělo být poněkud jemnější tou měrou, jak nám přibývá let,
a na tento druh pavouků musíme ještě čekat ... Ale schopnosti
se radikálně nemění. Strach, půvab neobvyklosti, náhody,
záliba v přepychu jsou pružiny. k nimž se nikdy neuchylujeme
nadarmo. Příběhy pro velké čekají na napsání,
příběhy stále téměř pohádkové.
Zázračnost není stejná ve všech dobách; podílí se temným
způsobem na jakémsi obecném zjevení, z něhož nás zasahuje
jenom podrobnost: jsou to romantické zří cen lny,
m~derní man e ký n nebo nějaký jiný symbol, jenž je s to
hybat lidskou sensibilitau po jistou dobu. V těchto obrazech,
jež vyluzují náš úsměv, se nioméně vždycky zračí nevyhojitelný
lidský neklíd, a proto se nad nimi zamýšlím,
proto je považuji za neoddělitelné od každého geniálního
výtvoru, jímž jsou víc než jiné bolestně poznamenány. Jsou
to Villonovy šibenice, Racinovy ženské čepce, Baudelairovy
pohovky. Souvisí se zatměním vkusu, jež jsem s to snášet
já, který mám o vkusu velmi špatné mínění. Ve špatné~
v~usu své doby se snažím jít dál než kdokoli jiný. To by bylo
neco pro mne, kdybych byl žil roku 1820, taková krvavá
jeptiška", to by bylo něco pro mne, nešetřit potměi'í1ostí a
banalitou. "Přetvořujme se", o němž hovoří ten parodický
Cousin. to by bylo moje, probíhat v gigontických metaforách.
jak říká, všemi fázemi "Stříbrného kotouče". Pro dnešek
myslím na zámek, jehož polovina není nevyhnutelně
v troskách; ten zámek patří mně, vidím ho ve venkovské
krajině, nedaleko Poříže. Jeho přístavky nemají konce, o
pokud jde o interiér, byl hrozně restaurován, tokže si už
není čeho přát, pokud jde o pohodlí. Někteří z mých přátel
se tu trvole ubytovoll: zde je Louls Aragon, který odchází:
283 .
doucnu budou tyto dva stavy, zdánlivě tak protikladné. to
jest sen a realita, rozřešeny v jakési absolutni realitě,
v 5 u r r e a I i tě, můžeme-Ii to tak říci. K ní směřuji, jist,
že ji nedosáhnu nikdy, ale jsem příliš bezstarostný, pokud
jde o mou smrt, než abych nesnesl trochu radostí z toho,
kdybych ji dostihl.
Vypráví se, že Saint-Pol-Roux každý den, když šel spát, dával
na vrata svého venkovského sídla v Camaret pověsit
lístek, na němž stálo: BÁSNIK PRACUJE.
Bylo by k tomu ještě mnoho co povědět, ale chtěl jsem se
jenom mimochodem dotknoutthematu, které mělo samo zapotřebí
velmi zevrubného výkladu a docela jíné kázně: vrátím
se k tomu. Pro tentokrát bylo mým záměrem odsoudit
n e n á v i 5 t k z á z rač nos t i, která řádí u některých
lidí, a to směšné, pod nímž je chtějí nechat padnout.
Shrňme: zázračné je vždycky krásné, nezáleží na tom, o co
zázračného jde, dokonce jenom zázračné Je krásné.
V oblasti literární Jenom zázračnost je s to oplodnit díla,
která náležejí k nižšímu žánru, jako třeba román a vůbec
všechno, co má povahu anekdoty. Lewisův Mnl ch je toho
podivuhodným důkazem. Dech zázračnosti oživuje všechno
ostotní. Ještě dřive než autor osvobodil své hlavní postavy
od veškerých pozemských pout, citíme, že jsou s to jednot
se smělostí, která nemá obdoby. Toto vášnivá touha po věčnosti,
která je ustovičně povznáší, propůjčuje nezapomenutelné
přízvuky mukám jejich i mým. Myslím, že toto kniha
přivádí do vytrženi - od zočátku do konce, o přitom tím
nejčistším způsobem - jenom toho, kdo duchovně touží
opustit zemi a kdo zbaven bezvýznomné části své románové
fabulace (podle dobové módy), tvoří vzor spravedlnosti o
nevinné velikosti.s Zdá se ml, že nic nebylo lépe uděláno
a že zvláště postava Matyldy je nejdojímavějšívýtvor, který
je možno připsat k aktivu tohota obr a z n é h o způsobu
v literatuře. Je to méně postava než trvalé pokušení. A jestliže
postava není pokušení, co tedy je~ Nejvyšší pokušení
jako toto. Ono "nic není nemožné tomu, kdo je s to se
odvážit" Je v Mni c h o v i vyjádřena nanejvýš přesvědčivě.
Zjevení zde hrají logickou rolí, protože kritický duch
se jich nezmocňuje, aby Je popíral. Stejně Ambrosiův trest
má svou zákonitost, protože kritický duch ho nakonec přijímá
jako přirozené rozuzlení.
282
I N. rantutlf:noltt J.
podivuhodn6 to, Ie na
ni nenf nic fantuticUho:
existuje Jen .ku·
ceenolt.
má sotva čas vás pozdravit; Philippe Soupault vstává
s hvězdami a Paul Eluord, náš veliký Eluard se dosud nevrátil.
Zde Je Robert Desnos a Roger Vitrac, kteří luští v parku
starý výnos o souboji; Georges Auric, Jean Paulhan;
Max Morise, který tok dobře vesluje, a Benjamin Péret ve
svých ptačích rovnicích: a Joseph Delteil: a Jean Carrive:
a Georges Limbour, a Georges Limbour (je tu celý špalír
Georgesů Limbourů): a Marcel NolI; tu je T. Fraenkel,
který na nás kývá ze svého upoutaného balonu, Georges
Malkine, Antonin Artaud, Francis Gérard, Pierre Naville,
1. A. Boiffard, potom Jacques Baron a jeho bratr, krásný
a srdečný, a ještě tolik dalších, a úchvatné ženy, na mou
věru. Co chcete, aby si ti mladí lidé odpírali ~ Jejich přání
jsou, pokud jde o bohatství, rozkazem. Francis Picabía nás
přichází navštívit a minulý týden jsme v zrcadlové síni přijali
jistého Marcela Duchampa, které jsme dosud neznali.
Picasso loví v okolí. V zámku se usídlil duch dem o r oI
i s a ce a máme s ním co dělat ·po každé, když jde o styk
s našimi bližními, ale dveře jsou vždycky otevřeny a nezačínáme
tím, že se "poděkujeme" lidem, víte. Ostatně samota
je širá, nepotkáváme se často. A potom, není snad
ze všeho nejdůležitější, že jsme svými pány, a toké pány
žen a lásky~
Budete mě usvědčovat z básnické lži: kdekdo bude chodit
a říkat, že bydlím v ulici Fontaine a že si s tímhle na něho
nepřijdu. Přisámbůhl Ale je si Jist, že zámek, Jímž mu prokazuji
čest, je jenom obraz~ Co kdyby ten zámek přece jen
existovali Mí hosté jsou tu, aby mu na to odpověděli; jejich
rozmar je zářící cesta, jež vede k němu. A je pravda,
že žijeme podle naší fantasie, kdy ž tam j s m e. A jak
by jeden mohl být na obtíž druhému, tam, v bezpečí před
sentimentálním pronásledováním a na schůzce příležitostí?
Clověk míní a člověk mění. Záleží jenom na něm, bude-II
si náležet celý, to jest, udrží-Ii v anarchickém stavu
každým dnem obávanějšítlupu svých přání. Poesie ho tomu
učí. V poesii je dokonalá kompensace trampot, které podstupujeme.
Může být také silou pořádající, stačí, když pod
ranou méně intimního zklamání nás n·apadne brát ji tragicky.
Přijde čas, v němž rozhodne o konci peněz a sama
naláme nebeský chleba zemi I Budou ještě shromáždění na
veřejných náměstícha h.n ut í, kterých se zúčastníte,aniž
jste v to kdy doufali. Sbohem absurdní selekce, ,propastné
284
t VII Lel pu perduI
(Ztracen' kroky),
NPF, PaPIl.
sny, soupeřství, dlouhá trpělivosti, úprku ročních období,
umělý řáde myšlenek, rampo nebezpečí, Čase pro všechny I
Račte jenom pro k t I k o vat poesii. Není na nás, kteří
již v ní žijeme, snažit se prosadit to, co považujeme za
obšírnější zprávu o povaze skutkové~
Nezáleží na tom, Jestli je nějaký nepoměr mezi touto obranou
a vysvětlením, které po ní bude ·následovat. Slo o to,
sestoupit k pramenům básnické obraznosti, a co víc, se·
trvat tam. O čemž netvrdím, že jsem to udělal. Je třeba
hodně se přemáhat, chceme-Ii se usadit v těch odlehlých
krajinách, kde se zprvu zdá, že všechno živoří, tím spíše,
~hceme.li tam někoho zavést. Nadto si nejsme nikdy jisti,
ze Jsme přímo u nich. Takže když nás to omrzí, Jsme stejně
dobře ochotni zastavit se Jinde. Nicméně šipka nyní ukazuJe,
kterým směrem leží tyto kraje, a bude-II dosaženo
skutečného cíle, záleží nyní už jenom na vytrva lostí cesto­
vatele.
Známe přibližněcestu, po níž Jdeme. Snažil jsem se v jedné
studii nazvané E n t r é e des M é d I u m s (V pád M ed
i í)6 vylíčit, jak se ml podařilo "soustředit svou pozornost
na věty vice méně dílčí, které v úplně samotě, když se blížil
spánek, se stávají postižitelnými duchem, aniž lze odhalit
jejich předběžné určení". Pokoušel jsem se tehdy o básnické
dobrodružství s mlnimání vyhlídkou na úspěch. to jest, mé
snahy byly stejné jako dnes, ale spoléhal jsem na zdlouhavost
elaborace, abych se zachránil před zbytečnými kontakty,
před kontakty, které jsem zcela zavrhoval. Byla to
cudnost myšlení, z níž mi Ještě něco zbývá. Ke konel svého
života nepochybně stěží dosáhnu toho, abych mluvil, Jak se
mluví, abych ospravedlnil svůj hlas a několik málo svých
gest. Zdálo se ml, že moc slova (ještě lépe: psaní) spočívá
,ve schopnosti úchvatným způsobem zhušťovat výklad (neboť
výklad v tom byl) malého počtu faktů, poetických nebo
Jiných, % nichž Jsem si vytvářel podstatu. Myslil jsem, že
Rimbaud nepostupoval jinak. Komponoval Jsem se snahou
po rozmanitosti, která si zasluhovala být větší, paslední
básně Z a s t a v á r n y (M o n t dep i é té), to Jest podařilo
se ml z bílÝch řádků této knihy vytěžit neuvěřitelně
mnoho. Ty řádky byly oko zavřené nad operacemi myšlení
a Já Jsem se domníval, že o ně musím čtenáře připravit
Nebyl to podvod z mé strany, ale touha udělat to naráz I
285
Dospěl jsem k ilusi možné spoluviny, bez níž Jsem se obešel
čím dál méně. Začal jsem se slovy zacházet příliš opatrně
kvůli prostoru, který kolem sebe připouštějí, kvůli jejich dotykům
s jinými nesčetnými slovy, která jsem nevyslovil. Báseň
<:: e r n Ý Ie s (F o roH - N o i r e) výstižně zachycuje
tento duševní stav. Psal jsem ji šest měsíců, a můžete mi
věřit, že jsem sl jediný den neoddychl. Ale šlo o úctu, kterou
jsem tehdy k sobě choval, člověk toho nikdy nemá dost, to
chápete. Mám rád tyhle pitomé zpovědi. Vté době se sna·
žila zapustit kořeny kubistická pseudopoesie, ale vyšla od·
zbrojena z mozku Plcassova, a pokud se týká mne, říkali
o mně, že jsem nudný jako déšť (říkají to o mně st6Ie).
Tušil jsem ostatně, že z hlediska básnického jdu špatnou
cestou, ale zachraňovaljsem, co se zachránit dalo, vzdoroval
jsem lyrismu pomocí definic a receptů (fenomeny Dada
nedaly na sebe dlouho čekat) ci tv6řil jsem se, že hledám
pro poesii užití v reklamě (tvrdil jsem, že svět skončí nikoli
krásnou knihou, ale krásnou reklamou pekla nebo nebe).
V téže době člověk přinejmenším tak nudný jako já, Pierre
Reverdy, napsal:
"Obraz je čistý výtvor ducha.
Nemůže se zrodit ze srovnání, ale z přiblížení dvou skutečností
více nebo méně vzdálených.
<::ím budou vztahy mezi dvěma při blíženými skutečnostmi
vzdálenější a určitější, tím bude ,obraz 'působivější - tím
víc v něm bude emotivní účinnosti a básnické reality ...
atd."7
Tato slova, třebaže věštecká pro nezasvěcené, působila na
mne jako zjeveni a dlouho jsem o nich přemÝšlel. Ale obraz
mi unikal. Reverdyho estetika, estetika celá a p o s t er
i o r i, mě vedla k tomu, abych bral účinky za příčiny. Za
těchto okolností jsem tedy došel ktomu, že jsem definitivně
upustil od svého hlediska.
Potom jednou večer, než jsem usnul, prolétla mou myslí
věta tak jasně artikulovaná, že nebylo možné zaměnit v ní
jediné slovo, ale přesto bez zvuku jakéhokolí hlasu, značně
podivná věta, věta, kter6 ke mně dolehla, aniž nesla stopu
událostí, na nichž jsem se podle záznamu svého vědomí
tehdy podilel, věta, jež mi -připadala naléhová. věta - trou·
f6m si říci -, k t e r á k lep 1;11 a n a o k n o. Hned jsem
sl ji uvědomil a už jsem ji chtěl pustit z hlavy, když mě upoutal
jeji organický ráz. Ve skutečnosti mě tato věta udivila;
286
., Nord-Sud. br.zen
1918.
• Kdybych byl maUr-,
tato vildlnl pPedlu.va
by patrni ve mnl
pf.vUiI. vl.chno
oltatn'. O tom jiltl
rozhodly ml!i pfedchozl
dispolice. Od eoho dne
jlem dobrovolnl
.ou.cPed'ov,1 po:mrno.t
na podobn' zjevy a vlm,
I. ve lY' ll.cocA .1
y nllem nead,jl I Jev)'
sluchovými. Kdybych
mil po ruce culku a
lí.ej lI.e paplru, .nadno
bych zachytli i_jich
obrYlY. Zde jelci nejde
o kre.lenf, ale
o koplrovinf. SteJnl
dob'. bych.1 pfedlt,vil
strom, vlnu, hudebnl
Autrol. vlechn)' vkl.
ke.rl!i v t'to chvUl
nei.em I to zach)'tit
nej.chematiltijlfm
nillrtem. Zapletl b)'ch
.e, j.. jilt. te oplt
najdu cutu ven
z bludiJtl lar, kte'"
zprvu vyhllbjl, jako b)'
neb)'l)' k nllemu.
A kd)'bych otevrel ,oll,
PacltU b)'ch nad nimi
velmi .Unj do,iem
..nlkd)' nevjdintliho"~
DOku o tom, co zde
rlk'm, několikrilt podal
Robert Desno.:
ab)'chom se o tom
pre.vědli1i, .tall
prolistovat l. 36 revue
Feui1les Iibres, kde Je
několik Jeho kr..eb
(Romeo e Julie, Jakjsi
mu! umrel dnu rino,
atd.), kterl!i revue
povalovala :II. kresb)'
blbnO a lehkovlrnl
uverejnil. jako takov'.
• Knut Ham.un tvrdl,
Je Ejeveni tohotO
druhu, Jeho! Jsem .e
stal obiti, le V)'volivtno
hladem, a mim :II. tO,
Ie se nemtU. (Vskutku
J.em v ttli dobl nejedl
kaldt den.)
A nepoch)'bnl popl.uje
týl Jev tlmieo slov)':
..Nult'l j.em .e
probudil lunl. 8)'1.
'eltl noc. Mll jsem ul
dlouho oteVren' oll,
kd)'1 j.em zulechl. Ie
bicl hodin)' v dolejllm
bytl odbllejl pit hodin.
Chtll jlam za u.nout,
ale nemohl j.em, b)'1
j,em llplni vzhOru a
ti.re vlci mi vlrilo
m)'.H.
N'hle mi bl..klo
hlavou nlkollk dobrých
llryvk6, Jlehl b)' mohlo
bjt velmi dobre ulito
v pljaUm nUrtku, ve
fejeconu: najednou
jlem n'hodou nalel
velmi krúntli vlc)', Jak'
j,em nikdy nenaplal.
Pomalu J••m .i Je
opakoval, .Iovo :za
.Io""em, b)'I)" .kvl".
A ,tille ml n,padal)'
dallr. V.cal J.em. vzal
plpfr a culku I. Itolu,
bohužel jsem sl jl nezapamatoval až dodnes, bylo to něco
jako: "Nějaký člověk je rorlat ve dví oknem", ale nepři.
pouštěla dvojznačnosti, neboť byla doprov6zena matnou
visuální představou8 jdoucího člověka, který byl roztať
v pase oknem kolmým kose jeho těla. Nepochybněšlo o to.
že člověk. který byl skloněn k oknu, se prostě vzpřímil
v prostoru. Ale já jsem si uvědomil (když okno sledovalo
přemístění člověka), že mám co dělat s obrazem dostl své·
rázným; a v té chvíli jsem neměl jinou myšlenku, než abych
ho přiřadil k svému materiálu básnické stavby. Sotva jsem
mu projevil tuto důvěru, obraz udělal místo takřka nepřerušovanému
sledu vět, které mě nepřekvapily méně a za·
nechaly ve mně dojem takové bezdůvodnosti,že vl6da, kterou
jsem dosud nad sebou měl, připadala ml lIusorní a že
jsem již myslil jenom na to, abych skancoval s nekonečným ,I
sporem, který se ve mně odehrával.9
,
Apollinaire tvrdil, že první obrazy De Chirlcovy byly malovány
pod vlivem somatoestetických potíží (migrén, kolik).
Protože jsem byl tehdy ještě zcela zaujat Freudem a obeznámem
s jeho methodami vyšetřování pacientů, jež jsem
měl trochu příležitost uplatnit na nemocných za války, rozhodl
jsem se, že dostanu ze sebe to, k čemu se lékař snaží
přimět nemocné, to jest monolog CO možná nejrychlejší, nad
nímž kritický duch subjektu nevynáší žádný soud, tedy monolog
nebrzděný žádnou zámlkou, jenž by byl co možná
nejpřesněji m I u ven Ým myš len í m. Zdálo se mi a
dosud se mi zdá - způsob. jakým mi v mysli vyvstala věta
o rozťatém člověku, je toho svědectvím -, že myšlení není
rychlejší než slovo a že se nutně nevzpírá jazyku ani běží·
címu peru. V takovémto rozpoložení jsme se Phllippe Soupault,
kterému jsem se svěřil s těmito prvními závěry, a já
jali popisovat papír s chvályhodným opovržením ktomu, co
by z toho mohla vzniknout literárně. Snadnost realisace vykonal.a
ostatní. Na konci prvního dne jsme sl mohli přečíst
asi padesát stránek, jež vznikly tímto rpůsobem, a dát se
do srovnávání našich výsledků. Vcelku mezi tím, co napsal
Soupault, a tím, co jsem napsal já, byla pozoruhodná analogle:
stejné konstrukční chyby, poklesky stejné povahy,
ale také zde i tam iluse neobyčejného vzletu, mnoho emo·
ce, pozoruhodný výběr obrazů takové kvality, že už d6vno
jsme žádný takový nedokázali vymyslet. velmi zvláštní pitoresknost
a tu a tom několik vět kousavého žertu. Jediné roz­
287
díly mezi našimi texty, zdálo se mi, spočívaly především
v povaze každého z nás, Soupoultova je méně statická než
má, a - když mi dovolí, abych ho trochu kritisoval - v tom,
že se dopustil omylu, když nadepsal některé stránky - nepochybně
veden smyslem pro mystifikaci - několíka slovy
na způsob titulů. Na()pak mu musím přiznat, že se vždycky
energicky stavěl proti sebemenšímu přepracování, sebemenší
opravě kteréhokoli úryvku tohoto druhu, který se ml
moc nezamlouval. V tom měl jistě zcela pravdu.10 Je vskutku
velmi obtížné posoudit podle jejich skutečné hodnoty různé
prvky hned, můžeme dokonce říci, že je nemožné posoudit
je po prvním přečtení. Vám samým, kteří píšete, jsou tyto
prvky zdánlivě st e j n ě c I z í j a k o k o m u k o II d r uh
é m u a přirozeně jim -nedůvěřujete.Básnicky řečeno, doporučují
se zvláště vysokým stupněm bez op r o s tře dní
a b s u rdi ty, nebof této absurditě je vlastní - při hlubším
prozkoumání -, že postoupí své místo všemu, co je přípustné,
legitimní na světě: zkrátka rozšiřování jistého
množství vlastnictví a faktů neméně objektivních než dru­
hých.
K poctě Guillaumu Apollinairovi, který právě zemřel a Jenž
se podle našeho soudu dal několikrát unést nadšením tohoto
druhu, aniž mu ostatně obětoval průměrné literární
prostředky, Soupault a já jsme označili jménem s u r r e aI
i s m u s nový způsob čistého vyjádření, který jsme měli
k disposici a kterým jsme, nanejvýš nedočkaví, chtěli obdařit
své přátele. Myslím, že je dnes zbytečné vracet se k tomuto
slovu a že smysl, v němž jsme tento termín přijali,
všeobecně zvítězil nad smyslem, jejž mu přikládal Apollinaire.
Ještě větším právem bychom si nepochybně byli mohli
přivlastnit slovo s u per n a tur a I i s m u s, jehož použil
Gérad de Nerval v dedikaci Dc e roh ně (F i II e s d u
f e ul.ll Vskutku se zdá, že Nerval výborně znal d uch a
surrealismu, jehož se dovoláváme, a Apollinaire 'naopak
jenom jeho I i t e r u, a Ještě nedokonale, a že nebyl s to,
jak se ukázalo, napsat o něm theoretlcký postřeh, Jenž by
nás zaujal. Zde jsou dvě Nervalovy věty, které se ml v tom
ohledu zdají velmi významné:
"Hned Vám, drahý Dumasi, vysvětlím jev, o kterém Jste
mluvil výše. Jsou, jak víte, někteří vypravěči, jejichž Invence
vyschne, když se neztotožní s postavami své představivostI.
Víte, s jakým přesvědčením náš starý přítel Nodler vyprávěl,
288
ktert It'l Zl pasteU.
Bylo to, Jako by .e ve
mni otevP.la nijakA
ln.. .Iovo núledovalo
za.lovem. Itavllo .e na
IV' mflto.
pPlzpClsobovllo le
situaci, se'n)' ••
hromadily, dll le
ran-Ij_l. repliky ml
vyv.tiv,IY v mozku.
mll jsem z toho 61unou
radost. Hyllenky .e mi
hrnuly uk rychle •
tryskaly v t,kov'
hojnOlti, I. jsem
pominul .poustu
roz:kolnlch
podrobnostf. nebot: mi
tulka nelta~lI. p.it
dOlt rychle. • p'e.to
Jsem .plchal. ruka ••
Jen mihli.. nenratil
j.em ani vt.rlnu. Vit)'
ve mni trylkaly dAl.
byl J.em uchvicen
Ivfm n'mitem."
10 VIPlm Idl. vfc
v neomylnost Iv'ho
myll.nl ve vztahu
k sobl. a to Je naprotto
apl'6.vn'- Nlcm'ni
v tomto Zlplsovinl
myllenek. pPI nimi
Ilme vyd'nl na polpa
prvnlmu vnlJllmu
ro:r.ptllenl. mohou
vzniknout ..bubliny".
Nebylo by nl~lm
omluvlteln'.
kdybychom le je Indili
uatlrat. Hyllenlje IVOU
podlutou IlIn' a neni
I to chyboVlt. To na
vrub podnlt". kter'
k nlmu pPichwJ(
n'en~f. le tPeba pPipllt
:r.Pejm' poklesky.
11 A tak' Thomu
e.,.lyle v PPellt'm
kreJ~(m (Sartor
ruanuI) (Kap, VIII:
PPlrounl
lupematunUlmul)
1833-34.
11 Viz uk'
IDEC>REALlSMUS
Salnt-Pol-RouxL
jak k svému neštěstí byl za Revoluce popraven na gilo­

tině; bylo tom tak přesvědčen, že jsme se ptali, jak se mu

podařilo nasadit si zase hlavu na krk.

... A poněvadž jste byl tak neopatrný, že jste se zmínil

o několika sonetech složených v tomto stavu supranaturalistického
snění, jak by řekli Němci, je třeba, abyste je vyslechl
všechny. Najdete je na konci svazku. Vskutku nejsou
temnější než metafysika Hegelova nebo Swedenborgovi
Pam ě t I hod n í, a ztratily by na svém půvabu, kdyby
byly vysvětleny, kdyby to bylo možné; přiznejte mi alespoň,
že se dovedu vyjadřovat ..."lZ
Měl by 'nepoctivé úmysly, kdo by nám upíral právo užívat

slova SURREALISMUS v tom vyhraněném smyslu, v jakém je

chápeme, nebof je jisté, že před námi toto slovo neuspělo.

Definuji je tedy jednou provždy:

SURREALISMUS, subst., m., čistý psychický automatismus,

jímž má být vyjádřen, af slovně, af písmem nebo jakýmkoli

jiným způsobem, skutečný průběh myšlení. Diktát myšlení

s vyloučením kontroly vykonávané rozumem mimo jakékoli

estetické nebo mravní zaujetí.

ENCYKL F i los. Surrealismus spočívá na víře ve vyšší

reality jistých forem asociací do dnešního dne zanedbáva­

ných, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení.

Chce definitivně zničit všechny ostatní psychické mechanis­

my a nahradit je sám sebou při řešení základních životních

problémů. ABSOlUTNI SURREALISMUS uskutečňuJí vpraxi

pánové Aragon, Baron, Bolffard, Breton, Carrive, Crevel,

Delteil, Desnos, Eluard, Gérard, limbour, Malkine, Morise,

Naville, NolI, Péret, Picon, Soupault, Vitrac.

To jsou, zdá se, dosud jediní a nebylo by to -nic divného,

kdyby to byl vášnivý případ Isidora Ducasse, o němž toho

mnoho nevím. A ovšem, kdybychom posuzovali povrchně

jenom podle výsledků, leckterý básník by mohl být považo­

ván za surrealistu, počínaje Dantem a Shakespearem,

v jeho nejlepších dnech. Z a mno h a r o z man I t Ýc h

pokusů - jimž jsem se věnoval - reduko­

vat to, čem u s e ř í k á, s e z n e u žit í m d ů věr y,

gen I u s, n e n a šel j sem nic, co bys e v po d­

s t a t ě d a I o při P s a t j i n é m u pro c e s u, než

je tento.

Youngovy Noc i Jsou surrealistické od začátku do konce;

289
jsou to bohužel slova kněze, špatného kněze nepochybně,
ale kněze.
Swift je surrealista ve své zlomyslnosti.
Sade je surrealista ve svém sadismu.
Chateaubriand je surrealista v exotismu.
Constant je surrealista v politice.
Hugo je surrealista. když není pitomý.
Desbordes-Valmorová je surrealistka v lásce.
Bertrand je surrealista v minulosti.
Rabbe je surrealista ve smrti.
Poě je surrealista v dobrodružství.
Baudelaire je surrealista v morálce.
Rimbaud je surrealista v životní praxi i jinde.
Mallarmé je surrealista v dOvěrném sdělení.
Jarry je surrealista v absintu.
Nouveau je surrealista v polibku.
Saint-Pol-Roux je surrealista v symbolu.
Fargue je surrealista v atmosféře.
Vaché je surrealista u mne.
Reverdy je surrealista doma.
St. J. Perse je surrealista na dálku.
Roussel je surrealista v anekdotě.
Atd.
ZdOrazňuji, nejsou surrealisty vždycky. neboť rozeznávám

u každého z nich Jistý počet předem uvážených myšlenek.

jichž se - velmi naivně I - drží. Drží se jich, protože ne­

s I y š e II s u n e a II s t I c k ý h I a s. ten. který káže

i v předvečer smrti a zaznívá nad bouřemi, protože nechtěli

pouze posloužit k orchestraci úžasné partitury. Byly to při/iš

hrdé nástroje. proto vždycky nevydaly harmonický zvuk.13

Ale my, kteří jsme se neoddali žádné filtrační práci, ale

učinili se ve svých di/ech hluchými shromaždišti tolika ech,

skromnými z a p i s ují c í m i pří str o j I, které se ne­

zhypnotisují kresbou, kterou kreslí. my možná sloužíme ještě

vznešenější příčině. Proto se podivě zřekněme "talentu".

který nám připisují. Vykládejte mi o talentu tohoto plati­

nového 'metru. tohoto zrcadla, těchto dveří a nebe, jestli

chcete.

My nemá'me talent. zeptejte se na to Philippa Soupaulta:

"Anatomické továrny a laciné byty zničí nejhrdější města,"

Rogera Vitraca :

"Sotva jsem ho začal vzývat. mramorový admirál se otočil

290
11 Totft bych mohl ffel
o n'kterých fIIolOfech
a ml.Uflch, abych
'Z mallf6 Jmenoval
jenom Ucelilo, 'Ztl starif
doby, I. 'Z modernl doby
jen Seurata, Guteava
Morelua, Ml.tisse
(napf. v "Hudb'''),
Deralna, Picula
(neifildfho 'Z mnoha),
Braqua, Duchampa,
Plcabiu, Chirlca (tak
dlouho
podivuhodn'ho).
Klna, Man Raye,
MIXe Ernlta I. nim
nejbli:Ufho Andr'ho
MUlona.
u Nouvelles H'brldel,
D'lorcll'1l tormel, Deuil
pour deuil.
na patách jako kOň. který se vzpíná před polárkou, a uká­

zal ml v rovině svého dvourohého klobouku krajinu, kde

mám prožít svOj život."

Paula Eluarda:

"To, co vypravuji, je dobře známá historka, je to slavná

báseň, kterou znovu čtu: jsem opřen o zeď, mám zelenavé

ušl a rty jako vápno."

Maxe Morise:

"Medvěd jeskynní a jeho druh bukač, paštika a jeJI služka

štika. veliký kancléř s chutí velkého kance, strašák na

vrabce a jeho kmotr vrabec. zkumavka a Jeji dcera kavka.

masožravec a jeho bratr masopust, metař a jeho monokl.

Mississippi a jeho pejsek, korál a jeho krajáč na mléko.

Zázrak a jeho PánbOh musí zmizet z povrchu moře."

Josepha Deltei/a :

"Běda I Věřím v čest ptákO. A stačí mi pero. abych se umlá·

tll smíchem,"

loulse Aragona:

"V přestávcezápasu. když se hráči shromáždili kolem šálku

planouclho punče. zeptal jsem se stromu. měl-Ii vždycky

svou červenou stužku,"

A mne samého. jenž nedokázal zdržet se toho, aby napsal I'

hadovité. k bláznivosti dráždící řádky této předmluvy.

Zeptejte se Roberta Desnose. toho z nás, který se možná
 !nejvíc přiblížil surrealistické pravdě. toho, jenž ve svých
dosud nevydaných di/ech1. a v mnoha experimentech. jimž
se oddal, plně ospravedlnil naději, kterou jsem kladl do
surrealismu. a jenž mě pobízí k tomu. abych od surrealismu
ještě mnoho očekával. Dnes Desnos mluví surrealisticky
podle libosti. Zázračná pohotovost, s jakou slovy sleduje
své myšlení, poskytuje nám tolik nádherných projevO, kolik
je nám libo, a Desnos by udělal nejlíp, kdyby je zaznamenával.
tte v sobě jako v otevřené knize a nedělá nic. aby
zachytli listy, které odnáší vítr jeho života.
291